Ka olický týdeník 12. – 18. 2. 2008 / 2. NEDĚLE POSTNÍ
Radiožurnál a ti druzí
Ročník XIX / Cena 11 Kč
Zamilovaní i v manželství
KO ME N TÁ Ř MIL A N A BA D A L A Šéfové Českého rozhlasu zjistili, že stanici Radiožurnál ubývá posluchačů. Usoudili, že je třeba vysílání oživit, inovovat, učinit přitažlivějším. Pokusili se o to prostřednictvím paní Tachecí. Pokus selhal. Nepřibylo posluchačů, ale stížností na nový kabát Radiožurnálu. Zdál se příliš komerční, dryáčnický. Paní ředitelka následně odvolána. Nicméně v nastoupeném směru změn se prý bude pokračovat. Nepřísluší mi hodnotit, jaký podíl měl na celé věci arogantní a rvavý přístup paní ředitelky. Poučení je ale nasnadě. Shledá-li vedení nějaké instituce, že její způsoby jsou zastaralé, omšelé a nepřitažlivé, má jistě právo pokusit se o záchranu. Zvláště, klesají-li počty stoupenců. Cesta povrchních úprav, laškování moderátorů a napodobování sledovaných komerčních stanic ale asi není ta pravá. Každý má být tím, čím je – v tomto případě Český rozhlas má zůstat veřejnoprávní seriózní institucí. Snad je možné inovovat i jinak, třeba pravdivějšími a kvalitnějšími komentáři, otevřeností, nebojácností. Jak říká jeden můj kamarád: „Dobrá věc nepotřebuje reklamu, to si lidi řeknou.“ Změny pro změny mají jen krátký život. Neumět dobře zabalit a prodat dobrou věc je stejně hloupé, jako prodávat šunty v krásné úpravě. Český rozhlas není jedinou institucí, která potřebuje změny. Je-li vám, drazí čtenáři, jeho osud vzdálený, zkusme si to celé naroubovat na naši místní katolickou církev. Jsem proto, aby i nadále zůstala sama sebou. Americkým pokřikováním na nárožích u nás asi mnoho lidí nezískáme. Jisté je, že poselství radostné zvěsti by u nás zasloužilo trochu jiný přístup. Nemůžeme se přizpůsobovat světu, ale můžeme a máme činit svou církev srozumitelnou a přitažlivou. Čím? No přece nebojácností, když říkáme pravdu vhod i nevhod. Otevřeností ke svým vnitřním problémům. A především kvalitou každého z nás. Biskupové prominou, ale žádné jejich provolání či pastýřský list neváží tolik, jako svědectví lásky nemocné postižené babičky, která prostě ví, že má zůstat věrná až do konce. Jejím vnoučatům pak nikdo nemusí vtloukat do hlavy cosi o víře, naději a lásce. (komentar@katyd.cz)
Putování na etapy zahájeno Pěší pouť z Levého Hradce na Velehrad začala o uplynulém víkendu, ale skončit by měla až v srpnu. Střední Čechy a „kolébku křesťanství na našem území“ spojuje skupinka vytrvalých poutníků už po sedmadvacáté. V úvodní bohoslužbě v chrámu sv. Klimenta na Levém Hradci připomněl v promluvě předseda Matice velehradské a organizátor pouti P. Jan Peňáz: „Svatá Ludmila se narodila z vody a z Ducha Svatého na Velehradě. A tak se z tohoto místa stalo naše rodné údolí. Ale i tady na kopci nad Vltavou máme rodné údolí, protože zde byly křtěny další generace prvních křesťanů české krve.“ Po bohoslužbě poutníci vyrazili na první tři části své cesty – nejprve na pražský Chodov a v dalších dnech až na Sázavu, místo života svatého Prokopa. „Na další etapu vyrazíme v sobotu 9. března. Srdečně zveme všechny, kteří by se chtěli přidat. Ze Sázavy chceme odejít po osmé hodině ranní na jednodenní asi dvacetikilometrovou část,“ upřesňuje plány P. Peňáz. Etapová pouť z Levého Hradce je součástí tzv. hvězdicové pouti, která míří z osmi směrů do centra, jímž je Velehrad. Poutníci se tam mají sejít v srpnu letošního roku. Podrobný rozpis této pouti i dalších sedmi lze nalézt na www. dekanstvivm.horacko.com. (mach)
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
7
Přečtěte si:
Perspektivy TV program Téma: KDYŽ JE DÍTĚ V RODINĚ HOSTEM Je možné zneplatnit katolický sňatek? Předseda ČBK Jan Graubner o majetkovém vyrovnání
A jak k tomu přišel světec, který žil v dobách, kdy se křesťanství v Evropě teprve zabydlovalo? Ačkoliv byli lidé věrní Kristu v časech vlády císaře Klaudia pronásledováni, Valentin se k nim znal. Jedna z legend vypráví, že hlásal evangelium na náměstích a v ulicích. Všem mladým párům, které k němu přicházely, rozdával květiny z klášterní zahrady. Svůj osud pak zpečetil výzvou mužům, aby se dobrovolně nestávali válečníky, ale zůstali u svých milovaných žen a dětí. Byl předveden před císaře a roku 269 popraven. Na svátek zamilovaných navazuje vznikající tradice. Ve valentýnském týdnu se v Česku bude konat už druhý ročník Národního týdne manželství, který pořádají neziskové a křesťanské organizace. Akce má podpořit význam manželství a rodiny. Kampaň se koná právě v okruhu svátku světce, který je spojován s lás-
9
Úbytek řeholníků?
