Karlos Vemola - rozhovor pro Bojová umění by NUTREND D.S., a.s.

EXKLUZIVNĚ

KARLOS VÉMOLA:

Ve vězení jsem makal, můj cíl je pořád UFC Rok v ústraní je u konce. Terminátor Karlos Vémola přináší další díl svého příběhu, který nemá daleko od akčního trháku. Historicky první Čech v UFC se loni náhle vytratil ze scény. Kdo se zajímá o bojové sporty, zaznamenal zprávy o tom, že se český šampion MMA zapletl v daňových únicích, které měly souviset s prodejem lehkých drog. Jak to bylo doopravdy, uvádí Vémola v rozhovoru pro Bojová umění. Co dělal ve vězení a proč jeho poslední soudní stání před návratem na svobodu trvalo dvě minuty? Kdy se opět objeví v oktagonu? Proč za mřížemi přehodnotil myšlenky na ukončení kariéry? A kudy vede cesta zpět do UFC, kde jsou jeho snem čtyři Češi na turnaji v Praze?

10 Jak dlouho jste si nepovídal s novináři? „Za posledního čtvrt roku jsem pár rozhovorů absolvoval. Pravdou je, že jsem jim toho moc neřekl.“ (usměje se) Prozradíte něco nám? V českých médiích se o Karlosu Vémolovi mluvilo a psalo jako o drogovém dealerovi, nebo o českém podvodníkovi, který v Anglii připravil stát na daních o pěknou sumu… Hrozilo vám roční vězení… „Vesměs se jednalo o bulvární články, které bohužel převzal dokonce i respektovaný web ultimátních zápasů sherdog.com. Řeknu vám, jak to všechno bylo.“ Povídejte… „Začalo se mi v Anglii dařit. Tím, že se staly v Londýně teroristické útoky a hrozby dalších pokračují, je v hlavním městě zvýšená ochrana osob a majetku. Mám na starosti ochranku v několika londýnských klubech. Bylo toho hodně a tak už jsem se do práce aktivně moc nezapojoval. Už jsem jen kluby objížděl a „kasíroval“ peníze. Několikrát se proto stalo, že jsem v autě převážel větší obnos peněz. Lidem, jak to tak bývá, se moc můj úspěch v podnikání nelíbil. Záviděli mi. Nakonec moje auto na udání zastavila policie v době, kdy jsem převážel z klubů peníze. Následovala domovní prohlídka, kde se našla další větší suma. Nemohl jsem prokázat, z čeho peníze jsou. Samozřejmě že jsem nechtěl potopit majitele klubů, kteří mi peníze za ochranu klubu vypláceli.“ Proč jste tedy „výplaty“ nelegalizoval? „V Anglii platí pravidlo, že pokud nemáte čistý trestní rejstřík, nemůžete v této branži podnikat. Na Ostrovech je spousta dobrých kluků, kteří v mládí udělali nějakou blbost, měli zápis v trestním rejstříku, a z toho důvodu nemůžou „na dveře“. Kromě toho licence je drahá a je těžké ji získat. Jakýkoliv student, který si nějakým způsobem získá tuto licenci na ochranku, přijde do klubu, kde je volné místo

na „vyhazovače“ a vy ho musíte přijmout. Pokud jim majitel práci nedá, hned je obviněn třeba z rasismu, xenofobie. A to pak máte samozřejmě problém. Majitelé klubů raději zaměstnají na „dveře“ udělané kluky, nejlépe bojovníky, kteří vzbuzují respekt a umí zvládat náročné vypjaté situace, kde může jít i o život. Já takové kluky dobře znám, a proto pro mě není problém je do klubu dodat.“ Kde se tedy u vás vzalo obvinění z pěstování konopí? „Domovní prohlídka probíhá vždy i u rodinných příslušníků. Sestra od mámy mých dětí měla přítele, který doma pěstoval „trávu“. Se mnou

pěstírna neměla nic společného. A aby situaci zdramatizovali, spojili si, že peníze, které u mě našli, budou pocházet právě z prodeje lehkých drog. Přitom mezi námi nebyl žádný kontakt. Nic. Mimochodem se jednalo o dvacet čtyři kytek, které měl pro svou potřebu. Bulvár z toho nakonec udělal kauzu českého zápasníka, který se namočil do prodeje drog a neodváděl daně. Nakonec bylo obvinění šest a z toho jsem z pěti byl zproštěný. Jediné, co mi prokázali, byly nedoplacené daně z peněz, které

