nejkrásnějších
300VÝLETŮ po České republice
3
HLAVNÍ MĚSTO PRAHA – OKRAJE PRAHY A BLÍZKÉ OKOLÍ
Základna
6,5 km
VÝLET B JÍLOVIŠTĚ Délka: 6,5 km (2 hodiny). Přístup: Několik linek PID od nádraží Praha-Smíchov, autem na parkoviště v obci, případně na parkoviště pod Cukrákem. Obtížnost: Příjemná vycházka lesy nad Berounkou, ztížená poněkud větším převýšením.
Z Jíloviště (ubytování, stravování) vyjdeme po modré značce, podejdeme rychlostní komunikaci a pohodlnou lesní cestou stoupáme k vrchu Kopanina, známějšímu pod názvem Cukrák (411 m). Dominuje mu 150 m vysoká věž se 190 m vysokým anténním nástavcem, odkud se televizní program šířil od r. 1961. Uhýbáme vlevo dolů z kopce, přejdeme rozcestí Na Výhledu a dostáváme se k chatové osadě a později do osady Kazín Pohled na Berounku a skála pod Kazínem (vpravo)
Les pod Cukrákem
(stravování). Kousek teď půjdeme po pradávné tzv. bechyňské cestě,
stezka se přimyká ke skále a místy je do ní vytesána. Konečně sestoupíme pár kroků kolem chaty, za níž odbočuje prudce do stráně neznačená cesta na vrchol Kazína , z něhož je pěkný výhled do údolí Berounky i na pozůstatky starého
přívoz
hradiště. Vrátíme se na modrou značku, která nás cestičkami a pěšinkami dovede zprvu lesem a v závěrečném úseku volným terénem zpátky k rozcestí tur. cest na okraji Jíloviště . Trasa je příjemná v podzimních měsících, kdy ji lze spojit se sběrem hub.
30
HLAVNÍ MĚSTO PRAHA – OKRAJE PRAHY A BLÍZKÉ OKOLÍ
VÝLET C HLUBOČEPY, PRAHA 5 Délka: 7 km (2 hodiny 30 minut). Parkoviště: V Hlubočepech najdeme několik míst vhodných k zaparkování. Autobusy MHD od nádraží Praha-Smíchov. Obtížnost: Na pražské poměry náročnější trasa s větším stoupáním.
Vyjdeme z Hlubočep . Původní název vsi, Hlubočepy, je údajně odvozen od čerpání vody z velké hloubky. Ze stavebních památek zaujme bývalý mlýn, později letohrádek Pavla Michny z Vacínova, na břehu Hlubočepského potoka a zámeček Slovanka v novobarokním slohu z 1. pol. 19. stol. Nejvíce se však potěší milovníci železnic. Jezírko
Nad Hlubočepy se klenou dva přes 20 m vysoké viadukty, součást tzv. Pražského Semmeringu na Buštěhradské dráze. Začátek trasy je na malém náměstíčku při zastávce autobusů MHD. Modrá značka vede pod jedním z viaduktů, který se tak stal bránou do Prokopského údolí. Za viaduktem přejdeme můstek a jdeme vpravo ulicí K Dalejím podél Dalejského potoka. Po chvíli můžeme
odbočit vpravo k romantickému Jezírku , sevřenému strmými vápencovými stěnami. Vrátíme se na silničku a kolem tunelu ve skále přijdeme do Dalejí pod Prokopským lomem. Bohužel, 120 m dlouhá jeskyně, v níž podle pověsti překládal sv. Prokop bibli, byla zničena těžbou vápence. U bývalého strážního domku odbočíme vpravo na žlutou značku k železniční trati a začneme stoupat vzhůru do stráně. Dostaneme se k vyhlídce, od níž lze spatřit Dalejský háj, jeden z mála pražských listnatých lesů, který existoval již ve středověku. Na vrcholu svahu značka vede vlevo a udržuje směr na hraně srázu. Pod námi, nad bývalým koupalištěm, jsou ve strmé stěně otvory Klukovských (Korálových) jeskyní , obývaných již pravěkým člověkem. Obloukem obejdeme pole a dostaneme se k vyhlídce na Hemrovy skály . Poblíž je příčný val, který kdysi chránil Butovické hradiště, dnes spíš připomíná vyvýšenou mez. Kovářovic mez a lom Kančí jsou známými nalezišti zkamenělin. Žlutá značka míří do Butovic, my pokračujeme po okraji srázu ke kostelíčku sv. Vavřince , obklopenému hřbitovem. Od něj jdeme po zpevněné komunikaci k hraně Prokopského údolí a u tabule označující kraj lesoparku
Základna
7 km
Skály nad Hlubočepy
odbočíme vpravo. Udržujeme směr podél kraje lesa, nescházíme do údolí. Borovými hájky a později volnou plání se dostaneme k vrchu Děvín (310 m), kde podle Kosmovy kroniky stával stejnojmenný hrad. Na pláni se prý odehrála rozhodující bitva dívčí války. Z kraje vrchu se otvírá úchvatný pohled na zlíchovský kostelík a údolí Vltavy. Pár kroků od vyhlídky míří pohodlná cesta do roklinky. Přivede nás k nádraží Praha-Žvahov . Před kolejemi odbočíme na silničku, projdeme pod hřištěm a hřbitovem, na rozcestí odbočíme vlevo, lávkou pro pěší zdoláme trať a zabočíme vpravo. Strmě klesající ulicí Ke Hřbitovu se dostaneme do ulice Pod Žvahovem a opět vpravo do výchozího místa k zastávce autobusů .
přívoz
31
KRAJ STŘEDOČESKÝ
Základna
18 km
42
VÝLET A BEROUN Be
Délka: 18 km (5 hodin, s prohlídkou jeskyní asi o 1 hodinu více). Parkoviště: Vyhrazené parkoviště nad Horní bránou. Obtížnost: Snadná trasa s jediným strmým stoupáním.
Od parkoviště jdeme směrem k žel. stanici , kde je turistické rozcestí. Od něj vyjdeme po zelené značce, přejdeme po mostě trať a zabočíme vpravo do Husovy ulice. Pak jdeme Cajthamlovou ulicí a mezi domky projdeme až do místní části Jarov . Na návsi stojí pseudorománská kaple sv. Václava (1862). Z obce vycházíme mírně stoupající silničkou lemovanou topoly. Po chvíli se silnička změní na polní cestu směřující k bývalému lomu ve svahu Kosova (451 m). Před lomem zahne cesta vpravo a pozvolna klesá k okraji lesa, odkud je pěkný výhled do údolí Berounky. Přes les a potom pěšinou přes louku se dostaneme k břehu Suchomastské přehrady (koupání zakázáno) a příjemnou pěšinou po pravém břehu dojdeme k silnici a k tur. orientaci U Přehrady . Od ní jdeme po silnici údolím až k autobusové zastávce u samoty Litohlavy, na další křižovatce míří zelená po silnici vpravo a po 600 m odbočíme opět vpravo přes most a louku k osadě Havlíčkův Mlýn . U tur. orientace změníme barvu značky, dál pokračujeme po žluté. Jakmile přejdeme potok, začneme prudce stoupat zalesněným svahem Kotýzu k Aksamitově bráně . Jde o pozůstatek vápencové jeskyně Zlatá díra nebo Ve Vratech. Od brány vystoupáme přes skalní bradlo, stočíme se doleva a dojdeme k rozcestí Jelínkův most . Leží na jižním svahu Kotýzu, k dvojitému vápencovému mostu vede významová odbočka (100 m tam a 100 m zpět, opatrnost nutná). Z okraje plošiny je zajímavý pohled do údolí i na velkolom Čertovy schody. Na plošině Kotýz stávalo pravěké hradiště, dnes je významná výskytem teplomilné vegetace a krasovými jevy. Od rozcestí u Jelínkova mostu pokračuje-
ro
un k
a
me mírně stoupající pěšinou klikatící se mezi stromy a křovinami při horním okraji plošiny a pak i velkolomu. Tady se stočíme na širokou panelovou vozovku vedoucí lesem. Úsek lemovaný skládkami kamení nás dovede ke křižovatce, kde žlutá zahýbá vpravo a úvozem stoupá ke Koněpruským jeskyním . Pokračujeme kolem parkoviště ke křižovatce, kde zahýbáme vlevo a stále klesáme k dalšímu rozcestí, odkud stoupáme mírně vpravo po silničce do sedélka, z kterého jdeme šikmo vlevo po široké lesní cestě. Pozor na orientaci, odbočení není vyznačeno! Stoupání není dlouhé, pak už nás cesta vede vrcholovou pěšinou k rozcestí Pod Vinnou . Zprava přichází zelená značka a spolu s ní jdeme polní cestou k silnici a do vsi Tobolka . Tady opustíme žlutou
značku a dál půjdeme po zelené. Na konci obce odbočíme vpravo, projdeme kolem zarůstajícího rybníčku, vystoupáme ke zpevněné cestě, po ní se dáme vpravo, dojdeme k lesu a zahneme do něj vlevo. Stále klesáme zprvu lesem a pak loukou úpatím Tobolského vrchu (467 m) k rozcestí a tur. orientaci Pod Tobolským vrchem , odkud stoupáme zhruba 300 m na plochý hřbítek. Za ním začínáme klesat k tur. orientaci Kodské polesí a vlevo k Tetínu. Dáme se vlevo po modré značce, která prudce klesá do údolí Berounky. Chvíli jdeme proti proudu řeky, podejdeme žel. most, za ním zabočíme doleva a podél plotu dopravní firmy dojdeme k žel. stanici Beroun , kde odbočíme vpravo k parkovišti. Koněpruské jeskyně
KRAJ STŘEDOČESKÝ
Základna
4 km
VÝLET C SVATÝ JAN POD SKALOU Délka: 4 km (2 hodiny, s prohlídkou skanzenu asi o hodinu více). Parkoviště: Před kostelem v obci. Obtížnost: Náročná trasa s obtížným terénem, vyžaduje dobrou obuv. Nedoporučuje se za mokra.
