40. Kapitola Vysvobození

Až bude zrušena ochrana, kterou dnes poskytují státní zákony lidem, kteří respektují Boží zákon, vznikne současně v různých zemích hnutí usilující o jejich likvidaci. Až se přiblíží nařízením stanovená doba, lidé se spojí, aby zničili nenáviděnou sektu. Rozhodnou se zasadit jí jedné noci rázný úder, který umlčí jejich projevy nesouhlasu a kritiky. {VDV 409.1}

Lidé věrní Bohu — někteří ve vězeňských celách, jiní v osamělých lesních a horských úkrytech budou Pána prosit o ochranu, zatímco skupiny vojáků, podněcované padlými anděly, se je budou snažit zničit. Právě ve chvíli největšího nebezpečí Bůh zakročí, aby vysvobodil své vyvolené. Pán slíbil: „Dáte se do zpěvu jako v noci, kdy se zasvěcuje svátek, srdce se naplní radostí jako tomu, kdo jde … na Hospodinovu horu, ke Skále Izraele.

Hospodin se ohlásí svým velebným hlasem, dá pocítit svou dopadající paži v prudkém hněvu, v plameni sžírajícího ohně, blýskáním a průtrží mračen a kamenným krupobitím.“ Izajáš 30,29.30. {VDV 409.2}

Za vítězoslavného pokřiku, s pošklebky a pohrdáním se houfy zlých lidí budou chtít vrhnout na své oběti, když v tom znenadání padne na zemi hustá, černá mlha. Pak se na nebi objeví duha zářící slávou Božího trůnu a bude se zdát, že obepíná hloučky modlících se lidí. Rozzuřené davy se náhle zastaví, jejich posměšný křik umlkne. V tom okamžiku upustí od svých vražedných záměrů a v děsivé předtuše se budou chtít skrýt před pronikavou září tohoto znamení Boží smlouvy. {VDV 409.3}

Věřící uslyší jasný a příjemný hlas: „Pohleďte!“ Když vzhlédnou k nebi, uvidí duhu zaslíbení. Černé, zlověstné mraky zastírající oblohu se rozdělí a Boží lid bude upřeně hledět k nebi jako kdysi Štěpán. Uvidí Boží slávu a Syna člověka sedícího na Božím trůnu. Na jeho těle postřehnou známky jeho pokoření a stejně jako andělé uslyší prosbu určenou Otci: „Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já.“ Jan 17,24. Znovu zazní lahodný a vítězoslavný hlas: „Přicházejí! Přicházejí! Svatí, nevinní a neposkvrnění. Zachovali mé slovo a vytrvali, proto budou žít mezi anděly.“ Z bledých a třesoucích se rtů z úst těch, kteří se pevně drželi své víry, zazní vítězoslavné zvolání. {VDV 409.4}

Vysvobození spravedlivých

Když nadejde půlnoc, mocný Bůh vysvobodí svůj lid. Objeví se slunce, které se naplno rozzáří a v rychlém sledu se budou ukazovat znamení a divy. Bezbožní budou tyto výjevy sledovat s hrůzou a zděšením, spravedliví lidé však poznají znamení svého vysvobození. Bude se zdát, jako by se celá příroda vyšinula ze svého řádu. Voda přestane téct. Těžká temná mračna budou stoupat vzhůru a narážet na sebe. Uprostřed rozbouřeného nebe se objeví zářivý bod — místo nepopsatelného jasu, odkud zazní Boží hlas připomínající zvuk valící se vody, a prohlásí: „Stalo se!“ Zjevení 16,17. {VDV 410.1}

Tento hlas otřese nebem i zemí. Nastane „hrozné zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi“. Zjevení 16,17.18. Bude to vypadat, jako by se obloha otvírala a zavírala a jako kdyby jí probleskovala sláva od Božího trůnu. Hory se budou třást jako třtina ve větru a rozervané skály budou padat na všechny strany. Bude znít zběsilé burácení, jako kdyby přicházela bouře. Moře se bude vzdouvat, ječivé svištění uragánu bude připomínat hlas ničivých démonů. Celá země se bude kymácet a vzdouvat jako mořské vlny, na mnoha místech zemského povrchu se objeví pukliny. Bude to vypadat, jako by se země hroutila v základech. Do zemských hlubin se budou propadat celá horstva, obydlené ostrovy zmizí. Přístavy, které se bezbožností podobaly Sodomě, pohltí rozběsněné moře. „Bůh se rozpomenul na veliký Babylón a dal mu pít z poháru vína svého trestajícího hněvu.“ Veliké kroupy, těžké „jako cent“, způsobí nesmírnou spoušť (Zjevení 16,19.21). Nejpyšnější města se ocitnou v troskách. Nádherné paláce, kvůli nimž mnozí velikáni obětovali své majetky, aby se proslavili, se jim zhroutí před očima. Zdi věznic se rozestoupí a věrní, kteří v nich byli zavřeni pro svou víru, vyjdou na svobodu. {VDV 410.2}

