8 17. – 23. 2. 2009 / 7. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
Ročník XX / Cena 11 Kč
Papež, který žil na výši své doby Poté, co dostal dva infarkty za sebou, byl už papež Pius XI. odkázán na lůžko. Nechal tedy dvě láhve svého nejlepšího vína opatřit nálepkou „Svému nástupci v roce 2000“. (Není známo, jestli je Jan Pavel II. obdržel.) Pak ještě sestavil řeč pro Papežskou akademii věd. Po několika týdnech ale následoval třetí infarkt, který jeho pozemskou pouť uzavřel. 10. února uplynulo 70 let od jeho smrti. S dechem zápasil Pius XI. celý život. Ne však jako pacient, nýbrž jako prvotřídní horolezec. „Tím, že je člověk při výstupu na vrchol nucen vyvíjet zvýšené úsilí a námahu – zvláště když je vzduch řídký – stává se zároveň odolnějším i vůči těžkostem jiného druhu,“ napsal papež, který se svým občanským jménem Achille Ratti zapsal do dějin alpinismu. V roce 1890 totiž se dvěma dalšími horolezci objevil novou, tzv. italskou, cestu pro sestup z nejvyšší evropské hory – Mont Blancu.
VÝROČÍ LATERÁNSKÝCH SMLUV K 80. výročí vzniku vatikánského městského státu byla zahájena minulý týden ve Vatikánu výstava, která potrvá až do 10. května. K vidění na ní jsou mapy, trojrozměrný dřevěný model současného Vatikánu, fotografie a dokumentace týkající se Lateránských smluv z roku 1929. Ty podepsal papež Pius XI. spolu s Benitem Mussolinim, a zajistil tak nezávislost Vatikánu na Itálii. Expozice zároveň představuje významnou roli Pia XI. při budování vatikánského státu. Vystaveny jsou tu proto různé předměty spojené s tímto pontifikátem – např. mikrofon, který Pius XI. použil 12. února 1931 při zahájení prvního vysílání Vatikánského rozhlasu.
Stuttgarská automobilka Mercedes-Benz darovala v roce 1930 papeži první „papamobil“. Pius XI. si údajně první jízdu v tomto autě evidentně užíval. „Je to veledílo moderního inženýrství,“ poznamenal s uspokojením. Papež stojí u vozu v bílé klerice. Snímek repro KT JAKO JEDINÝ NEODEŠEL Nové cesty však Pius XI. razil i ve své papežské službě (1922 – 1939). Brzy po svém zvolení dal podnět k zakládání tzv. Katolické akce – sdružení laiků, kteří by do společnosti vnášeli katolické podněty a také se více angažovali v církvi. Zároveň s tím také ustanovil svátek Krista Krále. Tento důraz na Kristovo kralování předurčil základní směřování jeho pontifikátu, v němž se musel vyrovnávat s růstem dvou totalitních ideologií – komunismu a nacismu. Pius XI. nebyl v této oblasti bez osobních zkušeností. Dva roky předtím, než byl překvapivě zvolen papežem (byl v té době totiž teprve tři roky biskupem a jediný rok
kardinálem), sloužil jako nuncius v Polsku a zažil na vlastní kůži bitvu Poláků s bolševiky o Varšavu. Při těchto bojích jako jediný zahraniční diplomat odmítl opustit polské hlavní město. Nakonec jej musel z Polska stáhnout sám papež Benedikt XV., neboť údajně nepotřeboval Rattiho jako mučedníka, ale jako nuncia. DUCHOVNĚ JSME SEMITÉ Ve vztahu k rudé i hnědé totalitě nenechával Pius XI. nikoho na pochybách, že obě tyto ideologie jsou novodobými formami pohanství a není mezi nimi v zásadě rozdílu. Komunismu (Pokračování na str. 3)
Úmrtí italské ženy vyvolalo rozruch
www.katyd.cz
Málokterý lékařský postup vzbudil v poslední době tak velkou diskusi a pozornost jako v případě Eluany Englarové. Tato 38letá Italka, která se nacházela od roku 1992 v kómatu, byla 7. února na přání rodiny odpojena od výživy a tři dny nato zemřela. O tom, jestli je dovoleno uměle ukončit její život, se diskutovalo dlouho – církev tento krok neschvalovala a naopak nabízela dál svou péči o pacientku. „Nyní, když je Eluana na věčnosti, přejeme si, aby se tato událost po mnoha diskusích stala pro všechny motivem k pokojné reflexi a k zodpovědnému hledání lepších způsobů, jak doprovázet nejslabší osoby láskou a péčí