V hluboce zaříznutém údolí potoka Loděnice (Kačák) leží Svatý Jan pod Skalou . Obec nese jméno po synu chorvatského knížete Gostimysla, poustevníku Ivanovi (Janovi), který se kolem r. 880 usadil v jeskyni při prameni vody. Podle legendy tu žil 42 let a setkal se tu i s knížetem Bořivojem, který sem z nedalekého Tetína jezdil na lov. V 11. stol. tu benediktini založili pobočný klášter patřící k Ostrovu u Davle. V l. 1657–61 byl na místě starší svatyně vybudován kostel sv. Jana Křtitele (C. Lurago), na počátku 18. stol. přestavěný a upravený K. Dienzenhoferem. Uvnitř je jeskyně s barokní sochou sv. Ivana a vchod do bývalé klášterní krypty. Na východní straně navazuje jeskyně upravená na tzv. Starý kostel (P. Marie) s kamenným Ivanovým ložem. Podzemní prostory jsou z kostela přístupné. Při jižní straně chrámu je krytý Ivanův pramen se
44
„zázračnou vodou“. Klášter byl za josefínských reforem zrušen, pak tu byly lázně, učitelský ústav a věznice. Dnes tu sídlí vyšší odborná pedagogická škola. V obci je možné občerstvení. Od kláštera vychází trasa Svatojanského okruhu, značená bílým čtvercem s příčným zeleným pruhem. Panely naučné stezky nás seznámí s faunou i flórou zdejší krajiny. Serpentinami vystoupáme ke kapli Povýšení sv. Kříže (1714, K. Dienzenhofer) se sousoším sv. Ivana a Jana Křtitele. Pokračujeme pěšinou ve svahu Skály až k mohutnému dubu s mariánským obrázkem. Tady cesta zatáčí vpravo a po zhruba 120 schodech z kuláčů i kořenů nás vyvede do sedla, odkud vpravo odbočíme na vrchol (438 m) s velkým křížem. Skála je výběžkem hřebene Stydlých vod a ční 180 m nad údolím potoka. Ve stěně jsou dvě jeskyně (viditelné zdola). Vrátíme se na rozcestí a v přímém směru pokračujeme k odtěženému patru dolu Paraple . Pěšina sleduje okraj lomu, pak se stáčí vlevo a dovede nás k Solvayovým lomům , kde můžeme navštívit expozici těžby a dopravy vápence (otevřeno: V.–X. So 10–17, Ne 10–16). K muzeu vede z naučné stezky odbočka. Po prohlídce se vrátíme na původní trasu a začneme sestupovat po cestě zahrazené závorou. Mineme všechny
Mohutné vápencové bradlo nad Sv. Janem pod Skalou
odbočky a jdeme v přímém směru listnatým lesem. Nakonec vejdeme do vysokého porostu a asi po 60 m odbočíme vlevo na pěšinu, která sejde do úžlabiny. Pod informačním panelem je sklepení s poklopem, zajišťujícím vstup do jeskyně Arnika . U jeskyně se cesta dělí, my se dáme spolu se zelenou značkou mírně vlevo vzhůru. Vystoupáme do sedla, asi 200 m za ním je výrazný propasťovitý závrt, další najdeme u křižovatky cest Propadlé vody . Závěrečné klesání po červené značce nás dovede k ohradní zdi kláštera. Podél ní se dostaneme na parkoviště .
KRAJ JIHOČESKÝ
Základna
11 km
VÝLET A TŘEBOŇ Délka: 11 km (3 hodiny). Parkoviště: Vyhrazené plochy ve městě. Obtížnost: Pohodlná procházka rovinatým terénem.
Vyjdeme z nám. T. G. Masaryka Rožmberskou ulicí, šikmo proti proslulému hotelu Bílý koníček. Ulice vyústí na Trocnovském nám., odkud budeme sledovat červenou značku, která nás dovede na hráz rybníka Svět ( , 210 ha). Dvakrát lomená hráz je dlouhá 1575 m, v koruně široká 7–17 m, duby na ní rostoucí jsou až 400 let staré. Za hrází odbočíme vpravo, část cesty půjdeme ještě po červené značce, a jdeme parkově upravenou částí podél rybníka asi kilometr k Schwarzenberské hrobce . Rodinná hrobka byla vystavěna v l. 1874–77 a má podobu novogotické centrální kaple (J. Schmidt, D. Deworetzky). V hale kaple jsou umístěny kamenné sarkofágy, z nichž nejcennější je mramorový z r. 1793 (otevřeno
130
Rybník Svět
v sezoně 8–18). Od hrobky pokračujeme k původně gotickému hřbitovnímu kostelíku sv. Jiljí , který byl v letech 1574–76 upraven J. Vlachem. Freska T. Felsa (1588) představuje donátora Viléma z Rožmberka s jeho dvěma manželkami. Od kostelíka se záhy dostaneme k pláži Ostende, odkud jezdí lodě k hrázi a kde je příjemné koupání (občerstvení). Ještě asi 3 km půjdeme po břehu rybníka spolu s červenou značkou, ale pak se od ní oddělíme a zůstaneme věrni značení zelenobílému, které patří naučné stezce. Ta nás kolem Spolského mlýna povede přes Spolský potok na severní
NS Cesta kolem Světa
Schwarzenberská hrobka
stranu rybníka a kolem Rybářské bašty a hotelu Svět zpátky na hráz . Zastavení naučné stezky nás seznámí s rybníkem a jeho okolím, dnes jednou z nejvyužívanějších rek reačních vodních ploch. Od hráze se pak směrem doleva vrátíme na náměstí .
KRAJ JIHOČESKÝ
Základna
VÝLET B JIŘÍKOVO ÚDOLÍ Délka: 15 km (2 hodiny). Parkoviště: V obci vyhrazena plocha. Obtížnost: Snadná trasa s nulovým převýšením.
Za poznáním rašeliniště Červené blato vyjdeme z malého parkoviště v bývalé osadě Jiříkovo Údolí, kde se kdysi vyrábělo hyalitové sklo. Poslední stavbou je kaple, poskytující útočiště ochráncům přírody. Ti stáli u vybudování naučné stezky, dlouhé 3,5 km a osazené devíti informačními panely o těžbě a využití rašeliny, flóře a fauně blata. Cesta vede po povalovém chodníku, překračujícím bažinatá místa.
Národní přírodní rezervace o rozloze 331,43 ha patří k našim nejrozsáhlejším blatům a je součástí třeboňských rašelinišť, jejichž vývoj klademe do konce doby ledové, tedy do období mezi 10–12 000 lety. Rašelina se tu těžila hlavně Obydlená kaple a cesta rašeliništěm
15 km
v 19. století, těžba skončila v roce 1910 spolu se zánikem sklárny. Území, protkané řadou kanálů, rychle zregenerovalo. Daří se tu borovici blatce, roste tu bříza pýřitá a bělokorá, část blata porůstá rojovník bahenní a suchopýr pochvatý, na několika místech se vyskytuje masožravá rosnatka okrouhlolistá. V podrostu blatkových borů objevíme borůvku, vlochyni, kyhanku sivolistou a na vlhčích místech i klikvu žoravinu s půvabnými růžovými kvítky na jaře a rudými bobulemi na podzim. Z fauny zaujme překvapivé množství motýlů, žijí tu vzácní brouci a pavouci, z vyšších živočichů můžeme zahlédnout zmiji obecnou, z ptáků čápa černého nebo kulíška menšího. Vyjdeme od parkoviště po zelené značce a za chvíli už stojíme na počátku naučné stezky . Cyklis-
Restaurace Červené blato
té tu mají místo pro zaparkování kol, vjezd na povalový chodník je zakázán. Pokračujeme vpravo, jak přikazuje šipka. Jedině tak nikoho nepotkáme a nebudeme se muset na úzkém chodníku vyhýbat. Informační panely nás seznamují se zvláštnostmi krajiny, jistě se zastavíme u rašelinného jezírka a časem dospějeme k bodu , odkud se budeme vracet k pevné půdě pod nohama. Právě tady je nejmokřejší úsek a bylo by velmi nebezpečné z chodníku sestoupit. Hlídat musíme především děti a případně psy (vždy na vodítku). Možná bychom se divili, jak rychle by pes zmizel v bažině a jak marné by byly pokusy o jeho záchranu. Záhy dospějeme k první zastávce a lesíkem se vrátíme k parkovišti.
