042-069_AUHER_A-Z_CZ.qxd:010-011_AUHER_A-Z
6/10/09
1:27 PM
Stránka 64
Levandule Lavandula spp. (Lamiaceae)
Voňavá levandule je oblíbená po celém světě a stává se jednou z nejpopulárnějších kvetoucích rostlin s několikanásobným využitím včetně léčebného. Čerstvá i sušená levandule se využívá několika způsoby, a to jak doma, tak i na zahrádce. Vonná silice z levandule (esenciální levandulový olej) se přidává do doma vyráběných osvěžovačů vzduchu a čisticích prostředků.
Využívané části Květy
Pěstování Po světě roste zhruba 30 druhů levandule. Najdeme je od Kanárských ostrovů až po západní Indii. Celý rod se dělí na několik skupin, přičemž čtyři jsou důležité v bylinkářství: sekce Lavandula, do níž patří levandule lékařská (L. angustifolia) a příbuzné Lavandula lanata, levandule širolistá (L. latifolia) a kříženec levandule prostřední (L. x intermedia). Do skupiny Stoechas patří levandule korunkatá (L. stoechas) se svými různými poddruhy a zelená bělokvětá levandule Lavandula viridis. V sekci Dentata je levandule zoubkatá (L. dentata), její kultivary a kříženci, a sekce Pterostachys je typická větvenými květenstvími a licho- nebo sudozpeřenými listy. Všechny levandule mají vonné listy.
Kultivary levandule se množí řízky odebranými v létě (viz Řízkování, str. 163).
64
VELKÁ KNIHA BYLINEK
Levandule lékařská Levandule lékařská (L. angustifolia, syn. L. vera, L. officinalis, L. spica) v přírodě roste ve vápenatých půdách v nadmořské výšce 500–1500 m. Stejně jako ostatní druhy i tento je dřevnatý stálezelený polokeř, který jen výjimečně dosahuje výšky 70 centimetrů. Květonosné lodyhy jsou nevětvené. K vynikajícím zakrslým kultivarům tohoto druhu patří ‘Rosea’, ‘Compacta’, ‘Folgate’ a ‘Munstead’. Středně vysoké odrůdy zastupují odrůdy ‘Hidcote’, ‘Miss Katherine’, ‘Pacific Blue’, ‘Sarah’, ‘Summerland Supreme’, ‘Melissa’, ‘Twickel Purple’, ‘Tucker’s Early Purple’ nebo ‘Ashdown Forest’. Mezi vyšší odrůdy se řadí ‘Alba’ a ‘Irene Doyle’, která během jedné sezony kvete dvakrát. Vonná silice získaná z levandule volně rostoucí ve francouzské přírodě se velmi cení, zejména pro léčebné účely. Intenzivně vonící esenciální olej bez obsahu kafru, získávaný ze semenáčků nebo klonů (řízků jedné odrůdy) pěstovaných ve vysoké nadmořské výšce, má vysokou cenu v kosmetickém průmyslu, bylinkářství i v aromaterapii. Ve Francii se levandule pěstuje ve velkém množství již od 17. století, zejména pro využití v kosmetice. K odrůdám pěstovaným pro vonnou silici patří výborné kultivary ‘Mailette’, ‘Matheronne’, ‘Fring’, ‘Heacham Blue’, ‘No. 9’ nebo ‘Norfolk J2’. Čerstvé i sušené květy se využívají také kulinářsky (včetně bylinkových směsí, například provensálské) i při ručních pracích, na něž se nejlépe hodí nejjemnější odrůda ‘Super-Blue’. Před použitím do pokrmu je
Levandule lékařská (Lavandula angustifolia)
však třeba se přesvědčit, že květy nebyly stříkány chemickými prostředky.
Levandule širolistá Jménem nardus italica se někdy označuje levandule širolistá (L. latifolia), druh přirozeně rostoucí ve Španělsku, Francii, Itálii a na Balkáně, který se však vyskytuje v mnohem nižších nadmořských výškách než L. angustifolia.
Na odpuzování hmyzu rozdrobíme sušené listy levandule do přihrádek s dokumenty nebo je nasypeme za knihy v polici. Rostlina voní levandulí a kafrem a květné lodyhy mají vstřícně postavené postranní větvičky. Z tohoto druhu levandule se získává speciální esenciální olej nazývaný oleum spicae.