HLADEM A ŽÍZNÍ „Neznám ten případ zblízka. Nevím, jaká byla funkce jejího mozku. Na jedné straně psychologicky chápu rodiče, ale to, co mne zaráží, je fakt, že byla usmrcena hladem a žízní,“ vyjádřil se pro KT Petr Příhoda, vyučující
lékařskou etiku. Právě z etického hlediska je podle něj přípustné ukončit zbytečnou léčbu, která brání zemřít. „Ale tato žena byla usmrcena tím, že jí byly odepřeny živiny, tedy základní životní potřeby, které by byla schopna využívat – to jde proti zdravému rozumu,“ zdůraznil Příhoda. Po celou dobu patnácti let o Eluanu pečovaly řeholnice v Lecco na severu Itálie. Ty několikrát jejího otce prosily, aby o ni směly pečovat i nadále. Ten to odmítl a Eluana byla převezena na kliniku v Udine, kde byli ochotni její výživu ukončit. Podle zpravodajského serveru kathnet navíc Eluana zemřela osamocena – v nepřítomnosti rodičů i zdravotnického personálu. MARTIN T. ZIKMUND
Výročí nezapomenutého kněze a spisovatele Sto čtyřicet let od narození Jindřicha Šimona Baara a sto let od ukončení jeho pastorační péče ve farnosti Klobuky. Právě takové byly důvody, proč se minulou středu sešli v místním kostele nejen věřící, aby zavzpomínali na někdejší působení tohoto kněze a spisovatele. Jak před padesátkou zúčastněných prohlásil starosta středočeské obce Klobuky Vladimír Procházka, P. Baar za deset let, které zde strávil, podstatně ovlivnil chod obce. A zejména: napsal zde několik knih, z nichž proslulosti dosáhl hlavně Jan Cimbura. „Baar přišel do Klobuk nevítán a odešel nepochopen,“ shrnul postavení zdejšího faráře starosta Procházka. Katolický kněz Baar se v Klobukách stýkal
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
při respektování práva na život těch, kteří se o sebe nemohou sami nijak postarat a jsou naprosto závislí na péči druhých,“ nechal se slyšet mluvčí Svatého stolce P. Federico Lombardi. Předseda Papežské akademie pro život Rino Fisichella ho pak doplnil: „Je tu otázka, zda při neexistujícím zákonu nerozhodl ideologický pohled, který považuje eutanazii za nejjednodušší řešení.“
s evangelíky i nevěřícími, inicioval stavbu fary, na kterou přispěl z vlastních zdrojů, a nechal opravit rovněž kostel. Jako úplnou novinku vydával farní zpravodaj a byl vyhledávaným kazatelem. To vše při vytrvalé literární činnosti. Bývalý učitel na slánském gymnáziu Antonín Leopold je evidentně velkým znalcem a milovníkem Baarovy tvorby. Jak posluchačům v kostele připomněl, spisovatel ze zdejšího kraje čerpal i náměty k některým literárním pracím – děj knihy Poslední z rodu Sedmerova se má odehrávat přímo v kraji. „Ale i v oblasti duchovní zasadil na poli neoraném dobrou setbu. Křtil, oddával, vedl procesí, učil na škole náboženství…,“ vypočítává Antonín Leopold. Bývalý učitel přitom odmítá, že by Baarova tvorba byla pro dnešní-
ho čtenáře zastaralá. „Přečtěte si jeho práce. A přečtěte si je nahlas,“ doporučuje. Baara jako kazatele připomněl shromážděným zase administrátor zdejší farnosti P. Michal Kimák, když jedno jeho kázání přečetl. Jindřich Šimon Baar se narodil 7. února 1869 v Klenčí pod Čerchovem. Po studiích bohosloví vystřídal řadu působišť, v Klobukách působil v letech 1899 – 1909. Jako spisovatel je řazen k venkovskému realismu, spolupracoval i s katolickou modernou. Zemřel ve svém rodišti v roce 1925. V jeho bývalé farnosti v Klobukách se dnes schází na mši svaté sotva desítka lidí. „Je to tu možná těžší než za časů Baara,“ povzdechl si P. Kimák. ALEŠ PALÁN K osobnosti J. Š. Baara se vrátíme v některém z dalších vydání KT.