Hroby se otevřou a „mnozí z těch, kteří spí v prachu země, procitnou; jedni k životu věčnému, druzí k pohaně a věčné hrůze“. Daniel 12,2. Všichni, kdo zemřeli s vírou v poselství třetího anděla, vyjdou z hrobu oslaveni, aby slyšeli Boží smlouvu pokoje spolu s těmi, kdo zachovávali Boží zákon. Také „ti, kdo ho probodli“ (Zjevení 1,7), kdo se vysmívali smrtelnému Kristovu zápasu a zesměšňovali ho, i nejzarputilejší odpůrci jeho evangelia a jeho lidu ti všichni budou vzkříšeni, aby ho spatřili v jeho slávě a aby viděli, jakou odplatu dostanou věrní a poslušní. {VDV 410.3}

Obloha bude stále zakryta hustými mraky, občas však mračnou clonou prorazí slunce podobné trestajícímu Hospodinovu oku. Z nebe budou šlehat oslnivé blesky a celá země bude v jednom ohni. Dunění hromu přehluší tajemné a hrůzu nahánějící hlasy, které budou ohlašovat úděl bezbožných. Těmto slovům nebudou rozumět všichni — dobře jim však porozumí falešní učitelé. Ještě před chvílí se chovali tak pyšně a bezohledně, když s opovržením a s pocitem jasné převahy pronásledovali ty, kdo zachovávali Boží přikázání, a teď jsou zcela ochromeni a třesou se strachy. Jejich nářek přehluší i běsnění živlů. Padlí andělé uznají Kristovo božství a budou se třást před jeho mocí. Lidé budou žádat o milost a padat na zem v nevýslovné hrůze. {VDV 410.4}

Když starozákonní proroci ve vidění sledovali den Božího soudu, volali: „Kvilte, blízko je den Hospodinův, přijde od Všemocného jak zhouba.“ Izajáš 13,6. „Zalez do skal, schovej se v prachu ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností! Ponížen bude zpupný pohled člověka, sehnuta bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin. Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší — to bude sníženo.“ „V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl. Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.“ Izajáš 2,10-12.20.21. {VDV 411.1}

Průrvou v oblacích proniká záře hvězdy, jejíž jas vzrůstá ve tmě až čtyřnásobně. Věrným to signalizuje radost a naději, přestupníkům Božího zákona přísnost a hněv. Lidé, kteří pro Ježíše Krista obětovali úplně všechno, budou nyní v bezpečí, jako by byli schováni v úkrytu Božího paláce. Prošli zkouškou a před světem i před těmi, kdo odmítli pravdu, dosvědčili svou věrnost Spasiteli, který za ně zemřel. Lidé, kteří zůstali věrní i tváří v tvář smrti, prožijí podivuhodnou změnu. Znenadání budou zproštěni tyranie lidí podobajících se démonům. Jejich tváře, ještě před chvílí bledé, vyhublé a plné úzkosti, se nyní rozzáří úžasem a z jejich úst zazní chvalozpěv: „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se bát nebudeme, byť se převrátila země a základy hor se pohnuly v srdci moří. Ať si jejich vody hučí, ať se pění, ať se hory pro jejich zpupnost třesou!“ Žalm 46,13. {VDV 411.2}

Zatímco k nebi se ponese projev důvěry v Boha, mraky ustoupí a objeví se hvězdné nebe, jehož záře bude v prudkém kontrastu k okolní zlověstně černé obloze. Z otevřených bran bude zářit sláva nebeského města. Pak se na obloze ukáže ruka třímající dvě kamenné desky složené na sobě. Prorok prohlásil: „Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem.“ Žalm 50,6. Boží spravedlivý zákon byl za dunění hromů a uprostřed ohnivých plamenů vyhlášen ze Sinaje jako pravidlo života a nyní je lidem představen jako měřítko soudu. Ruka desky otevře a lidé na nich uvidí přikázání Desatera, zaznamenaná jakoby ohnivým perem. Slova budou tak zřetelná, že je bude moci přečíst každý. Paměť se oživí, z lidských myslí se vytratí temné a falešné nauky a všichni obyvatelé světa uvidí deset krátkých, výstižných a pádných Božích výroků. {VDV 411.3}

