Krajinou Vyškovska chůzí poutníka. Pavel Klvač a Libor Musil – Tomáš Kubíček

Upřímná vyznání statečného divadelníka

Vít Závodský zavodsky@quick.cz

OSLZLÝ, Petr, JEŘÁBKOVÁ, Olga, ed. Vzpomínky Petra Oslzlého: Husa na provázku, univerzita v bytě, s Havlem na Hradě, houfy bílých psíčků v dramaturgii i v životě... Brno: Books & Pipes, 2020. ISBN 978-80-7485-228-2.

Dlouholetá redaktorka brněnské literárně-dramatické redakce Českého rozhlasu Olga Jeřábková připravuje více nežli dvě desetiletí pro stanici Vltava rozhovory s osobnostmi z kulturní oblasti. Prvním hostem byl před jednadvaceti roky teatrolog prof. Bořivoj Srba, který tak později vydanou knihou Divadlo, můj osud odstartoval sérii jejich tištěných verzí, věnovaných např. dalším vysokoškolským učitelům − houslistovi Bohumilu Smejkalovi, muzikologovi Miloši Štědroňovi nebo překladateli a dramatiku Antonínu Přidalovi. Nyní k nim přibyla rozsáhlá publikace Vzpomínky Petra Oslzlého – významného brněnského dramaturga, scenáristy, herce, režiséra a pedagoga, klíčové osobnosti Divadla Husa na provázku i Centra experimentálního divadla, odvážného společenského aktivisty a současného rektora JAMU. Po Úvodním slově editorky, přibližujícím práci na nahrávkách i jejich následných korekcích, a po Oslzlého vstupu Úvodem, uvažujícím o trojjediném čase lidské existence a vztahu fragmentárních mikrofonových „zpovědí“ k případným ucelenějším pamětem, následuje těžiště knihy, rozdělené (v souladu s vysílanými půlhodinovými relacemi) do deseti kapitol, označených jako chronologicky postupující Vyprávění, uzavřeného (s dílčími přesahy) zhruba počátkem nového milénia. V nich se s rozličnou akcentací střídají a prolínají momenty z privátní biografie šestasedmdesátiletého vyprávěče s jeho bohatými a pestrými profesními aktivitami na poli domácí i zahraniční Thálie nebo ve sféře veřejné a politické. Rodák z Konic u Prostějova, kde jeho děd i otec provozovali kožešnickou, po roce 1948 znárodněnou firmu, vyrůstal sice v kulturním, knihami obklopeném a ochotnickou tradicí poznamenaném prostředí, jako syn „kapitalisty“ však musel jít do učení a teprve odtud mohl coby dělnický kádr i nadaný matematik a vzdorný předseda třídy studovat nejprve strojařinu a poté strojnickou fakultu brněnského VUT; přihlášky na DAMU a JAMU mu totiž okresní funkcionáři KSČ ztorpedovali. Po polovině 60. let však už byl předním hercem divadelní skupiny Quidam Jiřího Pavlouška, s jejímiž pozoruhodnými surrealistickými inscenacemi (Archimimus, Osmihran aj.) se zúčastnil i festivalů v Zagrebu a Londýně. V nakrátko uvolněné kypivé atmosféře „pražského jara“ byl – ve vítaném propojení výtvarných a jevištních zájmů − přijat na kunsthistorii a divadelní vědu brněnské filozofické fakulty