131
KRAJ PLZEŇSKÝ
Základna
9,5 km
VÝLET A PRÁŠILY Délka: 9,5 km (2 hodiny 30 minut). Parkoviště: Na východním okraji vyhrazené parkoviště u autobusové zastávky. Obtížnost: Středně obtížná trasa. Informace: IS obce, Prášily 110, Sušice, 342 01, tel.: 376 589 019, e-mail: isprasily@email.cz, www.sumavanet.cz
Osada Prášily vznikla při Gattermayerově sklárně v 18. stol.
162
Prášilské jezero
a nazývala se Gattermayerova Huť. Před 2. svět. válkou byly Prášily významným turistickým střediskem, v 50. letech 20. stol. se ocitly na okraji vojenského prostoru Dobrá Voda a dalo se do nich cestovat jen na propustky. V 90. letech 20. stol. byly znovu zpřístupněny veřejnosti a staly se hojně navštěvovaným turistickým centrem. Z obce vyjdeme po silnici směrem na Srní spolu s červenou značkou, přejdeme potok a za ním odbočíme v lese vpravo na mírně stoupající širokou cestu, z níž se stočíme doleva a loukami a lesy jdeme svahem nad Jezerním potokem. Balvany porostlé lišejníky, temné lesy a ticho jako by oživovaly tísnivé pocity, které občas jezero vyvolalo. Prášilské jezero , nad nímž se vypíná 15 m vysoká stěna, je ve skutečnosti i podle pověstí místem posledního odpočinku zoufalců, kteří neunesli tíhu osudu. Žijí prý na dně, občas vystupují na hladinu a jejich kvílení a pláč se nesou široko daleko. U jezera najdeme lavičky, na hrázi je pomník, připomínající tragickou smrt studenta Ottokara Koreise († 1927).
Od jezera scházíme k rozcestí Liščí díra , kde stávala Schwarzenberská hájovna. Tady vyměníme červenou značku zprvu za zelenou a poté za žlutou, která nás vede z kopce k rozcestí Slunečná , a doprovodí nás až do cíle. Pohodlně klesáme silničkou k silnici, k bývalé osadě Grünberg . Poblíž autobusové zastávky Slunečná je parkoviště, vlevo po silnici se dostaneme do Prášil . Lesní cesta k Prášilskému jezeru
KRAJ PLZEŇSKÝ
VÝLET B SRNÍ Délka: 8,5 km (2 hodiny 30 minut). Parkoviště: Ve středu obce nebo před některým z hotelů. Obtížnost: Snadnější trasa bez výrazného převýšení, po dobrých cestách.
Původní dřevařská osada Srní vznikla na počátku 18. stol. Dnes je to převážně rekreační obec s několika zachovalými stavbami lidové architektury (čp. 46 se zvoničkou, která bývala znakem svobodného králováckého dvorce) z přelomu 18. a 19. stol. a kostelem Nejsv. Trojice, krytým na návětrné straně šindelem. Od tur. orientace vyjdeme po zelené značce, projdeme obcí a širokou cestou stoupáme k úpatí Spáleného vrchu (1013 m). U lesa nad obcí uhýbáme mírně vpravo na lesní cestu, která nás vede podél kamenné zídky lesíky a loukami. Postupně se stáčíme vlevo, dojdeme na rozcestí a asi 30 m za ním uhýbáme doprava. Dojdeme k Vchynicko-tetovskému kanálu , k rozcestí nad Sekerským potokem. V místech, kde cesta míří vpravo přes můstek, uhýbá vlevo tzv. Kamenný skluz. Korytem vyloženým plochými balvany se dřevo splavovalo do Sekerského potoka. Za místem zvaným U Sedla se cesta stáčí vpravo, stoupá k okraji louky a vede nás kolem základů domů bývalé osady Sedlo. Pár domů tu ještě stojí, cesta se mění v silničku, ale značka z ní brzy odbočí vlevo. Stoupáme k orientaci U Vodního zámku , odkud vede významová značka na Klostermannovu vyhlídku (200 m
tam a zpět). Informační panel nám usnadní orientaci při výhledu. Vrátíme se na značku a klesáme loukou k vlastnímu Vodnímu zámku , součásti vodního díla Vydra. Odtud značka mírně klesá k silničce, po níž vede vpravo k akumulační nádrži. Od rozcestí se stolkem a lavičkami se dáme vlevo a silničkou
klesáme k Srní. Cestou mineme dům čp. 47, zvaný Klostermannův, rozložité roubené stavení z přelomu 18. a 19. stol. s polovalbovou střechou a zvoničkou. Silnička nás pak dovede do centra Srní .
Základna
Vchynicko-tetovský kanál
8,5 km
163
KRAJ KARLOVARSKÝ
Základna
7,5 km
VÝLET A MARIÁNSKÉ LÁZNĚ Délka: 7,5 km (2 hodiny 30 minut). Parkoviště: Vyhrazené parkoviště ve městě. Obtížnost: Snadná trasa.
Vyjdeme od Infocentra v Mariánských Lázních po modré značce. Zprvu jdeme mírně vzhůru, zahneme do Ruské ulice, projdeme kolem městského úřadu a pak pokračujeme ulicí Mladějovského. Podejde-
Král smrků
me Pramenskou ulici a stoupáme ke hřbitovu. Projdeme vpravo kolem altánku s lavičkami, mírně stoupáme krajem lesa a o kus dál zabočíme vlevo na cestu do kopce. Stoupáme až k silničce, po níž se dostaneme k hájovně Valy . Za ní se cesta dělí. Modrá, zv. Smetanova alej, jde vpravo, my se ale pustíme vlevo podél chráněného
194
stromořadí s názvem alej Svobody, které míří do Kynžvartu (2,5 km). Asi po 600 m v místech, kde alej začíná klesat, odbočuje vpravo široká cesta. Dáme se po ní, projdeme horním okrajem paseky
ká malý potok. Za ním uhneme vpravo k Balbínovu prameni . Za pramenem pokračujeme asfaltovou silničkou, která sestoupí k údolí Medvědího potoka. Tady se dáme vpravo, dojdeme na pa-
a jdeme asi 700 m lesem na rozcestí. Tady odbočíme vpravo, po několika metrech se ale dáme vlevo a stoupáme vysokým lesem ke Králi smrků . Smrk ztepilý je vysoký 38 m, obvod kmene má 485 cm, stáří se odhaduje na 190 let. Vrátíme se na rozcestí a pustíme se vlevo asfaltovou silnicí, přetneme alej Svobody a klesáme až ke kraji lesa poblíž železniční trati. Mineme hájovnu, za ní odbočíme vlevo, chvíli mírně stoupáme, ale záhy klesneme do údolí, kterým proté-
seku s posedem, u něj odbočíme vlevo a po schodech sejdeme k Medvědímu prameni , kde stojí altánek s plastikou Medvěda. U pramene se napojíme na žlutou značku a jdeme po ní vlevo až na silničku, kde se dáme vpravo do Mariánských Lázní. Vpravo nám zůstane hokejová hala, vlevo plavecký bazén. Sestupujeme Tyršovou ulicí, na konci parku se dáme vlevo vzhůru, přejdeme hřebínek a za ním klesneme do Ruské ulice, po níž se vrátíme do lázeňského centra .
Mariánské Lázně, Křížový pramen a kolonáda
KRAJ KARLOVARSKÝ
Základna
7,5 km
VÝLET B LÁZNĚ KYNŽVART Délka: 7,5 km (2 hodiny 30 minut, s prohlídkou zámku o hodinu více). Parkoviště: Před nádražím nebo před zámkem. Obtížnost: Snadná a příjemná procházka.