Levandule prostřední V přechodné části úbočí hor, kde roste jak druh L. angustifolia, tak L. latifolia, došlo
042-069_AUHER_A-Z_CZ.qxd:010-011_AUHER_A-Z
6/10/09
k přirozenému křížení, ze kterého se ustálil kříženec s kombinovanými vlastnostmi. Ve srovnání s levandulí lékařskou je vyšší a roste bujněji, lépe toleruje vlhkost a dává dvojnásobné výnosy oleje. Vybrané klony levandule prostřední (L. x intermedia) jsou hlavními světovými zdroji vonného esenciálního levandulového oleje. Ten obsahuje určité množství kafru a jeho cena je přibližně poloviční při srovnání s cenou oleje z levandule lékařské. Hojně se používá do různých kosmetických přípravků a výrobků pro domácnost. Levandule prostřední se pozná také podle větvených květních stvolů. Nejoblíbenějším kultivarem pro produkci levandulového oleje je ‘Grosso’, někdy se využívají i ‘Abrialii’, ‘Super’, ‘Sumian’ nebo ‘Provence’. Květy se také suší. Levandule prostřední má i řadu jemných okrasných odrůd, kam patří ‘Alba’, ‘Dutch White’, ‘Grappenhall’, ‘Hidcote Giant’, ‘Impress Purple’, ‘Seal’, ‘Silver Edge’ nebo „víceúčelová“ ‘Provence’.
Lavandula lanata Druh Lavandula lanata má listy hustě pokryté chloupky a dlouhé klásky vonných květů. Špatně snáší déšť a v zamokřené půdě nepřežije. Nejlépe se pěstuje ve velkých nádobách na plném slunci. Několik kultivarů si přesto získalo oblibu u zahrádkářů, například ‘Richard Gray’, ‘Silver Frost’ nebo ‘Sawyers’, který je silnější než plané rostliny, má dlouhé klasy sytě fialových květů a stříbrné listy.
1:27 PM
Stránka 65
V Evropě se levandule sklízí od července do září, často ručně.
Levandule sekce Stoechas Tyto levandule mají jakoby ze čtyř stran stlačená květenství, která se trochu podobají štíhlému ananasu obklopenému neplodnými listeny s květy jako vlaječkami. Levandule této skupiny se hodí do zahrad v nižších nadmořských výškách s teplým klimatem včetně přímořských oblastí. Levandule korunkatá (L. stoechas) má květenství na krátkých lodyhách (stopkách), zatímco levandule korunkatá stopkatá (L. stoechas subsp. pedunculata) se liší dlouhými květními lodyhami. Ke skvělým kultivarům patří ‘Major’, ‘Kew Red’, ‘Marshwood’, ‘Somerset Mist’, ‘Avonview’ a ’Butterfly’. Série Bee a Bella, které vyšlechtil Bob Cherry z Nového Jižního Walesu v Austrálii, se prodávají po celém světě a jsou velmi nápadné. Zelená levandule (L. viridis) má listy zelené (nikoli našedlé či šedozelené) a květenství s bílými až krémovými květy a zelenými listeny. Odrůda ‘Beverley’ se liší bílou barvou listenů. Levandule zoubkatá (L. dentata) má vonná květenství podobná druhu L. stoechas, ale má úzké čárkovité listy na okrajích zoubkované. Její kultivary se jmenují ‘Ploughman’s Blue’, ‘Linda Ligon’ (se zeleně a krémově panašovanými listy) nebo ‘Goodwin Creek Grey’.
hodně propustnou půdu a plné slunce. Je lepší pěstovat je dost tvrdě, i když se doporučuje přidat do půdy pomalu se uvolňující hnojivo nebo organický materiál (třeba kompostovku). Hodí se i k pěstování ve velkých nádobách. • Množení Kultivary se množí řízky, ale čisté botanické druhy se mohou na jaře vysévat. • Choroby a škůdci Levanduli netrápí ani škůdci, ani choroby. • Péče Levanduli každoročně sestřihneme, nejlépe brzy na jaře. Levanduli lékařskou a prostřední lze tvarovat také při trhání listů. Nikdy však levanduli nesestřihujeme až do starého dřeva, špatně obráží a mohla by odumřít. • Sklizeň a uchovávání Levanduli lékařskou a prostřední sklízíme uprostřed léta, když jsou květy v klasech z jedné nebo dvou třetin otevřené. Stonky svážeme do svazečků a pověsíme „vzhůru nohama“, aby vyschly, potom květy z klasů odrhneme. Olej se získává destilací.
