PřímaLEX, ročník 2015

PRÍMA

Tém

ROČNÍK 2015

a:

Zúč tov s re kod ání po r ifikací úči oční nno sti

STUDENT VS. AKADEMIK:

Sommes-nous Charlie?

PROFIL:

Právník, který hájí mocné ROZHOVOR:

Petr Pithart

PRÁVO SPĚJE K SEBEZAHLCENÍ

GENERÁLNÍ PARTNER ELSA ČR

PARTNEŘI ELSA ČESKÁ REPUBLIKA A LOKÁLNÍCH SKUPIN

PARTNEŘI ELSA PRAHA

PARTNEŘI ELSA BRNO

PARTNEŘI ELSA OLOMOUC

PARTNEŘI ELSA PLZEŇ

EDITORIAL

Proč tohle všechno vlastně dělám?

Vážení čtenáři,

Časopis PrímaLEX 2014/2015

Šéfredaktorka:

Editor:

Daniela Wurzlová, David Budai

Redaktoři:

Tereza Heraltová, Lukáš Herma, Monika Marčíková, Vojtěch Pospíšil, Sylva Hanáková, David Budai

Jazyková korektura: Zuzana Hrušková

Sazba, grafika:

Tomáš Wurzel wurzeltomas.@gmail.com

Kresby:

Monika Chromečková

Fotografie na titulní straně: Daniela Wurzlová

Vydavatel:

ELSA Česká Republika, Evropské sdružení student práva Nám. Curleových 7, 116 40 Praha 1 Kancelář č. 32 IČ: 00553751, DIČ: CZ005537 Tel.: 221 005 240 Web: www.elsa.cz/primalex Email: primalex@elsa.cz Registrováno u MK ČR č. 8151 ISSN: 1212-494X Časopis PrímaLEX vychází na akademické půdě: Právnické fakulty UK v Praze, Právnické fakulty Západočeské Univerzity v Plzni, Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Foto: Daniela Wurzlová

Daniela Wurzlová wurzlova@elsa.cz

právě v tuto chvíli, kdy píšu editorial k novému číslu časopisu PrímaLex, na mě z diáře křičí zatržené datum uzávěrky. Za poslední dva měsíce se v souvislosti s chystaným vydáním má emailová schránka zaplnila více než půl druhou stovkou vyměněných zpráv. Ani se mi nechce věřit, že z toho všeho nakonec vznikne pouhých 60 stran čtení. Dny se v mých očích smršťují, říkám si, že žádný předstih není dostatečně dlouhý a několikrát denně mě přepadá pocit, že tohle se prostě nedá zvládnout. A v každé této dílčí krizi se stále a znovu ptám na to, na co se mě často ptá i mé okolí: proč to vlastně děláš? - Tak tedy proč to vlastně dělám?

Důvodů, proč této práce nechat, se zdá být mnoho, ať už to jsou další, mnohem důležitější povinnosti, zbytečný stres bez finančního ohodnocení, nedostatek času pro cokoliv dalšího… Avšak i přes to mě někde mezi čištěním zubů s recenzním výtiskem v ruce a sedmi „neodbavenými“ zprávami ve schránce napadlo, že přeci jen existuje mnohem větší množství důvodů, proč v tom pokračovat.

Zvláště ve chvíli, kdy si uvědomíte, jak vás spojuje a sbližuje nadšení lidí stovky kilometrů daleko, kteří ještě ve dvě v noci odesílají hotové korektury, předělávají narychlo články, které se nevlezou do sazby, nebo si vezmou volno z práce, aby pro časopis udělali pár fotografií. Když zjistíte, že k mnoha myšlenkám byste se bez přípravy časopisu ani nikdy nedostali. To, co se dříve zdálo být nezajímavé, vám najednou otevře zcela nové obzory.

V tuto chvíli jsem si uvědomila, že důvody, proč tohle všechno stojí za to, se na mě valí jako z protržené hráze. Vybavila jsem si slova z ohromně inspirujícího a moudrého rozhovoru s Petrem Pithartem, který si občas posteskl nad tím, že studenti už dnes ztrácí kreativitu a entuziasmus dělat cokoliv nad rámec svého studia, a došla jsem k hřejivému pocitu, že nejen já, ale i zbytek redakce, udržujeme při životě něco, co on už považuje u naší generace za dávno ztracené. A stejně jako se píše v knížce Smluvní podmínky, jejíž recenzi v tomto čísle také naleznete, každý z nás dostane v životě půl milionu šancí cokoliv změnit. Každý den v týdnu, každou hodinu dne.

Ačkoliv se tato myšlenka může zdát být v dnešní době tolik populárním instantním moudrem, pevně věřím, že touto prací na novém PrímaLexu se nám zase o malý kousek podaří změnit zažitou představu společnosti o hrabivosti právníků, a zároveň se nám povede zaujmout Vás, čtenáře, obsahem čísla.

Vážení čtenáři, pokud nyní čtete tyto řádky, všechno dobře dopadlo. Časopis voní čerstvě natisknutou barvou a já to nakonec nevzdala…

Inspirativní čtení Vám přeje,

PRÍMA

Daniela Wurzlová, šéfredaktorka časopisu PrímaLEX

3

OBSAH

Obsah A ktualit y Obecné… ……………………………………………………………………………… 5 Foto: Daniela Wurzlová

N ázory

a komentáře

Lesk a bída právní jistoty………………………………………………………… 9

A nketa Žebříček právnických fakult…………………………………………………… 10

16

Profil:

Josef Lžičař právník, který hájí mocné

K ariéra Anna Šabatová… ………………………………………………………………… 12 Sedm zásad emailové komunikace… ………………………………………… 15 Josef Lžičař………………………………………………………………………… 16

R ozhovor Petr Pithart… …………………………………………………………………… 18 články

Foto: Daniela Wurzlová

K obecným otázkám zajišťovacího převodu vlastnického práva………

Příslušnost soudů v řízeních o otázkách právnických osob… ………

K novinkám v právech akcionářů podle ZOK … …………………………

Dopady nového občanského zákoníku na obce… …………………………

S tudentské

24 28 32 36

články

Work-life balance ve státní službě… ……………………………………… 39 Legislativní podpora péče o dítě……………………………………………… 43

S táže

18

Rozhovor:

Petr Pithart Právo spěje k sebezahlcení

a zahraniční poby t y

Florida, USA……………………………………………………………………… 45 Švýcarsko………………………………………………………………………… 46 Chorvatsko………………………………………………………………………… 47

J udikatura Procesní rovnost a rozsudek pro zmeškání… …………………………… 48 Doručování zastoupenému nezletilci………………………………………… 48 ESLP ve věci stěžovatelek Dubská a Krejzová proti ČR……………… 49

R ecenze

S oft

skills

Umění efektivního učení… ……………………………………………………… 51

Ú vaha

52 4

Je ne suis pas Charlie…………………………………………………………… 52 Násilím proti kresbě?…………………………………………………………… 53

Úvaha:

Student vs. akademik na téma Charlie Hebdo

F ejeton Vyřizování po francouzsku… ………………………………………………… 58

PRÍMA

Foto: Monika Chromečková

Současnost a budoucnost humanitních oborů… ………………………… 50 Právem (na)proti chmurám… ………………………………………………… 50

There are no Easter Eggs up here, go away

O dborné

AKTUALITY

Foto: Archiv ELSA Praha

ELSA Praha: Sídlo mezinárodních setkání

E

LSA Praha se v posledním roce prosadila jako jedna z nejvýraznějších lokálních skupin schopných pořádat vedle studijních výměnných pobytů, díky kterým desítky našich členů cestují a studují po celém světě, také mezinárodní setkání. Ta jsou v rámci sítě ELSA pořádána několikrát do roka. V září 2014 bylo uspořádáno mezinárodní setkání takzvaných Key Areas, při němž se pod záštitou Univerzity Karlovy a Právnické fakulty UK sešlo na osm desítek studentů z 20 členských států ELSA působících v sekcích Akademické aktivity (AA), Semináře a konference (S&C) a Program zahraničních studentských stáží (STEP).

Díky úspěchu a prestiži, kterou ELSA Praha získala, jsme ke konci roku získali jako první lokální skupina (z celkového počtu cca 260) možnost pořádat další mezinárodní setkání také v roce 2015, a to

tzv. Support Areas, v nichž působí naši pokladníci, markeťáci a tajemníci.

Ti Key Areas podporují v organizování akcí, ať už jde o mootcourty, návštěvy institucí, semináře, přednášky, workshopy, study visits či samotné stáže pořádané doma i ve světě.

Během pořádaného V. Support Area Meeting se členové ELSA od Ázerbájdžánu přes Slovinsko až po Portugalsko účastní workshopů, diskusí a přednášek na vybraná témata důležitá nejen pro vnitřní činnost spolku, ale také pro budoucí praxi studentů práv.

Vedle této mezinárodní události roku ELSA Praha uspořádala letos také řadu Institutional a Study Visits, přičemž jich ještě do konce letního semestru několik pořádat bude. Naši členové spolupracovali a navštívili lokální skupiny v Regensburgu, Lodži, Vídni, Tbilisi, Aix-en-Provence a Římě. Bohatý akademický a kulturní program je součástí mezinárodního rozhledu našich členů. Chcete-li se i vy stát členy ELSA, dveře naší kanceláře jsou otevřeny. ■ Matěj Benda

Pozvánka na národní konferenci v Olomouci

O

PRÍMA

bčanské právo je v současnosti považováno za jedno z nejdůležitějších právních odvětví a právě jeho rozsáhlá rekodifikace byla impulsem pro zvolení Rekodifikace občanského zákoníku tématem letošní Národní konference. Primárním cílem ELSA, jakožto studentské organizace, je ohlédnout se za roční účinností občanského zákoníku, a to takovou formou, aby pro studenty byla vybraná témata dostatečně přitažlivá a pochopitelná.

Národní projekt, jehož součástí je právě i národní konference, spočívá v úzké spolupráci mezi všemi lokálními skupinami ELSA v České Republice. Každá z nich pak před národní konferencí uspořádá na téma zabývající se rekodifikací jednu přednášku z předem vybrané oblasti práva, jako je rodinné právo, obchodní právo nebo právo vlastnické.

Samotná konference proběhne ve dnech 16. - 17. dubna 2015 v Olomouci na půdě Právnické fakulty Univerzity Palackého. Konference bude zahájena shrnutím proběhnuvších akcí na všech českých právnických fakultách. Každý ze dvou projektových dní pak budou uspořádány dvě přednášky, semináře či panelové diskuse. Hosty budou odborníci z řad právní a akademické obce, kteří prohloubí a propojí téma rekodifikace posluchačům.

Lákavým aspektem pořádané konference bude pro účastníky také společenský rozměr projektu. Studenti ze všech koutů České republiky budou mít jedinečnou příležitost vzájemně se poznat a navázat přátelské vztahy nejen během pestrého denního programu. ■

Nový mezinárodní rozměr ELSA Olomouc

N

a začátku funkčního období si nově zvolený výbor ELSA Olomouc stanovil cíle, kterých by rád dosáhnul ve svém funkčním období.

