Ka olický týdeník 1 9 .– 2 5 . 2 . 2 0 0 8 / 3 . N E D Ě L E P O S T N Í
„Jedeme dál!“ KO ME N TÁ Ř MARTIN A T. ZI K M U NDA Českým prezidentem na dalších pět let byl zvolen Václav Klaus. Co tato volba pro církev znamená? Konkretizaci jejích přímluv. Jako se modlí za nejrůznější lidi, tak se přimlouvá i za ty, kteří drží v rukou politickou moc – aby vládli moudře. V tom není žádné stranictví, jednoduše platí: padni komu padni. Je normální, že křesťané jako občané mají své politické preference. Avšak církev, která nebyla lidmi zvolena, ale Kristem vyvolena, je na tom jinak než politické strany. Její univerzální zvěstovatelské poslání ji předurčuje k politické „indiferenci“. Této indiferenci nerozumí ve smyslu lhostejnosti, ale ve smyslu vnitřní svobody. Církev, která slouží Pánu s trnovou korunou na hlavě, je svobodná od nutkání zaplétat se do politikaření, taktizování a politických kalkulů. Její jednotliví členové mohou být politicky aktivní v té či oné straně, ale církev jako celek zůstává „nad věcí“, ať už je pro ni aktuální politická volba v určitém ohledu výhodná, nebo nevýhodná. Vždyť úspěch nepatří mezi Boží jména (Der Erfolg ist keiner der Namen Gottes) – jak kdysi trefně poznamenal židovský myslitel Martin Buber. Není tedy vhodnějšího období v církevním roce než půst, kdy si církev může uvědomit diametrálně odlišnou povahu „moci“ politické a duchovní. Politici se ve svých kampaních občanům zavazují svým volebním programem a slibují: „Dejte nám moc a povede se vám dobře.“ Pán Ježíš však zvolil zcela opačnou cestu: nejdříve přinesl na kříži spásu, a teprve pak – jako Vzkříšený – prohlásil: Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi. Proto apoštol Pavel tolik zdůrazňoval dvojí občanství křesťana. Jedno – pozemské – má politickou povahu, druhé – nebeské – je odvozeno z naší příslušnosti ke Kristu. Zde je základ legitimní různosti jednotlivých křesťanských názorů, ale i zásadní jednoty a svobody církve jako celku. „Jedeme dál!“ – to prohlásil Václav Klaus po prvním volebním dnu, který skončil patem. „Jedeme dál!“ – to na jiné úrovni platí pro církev – bez ohledu na to, kdo byl zvolen. (komentar@katyd.cz)
Neporušené tělo sv. Bernadety bylo převezeno do Říma Na svátek Panny Marie Lurdské, minulé pondělí, byly do baziliky sv. Petra v Římě přivezeny ostatky sv. Bernadety Soubirousové. Ostatky této známé lurdské světice vůbec poprvé opustily místo, kde byly vystaveny doposud – klášter Kongregace Sester lásky ve francouzském Nevers. Tělesné ostatky sv. Bernadety přitom tvoří zcela neporušené tělo, které zůstalo ve své celistvosti plně zachováno, včetně pleti, nehtů, vlasů, řas, svalů, a dokonce všech vnitřních tělesných orgánů. Doložily to výsledky nedávného a zcela nezvratného vědeckého ohledání. Zajímavé je i to, že ačkoli Bernadeta zemřela ve 35 letech, soužena četnými nemocemi (např. tuberkulózou), její tělo je dnes ještě zachovalejší, než bylo před smrtí. Drobné, jen 142 cm dlouhé tělo je uloženo ve zdobené rakvi. V sepnutých rukou má Bernadeta zavěšen růženec a její tvář vyvolává dojem, jako by právě zavřela oči. V církevních dějinách tento jev není úplně ojedinělý. Podobné nevysvětlitelné uchování tělesných ostatků bylo zjištěno i u dalších světců: sv. Terezie z Avily, sv. Terezie z Lisieux, sv. Jana Maria Vianney i u ctihodné Marie Elekty, italské karmelitky ze 17. století, která zemřela v pověsti svatosti v Praze. (RaVat)
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
8
Ročník XIX / Cena 11 Kč
Ohlasy na volbu prezidenta
Přečtěte si:
Doma
Téma: ÚNOR 1948
4–5
KT navštívil farnost Olbramovice 9 Rozhovor s Marií Goretti Boltnarovou SCB 12
www.katyd.cz Lup za stovky, škoda za tisíce