Svatolina cypřiškovitá Svatolina cypřiškovitá (Santolina chamae-
cyparissus) se na první pohled podobá levanduli, i když je příbuzná kopretinám. Je to kompaktní polokeř hodící se na nízký živý plůtek či obrubu nebo do rohů záhonu. Její šedé zubaté listy voní podobně jako levandule a výborně odpuzují moly. Sušené listy přidáváme do sáčků na odpuzování molů a usušené snítky přidáváme k uloženým dekám a jiným pleteninám. Svatolina odpuzuje i rybenky.
Levandule sekce Pterostachys
Levandule zoubkatá (Lavandula dentata) se dost podobá levanduli korunkaté.
Do této skupiny patří například Lavandula buchii, levandule kanárská (L. canariensis), levandule zpeřená (L. pinnata), levandule rozeklaná (L. multifida) a zářivě modře kvetoucí druh L. maroccana. • Stanoviště Všechny levandule potřebují PŘEHLED BYLINEK
65
042-069_AUHER_A-Z_CZ.qxd:010-011_AUHER_A-Z
Levandule
6/10/09
1:27 PM
Stránka 66
pokračování
Bylinná medicína Lavandula angustifolia. Využívaná část: květy. Prastarým lékem na zklidnění a tišení nervů, zlepšení nálady a uvolnění svalů je krásně voňavá levandule. Vonné silice z této bylinky se běžně používají na navození hlubokého spánku, tlumení depresí a úzkostných stavů i na další poruchy spojené s nervovými problémy nebo napětím, včetně žaludeční neurózy. Květy levandule lze užívat ve formě nálevu nebo je přidávat do koupelí na zklidnění, aby navodily uvolnění. Neředěným levandulovým olejem potíráme místa po vpichu hmyzu nebo odřená a poškrábaná místa na pokožce, abychom předešli infekci. Silici z levandule lze přidávat i do masážních olejů, protože pomáhá uvolnit napjaté svaly a tlumit bolesti hlavy. Bezpečné a vhodné vnitřní užití levandule je třeba konzultovat s bylinkářem. Vnější užití viz Deprese a úzkost, str. 211 a První pomoc, str. 220. Levandule se nemá užívat v období těhotenství ani kojení, pouze výjimečně pod dohledem lékaře.
Domácí využití Pokud je třeba si vybrat jedinou bylinku do domácnosti, měla by být na prvním místě
Stará jako lidstvo
Ještě vlhké vyprané prádlo stříkáme levandulovou vodou na kropení (viz str. 288) a pověsíme ho, aby uschlo.
seznamu levandule. Kromě krásných květů a příjemné vůně oplývá levandule antimikrobiálními, antibiotickými, antivirovými, antiseptickými, deodoračními a insekticidními vlastnostmi, takže ji lze využít v obývacím pokoji, kuchyni, koupelně, prádelně, dětském pokoji, na terase i v šatních skříních a prádelnících, dokonce i na ošetření domácích mazlíčků a vlastní pokožky. • Sušené květy a listy plníme do polštářků na odpuzování molů (viz Tvoříme s bylinkami, str. 302–5) – obě části rostliny totiž obsahují aromatické oleje, které hmyz nesnáší. • Nálev ze sušených nebo čerstvých květů a listů levandule v destilovaném bílém octě využijeme jako sprej k čištění a dezinfikování různých ploch. • Kapky levandulového oleje přidáváme do nevábně vonících přípravků na čištění kuchyně a praní prádla, aby začaly příjemně a přirozeně vonět. • Navlhčíme vatovou kuličku a nakapeme na ni několik kapek levandulového oleje.
Esenciální levandulový olej má antiseptické a antimikrobiální účinky, je ideální na pleť stiženou akné. Vatové kuličky pak vkládáme do kuchyňského koše na odpadky a do sáčku vysavače, abychom se zbavili nepříjemných pachů.
