Fejezet 57 - Popis adventního hnutí

Viděla jsem několik skupin, které byly jakoby navzájem spojeny provazem. V těch skupinách se mnozí nacházeli v úplné temnotě. Jejich zrak byl skloněn k zemi a vypadalo to, jakoby mezi nimi a Pánem Ježíšem neexistovalo žádné spojení. V těch různých společenstvích se však tu a tam nalézali i takoví, kteří se dívali vzhůru k nebi a jejich obličej zářil, protože od Ježíše na ně dopadaly paprsky světla, podobné slunečním paprskům. Anděl mi řekl, abych se pozorně dívala, a já jsem viděla, že nad každým člověkem, na něhož dopadaly paprsky světla, bděl jeden anděl; kdežto ti, kteří se nacházeli v temnotě, byli obklopeni zlými anděly. Pak jsem slyšela jednoho anděla, který volal: "Bojte se Boha a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho."

Pak nad těmito skupinami zazářilo slavné světlo a osvítilo všechny, kteří je chtěli přijmout. Někteří z těch, kteří byli v temnotě je přijali a radovali se z něj. Jiní nebeské světlo odmítali a tvrdili, že bylo dáno jenom proto, aby je zavedlo na scestí. Světlo je tedy opustilo a byli ponecháni v temnotě. Ti, kteří světlo od Ježíše přijímali, s láskou opatrovali toto stále přibývající světlo, které bylo na ně vylito. Je 241 jich tvář zářila svatou radostí, když s hlubokým zájmem pozorovali Pána Ježíše a bylo slyšet, jak spolu s anděly volají: "Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho." Viděla jsem, že když se přidali k tomu volání, tak mnozí, kteří byli v temnotě, do nich svými boky a zády strkali. Mnozí, kteří s láskou opatrovali toto svaté světlo, přetrhli provaz, kterým byli poutáni k ostatním a oddělili se od těch skupin. Když to vykonali, pak příslušníci jednotlivých skupin, kterých si dříve vážili, přicházeli mezi ně a někteří laskavými slovy, jiní s hněvem je začali znovu svazovat. Přitom jim stále tvrdili: "Bůh je s námi! Jsme ve světle Máme pravdu!" Tázala jsem se, kdo jsou tito muži? Bylo mi řečeno, že jsou to kazatelé a vedoucí činitelé, kteří sami světlo zavrhli a nyní jim není vhod, když jiní toto světlo chtějí přijmout.

Viděla jsem, že ti, kteří přijali světlo, hleděli vzhůru a toužebně očekávali, že Pán Ježíš přijde a vezme je k sobě. Brzy se nad nimi objevil tmavý mrak a jejich tváře byly zarmoucené. Tázala jsem se, co představuje tento oblak. A bylo mi ukázáno, že je to jejich zklamání. Doba, kdy očekávali příchod svého Spasitele, uplynula a Pán Ježíš nepřišel. Když prožívali toto zklamání, pak kazatelé a vedoucí, které jsem dříve pozorovala, se radovali, stejně jako ti, kteří světlo nepřijali. Také satan a jeho andělé jásali.

Potom jsem slyšela, jak jiný anděl zvolal: "Padl, padl Babylon." Na zmalomyslněné duše zazářilo světlo a oni se žhavou touhou po Jeho příchodu znovu upřeli své oči na Pána Ježíše. Viděla jsem jistý počet andělů, jak rozmlouvali s andělem, který 242 přinesl zvěst o pádu Babylona a pak společně s ním volali: "Aj, ženich jde, vyjděte mu vstříc!"

Zdálo se, že melodické hlasy těchto andělů se všude rozléhají. Nad těmi, kteří opatrovali světlo, se objevila neobyčejně krásná a slavná záře. Jejich tváře zářily neobyčejnou slávou a oni se přidali k andělům a společně s nimi volali: "Aj, ženich jde!" Když jejich souladné zvolání zaznělo uprostřed různých společenství, pak ti, kteří nepřijali světlo, je odháněli a s hněvivými pohledy jimi opovrhovali a vysmívali se jim. Satan a jeho andělé je obklopili a rozprostřeli kolem nich svou temnotu a tím je chtěli dohnat k tomu, aby zavrhli světlo z nebe. Ale Boží andělé je chránili svými křídly.

Potom jsem slyšela hlas, který mluvil k odstrkovaným a posmívaným: "Vyjděte z prostředku jejich a nečistého se nedotýkejte!" Veliký počet lidí uposlechlo tomu hlasu a přetrhlo provazy, 131 EW kterými byli svázáni. Opustili společnosti, jež byly v temnotě a přidali se k těm, kteří se již dříve osvobodili a radostně spojili své hlasy s nimi. Slyšela jsem některé z těch, kteří dosud setrvávali ve společnostech nacházejících se v temnotě, jak se vážně a horlivě modlili. Kazatelé a vedoucí mužové procházeli různými skupinami a neustále upevňovali provazy; ale přesto jsem stále slyšela hlas úpěnlivé modlitby. Potom jsem viděla, že ti, kteří se modlili, vztahovali své ruce k sjednocené svobodné společnosti, jež se radovala v Bohu, a prosili o pomoc. Ti vážně pohlédli k nebi, pozvedli své ruce a odpověděli jim: "Vyjděte z prostředku jejich a nečistého se nedotýkejte!" Viděla jsem jednotlivce, kteří bojovali o svoji svobodu, jak nakonec přetrhli provaz, kterým byli pevně svázáni. Nedovolili, aby byli opět provazy svázáni a odmítli věnovat pozornost opakovanému ujišťování: "Bůh je s námi." "U nás je pravda." 243

