Fejezet 9 - Poslední rány a soud

Na generální konferenci věřících v přítomnou pravdu, která se konala v září roku 1850 v Suttonu ve státě Vermont, mi bylo ukázáno, že sedm posledních ran bude vylito, až Pán Ježíš opustí svatyni. Anděl pravil: "Zničení a smrt bezbožných bude způsobena hněvem Božím a Beránkovým. Hlasem Božím budou svatí učiněni silnými a hroznými jako vojsko s praporci, avšak tehdy oni nebudou vykonávat soud, o kterém je psáno. Vykonání soudu se uskuteční na konci tisíce let."

Když svatí budou oblečeni nesmrtelností a budou vzati k Ježíši, když obdrží své harfy, svá roucha i své koruny a když vejdou do města, zasednou spolu s Ježíšem k soudu. Budou otevřeny knihy, a to - kniha života a kniha smrti. Kniha života obsahuje dobré činy svatých a kniha smrti obsahuje zlé skutky bezbožných. Tyto knihy budou srovnávány s knihou zákona, s Biblí a podle toho budou lidé souzeni. Svatí společně s Ježíšem budou vynášet rozsudek nad bezbožnými mrtvými. "Pohleď," pravil anděl, "svatí zasedají s Kristem na soudu a soudí bezbožné 53 podle jejich skutků vykonaných v těle a trest, jenž mají dostat při vykonání soudu, bude zapisován vedle jejich jména." Viděla jsem, že tím se budou svatí s Ježíšem zabývat tisíc let ve Svatém městě, dříve, než ono sestoupí na zem. Na konci tisíce let Pán Ježíš s anděly a se svatými opustí Svaté město, a zatímco sestoupí s nimi na zem, mrtví bezbožní budou vzkříšeni. Vstanou z mrtvých i ti, kteří Ho bodli a budou kvůli Němu naříkat, až Jej v dálce uvidí ve vší Jeho slávě, spolu s anděly i se všemi svatými.(Zj 1:7) Oni uvidí stopy po hřebech na Jeho rukou i na Jeho nohou, i ránu v Jeho boku. Tyto jizvy od hřebů a kopí budou Jeho slávou. Na konci tisíce let se Pán Ježíš postaví na Olivetské hoře, která se rozestoupí a stane se velikou rovinou. Bezbožní, kteří právě vstali z mrtvých, budou v té době prchat. Nato sestoupí ono Svaté město na tuto rovinu. Satan potom naplní bezbožné svým duchem. Bude jim lichotit, že zástup ve městě je malý, zatímco jeho armáda je veliká, takže jsou schopni nad svatými zvítězit a zmocnit se města. EW 24

Zatímco satan bude seřazovat své vojsko, budou svatí ve městě obdivovat krásu a slávu ráje Božího. Pán Ježíš bude v jejich čele a povede je. Viděla jsem v duchu, jak nás najednou náš něžný Spasitel opustil a brzy jsme uslyšeli Jeho milostivý hlas, jak říkal: "Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím připraveným pro vás od počátku světa!" Shromáždili jsme se kolem Pána Ježíše a právě, když zavřel brány města, byla nad bezbožnými vyslovena kletba. Brány byly zavřeny. Potom svatí použili svá křídla a vystoupili na městské hradby. Ježíš 54 byl také s nimi. Jeho koruna byla překrásná a zářivá. Byla to vlastně jedna koruna v druhé, celkem jich bylo sedm. I koruny svatých byly z nejčistšího zlata a ozdobené hvězdami. Jejich obličeje zářily slávou, protože byly přesným obrazem Ježíšovým. Když povstali a všichni společně vystoupili na městské hradby, byla jsem tím pohledem uchvácena.

Bezbožní potom viděli, co ztratili; byl na ně vychrlen oheň od Boha a strávil je. To bude vykonání rozsudku. Tehdy bezbožní obdrží, co jim svatí ve shodě s Ježíšem během tisíce let přisoudili. Týž oheň od Boha, který zničí bezbožné, očistí také celou zemi. Příkré a rozeklané vrchy budou ve velikém žáru roztaveny. Rovněž zemská atmosféra a "živlové rozpustí se..." Potom jsme viděli naše dědictví, slavné a překrásné a stali jsme se dědici celé obnovené země. Všichni jsme zvolali zvučným hlasem: "Sláva, haleluja!"

