45
Ročník XXII / Cena 11 Kč
1. – 7. 11. 2011 / 32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
Uvnitř listu: Doma, TV program a Dny Bible
2
A–B DOMA: DĚTI A DUŠIČKY Máme s dětmi hovořit o smrti? A jak se dívat na halloweenské oslavy, které se i u nás stávají v poslední době stále populárnější?
VYZNAMENANÍ KNĚZ A SESTRA Při příležitosti 28. října uděloval prezident Václav Klaus státní vyznamenání. A ocenil i katolického kněze a řádovou sestru.
4–5
8
TÉMA: K. J. ERBEN I po 200 letech je tento český klasik stále aktuální. Čím to je? Proč jeho Kytice nestárne a při její četbě člověka stále mrazí?
8
FILM ROKU? Do českých kin přišel nový film „Rodina základ státu“, který autor recenze pasuje na horkého favorita letošních filmových cen.
PÍSEŇ PŮLNOČNÍ Hudební hit s duchovním textem v podání Václava Neckáře – to je píseň Půlnoční z filmu Alois Nebel. Čím tak oslovuje lidi?
Papež: náboženství musíme očistit Pestrými barvami účastníků to tak trochu připomínalo setkání náčelníků indiánských kmenů, kteří se slavnostně shromáždili za účelem dosažení míru. O ten skutečně šlo, byť se celá sešlost nekonala za oceánem, nýbrž v italském Assisi a jeho účastníky nebyli indiánští vůdci, nýbrž představitelé různých křesťanských církví, světových i domorodých náboženství. A místo pomyslné účasti několika „bělochů“ tu bylo přítomno i pár agnostiků. Na tři sta účastníků se do rodiště sv. Františka sjelo 27. října přesně čtvrtstoletí poté, co podobné shromáždění na témže místě poprvé
Náboženští představitelé při společné meditaci. Snímek ČTK
uspořádal Jan Pavel II. Cesta do umbrijského městečka tentokrát probíhala společně: zvláštním vlakem vypraveným z Říma, kterým se vezl papež spolu s ostatními „poutníky pravdy, poutníky pokoje“, jak své „spolucestující“ vzápětí nazval. Moderní vlaková souprava dosahující rychlosti až 280 km/hod. zpomalila na 10 km v hodině při projíždění městy Terni, Spoleto a Foligno, kde Benedikta XVI. zdravily zástupy věřících. Na nádraží v Assisi, které se nachází zhruba tři kilometry jižně od historického centra, přivítal Svatého otce diecézní biskup Domenico (Pokračování na str. 3)
Zástupci ČBK se vydali do Říma Kvůli setkání s vrcholnými představiteli Vatikánu a italské katolické církve se minulý týden vypravila do Říma delegace ČBK. Arcibiskup Dominik Duka, biskup Jan Vokál a generální sekretář ČBK P. Tomáš Holub nejprve jednali s generálním sekretářem Italské biskupské konference biskupem Marianem Crociatou, poté se setkali s kardinálem Angelem Sodanem, děkanem
kardinálského sboru, a následně se státním sekretářem Vatikánu kardinálem Tarcisiem Bertonem. Hovořili spolu zejména o českém narovnání vztahů mezi státem a církvemi. „Setkání s oběma kardinály byla velmi vstřícná, vnímali jsme jejich pochopení pro to, jak ČBK postupuje,“ uvedl pro KT P. Tomáš Holub. Zástupci Vatikánu také podle ČBK ocenili „ekumenický rozměr,
který se při jednáních a finální dohodě podařilo zachovat“. Návštěvu uzavřela mše svatá v ambroziánském ritu, kterou v Miláně sloužil arcibiskup Duka. Po skončení bohoslužby pak ještě slavnostně otevřel výstavu věnovanou osobnosti kardinála Josefa Berana s názvem „Milovat dobro a postavit se zlu“, která byla předtím k vidění v Římě. (čbk, tok)
www.katyd.cz
294 svící hořelo po celou dobu trvání bohoslužby.
