Flashback Ernst Wiesner

Ernst Wiesner

K ikonickým brněnským stavbám Ernsta Wiesnera patří i budova hřbitovní síně s krematoriem, postavená v letech 1926–1929. Od roku 2017 je krematorium národní kulturní památkou. Foto: Pocket media/Roman Prachař

Gutmannův obytný dům. Údolní 58, 1919–1920. Jedna z nejpozoruhodnějších činžovních vil v Brně, jejíž kvality jsou na začínajícího architekta obdivuhodné. Pro Wiesnerovu tvorbu je typický důraz na osvětlení interiérů, což se v tomto případě projevuje např. velkoplošným prosvětlením schodiště – v Brně vůbec poprvé. Moravská zemská životní pojišťovna. Mozartova 3, 1920–1923. První větší brněnská veřejná stavba po první světové válce s bezozdobnou, hladkou a bílou fasádou, zvaná proto jako „Bílý dům“. Česká banka Union (dnes Český rozhlas Brno). Beethovenova 4, 1923–1925. Stavba, jejíž střešní zahrada uchvátila i Le Corbusiera při jeho návštěvě Brna v roce 1925. Dává na odiv Wiesnerovu znalost kamenického řemesla i jeho schopnost reagovat na okolní zástavbu v podobě sousedního jezuitského kostela.

Je jednou z nejvýznamnějších osobností generace zakladatelů brněnské moderní architektury. Právě v meziválečném Brně dosahoval Wiesner svých největších úspěchů. Pod jeho rukama vznikala první puristická díla na území Československa, která připravovala půdu pro brněnský funkcionalismus. Jeho stavby patřily ve své době k nejlepším v Brně. Letos v červenci uplyne 50 let od jeho smrti.

Malacky, Brno, Vídeň… Brno

Wiesner se narodil 21. 1. 1890 ve slovenských Malackách jako druhé z pěti dětí obchodníka s papírem a psacími potřebami. Na samém sklonku 19. století se celá početná rodina přestěhovala do Brna, kde od roku 1901 začal Ernst studovat na Zemské vyšší reálné škole. V roce 1905 už navštěvoval Vyšší průmyslovou školu, kde o čtyři roky později odmaturoval s vyznamenáním, a na podzim téhož roku se zapsal jako posluchač stavební (architektonické) Vysoké školy technické ve Vídni. Po dokončení prvního ročníku přestoupil na Akademii výtvarných umění. Tak se na podzim roku 1910 stal studentem Mistrovské školy architektury Akademie výtvarných umění ve Vídni, kterou v té době vedl Friedrich Ohmann. A právě s Ohmannovým ateliérem byl spojen první pracovní rok po Wiesnerově absolutoriu. Spolupráci ovšem přerušila první světová válka, během které Wiesner sloužil v hodnosti poručíka u ženijního pluku v Polsku, Dalmácii a jižním Tyrolsku. Po válce se vrátil zpět do Brna, kde v roce 1919 zahájil činnost jako samostatný architekt.

Krematorium na Ústředním hřbitově. Jihlavská 1, 1925–1930. Nejvýznamnější a nejoriginálnější stavba nejen Ernsta Wiesnera, ale i brněnské architektury 20. století. Dispozičně zde poprvé vyřešil plynulost obřadu, stejně jako celou jeho dramaturgii, a to ve své době velmi originálním způsobem.

Od zahradního domku po Moravskou banku

Svoji brněnskou tvorbu zahájil stavbou dřevěného zahradního domku pro průmyslníka Samuela Berana, postaveného za pouhých osm týdnů. Dílem, jímž se pak výrazněji uvedl na brněnskou architektonickou scénu, byl návrh činžovní vily pro velkoobchodníka a průmyslníka Wilhelma Gutmanna. Ovšem nejplodnější období jeho tvorby přišlo ve 20. letech, tehdy vznikala jeho nejúspěšnější díla. Mezi ně patří například současná budova Českého rozhlasu Brno, dříve České banky Union (1923–1925), světoznámé

Kavárna Esplanade. Dříve na rohu ulic Rooseveltova a Jezuitská, dnes již nestojí, 1925–1927. Kavárna zabírala prostor od suterénu do prvního patra nárožního domu. Zvenčí hranatá hmota domu, uvnitř udivoval elipsovitý půdorys s válcovými nikami, lodžií a oválnou galerií prosvětlenou kupolí světlíku.

V budově Paláce Morava byste v letech po jejím dostavění našli kino Kapitol, bar, kavárnu i byty. Foto: Archiv města Brna

Palác Morava

V místě dnešního Paláce Morava na Malinovského náměstí stála ještě v první polovině 20. let 20. století budova tzv. Doretova dvora a k ní přiléhající budova varieté. Tu v roce 1926 koupila Hermine Stiassni, manželka textilního továrníka a jednoho z majitelů továrny Gebrüder Stiassni (později Vlněna). Jako moderní žena se rozhodla vybudovat v místě varieté hotel, na jehož stavbu vypsala mezinárodní soutěž. Autorem vítězného návrhu se stal Ernst Wiesner. Nedlouho poté ale od svého záměru upustila a rozhodla se raději pro stavbu obchodního a nájemního domu, jehož stavbou byl pověřen opět Wiesner. Byla to s největší pravděpodobností právě tato architektonická soutěž, která odstartovala bližší známost mezi architektem Wiesnerem a rodinou Stiassni, jež vyústila ve stavbu vily Stiassni – jedinou ukázku Wiesnerovy vilové architektury přístupné v dnešní době veřejnosti.

