44
28. 10. – 3. 11. 2008 / 31. NEDĚLE V MEZIDOBÍ
Ročník XIX / Cena 11 Kč
Volby: debakl pravice, triumf levice Druhé kolo senátních voleb ukázalo, že ČSSD vyhrála nejen krajské, ale i senátní volby. Socialisté získali 23 senátorů. ODS uspěla jen ve třech pražských obvodech. Komunisté vyhráli na Znojemsku a lidovci ani SNK ED neuspěli. Zeptali jsme se několika osobností, jak hodnotí výsledky obou uplynulých volebních klání. DOMINIK DUKA, královéhradecký biskup Druhé kolo senátních voleb byla jen dohra toho, co mu předcházelo. V klasických volbách si volič vybírá mezi programy stran. Tentokrát převážná část voličů volila „ne reformám“. Lidé si asi neuvědomovali, že odmítají reformy, bez kterých se neobejdeme. Výsledky krajských voleb ukázaly, že se komunisté budou moci podílet na správě země. Také vyšlo najevo, že naši věřící jsou spící obr, který by mohl dát více znát své mínění. (Pokračování na straně 2)
Lidé nevolili jen do krajů a senátu, ale hodnotili i vládu. Snímek ČTK
Kosovští Albánci se vracejí ke křesťanství V Kosovu sílí počet křesťanů. A to od té doby, kdy byla v této zemi vyhlášena nezávislost. Bývalí muslimové se ale většinou jen vracejí ke svým křesťanským kořenům. „Žili jsme dvojí život. Doma jsme byli katolíci, na veřejnosti muslimové,“ říká Ismet Sopi a dodává: „Nenazýváme to přestoupením k jinému náboženství. Je to jen kontinuita rodinné víry.“ Zhruba před pěti měsíci se formálně stal
římským katolíkem a od té doby dojíždí Sopi každou neděli čtyřicet kilometrů z centrálního Kosova do Kliny, aby se zde účastnil ranní mše. Toto září bylo prvním ramadánem, kdy žádný z 32 členů jeho rodiny nedržel půst. „Padesát nebo šedesát procent obyvatelstva je citově svázáno s římskokatolickým náboženstvím. Je to kvůli postoji k víře našich předků,“ vysvětluje Muhamet Mala, profesor historie náboženství na univerzitě v Prištině. Většina
Albánců přestoupila k islámu nuceně v době, kdy Turci ovládali Balkán, a to především kvůli vysokým daním uvaleným na katolíky. „Nikoho nevyzýváme, aby konvertoval. Lidé se sami ozývají,“ říká Don Šan Zefi, generální vikář kosovské diecéze. Podle něj jsou již tisíce lidí, kteří se chtějí znovu stát římskými katolíky. Není proto divu, že v hlavním městě se staví katedrála zasvěcená Matce Tereze, která má pojmout až dva tisíce věřících. (čtk, zub)
Přišla pomáhat, byla zastřelena Minulý týden byla v Kábulu zastřelena Gayle Williamsová, členka křesťanské humanitární organizace Serve Afghanistan. Tato 34letá Britka se po léta starala o postižené a utečence v této zemi. Vražda, ke které se přihlásil Taliban, byla oficiálně motivovaná nábožensky, neboť Williamsová měla údajně za cíl obracet muslimské Afghánce ke křesťanské víře. „Jsme křesťané – to nám dává motivaci jít do nebezpečné a náročné země a pokoušet se pomáhat, Gayle Williamsová ale nikoho na křesťanství neobracela,“ vyjádřil se Mike Lyth, předseda humanitární organizace Serve Afghanistan. O zavražděné kolegyni hovořil jako o člověku, který „dával vždy přednost druhým před sebou a nabízel pomocnou ruku těm, kdo to potřebovali“. Hrstka místních křesťanů je zděšena a zmatena, neboť členové Serve Afghanistan – stejně jako sestry Matky Terezy – jsou díky své nezištné péči o chudé a trpící v chudé muslimské zemi oblíbení. Není to poprvé, co se křesťané stali terčem útoku v Afghánistánu. Minulý rok Taliban unesl 23 jihokorejských křesťanů – humanitárních pracovníků, dva zabili a zbytek později propustili. V roce 2001 osm křesťanů z různých zemí včetně USA byli v Aghánistánu Talibanem zajati, obviněni z šíření křesťanské víry a uvězněni, později se je však podařilo osvobodit. (AsiaNews, mtz)
Arcibiskupská kamna na známce
Olomoucká pouť do Svaté země
www.katyd.cz
U příležitosti Roku Bible uspořádala olomoucká arcidiecéze v polovině října pouť do Izraele. Zúčastnilo se jí na 400 poutníků v čele s arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem. Šlo o největší akci tohoto typu v dějinách arcidiecéze.
Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
„Zájem poutníků o arcidiecézní pouť z moravských farností byl opravdu mimořádně veliký,“ sděluje KT Lenka Hamplová z cestovní kanceláře AwerTour. Původně se prý počítalo se třemi sty poutníky, nakonec jich ale bylo o stovku více. Mezi 10. a 13. říjnem tak odletělo do Svaté země na 400 poutníků. Nejmladšímu z nich bylo devět let a nejstarší poutnici 83 let. Ve Svaté zemi si pak všechny poutníky – rozdělené do osmi autobusů – postupně převzali průvodci, kteří je provázeli a zabezpečovali jim potřebný servis. „Pokud jde o můj osobní pocit ze Svaté země, stále více si uvědomuji, že přes všechnu rozporuplnost a složitost vztahů v Izraeli je tato země naprosto jedinečná a není možné si ji nezamilovat,“ dodává paní Hamplová. OBNOVENÍ SLIBŮ Účastníky čekaly nejen prohlídky památek, ale i duchovní program s každodenní mší svatou. Všichni poutníci se pak za dobu svého pobytu ve Svaté zemi třikrát setkali při slavení společné eucharistie, a to v Jeruzalémě, Betlémě a Nazaretu. U řeky Jordán obnovili svátost křtu a v Káně Galilejské manželské páry zase manželské sliby. V menším počtu pak moravští cestovatelé slavili mši sv. také na jiných místech, např. na poušti. Všeho všudy tak stačili navštívit přímořskou Cesareu, horu Karmel, Hajfu, genezaretské jezero, řeky Jordán, horu Tábor, Masadu, Jericho a také Tel-Aviv, odkud se pak letecky vrátili domů. MONIKA VÝVODOVÁ, MARTIN T. ZIKMUND
Jednoho z organizátorů a tří dalších účastníků pouti jsme se zeptali, jaké jsou jejich zážitky z Izraele a co na ně na této cestě nejvíc zapůsobilo. ŠTĚPÁN SITTEK, Olomouc, iniciátor a koordinátor poutě Příprava začala dlouho dopředu již v listopadu minulého roku. Bylo náročné zvládnout 400 lidí, zvláště dbát na to, aby se nikdo neztratil a všichni se setkali na určeném místě. Museli jsme také improvizovat, jelikož jedné skupině posunuli datum odletu, a tedy měnit i hotel. P. FRANTIŠEK HANÁČEK, olomoucký děkan Nejčastější věta, která v různých verzích při této pouti padala, byl podiv vyjádřený prostě: „Já jsem si to představoval/a úplně jinak!“ Věřím, že všichni poutníci budou pročítat Písmo svaté s niternějším pohledem do jednotlivých příběhů a budou také více chápat jeho smysl pro naši dobu, ale i konkrétně každý sám pro sebe. Ať zaseté semeno přinese hojnou úrodu! MARTINA ORLOVSKÁ, poutnice, Olomouc Během několika dní jsme prožili celý liturgický rok a prošli dějinami tohoto místa – od doby praotců až po seznámení se s dnešní situací. Překvapilo mě, jak dokáže „kus země a pár budov“ silně