Lidé neustále opouštěli společnosti, které se nacházely v temnotě a připojovali se ke svobodné společnosti, které vypadala jakoby byla na širém prostranství vyzdvižena nad zem. Jejich pohled směřoval vzhůru, spočívala na nich Boží sláva a oni radostně chválili Pána. Byli úzce spojeni a zdálo se, že jsou zahaleni nebeským světlem. Kolem dokola této společnosti byli někteří, kteří se dostali pod vliv světla, ale nebyli s tou společností do všech podrobností spojeni. Všichni, kteří milovali světlo, jež bylo na ně vylito, se dívali s hlubokým zájmem vzhůru, a Pán Ježíš na ně shlížel s vlídným souhlasem. Čekali na Jeho příchod a toužili po tom, aby se již zjevil. Na zem už nevrhali ani jediný váhavý pohled. Ale znovu se nad nimi objevil tmavý oblak a viděla jsem, jak znaveně sklopili své oči. Tázala jsem se na příčinu této změny. Anděl, který mě doprovázel, mi řekl: "Znovu se ve svém očekávání zklamali. Pán Ježíš ještě nemůže přijít na zem. Musejí pro Něho vytrpět ještě větší zkoušku. Musejí se vzdát bludných učení a tradic, které přijali od lidí a musejí se cele obrátit k Bohu a Jeho Slovu. Musejí být očištěni, zbíleni a přetříbeni. Ti, kteří obstojí v této hořké zkoušce, dosáhnou věčného vítězství."

Ježíš nepřišel na zem, jak očekávala tato radujfct se společnost, aby očistil svatyni tim, že zemi očistí ohněm. Viděla jsem, že jejich výpočet prorockého údobí byl správný; v roce 1844 se prorocké údobí skončilo a Pán Ježíš vstoupil do svatyně svatých, aby na skonání dnů očistil svatyni. Jejich omyl spočíval v tom, že neporozuměli, co je tou svatyní a co znamená její očištění. Když jsem znovu pohlédla na ten očekávající zklamaný zástup, vypadal velmi smutně. Znovu pečlivě zkoumali důkazy své víry a ověřili si výpočet prorockého údobí, ale nemohli objevit žádnou chybu. Čas se naplnil, ale kde je jejich 244 Spasitel? Ztratili Jej.

Bylo mi ukázáno zklamání učedníků, když přišli ke hrobu a nenašli tam Ježíšovo tělo. Marie řekla: "Vzali Pána mého a nevím, kam ho položili." Zklamaným učedníkům andělé řekli, že Pán vstal a že je předejde do Galilee.

Viděla jsem, že Pán Ježíš podobným způsobem pohlížel s hlubokým soucitem na ty, kteří očekávali na Jeho příchod. Poslal EW 132 své anděly, aby řídili jejich myšlenky, aby Jej mohli následovat tam, kde se nacházel. Ukázal jim, že tato země není svatyní, ale že musí vstoupit do svatyně svatých v nebeském svatostánku, aby vykonal dílo smíření za svůj lid a přijal království od svého Otce. Potom se pro ně vrátí zpět na tuto zem, vezme je k sobě, aby mohli s Ním navždy přebývat. Zklamání prvních učedníků přiléhavě znázorňuje zklamání těch, kteří v roce 1844 očekávali na svého Pána.

Byla jsem uvedena zpět do doby, kdy Pán Ježíš vítězně vjížděl do Jeruzaléma. Tehdy rozradostnění učedníci věřili, že se ujme království a bude vládnout jako světský vladař. Šli za svým Králem s velkými nadějemi. Nasekali krásné palmové ratolesti, vzali svá roucha a s nadšením je pokládali na cestu. Někteří šli vpředu, jiní šli za Ním a volali: "Hosanna Synu Davidovu. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně. Hosanna na výsostech." Tento rozruch farizee pobouřil a oni si přáli, aby Pán Ježíš své učedníky za to pokáral. Ale On jim řekl: "Budou-li oni mlčet, kamení bude hned volat." Muselo se vyplnit Zachariášovo 245 proroctví (9:9); ale přesto museli učedníci zakusit hořké zklamání. Po několika dnech doprovázeli Pána Ježíše na Golgatu a viděli, jak zkrvavený a zohavený visí na krutém kříži. Byli svědky Jeho smrtelného zápasu a uložili Jej do hrobu. Jejich srdce byla zlomena žalem, jejich očekávání se nesplnila ani v jedné podrobnosti. Jejich naděje umřely s Ježíšem. Když však vstal z mrtvých a ukázal se svým zarmouceným učedníkům, tu jejich naděje znovu ožily. Opět Jej nalezli.

Viděla jsem však, že zklamání těch, kteří věřili, že v roce 1844 přijde Pán Ježíš, přece jenom nebylo zcela shodné se zklamáním prvních učedníků. V prvním a druhém andělském poselství bylo proroctví vyplněno. Poselství byla zvěstována v pravý čas a bylo vykonáno dílo, které Bůh skrze ně zamýšlel vykonat.