32
5. – 11. 8. 2008 / 19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
Ročník XIX / Cena 11 Kč
Biskup Duka navštívil Afghánistán Na návštěvu Kábulu ve dnech 27. a 28. července se vydal na pozvání velitele 4. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky plukovníka Mojmíra Mrvy královéhradecký biskup Mons. Dominik Duka. Cesty se účastnil také Pavel Šimek, předseda církve adventistů sedmého dne, a hlavní kaplan AČR podplukovník Jan Kozler.
Ve věku 89 let zemřel na srdeční infarkt světoznámý ruský spisovatel Alexandr Solženicyn, autor Souostroví Gulag, v němž jako první v mezinárodním měřítku poukázal na hrůzy stalinských koncentračních táborů.
Oba církevní představitelé se seznámili s činností polní nemocnice a osobně si za doprovodu zdravotnického personálu prohlédli specializovaná pracoviště, včetně počítačového tomografu, jednotky intenzivní péče či zubní ordinace. V neděli vpodvečer biskup Duka společně s Pavlem Šimkem sloužili ekumenickou bohoslužbu v místní vojenské kapli. „Jsem moc rád, že jsem mohl vidět, v jak náročných podmínkách pracujete. Odešli jste daleko od svých blízkých, abyste pomohli tam, kde je vás potřeba. Odvedli jste tady obdivuhodný kus práce,“ prohlásil na závěr návštěvy Pavel Šimek, který zde zastupoval Ekumenickou radu církví. V české armádě slouží vojenští kaplani už 12 let a jejich pozice mezi vojáky posiluje. V současnosti pracuje v armádě 19 kaplanů, z toho dvanáct je katolíků, tři jsou husité, tři evangelíci a jeden adventista. Vojenští kaplani se po příchodu do armády účastní společně s vojáky všech jejich cvičení. Jen nesmí bojovat – to jim zakazují ženevské konvence. (čtk, christnet, mtz)
Českou biskupskou konferenci v Afghánistánu zastupoval královéhradecký biskup Dominik Duka. Tomu jsme položili několik otázek: Co vás motivovalo k návštěvě Afghánistánu? Svou cestou jsem chtěl projevit určitou solidaritu nejen s vojenskými kaplany, ale i s ostatními, kteří jsou ochotni do těchto misí dobré vůle jít. Má účast byla nejen služební, ale i osobní, lidská. Takovou podporu našich vojáků považuji za důležitou součást služby biskupa.
www.katyd.cz
S jakými problémy se zdejší vojenští kaplani nejčastěji setkávají? Velmi náročná je určitá uzavřenost vojáků, nemohou vycházet ze své základny, není
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
„Podporu našich vojáků považuji za důležitou součást služby biskupa,“ říká Dominik Duka. Snímek archiv Ministerstva obrany ČR
zde bezpečný kontakt s místními obyvateli. Žít pod tlakem této izolace není lehké. Není divu, že v tomto prostředí vystupuje mnohem ostřeji a pozitivnějši do popředí role rodiny, rodičů a někdy i prarodičů, od nichž jsou vojáci momentálně odloučeni. O to důležitější je služba kaplanů, kteří se snaží být vojákům na blízku. Bohoslužeb se také účastní i vojáci, kteří by za normálních okolností asi do kostela nešli. Považujete misi českých vojáků v Afghánistánu za smysluplnou? O působení vojenské nemocnice v Afghánistánu nemůže být sporu. Česká vojenská nemocnice zde slouží nejen vojákům, ale i diplomatickým zastupitelstvím a ve výjimečných případech také civilistům. Byli jsme zrovna svědky situace, kdy na pohotovost přivezla sanita dvě afghánské děti po autonehodě, a mohli se přesvědčit o tom, jak sehraný tým zdravotníků v krátké chvíli obě děti ošetřil. Ale i mise vojáků NATO má
