Ka olický týdeník 24 10.–16. 6. 2008 / 11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
Výchova ke štěstí KO MEN TÁ Ř MILA N A BA D A L A
Armádní duchovní službě je 10 let
Na anglických školách zavedli po dlouhých diskusích vedle rodinné a sexuální výchovy také výchovu ke štěstí. V této zemi politické korektnosti zjistili, že přestože se lidé mají stále lépe, jsou víc a víc nešťastní. Moje babička neopatřená akademickými tituly by řekla, že je pálí dobré bydlo, jsou rozežraní či nevědí roupama co by. My ovšem s takto nevědeckým konstatováním nemůžeme v klidu žít. Pokusy o definování štěstí přitom v celých lidských dějinách žalostně selhávají. Snad nejpřesnější je ta z pamětnického filmu, kde přísný profesor recituje: „Štěstí. Co je štěstí? Muška jenom zlatá....“ Akademicky vzdělanému intelektuálovi však ani tato poměrně jasná definice nestačí. Snaží se proto vymezit pojem štěstí jeho opakem, tedy ne-štěstím. Proslulý terapeut Watzlawick možná ke svému vlastnímu štěstí přispěl už téměř padesátým vydáním vtipné knihy „Úvod do neštěstí“. Hned v první kapitole přibližuje pojem štěstí na židovské anekdotě, v níž přichází syn k otci s tím, že si prostě musí vzít slečnu Helenu, protože jen s ní bude šťastný. Otec se zamyslí a zeptá: „A co z toho budeš mít, když budeš šťastný?“ Jak vidno, daleko snazší a jednodušší je být nešťastným než šťastným. Se snahou po štěstí je jen zbytečné lopocení a trápení. Je lepší být nešťastný a žehrat na celý svět, nepřející osud, hloupé spoluobčany a lidskou zkaženost všeobecně. Být šťastný, vědět o tom a užívat si to – to je věru těžká práce a vyžaduje to namáhavé učení, což právě objevili v Anglii. Není to ovšem nic nového pod sluncem, tohle už napsal biblický Kohelet. A jistý Ježíš z Nazareta dokonce při svém tzv. horském kázání přesně vyjmenoval zdroje skutečného štěstí, tedy blaženosti: žít v pokoji, hledět na potřeby druhých, umět snášet i nepřízeň lidí a osudu, být prostý a podobně. Kdybychom chtěli najít nějakého společného jmenovatele jeho výroků, mohli bychom modernímu člověku říci stručně: šťastný je ten, kdo žije smysluplně. A to se dá i bez velkého majetku, politických funkcí a vědeckých titulů. Až na to Angličané přijdou, zařadí po celonárodní diskusi do osnov kurz Nacházení smyslu života. Ti bystřejší si uvědomí, že to už jejich šťastní prarodiče dávno ve škole měli. Jen se to jmenovalo náboženství. (komentar@katyd.cz)
Svou modlitbu v kostele sv. Jana Nepomuckého pronesli vedle křesťanských kněží a pastorů také Žid a muslim. Jednalo se o hosty z francouzské armády: vojenský židovský duchovní Haim Corsia (v tmavé uniformě vlevo) a imám Ali Atamena. Snímek Jaroslav Hodík
Světoznámý historik se stal katolíkem
Při příležitosti desátého výročí založení služby pečující o duše vojáků obdržela armádní ocenění řada duchovních. Mezi nimi i biskupové Dominik Duka a Vojtěch Cikrle, který je za duchovní službu v armádě v rámci ČBK zodpovědný. Přehled oceněných lze nalézt na http://tisk.cirkev.cz. Celá promluva hlavního armádního kaplana Jana Kozlera je k dispozici na www.katyd.cz. (red)