Není možné popsat, jaká hrůza a zoufalství dolehne na ty, kteří ignorovali Boží požadavky. Pán jim dal svůj zákon, na jehož základě mohli posoudit své povahy a poznat své nedostatky, když ještě měli příležitost k pokání a nápravě. Přízeň světa jim však byla milejší — a proto nerespektovali požadavky zákona a učili druhé jak je přestupovat. Boží lid chtěli přinutit ke znevažování soboty. Nyní budou odsouzeni zákonem, kterým pohrdali. Naprosto jasně pochopí, že se nemají na co vymlouvat. Vybrali si, komu chtějí sloužit a koho uctívat. „Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce.“ Malachiáš 3,18. {VDV 411.4}

Nepřátelé Božího zákona, s duchovními v čele, pak nově pochopí, co je pravda a povinnost. Příliš pozdě však poznají, že sobota čtvrtého přikázání je pečetí živého Boha. Příliš pozdě poznají pravou podstatu svého falešného dne odpočinku i to, na jak vratkém základu stavěli. Zjistí, že bojovali proti Bohu. Náboženští učitelé vedli lidi do záhuby, přestože tvrdili, že je vedou do Božího ráje. Teprve v den konečného účtování bude zřejmé, jak velkou odpovědnost měli představitelé a duchovní různých církví a jak hrozné následky přinesla jejich nevěra. Teprve ve věčnosti budeme schopni správně docenit ztrátu jediného života. Lidé, kterým Pán řekne: „Odejdi ode mne, zlý služebníku!“, čeká hrozný soud. {VDV 412.1}

Kristus přichází

Z nebe zazní Boží hlas, oznamující den a hodinu druhého příchodu Ježíše Krista a vyhlašující Božímu lidu věčnou smlouvu. Tato slova se budou po zemi rozléhat jako dunění silného hromu. Boží lid to bude poslouchat s pohledem upřeným vzhůru a v jejich tvářích se bude zrcadlit Boží sláva. Budou zářit podobně, jako zářila tvář Mojžíše, když sestoupil ze Sinaje. Bezbožní lidé na ně nebudou moci ani pohlédnout. A když Bůh vysloví požehnání nad těmi, kteří jej ctili tím, že zachovávali sobotu, ozve se mohutné vítězoslavné zvolání. {VDV 412.2}

Krátce nato se na východě objeví malý černý obláček velikosti asi poloviny mužské dlaně. Bude to oblak, který obklopuje Spasitele a z dálky vypadá, jako by byl zahalený ve tmě. Boží lid bude vědět, že je to znamení Syna člověka. V uctivém tichu budou lidé sledovat, jak se přibližuje k zemi, jak je stále světlejší a nádhernější, až z něj bude velký bílý oblak, jehož základem je sláva podobná stravujícímu ohni, nad nímž se klene duha úmluvy. Ježíš přijde jako mocný dobyvatel. Už ne jako „Muž bolesti“, aby pil trpký pohár hanby a utrpení, ale jako vítěz na nebi i na zemi, aby soudil živé a mrtvé. „Ten, který má jméno Věrný a Pravý, … soudí a bojuje spravedlivě.“ A „nebeská vojska“ (Zjevení 19,11.14) ho následují. S nádhernými, nebesky znějícími chvalozpěvy ho na jeho cestě bude doprovázet nespočetný zástup andělů. Bude se zdát, že celá obloha je plná zářících postav — že jich je „desetitisíce desetitisíců a tisíce tisíců“. Lidský jazyk nedokáže tento obraz popsat, mysl smrtelníka není schopna vnímat takovou nádheru. „Nebesa přikrývá velebnost jeho, země je plná chvalozpěvů. Září jako světlo.“ (Abakuk 3,3.4) Když se živý oblak přiblíží, všichni lidé uvidí Pána života. Jeho hlavu nebude hyzdit trnová koruna; jeho čelo bude zdobit diadém slávy. Jeho tvář bude zářit oslňujícím jasem poledního slunce. „Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.“ Zjevení 19,16. {VDV 412.3}

