horloge astronomique de prague

horloge astronomique de prague

FR

prague

Guide de la plus ancienne horloge au monde toujours en service

prague.eu

B

horloge astronomique de prague

interet de l‘horloge astronomique de prague L’horloge pragoise est un monument médiéval unique. Elle fut élaborée au cours de la période qui marqua le déclin progressif du rayonnement culturel des pays tchèques, ce rayonnement ayant eu pour origine le règne de Charles IV, roi tchèque et empereur du Saint-Empire romain germanique, qui érigea Prague en centre de connaissances, de culture et de pouvoir en Europe. De son temps, l’horloge de la Vieille Ville fut construite comme l’une des dernières horloges médiévales archaïques. Celles-ci avaient une autre finalité et présentaient d’autres caractéristiques que les horloges des temps modernes, créées en Europe dans le sillon de la Renaissance. Leur cadran principal — l’astrolabe — n’était pas conçu comme un instrument astronomique d’une précision sans faille, mais était élaboré à des fins notamment astrologiques. Le principe de sa construction se situe à l’opposé de celui des astrolabes astronomiques.

A la différence de la majorité des horloges de ce temps, bâties essentiellement à l’intérieur des églises, l’horloge pragoise fut délicatement insérée entre les piliers de soutènement de la tour de la mairie de la Vieille Ville. Elle est tournée vers l’espace extérieur, vers la place, elle indique le temps et les données astrologiques, en s’intégrant ainsi à la vie du centre-ville de Prague, désignée souvent comme le « cœur de l’Europe ». En exagérant un peu, on peut dire que l’horloge se trouve au centre même du continent européen.

L’horloge de la Vieille Ville est une œuvre complexe, l’ensemble est composé de différentes couches superposées. Le décor sculptural et panneau sur lequel est peint le calendrier complètent l’élément central de l’horloge, à savoir son cadran supérieur : l‘astrolabe. L’astrolabe de l’horloge médiévale représente le ciel, figure tournante, sur laquelle évoluent le Soleil, la Lune et les étoiles et qui est également la maison de Dieu. L’homme du Moyen-Age percevait l’horloge comme un vrai miracle. Elle le surprenait par la capacité de son créateur de comprendre les mouvements du Soleil et de la Lune dans le ciel et de les imiter. Son astrolabe permettait à chacun de lire toute une série de données : l’heure qu’il fait, le jour de l’année, de voir dans quelle mesure l’interaction entre le ciel, les étoiles, le Soleil et la Lune était favorable à la vie d’un individu. L’horloge arbore également des signes astrologiques. L‘astrologie et la croyance que les affaires sur Terre sont commandées depuis le ciel, comptaient beaucoup dans la vie de ces temps, elles semblaient évidentes. Elles permettaient de prédire l’avenir ou de déterminer le moment propice pour mettre en œuvre telle ou telle décision importante, de bien programmer des procédures thérapeutiques.

L’ange gardien La statue d’ange en pierre fait partie des éléments les plus anciens de l’horloge, elle provient peut-être de l’atelier de Peter Parler. La photographie déposée dans les Archives de la Ville de Prague le représente à l’époque d’avant la Seconde Guerre mondiale. Après l’incendie de l’hôtel de ville de la Vieille Ville en 1945, une copie a remplacé l’original qui, fortement endommagé, est considéré comme disparu. horloge astronomique de prague

1

2

horloge astronomique de prague

L´Horloge astronomique au front de l'ancien Hôtel de ville de la Vieille-Ville La photographie provenant des Archives de la capitale de Prague présente l´ancien Hôtel de ville de la Vieille-Ville en forme du début du 20e siècle. Cependant, l´Horloge astronomique de Prague en fait partie intégrante depuis le Moyen Âge. Elle a été installée sur la façade sud de sa tour — ici, une construction additionnelle spéciale en pierre a été créée, dans laquelle tout le mécanisme a été placé. La façade de l´horloge astronomique et l´architecture de la chapelle de l´hôtel de ville, ce sont les éléments les plus décoratifs et les plus précieux de l'extérieur du bâtiment.