To, co se mu podařilo vyjednat a připravit, ovšem předčilo očekávání nejen samotných členů výboru, ale také dalších příznivců tohoto studentského spolku.

Výsledkem odvedené práce je tak realizace tří poznávacích návštěv zahraničních lokálek (Study Visit) a pořádání první mezinárodní letní právnické školy, která až do letošního roku neměla na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci obdoby.

V rámci Study Visit dostanou studenti PF UP v měsíci březnu možnost vycestovat do rakouského Innsbrucku či španělského Alicante, kde je čeká nejen zajímavý program v rámci návštěvy různých institucí, jako jsou zahraniční soudy, parlament, Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (OHIM) a mnoho dalších. Účastníky čeká také nabitý social program spojený s poznáváním dané země a její kultury. Potěšením pro nás bude návštěva deseti studentů z Gruzie, kteří budou v Olomouci pobývat od 11. do 15. dubna. Mimo to nám konec letního semestru zpříjemní skupina deseti nám již známých přátel z Innsbrucku, kteří se přijedou podívat na krásy našeho města a fakulty.

Druhý týden v červenci (5. až 11.) se Olomouc dostane do centra pozornosti díky první mezinárodní letní škole, která bude ve znamení medicínského práva. Účastníci se mohou těšit na témata jako dobrovolné zamrazování osob, pitvy dle nového občanského zákoníku, odpovědnost lékaře za škodu, souhlas pacienta apod. Také zde je přichystán bohatý doprovodný program.

Veškeré výše uvedené akce mohou být realizovány díky podpory Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. ■ Výbor ELSA Olomouc

Hana Štaffová

5

AKTUALITY

Pozvánka na týden Oslav: ELSA Praha & ELSA Česká republika slaví 25 let Návštěva Parlamentu

ELSA April Party

Banket

Workshop Jak vycestovat s ELSA

E

ELSA slaví

LSA Praha a ELSA ČR letos oslaví 25 let od svého založení. Při této příležitosti jsme se rozhodli uspořádat celotýdenní Oslavy, které se budou konat od 30. března do 3. dubna. Oslavy budou rozděleny do několika částí a akce budou určeny pro jednotlivé skupiny oslavujících. Zváni budou nejen členové současných i minulých Výborů a studenti všech právnických fakult, ale jako čestní hosté také partneři ELSA Praha, ELSA ČR a akademici. V průběhu celého týdne budou probíhat akademické aktivity, společenské události i party pro všechny studenty právnických fakult.

Hned v pondělí se můžete těšit na návštěvu Senátu Parlamentu ČR, jejíž součástí bude prohlídka celého areálu Valdštejnského paláce včetně zasedacího sálu Senátu.

V úterý proběhnou workshopy, na nichž se zájemci dozví základní informace o ELSA, její historii a fungování tohoto mezinárodního spolku. Dále zjistí, jakými způsoby je možné s ELSA vycestovat do zahraničí. Seznámí se tak blíže s programem Student Trainee Exchange Programme, díky němuž jsou zajišťovány stáže po celém světě v advokátních kancelářích, státních institucích a mnoha dalších institucích fungujících v různých právních odvětvích. Bližší informace účastníci získají také o programu ELSA Delegation, který poskytuje studentům právnických fakult možnost zapojení se do činnosti velkých mezinárodních organizací, jakými jsou například OSN, EU apod. Součástí workshopů budou i Study Visits, které umožňují členům ELSA vycestovat do různých částí světa formou institucionálních, unilaterálních, bilaterálních a mul-

6

let

Workshop ELSA Basic knowledge

tilaterálních studijních výměnných návštěv. V neposlední řadě budou účastníci seznámeni s možností vycestovat v rámci účasti na Moot Court Competition. Den bude ukončen v poklidné restauraci, kam budou zváni všichni účastníci Oslav.

V průběhu středy budou v atriu Právnické fakulty stánky věnované jednotlivým sekcím ELSA. Všichni se budou moci obeznámit nejen s programem výměnných stáží, různými akademickými aktivitami a přednáškami, ale také s historií ELSA, vývojem plakátů a mnoha dalšími zajímavostmi. Večer pak bude zakončen ELSA Apríl Party, která proběhne v jednom z vyhlášených pražských klubů s připraveným zábavným programem pro všechny účastníky.

Na čtvrtek je naplánována návštěva Úřadu vlády ČR, po které bude probíhat posezení s ELSA v kanceláři č. 32 Právnické fakulty. Vyvrcholením čtvrtečního dne a celého programu Oslav bude večerní banket, který se bude konat v atriu Právnické fakulty. Připraven je bohatý program, hudební doprovod v podobě kvarteta a občerstvení. Po konci banketu bude probíhat již méně formální After Banket party v jednom z významných pražských klubů.

V pátek bude pro zájemce připravený program s prohlídkou města.

Po celou dobu trvání Oslav bude kancelář ELSA Praha otevřena pro každého, kdo by měl zájem seznámit se s naším studentským spolkem. Doufáme, že bude celá akce jednou velkou oslavou toho, co se nám společnými silami podařilo za posledních 25 let vybudovat a impulsem pokračovat i nadále v dobré práci, při níž dosáhneme ještě lepších výsledků. ■

Zdravotnický simulovaný soudní proces

J

iž podruhé Vám ELSA Praha přináší možnost vyzkoušet si, jaké to je stát před soudem a obhajovat zájmy jedné ze stran prostřednictvím soutěže O cenu profesora Jaroslava Stránského. Tento simulovaný soudní proces (mootcourt competition) ve zdravotnickém právu se bude konat na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy a proběhne ve spolupráci s Kanceláří Ombudsmana pro zdraví, kterou zaštiťuje MUDr. Martin Jan Stránský, lékař a zdravotnický poradce s mezinárodní působností.

Soutěže se mohou zúčastnit všichni studenti magisterského studia právnických fakult veřejných vysokých škol v České republice. Kromě neocenitelných zkušeností a zážitků jsou díky sponzorům pro vítěze připraveny zajímavé ceny, a to konkrétně v hodnotě 10 000 korun za první místo, 5 000 korun za druhé místo a 3 000 korun za třetí místo.

Soutěž proběhne formou dvou kol.

Písemné kolo, které se bude konat 25. března 2015, proběhne formou zodpovězení vědomostních otázek a vypracování tří kratších klauzurních prací. Osm nejlepších studentů postoupí do ústního kola, kde budou moci předvést své řečnické dovednosti před hodnotící komisí složené z odborníků, kteří jsou na zdravotnické právo specializováni.

Tento rok budou kvůli objektivitě hodnocení a zvýšení úrovně ústního kola všichni studenti zastupovat stejnou stranu a utkají se s protivníkem, který se ve své profesi specializuje na zdravotnické právo. Účast veřejnosti je během ústního kola povolena, a proto neváhejte 8. dubna 2015 přijít fandit svým spolužákům a podívat se na soudní spor studenta proti odborníkovi! ■ Zuzana Kolísková

Aneta Korcová PRÍMA

Návštěva Úřadu vlády

Soutěž O cenu profesora Jaroslava Stránského

AKTUALITY

L

Nezkrotný duch ELSA Brno prodchnul dění na fakultě

etošní ELSA rok jsme v Brně přivítali v mezinárodním prostředí, a to letní školou na téma IT Law. Té se zúčastnilo 23 nadšených studentů z 13 zemí. Po Key Area Meetingu, který jsme pořádali roku 2013, se jednalo o další velkou mezinárodní akci, která účastníky obohatila nejen o cenné zkušenosti, ale také přátele z celé Evropy. Díky skvělé práci organizačního výboru a referencí ze strany účastníků máme nyní obrovskou motivaci a základ pro organizování 3. ročníku letní školy, která by měla být posunuta opět na vyšší úroveň.

S příchodem akademického roku jsme na fakultě přivítali nové tváře v prvním ročníku. Rozjeli jsme jej uspořádáním tradičního Setkání s fakultou, během kterého se studentům osobně prezentují jednotlivé spolky a kde se také brněnské ELSE podařilo studenty zaujmout. Dokazují to rovněž dva naplněné turnusy Funny Weekendů na Cikháji překypující osmdesátkou prváků, babím létem, vzájemným novým přátelstvím a zábavným programem.

Zapálení nových studentů se s následujícím týdnem projevilo také v ELSA kanceláři přezdívané „Díra,“ která úpěla pod extrémním přívalem nováčků a ne jeden viceprezident měl co dělat, aby své nové obecenstvo ukočíroval. Zlatým hřebem celého „iniciačního procesu“ byl listopadový imatrikulační ples, kde byli prváci pasováni do stavu „juris doctorus candidatus“ a sami se pak uvedli i do jiných veselých stavů.

Za uplynulý semestr se podařilo posunout laťku v každé jednotlivé sekci ELSA Brno. V rámci sekce akademických aktivit se kromě spousty společenských událostí podařilo uspořádat kvalitní Moot Court ve spolupráci s advokátní kanceláří BBH na

P

Výbor ELSA Brno

NCM Sázava v režii ELSA Plzeň

odzim roku 2014 se nesl hlavně ve znamení příprav na NCM, na kterém se dvakrát ročně setkávají členové ELSA z celé republiky. Náročné období plné povinností vystřídala radost ze setkání, které se uskutečnilo ve dnech 20. až 23. listopadu 2014 v malebné oblasti Sázavy. Organizace se tentokrát ujala ELSA Plzeň.

Příprava spočívala hlavně v zajištění programu, přičemž největší část tvořily workshopy jednotlivých sekcí, kde se projednávaly důležité body. Členové získali spoustu informací a zkušeností, které jim pomohly zefektivnit další práci v ELSA Plzeň.

Nicméně pro opravdu efektivní spolupráci je také potřeba posílit týmového PRÍMA

téma cenných papírů, po kterém následoval raut a posléze také párty se zástupci kanceláře.

V marketingu musíme vyzdvihnout velmi úspěšné zviditelnění ELSA Brno na Facebooku, tvořivost při tvorbě plakátů a vlastní ELSA víno této lokální skupiny. Rovněž se podařilo udržet kvalitu Job Fair Kontaktu, který od letošního roku získal i své vlastní logo.

Pod taktovkou sekce seminářů a konferencí (S&C) se semestr nesl především ve znamení Institutional Visits, díky kterým mohli ELSáci vytáhnout paty z Brna a utužit vzájemné vztahy s ELSA Praha a ELSA Olomouc při návštěvách Věznice Mírov, Parlamentu, Úřadu Vlády a OSN ve Vídni. Členům věnujícím se zahraničním stážím (STEPu) se podařily Foto: Archiv ELSA Brno úlovky na obou frontách, a to jak v počtu stáží, tak v počtu studentů, využívajících pasivního členství, které se prozatím výborně osvědčilo.

Tajemnice zase plně využila svého tajného umění a po celou dobu působila jako tmelička kolektivu. Pozadu nezůstal ani pokladník, jemuž se podařilo zavést systém sekčních pokladníků pro proplácení výdajů jednotlivých sekcí.

