Ka olický týdeník 22 27. 5. – 2. 6. 2008 / 9. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
Nezapomeňme na PTP KO ME N TÁ Ř JAN A REJŽ K A Letošek je plný „osmičkových“ výročí. Některá jsou známá, jiná, zapadlejší, si neškodí připomenout. Například minulou neděli uplynulo čtyřicet let ode dne, kdy se v Praze na Žofíně uskutečnilo I. shromáždění Pomocných technických praporů (PTP), při kterém se široká veřejnost dozvěděla aspoň část pravdy o jejich existenci jako o jednom z příkladů komunistických zločinů. Chór „pražského jara“ však záhy přehlušily pásy okupačních tanků, přípravný výbor Svazu PTP nestačil ani podat žádost o registraci a normalizace jeho činnost utnula. Teprve listopad 1989 otevřel cestu k zasloužené rehabilitaci „pétépáků“. Série knih Miroslava Švandrlíka o „černých baronech“ žel povrchně zlehčuje tehdejší události. Naštěstí vycházejí serióznější vzpomínky i odborné studie, pořádají se výstavy a setkání. Přesto nebo právě proto píšu tuto zmínku s přáním, aby zvláště mladší generace v základních rysech věděla, oč šlo. A aby nezapomněla. PTP zřídil stalinistický režim protiprávně v roce 1950 pro politicky nespolehlivé osoby, které musely na vojnu. Šlo mj. o majitele továren či podniků nad deset zaměstnanců, vlastníky pozemků nad dvacet hektarů a šlechtice, ovšem i o jejich syny... Ministerstvo vnitra s národními výbory a organizacemi KSČ, Národní fronty a ČSM posílalo podezřelé zprvu k silničním praporům. Teprve od nástupního termínu 1. října 1950 dostal likvidační systém pevný rámec. Mimořádným trnem v oku byli samozřejmě duchovní, řeholníci a seminaristé, jimž vojenská správa zrušila zkrácenou službu a prodloužila ji na dva roky. Takový byl strach, aby neovlivňovali ostatní vojáky, že pro ně byly zřízeny tři tzv. farářské roty. Za čtyři roky prošlo branami táborů PTP přes 50 tisíc lidí, kteří pracovali v dolech, na stavbách či ve vojenských lesích a v kamenolomech. Do strašlivé bilance patří nejméně 140 mrtvých po smrtelných úrazech a stovky těžkých úrazů. Po smrti Stalina a Gottwalda a pod tlakem mezinárodních organizací byly PTP do května 1954 zrušeny a vojáky přeřadili do Technických praporů a Vojenských pracovních jednotek. Odchodem do civilu ovšem jejich životní komplikace nekončily – častokrát si odnesli zdravotní potíže a ocitli se v hledáčku Státní bezpečnosti. Takže ještě jednou, prosím, nezapomínejme... (komentar@katyd.cz)
Populární mniši Za zázrak považují cisterciáčtí mniši v Rakousku svoje album gregoriánských chorálů, které vydala nahrávací společnost Universal Music Group. U stejné firmy, která patří k největším svého druhu na světě, vydávají své nahrávky také umělci zvučných jmen. Nahrávací společnost hledala pomocí inzerátu v náboženských publikacích zpívající mnichy. Mezi stovkami zaslaných demosnímků je nejvíce zaujal právě zpěv mnichů z kláštera Heiligenkreuz, který leží ve Vídeňském lese. CD s názvem „Chorál – rajská hudba“ nakonec nazpívalo 17 mnichů pocházejících z Rakouska, Německa a Srí Lanky. Jejich videonahrávku na youtube.com vidělo již 115 tisíc lidí. „Mladí lidé k nám přicházejí a říkají: ,Je to skvělé!‘ Ale my skutečně nejsme žádná hudební skupina a nepojedeme na turné,“ vysvětloval opat Karl. „Je to naše modlitba, my nepatříme do showbyznysu. Kdyby chtěly nějaké skupinky přijít a poslouchat naši hudbu, sdělíme jim, že zpíváme každé ráno v 5.15,“ dodal s úsměvem představený kláštera. Gregoriánské chorály, které od raného středověku zpívali muži a chlapci, jsou jednou z nejstarších známých forem psané hudby. Název dostaly podle papeže Řehoře I. Velikého, který zemřel v roce 604. (čtk, mtz)
