45-prvni by NETservis

45 2. – 8. 11. 2010 / 32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

ROZHOVOR S ARCIBISKUPEM RÓBERTEM BEZÁKEM 12

Ročník XXI / Cena 11 Kč

L I S T Č E S K Ý C H A M O R AV S K Ý C H D I E C É Z Í

TV program Doma:

Prezident vyznamenal i katolíky Státní vyznamenání z rukou prezidenta republiky Václava Klause obdrželi v den státního svátku 28. října i katolíci, kteří svůj život zasvětili službě církvi. Mezi oceněnými je i dlouholetý předseda Matice cyrilometodějské Josef Vlček. „Jsem rád, že se lidé mohou tímto způsobem seznámit s Maticí cyrilometodějskou a časopisem Světlo. Právě z toho důvodu jsem podnikl i tu namáhavou štrapáci do Prahy, protože v devadesáti letech už to není vůbec snadné,“ uvedl čerstvý držitel Řádu Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy Josef Vlček. Dlouholetého předsedu Matice cyrilometodějské a šéfredaktora týdeníku Světlo Josefa Vlčka prezident ocenil za vynikající zásluhy o rozvoj demoktracie, humanity a lidská práva. „Těší mě, že naše dílo je vidět, ale ocenění si samozřejmě vážím i sám za sebe. Potěšilo mě, protože všech těch klacků, které mi po většinu života házeli pod nohy, bylo dost,“ dodal Josef Vlček, který byl v roce 1950 zatčen za ilegální rozšiřování církevní literatury a v následném procesu odsouzen na 21 let vězení. Propuštěn byl až po amnestii v roce 1960. MEZI OCENĚNÝMI JE VYCHOVATEL I SPORTOVEC Medaili za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství obdržel z rukou prezidenta republiky také P. František Fráňa. Výchově mládeže se P. František Fráňa věnuje celý svůj život, několik desetiletí například organizoval a dosud organizuje letní tábory Radost, jimiž za ta léta prošly tisíce mladých lidí. „Byl jsem oceněním prezidenta republiky velice překvapen, a dokud jsem neměl písemně, že vyznamenání obdržím, jsem tomu nevěřil. Tato pocta patří všem kněžím,

Dušičkové čtení Rozhovor s P. Milošem Szabo o jeho nové knize věnované Olšanským hřbitovům a o hřbitovech obecně.

3 Pro státní vyznamenání si do Vladislavského sálu Pražského hradu došel i letos devadesátiletý předseda Matice cyrilometodějské Josef Vlček. Snímek ČTK i kněžím podzemní církve, s níž jsem byl do roku 1989 spojen,“ uvedl P. František Fráňa, jenž mohl kněžské povolání legálně vykonávat až po pádu komunismu. Od té doby se mimo jiné podílel na obnově Biskupských gymnázií v Brně a Žďáru nad Sázavou, kde dosud jako pedagog a spirituál působí. P. František Fráňa stál rovněž u zrodu Radia Proglas, s nímž dodnes spolupracuje.

Mezi dvaadvaceti oceněnými je také šestadevadesátiletý Jan Haluza, který byl jako významný funkcionář Československé strany lidové na Zlínsku po roce 1948 zatčen a odsouzen k šestiletému žaláři. Celoživotní sportovec Jan Haluza, který byl mimo jiné prvním trenérem Emila Zátopka, se po roce 1989 zasloužil o obnovení křesťanské sportovní organizace Orel. JIŘÍ PRINZ

Havířovské středisko Don Bosko zaujalo velké i malé S velkým úspěchem u havířovské veřejnosti se setkal začátkem školního roku klub Maják, který Církevní středisko volného času svatého Jana Boska nově otevřelo. Klub je určen jak pro mladší děti od 6 do 14 let, tak pro romskou mládež od 14 do 21 let. „Klub Maják se nalézá v romské lokalitě a od prvních dní je o jeho nabídku mezi romskými dětmi a mládeží obrovský zájem. Klub je využíván tak na 200 procent,“ říká Lukáš Čadan ze střediska Jana Boska. Podle jeho slov přitom nový klub není zdaleka jedinou novinkou, kterou se středisko Jana Boska může v poslední době pochlubit. „V měsíci říjnu proběhla kolaudace nově zmodernizovaného dětského hřiště na středisku ve Městě. Původně

asfaltový povrch jsme nahradili tartanem a rozšířili jsme i sportovní nabídku pro děti. Od nynějška tu mohou hrát též florbal, volejbal či basketbal,“ dodává Lukáš Čadan. Církevní středisko volného času svatého Jana Boska v Havířově působí na třech místech a provozuje tu čtyři kluby. Dva z nich jsou určeny dětem ve věku šesti až patnácti let, jeden mládeži ve věku čtrnácti až dvaceti šesti let a pak je tu nový klub Maják, který je určen jak dětem, tak mládeži. Zájem o nabídku střediska je mezi oběma věkovými kategoriemi obrovský. Denně navštíví jeho kluby okolo 150 dětí a mladých lidí, celkově pak využívá služeb střediska Jana Boska na osm stovek zájemců. „Program pro mladší děti je soustředěn do kroužků, hlavně sportovních, ale i počítačových či výtvarných. Program klubů pro

mládež má trochu jinou podobu. Probíhá třeba formou různých workshopů,“ říká Lukáš Čadan, podle něhož je mezi malými chlapci největší zájem o florbal a stolní tenis, u děvčat zase o taneční kroužky. „Naše nabídka se stále rozrůstá. Bohužel ruku v ruce s tím stoupají i náklady na provoz. Uvítali bychom proto jakoukoli finanční pomoc,“ uzavírá Lukáš Čadan. S činností střediska se čtenáři KT mohli blížeji seznámit ve speciální příloze KT č. 36/2010. (pri)