V neposlední řadě pak úspěšnou práci výboru završuje prezident, který kromě příkladného reprezentování lokálky, nyní úspěšně domlouvá partnerství pro letní školu a například ubytování v nejmodernějším brněnském hotelu SONO centrum.

Po úspěšném nakročení do podzimního semestru a nabrání zkušeností má nyní ELSA Brno před sebou nabitý jarní semestr, kterým hodlá posunout brněnskou lokálku za hranice toho, co kdy poznala. ■

ducha, který se nesl celým pobytem. Proto na workshopech probíhaly týmové hry, jež měly za cíl především poznat nové členy ELSA i členy z jiných sekcí a lokálních skupin. Nedílnou součástí byly také plenární schůze, na nichž se hlasovalo o dalším směřování a možných změnách stanov.

NCM se neslo ve znamení zábavy s námořnickou tématikou. Členové ELSA Plzeň měli jakožto organizátoři k dispozici slušivé námořnické čapky, které je odlišovaly od ostatních. Večery se nesly hlavně ve znamení zábavy s cílem odreagovat se po náročných workshopech a „nasát“ atmosféru.

Vedle workshopů zorganizovala ELSA Plzeň také několik přednášek. Prezentaci na téma bankovní sektor vedl Martin Fi-

ala, ředitel plzeňské pobočky Raiffeisenbank, a pojal ji velmi prakticky.

Diskutovala se řada věcí a zazněly zde i aktuální otázky z oblasti finanční gramotnosti. Dále na programu byla prezentace v médiích, kterou vedl novinář Matyáš Zrno. Nejpřínosnější pro právníky ovšem byla přednáška o NOZ, kterou přednesl Mgr. František Korbel, Ph.D., partner AK Havel, Holásek & Partners.

ELSA Plzeň se zkrátka snažila rovnoměrně rozložit práci a zábavu. Doufáme, že si z tohoto NCM všichni odvezli nezapomenutelné zážitky a těší se na další NCM, tentokrát v režii ELSA Praha. Speciální poděkování patří všem, kteří se na vydařeném NCM podíleli. ■ Petra Svatošová

7

AKTUALITY

Essay competition:

ražský Job Fair Kontakt, který bude probíhat od 17. do 18. března na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, odhalí vítěze studentské soutěže Essay competition (17. března v 13.45 hod.), jejíž letošní téma reflektovalo problematiku aplikace přechodných ustanovení občanského zákoníku na závazky.

Vítěz získá od pořádající advokátní kanceláře Allen & Overy finanční odměnu ve výši 20 tisíc korun a k tomu čtyřdenní zájezd.

Ačkoliv je soutěž Essay competition proslulá svými štědrými výhrami, letošní 15. ročník přinese vítězi příjemnou novinku v podobě výběru ze tří atraktivních destinací, kam může v rámci své výhry zamířit. Kromě již tradičního Londýna nabídne Allen & Overy možnost podívat se také do Istanbulu nebo dalekého Hong Kongu. Na všech zmíněných místech pak bude mít student možnost jednodenní návštěvy zahraniční pobočky této kanceláře, a to s připraveným individuálním programem. Úspěch v soutěži však s sebou nepřináší pouze finanční odměnu a pobyt v zahrani-

Foto: Archiv ELSA Brno

P

Výzva pro budoucí právnické špičky

čí, ale také významnou příležitost najít následně uplatnění na trhu práce. Jak uvádí Marcela Hogenová, manažerka advokátní kanceláře Allen & Overy, mezi soutěžícími je vždy řada těch, kterým by advokátní kanceláře rády nabídly zaměstnání, včetně té jejich. Takovýto zájem o budoucí právníky ze strany zmíněné advokátní kanceláře je přitom nezanedbatelnou výhodou.

Právě Allen & Overy se totiž v nejnovějším žebříčku TOP 100 IDEAL EMPLOYER udělovaného Universum Awards umístila v oblasti práva na prvním místě mezi soukromoprávními subjekty.

Přestože výhra a benefity z účasti na soutěži jsou lákavé, studenti právnických

fakult bývají často odrazeni obtížným tématem, které je každoročně vyhlášeno. Do soutěže tak je zpravidla nakonec přihlášeno okolo 20 prací z celé České republiky. „Naším cílem je, aby vybraná témata měla vztah k aktuálním otázkám praxe, které vždy nemají jednoznačné řešení, ale které studentům dají možnost provést analýzu a přijít s vlastními názory a třeba i novým řešením,“ vysvětluje Hogenová. „Zadanými tématy studentům zároveň přibližujeme typy otázek, které naši právníci řeší v praxi. Ukazujeme, že jsou mnohdy průkopníky a vymýšlejí inovativní řešení pro transakce, které se v České republice dělají poprvé. Příkladem může být uvádění nových typů investičních nástrojů na kapitálový trh,“ dodává.

Vyhlášení nového tématu pro následující ročník proběhne jako již tradičně opět na podzim, proto si nenechejte ujít příležitost a sledujte informace o této soutěži prostřednictvím studentského spolku ELSA Česká republika. ■ Daniela Wurzlová

Semináře a konference: moderní evropská sekce

ELSA Streaming Tento projekt vznikl v nedávné době, jedná se o moderní způsob přenášení přednášek a diskusí s předními českými advokáty na aktuální témata. Přednášky jsou streamované na kanál YouTube, diváci mohou sledovat online vystoupení advokáta, prostřednictvím sociálních sítí v průběhu podávat doplňující dotazy a po skončení si přednášku mohou přehrát kdykoli mají chuť i ti, kteří online přenos nestihli. V letním semestru se můžete těšit na streamovanou přednášku s Allen&Overy a dalšími významnými kancelářemi působícími v České republice. Více informací naleznete na elsastreaming.cz

Legal Workshops Nejen přednášky, ale i workshopy pořádá ELSA Česká republika pro studenty všech právnických fakult. Letos se studenti dočkali Legal Workshopu s tématem Aktuální otázky náhrady újmy při ublížení na zdraví a usmrcení s Mališ Nevrkla Legal, který proběhl 6. 3. 2015 a nyní se mohou těšit na dvoudenní Legal Workshop s Allen&Overy s tématy Akvizice společností,

8

mezinárodní arbitráže v praxi a English drafting, na který se společně budeme těšit 23.-24. 4. 2015.

Cyklus O Evropě – O nás – S námi Novinkou letošního roku jsou diskuse o evropských tématech se samotnými poslanci Evropského parlamentu. V současnosti ELSA ČR spolupracuje se třemi europoslanci, se kterými v průběhu dubna 2015 uspořádá diskuse o evropské problematice.

Aby si členové měli možnost vyzkoušet na živo, co to Evropská unie je, budou mít příležitost navštívit v průběhu jara a podzimu tohoto roku Evropský parlament v Bruselu a Štrasburku.

Delegations ELSA International ve spolupráci s mezinárodními organizacemi, jako jsou OSN, UNESCO, UNCITRAL atp. pořádá každoročně delegace našich členů z celé sítě při zasedání zmíněných organizací. ELSA ČR v tomto roce zastala proaktivní marketingové stanovisko. Budou organizovány informační semináře a vznikne nová rozsáhlá online příručka, aby naši členové získali co nejvíc aktuálních informací o Delegations. Také budeme maximalizovat počet úspěšně přijatých žadatelů z České republiky.

Výše zmíněné aktivity sekce S&C nejsou plným výčtem všeho, na co se můžou studenti ze všech čtyř právnických fakult v Česku těšit. Pořádat budeme další ELSA Streamingy, týden zaměřený na mediální právo či malá překvapení, díky kterým můžete i vy, čtenáři, být napjatí i následujících pár týdnů po vydání časopisu PrímaLex. ■ Matěj Benda PRÍMA

L

okální skupiny ELSA v České republice nejsou na rozdíl od jiných členských států ELSA osamoceny v pořádání rozsáhlých projektů. Také národní skupina v rámci své činnosti nejen podporuje lokální akce, ale také je sama tvoří.

Semináře a konference (S&C) tak nejsou výjimkou, v letošním roce získala tato sekce moderní evropský nádech. Na vlajkové lodě S&C vřele zveme studenty všech právnických fakult, čímž vytváříme základní rozdíl od lokálně působících skupin.

NÁZORY A KOMENTÁŘE

Lesk a bída právní jistoty

aneb roznožka mezi právním textem a jeho realizací

L

PRÍMA

idé ze své vlastní přirozenosti hledají životní jistoty. Všude a všeho druhu. Tu sociální, jistotu ve vztazích, jistotu práce, zajištění majetku proti svévolnému uchvácení, jistotu zdraví a života, existenční jistoty pro potomstvo, ale i zajištění bezpečnosti, ať již proti vojenskému napadení, kybernetickým útokům, ale třeba i proti uklouznutí na veřejném chodníku. Řadu z těchto jistot již nemáme ve svých rukách, nýbrž jsme jejich zajištění přenesli čili, moderně řečeno, outsourcovali na veřejného pečovatele, na rozdíl od dob minulých, kdy se lidé museli sami velmi otáčet, aby zajistili sebe sama na stáří, aby sehnali obživu, obstarali vzdělání svým dětem, kdy nic nebylo samo od sebe.

Nikdo za nikoho netahal horké brambory z ohně. Současná situace, kdy si konzument v daních tyto životní jistoty předplácí, má své výhody, ale také svá rizika. Mezi ty druhé patří hlavně to, že o úrovni bytí či bydla (resp. přídělu jistot) konkrétního jedince v zásadě již nerozhoduje on sám, ale onen veřejný dodavatel vybrané jistoty v poloze služby přinášené za předem stanovených podmínek. Tímto veřejným dodavatelem našeho životního standardu je stát nebo třeba obec, kde bydlíme.

Foto: Archiv autora

Existenci jistot poskytovaných veřejným dodavatelem podpírá princip právní jistoty, který má dotyčnému oprávněnému jedinci garantovat, že to, co je v právu psáno, je také v praxi dáno. Ono to ale ve skutečnosti tak jednoduché není. Jednu stranu mince totiž představuje psaný text zákona či jiného formálního pramene práva a druhou stranu téže mince pak rýhuje obživlý, mnohdy deformovaný obraz formálního textu po provozním střetu s nemilosrdnou praxí. Většina z nás podlehne vábení práce s konkrétní aplikací práva jako hotovou věcí, rozhodující skutečností, tedy onou lesklou lícovou stranou zmiňované mince. Matný rub čili samotná interpretační a aplikační podstata právní jistoty často mezitím pospává schován, nepovšimnut, přitom ale stále po ruce. Opečovávaný konzument práva by však neměl komfortní přitažlivosti této šalby podlehnout a aplikaci práva slepě nedůvěřovat. Velmi pěknou ukázkou šalebné povahy nadměrného aplikačního ohýbání práva až do poloh, ze kterých nemusí být již zdravého návratu, je praktické naplňování glorifikovaného, zároveň však jen stěží dosažitelného étosu nezávislosti.

