Rozhovor s Miloslavou Faitovou Ondřej Fabian fabian@utb.cz
V prostředí akademických knihoven se pohybujete řadu let. Jak se postupem času podle Vašeho názoru posunula jejich role? Do Ústřední knihovny Pedagogické fakulty jsem nastoupila v roce 1992, takže se v prostředí vysokoškolských knihoven pohybuji 28 let. Knihovny za tu dobu prošly ohromným vývojem. Kdybych to měla shrnout jednou větou: Vysokoškolské knihovny se za uplynulých 30 let přeměnily z půjčoven skript v pracoviště, která získávají, zpracovávají a využívají informační zdroje profilované v souladu s obory vysoké školy a podporují všechny aktivity vysoké školy – vzdělávání, vědu a výzkum i tzv. třetí roli, což je působení školy směrem ke společnosti. Teď méně formálně – tou nejzásadnější změnou byla samozřejmě automatizace, která přišla v devadesátých letech. Najednou místo několika v ČR vyvíjených automatizovaných systémů nastoupily zahraniční komplexní sofistikované systémy, které pokrývaly všechny oblasti knihovnické práce. Do naší knihovny jsme pořídili Aleph, zpracovali alespoň živý fond a spustili výpůjční protokol. Za pochodu jsme se učili spravovat systém, využívat výhod, které nabízí, snažili se respektovat standardy. Bylo to vzrušující. Dodnes vzpomínám na tehdejší semináře CASLIN za účasti zahraničních přednášejících, které byly neskutečným zdrojem nových informací i zkušeností. Další etapou vývoje podle mého názoru byl rozmach elektronických informačních zdrojů – na jedné straně přístup k obrovskému množství vědeckých informací obsažených v databázích, na druhé straně potřeba tyto zdroje nějak spravovat a představovat je čtenářům, učit je s nimi pracovat. Vedle toho jsme také museli proniknout do
20 proměny českého knihovnictví
pozadí práce s nimi – pochopit jednotlivé modely nákupu, domlouvat licenční podmínky, naučit se vyjednávat s distributory. V současné době se jako vysokoškolská knihovna dostáváme do další etapy a tou je podpora vědecké práce. Vědecká komunita má potřebu evidovat výsledky své práce a vzájemně je sdílet, ať už se jedná o publikované výsledky či o vědecká data. Navíc jsou podle těchto výsledků hodnoceni a je tedy v zájmu autorů i poskytovatelů financí mít kvalitní podklady o této práci. Proto se knihovny zapojují do aktivit spojených s problematikou Open Access, budují institucionální repozitáře a poskytují podporu autorům při publikování ve vědeckých časopisech. Jaké vidíte hlavní rozdíly mezi rolí akademických knihoven a knihoven veřejných a kde je možné naopak hledat témata pro spolupráci? K Vaší otázce se hodí můj oblíbený bonmot – knihoven není nikdy dost. Role jsou podobné – poskytovat informace. Veřejné knihovny díky moderním technologiím, vzájemnému sdílení informací a meziknihovní službě dokáží zprostředkovat odborné zdroje, pokud o ně čtenář má zájem. Na druhé straně i vysokoškolské knihovny jsou místy, které mohou navštěvovat a využívat čtenáři z veřejnosti (většinou je požadavkem věk nad 15 let). Konkrétně v naší knihovně pro ně mohou být zajímavé kromě základních knihovnických služeb také výstavy, přednášky či besedy, které organizujeme. Snažíme se zapojit, pokud to témata dovolí, do některých kampaní SKIP, v posledních letech například také připravujeme Noc s Andersenem, letos poprvé se zapojíme do Noci literatury. A v rámci vysokoškolské komunity se knihovny