V jeho přítomnosti jsou „všechny tváře sinalé“. Na ty, kdo odmítli Boží milost, padne hrůza věčného zoufalství. „Ztratili odvahu, kolena se třesou…, tváře všech zbledly.“ Jeremjáš 30,6; Nahum 2,11. Spravedliví budou s chvěním volat: „Kdo obstojí?“ Andělé přestanou zpívat, všude se rozhostí posvátný klid. Pak zazní Ježíšův hlas: „Má milost vám stačí.“ Tváře spravedlivých se rozjasní a v srdci pocítí hlubokou radost. Andělé se ještě více přiblíží k zemi a znovu se dají do zpěvu. {VDV 412.4}

Král králů bude sestupovat na oblaku, zahalen do ohnivých plamenů. Nebe se svine jako svitek, země se bude před ním třást, všechny hory a ostrovy se dají do pohybu. „Přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem.“ Žalm 50,3.4. {VDV 413.1}

„Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: ‚Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!‘ Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?“ Zjevení 6,15-17. {VDV 413.2}

Utichne posměch, lživá ústa zmlknou. Ustane řinčení zbraní a bitevní vřava, zmizí

„každý plášť vyválený v prolité krvi“. Izajáš 9,4. Není slyšet nic než modlitby, pláč a naříkání. Ti, kteří se ještě před chvílí posmívali, nyní volají: „Přišel veliký den Božího hněvu; kdo bude moci obstát?“ Bezbožníci prosí, aby je skály a hory pohřbily, aby se nemuseli setkat s Bohem, kterým pohrdali a kterého odmítli. {VDV 413.3}

Znají ten hlas, který je laskavě a naléhavě tak často volal k pokání. Kolikrát ho slyšeli v úpěnlivých prosbách přítele, bratra, Vykupitele. Pro ty, kdo odmítli Boží milost, je to hlas odsouzení, i když je tak dlouho žádal: „Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít?“ Ezechiel 33,11. Jak by si přáli, aby tento hlas nikdy dříve neslyšeli!

Ježíš jako ztělesněná moudrost říká: „Volala jsem, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání.“ Přísloví 1,24.25. Jeho hlas v nich vyvolává vzpomínky, které by rádi vymazali vzpomenou si na výstrahy, kterými pohrdli, na pozvání, jež odmítli, na příležitosti, které nevyužili. {VDV 413.4}

Budou mezi nimi lidé, kteří se posmívali Ježíši Kristu v jeho ponížení. Znovu k nim dolehnou slova, která trpící Spasitel pronesl, když ho velekněz podrobil přísaze: „Uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými.“ Matouš 26,64. Nyní ho vidí v jeho slávě a uvidí ho sedět po Boží pravici. {VDV 413.5}

Lidé, kteří se vysmívali jeho tvrzení, že je Boží Syn, nyní úplně oněmí. Bude tu stát nadutý Herodes, který se posmíval Ježíšovu královskému titulu a přikázal posmívajícím se vojákům, aby ho korunovali za krále. Budou tu stát vojáci, kteří ho oblékli do rudého pláště, vložili mu na hlavu trnovou korunu, do ruky mu dali třtinu jako žezlo a s rouháním se mu klaněli. Muži, kteří týrali Pána života a plivali po něm, se nyní budou odvracet od jeho pronikavého pohledu a budou se snažit utéct z jeho přítomnosti. Lidé, kteří zatloukali hřeby do jeho rukou a nohou, voják, který probodl jeho bok, budou nyní hledět na jeho jizvy s hrůzou a výčitkami. {VDV 413.6}

S hrozivou přesností si nyní kněží a představitelé lidu vzpomenou na to, co se odehrálo na Golgotě — jak se ďábelsky radovali, potřásali hlavami a volali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj!“ Matouš 27,42.43. {VDV 414.1}

Živě si vybaví Spasitelovo podobenství o nájemcích vinice, kteří odmítli odevzdat svému pánu výnos vinice, zbili jeho sluhy a zabili jeho syna. Vzpomenou si také, že sami nad sebou vynesli rozsudek. Pán vinice „zlé bez milosti zahubí“. V hříchu a trestu oněch nevěrných mužů poznávají kněží a představitelé lidu své vlastní jednání a své vlastní spravedlivé odsouzení. Nyní budou volat ve smrtelné úzkosti. Hlasitěji než křik „Ukřižuj ho! Ukřižuj ho!“, který se nesl ulicemi Jeruzaléma, bude se nyní ozývat zoufalý nářek: „Je to Boží Syn! Je to pravý Mesiáš!“ Budou chtít utéct z přítomnosti Krále králů, ale jejich snaha ukrýt se v dutinách země, které vytvořily zuřící živly, vyjde naprázdno. {VDV 414.2}