11 u mě našly. Přišel jsem k soudu v klidu, vůbec jsem nečekal, že bych mohl skončit hned ve vězení.“ Nakonec jste dostal rok natvrdo… „V Anglii to funguje tak, že z ročního vězení uděláte půlku. Ale už po třech měsících můžete jít do domácího vězení. Tak jsem si to představoval i já. Po třech měsících, kdy už jsem se chystal z vězení domů, přišli s tím, že mě musí vyhostit. Jenže to nemohli, protože v Anglii žiji už patnáct let a narodily se mi tam dvě děti. Vězeňská služba mi tvrdila, že už to nezáleží na nich, ale na soudci. Další dva měsíce navíc jsem strávil ve vězení, než jsem se vůbec dostal k soudu. Přitom jsem věděl, že můžu jít domů, ale fyzicky jsem musel dva měsíce odsedět, než mi oficiálně soudce potvrdil podmínečné propuštění. U soudu byl můj případ hotový za dvě minuty. Takže jsem si odseděl zbytečně dva měsíce navíc. Jak bulvár psal, že jsem měl po celém Londýně pěstírny, tak asi by mi za to soudce nedal jen tři měsíce, ne?“ (trpce se usměje)

Jak jste bláznivý sled událostí snášel? „To je tak v životě vždycky. Na jeden „bonz“, že převážím hodně peněz z nelegální činnosti, se mi na nějaký čas otočil život. V Anglii nesmíte mít v hotovosti víc než 999

jsem k posilování a trénování potřeboval, včetně proteinů, jsem měl k dispozici. Takže pro mě byl pobyt ve vězení jeden opravdu dlouhý tréninkový kemp. Nic jiného kromě cvičení a tréninku jsem tam naštěstí nemusel dělat. Natrénováno

„Fešácký kriminál není nikde. Ale hlavně je to ztráta času. Měl jsem štěstí v neštěstí, že jsem se dostal do věznice, kde byla i ohromná tělocvična.“ liber. Pokud máte víc, už všichni spekulují, z čeho tolik peněz máte. Z kriminální činnosti? A i když to z kriminální činnosti nemáte, vy musíte prokázat, že jsou „čisté“. To se mi povedlo. Ale soudce řekl, že jsem je nezdanil, a už byl trest na světě.“ Jaký byl kriminál pro sportovce, který je zvyklý na pobyt v tělocvičně, regeneraci, kvalitní jídlo? „Fešácký kriminál není nikde na světě. Ale hlavně je to zbytečná ztráta času. Měl jsem štěstí v neštěstí, že jsem se dostal do velké věznice, kde byla i ohromná tělocvična. Bachaři věděli, kdo jsem a čím se v civilu zabývám. Po týdnu pobytu za mřížemi už jsem pracoval jako vedoucí posilovny. Makal jsem v ní sedm dní v týdnu. Od devíti do šesti. Všechno, co

tedy mám v rámci možností. Proto po poradě s týmem bychom toho chtěli využít a skočit do zápasu co nejdřív. V tréninku mě pobyt za mřížemi vlastně vůbec nezastavil, naopak.“ Co byla náplň práce vedoucího posilovny, když jste trávil většinu pracovní doby tréninkem? „Přiděloval jsem zájemcům časy, kdy mohou přijít do posilovny. Vyšli jsme si vstříc se spoluvězni navzájem. Já jsem dal víc času na posilování kuchařům, oni mi zase nosili porce jídla navíc. Na to, že jsem seděl v kriminále, jsem se měl opravdu dobře.“ Kde je takový „příjemný“ kriminál? „V Petersbourghu. Ale v soukromé věznici. V Anglii může-

te podnikat tak, že postavíte věznici a pronajmete ji státu. Je to pro odsouzené výhoda. Věznice jsou čisté. Není to žádná díra. Na cele jsem byl sám. Bachaři věděli, že pokud budu sám, nebudou mít se mnou žádné problémy. A také nebyly. To je jako všude v životě, pokud se chováte k někomu slušně a respektujete ho, tak se ostatní budou k vám chovat podobně.“ Co vám tedy za mřížemi nejvíc chybělo? „Jediné, co mi chybělo, byl kontakt se sportovci, protože nebylo dovolené trénovat nebo si někoho pozvat na sparingy. Trénink síla, fyzická kondice, stínování. To natrénované mám, zbytek doženu.“ Byl jste v kontaktu s trenéry, týmem? „Protože jsem byl v soukromé věznici a měl jsem v ní dobrou práci, tak jsem měl návštěvy dvakrát týdně po šesti hodinách. Chodili za mnou manažeři, trenéři, protože jsme počítali, že půjdu domů v dubnu a na červenec jsme plánovali zápas v Bellatoru. Protože jsem ale kriminál opustil koncem června, nechtěl jsem podcenit přípravu na tak prestižní zápas, a tak jsme ho odvolali a přijali nabídku na říjen.“