Kulinářské využití Využití levandule v kuchyni je omezené, ačkoli jsou květy jedlé. Přidávají se do marocké směsi koření ras el hanout a do francouzské provensálské směsi. Levandule se hodí ke sladkým pokrmům se smetanou, třeba ke zmrzlině. Může se přidávat do lineckých a jiných křehkých těst a do polev, používá se i do džemů a marmelád. Krystalizované květy zajistí krásnou jedlou ozdobu (viz str. 380).
O levanduli se říká, že ji Adam a Eva přinesli z Rajské zahrady. Historie levandule je tedy stejně stará jako lidstvo samo. Staří Egypťané namáčeli v levandulové vodě rubáše, zatímco Římané ji kvůli vůni přidávali do veřejných lázní; odtud pochází i její jméno, protože latinské slovo lavare znamená „mýt se“. Lidové mýty říkají, že levanduli používala již Panna Marie k navonění Ježíškových plenek a Máří Magdaléna jí Ježíšovi natírala nohy. Levandule byla oblíbená také u středověkých mnichů-lékařů, kteří ji používali k léčení všeho možného – od porodních bolestí po posedlost ďáblem. Takto se průmyslově pěstovaná levandule suší na suchém místě bez přímého slunečního světla.
66
VELKÁ KNIHA BYLINEK
042-069_AUHER_A-Z_CZ.qxd:010-011_AUHER_A-Z
6/10/09
1:27 PM
Stránka 67
Libeček lékařský Levisticum officinale (Apiaceae)
Celerová vůně libečku se skvěle hodí do zimních jídel a navíc se tato rostlina pěstuje daleko snáze než samotný celer. Tato vysoká bylina, která poskytuje bohatou sklizeň, se tradičně přidávala do afrodiziak a nápojů lásky, ale má také široké spektrum léčebného využití.
Využívané části Listy, semena (nažky), kořeny
Pěstování Libeček pochází z východního Středozemí. Někdy je považován za jediný druh rodu. Je blízko příbuzný třeba s celerem a andělikou. Tato odolná trvalka s velkými, vějířovitými, lesklými listy složenými z kosočtverečných lístečků může dorůstat výšky až 1,8 metru. Drobné žluté květy uspořádané v okolících dozrávají v oválná semínka (plody – nažky), které se mohou využívat v kuchyni stejně jako celerová. V zimě rostlina nad zemí úplně odumírá, ale na jaře znovu obrazí. • Stanoviště Libeček potřebuje výživnou, vlhkou, ale propustnou půdu a v oblastech s horkými léty potřebuje polostín. • Množení Libeček se množí ze semen,
Libost nebo láska? Jak jméno rostliny naznačuje, libeček se dříve považoval za afrodiziakum a býval
jejichž klíčivost je vysoká ještě po 3 letech. Dalším způsobem množení je jarní dělení trsů. Rostlině prospívá větší množství kompostovky. • Péče Starší, žloutnoucí listy odstraňujeme. Starší rostliny (květní lodyhy) občas seřízneme na výšku jen 30 centimetrů, aby se uprostřed léta podpořil růst nových listů. V zahrádce s více bylinkami je třeba si polohu libečku vyznačit, protože v zimě zcela odumírá. • Choroby a škůdci Libeček má problémy jen vzácně, mladé listy mohou být někdy poškozeny žravými larvami hmyzu nebo slimáky. • Sklizeň a uchovávání Na kulinářské využití trháme čerstvé listy podle potřeby. Pokud chceme listy využít na přípravu esen-
Libeček lékařský (Levisticum officinale)
ciálního oleje nebo do léčebných přípravků, trháme je před kvetením. Semena sklízíme hned, jakmile dozrají. Kořeny vyrýváme na podzim v době, kdy již jsou nadzemní části odumřelé, a to obvykle až ve třetím roce. Všechny části rostliny lze sušit nebo se mohou zamrazit v uzavřených plastových sáčcích.
Kulinářské využití Francouzsky se libeček nazývá céleri bâtard (falešný celer). Bývá přísadou mnoha komerčně vyráběných bujónů, omáček, vývarů a dochucovadel. Jeho semena se přidávají do likérů a posilujících nápojů, do těsta na chléb i sladké pečivo. Stonky lze blanšírovat podobně jako rebarboru nebo je jíst syrové v salátech. Stonky můžeme také kandovat a jíst je jako cukrovinky. Listy se při vaření využívají k dodání intenzivní celerové příchuti.
součástí nápojů lásky. Ale má také praktičtější stránky: v oblibě ho měli zejména středověcí cestovatelé, kteří si jeho listy vkládali do bot, kde absorbovaly zápach nohou. Výtažek z kořene a listů libečku je totiž skvělý deodorant. Libeček tedy byl více než elixírem lásky spíše deodorantem, který usnadňoval blízký tělesný kontakt v dobách, kdy se lidé méně často myli.