Tento princip univerzální nestrannosti a odbornosti se obzvláště dob-

ře hodí pro většinou pohodlného až rozmazleného konzumenta veřejných jistot, který kontrolovat chce, ale buď neví jak nebo na to pro jiné světské radovánky nemá čas. Vždyť i u smluvních plnění je obvyklé, že musíme svého dodavatele kontrolovat, jestli své, námi předplacené role řádně plní, protože líná huba, holé neštěstí, nebo právně vzletněji, bdělým náležejí práva. Odtud tedy pramení potřeba nezávislého odborníka. Zákonná instalace nezávislého alter ego konzumenta do role strážce výkonu veřejné moci má však svá ale. V první řadě jím eliminujeme přímý vliv konkrétního jedince.

A co teprve otázka, jak reálně zajistit přívlastek nezávislosti, zvláště má-li být vtělen jen do jediné osobnosti?

Například v energetice to máme jednoduché. Takového člověka pro řízení regulační autority jednoduše jmenuje prezident, a to s minimem možností na pozdější změnu této volby, protože nezávislost v sobě implikuje koktejl formálně ztěžované odvolatelnosti a nízkého potenciálu politicky složitého přiznání chyby jednou zplozené představy o nezávislosti. Není to šťastné řešení, protože historie nás učí, že nezávislosti lze lépe dojít nastolením rady moudrých víc než jediného neomylného už proto, že je vahou kolektivu redukován exces neblahé závislosti.

Stěží realizovat tuto ideální polohu u nedokonalého člověka, neřku-li odborníka, jako někoho na všech ostatních či všem ostatním nezávislého.

Docházíme tak k závěru, že právem předvídaná nezávislost vždy nutně neznamená nezávislost faktickou. Právo je tím aplikačně odkláněno na úkor právní jistoty mlčící většiny, která věří, že vše nezávislé ex lege je nezávislé i de facto. Tak vzniká bezradná tolerance nezákonnosti ze strany přihlížející většiny. Bděme proto nad bdělými. ■ JUDr. PhDr. Vratislav Košťál, vedoucí odboru Právní služby, ČEPS, a.s.

9

k

k

♦ Ž ebř í č e

pr

áv n

ic k ýc h

fa

Kvalitativní srovnání právnických fakult, které v lednu zveřejnily Hospodářské noviny, opět rozvířilo emoce. Už proto, že pořadí se ve srovnání s loňským rokem výrazně proměnilo. Nakolik je ovšem tento žebříček vůbec relevantní? Kriticky se k němu vyjadřuje předsedkyně akreditační komise i děkani samotných fakult.

R

edaktoři HN sestavují pořadí na základě pěti kritérií. Jde o mezinárodní zapojení školy, zájem o fakultu mezi uchazeči, počty vyučujících a jejich kvality, množství vědy a výzkumu a realizaci průzkumu mezi absolventy.

Jednotlivé aspekty jsou bodovány a podle výsledných bodů je sestaveno pořadí.

Letos vyhrálo Brno, následovala Olomouc, Praha a Plzeň.

K anketě HN však často zaznívá kritika. Problematickým kritériem je například srovnání počtů přihlášených, přijatých a zapsaných uchazečů. „Pokud nemám informace o tom, jak jsou přijímací zkoušky organizovány, tak to nevypovídá skoro o ničem,“ uvedla pro PrímaLEX Vladimíra Dvořáková, předsedkyně akreditační komise. Totéž platí o průzkumech spokojenosti absolventů. „Je spokojený student, jež snadno a rychle vystuduje a získá patřičný titul, nebo ten, který musí absolvovat velmi náročné zkoušky?“ klade si otázku Dvořáková.

Za relevantní, často i v očích představitelů fakult, je považováno kritérium srovnávající realizovanou vědu. Ani zde však není situace zcela jednoznačná. „V době, kdy se kritizovaný počet RIV bodů opouští ve prospěch hodnocení vybraných nejlepších vědeckých výsledků příslušné instituce, tvoří ve zmiňované anketě jedno z nejdůležitějších,“ myslí si děkan PF UK Jan Kuklík. A velmi kritická je v tomto ohledu také Dvořáková. „Některé školy body úspěšně outsourcují od zahraničních kolegů či expertů, kteří RIV body „nepotřebují“. Stačí, aby autoři měli na škole malý úvazek, a body (peníze) se škole bohatě vrátí. Že ony vědce a autory studenti nepotkají na výuce, že ani studenti a ani doktorandi nejsou zapojeni do žádných mezinárodních výzkumů, se do výsledků nepromítá,“ tvrdí.

V konečném důsledku však volba konkrétní fakulty není zcela rozhodující. Jak totiž vyplývá z rozhovorů s představiteli nejvýznamnějších advokátních kanceláří, důležitější než razítko na diplomu jsou skutečné schopnosti a znalosti absolventů práv a získaná praxe. „Při pohovoru posuzujeme uchazeče spíše na základě jejich schopností, znalostí a potenciálu,“ citují HN Jana Myšku, partnera mezinárodní kanceláře Allen & Overy.

10

prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc., děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze

C

o se týče srovnávání jednotlivých právnických fakult v žebříčku Hospodářských novin, pak se jistě jedná o dobrou myšlenku, která však trpí neujasněností kritérií, jistou neprůhledností (např. v otázce relevance kritérií) a také častou změnou kritérií (pokud se podíváme zpátky v čase).

Zkoumané fakulty se totiž liší například tím, zda mají bakalářské programy, či nikoli, a to zvolená kritéria ne úplně berou v úvahu. Stejně tak na ně probíhá odlišné přijímací řízení, a to by též měla kritéria reflektovat. Stejně tak je otázkou, jak hodnotit „kvalitu“ pedagogické činnosti a ne jen kvantitativní kritéria.

Důležitým kritériem je jistě vědecká činnost, ale za pražskou právnickou fakultu musím říci, že právě zde se projevuje problematický charakter zvolené metody. V době, kdy se kritizovaný počet RIV bodů opouští ve prospěch hodnocení vybraných nejlepších vědeckých výsledků příslušné instituce, tvoří toto kritérium v anketě jedno z nejdůležitějších měřítek. Otázkou je, zda by neměly být hodnoceny významné granty GA ČR, zohledněn počet publikací v cizích jazycích (s výjimkou slovenštiny) a počet publikací v zahraničí, či zda by nemělo být přihlíženo k tomu, jak je organizovaná vědecká činnost na dané univerzitě apod.

Za diskuzi stojí i to, proč uvádět jen počet profesorů do 50 let a ne například do 55 (při rozdílných kritériích profesorského řízení na zkoumaných institucích) nebo proč není vzato v úvahu při hodnocení institucí, zda mají kompletní akreditace habilitačního a profesorského řízení apod. Jinými slovy, více vyjít z hodnocení, které u jednotlivých institucí již byla provedena v rámci akreditačních řízení.

K zlepšení situace bych navrhoval diskuzi mezi redaktory HN a zástupci všech fakult nad kritérii a zohlednění některých výše zmíněných námětů.

PRÍMA

5 1 20♦

PRÁVNICKÝCH FAKULT

♦

fa

lt

Žeb ří t ♦ če l u

v ni c ký c h

ku

k

á pr

ŽEBŘÍČEK

ANKETA

V

ýsledek olomoucké fakulty je pro mne osobně obrovským potěšením. To, že jsme se poprvé po dobu existence olomoucké fakulty „vklínili“ mezi Prahu a Brno, přičemž bodové rozlišení je minimální (na desetinky procenta mezi Prahou, Olomoucí a Brnem), mi udělalo obrovskou radost.

Je to pro mne osobně i určité zadostiučinění, ale určitě jsem v tom nebyla sama :-). Je to také výsledek podpory ze strany vedení UP a zejména učitelů i ostatních pracovníků fakulty, kteří pro fakultu udělali, co bylo v jejich silách.

Nečekejte proto ode mne snad kritické vyjádření nad relevancí takového žebříčku :-). Objektivně vzato (poté, co jsem přestala vyskakovat radostí), je faktem, že kritéria pro hodnocení fakult jsou již delší dobu stabilizována a považovala bych je z tohoto důvodu za validní. Samozřejmě bychom mohli vymýšlet ještě další kritéria, která by bylo vhodné zkoumat. Jako každá fakulta bychom si našli ta kritéria, která jsou pro nás nejvýhodnější, ale to by asi hodnocení trochu relativizovalo.

Srovnávání fakult má určitě význam pro úvahy budoucích uchazečů, kterou z těch všech fakult, na které se přihlásili a byli přijati, vybrat, ale není to pro ně jediné kritérium pro rozhodnutí. Význam má samozřejmě dostupnost fakulty (nejenom „docházková“ vzdálenost, ale také finanční dostupnost) a její „studentská“ pověst…

PRÍMA

Více k tématu univerzitních žebříčků naše redakce doporučuje knihu Teorie nevzdělanosti od Konrada Paula Liessmanna, která vyšla v edici 21. století v nakladatelství Academia.

prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc., děkanka Právnické fakulty Masarykovy university v Brně

J

iž v minulosti, kdy pro nás hodnocení bylo příznivější, jsme poukazovali na problematičnost vybraných kritérii. Řada kritérií je nesporně relevantní – např. počet studentů a pedagogů, vědecké výsledky (ty jediné jsou objektivizovány) aj. Relevanci nemají pouze kritéria, ale i metodika hodnocení. To ve výsledném hodnocení postrádáme.

U zvolených kritérií lze upozornit na následující. Počet studentů i pedagogů v sobě zahrnuje studenty magisterského i bakalářského studia. Bakalářské studium je ovšem koncipováno jako kombinované s nižší časovou dotací přímé výuky. Proto spíše než poměr studentů na jednoho pedagoga má vyšší vypovídací hodnotu počet hodin přímé kontaktní výuky. Z hlediska hodnocení individuálního přístupu je to zase počet studentů v seminárních skupinách. Těch je nyní na naší fakultě v jedné seminární skupině 20. Vysokoškolská politika posledních let vedla k vysokému počtu studentů.

Ten se daří snižovat. Je ale otázkou, zda výsledný poměr nižší než 20 studentů na jednoho pedagoga může být z hlediska financování provozu fakulty reálný. Na druhou stranu, byť máme mimořádně vysoký výkon na pedagoga, v poměru výkonu na studenta díky vysokým počtům pokulháváme, i když o setiny. Což měníme, ale musíme razantněji.

Při hodnocení jazykové průpravy jsou brány v potaz pouze semestry odborného cizího jazyka. Fakulty ale poskytují studentům nezapočítané odborné cizojazyčné specializované kurzy. Takových kurzů zahraničních pedagogů otevíráme cca 15 za semestr. To je nejvyšší hodnota mezi právnickými fakultami.

Při hodnocení zájmu o školu má vyšší vypovídací hodnotou počet studentů skutečně zapsaných ke studiu po přijetí než pouhý poměr mezi hlásícími se a přijatými studenty.

doc. JUDr. Jan Pauly, CSc.,

děkan Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni

N

a žebříček fakult, který každoročně sestavují HN, nelze pohlížet „černobíle“. Na jedné straně to samozřejmě není klasifikace, která by poskytovala hodnověrnou ucelenou informaci o kvalitě jednotlivých fakult. Na druhé straně zasluhuje jednak uznání, že se někdo takové činnosti vůbec věnuje, a jednak pozornost to či ono kritérium, které je pro sestavování žebříčku vzato jako základ.