Vyjdeme od žel. stanice Lázně Kynžvart , chvíli stoupáme, projdeme kolem hostince U Benediktů a na rozcestí se dáme vpravo. Zleva se přidá zelená značka, které se budeme držet. Dostaneme se ke Kovárenskému rybníku, na jehož konci, vlevo od hráze, stojí stará kovárna z 2. pol. 18. stol., vybudovaná při císařské silnici. Zahneme vpravo na hráz, přejdeme ji a za ní pokračujeme silnicí vlevo. Mineme hospodářský dvůr (P. Nobile, 1833) v empírovém slohu, přejdeme parkoviště a jsme u zámku . Jeho dnešní klasicistní podoba je z let 1820–33, kdy byl upraven pro kancléře Klementa Václava Lothara Metternicha podle
projektu P. Nobila. Zámek, v němž kancléř vedl mnohá důležitá jednání, je přístupný IV. a X. So, Ne, Sv 9– 16, V. a IX. Út–Ne 9–16, VI.–VIII. Út– Ne 9–17. Je obklopen nádherným parkem, kterým vede několik vycházkových cest. Vydáme se k němu po silnici západním směrem. Naproti zámku je stanice pro zraněná zvířata, za můstkem přes potok odbočuje Ptačí alej, ale my jdeme přímo k Mlýnskému rybníku s ostrůvkem upraveným pro pořádání pikniků. Na úrovni hráze odbočíme vpravo na pěšinu, která stoupá na výšinu s památníkem dvou císařů, Františka I. a Ferdinanda V. (1835). Cestou vlevo při kraji svahu dojdeme ke skalce a po schodech vyjdeme ke kříži princezny Pascaliny, Metternichovy dcery, která zemřela r. 1890. Příčinou smrti byly oficiálně komplikace v těhotenství, ale říkalo se, že ji roztrhali zdivočelí psi. Vrátíme se na cestu, která se stáčí vlevo zpět k Mlýnskému rybníku. Za starým kolovým mlýnem se dáme vpravo přes hráz a za ní vlevo při břehu rybníka. První schody odbočující vpravo mineme, po druhých zdoláme vrch a napojíme se na vyhlídkovou cestu, která vede vzhůru k bývalé čajovně a od ní na vrchol pahorku k Lesní kapli. O 100 m dál najdeme šestiboký železný chrámek v čínském stylu. Obejdeme balvan a vracíme se kolem kaple k čajovně a od ní k zámku. Po prohlídce Metternichova sídla se napojíme na zelenou značku, která prochází východním krajem parku
Zámek Kynžvart
a pak stoupá pěšinou uprostřed luk k silnici u prvních domků Lázní Kynžvart . Městečko bylo založeno v podhradí ve 13. a 14. stol., ale k významnějšímu rozvoji došlo v 19. stol., kdy tu byly založeny lázně. Zelená značka nás z náměstí
Pohled na zámek z parku
s kostelem sv. Markéty dovede do lázeňské části, kolem Nových lázní (1863) až k pavilonu nad Richardovým pramenem, nejznámějším ze zdejších pramenů. Od něj se vrátíme ke středu města, ale před hotelem Hubertus odbočíme vlevo na žlutou značku. Ta směřuje lipovou alejí z kopce i z města. Na jejím začátku jsou troje boží muka z r. 1857. Půjdeme alejí asi 1 km, až se dostaneme k přírodní památce Kynžvartský kámen , shluku žulových balvanů s dobře viditelnými stopami po zvětrávání, tzv. pseudoškrapy. Projdeme lesíkem a stočíme se vpravo na hráz Pastevního rybníka, za ní se dostaneme na silnici a po ní se dáme vpravo k rozcestí, odkud směrem doleva zamíříme k nádraží .
195
KRAJ ÚSTECKÝ
Základna
17 km
VÝLET A HŘENSKO Délka: 17 km (přibližně 6 hodin včetně plavby na pramici). Parkoviště: V Hřensku je několik parkovišť. Obtížnost: Středně náročný výlet. Informace: Infocentrum, tel.: 412 554 286, e-mail: hrensko@ceskosaske-svycarsko.cz, www.ceskosaske-svycarsko.cz
Hřensko je tur. střediskem v pískovcové oblasti České Švýcarsko. Turistika se zde rozvíjí již od poloviny 19. stol. Zajímavostí je také nejnižší bod Česka (115 m), který leží nedaleko obce, v místě výtoku Labe do Německa. V obci nás zaujmou četné hrázděné stavby, barokní kostel sv. Jana Nepomuckého pochází z r. 1786. Výlet povede jednou z nejatraktivnějších tras národního parku České Švýcarsko – z Hřenska k Pravčické bráně, na Mezní Louku a zpět soutěskami Kamenice. Z Hřenska vyjdeme po červené značce, nejpr-
Labská vyhlídka
Pravčická brána
ve po silničce mírně do kopce až k odbočce Tři prameny. Zde opustíme silnici a vystoupáme 2,5 km lesem k nejobdivovanějšímu přírodnímu výtvoru Českého Švýcarska – Pravčické bráně . Skalní most
Plavba v Tiché soutěsce
patří k největším a nejkrásnějším v Evropě. Vznikl v kvádrových pískovcích miliony let trvajícím zvětráváním. Šířka brány u dna je 26,5 m a minimální tloušťka 3 m. Němci na-
přeprava – lodičky přeprava – lodičky
202
zvali toto místo Prebischtor podle poustevníka Prebische, který zde podle legendy žil. Okolí Pravčické brány nabízí několik vyhlídek do širokého okolí (samotný oblouk je od r. 1980 nepřístupný). Pod Pravčickou bránou stojí od r. 1881 restaurace Sokolí hnízdo. Odtud pokračujeme do Mezní Louky , 5,5 km dlouhá cesta vede příjemnou pěšinkou, většinou po vrstevnici, nad námi se tyčí pískovcové skalní stěny, pod námi zeje hluboké lesnaté údolí. Místy se nám otvírají krásné rozhledy, mj. na stolovou horu Děčínský Sněžník a na Růžový vrch. Na Mezní Louce byl r. 1892 vybudován honosný hotel, který sloužil jako klimatické lázně. Později se zde rozrostlo významné rekreační a turistické středisko. V Mezní Louce se napojíme na zelenou značku, která nás 1,5 km po silničce zavede do vsi Mezná s řadou cenných staveb lidové architektury. Z Mezné sestoupíme po schodech do kaňonu říčky Kamenice. Po můstku překonáme říčku a odbočíme vpravo k Tiché soutěsce . Zde nás čeká odměna v podobě plavby na pramici nádherným kaňonem Kamenice s vodopádem (převozník nás zde vyhlíží denně v sezoně od Velikonoc do 30. 10. od 9 do 17, v létě do 18 hodin), součástí plavby je i poutavý výklad. Od Tiché soutěsky se vrátíme do Hřenska cestou vybudovanou italskými řemeslníky koncem 19. stol., procházející přes lávky a tunýlky ve skalách.
KRAJ ÚSTECKÝ
Základna
VÝLET B JETŘICHOVICE Délka: 7 km (2 hodiny). Parkoviště: Menší odstavná plocha poblíž Grieslova mlýna. Obtížnost: Odpočinková vycházka klidným údolím podél toku Chřibské Kamenice.
Malebná osada Jetřichovice vznikla již koncem 14. stol. v souvislosti s hradem Falkenštejnem. Kdysi zde bývaly minerální a rašelinné lázně, později dětská ozdravovna. Dnes jsou Jetřichovice významným rekreačním střediskem a východištěm řady tur. cest. Najdeme zde také pěkné roubené a hrázděné stavby lidové architektury. Turistické cesty z Jetřichovic míří
7 km především do pískovcových Jetřichovických stěn s věhlasnými vyhlídkami Mariina skála a Vilemínina stěna, hojně navštěvovaný je i skalní hrádek Falkenštejn. My se Malebná jetřichovická roubenka
však podíváme do Pavlínina údolí, jednoho z nejkrásnějších údolí v oblasti. Jde o romantický úsek říčky Chřibská Kamenice, zhruba mezi obcemi Studený a Jetřichovice. Přibližně 3,5 km dlouhé lesnaté údolí lemují pískovcové skály. Od rozcestníku tur. cest u parkoviště nás údolím povede červená značka, nejprve kolem Grieslova mlýna (dnes škola v přírodě) a potom lesem stále podél toku Chřibské Kamenice. Dojdeme až k okraji obce Studený , zpět se vrátíme stejnou cestou. Popřípadě zajdeme až do vsi Studený, kde si prohlédneme pěkné ukázky lidové architektury. Jetřichovické stěny
203
KRAJ KRÁLOVÉHRADECKÝ
Základna
12 km
VÝLET A MLADĚJOV Délka: 12 km (4 hodiny s prohlídkou hradu). Parkoviště: V obci několik vhodných míst. Obtížnost: Pohodlná cesta s mírným převýšením, větší stoupání jen ke zříceninám.