Ničivé požáry v Austrálii Zatímco se diváci na celém světě kochali monumentálními obrazy australské přírody z právě natočeného velkofilmu „Austrálie“, obyvatelé jižní části této rozlehlé země se minulý týden potýkali s ničivými požáry, jež neměly v historii země obdobu. Řádění přírodního živlu, který byl zřejmě vyvolán úmyslně, padlo za oběť přes 180 lidí. „Stačilo několik sekund a naše rodiny a přátelé jsou pryč. Naše životy se změnily, už nikdy nebudou jako dříve. Křičme v modlitbě k Pánu jeden za druhého“ – tato výzva je vyvěšena na oficiálních stránkách Luterské církve Austrálie. Zároveň s ní pak instrukce, jak lze konkrétně pomáhat všem postiženým. „Nikdy nezapomeneme, že v našem zármutku, bolesti a zoufalství je Bůh s námi,“ napsal zase anglikánský arcibiskup z Melbourne Philip Freier v dopise kněžím své diecéze, v němž se zároveň zamýšlel nad enormním rozsahem této ohnivé katastrofy a vyzval církve k pomoci. Papež Benedikt XVI. zaslal minulý týden generálnímu guvernérovi Austrálie Quentinu Bryceovi telegram, v němž ho ujistil o svých modlitbách za všechny, koho v minulých dnech ničivé požáry zasáhly. (mtz)
Zástupci amerických Židů ve Vatikánu Delegaci zástupců židovských organizací z USA přijal minulý týden papež Benedikt XVI. „Dobře si vzpomínám na různé okamžiky během své loňské návštěvy Spojených států, při níž jsem měl možnost setkat se s některými z vás… Nyní se raduji z toho, že vám mohu vaši pohostinnost oplatit ve svém domě,“ přivítal papež své hosty. Vzpomněl přitom na jiná svá setkání s židovskými představiteli, jako například na návštěvu synagogy v Kolíně nad Rýnem a také koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kterou vykonal v květnu roku 2006. Při příležitosti současné návštěvy připomenul i další historický vývoj vztahů mezi křesťany a Židy a vyzdvihl především deklaraci II. vatikánského koncilu Nostra aetate jako „milník na cestě smíření“. Církev podle něj „hluboce a nezvratně odmítá všechny formy antisemitismu a buduje dobré a trvalé vztahy mezi oběma komunitami“. Papež zároveň potvrdil, že se v květnu chystá navštívit Izrael – „zemi posvátnou pro křesťany i Židy“. Před politickými problémy při papežově návštěvě Izraele varoval vzápětí řecko-katolický arcibiskup z Galileje Elias Chacour. „Každé papežovo slovo a každé jeho gesto bude vykládáno politicky,“ uvedl arcibiskup Chacour. Velké dilema bude prý řešit papež zvláště 14. května, v den izraelského národního svátku, který Izraelci a Palestinci hodnotí zcela opačně. (čbk, kathpress, mtz)
Zatčen kvůli dětem na střeše Britská policie zatkla a následně propustila arcibiskupa Otevřené episkopální církve Jonathana Blakea. Důvodem k jejímu razantnímu zásahu byla stížnost jeho sousedů, že Blake umístil své dva chlapce na střechu ke komínu a pak si je ze země fotografoval. Dvaapadesátiletý církevní hodnostář a otec pěti dětí však trval na tom, že jeho dva chlapci, sedmiletý Dominik a o rok starší Nátan, byli zcela zabezpečeni. Jednak prý měli na sobě popruhy, za něž byli ke komínu připevněni, jednak jsou zvyklí na výšky. „Vždy jsem velmi podporoval policii, ale tato traumatická zkušenost otřásla mou důvěrou v muže zákona a jejich systém zatýkání,“ nechal se slyšet arcibiskup. „Odvedli mě v poutech před všemi sousedy. A moji synové tam zůstali v slzách,“ popisoval událost rozhořčený duchovní. Blake své syny poslal pózovat ke komínu, neboť ve škole dostali úkol nechat se vyfotit na nejneobvyklejším místě, kde kdy četli knihu. Chlapci se podle fotografií při čtení zjevně bavili. Ostatně kniha, do níž se začetli, se jmenovala Killer Underpants (Zabijácké spodky). (news.sky, mtz)