promluvit k člověku. Ztotožňuji se s výrokem našeho průvodce, že Svatá země je pátým evangeliem. Člověk zde na vlastní oči vidí, v jaké krajině a jakých podmínkách žil a působil Boží Syn. I když např. poloha dnešního Jeruzaléma je o 6–12 metrů výše, než byla před 2 000 lety, a současná rozloha biblických měst je daleko větší, přece jen archeologické vykopávky a slovo průvodce umožní poutníkovi vytvořit si představu tehdejších poměrů. Na různých biblických místech jsme se zamýšleli nad jednotlivými úryvky evangelia i s jejich poselstvími k našim životům. Uvědomili jsme si zde krásu, ale i nároky evangelia, a odvezli si odsud nové nadšení pro opravdový křesťanský život. JAN LEKEŠ, poutník, Ostrava-Pustkovec Poutě jsem se účastnil společně s dědou a babičkou, se starší sestrou a sestřenicí. Jsme z Ostravy a do olomoucké diecéze vlastně nepatříme, přesto jsme se cítili mezi účastníky jako doma. Poznal jsem místa, kde chodíval Ježíš s učedníky a o kterých slýchávám na mši svaté. Zážitků mám mnoho. Mezi ty největší patří noční putování na Mojžíšovu horu na Sinaji, obnova křestních slibů v řece Jordánu nebo mše svatá na poušti. Zaministroval jsem si i v blízkosti místa, kde se nám narodil Pán Ježíš. Zajímavé bylo také poznání jiných náboženství, setkání s muslimy i Židy. Obdivoval jsem i otce arcibiskupa Jana, jeho přátelské chování k nám „obyčejným poutníkům“ i to, že se zúčastnil všeho, co se v rámci poutě dělo. Díky tomuto zájezdu teď vezmu Písmo svaté častěji do rukou, budou mi bližší v Písmu zmiňovaná místa, dokážu tzv. „číst mezi řádky“. (red)
Česká pošta vydala známku, na které jsou zachycena rokoková kamna z pražského arcibiskupského paláce. Na kolku o hodnotě 17 Kč, jehož výtvarný návrh předložil Michal Vitanovský, jsou vyobrazena bíle glazovaná rokoková kamna ze 60. let 18. století s plastikami a reliéfní výzdobou se zlacenými detaily. Po straně je zvýrazněn detail z bohaté výzdoby kamen. Náklad známky je 3000 tiskových listů. Předlohu získal výtvarník díky rokokové přestavbě paláce, kterou dal provést arcibiskup Antonín Petr hrabě Příchovský z Příchovic (1764–1793). Stavbu provedl architekt Jan Josef Wirch, který také vyzdobil reprezentační místnosti. (red)
Ročně až 170 tisíc mučedníků Celkem v šedesáti zemích světa je systematicky porušována náboženská svoboda, nejčastějšími pronásledovanými jsou právě křesťané. Vyplývá to ze zprávy o stavu náboženské svobody na světě, kterou zveřejnila organizace Církev v nouzi (Kirche in Not). Ročně je kvůli své víře zabito až 170 tisíc křesťanů, nejdramatičtější je situace v Indii, Pákistánu, Saúdské Arábii a v Eritreji. „V mnoha zemích, jako je Irák, Afghánistán nebo Indie, lidé vědí, co znamená kříž vepsaný do života,“ říká P. Waldemar Cisło, ředitel polské sekce Kirche in Not. Podle něj se ale světová média k pronásledování křesťanů vesměs nevyjadřují – příkladem je prý pogrom na křesťany v Indii nebo olympiáda v Pekingu, kde politická korektnost donutila vlády a média k mlčení, přestože v době konání her byli biskupové, kněží a věřící zatýkáni. P. Cisło uvedl, že každý má povinnost trvat na respektu k náboženské svobodě a nahlas mluvit o křesťanech, kteří denně platí za svou víru vlastním životem. (christnet)