Ze středu obce vychází červená značka kolem zarostlého rybníka k rozcestí u Dolního mlýna . Tady se stýkají čtyři údolí, nejvýraznějším z nich protéká potok Žehrovka. Pokračujeme vpravo po červené po hrázi rybníka a vozovou cestou do údolí. Mírně stoupající cesta nás dále vyvede na okraj lesa, odkud poprvé spatříme Trosky. Přejdeme silnici a pěšinou se vydáme ke skalám U Apoleny . Zhruba 500 m dlouhá řada pískovcových skal je oblíbeným horolezeckým terénem. Pěšina se klikatí skalními podchody, stoupáme k okraji lesa a přes pastviny se dostaneme k parkovišti pod Troskami . K hradu dále vede kamenitá cesta. Dva vrcholy vypreparovaného čedičového sopouchu poskytly v letech 1380–90 stavební prostor Čeňkovi z Vartemberka. Vrcholy byly dotvořeny věžemi Pannou (východní) a Babou, v sedle mezi nimi stály obytné a hospodářské budovy. Nyní lze na obě věže vystoupit
274
(otevřeno: denně VI.–VIII. 9–17, IX. 9–16, IV. a X. So, Ne 9–16). Vrátíme se k parkovišti (ubytování, stravování) a po modré značce zamíříme do Troskovic a dále po silnici k zastávce autobusů u samoty Semín . Stopy valů na skalnatém platu připomínají, že tu bývalo jedno z největších hradišť (180 ha) v Čechách. Stále po modré projdeme krátký úzký kaňon, kterým se dostaneme do Nebákova.
Zříceniny hradu Trosky
V údolí Žehrovky narazíme na Vlkův mlýn , zmiňovaný už v r. 1455 a do dnešní podoby přestavěný v 1. pol. 18. stol.. Odbočíme vlevo na červenou značku a mírně stoupáme nad břeh Nebákovského rybníka. Později se k Žehrovce vrátíme a úzkým údolím dospějeme k Dolnímu mlýnu a zpět do Mladějova .
KRAJ KRÁLOVÉHRADECKÝ
Základna
VÝLET B TURISTICKÁ CHATA V PRACHOVSKÝCH SKALÁCH Délka: 1,8 a 3,5 km (celkem 3 hodiny). Parkoviště: U Turistické chaty, vstupné. Obtížnost: Nepříliš náročné, s dvěma strmými stoupáními.
Prachovskými skalami prochází řada turistických cest, my tentokrát vyrazíme od Turistické chaty na jeden kratší a jeden delší okruh. Kratší okruh vede po žluté značce a půjdeme ho v opačném směru, než je vyznačen. Od chaty mírně stoupáme k Přední Točenici, kde se cesta stáčí vpravo a strmě stoupá Malou Fortnou. Úzký průchod mezi skalními bloky je místy zabezpečen zábradlím, na jedné skalní stěně spatříme medailon Jana Žižky. Vystoupáme na skalní plošinu k odbočce na vyhlídku Českého ráje , odkud je jeden z nejkrásnějších rozhledů. Vrátíme se na žlutou značku a pohodlnou lesní cestou dojdeme k rozcestí U Buku. Tady se k nám připojí zelená značka, která nás spolu se žlutou dovede na Vyhlídku míru . Odtud pokračujeme k rozcestí nad Císařskou chodbou, kterou sestupujeme k Turistické chatě . Prachovské skály
1,8 km 3,5 km
Velký okruh je veden po zelené značce. Od chaty se vydáme do Zelené rokle. Následuje namáhavý úsek, zvaný Řehákův výstup. Cesta je jištěna zábradlím a dovede nás na Pechovu vyhlídku . Úsek k rozcestí Nad Fortnou je pohodlnější. Sestupujeme do Fortny, úzké temné chodby, v jejíchž stěnách jsou vyryty tajemné značky. Mineme odbočku do nepřístupné Lví sluje a směřujeme k Nové rokli, kterou se dostaneme k výstupu na Šikmou věž . Když se vrátíme na značku, pokračujeme k rokli Babinec, odkud mírně stoupáme k Americké sluji a dále k rozcestí U Buku, od kterého jdeme spolu s červenou značkou na Hlaholskou vyhlídku . Ještě kousek jdeme spolu s čer venou, ale záhy z ní odbočíme a po zelené sestupujeme kolem pseudokrasové
jeskyně Bratrská modlitebna , která bývala útočištěm českých bratří. Cesta k Rumcajsově vyhlídce vede skalním labyrintem, jehož členitým terénem se dostaneme na hřebínek Plecháče. Následují Všetečkova a Šlikova vyhlídka, od níž úzkou pěšinou sestupujeme k Zadní Točenici a k Turistické chatě .
275
KRAJ PARDUBICKÝ
Základna
4 km
VÝLET C STARÝ SVOJANOV Délka: 4 km (1 hodina 30 minut, s návštěvou hradu o hodinu déle). Parkoviště: U kostela na jihozápadním konci obce. Obtížnost: Cesta s velkým převýšením.
Vyjdeme od kostela sv. Mikuláše . Působivý gotický kostel, krytý šindelem, byl postaven na přelomu 13. a 14. stol. a v 2. pol. 14. stol. byl vyzdoben malbami, z nichž vyniká nástropní freska Poslední soud. Kostel obklopuje ohradní zeď s barokní bránou, v níž je osazena socha sv. Mikuláše. V kostele byli pohřbíváni páni z hradu Svojanova. Přes silnici naproti kostelu začíná tzv. Zádušní cesta, po níž vede zelená značka. Cesta stoupá do prud-
kého svahu, na jehož vrcholu stojí zřícenina hradu Svojanov (u hradu malé parkoviště s omezeným počtem míst). Při výstupu se pořádně zadýcháme, ale naštěstí není dlouhý, trápit se budeme necelé 2 km. Vede nás mohutná kulaKostel sv. Mikuláše ve Svojanově
308
Zříceniny hradu Svojanova
tá věž, která vyčnívá ze strmého zalesněného ostrohu. Hrad založil r. 1265 Přemysl Otakar II. na ochranu Trstěnické stezky a v té době nesl hrad jméno Fürstenberg. Po králově smrti byl vdovským věnem královny Kunhuty. Po její smrti tu až do svého zatčení žil její druhý manžel, Záviš z Falkenštejna, se svou druhou manželkou Alžbětou Uherskou. Dochovalo se jádro hradu s částečně zříceným palácem a okrouhlou věží s břitem. Vše obklopují až 5 m silné hradby s půlválcovými baštami. V empírovém paláci je muzeální expozice a výstavní prostory představují keramiku Jana Kutálka (otevřeno: IV. a X. So, Ne, Sv 9 až 17, V.–IX. Út–Ne 8.30–17). Od hradu vede východním směrem zeleně značená odbočka k božím mukám na kraji lesa , odkud se otvírá pěkný pohled do kraje. Z parkoviště vychází zelená značka k městečku Svojanov . Cesta dolů je dlouhá 0,5 km. Prudké klesání nás dovede k restauraci (občerstvení) a autobusové zastávce, od níž půjdeme vlevo po modré značce sledující silnici. Značka brzy uhýbá vpravo přes Křetínku, my se přidržíme silnice, která nás po 1,5 km dovede k další autobusové zastávce. Od ní půjdeme vlevo po zelené značce a po 500 m dojdeme ke kostelu sv. Mikuláše .
KRAJ PARDUBICKÝ VÝLET A Andrlův chlum Do revíru mrtvých myslivců
VÝLET B Lanšperk K prameni zázračné vody
VÝLET C Jablonné nad Orlicí Na nejvyšší vrchol Bukovohorské hornatiny
Základna
Ústí nad Orlicí Přístup: Silnice č. 14 z Vamberka do Č. Třebové s návazností na č. 43 Brno–Lanškroun. Parkování: Parkoviště na náměstí. Informace: IC, Sychrova 16, 562 01 Ústí n. O., tel.: 465 514 111, e-mail: ic@muuo.cz, www.ustinadorlici.cz
Město bylo založeno na počátku 13. stol. Vilémem z Drnholce. Později bylo v držení řady šlechtických rodů, např. Pernštejnů a Lichtenštejnů. Vznikaly zde soukenické a tkalcovské cechy, po výstavbě žel. tratě r. 1845 se urychlilo zprůmyslnění textilní výroby. Ze staré zástavby zůstal zachován původní čtvercový půdorys náměstí, ze dvou stran lemovaného domy s podloubím. Děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie má hodnotné barokní zařízení. Moderní architekturu reprezentuje secesní budova gymnázia z r. 1913, ve funkcionalistickém stylu bylo postaveno divadlo (K. Roškot, 1936). Ústí nad Orlicí je rodištěm houslového virtuosa J. Kociána (1883 až 1956), na jehož počest se každoročně koná soutěž mladých houslistů Kociánovo hudební Ústí.