Za jedno z nejvýznamnějších hledisek je třeba považovat míru nezaměstnanosti absolventů. I když ani jeho vypovídací hodnota není absolutní, je mimořádně významná a nás těší, že jsme s cca jedním procentem nezaměstnanosti v „těsném závěsu“ za pražskou fakultou. Svůj význam má též kritérium míry individuálního přístupu ke studentům (byť dobrý pedagog má většinou lepší výsledky s větším počtem studentů než špatný s menším).

Problémy naproti tomu může již vyvolávat hledisko zahraniční mobility, které má pravděpodobně lví podíl na tom, že jsme letos nedosáhli výsledku jako loni; je totiž rozdíl, získá-li fakulta, modelově vyjádřeno, např. deset bodů za deset měsíčních krátkodobých výjezdů studentů, nebo jeden bod za jeden desetiměsíční výjezd.

Na tomto místě samozřejmě nelze rozebrat všechna další kritéria použitá v anketě. Zmínku a zamyšlení však naopak zasluhuje to, co mezi použitými kritérii v posuzované anketě není. Jde o hodnocení toho, jak fakulty oslovují své studenty, přičemž zejména je relevantní stanovisko absolventů, kteří již dokáží posoudit, co jim jejich fakulta dala. Zde odpověď dává anketa organizovaná Českou studentskou unií. V té se naše fakulta letos umístila na prvém místě, a to s 8559 hlasy, které o 382 hlasů převyšují součet hlasů, které obdržely všechny tři ostatní veřejnoprávní právnické fakulty. I to je relativní, rozhodně však důležité. ■

11

Foto: Archiv autora

prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc., děkanka Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Tato

prá

ce

vás

můž

e zn ičit

Anna Šabatová ílek

tr B

: Pe

Foto

N

abitý pracovní program ombudsmanky Anny Šabatové neposkytuje příliš mnoho prostoru, přesto s rozhovorem souhlasila a setkala se s námi v jedné příjemné pražské kavárně. Hovořila nejen o problémech, které její práce přináší, ale také o úřednících, lidských právech a budoucnosti své instituce. „Mám pocit, že ten hlavní strach úředníků z nás už je za námi. Už nežijí v hrůze, nevidí v nás nepřítele,“ zamýšlí se doktorka Šabatová, která se do úřadu vrátila po sedmi letech.

Paní doktorko, jste v obklopení nejrůznějších lidských příběhů a nepravostí. Stává se vám, že si je v myšlenkách berete i domů a přemítáte o nich nad rámec vaší práce?

Vždycky jsem některé případy silně prožívala. Ale uvědomuji si, že se musím trochu hlídat, protože se nemůžu zničit. (smích) Je třeba mít namixovanou hranici empatie a racionality. To je hranice, po které se snažím pohybovat, ale někdy se mě něco více dotkne.

Berete to jako své předsevzetí do dalších let?

Ano, musím vydržet! Tohle je práce, která vás může zničit, můžete snadno vyhořet.

Vím, že musím pracovat i sama se sebou, abych vydržela pracovat s dostatečným nasazením, ale zároveň abych se nezničila.

Nedávno uplynul rok, co jste byla zvolena do funkce.

Dokážete už zhodnotit vaše dosavadní působení?

Hodnotit by měli především jiní. Ale pokud chcete moje osobní hodnocení, tak

KARIÉRA

mohu říct, že už jsem se zaběhla. Stala jsem se pevnou součástí kanceláře a komunikuji bez problémů se všemi právníky. A také si myslím, že celkově má náš tým výsledky a úspěchy.

Když doktor Varvařovský na svou funkci rezignoval, učinil tak s určitou hořkostí. Říkal, že ho politici neposlouchají, a nějakým způsobem si vyhodnotil, že doporučení, která ve své souhrnné zprávě dával, nebyla povětšinou naplněna. Já mám po tom roce dost jinou zkušenost. Většina doporučení z let 2012 a 2013 se podařila dotáhnout do stavu, kdy už došlo k nápravě, nebo je ten proces v chodu. Ledy se hnuly.

Je nějaká záležitost, u níž vás vyloženě mrzí, že nebyla legislativně realizována?

Mrzí mě, že z legislativního plánu vlády částečně vypadl úkol připravit zákon o veřejném opatrovnictví. Zdá se, že se změnila podoba a rozsah toho opatrovnictví a budoucí představy se zaměřily pouze na financování. Jenže zákon, který řeší jen financování, není dostatečný. Současně by tam měla být řada principů, podle nichž by se mělo opatrovnictví vykonávat.

Dlouho se říkalo, že úřady doporučení a zpětnou vazbu vaší instituce nebraly tak vážně. Zlepšilo se to?

Musím říct, že mám dobré zkušenosti. Úřady většinou už při prvním našem pojmenování chyby píšou: Ano, uznáváme, k chybě došlo a napravujeme. Příjemně mě to překvapilo. Od té doby, co jsem v roce 2007 na úřadě skončila v pozici zástupce ombudsmana, se to zlepšilo a úřady více komunikují.

Zajímala by mě vaše osobní zkušenost. Ze své pozice

Mgr. Anna Šabatová, Ph.D.

Narodila se v roce 1951 v Brně. Před listopadem 1989 se angažovala v disentu a patřila k prvním signatářům Charty 77. Absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a v roce 2008 obhájila doktorskou práci na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 2001 až 2007 zastávala funkci zástupkyně veřejného ochránce práv, v únoru 2014 byla zvolena ombudsmankou. Je vdaná, má tři děti. můžete na úřady přicházet, kontrolovat, mluvit s úředníky.

Jak se řadoví úředníci k takovým návštěvám staví?

Mám pocit, že ten hlavní strach úředníků z nás už je za námi. Už nežijí v hrůze, nevidí v nás nepřítele. Úředníci už také vědí, že nemáme žádnou výkonnou pravomoc.

Ale naše síla je v tom, že když dobře pojmenujeme problém, tak úředníci nejsou hloupí a dokážou ho vidět. Jen výjimečně se stane, že se obrní v jiném právním názoru.

Jste zastáncem myšlenky, že by měl ombudsman mít pravomoc udělovat sankce nebo zahajovat kázeňské řízení proti úředníkům?

Nejsem. Nemám potřebu zahajovat jakékoliv řízení kromě toho, že bych ráda měla možnost dávat návrh na zrušení právního předpisu. A ráda bych také měla oprávnění podat actio popularis v případech, kdy dochází ke zjevné diskriminaci a týká se to většího počtu lidí.

Návrh, který by tyto nové pravomoci zavedl, vláda v prosinci schválila…

Ano, vláda to schválila, ale v Poslanecké sněmovně je ten bod přerušen. Nicméně bych byla ráda, kdyby ten návrh, ve kterém jsou zapracovány i námi schválené věci, prošel.

V posledních letech se objevuje kritika, že ombudsman zbytečně získává nové pravomoci, které například vycházejí z požadavků mezinárodních institucí.

V prvním případě jsme se na základě Úmluvy OSN stali takzvaným národním preventivním mechanismem. Česká republika se zavázala, že takový mechanismus zřídí a byla debata, jestli to bude samostatný orgán, nebo se to přičlení k ombudsmanovi. A Parlament rozhodl, jak rozhodl. Totéž se zopakovalo u diskriminace, kdy bylo potřeba na základě evropských směrnic zřídit místo pro rovné zacházení a ochranu před diskriminací. Tady se poukazovalo hlavně na princip, který v ombudsmanských institucích doposud nebyl, tedy otevření působnosti vůči subjektům soukromého práva. Pak jsme také získali dohled nad vyhošťováním.

Každopádně chci říct, že to není nic výjimečného, v posledních letech jdou tímto směrem i jiné ombudsmanské instituce.

Trend, že se přibírají lidskoprávní agendy, je ve většině zemí.

Dokonce jste o tom napsala dizertační práci…

Ano, to bylo skoro jasnozřivé. Ne, že bych se chtěla každý den chválit. (smích) To téma práce jsem si vybírala už v roce 2004, kdy jsem studium začínala. Mimo

13

KARIÉRA

Vyslovila jste tam rovněž myšlenku, že při porušování základních práv a svobod může být zásah ombudsmana rychlejší a účinnější, než ochrana soudní. Mohla byste to rozvést?

Ano, určitě. Jde třeba o dohled nad místy, kde je omezena lidská svoboda, například stížnost někoho z věznice. Já tam můžu jet, zjistit konkrétní průšvih a na místě okamžitě vyjednat, že třeba vězně přeloží a nebude bydlet s někým, kdo ho šikanuje. Kdyby se ten vězeň soudil, tak se nedosoudí.

Ale takových situací je mnohem více, třeba v případech odnětí dětí, což je jasný zásah do základního práva. Když se dozvíme o soudním odnětí, můžu ihned začít komunikovat se sociálními pracovníky, aby s touto rodinou pracovali, a případně, když je tam potenciál, že se rodiče budou o své děti starat, aby podali návrh na návrat dítěte do rodiny.

Dneska už je samozřejmě řada předpokladů v této oblasti dána zákonem, ale když jsme v roce 2001 začínali, taková praxe zdaleka nebyla běžná.

Kam v českém kontextu je možné tento lidskoprávní trend ještě dále posunout?

Může se to posunout už jen jedním směrem, a to v souvislosti s návrhem novely, dle kterého bychom se měli stát monitorovacím orgánem podle Úmluvy o právech lidí se zdravotním postižením. S tímto už máme hodně zkušeností, zabývali jsme se například sociálními dávkami, integrací dětí se zdravotním postižením. Zkrátka, to know-how už v kanceláři máme, jen nemáme lidi, kteří by tuto novou působnost obhospodařovali.

Když se podíváme na podněty občanů, mnoho těch, které dostáváte, je z oblasti mimo působnost ombudsmana. Jak těm lidem účinněji vysvětlit, čím se může ombudsman zabývat?

Určitě by bylo dobré vstoupit do diskuse s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a připravit nějakou osnovu, v rámci níž by například v rámci občanské výchovy učitel vysvětlil základní oblasti, kterými se může ombudsman zabývat, kupříkladu, že nemůže zasahovat

14

do trestních řízení a podobně. Myslím si, že už na základní škole by měly děti mít základní povědomí ohledně práva.

Pokud jde o naši kancelář, hodně lidí se na nás obrací se soukromoprávními záležitostmi – exekucemi, alimenty, problémy kolem společenství vlastníků a podobně. Vždy lidem stručně vysvětlujeme, že nám to zákon neumožňuje řešit, a předáváme jim obecnou informaci, jak postupovat. Ale nejsme ani advokátní kancelář, ani poradna, takže si v této oblasti musíme dávat velký pozor.