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Nová knížka Taťány Lukešové chutná jako kafíčko V těchto deštivých a sychravých podzimních dnech je nejlépe zalézt někam do tepla, uvařit si čaj či kávu a otevřít si dobrou knihu. Na to pamatuje i Katolický týdeník a přesně po roce vydává další knížku Taťány Lukešové s názvem A přeci něco zůstalo… V těchto dnech přichází na prodejní pulty. Po loňském čtenářsky úspěšném titulu … A léta běží se autorka představuje dalším výborem ze své tvorby. „Nová knížka v sobě skrývá jednak její vzpomínkové texty a jednak soubor povídek,“ říká editor knihy, redaktor KT Jan Paulas, který k vydání připravil i předchozí autorčin titul. Taťána Lukešová v knižní novince nejdřív vzpomíná na své bezstarostné dětství u tetiček na vesnici – to shrnuje úvodní oddíl Veselíčko. V následujících autobiograficky la-
děných příbězích v oddíle Kafíčko reflektuje skrze literární postavu Alice pohnutá válečná léta, kdy jí hrozil transport, období komunismu, které rovněž hluboce zasáhlo do její rodiny, ale i čas, kdy se člověk začne ohlížet za svým životem. „Oproti idylické době dětství ve Veselíčku nejde v Kafíčku o žádné veselé čtení. Při některých vzpomínkách doslova zamrazí, zejména při těch válečných, ale kdo zná autorčin život, ví, že to nebyla žádná procházka růžovým sadem. Ale ví také, že její pohled na život je nesen hlubší nadějí, a tu nakonec najdeme i v jejích textech. Proto i ten název Kafíčko, který v sobě skrývá hořkost života i hřejivost naděje, kterou je nesen. Zejména její ohlížení za životem v sobě nese smířlivý a moudrý nadhled,“ přibližuje obsah první poloviny knihy Jan Paulas. (Pokračování na str. 8)
Snímek Aleš Masner
Bohoslužba připomněla oběti heydrichiády 294 hořících svící připomnělo v neděli v pražské svatovítské katedrále tragickou oběť bezmála tří set československých vlastenců, kteří po atentátu na Heydricha zahynuli v koncentračním táboře Mauthausen. Během čtení jejich jmen vzdali hrdinům poctu zástupci církví, armády, Sokola či Junáka. Zádušní mši svatou celebroval pražský arcibiskup Dominik Duka. „Byli to lidé, kteří uvědoměle přinesli oběť nejvyšší,“ říká jeden z iniciátorů akce historik Jaroslav Čvančara, podle něhož oběti nacistické perzekuce pocházely z řad příbuzných a spolupracovníků paraskupin Anthropoid, Out Distance a Silver A. „Byla válka. Bylo jasné, co je to za válku a že útok na Heydricha není teroristickou akcí proti legálnímu politikovi. Šlo o vojáka, který byl jedním z architektů genocidy a koncentrač-
ních táborů. Nejstarší z nás si navždy budou pamatovat ty rudé plakáty s černými seznamy, každý den novými, na nichž byla jména masové pomsty nacistů. Jsou hodni úcty. Na všechny dnes myslíme,“ zdůraznil arcibiskup Dominik Duka. Dosud téměř neznámou skutečností je, že mezi těmito spolupracovníky parašutistů byl i římskokatolický kněz P. Otto Stanovský. Ten sice nebyl, tak jako oněch 294 vlastenců, popraven v koncentračním táboře Mauthausen, zemřel však nedlouho po válce na následky krutého žalářování. Spolu s představiteli české pravoslavné církve totiž po atentátu na Heydricha jednal o možnosti bezpečného úkrytu parašutistů v některém z katolických kostelů či klášterů. Události však byly rychlejší. „Začátkem července 1942 byl P. Stanovský (Pokračování na str. 2)