48
25. 11. – 1. 12. 2008 / PRVNÍ NEDĚLE ADVENTNÍ
Ročník XIX / Cena 11 Kč
Jan Baxant stojí v čele litoměřické diecéze Mše svatá minulé neděle nenechala věřící ve farních chrámech litoměřické diecéze na pochybách, že po půl roce mají nového biskupa. Na bohoslužbách při eucharistické modlitbě totiž zněla prosba „za našeho biskupa Jana“. Den předtím nedávno papežem jmenovaný Jan Baxant přijal v katedrále sv. Štěpána biskupské svěcení. Už hodinu před začátkem slavnosti se to na litoměřickém Dómském náměstí hemžilo lidmi. Dorazili nejen místní, ale přijeli věřící z mnoha míst celé republiky, zvláště z jižních Čech, odkud nový litoměřický biskup přišel. Slavnosti se však mohlo zúčastnit mnohem víc lidí. „Je to historicky první přímý televizní přenos biskupského svěcení v Česku,“ potvrdil před začátkem bohoslužby P. Leoš Ryška, ředitel TV Noe, která přenos zajišťovala. Biskupy, kněze i věřící přivítal v katedrále český metropolita, kardinál Miloslav Vlk, který byl také hlavním světitelem. Arcibiskup Jan Graubner pak při promluvě povzbudil nového biskupa, že za ním stojí v modlitbě jeho spolubratři a zástup věřících, kteří jsou mu oporou. „Bude záležet na vás, jestli se k němu přidáte, jestli budete jeho skutečnými spolupracovníky,“ vzkázal kléru i laikům Jan Graubner. PRSTEN, BERLA A MITRA Při obřadu svěcení se nový biskup nejprve modlil vleže při litaniích, nad jeho hlavou byl při konsekrační modlitbě držen otevřený evangeliář, přítomní biskupové na něj vkládali ruce. Poté byl pomazán křižmem a hlavní světitel mu předal evangeliář a biskupské insignie: prsten, berlu a mitru. Na katedru litoměřické diecéze pak usedl dvacátý litoměřický biskup. Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků slavnosti: zaplněná katedrála Jana Baxanta zdravila bouřlivým a dlouhotrvajícím potleskem.
www.katyd.cz Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
Lukáš Patrák, 51 let, Lovosice Litoměřická diecéze se stále nachází po odsunu sudetských Němců a době komunismu ve velmi složité situaci a lidé očekávají určité oživení, vzpruhu a nové podněty. Marie Landová, 48 let, Litoměřice Je pro mě nadějí, že nastává konec provizoria a tzv. „kamenolomu“, který byl symbolem úpadku a beznaděje místní církve v době, kdy jsme zůstali jako opuštěné stádo bez pastýře. Znovu věřím, že tu bude konečně kvetoucí zahrada a rodící vinice Páně. Ačkoliv je nás málo a prošli jsme mnoha zkouškami víry, jsme právě proto připraveni opět stát za svým biskupem a dokázat, že si jej zasloužíme.
Biskup Václav Malý, předseda Rady Iustitia et pax České biskupské konference, vydal v minulém týdnu prohlášení k projevům rasismu v České republice. „V poslední době se i v naší zemi množí rasově motivované projevy nepřátelství vůči některým komunitám, především Romům. Pokládám za svoji morální povinnost pozvednout proti těmto projevům svůj hlas,“ uvedl biskup Václav Malý a doplnil: „Etnický původ kohokoli přece nemůže být důvodem nějaké kolektivní odpovědnosti. To, že je někdo Čech, Slovák, Vietnamec, Rom či Žid, nevypovídá nic o jeho lidských kvalitách,“ připomněl biskup Malý. Jak dodal, Kristus říká, že strom se pozná po ovoci. „Buďme proto bdělí a ostražití před projevy rasismu, nesnášenlivosti a xenofobie. Zkušenosti 20. století jsou více než varující,“ zdůraznil Václav Malý. (čbk, red)
Výročí sjednocení českých evangelíků
Nový biskup Jan Baxant mezi věřícími. Z rukou zástupců věřících dostal Jan Baxant kytici deseti růží. „Jsou každá jiná a představují deset vikariátů, které jsou také každý jiný. Přesto ta kytice tvoří krásný celek svázaný zručným zahradníkem. Kéž byste byl také takovým zahradníkem,“ uvedla Monika Marková, která kytici předávala. Nakonec promluvil i nový litoměřický biskup. Poděkoval Bohu, všem zúčastněným i těm, kteří ho dosud na jeho životní cestě doprovázeli. Uvedl vzpomínku ze svých studentských let v Litoměřicích, kdy se propadl ledem zamrzlého Labe a z vody a bahna jej vytáhl jeho kamarád. Poukázal tak na to, že nejen v duchovním životě je třeba kráčet ve dvou: s přáteli – a především s Ježíšem Kristem. Cestu z katedrály na biskupství lemovali lidé, kteří se snažili biskupa oslovit, podat mu ruku. Jan Baxant vzápětí KT prozradil, jak se cítí nový biskup po svěcení – jaký je rozdíl
Snímek autor mezi Janem Baxantem před svěcením a po skončení mše svaté. „Je to pořád stejná nula,“ odpověděl skromně a dodal: „Pán Bůh totiž obdarovává milostí hlavně nuly.“ Prozradil také, že stále hledá, kdo se stane jeho generálním vikářem. K personálním změnám na biskupství podle jeho slov časem dojde, ale nejprve se chce zorientovat. „Hledám – a kdo hledá, nalézá. Zásadní personální změna už se odehrála. Přišel nový biskup,“ vzkazuje věřícím Jan Baxant. JIŘÍ MACHÁNĚ Krátce před svěcením nového biskupa v Litoměřicích se věřící a kněží českobudějovické diecéze dozvěděli, kdo bude po Janu Baxantovi pověřen službou generálního vikáře na jihu Čech. Na svého předchůdce naváže P. Adolf Pintíř. (red)
Co čekají od nového biskupa věřící? Velká událost. Právě tak hodnotili biskupské svěcení Jana Baxanta lidé, kteří na severu Čech žijí. Po právě skončené slavnosti jsme se jich před katedrálou sv. Štěpána zeptali, co přinese biskupské svěcení Jana Baxanta litoměřické diecézi?