Cette oeuvre remarquable attire l'attention de tous les passants jusqu´à nos jours.

horloge astronomique de prague

3

co pukazuje astroláb

Ce guide compte 32 pages remplies de choses passionnantes et de photographies extraordinaires…

Pohyb nebeských těles Deska astrolábu orloje představuje pohled na nebe jižním směrem. Ve spodní části je vyznačen zlatou linkou oblouk obzoru a nad ním modré nebe, po kterém se pohybuje, stejně jako v přírodě, zleva doprava Slunce, Měsíc a hvězdy. Ty jsou představované souhvězdími vyznačenými na excentrickém kruhu.

Stejně jako se Slunce pohybuje koncem jara a počátkem léta vysoko na obloze, na astrolábu obíhá podobně velkým obloukem zleva doprava po jeho obvodu. V zimě je tomu opačně — dráha Slunce je na nebi i na desce astrolábu velmi nízká.

Hvězdná obloha je zobrazena pouze zčásti — jsou zde vyznačena souhvězdí zvěrokruhu (zodiaku), přes která se během roku postupně pohybuje Slunce a Měsíc. Slunce oběhne celý obvod zodiaku stejně jako na nebi během jednoho roku, Měsíc pak za necelých 27,5 dní.

Slunce i Měsíc se zároveň velmi pomalu pohybují po kruhovém zodiaku proti směru pohybu hodinových ruček, Zodiak se pak společně se Sluncem a Měsícem otočí po astrolábu každý den o jednu otáčku ve směru hodinových ruček.

Ve spodní části astrolábu je pod linií obzoru zobrazen zemský povrch kolem nás. Červená barva pod obzorem znázorňuje červánky — barvu nebe před východem Slunce a po jeho západu. Toto zbarvení pak přechází do temné noci, zobrazené černým kruhem. Čtyři druhy času Astrolábový ciferník orloje vždy ilustroval nejen pohyby Slunce, Měsíce a hvězd po obloze, ale zobrazoval také čas. V době denní, tj. od východu do západu Slunce, ukazuje zlatý symbol Slunce spolu se zlatou ručičkou během svého pohybu po astrolábu čas nerovnými, tzv. planetními hodinami. Po celý den i noc pak zlatá ručička ukazuje také staročeskou 4

horloge astronomique de prague

hodinu počítanou od chvíle, kdy Slunce zapadlo. Je vyznačena na otočném kruhu zcela na obvodu astrolábu zlatými gotickými číslicemi 1—24. Tento zvláštní čas, který má dvacet čtyři stejně dlouhých hodin, k nám přinesl z Itálie půl století před postavením orloje císař Karel IV. Toto přirozené dělení dne, původně nazývané čas italský, u nás později též staročeský, orloj dříve ukazoval nejen sluneční rafijí, ale počet těchto hodin oznamoval každou celou hodinu také údery na cimbál. Do ulic Starého Města pražského tak šířil zprávu o tom, kolik hodin právě je.

Staročeský čas ukazuje orloj dodnes. Až do požáru orloje v květnu roku 1945 počet staročeských hodin také odbíjel. Podle něj spouštěl každou staročeskou hodinu až do západu Slunce také průvod apoštolů. Dnes průvod apoštolů přechází za otevřenými okénky v celou hodinu běžného, občanského času, času středoevropského, a podle tohoto času také bicí stroj odbíjí počet hodin. Jelikož jej pak odbíjí původním bicím strojem staročeského času, je dnes staroměstský orloj jedinými venkovními hodinami v Praze, které odbíjejí o půlnoci namísto dvanáctkrát rovnou čtyřiadvacetkrát.

To již ale apoštolové za okénky nechodí, jejich poslední vystoupení probíhá v jedenáct hodin večer a poté zaslouženě odpočívají až do deváté hodiny ranní.

Kromě času staročeského, počítaného od Slunce západu, ukazuje symbol Slunce také již zmíněný čas počítaný od Slunce východu po okamžik jeho západu. Takových hodin je dvanáct. Jsou vyznačeny černými arabskými ciframi od 1 do 12 a rozdělují tak světlý den na dvanáct stejných dílů. Říká se jim hodiny planetní, temporální, babylonské nebo židovské, ale také nestejné nebo nerovné.

Nerovné proto, že světlý den je jinak dlouhý v zimě a jinak dlouhý v létě. V zimě, v době okolo slunovratu, vychází Slunce přibližně v dnešních osm hodin středoevropského času