12 Bude to také v Bellatoru? „To sice nebude, ale o prestižní zápas půjde. Zápasit budu v asociaci v Česku známého zápasníka UFC Brada Picketta.“ O bojovnících v Čechách se říká, že někteří už v tom lepším případě ve vězení byli. (skočí do řeči) „A to jsem právě nechtěl. Já jsem zastáncem názoru a má slova se potvrzují, že ultimátní zápasy už nejsou sportem rváčů a násilníků. Určitě nejsem rád, že jsem pobyt za mřížemi absolvoval a určitě nesdílím některý z názorů, že teprve teď jsem opravdu ten správný Cagefighter… Naopak budu mladým na tréninku zdůrazňovat jejich chování mimo tréninkovou halu. Aby se jim nestalo, to co mně. Aby trávili čas úplně jinde a úplně jinak.“ Nebojíte se, že na vás české prostředí změní po pobytu v nápravném zařízení názor? „To neovlivním. Ale až uvidí můj první zápas, jakým stylem se do bojů vrátím, na mé problémy zapomenou. Tady nejde o to, kde jsem byl a co jsem tam dělal. Je nejdůležitější, jak se vrátím. A já se vrátím v nejlepší formě. Předvedu dobrý zápas, skvělou show a „přejedu“ své soupeře, tak bude každému jedno, kde jsem před půl rokem byl a co tam dělal.“ Změnilo vás pět měsíců za mřížemi? „Snad jen v názoru na ukončení kariéry. Jestli mi kriminál něco dal, tak určitě hlad po zápasech. Hrozně moc se těším zase do klece! Naplánoval jsem si jasné cíle na příští rok. Nabídek na zápasy mám dost, včetně souboje v Bellatoru. Domluvili jsme se ale s týmem, že se nikomu nepodepíšeme na víc než jeden zápas. Ta má situace je jasná. Buď se do roka vrátím do UFC, nebo se budu věnovat trénování, asociaci MMAA, kde jsem viceprezident… Po odchodu z UFC mám v současné době sedm výher a jednu prohru. Plán na další kariéru je následující. Pokud mi to hlava (zranění hlavy na tréninku) dovolí, nastoupím proti španělskému borci, který má kladný rekord. V Česku

mám naplánovaný zápas 12. listopadu v Liberci s Petrem „Pínem“ Ondrušem. Nevím, jestli k němu dojde, ale já se na něj připravuji, jako kdyby byl. Pokud nenastoupí „Píno“, zvažujeme jiného soupeře. Přemýšleli jsme o Martinu Šolcovi, ale ten je zraněný.“ Který zápas je pro vás důležitější? „Určitě ten v Česku. V Londýně bych si chtěl vybojovat takový přípravný zápas před tím českým. (zamyslí se) I když slovo přípravný je velmi nadnesené. Bude to tvrdý boj,

protože nakonec se podařilo nasmlouvat borce, který má přes padesát zápasů. Porazil kluky od nás z týmu, a protože ho nemají moc rádi, tak na něho posílají mě. No a třetí zápas, který sice ještě není podepsaný, ale máme ho v plánu, je v evropské Fighting League, které pronikají na evropské kolbiště. Na 11. února si asociace pronajala pražskou O2 Arenu. Má to být v Česku největší událost v MMA, jaká tady kdy byla. Chtěli by mě tam jako hlavní zápas večera. Takže bych měl mít zápasový rytmus říjen, listopad, únor, což mi vyhovuje.“

A co bude dál? „Pokud by se mi zápasy povedly a zvítězil bych, znovu bychom oslovili UFC. Měl bych skóre 11:1, takže určitě na nějakém evropském večeru v Londýně a jeho okolí bychom se mohli domluvit. Je to velká šance a to je jediné, co potřebuji.“ Po prohře jste ohlásil konec kariéry a teď máte chuť zápasit každý měsíc… Kde se to ve vás vzalo? „Vždycky jsem říkal, že po tom všem, co jsem ve sportu dokázal, nechci končit