V květnu byl přijat do plného společenství katolické církve anglikánský historik Christopher Lee. Podle něj jde o konverzi bez iluze. „Má víra není po vstupu do katolické církve silnější. Nejde v mém případě o žádné andělské obrácení,“ zdůraznil Lee. Jeho cesta „do Říma“ trvala dvacet let a po celou dobu se sám sebe ptal, zda-li je tato konverze nutná. Jako historik má prý o katolictví málo iluzí. Stačí jen zmínit schizmata, bratrovražedné konflikty, těžko srozumitelné politikaření, dogmata, které vyvolávají otázky. Navíc nedávno jeho přítel opustil františkánský řád, protože nemohl již snést zakrývání sexuálních skandálů. A že by světoznámého spisovatele přitahovalo osobní kouzlo některé z významných osobností katolicismu? To také Lee odmítá. „Cítím se ve struktuře římskokatolické církve zkrátka dobře. A také v jejich obřadech, v úctě k Naší Paní a ve svátosti smíření.“ Prvořadé je však pro něj slavení mše svaté a úcta k eucharistické liturgii. „Mohu to nalézt někde jinde? Nemohu,“ uzavřel historik. (catholicherald.co.uk, mtz)
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Ročník XIX / Cena 11 Kč
Přečtěte si:
Doma Téma: 4–5 NEZAVÍREJME OČI PŘED PROSTITUCÍ Je správné, když při mši svaté 7 čtou děti? 8 Kam v létě za kulturou? Rozhovor s Ivem Vykydalem, předsedou Společnosti pro pod- 12 poru lidí s mentálním postižením v ČR
www.katyd.cz V Římě se jednalo o potravinové krizi
Špalír vojáků na schodech vojenského kostela sv. Jana Nepomuckého v Praze na Hradčanech nenechal minulé úterý kolemjdoucí na pochybách, že se za dveřmi chrámu odehrává něco významného. Desáté výročí svého založení zde slavila Duchovní služba Armády České republiky. Do kostelních lavic usedli vedle zahraničních hostů a vysokých šarží české armády také představitelé křesťanských církví, a to nejen těch, které v české armádě působí. Náčelník generálního štábu Vlastimil Picek v kostele na ekumenické bohoslužbě přivítal také čtyřicítku kaplanů z jedenadvaceti armád cizích zemí. Vlastimil Picek přítomným připomněl, že duchovní služba byla v československé armádě přerušena po druhé světové válce. Obnovena byla v devadesátých letech jako standardní součást ozbrojených sil. Armáda chce počet kaplanů, kteří v jejích řadách slouží, nadále zvyšovat – ze současných dvaceti na třicítku duchovních. „My kaplani už deset let smíme být svědky a strážci snad tisíců různých setkání s hlubi-
nou lidské duše. S úžasem a uznáním směrem k církvím i k veřejnosti vydáváme bezejmenná svědectví, jak některé úkoly často vedou do vlnobití – jak v profesním, tak čistě lidském ohledu. Vydáváme svědectví o předčasných šedinách z poctivého hledání správných rozhodnutí, která musí být udělána hned, ale jejich dopad bude dlouhodobý. Vydáváme svědectví o propocených tričkách, o ranách a bolesti, o nářku rodin, kterým chybí manžel nebo syn, o ryzí oddanosti dobrým ideálům a hodnotám, které naše země drží a pro sebe chce chránit,“ uvedl ve své promluvě hlavní armádní kaplan Jan Kozler. Jedním z nejsilnějších okamžiků bohoslužby byly přímluvné modlitby, kdy zazněly i prosby dvou bok po boku stojících duchovních francouzské armády. Jeden z nich byl Žid a druhý muslim. České vojsko vzhledem k náboženským tradicím v Česku razí v duchovní službě ekumenický přístup. To znamená, že v něm slouží zástupci zástupci čtyř církví: římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a adventistů. JIŘÍ MACHÁNĚ
Muslimové se radí v Mekce o dialogu Saúdskoarabský král Abdulláh minulý týden v Mekce představil svůj projekt dialogu mezi stoupenci tří monoteistických náboženství: islámu, křesťanství a židovství. Král tak učinil z titulu kustoda nejvýznamnějších svatyň islámu: Mekky a Mediny. „Islám rozumí dialogu jako cestě, založené na společných hodnotách tří monoteistických náboženství, která odmítají zradu, zločin a terorismus,“ prohlásil Abdulláh před pěti sty muslimskými učenci z celého světa. „Proto jsme se shromáždili, abychom sdělili světu, že jsme hlasem spravedlnosti a také lidských a morálních hodnot,“ dodal monarcha. Ve svém proslovu rovněž odsoudil islámský extremismus, který podle něj islámu škodí. Na této konferenci mají také delegáti definovat zásady pro dialog islámu s křesťany a Židy. Akce se koná z iniciativy saúdskoarabského krále, který
