Ka olický týdeník Ročník XXI / CENA 22 KČ
29. 6. – 12. 7. 2010 / 14. – 15. NEDĚLE
ROZHOVOR S HANOU HEGEROVOU 20
CYRILOMETODĚJSKÉ DVOJČÍSLO
Velká letní soutěž !
Jako bych pokračoval v té velehradské pouti
Vyhrajte jednu z dvou set cen! Soutěžte přes léto o televizi či pobyty pro rodiny! Více najdete na str. 10.
TV program Perspektivy:
Svatí Cyril a Metoděj byli od mého mládí součástí mého náboženského vědomí, podobně jako tam byl sv. Václav, patron farního kostela v mé rodné vesnici Dolních Bojanovicích, nebo sv. Petr, po němž jsem dostal jméno při křtu. Jména Cyril a Metoděj byla u nás obyčejně užívaná v lidové formě jako Cyra a Medchud a v den jejich svátku jsme šli z kostela v procesí „k Cyrilku”, tedy k soše těchto dvou řeckých rodných bratří, která stojí na začátku horního konce vesnice. V jednom z domů přes silnici od Cyrilka jsem se narodil…
www.katyd.cz
Moje první vzpomínka na oslavu svátku svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje je z doby, kdy jsem ještě nechodil do školy. Taťka mě tehdy vzal na pouť na Velehrad. To jsme šli brzy ráno pěšky polní cestou do Lužic na vlak a odtud jeli do Uherského Hradiště, kde jsme vystoupili a šli ještě kus cesty zase přes pole a kousek i lesem. Abych se ale přiznal, moc jsem z té poutní mše svaté neměl. Byl jsem ještě moc malý, stál jsem s taťkou mezi chlapy, takže na oltář jsem neviděl. Vzpomínám si jenom, že kázání bylo moc dlouhé a vůbec jsem mu nerozuměl; pamatuji se, že všude kolem mne byly jen vysoké černé holínkové boty mužů-poutníků. NAPLNĚNÁ SNAHA VĚROZVĚSTŮ Někdy se člověku stávají věci, které sám neplánoval, a přece jsou nakonec důležité. Takovou událostí bylo pro mě vysvěcení na kněze. Teprve když jsem se začal na svěcení připravovat – byl jsem vysvěcený 9. března 1963 v Římě – jsem si uvědomil, že tento rok je jubilejním rokem: 1 100 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. V tom roce se konaly poutě a oslavy právě především v Římě. Bazilika sv. Klementa, kde byl hrob sv. Cyrila, se stala centrem oslav tohoto výročí. Z mé vlasti nebylo věřícím umožněno na tyto oslavy z politických důvodů přijet, ale mimo vlast bylo po svobodném světě roztroušeno dosti katolíků-emigrantů, kteří už dosáhli finanční a existenční jistoty a pouť do Říma si mohli dovolit. Toho roku se konala také krajanská pouť do Ellwangenu v západním Německu, kde byl sv. Metoděj, tehdy již arcibiskup, na zpáteční cestě z Říma na Moravu arcibiskupem mnichovským po dva a půl roku uvězněn, vyslýchán a mučen. Tyto oslavy se konaly vlastně na začátku Druhého vatikánského koncilu, který dal podnět k užívání liturgie v rodné řeči toho kterého národa. Pro nás Čechy a Moravany to byla čeština. Tímto rozhodnutím koncilních otců jako by byla potvrzena snaha našich věrozvěstů hlásat evangelium lidem jim srozumitelným jazykem. Když jsem pak začal působit jako kněz v Texasu, byla ještě celá mše svatá v latině, tedy i epištola a evangelium. Mnozí věřící měli dvoujazyčné misálky, a tak se při mši snažili číst čtení a mešní modlitby v angličtině – a to co nejrychleji, aby stačili knězi u oltáře. Většina přítomných se ale takto závodit ani nesnažila. Toto všechno se po Druhém vatikánském koncilu změnilo a neje-
IV.
Divadlo jinak „Úkolem spisovatele je pozdvihovat lidská srdce,“ říká herec a režisér František Derfler.