Libeček se někdy nazývá „české maggi“, protože jeho chuť připomíná kostky Maggi. PŘEHLED BYLINEK
67
042-069_AUHER_A-Z_CZ.qxd:010-011_AUHER_A-Z
6/10/09
1:28 PM
Stránka 68
Lípa
Oslava kvetení lip
Tilia cordata (syn. T. parvifolia), T. x europaea (Tiliaceae)
Lipové stromy mají v Evropě velkou okrasnou hodnotu. Jejich květ se sbírá v největ-
Lípa je českým národním stromem, ale i v mnoha cizích zemích se jí přezdívá „strom života“, zejména pro její různorodé léčivé účinky. Ve středověku se lípa spojovala s Pannou Marií a pěstovala se kvůli voňavým léčivým květům a k zajištění stínu v klášterních zahradách.
Lípa malolistá, též srdčitá (T. cordata) je poměrně malý až středně velký opadavý strom (do 10 metrů výšky) s lesklými, tmavozelenými srdčitými listy. Zkraje léta vykvétá shluky nažloutlých květů, které krásně voní a lákají včely ke sběru velkého množství nektaru. V úlech umístěných poblíž lipových stromů vyrábějí včely velmi ceněný, voňavý
z lipového květu, ve Francii velmi oblíbeného bylinkového čaje. Centrem produkce lipového květu je Buis les Baronnies (viz obrázek dole), středověké město, v němž se vždy v červenci slaví kvetení lip a kaž-
Využívané části Květy
Pěstování
ším rozkvětu. Suší se na použití do čaje
doroční oslavy doprovází prodejní dražba lipového květu.
med. Nejvíce se sbírá T. cordata, ale k dalším bylinkářsky využívaným druhům patří třeba lípa evropská (T. x europaea) nebo lípa velkolistá (T. platyphyllos). V němčině se lípa nazývá Linde a ve francouzštině tilleul. • Stanoviště Lípa dává přednost neutrální až zásadité půdě a otevřené slunné poloze. • Množení Lípu lze množit semeny, a to jak čerstvými, tak na jaře stratifikovanými (viz str. 33) uschovanými semeny z předchozích let, někdy se množí i postranními výhonky. • Péče Druhy rodu Tilia občas vytvářejí postranní výhonky. Ty buď zcela odstraňujeme, nebo je můžeme zasadit do květináčů a po zakořenění vysadit do volné půdy. • Choroby a škůdci Problémy na listech mohou způsobit mšice a housenky, které se ale třeba ve Středozemí objevují jen vzácně. Ze škůdců je třeba sledovat ještě hálkotvorné roztoče vlnovníky. • Sklizeň a uchovávání Květní lístky rychle opadávají, proto je třeba v krátkém časovém období na vrcholu kvetení otrhat květenství spolu s listeny, z nichž květenství „vyrůstá“. Lipový květ rozložíme a usušíme na vzduchu.
Bylinná medicína Tilia cordata, T. platyphyllos. Využívaná část: květy, listeny. Lipový květ je běžnou součástí mnoha bylinkových čajů, které se předepisují na navození kvalitního spánku, zejména
u dětí. Rostlina má sedativní a tišivé účinky na nervy a svaly a může také pomoci tlumit nervozitu, napětí a úzkost. Lipový květ je specifickým lékem na určité poruchy krevního oběhu. Má relaxační i obnovující účinky na cévní stěny, proto se užívá při vysokém krevním tlaku, zejména pokud je vyvolán nervovým vypětím. Květy mohou být užitečné i v léčbě a prevenci aterosklerózy (kornatění tepen). V evropském bylinkářství patří lípa k nejúčinnějším bylinkám při vyvolávání pocení. Lipový květ pomáhá při horečnatých stavech, například nachlazení, chřipce a dalších infekcích dýchacích cest. Bezpečné a vhodné užití lipového květu viz Vysoký krevní tlak a vysoká hladina cholesterolu, str. 228. Těhotné ani kojící ženy by ho neměly užívat.