Prezidentský kandidát Jan Švejnar (vlevo) blahopřeje prezidentovi Václavu Klausovi k jeho znovuzvolení. Snímek ČTK Česká veřejnost v posledních dnech napjatě sledovala volbu prezidenta. Ve svých preferencích (Klaus, nebo Švejnar) byla rozdělena na dva tábory. Zeptali jsme se proto několika osobností z katolické církve: Jak jste spokojen/a s volbou hlavy státu? GABRIELA IVANA VLKOVÁ, děkanka CMTF UP v Olomouci Mé pocity mají ke spokojenosti daleko. Zklamaná ale nejsem, protože jsem v dané situaci příliš neočekávala; neviděla bych důvod k jásání ani při opačném výsledku. Vadí mi účelové používání a znehodnocování velkých slov. Z každého slova, které nemá sílu „stát se tělem“, budeme vydávat počet, my i politici. Pan prezident se však zavázal bránit hodnoty zásadního významu. Snad nesleví. Na jeho místě bych ale netvrdila, že miliony občanů svými postoji přispěly k jeho zvolení. Měl by se zamyslet, proč J. Švejnar dokázal rychle získat sympatie mnohých a mohl úspěšně operovat předsevzetími: slušně jednat s kýmkoliv, obnovit důvěru občanů v politiku. Že by inspirace ke zpytování svědomí? PROKOP SIOSTRZONEK OSB, břevnovský převor S volbou Václava Klause jsem spokojen. Ze dvou nabídnutých kandidátů bych si ho vybral i v případné přímé volbě, protože je pro mě čitelnější a věrohodnější než druhý nabídnutý kandidát... A proč ne Jan Švejnar? Jeho prezentace spočívala (a zřejmě to není jen jeho chyba) především v kritice Václava Klause. Není divu, že pro mnohé zůstal Jan Švejnar méně známým „cizincem“. Zůstane-li u nás v reálném životě další pět let, možná... JAN GRAUBNER, metropolita moravský, arcibiskup olomoucký Jsem rád, že Parlament přece splnil svůj úkol zvolit hlavu státu, i když průběh volby nebyl pro národ velkým povzbuzením. Panu prezidentovi blahopřeji ke zvolení. Přeji a vyprošuji mu Boží pomoc, aby jeho rozhodování byla moudrá a jeho služba národu byla skutečným přínosem pro veřejné dobro. PETRUŠKA ŠUSTROVÁ, publicistka Zvolení Václava Klause prezidentem není příliš překvapivé. Překvapivější bylo, že volitelé nedokázali vyjednat podmínky předem a předvedli tak v přímém přenosu, jak vypadají politická jednání. Nejsou o mnoho
kultivovanější ani ve vyspělých zemích, jen je tam politici nepředvádějí veřejnosti. V tomto případě by je snadno odbourala přímá volba prezidenta.
Slováckým Vlčnovem otřáslo vloupání do tamního kostela sv. Jakuba. Šok, roztrpčení a bezmoc – takové pocity zažívali místní farníci, když přišli minulé pondělí ke svému kostelu a našli vypáčené dveře. Zloděj přitom odnesl kasičku jen s několika stovkami korun. Farnost však bude jeho řádění stát odhadem nejméně patnáct tisíc. „Největší škodu zloděj udělal vypáčením dveří, které vedou na kůr. V prvním okamžiku jsem se bála, jestli nepoškodil třeba varhany,“ uvedla místostarostka Vlčnova a členka pastorační rady Marta Moštková. Jak říká, dotyčný lupič se musel v chrámu vyznat a šel najisto. Cizinec by nemohl tušit, že právě na kůru je kasička, kam své dary dávají především zpěváci a varhaníci. „Máme v obci kamerový systém. Dala jsem si práci a hledala na záznamu, kdo by mohl být podezřelý. Jeden tip jsem našla a materiál předala policii. Pachatel je ale zatím neznámý,“ prozradila místostarostka. Většina místních lidí prý něco podobného nepamatuje. (lef)
„Naše společenství roste“
JOSEF KOŘENEK, člen řádu maltézských rytířů Překvapilo mne, že v době, kdy je zřejmé, že tato křehká koaliční vláda má odvahu k nutným reformním krokům v naší zemi, nebyla volba prezidenta viděna v základních politických souvislostech. To ještě umocněno kulturou jednání představitelů politické skupiny, jejíž cíle byly zřejmé a „plody práce“ jsme mohli živě sledovat... Velmi pozitivní je skutečnost, že role komunistů při volbě byla nulová.