Haiti v ohrožení Po letošním ničivém zemětřesení postihlo Haiti další smrtící nebezpečí – epidemie cholery.

4–5

Téma: AKTIVNÍ STÁŘÍ

Pokud se na stáří dobře připravíme, můžeme být i ve vysokém věku skutečně šťastní. Inspirací může být i tematická dvoustrana, která přináší mj. rozhovor s Janem Lormanem.

Finanční příspěvek na podporu střediska Don Bosko Havířov je možno zaslat na č. ú. 72734791/0100 nebo skrze přiloženou složenku uvnitř listu.

www.katyd.cz

Izrael mě přitahoval už od malička Křesťan, který žije v Jeruzalémě a učil na tamní židovské univerzitě, zavítal na tři dny do Prahy. MICHAEL KRUPP, původem z Německa, představoval v České republice svou novou knihu Osmnáct století Izraele, která mapuje tu část dějin židovského národa, o které se píše jen velmi zřídka. Při té příležitosti jsme s ním mluvili o mezináboženském dialogu v Izraeli a vztazích mezi jednotlivými náboženstvími. V Jeruzalémě žijete už několik desítek let. Jak vnímáte tamní soužití jednotlivých náboženství? Je vůbec možné? Soužití je samozřejmě komplikované, ale všechna tři náboženství tam už žijí a je potřeba se s tím nějak vyrovnat. Deset let jsem například žil na předměstí Jeruzaléma vedle arabské křesťanské rodiny a soužití bylo bez problémů – byli velmi otevřeni ostatním. Politická situace je zjevně vyhrocená, ale celkové klima ve společnosti není tak špatné.

Kde vidíte největší problémy v soužití v Izraeli? Většinu náboženských problémů způsobují svatá místa, na která chtějí mít všichni přístup a ideálně je sami spravovat. Na nich a okolo nich stále docházelo ke střetům, každé z náboženství tu nechalo kus života. Pro křesťany i Židy bylo velmi kompliklované žít mezi muslimskou většinou, o to více se na svatých místech chtějí udržet. A mnoho problémů způsobují fanatici ze všech náboženství, kteří situaci vyhrocují. Zmínil jste fanatiky. Je podle vás možný a účinný mezináboženský dialog? Ano, ale především v přirozené formě sociálních kontaktů mezi jednotlivými komunitami. Problém je náboženství – není možné o něm mluvit, způsobuje to jen střety a napětí – především mezi křesťany a muslimy, Židé jsou ještě nejméně konfliktní. Je potřeba naopak spolupracovat na kulturní a sociální úrovni. Naslouchat jejich konkrétním problémům a společně se podporovat – například stavět hřiště pro děti, pomáhat všem dosáhnout vzdělání. Mezi jednotlivými náboženskými komunitami je totiž veliká propast ve vzdělání – křesťaně jsou na tom například mnohem lépe než muslimové a to se pak odráží v jejich

zaměstnanosti. V Jeruzalémě mají téměř všichni křesťané práci, mnoho muslimů je naopak nezaměstnaných. Jak jste se jako rodilý Němec vlastně dostal do Izraele? Rozhodl jsem se tam odejít už na začátku svých vysokoškolských studií. Bylo to v roce 1959 a tehdy bylo ještě pro Němce velmi složité získat vízum. Bylo potřeba mít osobní pozvání a mnoho dalších věcí. Byl to tedy velmi složitý proces, ale nakonec se vše podařilo a já mohl odcestovat do Jeruzaléma. Myslím, že jsem byl jedním z prvních Němců, který se tam po druhé světové válce dostal. Čím vás zlákalo studium židovství? Je to dlouhý příběh, který začal už před mým narozením, kdy byl můj otec zavřený za své protinacistické postoje. Já a celá moje rodina jsme nesouhlasili s perzekucí Židů, naopak mě jejich kultura a náboženství od malička zajímala. Nikdo z rodiny nebyl Žid, přesto nás judaismus vždy fascinoval. Když jsem měl první možnost odejít do Izraele a studovat tam, využil jsem ji a byl jsem úspěšný. Několik let jsem studoval na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a pak už jsem tam zůstal. (Pokračování na str. 3)

Římské baziliky U příležitosti Národní pouti do Říma nabízí KT českým poutníkům malého průvodce po římských chrámech.

Křest Rusi „Lidé v Rusku víru životně potřebují,“ říká fotograf Martin Wágner, jehož fotografický cyklus o pravoslavném svátku Křest Rusi získal třetí místo v prestižní soutěži Czech Press Photo.