svůj smysl. Bez zahraniční vojenské přítomnosti by se Afghánistán mohl stát jednou velkou výcvikovou základnou Talibanu a eldorádem pro velkomafii, která zde pěstuje opium. Jak podle vás v Afghánistánu dál postupovat? Základní otázka je, jak uvést demokracii do rodových a kmenových vazeb, které jsou v Afghánistánu nadřazeny občanským principům. Pomůže zde vzdělání? Tu otázku, jak jsem se přesvědčil, si kladou i naši vojáci. V Afghánistánu je jen sedm až osm procent obyvatel gramotných a i gramotnost u těchto lidí má své limity. Co zde chybí takřka naprosto, to je hodnotové vzdělání. Naše mise se snaží o mírovou obnovu, o obnovu škol a dalších zařízení. Problém je však přítomnost Talibanu, který se snaží toto dílo ničit. Připravil MARTIN T. ZIKMUND
Orlové to rozjeli – směr Čenstochová Dunění zvonů klášterního kostela Panny Marie Nanebevzaté v Uherském Brodě doprovázelo start osmdesátičlenného orelského pelotonu, který se 2. srpna vydal na pět set kilometrů dlouhou pouť. Jejím cílem se má po sedmi dnech stát největší poutní místo v Polsku – Čenstochová. „Pro cíl cesty jsme našli inspiraci v místním dominikánském kostele. Nachází se tu obraz Černé Madony, jejíž originál je uctíván právě v Čenstochové. Legenda praví, že původní obraz byl umístěn u nás,“ prozradil P. Alvarez Kodeda, který během cesty zajišťuje duchovní službu. Cyklopouť je rozdělena na celkem šest etap, které ústí v Kelči, Dolních Domaslavicích, Osvětimi, Krakově, Zawiercie a konečně v Čenstochové. Akce se účastní lidé z celé republiky, dokonce i jeden Rakušan. Trasu prý zvládnou všichni, náročnost jednotlivých etap – měřících od sedmdesáti do sta kilome-
Zemřel svědek stalinských hrůz
trů – je totiž rozdělena tak, aby pouť mohli zvládnout i rekreační cyklisté bez větších potíží. „Když někdo jízdu nezvládne, naskočí do doprovodných aut a zbytek cesty se už jen veze. Takových poutníků ale moc není, všichni se snaží najít optimální tempo a trasu zvládnout,“ vysvětluje hlavní organizátor Petr Gabriel. Nejstaršímu účastníkovi je přitom třiasedmdesát, nejmladšímu pak pouhé čtyři roky. „Filípek si pouť moc užívá, šlape za něj totiž táta,“ vysvětlil cestu nejmenšího a nejmladšího poutníka jeho otec, který jej hrdě táhne za svým kolem. „STŘÍHÁME METR“ „Na pouti – stejně jako na všech orelských akcích – je krásné, že není hlavní vyhrát, ale dosáhnout cíle a navázat spoustu krásných přátelství,“ pochvaloval si starosta Orla Ladislav Šustr při projevu na zahájení cyklopoutě. Jeho slova potvrdil i osmadvacetiletý Honza: „Před čtyřmi lety jsem se vydal na pouť strávit
příjemné chvíle. Seznámil jsem se tam s velmi milou slečnou, která je nyní mojí manželkou.“ Cyklopoutě tradičně pořádá orelská jednota Uherský Brod. V minulých letech se vydali do rakouského Mariazell nebo do Kolína nad Rýnem. Letošní pouť zahajuje řadu akcí k stému výročí organizace Orel, které připadá na příští rok 2009. „V současnosti takzvaně ‚stříháme metr‘ a těšíme se na rok stý,“ pronesl s velkým očekáváním generální sekretář Orla Ladislav Kotík. „Rok sto bude pro Orla příležitostí pro rekapitulaci a prezentaci jeho úspěchů – 250 jednot po celé republice, přes 17 tisíc převážně mladých členů, desítky opravených orloven, 63 aktivně vykonávaných sportů,“ pokračoval Kotík, který je velmi pyšný, že Orel se v průběhu deseti let výrazně omladil a stal se organizací s budoucností pro další generace. Prostřednictvím fotoreportáží můžete poutníky sledovat na www.cyklopoute.cz. PETR DUCHÁČEK