Setkala jste se někdy s negativní reakcí člověka, kterému jste nemohli pomoct?

Ano, negativní reakce jsou bohužel téměř na denním pořádku. Ne každý to chápe. (smích) Ale na druhou stranu jsou i pozitivní ohlasy od lidí, kterým pomoct nemůžeme, ale nějakým způsobem jim poradíme, jak postupovat.

Jaké je vůbec právní povědomí běžných lidí?

Je nízké. Nejvíce si to paradoxně uvědomuji, když se mě na něco ptají mí přátelé. A to jsou často lidé s vysokoškolským vzděláním. Mnoho lidí, kteří jsou vzdělání a kultivovaní, nevědí, pokud jde o právo, skoro nic.

„

Právní povědomí je nízké. Nejvíce si to paradoxně uvědomuji, když se mě na něco ptají mí přátelé. A to jsou často lidé s vysokoškolským vzděláním.

Nacházejí ve vaší kanceláři uplatnění studenti v rámci stáží?

Máme kliniku s olomouckou a brněnskou fakultou, kam naši lidé docházejí.

A samozřejmě nám studenti často píší, že by chtěli na bezplatnou praxi. Pokud už mají představu, jaké oblasti práva by se chtěli věnovat a vedoucí příslušného oddělení pro studenta má uplatnění, tak je přijímáme. Učí se třeba vyřizovat podání. Máme také několik studentů, kteří analyzují návratová rozhodnutí.

Když se podíváte na znalosti studentů, jsou dostačující?

Dají se mezi nimi objevit velmi bystří studenti. (smích) I několik právníků naší kanceláře u nás stážovalo. Byli u nás několik měsíců, takže jsme měli možnost sledovat jejich práci, a potom jsme je přijali bez výběrového řízení.

Máte sama poměrně nedávnou zkušenost se studiem. Jste zastánce toho, že by právnické fakulty měly více připravovat na praxi?

Jsem toho zastáncem. Mám pocit, že před patnácti lety se to téměř nedělo, a až později vznikly třeba první kliniky na fakultách.

Do úřadu ombudsmana jste se vrátila po sedmi letech. Co vás po návratu nejvíce překvapilo?

Zaznamenala jsem, že instituce funguje lépe po stránce manažerského řízení.

Dnes je přesně určeno, kdo co dělá a za co odpovídá nebo jak se postupuje, když se objeví odlišné právní názory. Další změnou, která se uskutečnila až po mém odchodu, bylo určité „odbřemenění“ doktora Motejla. Některá podpisová práva a povinnosti se přenesly na vedoucí právníky. Do té doby musel podepisovat skutečně každý papír, každou výzvu či drobnost bez právního obsahu.

Už jste zmínila odlišné právní názory. V této souvislosti nelze nezmínit vaše loňské spory s vaším zástupcem doktorem Křečkem.

Doktor Křeček v médiích vyjadřoval jiné právní názory, než byly v mém stanovisku, což bylo z mého hlediska nesprávné.

Ombudsman je monokratická instituce a musí mluvit jedním názorem. To, že já mu svěřuji v souladu se zákonem část své působnosti, znamená něco jiného.

On tu agendu vyřizuje zcela samostatně a já jsem nikdy veřejně nezpochybnila žádné jeho stanovisko. Proto jsem ho požádala, aby se nevyjadřoval k věcem, které jsou v mé působnosti. Jenže toho jsem nedosáhla. On má pocit, že bych ho omezovala v jeho právech. Nakonec jsme se domluvili, že pokud bude chtít vyjádřit jiný názor, řekne, že ho nevyjadřuje za instituci. To je všechno, co jsem mohla udělat, jiný nástroj nemám.

Nemohu ho řídit. Mohu mu pouze svěřit část své působnosti, nebo mu ji nesvěřit.

To by ale pak neměl co dělat.

Není snadné vysvětlit obtížnost soužití, pokud dva lidé nemají stejnou představu o tom, jak by měla instituce fungovat.

Ombudsman a jeho zástupce jsou voleni nezávisle a vůbec se nemyslí na to, jestli si ti dva budou rozumět a dokážou spolu dobře spolupracovat. ■ David Budai PRÍMA

jiné se tam zabývám tím, že odloučit agendu úplně od lidských práv nešlo ani před těmi novými působnostmi.

KARIÉRA

Sedm zásad e-mailové komunikace Plánujete získat stáž nebo práci? Cesta zpravidla začíná odesláním e-mailu s životopisem. Uvědomte si však, že právě vaše emailová komunikace je většinou to první, co advokát či personalista z vaší vysněné společnosti uvidí a vytvoří si o vás na jejím základě první dojem. Proto se přípravě vyplatí věnovat skutečně velkou pozornost. A nejde jen o chyby v pravopise či překlepy!

1 2 3 4 5 6 PRÍMA

7

Jméno

dělá člověka

Dříve, než se rozhodnete odeslat e-mail svému potenciálnímu zaměstnavateli, měli byste si založit schránku, která bude obsahovat vaše jméno a příjmení. Není třeba dodávat, že adresa z vašich středoškolských let se snahou o co nejvyšší míru originality ze strany nového zaměstnavatele zpravidla nekoresponduje ani s jeho představou profesionality, a mnohdy ani s představou důvěryhodnosti a slušného vystupování.

Formulování

předmětu e-mailu Personalistům přichází denně desítky elektronických zpráv, proto je třeba formulovat předmět e-mailu stručně, ale přitom jasně tak, aby adresát věděl, co od příchozí zprávy očekávat. Pokud předmět zprávy vymezíte příliš vágně (například heslem „Práce“ nebo „Dotaz“), zvyšujete pravděpodobnost, že e-mail zůstane nepřečtený, nebo v odpadkovém koši jako nevyžádaná pošta.

Hromadné

zprávy – ničitelé příležitostí Při hledání stáže či práce není ojedinělé, že se uchazeč ohlíží po různých možnostech a rozhodne se oslovit více potenciálních zaměstnavatelů. Ačkoliv se však jedná o pochopitelný postup, u možného budoucího zaměstnavatele v tomto ohledu pochopení nehledejte. Obzvlášť pak v případě, pokud veškeré vyhlédnuté subjekty zahrnete do otevřené kopie e-mailu. Příjemce se bude v tomto ohledu cítit pouze jako jeden z mnoha a nejspíš se nedočkáte ani jeho odpovědi.

Předejděte

problémům se zaslanou přílohou

Přikládané soubory je třeba nejen rozumně pojmenovat, ale také se přesvědčit o jejich přiměřené velikosti. Zvolením správného formátu pak předejdete případným problémům. Z tohoto důvodu dávejte raději přednost příponě .doc před příponou .docx. Za ideální zvolený formát je rovněž považováno PDF.

Správné

načasování

Zásadní pro to, aby byl váš e-mail vůbec zaznamenán, je správné načasování jeho odeslání. Nejvhodnější částí dne, kdy zprávu odeslat, jsou převážně ranní a dopolední hodiny. Zasláním e-mailu ve večerních hodinách můžete naopak příjemci navodit pocit jisté nespolehlivosti a tendence odkládat úkoly. Máte-li možnost, odesílejte e-mailovou korespondenci vždy raději začátkem týdne. Pokud ji odešlete na jeho konci, nebo o víkendu, může se lehce stát, že vaše zpráva bude přehlédnuta ve velkém množství příchozí pošty, která se ve schránce příjemce nashromáždila v době víkendu.

Obsah

zprávy hovoří za vás

Samotný obsah zprávy je třeba vždy rozčlenit do pomyslné osnovy, která se skládá z oslovení, představení se, vašeho požadavku a rozloučení.

Při zasílání oficiálního e-mailu je třeba rozlišovat právě mezi oslovením a pozdravem. Ačkoliv zahájení komunikace slovy „Dobrý den,“ není žádným nezdvořilým chováním, ani výrazným prohřeškem, je třeba brát na vědomí, že pozdrav vychází z mluvené řeči. V případě žádosti o pracovní příležitost je však vhodnější k e-mailu přistupovat jako k listinné korespondenci, kde se uplatňuje právě oslovení, jako je například oslovení jménem „Vážený pane Nováku,“ nebo titulem „Vážený pane doktore,“ apod. Pokud se rozhodnete pro osobnější oslovení jménem, nezapomeňte na jeho skloňování.

Zprávu pište vždy s diakritikou a pozornost věnujte také formátování textu. Zřetelně oddělené odstavce často pomohou lepší orientaci v textu. Alfou i omegu úspěšného e-mailu je pak samozřejmě správná gramatika.

Kdo

neurguje, nepotřebuje Může se stát, že občas adresát na váš e-mail nereaguje. V takovém případě nic nezkazíte zdvořilým dotazem, zda se již dotyčný k vaší zprávě dostal. Problematickým se však může zdát odhadnutí časového odstupu. Za adekvátní časovou vzdálenost se většinou považuje uplynutí jednoho týdne. Urgování je účinné jednou až dvakrát, potřetí však už většinou nemá smysl. ■ Daniela Wurzlová

15

Foto: Archiv autora

JUDr. Josef Lžičař Narodil se v roce 1944, vystudoval pražskou právnickou fakultu. V osmdesátých letech obhajoval disidenty a signatáře Charty 77.

Po roce 1989 byl krátce vedoucím kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.

Od začátku 90. let se věnuje advokacii.

P

Zůstávám osamělým vlkem Tento známý právník už hájil kdekoho - politika Václava Klause, moderátora Karla Voříška, prominentního komunistu Lubomíra Štrougala i katarského prince Hámida bin Abdal Sáního. Jak vůbec vypadá práce advokáta, kterému mocní volají, když se dostanou do problémů?

A jak na něj pohlíží jeho okolí?

16

PRÍMA

Josef Lžičař

rostorná kancelář v centru v pražské části Karlín, kterou Josef Lžičař sdílí se svým synem, rovněž advokátem, působí, jako byste se vrátili zpátky v čase. Nedostatek venkovního světla, dlouhé chodby a předpokoje, elegantní masivní nábytek i koberce s dlouhými vlasy. Klient, který si přijde pro právní radu, má pocit, že je spíše v bytě než v kanceláři jednoho z nejznámějších českých právníků.

V jedné z pracoven sedí i Josef Lžičar. Na stole má rozloženy desítky spisů a po stranách hromady publikací. Počítač chybí, na jeho místě stojí velký popelník. „S počítačem nejsem úplně kamarád. Ale nedávno jsem si pořídil toto a učím se tím pracovat,“ říká Lžičař a pobaveně ukazuje na kožený obal s tabletem. Poté mi nabídne místo u vedlejšího konferenčního stolku s velkými zelenými křesly.

Domluvit setkání s Josefem Lžičařem je během na dlouhou trať. Jeho diář je neustále zaplněn a schůzky s klienty střídají soudní líčení nebo jiná jednání. „Někdy telefon vypínám, ale je to docela výjimečné,“ říká Josef Lžičař. Dokonce si musel zřídit skryté číslo, aby mu lidé v době volna nevolali.