KARLOS VÉMOLA

Narozen: 1. července 1985 v Olomouci Výška: 182 cm Váha: 104 kg/84 kg v zápase Tým: London Shootfighters (Anglie) Přezdívka: Terminátor Bilance v MMA: 16 výher (10 KO, 4 submise), 5 proher (3 submise) Bilance v UFC: 2 výhry (obě před limitem), 4 prohry (2 před limitem) Největší úspěchy: první Čech v UFC, mistr světa organizace CFC, šampion GCF a MMAA

14 v oktagonu jako zápasník, který neví, kdy přestat. Plácá se od zápasu k zápasu a „zalepují“ organizátorům fightcard. Celý život se pohybuji hlavně v Česku a Anglii. V obou zemích jsem vyhrál titul ve třech vahách. Ve střední, v polotěžké i těžké. Pak si říkám, kde je tady pro mě nějaký cíl, motivace? Ale já v současné době jsem svůj cíl znovu našel, cestu mám. Když už se zatím nepovedl návrat do UFC, určitě ho Bellator v mé kariéře zastoupí. Nabídek k zápasu jsem už dostal několik… Já se ale snažím to pořád směřovat na tu nejvyšší soutěž. Do UFC!“ Chtěl jste tak moc do UFC, že jste si nechal v posledním zápase zlomit ruku. „Přesně tak. Když v mém posledním zápase kost praskla, tak se mi v tom zlomku vteřiny promítla celá má kariéra. Kdybych zápasil v UFC, tak bych to samozřejmě hned odklepal. Abych dlouho nestál zraněný. V Londýně byla ale situace opačná. Když soupeř ten arm bar držel, tak jsem si říkal: Ruka se zlomí, a další zápas už nebude. UFC mě nevezme. Pokud to ale udržím a tu ruku vytáhnu, změní se mi tím život. Můžu příští měsíc zase zápasit v nejvyšší lize. Kdybych to tenkrát odklepal, seděl bych pak v šatně, sice relativně zdravý, ale bez toho, abych dostal šanci v UFC. Tak jsem to riskl, kost křupla. Sudí to slyšel… Vletěl tam… A bylo po zápase! Protože to bylo na začátku zápasu, byl jsem relativně suchý, a proto ruka nevyklouzla, jak by mohla, když by naše těla byla zpocená. Rozhodně toho ale nelituji, i když jsem se potom rok léčil.“ Hodně vás to mrzelo? „V šatně jsem nějakou ruku neřešil. To nebylo to, co mi vadilo a bolelo. Hrozně mě štvalo, že jsem si pootevřené dveře do UFC definitivně zavřel, protože hned po zápase můj soupeř od nich nabídku obdržel. Tím, že mně porazil.“ Léčil jste se s loktem, kolenem… Možná vás paradoxně nucená pauza dala zdravotně do pořádku… „Určitě. Dával jsem se do po-

řádku, i když přišla další zranění. Ale k našemu sportu prostě zranění patří. Já na sobě pociťuji spíše psychickou pohodu. Předtím na mně byl vyvíjen velký tlak. Musel jsem vyhrávat. S takovým tlakem už do dalších zápasů nepůjdu. Poslední zápas jsem prohrál. Na sto procent vím, pro co si do klece jdu. Chudák můj soupeř. (usměje se) Fyzicky jsem na to nejlépe, co jsem kdy byl. V kriminále jsem dřel jako kůň. Vždycky jsem měl v zápasech první kolo výborný a pak jsem trochu odpadával. V současnosti budu bojovat všechna tři kola na nejvyšším stupni otáček.“

bu do Londýna. Je to o tom, že ti kluci musí vyjet sbírat zkušenosti do zahraničí. Kincl s Procházkou se nedávno vrátili dokonce z přípravy v Americe. Jsem rád, že taková konkurence tady je. Říkal jsem to před pár lety, že můj sen je do Česka dostat nějaký prestižní souboj o titul. Sedmnáctého listopadu v Česku pořádá orga-