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Ročník XIX / Cena 11 Kč
Slavnost Těla a krve Páně s hudbou hradní stráže
Přečtěte si:
Doma Téma: UMÍME ZABEZPEČIT CÍRKEVNÍ PAMÁTKY? Knižní rozhovor s královéhradeckým biskupem Dominikem Dukou
4–5 8
www.katyd.cz Obce proti odpůrcům církevního zákona
Začátek průvodu Božího těla před pražskou katedrálou Minulý čtvrtek a neděli si církev připomněla svátek Těla a krve Páně. Do jarní přírody i ulic měst vyrazily na řadě míst eucharistické průvody. Na společné bohoslužbě všech olomouckých farností se v den svátku sešli věřící také v kostele sv. Mořice. Desítky kněží, jáhnů, ministrantů a stovky lidí tu naslouchaly kázání P. Vojtěcha Kodeta, převora pražských karmelitánů. Po skončení bohoslužby, které předsedal arcibiskup Jan Graubner, se z chrámu vydal dlouhý průvod na Horní náměstí ke sloupu Nejsvětější Trojice. Skauti v krojích nesli korouhve, bohoslovci baldachýn pro monstranci a v průvodu šli kněží, řeholníci, řeholnice, družičky s košíky plnými květů a ostatní věřící. Fanfárami je před kostelem přivítala Hanácká dechovka. U sloupu Nejsvětější Trojice proběhla adorace, pak průvod zamířil ke kostelu sv. Michala. Jedna z věřících Anna Blahová vzpomíná, jak před lety chodil průvod jen po kostele. „Jsem ráda, že můžeme svobodně vyjít ven,“ pochvaluje si. V kostele sv. Michala arcibiskup Graubner
Snímek Jaroslav Hodík
všem poděkoval a rozloučil se s věřícími slovy: „Čím víc se podílíme na slávě Boží, tím víc slávy Boží ať zůstane v našich srdcích.“ ZVONKOHRA ŽIVĚ Bohoslužbě v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha předsedal biskup Karel Herbst. Ve své promluvě zdůraznil Kristovu přítomnost mezi lidmi. „Když dětem zemře otec, děti na něj vzpomínají. Jestliže to byl dobrý člověk, vzpomínají na něj ještě vnoučata, ale pak se jeho památka vytrácí. Kristus to takto nechce, je živý a je stále s námi,“ uvedl biskup. K průvodu, který následoval, se přidal pěvecký sbor sestavený ze svatovítských a strahovských zpěváků a hudba hradní stráže. Průvod prošel středem Hradčanského náměstí, které bylo pro tuto chvíli oproštěné od veškeré dopravy a turistických výprav. U Lorety průvod vítal hlas zvonkohry, na níž tentokrát mimořádně koncertoval živý hráč sedící ve věži. Závěrečné požehnání přijali účastníci slavnosti v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. (jej, hav)
Vatikán na ekologické výstavě Dostupnost vody a důstojnost člověka spolu souvisí – i takovou myšlenku chce prezentovat Vatikán na světové ekologické výstavě Expo 2008. Ta se bude konat pod názvem „Voda a udržitelný rozvoj“ od 14. června do 14. září ve španělské Zaragoze. „Pitná voda musí být uznávána jako podstatný prvek života každé lidské bytosti,“ zdůraznil minulý týden kardinál Renato Faffaele Martino, předseda papežské rady Iustitia et Pax. Protože cílem světové výstavy je zvýšit povědomí o vztahu mezi vodou a životem na zemi, církev se zde rozhodla aktivně vystoupit. Podle kardinála je to dáno dvěma důvody: jednak je životodárnost vody obsažena v soci-
álním učení církve – proto je třeba, aby přístup k pitné vodě byl zajištěn všem. Voda je také ve svátosti křtu symbolem očištění a nového života – vztah k vodě v křesťanské tradici tedy přesahuje její úzce materiální význam. „Je velmi potěšitelné, že se přidal i Vatikán, který přinese pohled na vodu jako na vzácný Boží dar a zarámuje jej do připomenutí naší závislosti na Božích darech a nezbytnosti jejich sdílení,“ komentoval vatikánskou účast Jiří Nečas, ředitel ekologické sekce ČKA. Při příležitosti výstavy Expo 2008 pořádají Svatý stolec a Arcidiecéze Zaragoza také kongres „Ekologická otázka: život člověka ve světě“. Jeho cílem bude rozvinout teologické aspekty ochrany životního prostředí. (mtz)
