Ka olický týdeník 10 4. – 10. března 2008 / 5. NEDĚLE POSTNÍ
Zástupný spor KO ME N TÁ Ř PETRA P Ř Í H ODY Jsou bratři Mašínové hrdiny, anebo zločinci? Spor rozděluje veřejnost na tři části. Jedna je pro první možnost, druhá pro druhou – obě bezvýhradně. Třetí, největší, váhá nebo rezignovaně či lhostejně odkládá spor ad acta, neboť je – pokud jde o samotné Mašíny – racionálně neřešitelný. Na straně obou bratří je totiž obojí. Heroismus, byť naivně pojatý, i smrt nejméně jednoho nevinného. A to vše na pozadí spletitých dějin. To ony, nikoli Mašínové, dodnes rozdělují. Asi proto, že to jsou stále tytéž dějiny. Dnešní rozdělení národa pořád nějak souvisí s tehdejším. Jak? Na to se nedaří společně přijít. Jak by také, když rozdělení trvá? Spor o Mašíny je sporem o půlstoletí českých dějin, o jejich pointu, interpretaci. O to, co se s námi dělo a děje – a co my na to tehdy a co my na to dnes. Ten spor se vleče téměř dvacet let, je spíše skrytý a jen tu a tam medializovaný. Občas prosákne do zcela jiných sporů, třeba o výzkumný ústav, o radar aj. Jeho „mašínovská“ rovina je jen jeho odvozeninou, sporem o symboly. Šéf dnešních komunistů označil v hněvu téměř svatém oba bratry za zločince. Neviděli jsme, že by se zrakem stejně planoucím označil za zločince Gottwalda, Urválka apod. Zločinný byl komunistický režim a kluci Mašínové proti němu vytáhli po svém, se zápalem, jaký by býval tehdy více slušel jiným. Ale co ten zastřelený pokladník, který s tím jejich bojem neměl nic společného? Škrtnout ho jako postavu, která se nehodí do scénáře boje o symboly? A co s komunismem, víme-li (jakkoli neradi), jak hluboce pronikl do duše národa, v níž pořád jaksi vězí? Ne, spor o Mašíny nemá lidsky racionální řešení. Neustále v něm zní „ano“, jemuž odporuje „ale“. Spolehlivé vodítko není. Je to snad přílišnou „komplikovaností“ případu? Anebo tím, že tu chybí sdílená představa o odlišnosti dobrého a zlého? Jak by asi vypadal ten spor, kdyby byl přednesen před tvář Boží? Král David se těšil Hospodinově přízni. Byl jím vyhlédnut a plnil jeho vůli, i když ne tak docela, neboť zhřešil. Na jeho rukou ulpěla krev nevinného. Proto mu nebylo dáno zbudovat Hospodinu chrám, i když o to velice stál. (komentar@katyd.cz)
Rozloučení s diecézí Stovky lidí nejen z litoměřické diecéze se minulou sobotu přijely rozloučit s někdejším sídelním biskupem Pavlem Posádem, který byl na sklonku ledna jmenován českobudějovickým světícím biskupem. Bohoslužbě na rozloučenou byl přítomen i apoštolský administrátor diecéze, královéhradecký biskup Dominik Duka, emeritní biskup Josef Koukl, kanovníci místní kapituly a kněží i řeholníci z diecéze. Mše sv. začala fanfárami skladatele Miloše Boka. Biskup Pavel Posád při bohoslužbě vzpomínal, že když přišel do diecéze, nikoho neznal. „Jen své tři spolužáky. Pletl jsem si Trutnov s Turnovem, takže když jsem jednou řekl, že chci jet do Trutnova, divili se, co tam budu dělat, když nepatří do diecéze. Za čtyři roky jsem však poznal mnoho vzácných lidí, míst a událostí a tuto diecézi si ponesu v srdci jako vzácný dar, ale ne jako člověk pokládající ruku na pluh,“ zdůraznil biskup. Připomněl také, že lidé nesmějí zapomenout na modlitby za nového biskupa. Následovala řada poděkování počínaje místostarostou Litoměřic, řeholníky a zástupci rodáků konče. Biskup Posád pak přítomné pozval na pohoštění. Po bohoslužbě následovala v prostorách před hospicem sv. Štěpána Akce Ptuj! organizovaná zástupci místní mládeže, mezi kterou také biskup Posád zavítal. Společně zasadili strom – „Posádovu tůji Ptuj“ (tuja occidentalis) jako symbol života, růstu a dlouhověkosti. Souvisí to s názvem nového titulárního biskupského stolce Pavla Posáda ve slovinské Ptuji. (mach, tet)