Misie na Krymu. Při této cestě se soluňským bratřím podařilo nalézt a vyzvednout z moře ostatky svatého papeže Klimenta I., které údajně přinesli na Velkou Moravu. Autorkou titulního obrázku letošního cyrilometodějského dvojčísla KT je dvanáctiletá Jana Psotová ze Základní umělecké školy v Pečkách. Zaslala jej do soutěže Cestou dvou bratří (viz www.velehrad.eu). Repro KT nom studenti teologie, ale hlavně všichni věřící byli schopni rozumět liturgickým textům. I tohle je jedním z důvodů, proč máme pro naše krajany misie po celém světě, kde se hovoří, káže, modlí a zpívá v našem rodném jazyku! S úctou svatých Cyrila a Metoděje jsem se setkal i brzy po svém příletu do Texasu. Tam, víc než v jiných státech Severní Ameriky, byly a stále ještě jsou kostely (farnosti či osady – jak říkají místní lidé) zasvěceny právě těmto našim věrozvěstům. V kalendáři Katolík amerických Čechů z roku 1932 jsem jich napočítal šest, a to ve stále živých aktivních farnostech, jako jsou Granger, Shiner, Mařák, Corpus Christi, Cistern a dnes již malá osada Dubina. Byla to ale Dubina, kde se vylodili první emigranti z Moravy – v přístavu Galveston-Hous-
ton si zakoupili voly a povozy a vydali se do vnitrozemí směrem k Austinu, hlavnímu městu Texasu. Když se rozpršelo a lidem začalo být zima, zastavili se a schovali se prý pod korunou velkého, texaského dubu, jehož listy je přece jen poněkud chránily před deštěm. Tam se pak usídlili a založili první krajanskou osadu v Texasu, kterou pojmenovali Dubina. Dosud většina našich krajanů žijících v Texasu – již čtvrté a páté generace – říká, že jsou „Moravci“, ne Češi. V posledních letech se každoročně rád vracím na posvátný Velehrad. Jednak se tam účastním zasedání ČBK a pak jako bych pokračoval v té pouti, kterou jsem tam začínal s otcem… PETR ESTERKA, pomocný biskup brněnský, žije v Los Angeles (mezititulky redakční)
CYRILOMETODĚJSKÁ POUŤ NA VELEHRADĚ Vyvrcholením velehradských cyrilometodějských slavností je tradiční slavnostní bohoslužba v den svátku moravských věrozvěstů, která začíná v 10.30 hodin. Bude ji sloužit kardinál Miloslav Vlk a kázat bude nový pražský arcibiskup Dominik Duka. Čeští a moravští biskupové se však na Velehradě sejdou už několik dnů před slavností. Oficiální zasedání ČBK si naplánovali již na 2. a 3. července. Během svého setkání přijmou dva hosty: P. Jeana-Louise ` sekretáře Kongregace pro katolickou výchovu, a P. Jana Mráze, rektora Papežské koleje Nepomucenum Bruguese, v Římě. Až z USA přiletí i autor úvodního textu této stránky KT biskup Petr Esterka. S biskupy z Čech a Moravy se lidé budou moci setkat během slavení mše svaté v mariánském poutním místě Provodov 2. července v 18 hodin. Tam bude hlavním celebrantem pražský arcibiskup Dominik Duka, kázat bude plzeňský biskup František Radkovský. Velehrad čeká i letos výrazné omezení dopravy, obec bude po dva dny pro auta dočasně uzavřena. „V letošním roce chceme obnovit význam obchvatu Starého Města, který byl vytvořen jako záchytné parkoviště, aby nedocházelo k dopravním zácpám na Velehradě. Lidé zde budou moci bezplatně zaparkovat a kyvadlovou dopravou odjet na Velehrad,“ přiblížil situaci velehradský starosta Stanislav Gregůrek. (red)
Ten, který „hlídá ďábla na řetěze“ V posledních deseti letech jsem vlastně moc neslavil svátek svého řeholního patrona (4. července). Předvečer a samotný den svátku jsem totiž strávil vždy na Velehradě a připravoval Koncert lidí dobré vůle na počest slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. V posledních deseti letech mi soluňští bratři doslova „ukradli“ mého patrona. Uvědomil jsem si, že se tak děje v celé naší domácí české i moravské církvi. Svatý Prokop ani nemá „své“ nešpory – v den jeho svátku se už slaví 1. nešpory spolupatronů Evropy. Poprvé jsem se důvěrněji setkal se sv. Prokopem na počátku 80. let minulého století, kdy mi toto jméno tajně z exilu svěřil arciopat Anastáz Opasek jako životní úkol břevnovského mnicha. Tehdy jsem si také poprvé přečetl opatovy verše o svém řeholním patronu: „Můžeš se prokopat
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
27 28
k lidskému srdci / a zemi zkypřit svou motykou, / ty, který hlídáš ďábla na řetěze, / ty, který ho z řetězu jako jiní nepouštíš, / země by to již neunesla.” Denně mám před sebou v břevnovské bazilice Brandlův obraz sv. Prokopa – světce, který „hlídá ďábla na řetěze“. Je to překonané poselství? V posledním desetiletí 20. století se mnoha milionů obyvatel naší planety dotkl dopis znásilněné bosenské novicky, která své generální představené v Římě mimo jiné píše: „Musí přece někdo začít lámat řetěz nenávisti, který tak hyzdí naše země. A dítě, které přijde, přijde-li, budu učit jen lásce. Ono pak, narozené z násilí, bude vedle mne svědčit, že člověk je velký jen jedním, a to odpuštěním.“ Síly zla je nutno i v 21. století zapojit do služeb dobra. Nad zlem se musí vítězit, jinak by to „země již neunesla“. Myslím, že to byla hlavní touha početných zástupů mnichů, kteří už od konce třetího
století zalidňovali pustá místa křesťanského Východu, posléze i Západu. Mnišský boj byl především bojem se zlem v srdci a s tím Zlým ve světě. To byla také touha, která vedla Prokopa, syna zemanského rodu k mnišskému životu. Nebešťané, mezi nimi i ti mluvící a slavící Boha slovansky – tedy Prokop, Cyril i Metoděj – dobře věděli, že podstatné je snažit se držet zlo na uzdě. To je Prokopovo poselství a pokračování cyrilometodějského dědictví pro naše století, aby nás naše země ještě unesla! Na to myslím, když si prohlížím pohlednici z počátku 80. let, na níž je rukou Anastáze Opaska napsáno jako smluvené heslo, jímž mi měl udělit řeholní jméno: „Pozdravuji též Prokopa!“ Letos po deseti letech konečně soustředěněji a v klidu. P. PROKOP SIOSTRZONEK, převor břevnovských benediktinů
4
Velehrady
Jaký bude další osud Velehradů, duchovních center pro naše krajany v zahraničí?
5
Slavná pouť Slavná velehradská pouť v roce 1985 byla jednou z nejvýznamnějších akcí křesťanského protirežimního vzdoru.
11
Démoni měli pré
Říkalo se tomu šedá zóna, v níž trpění autoři mohli tu a tam publikovat. O tom, jak se v ní žilo, ale i o vlastní tvorbě vypráví spisovatel Věroslav Mertl.
13
Letní čtení
Na literární straně přinášíme letní čtení na pokračování, úryvek z připravované knihy Petra Příhody a ukázku z humoresek P. Tomáše Špidlíka.