Ka olický týdeník
29 ROZHOVOR S RICKEM HEILEM 8
Ročník XIX / CENA 11 KČ
15. – 21. 7. 2008 / 16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
L I S T Č E S K Ý C H A M O R AV S K Ý C H D I E C É Z Í
TV program
„Na prvním místě je Bůh“ „Několikrát jsem v minulosti řekl, že jsem v České republice zanechal polovinu svého srdce. Nyní, v době své návštěvy, tak mohu říci, že jsem si ji zase na pár dní vzal zpátky a že překypuji radostí, že mohu být znovu uprostřed drahého českého národa.“ Právě tak pozdravil někdejší apoštolský nuncius kardinál Giovanni Coppa poutníky během hlavní poutní mše svaté národní pouti ke sv. Cyrilu a Metoději na Velehradě. Třicet tisíc poutníků pak odměňovalo bezvadně česky mluvícího Giovanniho Coppu nejen během kázání opakovaně potleskem. „Na prvním místě je Bůh, pak přijde všechno ostatní,“ zdůraznil Giovanni Coppa v promluvě. Jak dodal, Boží království člověka neutiskuje ani neponižuje, ale všem zaručuje stejnou důstojnost. „Cyril a Meto-
Kardinál Giovanni Coppa se loučí s velehradskými poutníky.
Snímek autor
děj byli apoštoly Božího království ve vaší zemi,“ pokračoval kardinál Coppa, „nikomu nic násilím nevnucovali a skrze skutky svého hrdinského života dokázali, že stojí za to Boha přijmout.“ Někdejší apoštolský nuncius v Česku také upozornil na analogii naší doby s časem života svatých Cyrila a Metoděje: bezuzdný konzumismus, násilný boj o moc, sobectví, lhostejnost vůči druhým a nezájem o věci Boží. V té souvislosti všechny vyzval, aby zachovali křesťanský odkaz soluňských bratří. Na závěr mše svaté odevzdal arcibiskup Jan Graubner ocenění několika významným osobnostem. Bohoslužba, jíž se zúčastnila i manželka prezidenta Livia Klausová, završila tradiční Dny lidí dobré vůle, které jsou největší akcí v České republice při příležitosti státního svátku slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. JIŘÍ MACHÁNĚ
C
Setkání na Prašivé Diecézní pouť dětí s ostravsko-opavským biskupem Františkem Lobkowiczem
3
Nad Terchovou se vznáší duch Cyrila a Metoděje
Lužickosrbská menšina bez komplexů Jak je možné, že si nepatrná slovanská menšina uchovává svůj svéráz, jakkoli už po staletí žije obklopena německým živlem? Nehraje zde roli zbožnost prožívaná v mateřském jazyce? Redaktor KT se vypravil na pouť do Rosenthalu (Róžantu), aby se sám přesvědčil, jak se národnost, jazyk a víra doplňují v terénu. Druhý červencový den v poledne vystupuji z vlaku v německém Budyšíně, středisku Horní Lužice. Ve městě s asi 50 tisíci obyvateli mluví lužicky méně než desetina. Přesto je přítomnost Lužických Srbů nepřehlédnutelná. Ve městě, kde se ženil
Karel IV. s Annou Svídnickou, se jazyk Horní Lužice velmi podobá češtině 15. století. A vazba na českou kulturu přetrvává dodnes. Když jsem navštívil redakci spřáteleného Katolického posla (obdoba našeho Katolického týdeníku), tak mi skupinka lužických dětí, která zde právě byla na návštěvě, zazpívala bezchybnou češtinou „Šla nanynka do zelí“ a „Měla babka čtyři jabka“. Rafael Ledschbor, redaktor zmíněného týdeníku, mne vzápětí převezl do vesnice Ralbice asi 20 km od Budyšína. Právě odsud jsme se měli vydat o svátku Navštívení Panny Marie na pouť, která byla vlastním cílem mé cesty do Lužice. U kostela
v Ralbicích na první pohled zaujme místní hřbitov – všechny hroby vypadají stejně: bílý dřevěný kříž s pozlaceným kovovým krucifixem, tabulkou se jménem zesnulého a květinovou výzdobou. „Hřbitov je upraven tak, aby bylo jasné, že všichni jsme si před Bohem rovni,“ vysvětloval mi tuto zvláštnost můj hostitel. Než jsem se nadál, vychází z kostela procesí. Šest děvčat v tradičních černo-bílých krojích s růžovými stuhami vynáší z chrámu na nosítku milostnou sošku Panny Marie. Před nimi nese mladý muž kříž, za nimi následuje asi pět desítek lidí. Průvod přechází na silnici a pak míří do čtyři kilometry vzdáleného Rosen-