Minulou sobotu stanul Ladislav Hučko před věřícími jako biskup čerstvě šedesátiletý. Stalo se tak v řeckokatolické katedrále sv. Klimenta v Praze při bohoslužbě, na kterou dorazila také řada českých a moravských biskupů. Vypravili jsme se za ním s několika otázkami.
Kardinál MILOSLAV VLK, primas český Po vleklém a bolestném úsilí, které ukázalo naši politickou scénu ve značně nepříznivém světle, máme konečně prezidenta. Průběh volby byl velmi výmluvný. Václav Klaus byl po dlouhém handrkování znovu zvolen. Jistě z diskusí kolem svého minulého funkčního období i z bolestného zrození období nového vyvodí pro sebe, pro styl své práce i pro svou funkci patřičné závěry. I když naše zkušenosti z uplynulých pěti let nebyly vždy jen pozitivní, chceme doufat, že dodrží své slovo a že četné sliby, které před svou volbou dal, naplní skutky. K tomu mu přeji hodně zdraví a také potřebnou pomoc od nejvyššího Vládce.
Můžete se ohlédnout za svým dětstvím a za rodinou? Prý byla „kněžská“? Narodil jsem se do rušného období, protože jen pár dní po mém narození se při puči chopili moci komunisté. Pocházím z kněžské rodiny, protože – jak je známo – ve východním obřadu mohou být na kněze vysvěceni i ženatí muži. Pamatuji si na dědečka, který ještě působil na faře, ale pak z ní byl odstraněn a za krátkou dobu zemřel. Můj tatínek byl také knězem a před převratem působil jako profesor na gymnáziu. Protože v padesátém roce nepřestoupil nuceně na pravoslaví, celý život pak vykonával jenom svému vzdělání neodpovídající zaměstnání.
DOMINIK DUKA, biskup královéhradecký Od dětství sleduji volby prezidentů našeho státu a nesouhlasím s těmi, kteří považují tuto volbu za jedinou skandální. Připomínám poslední volbu československého prezidenta, jako i sládkovské běsnění při volbě Václava Havla. Za jedinou dobrou volbu považuji volbu tajnou, jak o tom svědčí celá antická tradice, včetně tradice církve. Ušetří se tak mnoho zlé krve. Zaráží mě zvláštní přístup při hodnocení sčítání hlasů: 141 ku 111 není „o jeden hlas“. Táži se, kde je lidská slušnost při pronášených tvrzeních o neznámých úplatkářích a násilnících. Má snad politická slušnost jiné meze? Děkuji především těm poslancům, kteří stáli za svým svědomím a statečně odolávali výhrůžkám, vydíráním, pomluvám i dopisním kampaním. Opětně zvolenému prezidentu České republiky prof. Václavu Klausovi blahopřeji a děkuji za jeho slova při druhé kandidatuře. (red)
Kdy jste se setkal s východní tradicí? Tatínek sloužil liturgii tajně doma a já mu ministroval. V plné kráse jsem ji zažil, až když se uvolnily poměry v šedesátých letech. Jinak jsme s rodiči chodili na mši svatou do římskokatolického kostela. Co vás nasměrovalo ke kněžství? Bylo to prostředí rodiny, kněží, které jsem znal, a samozřejmě ministrování. Asi v osmé třídě jsem v jednom okamžiku zažil silné Boží volání a šel se svěřit knězi. On toto povolání u čtrnáctiletého kluka usměrnil a povzbudil mě k modlitbě. Zůstal jsem tomu věrný a s nikým o tom moc nemluvil. Rodičům jsem své plány prozradil až před maturitou a dal si přihlášku do semináře. Ale oni to stejně tušili. Nakonec jsem mohl studovat jen přírodovědeckou fakultu... (Pokračování na straně 2)