se již v dialogu sám angažuje – např. loni v listopadu navštívil papeže Benedikta XVI. ve Vatikánu. SAÚDSKÁ ARÁBIE A ÍRÁN UDÁVAJÍ SMĚR Na setkání v Mekce byli zastoupeni sunnitský i šíitský směr muslimského náboženství. Přítomen byl i bývalý íránský prezident Ali Kabar Hašemi Rafsandžáni, který má pověst pragmatického konzervativce. Ten zdůraznil, že islámský svět musí hledat jednotu. „Jsem šíita,“ řekl, „a celý svůj život jsem studoval islám. Dovolte mi zde prohlásit, že šíité a sunnité mají 95 procent své víry společné. Proč bychom měli připustit, aby rozdíly, které nás dělí, umožnily našim nepřátelům nás ničit?“ Rafsandžáni se také osobně setkal s králem Abdulláhem. Právě sunnitská Saúdská Arábie a šíitský Írán stojí v čele těchto dvou hlavních proudů islámu. Obě země zároveň patří k nejkonzervativnějším zemím islámského světa. (AsiaNews, mtz, RaVat)
„Dej najíst tomu, kdo umírá hlady, protože nedáš-li mu, pak jsi ho zabil.“ Tímto citátem z Graciánova dekretu z 12. století se papež Benedikt XVI. obrátil na desítky hlav států a stovky vládních delegací z celého světa. Ty se sjely 3. června do Říma na třídenní summit Organizace OSN pro zemědělství a výživu (FAO), aby se pokusily řešit globální potravinovou krizi. „Svět je ve skutečnosti velmi bohatý – oplývá takovou mírou produkce, zdrojů a poznatků, díky nimž můžeme hlad a podvýživu dostatečně zmírnit,“ uvedl papež ve svém poselství. Dostupnost potravin je podle něj ohrožena protekcionistickými politikami a spekulacemi, které odsouvají celé národy na okraj procesů rozvoje. K summitu FAO se vyjádřila i papežská rada Iustitia et Pax, která ve své nótě uvedla, že růst cen potravin na světových trzích se může změnit v šanci pro nejchudší země světa. K tomu je ovšem nutný zodpovědný postup mezinárodního společenství, vlád jednotlivých států a vypracování dlouhodobé politiky s podílem Světové banky a OSN. Světovou obchodní organizaci, Světovou banku, Mezinárodní měnový fond i samotnou FAO přitom označili za viníky stávající potravinové krize představitelé 600 nevládních zemědělských a rybářských sdružení z celého světa. Obviňují tyto organizace z toho, že privilegují industrializaci a nadnárodní řetězce, čímž ničí drobné zemědělce a rybáře. Přitom oni jediní jsou schopni zajistit produkci potravin v potřebné míře i jejich distribuci do nejzapadlejších lokalit. (AsiaNews, mtz, RaVat)
Církev v Polsku se připravuje na Euro 2012 Polská katolická církev se už nyní chystá na fotbalové mistrovství Evropy, které se v Polsku a na Ukrajině uskuteční v roce 2012. „Přijedou k nám desítky tisíc fanoušků. Pro církev to bude skvělá příležitost k evangelizaci. Nemůžeme ji propást,“ vysvětlil zájem církve o šampionát Edward Pleń – kněz, který se věnuje pastoraci sportovců. Učitelé náboženství mají už od září vyučovat mladé Poláky tzv. fotbalovému katechismu. „Budeme ukazovat kladné stránky sportu, zdůrazňovat poctivé zápolení, úctu k soupeři a kulturní fandění,“ vysvětlil biskup Marian Florczyk. Tento nápad přivítal i farář Adam Zelga, který ve varšavské čtvrti Ursynów vede fotbalový klub pro padesátku místních kluků. Výchovnou práci církve oceňuje i ministr sportu Mirosław Drzewiecki. Na lekce náboženství chodí v Polsku přes 90 procent tamních školáků, výuku duchovně-sportovní formaci by tak měla absolvovat prakticky celá polská mládež. Kromě toho by měly v okolí stadionů vyrůst kaple a ekumenická centra. (čtk, mtz)