V životě všech lidí, kteří odmítají evangelium, přicházejí chvíle, kdy se probouzí jejich svědomí, kdy se jim v paměti vybaví trapné vzpomínky na vlastní pokrytectví a v srdci cítí chvilkovou lítost. Co je to ale v porovnání s výčitkami, které pocítí v den, kdy „přijde strach jako ničivá bouře“, kdy „bída se přižene jako vichřice“. Přísloví 1,27. Ti, kdo chtěli zničit Ježíše Krista a věrný Boží lid, uvidí nyní slávu, která ho zahaluje. S hrůzou budou poslouchat radostné volání vykoupených: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil.“ Izajáš 25,9. {VDV 414.3}

Vděčnost zachráněných

Za dunění hromu a chvění země, zatímco blesky budou křižovat oblohu, hlas Božího Syna zavolá mrtvé věřící. Kristus pohlédne na hroby spravedlivých, pozvedne ruce k nebi a zvolá: „Probuďte se, probuďte se, probuďte se, vy kdo spíte v prachu, a vstaňte!“ Mrtví na celé zeměkouli uslyší jeho hlas a ožijí. Celá země zaduní krokem nesmírně velkého zástupu ze všech národů a ras. Vyjdou z vězení smrti oděni nesmrtelnou slávou a zvolají: „Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?“ 1. Korintským 15,55. Živí a vzkříšení vykoupení spojí své hlasy v dlouhém, radostném, vítězném volání. {VDV 414.4}

Všichni vyjdou ze svých hrobů tak velcí, jak velcí do nich byli uloženi. Mezi vzkříšenými bude mohutný a vznešený Adam, jen o málo menší než Boží Syn. Výrazně se bude lišit od lidí pozdějších generací, z čehož bude zřejmé, jak velice lidstvo degenerovalo. Všichni však vstanou se svěžestí a silou věčného mládí. Na počátku byl člověk stvořen k Božímu obrazu, a to nejen charakterem, ale i rysy a postavou. Hřích znetvořil a téměř vymazal Boží obraz v člověku. Ježíš Kristus však přišel, aby ztracené obnovil. Naše hříchem zasažená těla přetvoří podle své oslavené podoby. Naše smrtelná, pomíjitelná těla, zbavená půvabu a zasažená hříchem, se znovu stanou dokonalými, krásnými a nesmrtelnými. Všechny vady a nedostatky zůstanou v hrobě. Vykoupení budou mít opět přístup ke stromu života z dávno ztraceného ráje a „porostou“ (Malachiáš 4,2 Kralický překlad) tak, že dosáhnou plné postavy lidského rodu v jeho původní podobě. Poslední důsledky hříchu budou odstraněny a Kristovi věrní se ukážou „v kráse Hospodina, našeho Boha“, jejich tělo, duch i duše budou dokonalým obrazem našeho Pána. Jak podivuhodné je vykoupení. Jak dlouho o něm lidé mluvili, jak dlouho v ně věřili, jak nadšeně, s jakými nadějemi o něm přemýšleli, a přesto je nikdy plně nepochopili. {VDV 414.5}

Žijící spravedliví budou proměněni „naráz, v okamžiku“. 1. Korintským 15,52. Až zazní Boží hlas, budou oslaveni. Stanou se nesmrtelnými a spolu se vzkříšenými vykoupenými budou „uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu“ 1. Tesalonickým 4,17. Andělé „shromáždí vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe“. Marek 13,27. Andělé přinesou malé děti jejich matkám. Přátelé, které smrt dávno rozdělila, se znovu setkají, aby se už nikdy neodloučili, a s radostným zpěvem budou společně vystupovat do Božího města. {VDV 415.1}

Na každé straně oblakového vozu budou křídla a pod nimi živá kola. Když bude vůz stoupat vzhůru, kola budou volat: „Svatý“, a křídla, když se budou pohybovat, budou volat: „Svatý“, a průvod andělů bude volat: „Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh Všemohoucí“. Také vykoupení budou volat „Haleluja“, když se vůz dá na cestu k Novému Jeruzalému. {VDV 415.2}

Před vstupem do Božího města předá Spasitel svým následovníkům symboly vítězství a oblékne jim královský oděv. Zástupy věrných se shromáždí kolem svého Krále, jeho postava bude majestátně vévodit nad vykoupenými i anděly a z jeho tváře bude vyzařovat vlídnost a laskavost. Každý z toho nespočetného zástupu bude hledět na slávu toho, jehož „vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem“ . Izajáš 52,14. Pán vloží vlastní rukou korunu slávy na hlavu každého vítěze. Pro každého bude připravena koruna, která ponese jeho „nové jméno“ (Zjevení 2,17) a nápis