Andrlův chlum–Lanšperk Z Andrlova chlumu se vrátíme k Ústí n. O. a projedeme jím stále po silnici č. 360. Do Lanšperka , kde začíná VÝLET B , je to z Ústí 5 km.
Ústí nad Orlicí–Andrlův chlum Z Ústí vyjedeme po silnici č. 360, z které asi kilometr za městem uhýbá doleva silnička na Andrlův chlum , odkud půjdeme na VÝLET A Při jízdě je třeba dát pozor na prudké stoupání a serpentiny.
Lanšperk–Jablonné nad Orlicí Z Lanšperka pokračujeme stále po silnici č. 360. Po 7 km projedeme Letohradem a za ním silnicí s velkým převýšením pojedeme k silnici č. 11 , kde se dáme do-
Ústí nad Orlicí
prava. Do Jablonného n. O. nám zbývá 6 km. Z Jablonného vyjdeme na VÝLET C
Jablonné nad Orlicí– Ústí nad Orlicí Vracíme se stejnou trasou, tedy po silnici č. 360. Úsek z Jablonného n. O. do Ústí n. O. je dlouhý 22 km. Jamné nad Orlicí
309
KRAJ VYSOČINA
Základna
VÝLET A VESELÝ KOPEC Délka: V tomto případě neuvádíme, záleží na nás, jak dlouho chceme ve skanzenu pobýt. Parkoviště: Před skanzenem. Obtížnost: Pohodlná procházka. Informace: Soubor lid. staveb Vysočina, Příčná 350, 539 01 Hlinsko, tel./fax: 469 326 415, e-mail: sls.vysocina@atlas.cz, www.vesely-kopec.cz
Skanzen lidových staveb na Veselém Kopci (otevřeno: V.–VIII. Út–Ne 8–17, IX. Út–Ne 9–17, IV. a X. So, Ne pro předem ohlášené návštěvy) byl vybudován na místě, kde už od 14. stol. stávala pasekářská osada. Později sem byly přeneseny stavby z Hlinecka, Chrudimska, části Poličska, Litomyšlska a Vysokomýtska. Ve skanzenu je velmi poutavě připravena expozice, vedoucí k poznávání života na vesnici v 19. stol. A co například můžeme na Veselém Kopci vidět? Ve vodní olejně se dozvíme, jak se dělal olej ze lněných semínek. Zařízení sem bylo převezeno z Da-
mašku u Pusté Rybné. Vodní kolo pohánělo čtyři drticí sloupy, které tloukly do důlků naplněných semínky. Další postup už neprozradíme, zájemci se ho dozvědí na místě. V následujícím stavení, mlýnu z Oldřetic u Skutče, si můžeme prohlédnout soustrojí, které přes vodní kolo pohánělo varnu povidel. K varně patřila i har-
Skanzen na Veselém Kopci
monika. Po celou dobu vaření na ni hrál obecní policajt a jeho úkolem bylo budit případné spáče a zabránit tak připálení povidel. Tak postupujeme od stavení ke stavení a všude se dozvíme něco o zapomenutých řemeslech. Musíme obdivovat dokonalost i účelnost nástrojů a především um lidí, kteří je sestrojili i používali.
1. Usedlost z Hlinecka; 2. Sýpka; 3. Ovčín z Hradiště u Nasavrk; 4. Výměnek; 5. Stodola (soukromý objekt); 6. Čtyřboká stodola; 7. Prasečí chlívek; 8. Sv. Jan Nepomucký; 9. Zvonička z Jeníkova; 10. Veselokopecká kaple; 11. Usedlost z Lezníku; 12. Polygonální stodola ze Sádku u Poličky; 13. Loutkářská maringotka; 14. Soukromý objekt čp. 4; 15. Haltýř se studánkou; 16. Suška ovoce ze Stříteže; 17. Suška lnu-pazderna ze Všeradova; 18. Hájenka z Kozojed; 19. Včelín; 20. Obydlí bezzemka; 21. vodní pila z dolní Sloupnice; 22. Vodní olejna z Damašku; 23. Záhřivka z Přívratu; 24. Mlýn; 25. Sekernická dílna; 26. Stupník na tlučení třísla; 27. Mičkova chalupa z Herálce; 28. Gregorova dílna z Herálce; 29: Statek z Mokré Lhoty; 30. Kaplička ze Rváčova; 31. Kolářská dílna. 32. Žejdlíkova truhlářská dílna ze Svratouchu; 33. Chalupa z Dolního Újezdu; 34. Výměnek ze Širokého Dolu – hospoda.
342
KRAJ VYSOČINA
Základna
11 km
VÝLET B HERÁLEC Délka: 11 km (3 hodiny 30 minut). Parkoviště: Zaparkovat lze kdekoli v zástavbě, nejlépe při vých. okraji města. Obtížnost: Náročnější trasa s poměrně velkým převýšením.
Starší i novější dějiny Herálce jsou spojeny s těžbou železné rudy a provozem skelných hutí. Zajímavou památkou je kamenný most přes Svratku, sklenutý do tří oblouků, a klasicistní kostel sv. Kateřiny z konce 18. stol. Od tur. orientace poblíž kostela se dáme po modré značce k rozcestí Kopaniny , odkud už začínáme stoupat k nejvyššímu vrcholu Žďárských vrchů. Na rozcestí U Žida se k nám zleva přidá žlutá značka, která nás spolu s modrou dovede na vrchol Devíti skal (836 m). Skutečně tu objevíme devět rulových skal, navíc loveckou chatu a upravenou vyhlídku, z níž je však výhled jen severním směrem. Na vrcholu se rozloučíme s modrou značkou a sestupujeme po žluté k rozcestí s červenou značkou, po níž se dáme doprava. V zimě tu vede udržovaná lyžařská stopa, do jejíž blízkosti se lze dostat i autem. Vrcholovou zalesněnou partií míříme na Žákovu horu (820 m). Asi 500 m stále klesáme a zhruba po 2 km přecházíme silničku do He-
Herálec a Devět skal (vpravo)
rálce v místě, kde u rybníčka stával Rumpoltův mlýn (parkoviště). Obejdeme rybníček a znovu stoupáme lesem k rozcestí pod Žákovou horou . Až na zalesněný vrchol však nedojdeme, odbočíme vpravo na zelenou značku, která poměrně strmě klesá k lesní silničce . Po ní se pustíme vlevo, klesání je mírnější a cesta pohodlná, jen občas uskakujeme před řítícími se cyklisty, kteří si vychutnávají dlouhý sjezd. Asi po kilometru přichází zleva silnice od Cikháje. Na ni zabočíme vpravo a kolem bývalého Hánova mlýna scházíme ke kostelu v Herálci .
343
KRAJ JIHOMORAVSKÝ
Základna
15 km
VÝLET A VALTICE Délka: 15 km (5 hodin, s prohlídkou zámku o 1 hodinu více). Parkoviště: Před zámkem. Obtížnost: Pohodlná cesta mírně zvlněným terénem.
Valtice jsou prvním centrem Lednicko-valtického areálu, zapsaného pro přírodní i architektonické hodnoty na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Původní pevnostní stavba byla v 1. pol. 17. stol. nahrazena čtyřkřídlým zámkem s vnitřním nádvořím. K zámku patří park budovaný od počátku 18. stol. a doplněný četnými plastikami. Druhou dominantou města je kostel Nanebevzetí P. Marie s bohatou vnitřní výzdobou. Zámek je přístupný IV., IX. a X. Út–Ne 9–16, V.–VIII. Út–Ne 8–17. Z centra Valtic vyjdeme po silnici a červené značce směrem na Lednici. Překonáme trať a za ní se dáme vlevo. Po 250 m objevíme v lese opravený zámeček Belveder . Vrátíme se k silnici a půjdeme po červené značce tzv. Ladenskou alejí kolem kaple sv. Anny k rozcestí , kde značka odbočuje doprava lesem k národní přírodní památce Rendezvous , významné botanické lokalitě v okolí romantického loveckého zámečku. Za zámečkem se dáme vlevo a širokou cestou míříme k parkově Dianin chrám zv. Rendezvous
354
vyhl. Lednické rybníky
upravené pasece s novogotickou kaplí sv. Huberta , kde se zprava přidá žlutá značka. Od sv. Huberta půjdeme vlevo až na rozcestí , kde se dáme doprava už jen
Zámek ve Valticích
po žluté značce. Asi po 500 m značka prudce odbočí vpravo a dovede nás k potoku, od kterého mírně stoupáme i klesáme lesem s památnými stromy, dokud se nevynoříme na silnici Valtice–Lednice. Přejdeme ji a pokračujeme do Hlohovce , který obejdeme po severním okraji, kde se přiblížíme k Hlohoveckému rybníku, jednomu ze čtyř Lednických rybníků. Od vody se po chvíli zase vzdálíme a pokračujeme k Hraničnímu zámku . Nevábnou ruinu upravila v 90. letech 20. stol. soukromá firma a dnes je tu pěkná restaurace. Žlutá značka u zámečku končí, vracet se budeme po modré, která nás provede Hlohovcem a za ním zamíří silničkou k vinicím, kterými procházíme až k Valticím . Z vinic se otvírají pěkné výhledy.