kou a partnerskými vztahy. „Každý rok v týdnu sv. Valentina bychom chtěli povzbudit ty, kdo se do manželství chystají nebo už jsou svoji, aby v tomto čase zvláštním způsobem investovali do svého vztahu,“ vysvětluje mluvčí Národního týdne manželství Jan Frolík. Největší zkouškou manželství nemusejí být podle organizátorů jen tíživé vnější okolnosti. Paradoxně může být větším rizikem vztahu čas, kdy se lidem daří, cítí se úspěšní, myslí si, že jejich manželství je v pořádku, a nesnaží se dobré partnerství udržet. Organizátoři na únor připravili besedy s psychology o komunikaci a řešení konfliktů v partnerství, manželské večery nebo semináře pro manželské páry. Více informací naleznete na www.tydenmanzelstvi.cz. (mach)
Česká pošta používá při příležitosti svátku sv. Valentina příležitostné poštovní razítko. Jeho otisk mají dopisy z pošty 270 05 Milostín.
Plaché křesťanství Marka Ebena S trochou nadsázky by se jméno Marek Eben dalo přirovnat ke známé značce Klasa, která u takto označených výrobků garantuje mimořádnou kvalitu. Pokud se např. televizní divák v programu dočte, že v nějakém pořadu vystupuje Marek Eben, má jistotu, že pořad nebude pokleslý, nudný ani trapný. Díky svému inteligentnímu humoru se Marek Eben těší oblibě u všech generací. Věřící diváky pak může navíc povzbudit, že se v jeho slovech objevují více či méně skrytá poselství křesťanské víry.
poskytnete a komu ne? Odpověděl byste na chytré otázky pro ryze bulvární časopis? Na chytré otázky odpovím vždycky rád a vlastně ani nemusí být bůhvíjak chytré, stačí, když se trefí do oblasti, kterou mi novináři ještě tolik nevybrakovali – to jsem šťastný, že můžu mluvit o něčem novém. Ono to s těmi chytrými otázkami není tak jednoznačné. Sám jsem udělal zkušenost, že když se to člověk snaží příliš přešpekulovat, aby si divák řekl „ten Eben, to je pašák“, někdy z toho vyleze jakoby chytrá otázka, na kterou ale ten druhý vlastně nemůže nic odpovědět. Kolikrát je lepší ptát se obyčejně, ale k věci. Pokud jde o bulváry, i zde rozlišuji – samozřejmě jsou mezi nimi i takové, kterým bych rozhovor neposkytl ze zásady.
Je o vás známo, že neposkytujete mnoho rozhovorů. Během roku by se daly spočítat možná na prstech jedné ruky. To máte takovou nedůvěru k médiím? Nebo co vás k této vybíravosti vede? Je to tak, člověk má jenom jeden život a na položené otázky zpravidla jenom jednu pravdivou odpověď. Takže když se dotazy opakují – a to se samozřejmě zákonitě děje – mám nepříjemný pocit, že po desáté sděluji něco, co už jsem jednou řekl, a to mě moc netěší. Navíc nemáte tak docela pravdu: tuhle mi jeden novinář spočítal, kolik jsem poskytl takových těch velkých rozhovorů – a bylo to tak vysoké číslo, že jsem se trochu styděl.