„Svatost Hospodinu“. Každý dostane palmu vítězství a třpytící se harfu. Když pak velící andělé udají tón, zazní z každé harfy krásná a bohatá melodie a lidé radostně a s vděčností budou chválit Boha. „Jemu, jenž nás miluje a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce — jemu sláva i moc navěky.“ Zjevení 1,5.6. {VDV 415.3}

Zástupy vykoupených budou shromážděny před Svatým městem. Ježíš otevře doširoka perlové brány a do města vstoupí zástupy těch, kdo se drželi evangelia. Tam uvidí Boží ráj, domov Adama před pádem do hříchu. Pak zazní hlas — krásnější než všechna hudba, kterou kdy slyšelo lidské ucho —, jenž prohlásí: „Váš zápas skončil.“ „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.“ Matouš 25,34. {VDV 415.4}

Tehdy se naplní Ježíšova modlitba za učedníky: „Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já.“ Jan 17,24. „Neposkvrněné a v radosti před tváří Boží slávy“ Judův 24. představuje Ježíš Otci ty, které vykoupil svou krví, a říká: „Hle, já a děti, které mi dal Hospodin.“ „Zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi mi dal.“ Izajáš 8,18; Jan 17,12. To je zázrak zachraňující lásky. Jak úžasná to bude chvíle, kdy věčný Otec pohlédne na vykoupené a uvidí svůj obraz. Tam již nebude nesoulad způsobený hříchem, prokletí hříchu. Člověk bude znovu žít v harmonii s Bohem. {VDV 415.5}

Radostné setkání

Ježíš přivítá své věrné, aby se radovali „u svého Pána“. Pro Spasitele to budou okamžiky radosti vždyť v království slávy uvidí ty, které zachránil svým utrpením a ponížením. A vykoupení budou sdílet jeho radost, když mezi zachráněnými uvidí ty, které přivedli ke Kristu svými modlitbami, svým vlivem a obětí lásky. Až se shromáždí kolem velkého, bílého trůnu, pocítí nesmírné štěstí, protože uvidí nejen lidi, které sami získali pro Ježíše, ale zjistí také, že oni získali další a ti opět další a Pán všechny přivedl do „přístavu pokoje“, aby tam své koruny složili k Ježíšovým nohám a po nekonečné věky mu vzdávali chválu. {VDV 416.1}

Až budou vykoupení uvítáni v Božím městě, rozezní se všude nadšené chvalozpěvy oslavující Pána. Blíží se chvíle setkání prvního a druhého Adama. Boží Syn čeká s otevřenou náručí, aby přijal praotce lidského rodu bytost, kterou stvořil a která se vzbouřila proti svému Tvůrci. Za jeho hřích nese Spasitelovo tělo známky ukřižování. Když Adam uvidí jizvy po strašných hřebech, nepadne svému Pánu do náruče, ale pokorně se skloní k jeho nohám a zvolá: „Chvála a čest Beránkovi, tomu obětovanému!“ Nato ho Spasitel laskavě vybídne, aby se znovu podíval na svůj rajský domov, z něhož musel na tak dlouho odejít. {VDV 416.2}

Adamův život na zemi byl po vyhnání z ráje plný bolesti a zármutku. Každý uschlý list, každé obětní zvíře, každý kaz na kráse přírody, každá skvrna na čistotě člověka mu znovu připomněla jeho hřích. Cítil nesmírnou bolest a lítost nad šířící se bezbožností i nad tím, když jako odpověď na svá varování musel poslouchat výčitky, že má hřích na svědomí. Pokorně a trpělivě snášel téměř tisíc let trest za své přestoupení. Upřímně svého hříchu litoval, věřil v zásluhy zaslíbeného Spasitele a zemřel s nadějí na vzkříšení. Boží Syn zaplatil za vinu a hřích člověka. A nyní, díky smíření v Ježíši Kristu, může Adam znovu převzít své původní panství. {VDV 416.3}

