Hromadné odkyselování novodobých knihovních fondů – současný stav, plány do budoucna Petra Vávrová Petra.vavrova@nkp.cz
Autorka textu přináší podrobnou informaci o procesu přípravy hromadného odkyselování knihovních fondů v Národní knihovně ČR, ale i v rámci dalších tuzemských institucí. Uvádí základní princip odkyselování a požadavky na ideální metodu hromadného odkyselování knih. Popsán je výběr technologie i způsob testování kvality odkyselování. Článek je doplněn přehledným schématem workflow použitým pro realizaci hromadného odkyselování knihovních fondů a uvádí i literaturu k danému tématu.
Úvod Jedním z největších problémů, který ohrožuje trvalé uchovávání novodobých knihovních fondů, je poškození fyzických papírových nosičů způsobené kyselostí papíru, způsobující rozpad papíru mechanizmem hydrolytických reakcí v kyselém prostředí – dále kyselou hydrolýzu. Těmito degradačními reakcemi je ohroženo kulturní dědictví našeho státu, jež je cenným svědkem období budování kulturní a národní identity, má nevyčíslitelnou historickou, společenskou a uměleckou hodnotu a obsahuje významné informační bohatství. Bohužel jeho dlouhodobé uchování je ve velké míře ovlivněno mnohdy špatným fyzickým stavem, neboť mnohé dokumenty jsou vytištěny na dřevitém papíře způsobujícím jejich rozpad. Problematiku vystihuje citát Andrého Mal rauxe: „Kdo chce budoucnost číst, musí v mi nulosti listovat“. Národní knihovna České republiky (NK ČR) spravuje přes sedm milionů knihovních jednotek a zhruba 96 % z nich je tvořeno tzv. novodobými fondy, do kterých NK ČR zahrnuje knihy vydané po roce 1800. Materiály na bázi celulózy, která je základní stavební jednotkou právě papírové vlákniny, jsou stabilní
6 studie, články
v neutrální až mírně alkalické oblasti. V letech 1845–1850 došlo v důsledku zvyšování poptávky po knižní produkci k významným změnám v použitých surovinách (dřevitá hmota) a v technologii výroby papíru, což vede k výrazným změnám chemické struktury papíru a přirozeným stárnutím dochází k poklesu jeho životnosti. Takto vyrobený papír je odkázán k rozpadu v důsledku vzniku kyselých látek, které mechanizmem hydrolytických reakcí v kyselém prostředí štěpí makromolekuly celulózy a papír ztrácí své mechanické vlastnosti – papír se až rozpadne na malé kousky. Tento proces je možné preventivními i invazivními zákroky zpomalit, ale je třeba zasáhnout ještě včas, dokud papír vykazuje určité mechanické vlastnosti. Životnost papíru zároveň ale ovlivňuje řada degradačních faktorů, především faktory vnější, kam patří teplota prostředí, relativní vlhkost vzduchu, nečistoty obsažené v prostředí (např. prachové částice, vzdušné polutanty jako jsou oxidy síry a dusíku, ozón …), světelná energie, biologičtí škůdci (plísně, bakterie, hmyz) apod. Neutralizací kyselých složek v papíru – odkyselováním (deacidifikací) a současně vytvořením tzv. alkalické rezervy, lze životnost papíru prodloužit,