Moravská banka. Náměstí Svobody 21, 1928–1930. Projekt byl svěřen společně Wiesnerovi a Bohuslavu Fuchsovi na základě soutěže, které se účastnil původně každý zvlášť. Vnějším výrazem budovy se zabýval spíše Fuchs, interiéry jsou pak dílem zejména Wiesnerovým.

Wiesnerovo dílo mělo v době svého vzniku značný vliv, neboť byl prvním, kdo v brněnském prostředí realizoval díla s moderním duchem, přesto při jejich vzniku nezavrhoval tradici, ale přistupoval k ní svým osobitým způsobem, což je pro jeho tvorbu příznačné.

brněnské krematorium na Ústředním hřbitově (1925–1930), kavárna Esplanade (1925–1927), která ale zanikla během bombardování Brna v roce 1944. Dále Palác Morava na Malinovského náměstí (1926–1933) nebo společné dílo s Bohuslavem Fuchsem – budova Moravské banky na náměstí Svobody (1928–1930). Kromě veřejných zakázek se Wiesner věnoval také zpracování projektů rodinných vil pro movitou židovskou klientelu. Většina těchto vil byla situovaná v luxusních brněnských Pisárkách: vila Münz (1924–1926), vila Stein (1925–1926), vila Stiassni (1927–1929), vila Neumark (1928–1929), vila Haas (1928–1930) a rodinný dům Hermíny Weiglové (1934). Jedinou pražskou vilovou realizací je vila manželů Pickových na Smíchově (1930–1931).

Osobité spojení moderního a tradičního

Wiesnerovo dílo mělo v době svého vzniku značný vliv, neboť byl prvním, kdo v brněnském prostředí realizoval díla s moderním duchem, přesto při jejich vzniku nezavrhoval tradici, ale přistupoval k ní svým osobitým způsobem, což je pro jeho tvorbu příznačné. Vstřebával do ní vlivy vzdělání (studium ve Vídni u Friedricha Ohmanna), ale i pozdějších kontaktů, např. s Adolfem Loosem, stejně jako vlivy místa a doby. Jeho tvorba byla v samotném přístupu jedinečná. Wiesner často kombinoval v interiéru moderní prvky s těmi historickými, což nám dokládá i vzpomínka jednoho z jeho zaměstnanců v ateliéru, židovského architekta Endre Steinera: „On vždy věřil v kombinaci moderny a starého nábytku.“ Krásně se k jeho dílu vyjádřil historik umění Max Eisler: „Dílo Arnošta Wiesnera je jasnou silou svého ducha hybnou pákou nového vývoje stavitelství ve své vlasti, svěží pramen poznání a silná jistota uprostřed mnohostranného volného dění. Neboť jeho umění není vrtoch, ale cesta.“

Druhý domov v Anglii

Vzhledem k židovskému původu Wiesnera byl jeho odchod do zahraničí nevyhnutelný. 15. března 1939 narychlo opustil republiku a odcestoval, dle slov pamětníků doslova posledním vlakem, do Velké Británie. Zde díky svým mezinárodním architektonickým úspěchům a osobním kontaktům dostal politický azyl a pracovní povolení Královské společnosti britských architektů (RIBA). Spolupracoval s československou exilovou vládou v Londýně jako správce nemovitostí a počátkem 40. let se oženil s hamburskou herečkou Evou-Marií, se kterou společně našli v Anglii svůj druhý domov. V roce 1950 se úspěšně účastnil konkurzu na místo vyučujícího pozemních staveb a konstrukcí na Škole architektury univerzity v Liverpoolu. Na univerzitě působil až do roku 1955, kdy odešel do penze. Obecně se jeho působení v Liverpoolu zaměřuje na pedagogickou činnost, přesto se i zde dočkal jedné větší realizace, a to stavby budovy gymnázia nedaleko liverpoolské katedrály. Za jeho zásluhy ho univerzita ocenila nejvyšším akademickým vyznamenáním, jež mohou britské univerzity poskytnout architektům – titul Master of Architecture. Naopak v Brně se na něj postupně zapomínalo. Až v polovině 60. let došlo k obnovení Wiesnerových kontaktů s Brnem, zejména z iniciativy architekta Bedřicha Rozehnala. Ten se zasadil i o to, že byla Wiesnerovi udělena stříbrná medaile univerzity J. E. Purkyně v Brně (1966), pamětní medaile k 50. výročí vzniku republiky (1968) a čestný doktorát téže univerzity (1969). Wiesner se několikrát chystal k návštěvě Brna. Kvůli nejisté politické situaci v Československu a jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu musel cestu bohužel několikrát odložit. Nakonec se Wiesnerův zdravotní stav zhoršil natolik, že musel být hospitalizován. Zemřel 15. 7. 1971 v Liverpoolu.