Husté lehké dřevo je ve velké oblibě především u řezbářů. Lípa malolistá (Tilia cordata)
68
VELKÁ KNIHA BYLINEK
042-069_AUHER_A-Z_CZ.qxd:010-011_AUHER_A-Z
6/10/09
1:28 PM
Stránka 69
Lopuch větší Arctium lappa (Asteraceae)
Lopuch si užívá návrat k popularitě, a to jako zelenina i jako tradiční léčivá rostlina. Na severní polokouli je považován za plevel, protože dobře roste i v těžké či neúrodné půdě na slunném stanovišti.
Další názvy Babí hněv, babí kořen, čumbrk, hořké listí, hořký lupen Užívané části Listy, kořeny, semena
Pěstování Lopuch je rychle rostoucí dvouletka. Nahořklé, ale křehké mladé listy zjara druhého roku se používají jako salátová zelenina. Listy jsou velké, oválné a početné, purpurově fialové „květy“ (vlastně květenství – úbory) připomínají bodlák (pcháč) a jsou svou stavbou velmi nápadné. Lopuch může dorůstat až do výšky 2,4 metru. • Druhy a odrůdy Některé pojmenované kultivary se pěstují jako zelenina pro své křehké, křupavé kůlové kořeny, které mohou být až 1,3 metru dlouhé. Patří k nim dvě japonské odrůdy – ‘Takinogawa Long’ a ‘Watanabe Early’. Chuť obou se podobá pastináku či slunečnici topinambur. Lopuch menší (Arctium minus) je velmi hořký plevel rostoucí po celé Severní Americe. • Stanoviště Lopuch větší vyžaduje vlhčí bohatou půdu a plné slunce, snese i lehké přistínění. Je zcela mrazuvzdorný, v zimě odumírá jen nadzemní část.
• Množení Na jaře nebo pozdě na podzim se množí výsevem. Ačkoli semena obvykle snadno klíčí, je lepší je na noc před setím namočit do teplé vody, potom je ráno lehce překrýt zeminou a přitlačit. Semenáčky sázíme na vzdálenost 15 centimetrů. Na podporu růstu kvalitních, dlouhých a rovných kořenů musí být půda alespoň 60 centimetrů hluboká a před setím se do ní musí zapracovat dobře vyzrálý kompost. • Péče Půdu udržujeme vlhkou a záhon pravidelně plejeme, zejména dokud jsou rostliny mladé. Květenství a plodenství s háčky je třeba odstraňovat, aby se podpořil růst kořene. • Choroby a škůdci Lopuch málokdy vážně napadají choroby nebo škůdci. • Sklizeň a uchovávání Mladé výhonky a listy k tepelné úpravě trháme na jaře. Kořeny vyrýváme na podzim, asi 100 dní po přesazení, kdy jsou alespoň 30 centimetrů dlouhé. Šedavě hnědé kořeny s bílým vnitřkem sušíme pro léčebné účely.
Jak „lepí“ suchý zip
Lopuch větší (Arctium lappa)
Bylinná medicína Arctium lappa. Užívaná část: kořeny. V bylinkářství západních kultur se kořen lopuchu používá k čištění organismu. Tímto termínem je míněn jemný detoxikační účinek na organismus a stimulace tělních kanálů odvádějících škodliviny, jmenovitě lymfatických cest, trávicího traktu a močového ústrojí. Běžně se předepisuje u chronických onemocnění spojených se záněty pokožky a kloubů, protože podle tradičního bylinkářství jsou tyto stavy způsobeny nahromaděním nežádoucích škodlivin v těle. Pokud se lopuch užívá dlouhodobě, může být užitečný zejména na vyčištění pokožky: vyléčí suchou, šupinatou pokožku postiženou lupénkou nebo ekzémem a zlepšuje revmatické obtíže kloubů. Bezpečné a vhodné užití lopuchu je třeba konzultovat s profesionálním bylinkářem. Lopuch se nemá užívat v době těhotenství ani kojení.