Václav Malý proti rasismu
Jiří Kolín, 52 let, Mladá Boleslav Začne řešit problémy, které v litoměřické diecézi jsou. Jeho nejdůležitější úlohou však bude využívání duchovního potenciálu místní církve, budování společenství, povzbuzování hledajících a tápajících ve víře a ne zbytečné udržování církevního majetku a kostelů, do nichž pak stejně nikdo nepřijde. František Fialka, 33 let, Místo u Chomutova Moc bych si přál, aby biskup Jan navštěvoval farnosti ve všech koutech diecéze, aby se blíže seznamoval s věřícími a povzbuzoval je v duchovním růstu. Aby se stal otcem a dobrým pastýřem, který bude ve svých postojích pevný a spolehlivý. Monika Marková, 32 let, Litoměřice Snad se stane skutečností to, co nám řekl v jednom z prvních rozhovorů po svém jmenování: že nám bude říkat to, co Bůh chce, abychom
slyšeli a abychom se podle toho také řídili. Od diecéze pak očekávám, že bude svého biskupa poslouchat a dělat, co od něho uslyší. Jan Horníček, 73 let, Terezín Dnes jsem se s biskupem setkal poprvé u oltáře jako jáhen a mám velmi dobrý pocit už jen z toho, jak se na mě hezky usmál. Čekám, že přinese do těchto končin trochu normalizace – samozřejmě tím nemyslím normalizaci Husákovu, ale těším se, že konečně budeme normální diecézí, v jejímž čele bude stát jednotné vedení a biskup, který bude zároveň otcem a pastýřem. Dagmar Sladkovská, 62 let, Litoměřice Možná toho v současné době požadujeme po biskupovi mnoho a vím, že to bude mít těžké, ale už nyní na novém biskupu pozoruji úsměv a zájem o každého jednotlivce. Důležité je vědět, že pro něj neznamenáme nějaký vzdálený dav lidí, ale že za každým z nás vidí konkrétního člověka, jemuž může žehnat. (šaš)
„Svobodně a beze strachu“ – pod tímto heslem probíhaly o minulém víkendu oslavy 90. výroční vzniku Českobratrské církve evangelické v naší zemi. Bohatý duchovní a kulturní program na různých místech v Praze přilákal na 700 lidí. Sobotní a nedělní oslavy přinesly vedle slavnostních bohoslužeb i vernisáž výstavy „90 let v Českobratrské církvi evangelické“, panelovou diskusi „Kdo je český evangelík?“, přednášky i hudební vystoupení – ta vyvrcholila nedělním provedením skladby „Te Deum“ Petra Ebena v podání orchestru Evangelické církevní konzervatoře v Olomouci. Součástí oslav je i vydání několika publikací, z nichž největší pozornost poutá první Česká synoptická Bible (více k ní na str. 8). Čeští evangelíci reformovaného a luterského vyznání se sloučili na generálním sněmu 17. a 18. prosince 1918 v Praze a vytvořili Českobratrskou církev evangelickou. Ta je se svými cca 100 tisíci členy druhou největší církví v ČR. (red)
Ostrůvky naděje v Kosovu Konflikt v Kosovu měl národnostní, nikoli náboženské příčiny – tvrdí pražský světící biskup Václav Malý, který v polovině listopadu navštívil Kosovo. Učinil tak jako předseda Iustitia et pax, rady při ČBK, jež se zabývá dodržováním lidských práv. „V Mitrovici na severu Kosova jsme s muslimským muftím i místním katolickým biskupem symbolicky přešli most, který dělí albánskou a srbskou část města a po němž takřka nikdo nechodí,“ sdělil biskup Václav Malý s tím, že obě etnika tam dodnes žijí ve vzájemné separaci. „A přece v srbské části města působí katolická charita, která je takovým ostrůvkem spolupráce, v němž se sdružují katolíci, pravoslavní i muslimové,“ dodal biskup. Takových ostrůvků naděje je podle něj v Kosovu víc. Katolická církev se díky své charitativní službě těší respektu v celé kosovské společnosti. Velmi dobré vztahy panují zvláště mezi katolíky a muslimy, kde se spolupráce rozšiřuje i na společné potírání negativních jevů, jako je např. prostituce či obchod s „bílým masem“. Velký muftí Naim Ternava je spolupráci nakloněn, neboť zastává umírněný islám. Patří také mezi 138 signatářů dopisu muslimských učenců představitelům křesťanských církví z nedávné doby. „O nějaké obnově islámu v Kosovu se ale mluvit nedá,“ míní biskup Malý. Podle něj praktikuje islám tak pět procent zdejších obyvatel, neboť v Kosovu nikdy dost hluboko nezakořenil. Islamizace Kosova v minulosti souvisela s mocenským postavením Turků a ekonomickými výhodami, které z toho plynuly. „V paměti národa však zůstalo, že předtím něco bylo,“ míní Václav Malý. Řada muslimů proto i dnes dává svým dětem křesťanská jména a inklinují ke katolictví, jež jejich předci formálně opustili. (pokračování na str. 3)