DEN DRUHÝ

Vrchní komisařka Ingrid Nyströmová ležela na nemocničním lůžku s obvázaným kotníkem a zápěstím. Pulzování bylo díky silným lékům jen vzdálenou ozvěnou bolesti, kterou cítila po pádu do jámy, zamaskované tenkými větvemi a listím. I přes zlomeninu ruky a hlezna a otřes mozku měla štěstí v neštěstí. V duchu si zas a znovu procházela události předchozího dne, i když je viděla jakoby v mlze. Ležela bezmocná a téměř neschopná na studeném dně vyhloubené jámy. Nezraněnou rukou sice dosáhla na mobil, ale z díry se nedalo dovolat, což nebylo v místě, nepokrytém kvůli skalnímu masivu signálem, nic překvapivého. Nejsilněji si vybavovala palčivou bolest v levé ruce a pravém kotníku a taky bezmocný pocit ztracenosti a pach vlhké hlíny. Ale v určitém okamžiku zaslechla hukot blížícího se vrtulníku, který narostl do ohlušujícího řevu, když se vznášel ve vzduchu nad ní. Jeden záchranář se pomocí navijáku spustil dolů a dostal ji ze svízelné situace pomocí spuštěných nosítek. Nikdy nezapomene na ten pocit beztíže a závratě, když se vznášela nad korunami stromů. Pak se sled obrazů zrychlil. Let do nemocnice. Prohmatávání hlavy. Obličeje lékařů a ošetřovatelů. Mechanické zvuky rentgenového přístroje. Injekce, kterou byla zahájena operace roztříštěných kloubů. Potom všechno kolem ní zčernalo. Pak Anders. Jeho drsná ruka v její. Starosti v manželově tváři. Útěcha, kterou cítila, když se na ni usmál. Nakonec opět usnula. Pocení a divoké noční sny, něco o koních, neskutečné sucho v ústech – vedlejší účinky morfinových léků proti bolesti. Ráno ji Anders navštívil podruhé, tentokrát při-