Rovnoměrné rozložení malých háčků na plodech (správněji plodenstvích) lopuchu, které se neustá-
Kulinářské využití
le zachytávají na šatech při vycházce do přírody,
Lopuch nepatří k důležitým jedlým rostlinám, ačkoli se japonský kultivar, gobo, používá jako zelenina a přidává se také do různých směsí zavařené zeleniny a směsí koření, v nichž je základem miso. Jako zelenina se lopuch využívá i v Koreji. Mladé listové řapíky se oškrábou a uvaří jako celer. Syrové kořeny lze použít jako salátovou zeleninu nebo restované podobně jako mrkev.
inspirovaly George de Mestrala, aby v roce 1945 vymyslel suchý zip. Původní označení Velcro pochází z francouzských slov velur, tedy samet, a crochet, čili háček na háčkování. Nápad byl aplikován na široké spektrum věcí – od zapínání oblečení, batohů či bot na suchý zip po nerezové patentní uzávěry háček-oko, které se používají ke spojování částí aut.
PŘEHLED BYLINEK
69
070-103_AUHER_A-Z_CZ.qxd:010-011_AUHER_A-Z
6/10/09
1:34 PM
Stránka 70
Maceška
Kvetoucí salát Mnoho bylinek včetně macešky má
Viola tricolor (Violaceae)
jedlé květy, které v salátu vypadají neodolatelně. (Některé květy jsou ale
Tato krásná evropská bylinka dostala již mnoho půvabných jmen a v květomluvě se spojuje s duševnem. Přestože nezhojí zlomené srdce, jak se dříve věřilo, má mnoho léčivých účinků.
jedovaté, proto je třeba pozorně vybírat.) Promícháme směs listové zeleniny s květy macešky (zelené části odstraníme) a s květy lichořeřišnice, brutnáku, zavinutky, fenyklu, rukoly
Další názvy Violka trojbarevná Využívané části Květy (kulinářsky), nať (léčebně)
Pěstování Violka trojbarevná je jednoletá nebo víceletá bylina s poléhavými, plazivými lodyhami. Vykvétá zejména na jaře a v létě malými pětičetnými souměrnými kvítky, které ve své barvě velice varírují. Byla jedním z předků zahradní macešky. Květy mívají obvykle ostruhu a horní korunní lístky fialové, zatímco zbylé tři korunní lístky bývají různě zbarvené – bílé, žluté nebo fialové s charakteristickými „kočičími fousky“, které vytváří fialová žilnatina. Listy jsou vejčité a vroubkované. Květy dozrávají v trojpouzdré tobolky, které praskají a uvolňují velké množství drobných kulatých hnědých semínek. • Druhy a odrůdy Kultivar ‘Helen Mount’ je víceletou bylinou s pestře vybarvenými květy v kombinaci fialové, levandulově modré a žluté.
nebo měsíčku. Přidáme lehký dresink, který nepřehluší jemnou chuť květů.
• Stanoviště Violka trojbarevná upřednostňuje vlhké, chladnější stanoviště v polostínu nebo toulavém stínu a mírně kyselé půdě. Ve vyhovující poloze se bude rychle množit samovýsevem. • Množení Rostliny se pěstují ze semen, sazeničky se vysadí na podzim a mírně přihrnou zemí. Macešku lze úspěšně pěstovat i výsevem přímo do zahrady. • Péče Pokud se v létě rostliny lehce zastřihnou, podpoří se tvorba podzimních květů. Rostliny jsou plně mrazuvzdorné. • Choroby a škůdci Maceška nemívá zásadní problémy. • Sklizeň a uchovávání Pro kulinářské využití trháme čerstvé květy podle potřeby. Nadzemní části rostliny (nať) se pro léčebné účely sklízejí obvykle v době plného květu. Rostliny se suší zavěšené „vzhůru nohama“
Violka trojbarevná (Viola tricolor)
70
VELKÁ KNIHA BYLINEK
na dobře větraném místě mimo přímý dopad slunečního záření.
Bylinná medicína Viola tricolor. Využívaná část: nať. Violka trojbarevná se tradičně používala jako prospěšný přípravek na onemocnění srdce a věřilo se, že působí jako nápoj lásky. Dnes se maceška považuje za lék na pokožku a používá se k léčbě ekzémů a dalších mokvavých nemocí pokožky. Často se na podobné obtíže předepisuje u malých dětí i dospělých a podává se buď jako nálev, nebo lokálně přímo na postižené místo ve formě obvazu. Při vnitřním užívání jsou tišivé a protizánětlivé účinky macešky užitečné i při problémech s ledvinami a močovými cestami, pomáhají tišit příznaky bronchitidy i cystitidy. Bezpečné a vhodné užití violky trojbarevné je třeba konzultovat s bylinkářem. Těhotné ani kojící ženy nemají macešku užívat.