Od té doby, co jste zazářil

nejenom u nás, ale i v UFC, kde máte na svém kontě dvě výhry, jste neměl v Česku konkurenci. Po vás nebyl dlouho nikdo a najednou máme Viktora Peštu, Jirku Procházku, Patrika Kincla… Dejme tomu, že jste v Česku při nejlepším současná čtyřka… „Nezapomeňte ještě na Miloše „Melouna“ Petráška a Eldara „Yakuzu“ Rafigajeva. Je to přesně o tom, že jsem jim snad dal i signál, že cesta rovnou z Česka do nejprestižnějších lig světa nevede. Nikdo z nich přímou cestou nešel. Ani Viktor Pešta. Ten se probojoval do UFC, až když začal trénovat ve Švédsku. To samé Jirka Procházka, který si udělal jméno v Japonsku, nebo Patrik Kincl v Rusku. Kluci nejprve jezdili trénovat do Polska, nebo i k nám do klu-

nizace MMAA mistrovství Evropy. Je reálné, aby se už relativně brzy uspořádal i galavečer UFC. Je to takový sen a vize. A pokud by to dopadlo dobře, čeští zápasníci by na fightcardu šanci určitě dosta-

15 li. Tomu věřím. Bylo by krásné, kdyby v těžké váze bojoval Pešta, v 93 Jirka Procházka, o váhovou kategorii níže já, a v 77 Patrik Kincl. To by byl takový český sen. A přitom všichni z těchto jmenovaných na to máme. Hodně slyším, že bych mohl zápasit s Procházkou, nebo Kinclem. Ale proč? My jsme každý jiná váha, tak proč bychom si měli křížit cestu. Proč si spíš vzájemně nepomoct, nepotrénovat a společně se pokusit dostat do těch nejvyšších soutěží, kde budeme reprezentovat Českou republiku. To je přece sen každého fandy: zaplnit čtyři váhové kategorie v UFC. Nejblíže k UFC má po Viktoru Peštovi určitě Patrik Kincl, pokud v Rusku vyhraje.“

A je to vůbec reálné se bavit o galavečeru UFC v Praze? „Halu na to máme. Ano, stojí to hrozný ranec. Když to zvládli Chorvaté, tak proč ne Češi? Jestli ta šance někdy na pořádání byla, je teď určitě největší.“

toru třeba odzápasím nějaké duely. Fyzická kondice, styly a intenzita boje jsou úplně někde jinde. A i když Bellator skupuje bývalé hvězdy UFC, ještě nedosahuje na stupeň nejvyšší.“

„UFC v Praze? Když to zvládli Chorvaté, tak proč ne Češi? Jestli ta šance někdy na pořádání byla, je teď určitě největší.“ Zápasil jste úspěšně v různých organizacích, vlastníte pásy šampionů… Pořád vás ale drží ta meta – UFC, přitom jste ji jako první Čech už okusil. Je UFC pořád tolik vzdálená od těch ostatních? „Určitě. Při vší úctě k Bellatoru, je přece jenom UFC výš. A to říkám i s tím, že v Bella-

Nepřeceňujete trochu UFC? Není přece jenom v současné době jednodušší se na jejich glavačeru představit, když Američané vyvezou svoji značku do Německa, Chorvatska, Polska? „Je pravda, že dříve těch galavečerů bylo méně. Ale to neznamená, že by to pro ně bylo

lepší. Dnes je bojovníků UFC podstatně víc, ale to je dobře. Je to i logické… Když budou pořádat galavečer v Polsku, proč by neměli na něm startovat Poláci? Je dobře, že je větší šance dostat se do UFC. Nemyslím si, že by kvalita bojovníků byla menší. Pořád je těžké se do nejprestižnější organizace dostat. Ten bojovník na to musí mít. A pokud dostane šanci a v prvním zápase by udělal ostudu, už si v UFC ani neškrtne. Ano, momentálně je možná o malinko jednodušší se tam dostat, ale je hodně těžké se v ní udržet. Protože o co víc nováčků přijmou, tím víc bojovníků budou mít k dispozici a můžou fightcard namíchat podle potřeby.“ Takže Viktor Pešta měl třeba větší šanci se do UFC dostat, ale už vidí, jak je těžké se v ní udržet? „Přesně tak. V dnešní době

