Fejezet 31 - Boží dar člověku

Byla mi ukázána Boží veliká láska a Jeho blahosklonnost, která se projevila tím, že dal svého Syna, aby skrze Jeho smrt mohl člověk získat odpuštění a život. Viděla jsem Adama a Evu, kterým se dostalo přednosti dívat se na krásu a nádheru zahrady Eden a kterým bylo dovoleno jíst ze všech stromů, vyjma jednoho. Ale had svedl Evu, ona svedla svého muže a oba jedli ze zakázaného stromu. Přestoupili Boží přikázání a stali se hříšníky. Tato zpráva se roznesla po celém nebi a všichni andělé přestali hrát na harfy. Andělé byli zarmouceni a báli se, aby Adam a Eva nejedli znovu ovoce stromu života a tak by se stali ne 126 smrtelnými hříšníky. Bůh však řekl, že přestupníky vyžene ze zahrady a cestu ke stromu života nechá střežit cherubínem s plamenným mečem, aby se člověk nemohl k němu přiblížit a jíst ovoce, které zajišťuje nesmrtelnost.

Nebesa byla naplněna zármutkem, když všichni poznali, že člověk je ztracen a že svět stvořený Bohem bude naplněn smrtelnými bytostmi, odsouzenými k bídě, nemoci a smrti, pro něž nebyla možnost záchrany. Celá Adamova rodina musí zemřít! Potom jsem viděla laskavého Ježíše, v Jehož tváři bylo vidět soucit a žal. Hned nato jsem viděla, jak se blíží k nevýslovnému světlu, které obklopovalo Otce. Anděl, který mne doprovázel, mi řekl: "Má se svým Otcem důvěrný rozhovor." Mezitím, co Ježíš hovořil se svým Otcem, andělé velmi zbystřili svou pozornost. Třikrát Jej pohltilo světlo, které obklopovalo Otce a když potřetí přišel od Otce, mohli jsme vidět Jeho osobu. Vypadal klidně, prostý vší zmatenosti a starosti a zářil laskavostí, kterou slovy nelze vyjádřit. Potom zástupům andělů oznámil, že se našla cesta k záchraně padlého člověka; že o této záležitosti hovořil se svým Otcem, dostal svolení, aby obětoval svůj život jako výkupné za lidské pokolení, aby nesl jejich hříchy a vzal na sebe rozsudek smrti. Tím byla otevřena cesta, aby díky zásluhám Jeho krve mohli získat odpuštění dřívějších přestoupení a aby se skrze poslušnost mohli vrátit do zahrady, z níž byli vyhnáni. Potom budou mít opět přístup ke slavnému, nesmrtelnost poskytujícímu ovoci stromu života, na něž nyní ztratili všechna práva.

Nevýslovná radost naplnila nebesa a nebeský sbor začal pět písně chvály a zbožňování. Dotkli se svých harf a zpívali vyšším hlasem než předtím o veliké Boží milosti a ponížení se, 127 že dal na smrt svého drahého milovaného Syna za odbojné pokolení. Potom vzdali čest a chválu za Ježíšovo sebezapření a Jeho oběť, protože byl ochoten opustit lůno svého Otce a zvolil si život utrpení, trýzně a potupné smrti, aby mohl dát život jiným.

Anděl řekl: "Myslíš, že Otec vydal svého drahého milovaného Syna bez boje? Ne, ne" I Bůh nebes zápasil sám se sebou, má-li nechat zahynout viníka, anebo dovolit, aby za něj zemřel Jeho milovaný Syn. Andělé měli takový zájem o spasení člověka, že by se mezi nimi našli takoví, kteří by za ztraceného člověka obětovali svou slávu i svůj život.

"Taková oběť by však nebyla nic platná", řekl mi anděl, který mne doprovázel. Přestoupení bylo tak veliké, že život anděla by nestačil na splacení dluhu. Pouze smrt a přímluva Syna Božího mohly splatit dluh a spasit ztraceného člověka z beznadějného žalu a bídy.

I andělům bylo svěřeno dílo. Měli z nebeské slávy přinášet posilující balzám a potěšovat Syna Božího v Jeho strastiplném životě. Byli Ježíšovými pomocníky. Jejich úlohou také bylo trvale bdít nad těmi, kteří se poddávají této milosti a chránit je před zlými anděly a před temnotou, kterou satan kolem nich stále rozšiřuje. Viděla jsem, že Bůh nemohl změnit svůj zákon, aby zachránil ztraceného, hynoucího člověka, proto dovolil, aby Jeho milovaný Syn zemřel za přestoupení člověka. EW 68