5. Kapitola Modlitba Páně

„Vy se modlete takto.“ Matouš 6,9

O modlitbě Páně hovořil náš Spasitel dvakrát. Prvně k zástupu v kázání na hoře a po několika měsících znovu pouze k učedníkům. Tehdy se totiž učedníci po nějaké době odloučení od svého Pána vrátili a našli ho plně zaujatého modlitbou. Zdálo se, že si neuvědomoval jejich přítomnost a modlil se dále nahlas. Spasitelova tvář zářila nebeským jasem. Vypadal, jako by byl v přítomnosti Neviditelného. Hovořil tak živě jako někdo, kdo skutečně rozmlouvá s Bohem. {MON 61.1}

Ježíšova modlitba na učedníky hluboce zapůsobila. Dobře si všimli, jak často trávil dlouhé hodiny o samotě a modlil se ke svému Otci. Celé dny sloužil zástupům lidí, kteří ho vyhledávali, a odhaloval záludné klamy rabínů. Tato nepřetržitá činnost ho nezřídka úplně vyčerpala, takže se jeho matka, bratři a dokonce i jeho učedníci obávali, že se připraví o život. Když se však vrátil od modlitby, na které trávil hodiny po skončení namáhavého dne, zpozorovali na jeho tváři výraz pokoje. Zdálo se jim, že z něho vyzařoval pocit svěžesti. Hodiny strávené s Bohem mu dávaly sílu, aby mohl každé ráno znovu vyjít a přinášet lidem nebeské světlo. Učedníci vycítili souvislost mezi hodinami, které strávil na modlitbách, a mocí jeho slov a skutků. Když tedy nyní slyšeli jeho modlitbu, pocítili v srdci pokoru a posvátnou bázeň. Jakmile se domodlil, hlasitě vyjádřili své velké přání: „Pane, nauč nás modlit se.“ Lukáš 11,1. {MON 61.2}

Pán Ježíš je pak neseznámil s nějakou novou modlitbou. Opakoval jen to, co je učil již dříve. Chtěl tím naznačit, že je třeba, aby porozuměli tomu, co slyšeli. Ještě nepochopili hluboký smysl modlitby Páně. {MON 61.3}

Spasitel nám ovšem nenařídil, abychom používali jen modlitbu „Otčenáš“. Jako Syn člověka nám pouze ukázal způsob, jak se sám modlil. Modlil se prostými slovy, která jsou vhodná i pro malé dítě, jejich význam však nikdy plně nepochopí ani nejvzdělanější a nejmoudřejší 62lidé. Učí nás přicházet k Bohu se svým díkůvzdáním, oznamovat mu svá přání, vyznávat mu své hříchy a prosit ho o milost podle jeho zaslíbení. {MON 61.4}

„Když se modlíte, říkejte: Otče náš.“ Lukáš 11,2

Pán Ježíš nás učí, abychom jeho Otce nazývali svým Otcem. Nestydí se nazývat nás bratry. Židům 2,11. Spasitel si velmi přeje, aby nás mohl uvítat jako členy Boží rodiny. Již oslovením Otče náš, které máme používat, když se přibližujeme k Bohu, nám dává ujištění o naší příbuznosti s nebeským Otcem. {MON 62.1}

Dovídáme se úžasnou pravdu, ve které je pro nás tolik povzbuzení a útěchy Bůh nás miluje tak, jako miluje svého Syna. Podobně to vyjádřil Pán Ježíš ve své poslední modlitbě za učedníky: „Zamiloval sis je tak jako mne.“ Jan 17,23. {MON 62.2}