Fejezet 47 - Židé se rozhodli zbavit Pavla

Když kněží a starší byli svědky toho, jaký účinek má Pavlovo vyprávění o své zkušenosti při svém obrácení, začali ho nenávidět. Viděli, jak odvážně kázal o Ježíši a v Jeho jménu konal divy. To způsobilo, že jej poslouchaly celé zástupy, které se odvrátily od jejich tradic a židovské vůdce začaly pokládat za vrahy Syna Božího. Jejich hněv byl tak veliký, že se shromáždili, aby se poradili, jakým způsobem by nejúčinněji zabránili tomuto hnutí. Shodli se na tom, že nejjistější bude, když Pavla zabijí. Ale Bůh znal jejich záměr a poslal anděly, aby Pavla chránili, aby mohl žít a plnit své poslání.

Nevěřící Židé, kteří byli vedeni satanem, hlídali ve dne i v noci všechny damašské brány, aby až Pavel bude z města vycházet, mohli jej ihned zabít. Pavel se však dověděl, že Židé usilují o jeho život a proto jej učedníci tajně v noci spustili v koši po provazech dolů přes hradby. Židé byli zahanbeni nezdarem svého plánu a satanův úmysl byl opět zmařen.

Pavel pak šel do Jeruzaléma a chtěl se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že i on je učedníkem. V Damašku jej Židé chtěli zabít a v Jeruzalémě jej zase jeho vlastní bratři nechtěli přijmout. Ujal se ho však Barnabáš, přivedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak se Pavel cestou 203 do Damašku setkal s Pánem a jak potom odvážně kázal v Ježíšově jménu.

Satan i v Jeruzalémě nabádal Židy, aby Pavla zahubili, ale Pán mu přikázal, aby město opustil. Společně s Barnabášem šel do jiných měst, kde kázal o Ježíši, činil zázraky a mnozí byli obráceni. Když uzdravili jednoho muže od narození chromého, pak lidé, kteří sloužili modlám, chtěli učedníkům obětovat. To Pavla velice zarmoutilo a řekl jim, že on i jeho spolupracovník jsou jen lidé a uctívat se má pouze Boha, který stvořil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. Tak Pavel před lidmi EW 108 vyvýšil Boha, ale jen stěží jim mohl zabránit v jejich úmyslu. V jejich mysli se začala rodit představa o víře v pravého Boha, a o oslavování a uctívání, které Mu přináleží. Zatímco poslouchali Pavla, satan ovlivňoval nevěřící Židy v jiných městech, kteří chodili za Pavlem, aby ničili dobré dílo, které konal. Různými pomluvami strhli tyto modloslužebníky na svou stranu proti Pavlovi. Údiv a úcta těchto lidí se změnily v nenávist. Ti, kteří se před chvíli chtěli učedníkům klanět, začali Pavla kamenovat a když si mysleli, že je už mrtev, vyvlekli jej za město. Učedníci stáli smutně kolem apoštola Pavla a oplakávali ho. Ten však k jejich velké radosti vstal a šel s nimi do města.

Jindy, když Pavel se Silas kázali o Ježíši, šla za nimi jakási žena, která měla věšteckého ducha a volala: "Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteří nám zvěstují cestu spasení." Tak chodila za učedníky mnoho dní. Pavel to velmi těžce nesl, protože toto volání odvracelo mysl lidí od pravdy. Satan tím sledoval svůj cíl. Chtěl skrze tuto ženu lidi znechutit a 204 zničit vliv učedníků. Pavla to velmi trápilo a proto se obrátil a tomu zlému duchu řekl: "Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, vyjdi z ní!" A hned po této výtce, vyšel z ní ten zlý duch.

Jejím pánům se to líbilo, že volala za učedníky. Ale když ji zlý duch opustil a viděli, že se stala pokornou učednicí Pána Ježíše, byli rozhněváni. Svým věštěním jim získala mnoho peněz a nyní neměli žádnou naději na nový zisk. Satanův úmysl byl zmařen, ale jeho služebnici chytli Pavla a Sílu, vedli na tržiště před městské správce a řekli: "Tito lidé, jsouce Židé, bouří naše město." Dav se obrátil proti nim, úředníci z nich strhli oděv a rozkázali, aby byli bičováni. Když je pořádně zbičovali, zavřeli je do vězení a strážnému poručili, aby je dobře hlídal. Ten je podle toho rozkazu dal do nejhlubšího vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády. Ale za vězeňské zdi je doprovázeli Boží andělé a způsobili, aby jejich uvěznění posloužilo k Boží slávě a lidem mohlo být ukázáno, že Bůh obdařuje svou přízní své dílo i své vyvolené služebníky.

O půlnoci se Pavel a Síla modlili a zpěvem chválili Boha. Náhle nastalo velké zemětřesení, takže se zachvěly základy vězení. Viděla jsem, že Boží anděl ihned uvolnil pouta všem vězňům. Když se strážný vězení probudil a uviděl, že dveře vězení jsou otevřené, zděsil se. Domníval se, že všichni vězňové utekli a on bude potrestán smrtí. Avšak ve chvíli, kdy se chystal spáchat sebevraždu, Pavel hlasitě zvolal: "Nečiň sobě nic zlého, vždyť jsme tu všichni."

Tento projev moci Boží přesvědčil žalářníka. Požádal o světlo, rychle přiběhl k Pavlovi a Sílovi, celý se třásl a padl jim k nohám. Pak je vyvedl ven a tázal se: "Pánové, co mám činit, abych byl spasen?" Oni odpověděli: "Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i dům tvůj." Potom strážný vězení shromáždil celou svou rodinu a Pavel jim zvěstoval o Pánu Ježíši. Srdce žalářníka přilnulo k srdcím těchto bratří; umyl jim rány a s celou svou rodinou byl ještě tuto noc pokřtěn. Pak je pohostil a s celou rodinou se radoval, že uvěřil v Boha. 109 EW

Tato podivuhodná zpráva o projevu Boží moci při otevření dveří vězení a o obrácení strážného i jeho rodiny se rychle rozšířila. Když to úředníci uslyšeli, dostali strach. Poslali ke strážnému služebníky s rozkazem, aby Pavla a Sílu propustil. Pavel však nechtěl opustit vězení tajně, aby zjevení Boží moci nebylo nějak utajeno. Řekl jim:

"Dali nás veřejně zmrskat bez vyšetřování - nás, římské občany - a vsadili nás do" žaláře. A teď nás chtějí jen tak tajně vyhnat? Tak to ne! Nechť sami přijdou a vyvedou nás." Když se městští úředníci dověděli, že apoštolé jsou Římané, obávali se, že by mohli být u císaře obžalováni za své nezákonné jednání. Přišli velmi slušně, vyvedli je ven a prosili je, aby odešli z města. 206