Pocházíte z muzikantské rodiny, váš otec byl známý skladatel, který loni na podzim zemřel. Kdybyste měl jednou větou napsat do „nebeského posudku“, čím nejvíc obohatil Petr Eben svého syna Marka z jeho pohledu, co by tam stálo? Svou laskavostí, která se projevovala nejen k nám, dětem, ale i k lidem okolo. Táta měl lidi upřímně rád. Když se někoho zeptal „Jak se máte?“, čekal, že mu to ten dotyčný řekne, tátu to opravdu zajímalo. A tato laskavost se promítla i do jeho muziky – ne že by neměla vášeň a dramatičnost, ale vždycky byla melodická. Táta má celou řadu skladeb, jejichž témata vám uvíznou v hlavě navždy, a to se u soudobých skladatelů tak často nestává. (Pokračování na str. 12)
Podle čeho se rozhodujete, komu rozhovor
7
www.katyd.cz
Kanovník vyšehradské kapituly P. Prokop Brož ukazuje relikviář svatého Valentina, který ukrývá část světcových ostatků – lopatku. Snímek Jaroslav Hodík
Pulty květinářství v čase blížícího se svátku sv. Valentina přetékají záplavou květin. Nejen mladí lidé v den svátku tohoto světce pamatují zvláště na své milované nejbližší. Na důkaz své lásky se navzájem obdarovávají květy, ale i dárky.
4–5
V roce 2006 žilo v různých řádech a kongregacích katolické církve 191 810 řeholníků a 753 400 řeholních sester. Oproti roku 2005 klesl jejich počet o 7230 osob, tedy o 0,7 %. Původní chybné údaje publikované minulé pondělí v italském listu L´Osservatore Romano hovořily o celkovém úbytku 94 790 osob, tedy o 10 %, což pak převzala většina světových médií. Opravu přinesl týž list o dva dny později a vysvětlil, že k chybě došlo započítáním některých kategorií – jako např. kandidáti, novicové apod. – které byly zahrnuty do celkového počtu řeholníků za rok 2005, ale nebyly započítány do počtu řeholníků za rok 2006. Šéfredaktor listu Gian Vian komentoval chybu výrokem: „Jsme sice deníkem vatikánským, nikoli však neomylným.“ (mtz, RaVat)
Nedorozumění na La Sapienza Italští profesoři a studenti, kteří v polovině ledna protestovali proti vystoupení papeže Benedikta XVI. na univerzitě La Sapienza, vycházeli patrně z nepřesných i nepozorně přejatých informací z internetové encyklopedie Wikipedie. Kritizovaný projev kardinála Ratzingera z roku 1990 nebyl pronesen ve městě Parma, nýbrž na římské univerzitě La Sapienza, a Ratzinger se v něm nezastával církevního postupu proti Galileimu, nýbrž jej odmítl. Nedorozumění vzniklo nejspíše tím, že si odpůrci papežovy návštěvy přečetli jen kardinálem citovaný názor filozofa Feyerabenda ve věci Galileiho, přehlédli však Ratzingerovo vlastní hodnocení tohoto procesu. (LifeSiteNews, mtz)
„Uhlíkový“ půst Dva anglikánští biskupové vyzvali v Anglii věřící, aby během tradičního 40denního půstu místo alkoholu nebo čokolády omezili množství uhlíku, které kvůli jejich činnosti bude vypuštěno do ovzduší. „Na začátku půstu mohou lidé např. odmontovat jednu žárovku. Pak kdykoli otočí vypínačem a ona se nerozsvítí, budou vědět, že mají půst od uhlíku – aby pomohli chudým ve světě,“ vysvětlil koncepci „uhlíkového“ půstu liverpoolský biskup James Jones. Právě chudí podle Jonese na změny klimatu nejvíce doplácejí. Pokračovat takto bezohledně ve vypouštění uhlíku je proto v rozporu s křesťanským učením. Na konci „uhlíkového“ půstu by pak věřící neměli namontovat zmíněnou žárovku zpět, ale nahradit ji žárovkou s nízkou spotřebou energie. Vedle toho by se měli během celé doby vyhýbat plastovým taškám a nechat si tepelně izolovat dům. Biskup Jones, k němuž se přidal také londýnský biskup Richard Chartres, soudí, že existuje naléhavá potřeba snižovat emise uhlíku. „Je to morální povinnost pro ty z nás, kteří vzhledem ke své spotřebě vypouštíme více než svůj spravedlivý díl,“ zdůraznil biskup Chartres. (čtk)