Alespoň ne příliš často. „Stávalo se o víkendech, když lidi, tedy potenciální klienti, přijeli z chalupy, že mezi 18. a 22. hodinou jsem měl kvanta telefonů,“ vzpomíná s úsměvem.

Není divu, je totiž velmi žádaným advokátem. Vystupuje v mediálně propíraných případech a zastupuje politiky, prominenty a v očích veřejnosti také často kontroverzí osoby. V současné době například expremiéra Pera Nečase. Lidé si ho spojují také se soudním procesem s Romanem Janouškem, ve kterém zastupoval autem sraženou ženu nebo s případem tzv. katarského prince.

Než jsem se s ním jedno páteční odpoledne setkal, čekal jsem odměřeného ďáblova advokáta, který se nebude chtít příliš bavit. Josef Lžičař však působí velmi příjemně a přátelsky. Mluví barvitě a obsáhle a jeho charismatu člověk snadno podlehne. Při rozhovoru po celou dobu drží krabičku cigaret, ale nekouří. Zapálí si až po skončení, když začne vyprávět zajímavé zážitky ze své mnohaleté praxe. „Nikdy bych nehájil zneužívání a násilí páchané na dětech.

A velmi zvažuji situaci, kdy jde o vraždu,“ odpovídá na otázku a dodává, že osobně se velmi trápí také týráním zvířat. Nakonec v jeho pracovně strávím téměř dvě hodiny.

KARIÉRA

Jste spojen s řadou mediálně známých případů.

Když budu trochu jízlivý, vadí vám označení prominentní právník nebo ďáblův advokát?

To mi nevadí. Možná je to způsobeno tím, že v advokacii jsem od roku 1967 a to je hrozně dlouhá doba. Za tu dobu si člověk vybuduje určitou pověst. Když lidé nejsou spokojení, tak za vámi příště nepřijdou. Tohle není povolání, kde byste měl pravidelný přísun klientů, a já jsem rád, pokud mě lidé i opakovaně vyhledávají. Bez důvěry klienta by tu práci nemohl člověk dělat. A důvěra v mou práci tady je.

Lichotí vám to, jako právníkovi, že jste osoba, kterou často prominentní nebo mocní lidé automaticky volají, když se dostanou do problémů?

Samozřejmě, že to člověka potěší, protože ten klient se na mě obrací a očekává pomoc, a to o něčem svědčí. Najednou zjišťuji, že zastupuji už druhou nebo třetí generaci z jedné rodiny. Zastávám třeba názor, že největším uznáním advokáta je, když se na vás v budoucnu obrátí protistrana, která v procesu týkající se jiné věci byla neúspěšná. Tam si jen člověk musí dávat pozor, aby se nedostal do kolize s etickými principy.

Setkáváte se v soukromí s negativními reakcemi svého okolí?

Někteří lidé se ptají, proč dělám toto právo nebo proč se více specializuji na trestní právo. Vnímají to tak, že vlastně hájím lidi, kteří mohou být odsouzeni. Když přijedu k nám na rodnou Moravu, na vesnici, lidi mi někdy řeknou: „Jak můžeš hájit ty grázly?“ (smích) Zastupoval jste například Vietnamku, kterou srazil Roman Janoušek. V této souvislosti jste řekl, že jste zahlcen odezvami, emaily i telefonáty veřejnosti. Jak se s tím potýkáte?

Vždycky, když je nějaká mediálně sledovaná kauza, se objeví názory pro i proti. Když hájím nějakou věc, která může být běžnou veřejností odsuzována, snaží se mě lidé po mailu kontaktovat a ptají se, proč takovou věc dělám a proč takovou osobu hájím. Ale to je způsobeno tím, že mnozí lidé stále nepochopili, že právo na obhajobu je jedním z výsostných práv, které vyplývá z Úmluvy o ochraně lidských práv a Listiny základních práv a svobod. Nepochopili, že každý má právo mít obhájce a že to je smyslem naší činnosti.

Trochu odbočím, ale pokud jde o trestní řízení, jsem rád, že jsme jako advokáti byli z hlediska státu vpuštěni do vyšetřování. Můžeme být účastníkem vyšetřovacích úkonů, být přítomni při výslechu obviněného nebo svědků. Mnozí si neuvědomují, že ty zrůdnosti, které byly v minulém režimu, byly jistým způsobem zaviněny tím, že obhájce vůbec nemohl být při vyšetřování. Od okamžiku zahájení trestního stíhání je to určitý předstupeň toho, že i obviněný posléze lépe vystupuje v soudním líčení.

PRÍMA

V advokacii se pohybujete desítky let. Je pro vás tato práce ještě potěšením?

Jsou věci, které mě těší, zvláště když se povedou. Ale jsou dny, kdy cítím takový zmar. Zvláště v případech, kdy mám pocit, že by výsledek měl být jiný, jsem znechucen.

Ale musím říct, že situace v advokacii a vůbec v právním řádu je v jistém smyslu horší a horší. Například byl vydán nový občanský zákoník, kde je spousta nových paragrafů, a já si netroufnu odhadnout, jak se v praxi projeví, už z toho důvodu, že ještě předtím, než byl vydán, tady byly cítit tlaky a výhrady ze strany soudců nebo justice.

Před pár lety jsem byl pracovně na Ministerstvu spravedlnosti a před domluvenou schůzkou jsem četl věstník, kde byl článek bývalého prezidenta Soudcovské unie doktora Jirsy, který se ke změnám v právním řádu vyjadřoval. Poprvé mě tady zarazilo, když konstatoval, že právo se dostává do stavu chaosu a že i soudci se stále více dostávají do stavu právního bezvědomí. Když tohle řekne soudce, jak to pak může vypadat u těch dalších lidí, kteří s právem pracují?

A jak může vypadat obyčejný občan, pro něhož se právo stalo skutečnou džunglí a nemůže odhadnout výsledek řízení?

Vím, že pokrok civilizace mění hodně věcí a musí vycházet nové předpisy, které by situaci upravovaly. Ale musím si klást otázku, jestli je vůbec profesionál schopen vstřebat tyto změny a může s právem pracovat. Někdy jsou předpisy vydávány tak rychle, že to nesvědčí ani o dobré práci legislativců, ani zákonodárců.

Takže když dnes za vámi přijde klient a zeptá se, jakou má šanci, tak už mu nedokážete konkrétně odpovědět?

Odhadnout výsledek sporu v občanskoprávních věcech je stále obtížnější. Nedávno jsem hovořil s jedním soudcem a ptal se ho teoreticky na jednu věc, jak by mohla dopadnout. A on mi řekl k mému údivu: „Hoď si korunou. Já rozhodnu tak, kolega může mít jiný právní názor a rozhodne jinak, protože jsme nezávislí.“ A to by v praxi nemělo být.

Lidé by měli mít obecné povědomí a možnost odhadnout výsledek sporu.

V trestních záležitostech to může být jiné, tam jste schopen odhadnout, že se skutek stal, a tak víte, že existuje určitý rozptyl v trestní sazbě. I přesto může dojít k odlišnosti výměry trestu. Rozhodně by však nebylo dobré, aby soudy rozhodovaly v každém okresu nebo kraji jinak.

Kolik hodin denně pracujete?

Teď jsem to trochu omezil, ale tak 10, nebo 12 hodin určitě.

A to nepočítám, když si čtu třeba nějaký odborný právnický časopis. Ale v zásadě je práce v advokacii hezká, i když během dne, když máte soudy, tak často v kanceláři nestihnete udělat to, co je potřeba. A to ani člověk nestačí sledovat nové věci, například nová pravidla v souvislosti s EU. Ale předpokládám, že vy už se tolik nezabýváte tou administrativou a spíše chodíte na líčení k soudům…

Já jsem už před více než dvěma desítkami let opustit tuto koncepci, kdy vám v kanceláři připraví podklady a vy potom jdete k soudu, kde využijete práci svých kolegů. To je způsob, který je běžně používaný hlavně v západních zemích, kde mají významní advokáti tým spolupracovníků. Když nějakou věc vezmu, snažím se vše dělat sám. Řekl bych, že jsem a do budoucna také zůstanu osamělým vlkem. ■ David Budai

17

Foto: Petr BĂ­lek

ROZHOVOR

Petr Pithart P rávo

spěje k sebezahlcení

Právnická profese může být skvělé, čestné a vysoce prospěšné povolání, ale také bezohledný, cynický důl na peníze, tvrdí bývalý politik, právník a akademik Petr Pithart. V rozhovoru prozradil, nejen co ho v právu inspiruje a jak se staví k jeho vytváření, ale také jak vnímá současné studenty právnických fakult.

Pane docente, jste aktivní akademik, přednášíte o politice, léta jste vedl Katedru politologie na pražské Právnické fakultě. Jak vnímáte současné studenty?

Vy sám jste práva absolvoval před více než 50 lety. Vhodná příležitost zamyslet se nad tím, kam se právní vzdělávání za tu dobu posunulo…

Především nepřeceňuji svůj obor, politologii pro právníky.

Má ale tu výhodu, či nevýhodu, že rychleji obnaží mezery, díry, ba propasti v obecném povědomí studentů o společnosti, o její i jen nedávné minulosti.

Jací jinak jsou? Postupně se mění. Nadšení a doslova žízeň po poznání a po debatách z první let po Listopadu je pryč.

Pak přišel znatelný útlum, skoro na patnáct let. Fakulta jakoby na páse vyráběla advokáty, kanceláře zřejmě braly kdekoho.

V posledních letech opět poněkud přibývají zvídavé a sečtělé studentky a studenti.

Sem tak někdo chce být i soudcem! To když někdo přiznal před patnácti lety, většina se na něho pohrdavě obrátila: Kdože? Tenhle? Je to možné? Takže dřív se to málokdo odvážil nahlas přiznat. A ti ostatní? Na průměrné a podprůměrné dnes bohužel nemám čas. Je jich příliš mnoho, doslova stovky a stovky… Raději si budu povídat s malou skupinkou zvídavých. U takové desetiny přijatých vůbec nechápu, jak mohli absolvovat gymnázium.

Možností kvalitně se vzdělávat je nesrovnatelně víc. Zájem o takové vzdělání však dnes větší není, je mi líto. Asi proto, že je to všechno – knihy, internet, studium v zahraničí – samozřejmé, snadno přístupné. My byli před tím půl stoletím určitě mnohem hloupější, naivnější, ale možná zvídavější, protože nám nezbývalo než objevovat zapovězené, posvítit si na utajené a vypáčit to z učitelů (z některých, protože z ostatních nebylo co páčit). Na semináři, na kterém bylo dvanáct studentů na jednoho učitele, jsme ho měli před sebou jako na talíři. Někteří jsme obcházeli antikvariáty, pídili jsme se po literatuře, z níž jsme znali jen tituly… Ne, nic si neidealizuji. Byli jsme nakonec samozřejmě nedovzdělanci. Ale aspoň jsme o tom věděli a nebylo nám to jedno. Styděli jsme se za to.

Tehdy jsme ještě na fakultě potkávali učitele staré školy, i když jich mnoho nebylo.