KRAJ JIHOMORAVSKÝ
Základna
4–7 km
VÝLET B LEDNICE Délka: 4 km a 7 km (1 hodina a 2 hodiny). Parkoviště: U zámeckého areálu a na začátku obce ve směru od Břeclavi. Obtížnost: Pohodlná procházka parkovými cestami a silničkami.
Druhým centrem Lednicko-valtického areálu je Lednice (NKP, památka UNESCO). Dominantou obce je novogotický zámek, obklopený soustavou rybníků a rozsáhlým parkem. Poddanské městečko patřilo od 13. stol. Lichtenštejnům. O výstavbu areálu se zasloužili především Karel Euse bius v 17. stol. a bratři Alois I. Josef a Jan I. Josef v 18. stol. Zámek stojí na místě gotické vodní tvrze, novogoticky byl přestavěn v l. 1847–58. Přiléhá k němu 92 m dlouhý palmový skleník, do zámeckého komplexu byl začleněn i kostel sv. Jakuba. Lednice je s Valticemi spojena 6 km dlouhou kaštanovou Bezručovou alejí. Zámek je otevřen: IV. a X. So, Ne 9–16, V.–VIII. Út–Ne 9–18, IX. Út–Ne 9–17. Prvním okruhem je cesta kolem Zámeckého rybníka. Vyjdeme od
zámku po zelené značce, přejdeme Lednický náhon a dáme se vpravo kolem vody. Brzy zelená značka prudce odbočí na rozcestí doprava, my pokračujeme přímo
k severnímu břehu rybníka. Tam stojí minaret (J. Hardtmuth, 1799 až 1802), 60 m vysoká stavba v maurském slohu, na jejíž vrchol vedou 302 schody (přístupný). V prvním podlaží je osm salonků. Cestou po břehu rybníka směrem k zámku si ještě prohlédneme napodobeninu římského viaduktu a umělé jeskyně. Druhá cesta nás vede od zámku stejným směrem k rozcestí , kde se dáme vpravo loukami, překročíme další kanál a pokračujeme k rozcestí U Janohradu , kam je to od zámku asi 2,5 km. Umělá
Lednický zámek
zřícenina (také Janův hrad) byla vybudována v l. 1805–11 (J. Hardtmuth) se čtyřmi „pobořenými“ věžemi a rytířským sálem. Stavba měla sloužit jako lovecký zámeček. Zpět se vrátíme po žluté značce. Asi 500 m od rozcestí stojí při kraji lesa Lovecký zámeček , jednoduchá klasicistní stavba s předsunutým balkonem. Pak už se dostáváme do volného terénu a vracíme se k Lednici . Po žluté značce je také vyznačena cyklotrasa, vhodná pro projížďku s malými dětmi. Umělá zřícenina Janohrad
355
KRAJ OLOMOUCKÝ
Základna
6,5 km
VÝLET A RAMZOVÁ Délka: 6,5 km (2 hodiny). Parkoviště: Ve směru od Jeseníku za obcí, po levé straně. Obtížnost: Střední, některé úseky hůře schůdné a náročnější na orientaci.
Po cestě od parkoviště se vydáme k dolní stanici lanovky . Její trať se dělí na dva úseky, první vede z Ramzové na Čerňavu a měří 1340 m, druhý z Čerňavy na Šerák je dlouhý 1852 m. Lanovka má kapacitu 280 osob za hodinu a překonává převýšení 560 m. Na Šerák ovšem můžeme vystoupat i pěšky, po červené značce je to 6 km. Od horní stanice lanovky jdeme po žluté značce k chatě Jiřího , po pravé ruce nám zůstane vrchol Šeráku v přírodní rezervaci Šerák-Keprník (subalpinské hole, pralesovité smrčiny s klenem a jeřábem, vrchoviště). Jiřího chata byla vybudována r. 1888 německým turistickým spolkem za podpory vratislavského biskupa, kardinála Jiřího Koppa. Poslední velká rekonstrukce proběhla v r. 1987, příjemný interiér nabízí ubytování i stravování. Obří skály
374
Pohled na Šerák z Keprníku
U chaty se napojíme na modrou značku, která nás strmým stoupáním provází k odbočce k Obřím skalám (1082 m). Skalní hradba, vysoká 10–15 m, je zdaleka viditelnou dominantou. Svorová stěna je zvětráváním rozrušena a my můžeme obdivovat žlábky, skalní hřiby, pokličky, skalní okno a někdy i horolezce, kteří sem zavítají dost často. Ze skal se nabízí pěkný výhled do údolí Bělé, na Rychlebské hory, polská Otmuchovská jezera a přehradu na Nyse. Určitě nás zarazí, že skalní blok je v půli přeťatý. Stalo se to prý, když obr Amík prohrál sázku a ve vzteku skálu rozťal. Vrátíme se na rozcestí, odkud po zele-
né značce klesáme do údolí Vražedného potoka . Místy hůře schůdná cesta nás donutí zpomalit a zamyslet se nad názvem vodního toku, který nijak vražedně nepůsobí. Jeho pojmenování připomíná krušné časy třicetileté války. Tehdy se před švédskými vojáky do údolí ukryli obyvatelé kolštejnského panství. Švédové je však objevili, obklíčili a do jednoho povraždili. Při další cestě údolím Mračné hory se musíme více soustředit. V lesním úseku značka často mění směr, nakonec se prudce stáčí nejdřív vlevo, pak vpravo, mine dolní úsek sjezdovky a přivádí nás do Ramzové .
KRAJ OLOMOUCKÝ
Základna
8,5 km
VÝLET B BRANNÁ Délka: 8,5 km (3 hodiny). Parkoviště: Na náměstí, nebo poblíž nádraží. Obtížnost: Nepříliš obtížné, výrazné stoupání jen na začátku cesty.
Z náměstí v Branné vyjdeme trasou naučné stezky, značené zeleným psaníčkem. Zavede nás nejprve k areálu historických staveb : ke zbytkům gotického hradu, k renesančnímu zámku, renesančnímu fojtství z r. 1600 a kostelu Archanděla Michaela. Odtud se vydáme k tur. rozcestníku u mostu a dále po dost frekventované silnici, která míří k parkovišti a vstupnímu informačnímu panelu naučné stezky. Silničkou vlevo odbočíme z hlavní komunikace a přejdeme železniční trať. Musíme zbystřit pozornost, nenápadná úzká pěšina odbočuje vpravo. Lesem místy strmě stoupáme, přejdeme pastvinu, projdeme březovým hájkem a už téměř po rovině docházíme k prvnímu zastavení naučné stezky. Amatérští botani-
Půvabná obec Branná
kové se tu mohou seznámit se vzácnými rostlinami, v okolí rostou lýkovec jedovatý, náprstník hlinožlutý, vemeník dvoulistý, lilie zlatohlavá a další chráněné druhy. Z lavičky, která přímo vybízí k odpočinku, se díváme do údolí Branné, na Výří skály a Losín. Pro jdeme hájkem a záhy odbočíme vlevo ke skupině výhledových skal , z nichž nejznámější se jmenuje Pasák a skutečně připomíná lidskou postavu. Je tu ještě Kovadlina, Plotna se skalním převisem i skalní okno. Horolezci sem nesmějí, zato můžeme zaslechnout pověstné krkání a na obzoru zahlédnout siluetu krkavce velkého, který tu hnízdí. Kamenný pasák se může celoživotně kochat vyhlídkou na Šerák, Keprník, Sluneční stráně a Červenou stráň. My tolik času nemáme, ale v následujícím úseku si výhledů ještě užijeme. Z vrchu si prohlédneme Brannou s poza-
dím Rychlebských hor a Králického Sněžníku. Ale to už docházíme k zaniklé osadě Alojzov , odkud lze po zelené sejít rovnou do Branné. Psaníčková značka je delší, vede kolem zbytků dřevařské úzkokolejky, krajem lesů a pastvin, až dojde k lesní cestě a po ní, směrem vlevo, sestupujeme do malebného údolí a dále širokou cestou dojdeme k hájovně Banjaluka , kde kdysi bývalo nádraží lesní železnice. Tady psaníčka opustíme. Zahneme vlevo a údolím říčky Branné se po silničce vracíme na rozcestí v obci.
375
KRAJ MORAVSKOSLEZSKÝ
Základna
17,5 km
402
VÝLET A OSTRAVICE Délka: 17,5 km (6 hodin). Parkoviště: Vyznačené parkoviště v obci. Obtížnost: Náročná trasa s velkým převýšením.
