VÝZKUM ARTECA: GOTICKÁ SOCHA PANNY MARIE S JEŽÍŠKEM PROŠLA VYŠETŘENÍM NA CT

↑ Snímek sochy ve viditelném světle. ↓ Počítačová tomografie na pracovišti Kliniky nukleární medicíny Fakultní nemocnice v Olomouci.

Nejen lidé, ale také staré sochy někdy potřebují důkladné lékařské vyšetření. Takovým prošla díky vědecko-výzkumného projektu ARTECA na sklonku roku také socha Panny Marie s Ježíškem. Dílo neznámého moravského či slezského sochaře z konce 15. století zkoumal restaurátor Radomír Surma s odborníky z Kliniky nukleární medicíny, konkrétně z oddělení lékařské fyziky a radiační ochrany Fakultní nemocnice Olomouc na jejich špičkových přístrojích výpočetní tomografie (CT).

Projekt OA ITI – ARTECA Pokročilé fyzikálněchemické metody ve výzkumu a ochraně kulturního a uměleckého dědictví, CZ.02. 1. 01/0.0/ 0.0/17_048/00 07378 je podpořen z Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání – Předaplikační výzkum pro ITI (Integrated Territorial Investment), jehož cílem je přispět k rozvoji Olomoucké aglomerace. Jeho nositelem je Univerzita Palackého v Olomouci, partnery jsou pak Muzeum umění Olomouc a Národní památkový ústav.

„Od loňského roku se do projektu Arteca, který je zaměřen na pokročilé fyzikálně-chemické metody ve výzkumu a ochraně kulturního a uměleckého dědictví, pod hlavičkou Muzea umění zapojil právě restaurátor Radomír Surma. Tomu se podařilo navázat velmi podnětnou a úspěšnou spolupráci s Klinikou nukleární medicíny Fakultní nemocnice Olomouc. Díky výjimečné vstřícnosti tohoto pracoviště tak mohla být gotická socha Panny Marie s Ježíškem zkoumána na zdejších špičkových přístrojích, které běžně slouží pro vyšetřování pacientů,“ prozradila vedoucí odboru ochrany sbírkového fondu MUO Helena Zápalková.

Využívání výpočetní tomografie pro nedestruktivní zkoumání kulturního dědictví není sice novinkou, nicméně dynamický vývoj těchto technologií otevírá nejen v rámci lékařské diagnostiky, ale také pro poznání uměleckých děl dosud netušené možnosti. Díky rentgenovému zobrazení snímaného objektu v různých řezech můžeme skutečně dnes již velmi detailně nahlížet dovnitř díla, aniž by bylo nutné nějakou jeho část oddělit. Z tomogramů lze pak vyčíst vnitřní stavbu sochy, různá poškození, např. dřevokazným hmyzem, praskliny, autorské i pozdější doplňky a úpravy, spojovací prvky (čepy, hřeby, skoby), tmely atp. Díky vysoké přesnosti 3D tomografických zobrazení pak lze dobře identifikovat také míru přemaleb a rozsah zachování starších vrstev polychromií. „Zjistíme tak, kde se nacházejí různé tmely a přemalby, přesná místa řezů nebo případné kovové prvky, například hřeby. Důležitá je přitom různá denzita, čili hustota jednotlivých materiálů. Třeba olovnatá běloba má mnohem větší hustotu než lidské tělo, kosti a zuby nevyjímaje. Podobně také starý, ručně vykovaný hřebík je daleko hustější materiál než ten moderní tažený,“ říká restaurátor Radomír Surma.

Zmíněná socha Panny Marie s Ježíškem je ve vlastnictví Muzea umění

Olomouc od roku 2001, tehdy ji získalo nákupem ze soukromé sbírky v Praze. „Původ i nedávná historie této dřevořezby je však spjata s Moravou. Po druhé světové válce byla Madona nalezena v jednom z rodinných domů v Hranicích, odkud se dostala do Ostravy a následně do soukromé sbírky v Praze. V roce 1949 se dostala do péče brněnského restaurátora a pozlacovače Karla Kotrby. Ten částečně sejmul mladší vrstvy polychromie, poškozené či zcela chybějící prvky modelace nově doplnil a povrch zcelil rozsáhlými retušemi,“ vysvětluje Helena Zápalková.

Nebyl to však zdaleka první obnovovací zásah, jak o tom vypovídají nápisy na zádech dřevořezby, které tyto opravy datují do let 1647 a 1909. Po více než sedmdesáti letech, které uplynuly od posledního restaurování, je socha nyní bohužel v havarijním stavu, její polychromie a zejména pozdější doplňky a tmely jsou uvolněné, odpadávají od podkladu a také do značné míry zastírají původní středověkou podobu díla. Právě proto byla socha předmětem široce pojatého průzkumu v rámci projektu ARTECA. Výsledky „lékařského“ vyšetření sochy pak budou klíčové pro další restaurátorský postup Radomíra Surmy. ○

↖ Snímek pořízený prostřednictvím výpočetní tomografie. 3D vizualizace s vyznačením novodobých tmelů (fialová barva) a rozsahu dochované starší polychromie (žlutá barva).

← Snímek sochy ze zadní strany pomocí infračervené reflektografie – zvýraznila historické nápisy, které se vztahují ke starším úpravám díla.

↓ 3D vizualizace s odseparovanými novodobými tmely a vyznačením přibližného rozsahu dochování původní řezby (červená barva) a historické polychromie (modrá barva).