← V soutěži o návrh Moravské banky na místě bývalého Kounicova paláce zvítězili Bohuslav Fuchs spolu s Ernstem Wiesnerem nad architektem Janem Víškem. Autorem odlehčeného skleněného a opaxitového pláště je pravděpodobně Wiesner, který rovněž navrhoval interiéry. Foto: Muzeum města Brna

Kateřina Konečná kastelánka vily Stiassni

Více fotek a prodloužený flashback sledujte on-line:

Pisárecké úbočí očima Ernsta Wiesnera

Chcete poznat místo, kde historie žije současností? Zajímavosti o vile Stiassni se dozvíte na komentovaných prohlídkách Masarykovy čtvrti. Foto: Vila Stiassni

Vila Münz

Vila pro ředitele České banky Union Eduarda Münze byla první realizovanou vilovou stavbou architekta Wiesnera. Vila byla výrazně zničena při necitlivé rekonstrukci, kterou v 80. letech provedlo generální ředitelství Zemědělských staveb Brno. Současný majitel nechal vilu zrekonstruovat. Kvůli špatnému stavu konstrukcí však musela být původní stavba téměř celá zbořena a nahrazena replikou.

Vila Neumark

Walter V. Neumark byl britský honorární konzul. V interiéru jeho vily se dodnes dochovaly některé technické detaily, např. kuchyňský výtah na potraviny, vestavěné skříně, kotel ústředního topení, zařízení koupelny, parketové podlahy, dřevěné obložení a také pro Brno netypická zásuvná okna poukazující na anglický původ majitele.

Vila Haas

Vila byla postavena pro generálního ředitele brněnské pobočky Anglo-československé banky Gustava Haase. Stejně jako u vily Stiassni se i zde projevil kontrast mezi vnější moderní architekturou a interiérem. Rodina Haasova musela dům v roce 1939 opustit a o jejich dalším osudu nejsou žádné zprávy. Vila byla znárodněna, následně byla rozprodána do soukromého vlastnictví a je rozdělena na několik bytových jednotek.

Vila Stein

Dům byl navržen pro obchodního ředitele telefonní a elektrické společnosti v Brně Willyho Lea Steina v roce 1925. Wiesner se zde nechal výrazně inspirovat Loosem, a celé stavbě tak dominuje kýlová střecha. V roce 1937 si Steinovi nechali v zahradě dodatečně postavit bazén. Se začátkem války byl dům zabrán Vystěhovatelským fondem pro Čechy a Moravu. Dnes se v něm nachází kanceláře a byty.

Rodinný dům Herminy Weiglové

Byl postaven jako jeden z posledních na pisáreckém úbočí. Na přání majitelky, která trpěla srdeční vadou, omezil Wiesner v domě schodiště, a obytný prostor rodiny tak má pouze jedno podlaží. Za války byla vila pro židovský původ majitelky zabavena, po válce byl objekt znárodněn. Původní umístění vily je dnes narušeno přístavbou krytého bazénu a garáží z 90. let.

Vila Stiassni

Svoji největší vilovou realizaci, která je v současné době také jedinou přístupnou veřejnosti, navrhl Ernst Wiesner pro tříčlennou rodinu textilního továrníka Alfreda Stiassni. Ti v jejích zdech strávili necelých devět let. Stejně jako architekt byla i rodina nucena pro svůj židovský původ opustit Československo.

Během války vilu obsadila německá státní policie a po válce začala budova sloužit jako reprezentativní prostor a luxusní hotel krajskému národnímu výboru. Do správy Národního památkového ústavu přešla v roce 2009 a v následujících letech prošla kompletní památkovou obnovou. Jako památka moderní architektury je přístupná veřejnosti od prosince 2014. Wiesner vilu koncipoval uprostřed rozsáhlého 3,5ha pozemku. L-kový půdorys domu jej dělí na dvě části: obytnou pro rodinu a provozní pro personál. Z Hroznové ulice je vila přístupná vstupní branou, tvořenou původně bytem pro řidiče a stájemi. Na ni navazuje lipová alej vedoucí na ústřední dvůr, kde se nachází garáže, domek zahradníka a vstup do vily. V přízemí najdeme reprezentativní salonky, v patře ložnice členů rodiny včetně dětské herny s terasou. V provozním křídle domu nechyběla ani kuchyně s výtahem, žehlírna nebo sklad kufrů. Na jižní a východní fasádě pomáhaly stínit dřevěné žaluzie a plátěné markýzy. Strohost venkovní fasády nekoresponduje s bohatě zařízeným interiérem, který vilu ozvláštňuje.

Vydejte se na procházku za poznáním

Procházka s průvodcem po významném okolí vily Stiassni. Trasa je zaměřena na vily postavené pro bohaté průmyslníky dle projektů jednoho z nejlepších brněnských meziválečných architektů, od jehož smrti uplyne 15. července 2021 padesát let. Procházka se koná vždy první a poslední neděli v měsíci v 10.30 hod, začíná před vilou Stiassni a rezervace je nutná.

Vila Stiassni www.vila-stiassni.cz