Fejezet 10 - Konec 2300 dní

Viděla jsem trůn, na němž seděl Otec a Syn. Upřeně jsem pozorovala Ježíšovu tvář a obdivovala jsem Jeho půvabnou postavu. Otcovu postavu jsem nemohla vidět, protože ji zakrýval oblak zářícího světla Tázala jsem se Pána Ježíše, má-li Otec postavu jako

On. Řekl, že je tomu tak, avšak že Jej nemohu vidět, protože kdybych viděla slávu Jeho osoby, musela bych zemřít. Před trůnem jsem viděla lid adventní - církev Boží - a svět. Viděla jsem dvě skupiny lidu. V jedné se lidé skláněli před trůnem v hlubokém zaujetí, kdežto v druhé skupině stáli všichni lhostejně a bezstarostně. Ti, kteří se skláněli před trůnem, přinášeli Pánu Ježíši své modlitby a dívali se jen na Něho; potom On pohleděl na svého Otce a zdálo se, že za ně prosí. Světlo vycházelo od Otce na Syna a od Syna se rozlévalo na modlící se skupinu. Pak jsem viděla jak nesmírně jasné světlo vyšlo od Otce na Syna, a ze Syna proudilo na lid před trůnem. Avšak jen málo bylo těch, kteří přijímali toto veliké světlo. Mnozí vystupovali z dosahu světla a ihned je odmítali; jiní byli bezstarostní, vůbec nedbali na toto světlo a ono se od nich přesunulo pryč. Někteří ho však s láskou opatrovali a šli, aby se skláněli s tím malým, modlícím se zástupem. Všichni v tom malém zástupu přijali ono světlo a radovali se z něho a jejich obličeje zářily jeho slávou.

Viděla jsem Otce, jak povstal z trůnu a odjel v ohnivém voze do svatyně svatých za oponu a jak se posadil. Potom Pán Ježíš povstal z trůnu a většina těch, kteří se před Ním skláněli, povstali s ním. Když On povstal, neviděla jsem žádný paprsek světla, který by se rozléval nad tím bezstarostným davem lidí; oni byli ponecháni v úplné temnotě. Ti, kteří povstali současně s Ježíšem, měli stále své oči upřeny na Něj, když opustil trůn a vyvedl je kousek cesty. Potom pozvedl svou pravici a slyšeli jsme, jak mluvil laskavým hlasem: "Čekejte zde, jdu ke svému Otci, abych přijal království; zachovejte svá roucha čistá a já brzy opět přijdu ze svatby a vezmu vás k sobě." Pak se tam, kde byl Pán Ježíš, objevil oblakový vůz s koly, podobnými ohni, obklopen anděly. Pán Ježíš vstoupil do vozu a byl nesen do svatyně svatých, kde seděl Otec. Potom jsem viděla Pána Ježíše, toho pravého, Nejvyššího kněze, jak stál před Otcem. Na okraji Jeho roucha byly střídavě rolničky a granátová jablka. Ti, kteří povstali s Ježíšem, sledovali Jej ve víře do svatyně svatých a modlili se: "Otče, dej nám svého Ducha!" Pán Ježíš pak dechl na ně Ducha svatého. V tomto dechnutí bylo světlo, moc, hojnost lásky, radosti a pokoje.

Poohlédla jsem se po zástupu, který se ještě skláněl před trůnem a nevěděl, že Pán Ježíš jej opustil. Pak se zdálo, že u trůnu stojí satan, aby se pokusil provádět dílo Boží. Viděla jsem ten zástup, hledící k trůnu a modlící se: "Otče, dej nám svého Ducha!"

Satan potom na ně dechl nesvatý vliv, v němž bylo světlo a mnoho moci, avšak žádná čistá láska, žádná radost, žádný pokoj. Záměrem satanovým bylo udržovat je v bludu, zaostalosti a klamat dítky Boží.