Ka olický týdeník 19 6. – 12. 5. 2008 / SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO
Je dítě drahý špás? KO ME N TÁ Ř MARIE M ES A N Y O VÉ Redaktoři MF DNES nedávno uveřejnili výpočet, podle něhož přijde dítě od narození do maturity přibližně na částku dvou milionů korun, která se rovná pořizovací ceně luxusního auta. Náklady rozpočítali podle věku, kolik za měsíc, kolik za rok. Zajímavá čísla. Sečteno, podtrženo – dítě je drahý špás. Nevím, k čemu takový článek slouží. Nepočítala jsem nikdy, kolik nás naše děti stály peněz. Víc si pamatuji, kolik mě stály energie, spánku, nejistoty a úzkosti, starostí, času, konfliktů, zklamaných očekávání. Na druhou stranu si také pamatuji, kolik mi přinesly radosti, legrace, neotřelého prožívání, kolik něhy, hrdosti, kolik nadějí, úlevy a štěstí. Kolik jsem toho díky nim vydržela, prožila, co všechno jsem se naučila, pochopila. Možná, že právě díky nim nebyl můj život zbytečný, kdo ví? Na mladší ročníky možná podobný článek zapůsobí jako varování do budoucna: „Rozmyslete si, když čekáte třetí dítě, jestli za 12 let budete mít 30 000 Kč měsíčně jenom na dětské výdaje!“ Taková finanční kalkulace na dítě hraje do noty lidem, kteří jeho přijetí odkládají až na dobu, kdy budou mít dost, aby mu mohli dát „všechno“. Kdo z rodičů by nechtěl zajistit dětem dobrou budoucnost? Mladému Donu Boskovi maminka řekla: „Jestli budeš bohatý, nikdy nevstoupím do tvého domu.“ Nebyla to krkavčí matka, jenom dobrou budoucnost viděla v něčem jiném než v penězích. Každý ví, že děti stojí peníze a že se o ně musíme postarat, když už je máme. Bez peněz se žít nedá, a zároveň se jimi nedá měřit život. Dejme si pozor, abychom jeden úhel pohledu nepovažovali omylem za jediný možný, aby nám nezakryl celý obzor a neochudil nás o bohatost života. Mediální svět k tomu někdy svádí tím, že zdůrazní jednu stránku a druhou pomine. Zachovejme si vědomí nesrovnatelnosti hodnot a nenechme si vzít odvahu – odvahu pouštět se i do finančně nevýhodných akcí, když jde o podstatnější hodnoty. Podle zmiňovaného článku bych dneska mohla mít tři luxusní auta! Místo toho mám tři děti. Ale nejsem na tom špatně: můj nejmladší syn mi totiž kdysi slíbil, že až bude velký, tak mi koupí teréňáka s ochranou vpředu. A protože ví, že sliby se mají plnit, mám se na co těšit! (komentar@katyd.cz)
Narovnání odročeno Poslanci Vlastimilu Tlustému se minulé úterý podařilo spolu s opozicí a dvěma dalšími poslanci ODS prosadit odročení projednávání zákona o majetkovém narovnání s církvemi. A to do doby, než kabinet doplní normu o definici vydávaného majetku a ocenění budov a pozemků, za které má stát vyplatit finanční náhradu. Podle slov poslance Tlustého však dokument, kterým vláda na žádost sněmovny zákon vzápětí doplnila, není splněním tohoto požadavku. Jak uvedl, pokud se způsob definice vraceného majetku nevyjasní, je pro něj návrh nepřijatelný. Ministr kultury Václav Jehlička na to v České televizi uvedl, že by chtěl, aby sněmovna tento týden ukončila první čtení zákona a poslala ho do výborů, kde je podle něj prostor k další debatě. Kardinál Vlk v té souvislosti zdůraznil, že církve vyšly státu při jednání vstříc také v tom, že přistoupily na odpůrci kritizovanou šedesátiletou dobu splácení finanční náhrady. „Jestliže by byla tato lhůta zkrácena, bylo by to jistě ve prospěch církve,“ řekl. Církve podle Vlka udělaly pro dosažení kompromisu maximum. Chtít po nich, aby se vzdaly všeho zabaveného majetku, by podle něj bylo vydíráním ze strany politiků a potvrzením krádeže století. (čtk, red)
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Ročník XIX / Cena 11 Kč
Práce na unikátních zvonech vrcholí
Přečtěte si:
Perspektivy TV program Téma: JAK SE ŽIJE ČESKÝM RODINÁM Co víme nebo můžeme vědět o andělech Farnost Zhoř: neexistuje, přesto je Rozhovor s Českou Miss 2008 Eliškou Bučkovou
4–5 7 9 12
www.katyd.cz Audience u císaře
Sochař Otmar Oliva s jedním z reliéfů, které budou zdobit zvon.