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Ročník XIX / Cena 11 Kč
„Medaile patří nám všem“
Přečtěte si:
Doma Caritas
Téma: JAK NÁS SOUROZENCI OVLIVŇUJÍ Začíná putovní festival Jeden svět KT na návštěvě: farnost Rokycany
4–5 8 9
www.katyd.cz Únos arcibiskupa z Mosulu Štábní rotmistr Miloš Prášil s medailí NATO a zásluhy. Snímek Miroslav Jordánek. Prvním českým vojákem, který obdržel medaili NATO Za zásluhy, se stal štábní rotmistr Miloš Prášil. Minulou středu mu ji předal náčelník Generálního štábu Armády ČR generálporučík Vlastimil Picek. Vysoké vyznamenání mu udělil generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. Dostal jej za vynikající práci, statečnost a hrdinství, které prokázal v průběhu své služby v Afghánistánu. Během patroly 3. května 2007 v provincii Badakšán utrpěl těžká zranění při náhlém sesuvu půdy. Při této události, kterou s vážnými zraněními přežil, zemřel jeho kamarád Kolja. Náčelník generálního štábu poděkoval nejen Miloši Prášilovi, ale i jeho manželce a dětem. „Medaili nevnímám jako svůj úspěch, ja-
Když se mluví o duchovní službě v armádě, většinou je to v souvislosti s tím, co kaplani dělají pro vojáky. Mnozí z nás kaplanů by ale měli mluvit i o tom, co naše přítomnost mezi vojáky dává nám. Jednou z lekcí, které mi Hospodin připravil, je afghánská – a nazval bych ji „Baron“. Barona znám dlouho, patří k nejlepším v brigádě. Byl na pěti zahraničních misích, je výborný střelec a má mimořádnou kondici. Ani jsme nedutali, když nám po operaci vyprávěl, co prožil (čtenáři KT mají možnost se s jeho příběhem seznámit níže – pozn. red.). Jedna z prvních vět, kterou řekl, byla: „Zachránila mě láska. Je to obrovská síla.“ A také se trápil kvůli tomu, jakou bolest způsobí smrt kamaráda Kolji jeho nejbližším. Navštívili jsme je spolu s vojáky z jeho čety. Mnozí z nich mě překvapili svou lidskou zralostí a snahou nenechat Koljovu rodinu v její bolesti samotnou.
ko kdybych něco vyhrál. Ztratil jsem kamaráda a mohlo nás tam zůstat i víc. Můj příběh měl šťastný konec, ale zdaleka to nebyla jen má zásluha,“ uvedl Miloš Prášil, kterému vojáci přezdívají Baron. Jak říká – bez nasazení kamarádů, kteří pro něj riskovali život, i těch, kteří na něj doma mysleli, by nepřežil. „Ta medaile patří nám všem. Děkuji všem, kteří mi pomáhali a stále pomáhají,“ doplnil štábní rotmistr Prášil. Jedním z těch, kteří ho doprovázeli v jeho těžké situaci, byl i vojenský kaplan P. Miroslav Zdík Jordánek OPraem. Jeho ohlédnutí přinášíme níže. (mach)
Do Afghánistánu jsme odletěli loni na Velký pátek a v Kunduzu byli Kolja i Baron mezi těmi, kteří se zúčastnili velikonoční vigilie. Od německého kaplana jsme dostali medailky archanděla Michaela – patrona výsadkářů. Byla tím jediným, co Baronovi po nehodě na řetízku s osobní známkou zbylo. Sám z toho nedělá žádnou senzaci: prosil Boha o pomoc a zachráněná medailka je pro něj znamením, že se mu jí dostalo. Vysvětloval jsem mu, že hebrejské „Míkael“ znamená „Kdo je jako Bůh“ a že archanděl Michael je reprezentant Boží suverenity a moci. Odpověděl mi, že tuto Boží moc poznal na vlastní kůži. Modlili jsme se spolu o naději a víru v to, že tato moc sahá až za hranice smrti a že Koljova oběť má v Božích očích velkou cenu... P. MIROSLAV JORDÁNEK OPraem., kaplan 4. brigády rychlého nasazení