Uchvácený radostí znovu uvidí stromy, které měl kdysi tak rád právě ty stromy, jejichž plody sám sbíral v době své nevinnosti a radosti. Pohlédne na vinné keře, které pěstoval vlastníma rukama, na květiny, o které kdysi s láskou pečoval. Uvědomí si, že je to skutečnost, že je to opravdu obnovený ráj, nyní ještě krásnější než tehdy, když z něho musel odejít. Spasitel ho zavede ke stromu života, utrhne nádherné ovoce a nabídne mu je. Adam se rozhlédne a uvidí v Božím ráji mnoho zachráněných členů své rodiny. Pak položí svou korunu k Ježíšovým nohám a padne mu do náruče. Poté se chopí své zlaté harfy a od nebeské klenby se odrazí vítězoslavný chvalozpěv: „Sláva, sláva, sláva Beránkovi, jenž byl zabit a znovu žije!“ Adamova rodina se ke zpěvu připojí, položí své koruny ke Spasitelovým nohám a v úctě se mu pokloní. {VDV 416.4}

Toto setkání budou sledovat andělé, kteří plakali, když Adam padl do hříchu, a radovali se, když Ježíš po svém vzkříšení vystoupil na nebesa a vydobyl možnost vzkříšení pro všechny, kdo v něj uvěří. A tak nyní, když se dílo vykoupení dovršilo, se mohou připojit k chvalozpěvu. {VDV 417.1}

Na křišťálovém moři před trůnem, na onom skleněném moři, které vypadá, jako by bylo smíchané s ohněm — tak září Boží slávou —, se shromáždí ti, „kteří zvítězili nad dravou šelmou, nesklonili se před jejím obrazem a nenechali se označit číslicí jejího jména“. Stojí s Beránkem na hoře Siónu, mají „Boží loutny“ a je jich sto čtyřicet čtyři tisíc vykoupených z lidí. Vtom zazní hlas připomínající šumění vody a rachocení hromu, jako když hudebníci rozezvučí své nástroje. A budou zpívat „novou píseň“ před Božím trůnem, píseň, kterou se nikdo kromě sto čtyřiačtyřiceti tisíc nemůže naučit. Je to píseň Mojžíše a Beránka píseň vysvobození. Jen sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených se může naučit této písni, protože je to píseň jejich života — života, jaký nikdo jiný neprožil. „To jsou ti, kdo … následují Beránka, kamkoli jde.“ Byli přeneseni ze země živí jako „první z lidstva … Bohu a Beránkovi“ . Zjevení 15,2.3; Zjevení 14,1-5. „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení“; prošli dobou soužení, jaké svět nepamatuje od chvíle, kdy na zemi žijí lidé. Prožili úzkost Jákobova soužení a v samém závěru když na zem dopadly poslední Boží rány — byli bez přímluvce. Pán je však vysvobodil, protože „vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově“. „V jejich ústech nebyla nalezena lež; proto jsou bez vady“ před Bohem. „Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou.“ Viděli zemi zpustošenou hladem a morem, kdy slunce svým žárem působilo lidem útrapy, prožívali nesnáze, měli hlad a žízeň. Avšak „již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí.“ Zjevení 7,14-17. {VDV 417.2}

Ve všech dobách byli opravdově věřící vychováváni ve škole utrpení. Na zemi chodili

„úzkou cestou“, byli čištěni v „peci soužení“. Pro Ježíše Krista snášeli nepřátelství, nenávist, pomluvy. Tak jako Kristus i oni prožili hořké zápasy a bolestná zklamání. Na vlastní kůži poznali, jak zlý je hřích, jakou má moc, jaké přináší útrapy a pocity provinění. Byl jim odporný. Vědomí toho, jak nekonečnou oběť přinesl Pán pro jejich záchranu, je pokořuje v jejich vlastních očích a v srdci cítí nesmírnou vděčnost, což bezhříšné bytosti mohou jen těžko pochopit. Dokážou hodně milovat, protože jim bylo hodně odpuštěno. Měli účast na Kristově utrpení, a proto mohou mít podíl na jeho slávě. {VDV 417.3}