Snímek autorka
Výjimečné dílo nyní dokončuje akademický sochař Otmar Oliva. Kam se člověk v jeho velehradském ateliéru podívá, všude jsou vidět reliéfy či písmena, která budou zdobit největší zvon v České republice litý od konce druhé světové války. Ponese název Panna Maria a bude vážit čtyři a půl tuny. „Souběžně pracuji na jedenapůltunovém zvonu. Ten bude věnovaný Janu Sarkanderovi a na památku Jana Pavla II. Za to jsem opravdu vděčný. Jan Sarkander je ozdobou olomoucké arcidiecéze a Jan Pavel II. zase pomohl zbavit svět komunismu,“ uvedl sochař. Předchůdci nově vyráběných zvonů viseli ve věži olomoucké katedrály. První z těch původních padl za oběť ničivému požáru v roce 1804 a druhý roztavila rakouskouherská armáda za první světové války. Novému velkému zvonu bude dominovat reliéf Panny Marie Hostýnské. Kolem něho bude osm výjevů z Mariina života. Po spodním obvodu měří zvon šest metrů. Šablonu v životní velikosti proto musel Otmar Oliva kreslit v tělocvičně velehradské základní školy. Kromě vzpomínaných reliéfů bude ve dvou řadách také nápis připomínající jeho historii. Sochař musel vymodelovat písmenka, která použije, na více než dvanáct metrů textu. „Jakmile jsem dostal nabídku k této výji-
mečné zakázce, hned jsem kývl. Olomoucká katedrála je srdcem diecéze. Velehrad, kde žiji a kde mám ateliér, je zase jejím duchovním středem, tak je dobře, že zvony vznikají právě zde,“ míní sochař. Zvony budou v červnu odlity v německém Pasově. Svěcení zvonů je v Olomouci naplánováno na svátek svatého Václava. Ještě předtím by měly být vystaveny na náměstí, aby si je lidé mohli zblízka prohlédnout. Poté budou zavěšeny v katedrále svatého Václava. Otmaru Olivovi s prací pomáhá jeho pětadvacetiletý syn Ondřej. Do zvonárny s tatínkem jezdíval už coby malý klučina. Nyní je studentem Akademie výtvarných umění v Praze. „Po úrazu, který se mi teď stal, spoléhám na jeho pomoc. V Německu by totiž měla celá naše práce vyvrcholit. Původně jsme tam měli odjet někdy v polovině května. Uvidíme, jestli mi to zdravotní stav dovolí,“ uzavírá sochař, který má na svém kontě výzdobu už sto šedesáti osmi zvonů. LENKA FOJTÍKOVÁ
Ježíšův jazyk na pokraji zániku Na severu Sýrie žije údajně ještě 18 tisíc uživatelů živé aramejštiny, jazyka, jímž mluvil Ježíš Kristus. Ti jsou na svůj jazyk hrdí a nejsou ochotni dovolit, aby aramejština zanikla. Český teolog Petr Sláma je však k těmto zprávám, které minulý týden zveřejnily domácí i zahraniční agentury, skeptičtější. „Ibla Jatita“ je pozdrav odpovídající zhruba českému „ahoj“. Stejně jako se takhle zdravil Ježíš se svými apoštoly, používají tento pozdrav i dnešní lidé obývající toto území nedaleko Damašku. „Aramejština je poklad a jestli o něj tady přijdeme, zmizí ze světa,“ upozorňuje Georget Džalabíová, která pracuje v knihkupectví bývalého kláštera svatých Sergia a Bakcha v Malule. Katolický kostel tohoto kláštera je jedním z mála míst na naší planetě, kde lze slyšet Otčenáš v aramejštině. Je to ale také jediný moment v liturgii, jež se jinak slouží v arabštině. Rovněž Bible, které věřící používají, jsou v arabštině. Jazyk, jenž přežil tři tisíce let díky izolovanosti zdejších vesnic, je nyní v ohrožení vinou globalizace. Proto byl letos v Malule zalo-