070-103_AUHER_A-Z_CZ.qxd:010-011_AUHER_A-Z
6/10/09
1:35 PM
Stránka 71
Majoránka a dobromysl Origanum spp. (Lamiaceae)
Řekové nazývali tyto bylinky s voňavými listy „jasem z hor“. Je přímo nemožné představit si středozemskou a egejskou kuchyni bez jejich intenzivní a hřejivé bylinkové chuti.
Využívané části Listy, květy
Pěstování Origanum je rod plný taxonomických problémů, do něhož patří několik desítek druhů ze Středozemí a Blízkého východu. Další názvy těchto rostlin se však často zaměňují. Majoránka zahradní (O. majorana, syn. Majorana hortensis) má šedozelené, lákavě vonící listy. Ačkoli se obvykle pěstuje jako letnička, je to krátkověká trvalka do mírného podnebí. Odolnější kříženec O. x marjoricum se občas prodává pod názvem „italské oregano“. Drobnokvětá dobromysl Origanum minutiflorum je často součástí sušeného oregana, pocházejícího z Turecka. Připomíná drobnolistou sladkou majoránku používanou v relaxační terapii.
Za’atar Za’atar je arabský termín pro mnohé vonné bylinky, které se ale mění podle oblasti a místní flory. Termín velmi často označuje druhy rodu
Origanum, ale do této skupiny spadá i takzvané
„Francouzská majoránka“ (dobromysl užitková – O. onites) je silně aromatický druh choulostivý na mráz, pocházející z Řecka. Pod tímto názvem se často prodávají některé kultivary O. vulgare. Dobromysl obecná, oregano (O. vulgare) se dělí na více poddruhů. Dobromysl obecná pravá (O. vulgare subsp. vulgare) je jemně vonící poddruh plané dobromysli s latami růžových květů a tmavě vínovými listeny, který přitahuje včely; chybí mu však výraznější chuť. Z tohoto poddruhu bývá většina koření, prodávaného pod jménem „oregano“. K odrůdám patří i oblíbený zlatolistý kultivar ‘Aureum’, který na záhonu vytváří skvělý, voňavý koberec nejlépe rostoucí na plném slunci. Dále sem patří odolná žlutopestrá
Majoránka zahradní (O. majorana, vlevo) a dobromysl obecná (O. vulgare)
odrůda ‘Jim Best’. Rostliny s výrazně purpurovými listeny se někdy označují jménem O. pulchellum. „Řecké oregano“ (O. vulgare subsp. hirtum) má jemné, a přesto intenzivní aroma. Velmi jemně vonící poddruhy O. vulgare subsp. virens a O. vulgare subsp. viridulum jsou plané, tedy volně rostoucí rostliny. Dobromysl syrská (O. syriacum) je choulostivý vytrvalý polokeř se zelenošedými listy. Biblický „yzop“ označovaný jako ezov byla téměř určitě dobromysl syrská. Přírodní hybrid dobromysli syrské s dobromyslí obecnou, označovaný jménem O. maru, je odolnější než dobromysl syrská. „Ruské oregano“ (O. vulgare subsp. gracile) se vůní podobá „řeckému oreganu“. „Alžírské oregano“ se jen vzácně objeví mimo zemi svého původu, ale je vynikající kulinářskou bylinkou.
„španělské oregano“ (Thymbra capitata), za’atar
hommar (T. spicata), mateřídoušky (Thymus
Okrasné druhy
spp.) a druhy rodu Satureja, např. S. cuneifolia
Mnoho druhů a kříženců rodu Origanum se pěstuje pro krásu a vůni. Sem patří nejen kultivary ‘Herrenhausen’ a ‘Country Cream’, ale i dobromysl třemdavová („krétské oregano“ – O. dictamnus) a O. creticum, zdroj esenciálního oleje nazývaného oleum origani cretici.
a S. thymbra. Směs koření nazývaná za’atar obvykle obsahuje i pražená sezamová semínka a hrubou sůl a používá se na zeleninové a masové pokrmy. Sype se také na chléb před pečením.
PŘEHLED BYLINEK
71