Dědici Božího království přicházejí z chatrčí, věznic, popravišť, hor, pouští, jeskyní. Na zemi „trpěli nouzi, zakoušeli útisk a soužení“. Židům 11,37. Milióny věrných zemřely v opovržení, protože vytrvale odmítali přijmout klamná satanova tvrzení. Lidské soudy je soudily jako nejhorší zločince. Nyní však „Bůh sám bude soudcem“. Žalm 50,6. Nyní se rozsudek vynesený na zemi obrátí. „Panovník Hospodin … sejme potupu svého lidu z celé země.“ Izajáš 25,8. „Nazvou je ‚Lid svatý‘ , ‚Hospodinovi vykoupení‘ . “ Bůh určil, že dostanou „místo popela na hlavu čelenku, olej veselí místo truchlení, závoj chvály místo ducha beznaděje“. Izajáš 62,12; Izajáš 61,3. Už nebudou slabí, zarmoucení a utlačovaní. Od této chvíle budou stále s Pánem. Budou stát před jeho trůnem oblečeni do šatů, které budou mnohem honosnější, než jaké kdy na sobě měli ti nejvznešenější lidé. Hlavy jim budou zdobit nádherné koruny skvostnější než jaké kdy nosili pozemští vládcové. Dny nářku a bolesti jsou pryč už jednou provždy. Král slávy setřel slzy z jejich tváří, už není důvod se rmoutit. Vykoupení budou mávat palmovými ratolestmi a zpívat čistý, harmonický chvalozpěv. Všechny hlasy se postupně připojí, až se celým nebem rozezvučí píseň: „Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi.“ A všichni obyvatelé nebe odpovědí: „Amen! Dobrořečení i sláva a moudrost, díky a čest i moc a síla Bohu našemu na věky věků.“ Zjevení 7,10.12. {VDV 417.4}

Kristův kříž téma věčných úvah

Zde na zemi pouze začínáme chápat úžasné téma vykoupení. S naším nedokonalým rozumem můžeme přemýšlet o hanbě a slávě, o životě a smrti, o spravedlnosti a milosti, které se pojí v kříži. Ale i když své duševní síly napneme do krajnosti, vykoupení v jeho plném významu pochopit nedokážeme. Člověk není schopen plně pochopit nezměrnou velikost, délku, šířku, hloubku a výšku zachraňující lásky. Vykoupení plně nepochopí plán záchrany ani tehdy, když „uzří tváří v tvář“ a „poznají plně, jako Bůh zná je“. Po celou věčnost budou vždy v novém úžasu odhalovat stále nové a nové skutečnosti. I když skončí pozemské starosti, bolesti i pokušení a budou odstraněny jejich příčiny, vykoupení si budou vždy jasně uvědomovat, kolik stála jejich záchrana. {VDV 418.1}

Po celou věčnost budou vykoupení přemýšlet a zpívat o Kristově kříži. V oslaveném Kristu budou vidět Krista ukřižovaného. Nikdy nezapomenou, že Pán, který svou mocí stvořil a udržuje nesčíslné světy v nekonečném vesmíru, milovaný Boží Syn, Vládce nebes, kterého radostně uctívají cherubíni a serafíni, se ponížil, aby pozvedl člověka padlého do hříchu. Nezapomenou, že snášel trest a hanbu za hřích, ani to, že před ním Otec skryl svou tvář, až mu bída ztraceného světa zlomila srdce a ukončila jeho utrpení na golgotském kříži. Skutečnost, že Stvořitel všech světů a Soudce všech stvořených bytostí odložil svou slávu a z lásky k člověku se ponížil, bude ve vesmíru trvale vzbuzovat obdiv a úctu. Až se zástupy zachráněných budou dívat na svého Vykupitele a uvidí věčnou slávu Otce zářící v jeho tváři, až uvidí Boží trůn, který stojí věčně, a poznají, že jeho království je bez konce, budou nadšeně jásat: „Čest a sláva Beránkovi, který se obětoval a smířil nás s Bohem svou nejdražší krví!“ {VDV 418.2}

Tajemství kříže vysvětluje všechna ostatní tajemství. Ve světle, které září z Golgoty, vypadají Boží vlastnosti, které v nás vzbuzovaly strach a posvátnou bázeň, krásné a přitažlivé. Milost, laskavost a otcovská láska se pojí se svatostí, spravedlností a mocí. Až budeme pozorovat vznešenost Boha na trůnu, jeho velikost a vyvýšenost, a v projevech jeho milosti poznáme jeho charakter, pochopíme jako nikdy předtím význam onoho drahého oslovení: „Otče náš“. Poznáme, že nekonečně moudrý Bůh nemohl vytvořit plán pro naši záchranu bez oběti svého Syna. Odměnou za tuto oběť mu bude radost, že zemi budou obývat vykoupené, svaté, šťastné a nesmrtelné bytosti. Výsledkem Spasitelova zápasu s mocnostmi temna bude radost vykoupených, která bude po celou věčnost umocňovat Boží slávu. Hodnota jediného člověka je pro Otce dostatečným zadostiučiněním za zaplacenou cenu. Také Ježíš Kristus pocítí zadostiučinění, když uvidí plody své velké oběti. {VDV 419.1}