„Hrál jsem se smrtí na honěnou“ Když loni v dubnu Miloš Prášil dorazil do Afghánistánu, strávil nejdříve Velikonoce na jedné německé základně. Čekal tam se svou jednotkou na odlet k českým vojákům do Fajzabádu. Tak poklidně proběhly první dny v Afghánistánu, kde později bojoval o holý život. Na rozhovor s oceněným vojákem jsme se vypravili na Slapy, kde se zotavuje. Jak se přihodila tragická nehoda, při níž bohužel přišel váš kamarád o život? Vraceli jsme se po třech dnech z patroly. Věděli jsme, že mají přijít přeháňky, ale všechno nasvědčovalo tomu, že se stihneme vrátit včas – ovšem opak se stal pravdou. Byli jsme asi 40 kilometrů od základny, schylovalo se k bouři
a rychle se stmívalo. Byli jsme poučeni, že v noci nemáme po zdejších cestách jezdit, a tak nezbylo nic jiného, než přečkat noc na jednom předem vytipovaném místě vzdáleném sotva pět kilometrů. Najednou jsme ale ztratili vizuální i rádiový kontakt s posledním vozidlem kolony. Zastavili jsme a snažili se zjistit, co se vlastně stalo. Našli jste ho? V místech, kterými ostatní auta projela bez problémů, se pod naším posledním vozidlem utrhl kus cesty. Auto se zřítilo do strže hluboké čtyři metry a doslova se tam předkem „zapíchlo“ do země. Osádka ale vyvázla bez úhony, kamarádi vylézali ven zjevně nezraněni. (Pokračování na straně 12)
V iráckém Mosulu byl v pátek 29. února unesen katolický arcibiskup chaldejského obřadu Paulos Faraj Rahho. Během únosu byly zastřeleny tři osoby, dva muži z osobní stráže a řidič. K incidentu se zatím nikdo nepřihlásil. Arcibiskup Rahho byl unesen po skončení pobožnosti křížové cesty, která je věřícími v Iráku velmi oblíbená. Svatý otec vybídl v neděli celou církev k modlitbě za to, aby byl Mons. Rahho co nejdříve propuštěn. (RaVat)
Modlitby s tropickou příchutí Jihoamerická Guyana stojí v centru pozornosti ekumenického světového dne modliteb (SDM), který se tradičně koná po celém světě první pátek v březnu. Letošní téma zní „Boží moudrost dává nové porozumění“. SDM proběhne asi ve 180 zemích světa a jedná se o nejrozšířenější ekumenickou iniciativu křesťanských laiků. Každoročně se při této příležitosi koná i sbírka na určitý charitativní účel – ať už pro zemi, která právě připravuje liturgii, nebo pro vybrané projekty. Na letošním SDM by měla zaznít liturgie s tropickou „příchutí“ (podklady pro ni připravily ženy z Guyany), která účastníkům přiblíží, jak křesťanskou víru prožívají věřící v této jihoamerické zemi. Zároveň bude možné se o ní leccos zajímavého dozvědět. Jméno „Guyana“ znamená „země mnoha vod“ – zemí totiž protékají tři mohutné řeky: Essequibo, Demerara a Berbice. První z nich je pramenem vodopádů Kaieteur, které patří k největším na světě. Hranici Guyany tvoří na severu Atlantský oceán, na západě Venezuela, na jihu Brazílie a na východě Surinam. Je to jediná anglicky mluvící země v Latinské Americe. Pražské ekumenické shromáždění u příležitosti SDM se bude konat v pátek 7. března v 16 hodin v kostele Slovenské evangelické církve Augsburského vyznání v Jirchářích, Praha 1. (mtz)
Studenti se Svatým otcem Ve vatikánské Aule Pavla VI. a v dalších deseti městech Evropy a Ameriky se v sobotu 1. března modlilo se Svatým otcem růženec kolem 40 tisíc studentů. Pobožností vyvrcholilo setkání studentů, které se konalo při příležitosti VI. evropského dne univerzit. Jeho letošní téma znělo: „Evropa a Amerika společně pro budování civilizace lásky.“ Se studenty ve Vatikánu byli díky telemostu spojeni studenti v pěti evropských městech (Neapoli, Bukurešti, Toledu, Avignonu a Minsku) a v pěti městech obou Amerik: Washingtonu, Mexiko city, Havaně, brazilské Aparecidě a Loje v Ekvádoru. Na závěr obdrželi studenti a studentky CD s poslední encyklikou Benedikta XVI. „Spe salvi“ v pěti světových jazycích. (RaVat)