16 je těžká váha v UFC trochu podceňovaná. Má nejméně bojovníků a kvalita také pokulhává. Nejvíc nabitá váha je kolem sedmasedmdesátky. Když jsem zápasil v těžké váze v UFC, byl tam Brock Lesner a další super jména… Ale to nic nemění na tom, že Viktor Pešta je nejlepší česká těžká váha a do UFC patří. Je jen škoda, že se mu nepovedl poslední

jste z jedenácti zápasů deset vyhrál, šance na návrat je. Cesta vede i přes zápas v České republice. Uvidíme, kdo mi v Liberci nastoupí. Musí to být někdo výkonnostně na dobré úrovni. Já už nechci poslouchat věty typu, že mi manažeři „čistí“ soupeřem cestu k vítězství. Na-

bídl jsem jim, pokud nebude zápasit „Píno“ Ondruš, ať osloví Martina Šolce. To je bombarďák, který si z nikoho nesedne na zadek. A má bombu. Nikdo jiný mě nenapadá. Ale hlavně, před nikým se neschovávám.“

zápas, kdy inkasoval od Poláka Tybury knockout. Podle mého názoru neměl tak dlouho bojovat v postoji. Být jeho koučem, tak se soupeřem jdu hned na zem. Myslím si, že kdyby se bojovalo na zemi, utkání by vyhrál. Bude těžké pro Viktora se po prohře a knockoutu v UFC udržet.“ Sám jste na vlastní kůži okusil, jak chutná vyhazov z nejlepší organizace… „Je to tvrdý. A ještě k tomu po dobrém výkonu, jaký jsem předvedl. Věřím tomu, že kdyby se bojovalo jinde než v Brazílii, byl by to zápas večera. A to by mě asi v UFC udrželo. Ale zase mě „vyhazov“ posunul někam jinam. Všechno, co se vám v životě děje, má nějaký důvod. Díky konci v UFC jsem začal zápasit v Evropě a Česku. „Posbíral“ jsem výhry. A jestli se do nejprestižnější organizace vrátím, budu někde úplně jinde. Tenkrát jsem byl nezkušený kluk.“ Kdy dává UFC další šanci? „Je dost bojovníků, kteří se tam vrátili. Někdo i dvakrát. Věřím tomu, že když vyhraji tři zápasy a manažer jim zavolá, budou o mně uvažovat. UFC vás vyloženě nesleduje, ale když jim manažer řekne, že

NUTREND A KARLOS VÉMOLA

„Nutrend je nejkvalitnější českou firmou zabývající se výrobou suplementů. Žiji v Londýně a můžu říct, že firma Nutrend má i na evropském trhu skvělé jméno. Ve sportu chci být nejlepší, a proto jsem zvolil spolupráci s těmi nejlepšími. Poskytují mi dokonalý servis. Od výživových poradců, až po možnost ovlivnit vývoj jednotlivých produktů. Přinést své zkušenosti a potřeby jako sportovce. Trénuji třífázově, takže doplňky výživy pro mě hrají obrovskou roli. Jedu na maximum a bez nich by tělo neregenerovalo a nedostalo potřebnou výživu. Věřím tomu, že lidské tělo je jako stroj. A pokud do něj nenalijete kvalitní benzin, tak prostě nepojede. Jsem nesmírně nadšený z nového pre-workoutu N1, na jehož vývoji jsem se sám podílel. Mé produkty od firmy Nutrend, bez kterých si svůj trénink nedokážu představit, jsou instantní BCAA Mega strong powder, ideální noční protein Micelar Casein a tekutý Carnitine 100 000.“

Připadal by v úvahu i Yakuza, který je v Česku stále populárnější? „Moc nadšený bych z toho nebyl. S Yakuzou se dobře známe, trénujeme spolu. A já s kamarády a známými nerad bojuji. Nevím ale, jestli by to bylo dobré, zase by se vyrojily dohady, že je Yakuza spíš bojovník jiu jitsu a moc zápasů v oktagonu nemá. Kdykoliv mu zavolám, že si chci zatrénovat, nikdy není problém. Nechci, když mi kluci od Pepy Krále umožňují s nimi trénovat, poskytují mi tělocvičnu a servis okolo, abych s někým od nich zápasil. Soupeřů na světě je přece tolik, že není důvod bojovat s kolegou, se kterým trénuji.“

A co vybojovat zpět titul GCF. O tom jste neuvažoval? „Vidíte, to je také možnost - bojovat s Křížem o titul GCF. Ale rovnou říkám, že si myslím, že by takovou nabídku nevzal. To by byl sám proti sobě. Vybojoval si titul. Sám musí vědět, kde je jeho místo. Na zápas se mnou ještě připravený není. Ale pravdou je, že tento zápas o titul bych bral všemi deseti!“ FRANTIŠEK PRACHAŘ MILAN ŠVEC Foto: Filip Hanilec, Radek Cihla a archiv