Vědecká knihovna v Olomouci na cestě k modernímu depozitáři Miloš Korhoň Milos.korhon@vkol.cz
Vědecká knihovna v Olomouci je knihovnou, která má právo povinného výtisku pro území Moravy od roku 1807 a v dnešní době je příjemcem povinného výtisku monografií i periodik, které v Česku vychází. Autor článku zdůrazňuje význam i náročnost ukládání a zajištění ochrany konzervačních fondů. Tento úkol se daří knihovně řešit od roku 2017, kdy za podpory Olomouckého kraje a finančních dotací z projektů EU a IROP začala stavba moderního depozitáře. Málokterá paměťová instituce řešila ve své minulosti a vlastně i přítomnosti tolik prostorových potíží jako Vědecká knihovna v Olomouci (VKOL). Instituce, jejíž počátky se datují do 16. století, kdy ve městě vzniklo jezuitské učení a později univerzita, měla až do 30. let století minulého funkci ústřední zemské knihovny na Moravě. Od roku 1807 byla vybavena právem povinného výtisku platným pro území Moravy (a s obměnami také Slezska) a i v dnešní době je příjemcem povinného exempláře od každé monografie i periodika, které v Česku vyjde. Neutěšená situace v oblasti ukládání konzervačních
Depozitář Vědecké knihovny v Olomouci
38 informace pro knihovny
fondů začala eskalovat v polovině 20. století. V roce 1947 byl přijat zákon, který knihovně umožnil získávat povinné výtisky z území celé republiky, další cenné knihy do knihovny proudily v důsledku rušení klášterů a řeholních řádů. Objem fondu začal mohutně narůstat, pro srovnání uveďme, že v roce 1945 spravovala tehdejší Studijní knihovna okolo 180 tisíc svazků, o deset let později, už zase jako „Universitní“, evidovala přes 498 tisíc položek. V dnešní době uchovává VKOL okolo 2,3 miliónu knihovních jednotek, což z ní rozsahem fondu činí třetí největší knihovnu v Česku.