Jako literát na sebe upozornil už svou první knihou Jeden den Ivana Děnisoviče (1962). Již tehdy čtenáře zavádí do komunistického lágru a popisuje jeden den člověka odsouzeného za politický delikt na deset let. Kniha tehdy vyšla údajně díky nepozornosti Nikity Chruščova, který prý rukopis viděl a doporučil k vydání. Další Solženicynovy romány Rakovina a V kruhu prvním vyšly už v samizdatu a byly otištěny na Západě, kde okamžitě sklidily úspěch. Spisovatel, který kritizoval sovětský režim, se stával pro Kreml čím dál víc nepohodlným. Zvláště když mu byla v roce 1970 udělena Nobelova cena za literaturu, kterou Solženicyn nemohl osobně převzít. Politická kampaň proti němu vyústila roku 1974 v jeho násilnou deportaci ze země. Solženicyn žil s rodinou ve Švýcarsku, později přesídlil do USA a sovětskému režimu se odvděčil po svém – vydal klíčové svědectví o sovětských lágrech, trojdílné Souostroví Gulag (1973–1975). Kniha záhy kolovala i v českém samizdatu a zásadním způsobem se podílela na formování antikomunistického postoje celé jedné generace. Autor v knize shromáždil doklady o utrpení vězňů, prozkoumal autentická svědectví více než 220 lidí a vydal i vlastní svědectví o prožitém utrpení. Sám byl totiž v sovětských lágrech vězněn. Za války sice bojoval na frontě a stal se dokonce velitelem dělostřelecké baterie, ale po válce byl za kritiku Stalina zatčen a odeslán do trestaneckého tábora. V různých lágrech pak strávil celkem osm let. Následovaly tři roky vyhnanství ve Střední Asii. Do Ruska se Solženicyn vrátil v roce 1994. I když prohlásil, že nemá politické ambice, vystupoval jako morální autorita oddaná myšlence znovuobnovení Svaté Rusi. Jedinou možnou cestu k obrodě postkomunistické společnosti viděl právě v pravoslaví. Alexandr Solženicyn zemřel 3. srpna v Moskvě na komplikace po srdečním infarktu. (pau)
Nový trapistický klášter Základní kámen nově vznikajícího kláštera trapistek v Poličanech na Benešovsku požehná 5. srpna apoštolský nuncius Mons. Diego Causero spolu s generálním vikářem Mons. Michaelem Slavíkem. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) přijede stavbu kláštera požehnat i kardinál Miloslav Vlk, který také komunitu tvořenou Češkami, Italkami a jednou Maďarkou pozval do Česka z mateřského kláštera trapistek v italském Vitorchianu. Stavba je situována v blízkosti Slapské přehrady na klidném místě slibujícím vhodné prostředí pro spiritualitu řádu. Objekt by měl (apha.cz) být dokončen do dvou let.
Fotbalista se stane knězem Americký prvoligový fotbalista se rozhodl vstoupit do semináře. Šestadvacetiletý Chase Hilgenbrinck byl v poslední době obráncem klubu New England Revolution, který na začátku července porazil mužstvo Davida Beckhama Los Angeles Galaxy. „Jsem rád, že budu moci plnit svátostnou službu a být s lidmi v nejdůležitějších okamžicích jejich života,“ řekl budoucí seminarista. Sportovec, který hraje fotbal už od pěti let, je rád, že zpráva o jeho povolání je svědectvím víry pro mnoho lidí. „Moje osobní spojení s Kristem posiluje modlitba a časté přistupování ke svátostem. To mi také pomohlo překonat strach z rozhodnutí jít za hlasem povolání,“ svěřil se Hilgenbrinck. V srpnu zahájí studia v semináři ve své rodné diecézi Peoria ve státě Illinois. (RaVat)