na nejvyšší úrovni Standardizace v tiskové přípravě

STANDARDIZACE V TISKOVÉ PŘÍPRAVĚ – SIMULACE TISKU

V dnešním článku se zaměříme na možnosti simulace následného tisku. Do této oblasti patří:

Softproof

simulace tiskového výsledku na monitoru

Digitální nátisk

výtisk zhotovený zpravidla technologií ink-jetu na nátiskový papír

Obtah

výtisk na ofsetovém stroji na originální potiskovaný materiál

Jelikož je obtah v podstatě tisk na finální materiál v produkčním tiskovém zařízení, platí na něj podmínky jako pro produkční tisk. Tomu bude věnována jedna z následujících samostatných kapitol.

Zatímco pomocí simulace (softproof, digitální nátisk) lze před samotným tiskem posoudit velmi dobře layout, velikosti objektů a písem, celkové působení plakátu, letáku, knižní strany…, neplatí toto zcela pro barvy. Nátisk/softproof nesmí být vnímán tak, že představuje 100% barevnou shodu s finálním tiskem. Neměl by to však být důvod k vyřazení nátisku a softproofu z výrobního procesu. Tiskárna a zákazník by ale měli znát jeho úlohu a omezení (zákazník např. minimálně formou zápisu v pro něj závazných Všeobecných obchodních podmínkách).

Důvodů, proč je nátisk a softproof jen orientační pro posuzování barev je několik: • Nátisk představuje tiskový výsledek

v suchém stavu; přičemž shoda tisku a nátisku probíhá zpravidla při vybarvování (mokrý tisk) • Potiskovaný materiál nátisku a tisku se zpravidla neshoduje (vhodný materiál pro nátisk není dostupný na trhu). Přitom vliv potiskovaného materiálu je pro výsledný dojem zásadní. Rozdíl je zpravidla v barvě, tloušťce (opacitě), lesku, optických zjasňovačích. • Pro jeden arch se může sejít více digitálních nátisků z více zdrojů.

Každý z nich může být na jiné hranici přípustné tolerance a pak lze již velmi obtížně vybarvit celý tiskový arch. • U digitálního nátisku není zpravidla (až na výjimky) rastrový bod. • U tak různých technologií (podsvícený displej, nátisk zhotovený jednou z digitálních tiskových technik, ofsetový tisk) nemůže být ani ze své podstaty dosaženo 100 % barevné shody. • Pokud disponuje tiskový stroj náhledovým monitorem na ovládacím pultu, pak zde tiskař sleduje monitor a výtisk vždy z jiného úhlu. Světlo, které dopadá na výtisk, osvětluje i monitor. Díky tomu zde neexistují ideální podmínky.

Přes výše uvedené je snaha na straně dodavatelů technologií a oborových kapacit o vytvoření jasných pravidel pro softproof a pro digitální nátisk, aby výroba/zobrazení výsledného tisku byla v čase stabilní a výsledku co nejvíce podobná.

SOFTPROOF

Standardizace náhledu na monitoru se řídí:

ISO 12646:2015 Vlastnosti náhledových monitorů, a

ISO 14861:2015 Požadavky na softproof systémy

Monitory pořizované v tiskárně na softproof by měly být s výše uvedenými normami konformní. Měly by mj. umožňovat zobrazení širokého barevného gamutu a umožňovat hardwarovou kalibraci.

Pokud je tiskárna vybavena vhodnými monitory, je nutné při jejich použití kontrolovat jejich klíčové parametry, které zásadně ovlivňují zobrazený výsledek. Jedná se např. o teplotu barvy, barevnou stabilitu, jas, homogenitu zobrazení v ploše, shoda bílé na monitoru a bílé potiskovaného materiálu atd.) Tyto parametry lze systematicky kontrolovat např. pomocí nástroje Ugra Display Analysis and Certification Tool.

Další důležitou oblastí u softproofu je správné použití color managementu. Je nutné používat jak ICC profil výsledného tiskového stroje, tak pravidelně aktualizovaný (min. 1x týdně nebo při změně nastavení) ICC profil monitoru.

Monitor by tedy být odstíněn od okolního světla. I přes odstínění by se však neměla teplota barvy monitoru a okolního světla lišit o více než 200 K. V okolí by neměly být žádné pestré předměty, příp. lesklé plochy, které reflektují světlo.

NÁTISK

I pro oblast digitálního nátisku existuje platná norma z rodiny ISO 12647 a to její 7. část, aktuálně v revizi 2016. Byť ne všechny požadavky jsou již implementovatelné do praxe, lze se držet následujících dlouhodobě platných pravidel: • Pokud lze u nátiskového systému zobrazit rastr, je nutné dodržet formu bodu, frekvenci a úhel rastru tak, jak bude později vytištěn při produkčním tisku. • Barva a lesk nátiskového papíru by se měly shodovat s potiskovaným materiálem. Dodržení tohoto pravidla je v reálním provozu problém, protože pro řadu nátiskových přístrojů neexistuje širší škála papírů. Ideální je, pokud lze získat od dodavatele alespoň zástupce stejné třídy papíru. • Rozsah zobrazovaných barev (gamut) musí zahrnovat gamut finálního tisku. • Na nátisk je nutné aplikovat color management. Na nátiskovém zařízení je nutné zhotovit ICC profil zařízení a min. 1x týdně (případně při změně papíru nebo barev) ho obnovovat.

Profil ICC musí být zhotoven pro všechny používané materiály. • Tónový rozsah, nárůst tiskového bodu a hodnoty primárních barev musí odpovídat finálnímu tisku. • Digitální nátisk musí být schopen plynulé reprodukce tónových

přechodů. Tento bod není obsažen ve standardním kontrolním klínu (viz níže) a je nutné ho prověřit na separátních datech. • Nátisk musí obsahovat kontrolní klín

Fogra Medienkeil CMYK 3.0 (případně jeho varianty pro vícebarevný tisk) s pozitivním vyhodnocením. Měření klínu probíhá pomocí spektrálního fotometru s parametry: zdroj světla

D50, měřící mód M1, geometrie měření 0/45, 45/0, 2°normální pozorovatel.

Důležité je měření barevně ustáleného výtisku (barvy se po vytištění mohou ještě mírně měnit). To může nastat až např. za hodinu od tisku – konkrétní hodnotu lze jednoduše zjistit spektrofotometricky. • Štítek s vyhodnocením kontrolního klínu Medienkeil musí mít vyplněny všechny informace (název potiskovaného materiálu, nátiskového přístroje, ICC profil atd.). • V neposlední řadě je nutné dle doporučení výrobce provádět kalibraci nátiskového zařízení.

Jiří Zápotocký Autor je distributorem měřicích přístrojů Techkon a dlouhodobě se věnuje tématu standardizace v polygrafii. Více na www.printquality.cz.