Z Ostravice je výhodné popojet na zastávku Mazák, autobusy ve směru k přehradě Šance jezdí často. Potok Mazák spadá skalnatou roklí do řeky Ostravice, my od jeho ústí vyjdeme neznačenou silničkou po pravém břehu řeky. Silnička nás dovede k hrázi přehrady Šance , kde se napojíme na žlutou značku. Ta brzy zahýbá vlevo a táhlým stoupáním nás vede jihozápadním úbočím Čuplu (943 m). Od místa, kde se značka stáčí ostře doprava, nás čeká prudký výstup spádnicí k široké cestě, vedoucí pod vrcholem. Po ní se vydáme vpravo a po chvíli se nám otevře nádherný výhled na masiv Smrku. Následující úsek je odpočinkový, mírně klesáme do sedla mezi Čuplem a Kobylankou. Po levé ruce máme přírodní rezervaci Mazácký Grúnik , která chrání lesní komplex. Při stoupání na Kobylanku (1057 m) se zase trochu zadýcháme, ale ten nejtěžší úsek nás teprve čeká. Žlutá
značka kličkuje terénem, místy prudce stoupá, až nás vyvede na silničku k vrcholu Lysé hory (1323 m). Zprava se k nám připojila červená značka, kterou budeme sledovat při sestupu. Nejdřív však využijeme občerstvení na vrcholu nejvyššího bodu Moravskoslezských Beskyd. Výrazná vrcholová část nese název Gigula, stojí tu telekomunikační věž a hydrometeorologická stanice. Postupně budované horské chaty vždy zničil požár, takže dnes poskytuje občerstvení nepříliš půvabná soustava unimobuněk. Ale po tom výkonu bychom vzali zavděk čímkoli. Kdo se domnívá, že sestup bude snazší, velice se mýlí.
Zvláště úvodní úsek (červená značka) nám dá pořádně zabrat, cesta poměrně strmě klesá a často mění směr. Pohybujeme se velmi opatrně, někdy poslouží i „zadní brzda“. Konečně klesneme k rozcestí Lukšinec , od něhož se cesta stáčí vlevo, už daleko příjemněji klesá vysokým lesem a vyvede nás kolem chalup na louku a následně k rozcestí Butořanka . Tady se cesty dělí. Modrá značka ostře klesá do údolí Morávky. Červená nás svádí po kamenité cestě do údolí potoka Sepetný a kolem řady rekreačních zařízení do Ostravice . Letecký pohled na Lysou horu
KRAJ MORAVSKOSLEZSKÝ
Základna
VÝLET B STARÉ HAMRY Délka: 8 km (3 hodiny). Parkoviště: Vyhrazené parkoviště v obci. Obtížnost: Náročnější trasa s velkým stoupáním na Grúň.
Od školy ve Starých Hamrech vyjdeme po žluté značce, která nás povede vzhůru do hor. Po kamenité cestě projdeme lesem, stoupáme loukami a pastvinami a stále nabíráme výšku. Dostaneme se tak k samotám, kde značka prochází i dvěma brankami pozemku jedné z chalup. Nezapomeneme za sebou zavřít! Při zavírání se musíme otočit a pohled zpátky stojí za to. Díváme se do údolí Ostravice a na zalesněné kopce na druhém břehu. Na rozcestí Buřanka vydechneme a začínáme stoupat k vrchu Janikula (833 m). Pak už se cesta trochu srovná. Projdeme hor-
8 km
Staré Hamry
ským sedélkem, mineme samotu a pohodlně lesem dojdeme k silnici a parkovišti na Grúni (ubytování, stravování). K sestupu zvolíme zelenou značku, která zprvu zkracuje serpentiny silnice, ale pak už vede po as-
faltové komunikaci do údolí. Jakmile se dostaneme do Starých Hamrů , vydáme se ke kostelu, k památníku Maryčky Magdonové (A. Handzel, 1933), připomínajícímu Slezské písně Petra Bezruče.
CHKO BESKYDY
Stopy vlků na Grúni Grúň, v pozadí Travný
403
KRAJ ZLÍNSKÝ
Základna
9 km
VÝLET A SALAŠ Délka: 9 km (3 hodiny). Parkoviště: Není vyhrazeno, zaparkovat lze poblíž konečné zastávky autobusu. Obtížnost: Náročnější trasa bez možnosti občerstvení.
Salaš vznikla pravděpodobně jako osada lesních dělníků a pastevců, poprvé je zmiňována k r. 1464. V r. 1944 se obyvatelé aktivně podíleli na pomoci partyzánům z oddílu Olga. Dvacet občanů za tuto pomoc zaplatilo daň nejvyšší, a to v poslední den okupace 29. 4. 1945. Vyjdeme od konečné stanice autobusu po žluté značce proti proudu potoka Salašky, sevřeného z obou stran lesnatými svahy. Asi po deseti minutách dojdeme k památníku salašské tragédie. Na památku partyzánských bojů je také žlutě značená trasa pojmenována Cestou partyzánského oddílu Olga. Údolím Salašky půjdeme 4 km k bývalé Tománkově hájence, na mapách označené Salašská hájenka . Ještě před ní však značku opustíme a dáme se vlevo po můstku přes potok a lesní cestou, která zvolna stoupá do mohutného svahu mezi Smutným žlebem a Holým kopcem. Asi dvacet minut potrvá, než vlevo při cestě objevíme první osamělé pískovcové skalisko. S trochou šikovnosti a notnou dávkou opatrnosti na ně můžeme vylézt a pohlédnout svrchu na část údolí. Po dalších 15 minutách chůze se dostaneme k vlastním Zavěšeným skalám . Jsou ve volném terénu poblíž cesty. Skupina pískovcových skal opravdu vypadá,
Pohled z Holého kopce do údolí Salašky
jako by byla do přírody zavěšena. Poslední, největší ze skalních bloků, je asi 200 m za skupinou a i na něj se dá vylézt. Dalších deset minut chůze zbývá na lesní asfaltovou silničku, po níž prochází červená značka . Dáme se po
Památník salašské tragédie
ní vlevo. Po necelých 2 km značka cestu opouští doprava. My ale zůstaneme na silničce. Projdeme kolem lesní chaty a polesím Sviňava sestupujeme do Studeného žlebu, kde se k nám zprava přidá další silnička. Na křižovatce se dáme vlevo a podél toku potoka scházíme do Salaše .
414
KRAJ ZLÍNSKÝ
Základna
VÝLET B BUCHLOV Délka: 8 km (2 hodiny). Parkoviště: Před vstupem do hradu. Obtížnost: Náročnější trasa, zčásti po neznačených cestách.
Hrad Buchlov v nadmořské výšce 508 m je zdaleka viditelnou dominantou Chřibů. Poprvé je připomínán k r. 1300, ale založen byl již předtím. Vystřídalo se na něm mnoho majitelů, mezi nejznámější patří páni z Cimburka, ze Zástřizl a Berchtoldové. Hrad je otevřen V. a VI. Út–Ne 8–17, VII.–VIII. denně 9–18, IX. Út–Ne 9–17. Od hradu se vydáme po silnici spolu s červenou značkou. Zhruba po 1,5 km mineme hájovnu a kousek za ní odbočíme vpravo na lesní neznačenou cestu. Scházíme po ní do údolí Zlechovského potoka, po levé ruce máme Kočičí horu, a tak není divu, že se místu, kde narazíme na potok, říká Pod Kočičí horou . Přejdeme potok a dáme se vpravo podél vody. Asi po kilometru mineme můstek na cestu vpravo, ale my
8 km
se ještě stále držíme na levém břehu. Po dalším 1,5 km sejdeme do údolí, kde se k nám zleva přidá zelená značka . Dáme se po ní vpravo a při toku jdeme další kilometr kolem chat vpravo ve stráni na další tur. rozcestí . Tady odbočíme po červené značce doleva a po chvíli opět doleva na červeně značenou odbočku, která nás dovede k Břes-
Mohutné zdi Buchlova
tecké skalce . Skalní masiv je rozdělen na tři části: Hlavní kámen, Plotnu a Východní věžku, kde jsou horolezecké terény. Vrátíme se na rozcestí a pokračujeme po zelené značce v přímém směru. Teď se pořádně zapotíme, strmě stoupáme k vrchu Modla, na němž stojí kaple sv. Barbory , lidově zvaná Barborka (1672–73). V kapli jsou krásné náhrobky, z nichž vyniká ten, který patří Zikmundu II. Berchtoldovi. Při prohlídce se alespoň vydýcháme, abychom nabrali síly na posledních 500 m, které nám zbývají k hradu Buchlov . Zdaleka viditelný hrad Buchlov
415