„ZELENÝ PATRIARCHA“ PŘEVZAL CENU Konstantinopolský patriarcha Bartoloměj I. převzal minulý týden v Athénách cenu Woodrowa Wilsona za své snahy v oblasti ekologie a lidských práv. V Athénách mimo jiné zdůraznil, že jen náboženství může vyvést člověka ze slepé uličky ekologické devastace a přispět k potřebnému „osvícení vědecko-technického myšlení“. Patriarcha je za své dlouhodobé snahy v ochraně životního prostředí nazýván „zeleným“ a ze stejného důvodu jej americký časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších osobností světa. (red)
Starostové obcí, jejichž rozvoji brání blokování církevního majetku, vystoupili minulý pátek proti odpůrcům vládního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Jimi uváděné důvody pro odmítání této normy označili za zástupné. Vládní návrh je výhodný pro stát, církve i obce a přinese rychlé řešení 18 let trvajícího problému, řekl novinářům bývalý místostarosta Červené Řečice na Pelhřimovsku Jiří Jedlička. Řešení výčtovým zákonem nebo podle restitucí fyzických osob, jak navrhuje poslanec ODS Vlastimil Tlustý, by podle něj znamenalo zdlouhavé vracení většího objemu majetku, než s jakým počítá vládní předloha. „Čouhá z toho jak sláma z bot, že panu Tlustému o tyhle věci nejde,“ prohlásil Jedlička s tím, že poslanci Tlustému nebude pro podpoření zákona stačit jen lepší zdůvodnění výše finanční náhrady. Zároveň odmítl argumenty, že církvím byla většina majetku vrácena výčtovým zákonem už v roce 1990. Díky němu církve dostaly zpět jen 170 budov a klášterních areálů ze 135 tisíc katastrálních položek. Obce kvůli blokačnímu ustanovení v zákoně o půdě nemohou s pozemky nakládat, což přinejmenším komplikuje stavbu veřejných budov, infrastruktury, komunikací nebo domů. Církevní komise, která zákon vyjednávala, „s jistou lítostí konstatovala, že další oddalování přijetí zákona nevyhnutelně poškodí rozvoj řady měst a obcí a znemožní jim čerpání financí z EU“. Zástupci církví zároveň konstatovali, že – na rozdíl od nejednotnosti politické scény – zůstávají církve jednotné v názoru na předkládaný návrh zákona a nepovažují za potřebné otvírat další jednání o jeho změnách. Komise zároveň vyslovila obavu, že jakékoli další oddalování řešení vztahu církví a státu ohrozí mezinárodní pověst země a nepřispěje k dobrému začátku předsednictví České republiky v Radě Evropské unie. (čtk, red)
Zákonu o nápravě křivd z období totality se na straně 12 věnuje arcibiskup Jan Graubner, předseda ČBK a církevní komise, která se podílela na přípravě normy.
Ministři u salesiánů Ministři za KDU-ČSL zavítali mezi teplické děti ulice. Jiří Čunek, Vlasta Parkanová, Václav Jehlička a Cyril Svoboda se minulou středu podívali do Salesiánského střediska Štěpána Trochty v Teplicích. Po skončení výjezdního zasedání vlády, které se tentokrát uskutečnilo v tomto severočeském městě, se ministři osobně seznámili s chodem zařízení, které se stará o výchovu a naplňování volného času především tzv. „dětí z ulice“. „Je mi líto, že větší péči našemu středisku věnuje naše vláda než radnice, kterou už několik let žádáme o pomoc s výstavbou nového střediska. Rádi bychom, aby o výstavbu projevila větší zájem i místní a regionální samospráva, podobně jako je tomu v Brně a Českých Budějovicích,“ uvedl ředitel střediska Ladislav Nádvorník, který již několik let upozorňuje na vážnou sociální situaci na prosetickém sídlišti v Teplicích. (red)