talu (Róžantu), hlavního poutního místa tohoto kraje. V procesí kráčejí lidé všech generací – překvapuje mě zejména náboženský projev několika mladých mužů, jejichž modlitby a zpěv zněly zvlášť výrazně: „Maci Boža, Róženska, pěston swoje dzěci, nas! Z twojim synem, našim Bohom, škituj nas kóždy čas!“ (Matko Boží, Roženská, opatruj nás, své děti! Se svým synem, naším Bohem, ochraňuj nás v každé době!) – zní zvučně rozpálenou krajinou. Procházíme kolem pole s dozlatova uzrálým obilím, právě připraveným pro žeň. Na druhé straně se volně pasou koně, v dálce jsou vidět Lužické hory. (Pokračování na str. 3)
Doma
Reportáž z cyrilometodějských dnů v Jánošíkově rodné obci
4–5
Téma: KATOLICKÁ CHARISMATICKÁ KONFERENCE
www.katyd.cz
Katolický týdeník čekal poutníky v Huštěnovicích Je ráno, čtvrtek 3. července. Z Hostýna vyráží skupina 150 poutníků, kteří zahajují provoz na poutní stezce z této hory až k velehradskému dvojvěží cyrilometodějské svatyně. Před sebou mají šedesát kilometrů a dva dny cesty. Prvních třicet kilometrů končí ve Zlíně mší svatou, na kterou sem ze svého plenárního zasedání na Velehradě přijíždějí čeští a moravští biskupové spolu s někdejším apoštolským nunciem v Česku Giovannim Coppou. „Jsem rád, že jsme došli ve zdraví,“ říká předseda Matice svatohostýnské Aleš Dufek a dodává: „Obdivuju ty nejstarší, kterým je přes sedmdesát let, i toho nejmladšího účastníka, kterému je osm.“ PŘISPĚL I FOTBALISTA Už po mši svaté se mezi věřícími objevuje mladý muž, který starší generaci zanechává chladnou, zato do kluků jako když střelí. Fotbalového reprezentanta Zdeňka Grygeru po bohoslužbě obklopuje houf fanoušků. Na místní faře se totiž koná setkání všech donátorů, kteří podpořili vybudování poutní stezky. „Zdeňa přispěl rád, protože je
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Žíznivé poutníky v Huštěnovicích osvěžilo občerstvení od KT. z Holešova, a tak má k Hostýnu blízko. Jezdí tam a finančně podpořil i opravy poutních domů,“ vysvětluje maminka fotbalisty Alena Grygerová. „Je to taková tradice. Jezdíme tam na sv. Štěpána. Každý někde hledá vnitřní sílu a já si pro ni jezdím na Hostýn,“ potvrzuje slova své maminky Zdeněk Grygera.
Snímek autor
Potěšením nad účastí reprezentanta na projektu se netají ani arcibiskup Jan Graubner: „Je dobře, když mladí lidé vidí známou osobnost, která se angažuje v církvi. Může je to povzbudit, vidí-li, jak se autority z různých oborů staví k náboženským hodnotám a k církvi.“ Druhý den počasí část poutníků
od pokračování v cestě odradilo. Jiní se však přidávali během trasy. Katolický týdeník čeká na poutníky v rodišti této kandidátky blahořečení – v Huštěnovicích. Místní kněz P. Zdeněk Zlámal spolu s farní hospodyní i farníky se chystají důkladně. Stoly v průjezdu se prohýbají pod koláči, které napekla paní hospodyně. Poutníky vítá také šéfredaktor KT, který dovezl sud limonády a „stylově“ soudek piva Poutník. Mezi prvními přicházejí od Baťova kanálu do rodiště své sestry i dvě boromejky, které doprovázejí jednu z vozíčkářek. „Bála jsem se, že to neujdeme,“ prozrazuje sestra Alena, a přesto pobíhá mezi poutníky. „Mají to tu bezvadně připravené,“ pochvaluje organizaci setkání šéfredaktor KT Antonín Randa, který nestačí čepovat limonádu a pivo. „Jako výčepní bych asi propadl. Přišli všichni najednou. Připadám si tu jako v redakci při uzávěrce,“ usmívá se Antonín Randa. Jak dodal, KT jako partner poutní stezky rád přispěje i ke zdárnému průběhu dalších ročníků této pěší pouti. Podle předsedy Matice velehradské P. Jana Peňáze by se měla pouť uskutečňovat každý rok. JIŘÍ MACHÁNĚ
7
Otázka Boží vůle Podstata charismatického daru uzdravování – kdo může být vyléčen?
12
Kristovo „Jděte“ jsme si upravili na „Pojďte“ S Jaroslavem Kratkou o mostech a nárazníkových zónách mezi církvemi i lidmi