žen institut, kde se živá aramejština vyučuje. O kurzy mají prý zájem nejen křesťané, ale i místní muslimové. Vydány byly také učebnice aramejštiny pro samouky ve španělštině, němčině, angličtině i francouzštině. ARAMEJŠTINA NA PRODEJ „Moc těmto zprávám o vzkříšení aramejštiny nevěřím,“ sdělil Katolickému týdeníku biblista Petr Sláma z Evangelické teologické fakulty UK. „Sám jsem Malulu, onu údajně aramejsky mluvící vesnici, před několika lety navštívil. Všichni tam mluvili arabsky, pouze jeden pravoslavný mnich mi tam pustil nahrávku aramejského Otčenáše, kterou mi pak chtěl prodat...“ Sláma zároveň varoval před snadnou identifikací tamních zbytků aramejštiny s jazykem Ježíšovým. Aramejština je podle něj jen sběrný název pro množství dialektů semitských jazyků, které mají často blíž k některému ze sousedních jazyků než k aramejštině jiného období. „Navíc oproti dřívější době sílí názor, že mezi galilejskými Židy Ježíšovy doby byla vedle aramejštiny rozšířena i znalost řečtiny,“ upřesnil Petr Sláma. (Aktuálně.cz, mtz)
O prvním májovém víkendu si ve Staré Boleslavi – Brandýse nad Labem lidé připomněli osobnost císaře Karla I. Letošní rok s osmičkou na konci navíc obohatil již tradiční akci Audience u císaře Karla I. o oslavu 370. výročí návratu Palladia země české a pro titul čestného občana města si přijel syn Karla I. – Otto Habsburský. Zahrady brandýského zámku zaplnily čtyři stovky vojáků v historických uniformách, zastoupeny byly regimenty bývalého Rakouska-Uherska a Německa. Obléháním zámku si účastníci oživili události třicetileté války, během níž město utrpělo obrovské škody – v roce 1632 odsud bylo Sasy uloupeno Palladium. Sobotní polední mše svatá pak připomněla jeho slavnostní návrat do Staré Boleslavi poté, co bylo po šesti letech vykoupeno zpět. Mše svaté se před 370 lety účastnil císař Ferdinand III. a nyní byl ve stejném kostele přítomen korunní princ Otto. K velkým ctitelům Palladia patřil blahoslavený Karel I. Habsburský, úzce spjatý také s historií města – spolu s manželkou a synem Ottou zde pobýval. Právě z tohoto důvodu byl nyní pětadevadesátiletému Ottovi Habsburskému předán symbolický klíč od městských bran a udělen titul čestného občana města. „Desetiletí jsem tady nemohl stát, ale vždycky jsem věděl, že patříme k sobě. Mrzí mě, že už jsem zapomněl češtinu, kterou jsem jako dítě ovládal plynule,“ omlouval se drobný Otto Habsburský shromážděným, mezi nimiž byl mj. i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, poslanci parlamentu a zástupci prezidentské kanceláře. (zub)
Bibli čte menšina křesťanů V Římě byly minulý týden představeny výsledky statistického průzkumu, který zjišťoval mezi obyvateli USA a osmi vybranými evropskými zeměmi kvalitu jejich vztahu k Bibli. Výsledky ukázaly, že Bible stále budí zájem a lidé považují její význam pro život za zásadní. V tom se shoduje většina dotázaných. Nicméně věřících, kteří čtou Písmo, je menšina. Zde se pak ukázal rozdíl mezi Evropou a USA. Na otázku, zda během posledních 12 měsíců četli nějakou pasáž Bible, odpovědělo kladně 75 % respondentů ve Spojených státech, zatímco v evropských zemích se kladná odpověď pohybovala v rozmezí 20–38 %. Nejvyšší evropský údaj se vztahuje k Polsku, pak následuje Velká Británie (36 %), Itálie (25 %), Španělsko (23 %) a na posledním místě je Rusko. „Musíme znovu uvést čtení Písma a naslouchání Božímu slovu nejen do teologie a liturgie, ale také do soukromého duchovního života,“ komentoval výsledky průzkumu předseda Papežské rady pro kulturu Gianfranco Ravasi. Průzkum prováděla Katolická biblická federace s ohledem na biskupskou synodu, která se bude konat na podzim pod názvem „Písmo svaté v životě církve“. (mtz, RaVat)