23
Ročník XXII / Cena 11 Kč
31. 5. – 6. 6. 2011 / 7. NEDĚLE VELIKONOČNÍ
Uvnitř listu: příloha Perspektivy, TV program a Národní pouť k sv. Janu Nepomuku Neumannovi
7
4–5
I. PERSPEKTIVY: TEOLOGIE TĚLA
TÉMA: KAREL OTČENÁŠEK
Papež Jan Pavel II. ve své teologii těla obhajuje hodnověrnost a důstojnost lidské zkušenosti těla v lásce mezi mužem a ženou.
Dramatický životní příběh arcibiskupa Karla Otčenáška i svědectví o posledních dnech jeho pozemské pouti.
Z KATOLICKÝCH NOVIN Přinášíme rozhovor s biskupem Karlem Otčenáškem z května 1968, kdy mohl poprvé veřejně vystoupit a pomluvit v novinách.
12
8 SMÍŘENÁ RŮZNOST
ŽIVOT NA ZÁMKU
O novém knižním rozhovoru s P. Tomášem Halíkem mluvíme s autorem knihy, polským dominikánem P. Tomaszem Dostatnim.
S Marií Novákovou, rozenou Wratislavovou, o jejím šlechtickém původu, komunistické zvůli i návratu do rodového sídla.
Nezlomná věrnost arcibiskupa Karla Otčenáška „Proniknut láskou ke svým diecézánům, nenápadně, v tichu noci 23. května 2011, odvolán od svého utrpení, vzdálil se poslušně z milované svatodušní diecéze, aby odevzdal zpět nebeskému Otci bohaté plody svého života“ – tato úvodní slova ze smutečního oznámení patrně nejlépe vystihují, co se minulé pondělí ve 21.45 hodin stalo. Ve své biskupské rezidenci skonal tiše arcibiskup a emeritní biskup královéhradecký Karel Otčenášek, jeden z posledních svědků tvrdého pronásledování katolické církve u nás v 50. letech. Poslední rozloučení proběhne v katedrálním chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové v pátek 3. června v 10 hodin. Bylo mu 91 let a jeho životní příběh je malou učebnicí, jak si i v dobách vymknutých z kloubů, o jaké nebyla ve 20. století nouze, udržet mravně čistý štít. Ostatně výstižně to řekl před rokem u příležitosti oslav devadesátin arcibiskupa Otčenáška prezident Václav Klaus: „Vytrvalost, houževnatost a vnitřní síla následovat své ideály a poslání učinily z pana arcibiskupa legendární postavu. Nejen pro církevní svět, ale i pro širokou veřejnost našeho státu představuje jeho nezlomná věrnost svým zásadám mimořádný, následováníhodný příklad.“ Pojďme po stopách tohoto životního příběhu. Narodil se 13. dubna 1920 v malém městečku Českém Meziříčí v rodině koláře Františka Otčenáška. Maminka pocházela ze třinácti dětí, a navíc bylo brzy po první světové válce, a tak měl malý Karel vedle tří rodných
Takto se zapsal arcibiskup Karel Otčenášek do paměti věřících loni při oslavě svých devadesátin. Snímek Luděk Bárta
sester ještě čtvrtou: chudobu. „Tatínek říkal, že si za maminčino věno koupil fůru loukotí. Bývala i bída. My neměli žádné vlastní pole, jenom propachtované, a tak jsme krávu, kterou jsme občas vlastnili, živili hlavně z toho, co maminka nasekala na mezích. Na podzim jsme sedlákům pomáhali okrajovat řípu a za to jsme si mohli nechat pro krávu chrást,“ vzpomínal Karel Otčenášek. Nemohli si dovolit ani drůbež, protože by ji neuživili. Jednou malý Karel potřeboval dvacetník na čtvrtku do kreslení a tatínek ho ironicky posílal k vrbě na zahradě, aby se podíval, zda na ní nějaká koruna nevyrostla. Když malý Karel nastoupil do měšťanky, každé ráno stihl ještě ministrovat v místním kostelíku sv. Kateřiny. K nejsilnějším zážitkům venkovského kluka vedle četby mayovek, loutkového divadla či výletů na kole po okolí patřila cesta do Prahy v roce 1929 na svatováclavské mileniové slavnosti – na otevírání dostavěné svatovítské katedrály. „Jeli jsme vlakem, já snad vůbec poprvé. To byla krása! Já byl celý pryč: to město a hrad a v katedrále lebka svatého Václava – ohromný průvod! Těch lidí!“ Tu pouť tehdy pro farníky zorganizoval místní pan farář Václav Buřil, který měl také hlavní zásluhu na tom, že Karel šel dál studovat. Rodiče by k tomu kroku neměli odvahu. „Peněz nebylo, ale pan farář měl asi hodného ministrantíka rád a věřil, že se ke studiu hodí. Slíbil pomoc při zařizování i nějaké stipendium,“ vzpomíná Karlova sestra Anna Spudilová. (Pokračování na str. 4)
www.katyd.cz
Noc kostelů po roce opět trhala rekordy. Přišly statisíce lidí
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Událost, na kterou se mnohé farnosti, společenství a komunity připravovaly řadu týdnů, či dokonce měsíců, vyvrcholila během několika hodin páteční noci. Úderem šesté hodiny večerní se přes tisíc chrámů v celé republice otevřelo návštěvníkům a zhruba o sedm hodin později se i ty s nejnabitějším programem zase uzavřely. I přes relativně krátké konání celé akce si do kostelů našly cestu statisíce lidí a pro bezprostřední a otevřenou atmosféru, která zde panovala, na tyto chvíle asi mnozí jen tak nezapomenou. Nejvíce vstupů zaznamenali pořadatelé tradičně v brněnské diecézi. Cestu do tamních chrámů našlo podle oficiálních údajů 118 tisíc lidí, což bylo zhruba o sedm tisíc více než loni. Zřejmě největším lákadlem byl tentokrát kostel sv. Josefa v Brně, který z důvodu stavebních prací otevřeli pro veřejnost po téměř dvaceti letech. Poprvé pak mohli návštěvníci sledovat na internetu i online přenos z programu Noci kostelů v kostele sv. Jana Nepomuckého v Brně – Starém Lískovci. V pražské arcidiecézi se do kostelů vypravilo 75 tisíc nočních poutníků. „I přes páteční nepřízeň počasí to opět potvrzuje zájem lidí o tuto akci,“ shrnuje Aleš Pištora, mluvčí
pražského arcibiskupství. Ve 155 otevřených chrámech v Praze a okolí, a to nejen katolických, připravili organizátoři bohatý program: od komentovaných prohlídek přes koncerty, výstavy až po různé duchovní a evangelizační aktivity. Otevřeny byly i mnohé klášterní či farní kavárny, v litoměřické diecézi poutníky osvěžil dokonce speciál nealkoholického piva s logem Noci kostelů 2011, vyrobený vratislavickým pivovarem.
V kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze zaujalo „svíčkové pole“ během Noci kostelů i ty nejmenší. Snímek Aleš Masner
V CENTRU PRAHY TANČILO SVĚTLO V Praze byl tradičně největší zájem o kostely v historickém centru, kde nezvykle dlouho otevřené brány chrámů využilo jak mnoho zahraničních turistů, tak i spousta Pražanů. Letošní novinkou v pražské arcidiecézi byla nabídka už předem připravených tematických tras, s jejichž pomocí mohli poutníci navštívit vybrané programy. Ty na sebe navazovaly nejen svým tématem, ale i polohou, kde probíhaly. Velmi nezvyklý program pak několika tisícům návštěvníků nabídl kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze – slavnost nazvanou „Tanec světla“. O její hudební část se postaral známý flétnista Jiří Stivín a místní varhaník Robert
(Pokračování na str. 2)