Neumím se dnes smířit s tím, že studenti většinou zřejmě nečtou. Nečtou knihy, odezírají z displejů. Je to zřejmě nějaká docela jiná kultura. To se pozná i podle toho, že jen málokdo

19

ROZHOVOR

umí psát neotřele, nebanálně. Zřejmě se jich mnoho na písemné zkoušky nebo testy připravuje z nějakých často neumělých prefabrikátů, které jako samoobsluha kolují na internetu.

Proklínám to. Z deseti jich pak sedm odpovídá – v testech, kdy definují pojmy – skoro stejně. Sedm z deseti opakuje někdy stejnými slovy stejnou chybu nebo stejný nesmysl, cosi zřejmě špatně opsaného. Kdo to má číst? O písmu a pravopisu raději nemluvím. Já bych na fakultě znovu zavedl předmět psaní: pravopis a sloh, jako kdysi na obecné škole. Naučil by studenty, že věta musí mít začátek a konec, a že může být i složitá, ale od toho jsou čárky, aby bylo možné jí rozumět.

Od dřívějších generací je často slyšet, že vysoká škola je na kariérní život příliš nepřipravila. Dnes se však už na některých právnických fakultách začínají projevovat západní vlivy a školy se snaží studenty připravovat spíše na praxi. To však mnohdy funguje na úkor rozvoje kritického myšlení, přemýšlení nad tím, jak by věci měly ideálně vypadat a diskuze nad nimi. Nedochází však takto k popření atributů univerzity jako takové, nebo naopak dochází k pozitivnímu vývoji vysokého školství v souladu s požadavky naší společnosti?

Dal bych přednost průpravě ke kritickému, samostatnému myšlení a vyjadřování, ke komunikačním dovednostem, tedy ke schopnosti vést korektně a přesně dialog s druhou stranou, ať již je to kdokoli. Tedy k pochopení textu nebo nějaké promluvy, a pak ovšem k přesnému vlastnímu vyjadřování, přesvědčivé argumentaci. Pochybuji, že to studenty naučí nějaký prakticky zaměřený kurz na šablonovité psaní právních textů.

To se mohu naučit i sám doma.

Dovednosti, které u právníků předpokládám, nejspíše získám, až když ze studia jiných humanitních oborů zjistím, co všechno nevím. Základem kvalitního myšlení je tázavost, schopnost klást dobré otázky. V tom je obsažena schopnost porozumět tomu, co říká a co míní ten druhý. Dobré, přesné otázky, na které se odpovídá ještě lepšími otázkami.

Pojďme k současné právní realitě. Nepochybně bychom našli řadu lidí, kteří v právo ztrácejí jistotu, mají pocit, že v Česku se práva nikdy nedomohou.

Mnohé spory se táhnou přes 10 let, rozhoduje se ve prospěch mocných a bohatých, advokáti jsou drazí a chtějí si jen „nahrabat“ peníze…

Jak s tímto povědomím, které tady posledních 25 let kořenilo, bojovat? Jak byste běžným lidem vysvětlil, že právní stát a právo mají smysl?

Je to nejen proto, že i mezi právníky je dost loupežníků. Je to i proto, že právní vědomí české veřejnosti je úděsné. Šestnáct let jsem jako senátor poslouchal nářky stovek a stovek lidí, kteří vůbec nepochopili ani základy našeho společenského uspořádání, o právu ani nemluvě. Přitom mohli mít ve svých přích docela dobře pravdu, ale netušili, co s ní. Nejčastěji chtěli, abych někam zatelefonoval, nejlépe rovnou panu soud-

20

ci. S takhle zaostalými občany se to dobře „voře“. Je to ráj pro gangstery všeho druhu.

Právní osvětě – už jen k čemu jsou ty které úřady – bych věnoval maximální prostředky. Ale ani tady si nedělám iluze. To nejzákladnější „právní vybavení“ mnoha našich lidí spočívá v tom, co jsme se tu v každodenní praxi učili od roku 1938, tedy že stát a všechno, co s ním souvisí, je třeba ošidit, okrást. Že úřady jsou od ďábla. Že všichni jsou podvodníci. Je to cosi jako uvědomělý právní nihilismus. Desítky let trvající, zvyšující se manko sociálního kapitálu. Důvěra v instituce (v širším smyslu v pravidla) je základní položkou tohoto chybějícího kapitálu. Bez této elementární důvěry se o žádné úřady, o pravidla, nebudu zajímat, protože už předem vím, že je to všechno podvod na prostém lidu.

Jak dnes právnickou profesi vnímáte vy sám?

Může to být skvělé povolání, čestné a vysoce prospěšné. Může to být ale také bezohledný, cynický důl na peníze, továrna na podvody. Právníci čelí snad více než jiní mnoha pokušením.

Kdo při tom obstojí a ještě dokážou pomáhat jiným, patří k elitě národa. Bude jich, obávám se, vždycky jen menšina. Ta ale může zachraňovat čest stavu. Vždycky to tak bylo.

Právníci bývají vnímání jako nudní patroni bez fantazie a invence. V jejich vyjadřování často dominují „právničina“ a nesrozumitelnost. Je možné vnímat právo jako tvůrčí a inspirativní disciplínu?

Tvořit právo, a nemusí jít zrovna o tvorbu ústavy nebo zákonů, je dokonce vrcholná tvůrčí práce! Dneska se říká „legislativa“ úplně všemu („kouknu do legislativy…“, „chybí legislativa…“). Je to ale přece to vlastní tvoření, konkrétní psaní právních norem tak, aby logicky i hodnotově zapadaly do všech možných, již daných kontextů. Ale i jasně, přesvědčivě napsaný rozsudek je dílo! Tvorba práva je vrcholem právnických dovedností, pomalu už uměním. Chce mnohem víc než jen specializovaného právníka.

Když jsem studoval, bylo kolem mne mnoho začínajících básníků i spisovatelů. Nevím, jestli to platí i o dnešních studentech. Možná, že o nich jen nevím. My měli řadu tribun, i na fakultě, na kterých jsme se předváděli. A ovšem také exhibovali. A povzbuzovali jsme se tím, kolik velkých českých básníků studovalo práva…

V čem je pro Vás právo inspirativní?

O čem nejčastěji přemýšlíte?

Přemýšlím o dokonalé ústavě, ačkoli vím, že nic takového neexistuje. Musela by počítat s lidskou omylností a s lidskými slabostmi, a přece být stručná a přesná. Také přemýšlím o dokonalém jednacím řádu, třeba Senátu.

V těch nedokonalých jsou dnes zakopaní skoro všichni psi.

Myslím hlavně v těch pravidlech, podle kterých se tvoří běžná pravidla (právní normy) – tedy v jakýchsi metapravidlech.

Ale i ta spočívají, anebo také nespočívají, na „právu“, které mají, anebo také nemají, lidé ve svých hlavách a srdcích. Když si ta „dvě práva“ – to napsané a to vnitřně si osvojené - spolu

ROZHOVOR

Foto: Petr Bílek

nepovídají a v zásadě si nerozumějí, jsou všechny, i dokonalé texty, nanic.

Doc. JUDr, Petr Pithart

Narodil se v roce 1941 v Kladně, otec byl právník a matka učitelka. Do veřejného života vstoupil jako publicista, patřil mezi první signatáře Charty 77.

V letech 1996 až 2012 působil jako senátor. Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze, od roku 1995 je na téže fakultě docentem. Do roku 2011 byl vedoucím Katedry politologie a sociologie PF UK, v současné době na této katedře přednáší o politologii.

Jak na právo, jeho přijímání, využívání a realizaci nahlížíte jako filozof? Můžeme ještě dnes mluvit o právní filosofii?

Nejen všechny ideologie, ale i ideje dnes skomírají. Podívejte se na evropskou levici – krize je tu už několik let, a nevymyslela zhola nic! Filosofové hlavně dekonstruují. Šokují stále novými a novými pojmy, sypou je ze sebe jako stroj.

Třeba takový Václav Bělohradský v salonech Práva. Právní filosofie? Spíše snahy nově, přesněji uchopit staré, věčné problémy: právo a spravedlnost, legalita a legitimita… Nové otázky – „výzvy“, jak se dnes musí povinně říci, klade chtě nechtě globalizovaný svět, v němž se rozpouští stát i s jeho suverenitou, kde ztrácejí význam hranice… Co potom právo?

Myslím si, že klademe, už celá tisíciletí, vlastně stále stejné otázky, avšak v dnes radikálně proměňujícím se světě.

V nedávném článku v Politologické revue jste vyslovil myšlenku, že v případě změny ohledně možnosti podání žaloby k Ústavnímu soudu pro odvolání prezidenta, šlo o změnu neplánovanou a dopředu neavizovanou. Napsal jste, že k tomu došlo „více bezděčně než promyšleně.“ Nakolik je právě ona bezděčnost a nepromyšlenost součástí současného vzniku práva? Když porovnáte proces přijímání nové

legislativy dnes a před 10, 15 lety, došlo spíše k pozitivnímu, nebo negativnímu posunu?

Stále se vracím k té poslední změně ústavy. Tehdy byla opravdu přehozena výhybka s důsledky, které mohou být fatální. Slyšel jsem i tuto verzi výkladu, proč byla posílena faktická neodvolatelnost prezidenta. Ta verze je ještě horší než verze o bezděčném omylu. Proč prošel poslanecký návrh na posílení postavení prezidenta oslabením Senátu (k podání ústavní žaloby je nyní třeba souhlasu obou komor Parlamentu, přičemž dříve to bylo v rukou pouze Senátu)? Podání návrhu na tuto jinak zcela nelogickou změnu mělo být údajně – tedy relata refero – motivováno snahou některých poslanců vyprovokovat Senát, aby se tím oslabením cítil do té míry ponížen, uražen, že by nakonec ze vzdoru neschválil ani samotnou přímou volbu. Čili že možná šlo o riskantní hru s ohněm: lide český, my poslanci jsme tu přímou volbu chtěli, jak jsme slíbili, ale ten protilidový Senát to překazil…

Nestalo se, nepřekazil. Ze silnějšího prezidenta se stal téměř neodvolatelný prezident. Většina byla sice proti, ale zvedla pro návrh ruce. Spoléhalo se do poslední chvíli právě na jakési neosobní „se“, které to, proboha, zarazí… Už tehdy jsem se se Senátem v duchu rozloučil. Parlament se tehdy plazil před neurčitými pohnutkami „lidu“, který si prý tolik žádá přímou demokracii. Ale na hlasování v referendech ten lid stejně nepřijde.

K vaší druhé otázce. Zákonodárci se topí ve stále nepřehlednější mase pravidel. Jen jednotlivci vidí u některých návrhů

21

ROZHOVOR

„

zákonů všechny souvislosti. Pochybuji formální stránku věci a oddalují, odstrvšak, že sedí v jedné ze dvou komor. kávají od sebe meritum sporů.

Jsou buď na ministerstvech, a pak zá- Studenti nečtou knihy, odezírají To všechno také proto, že stále více chybí z displejů. Jen málokdo umí leží na tom, pro koho pracují, anebo obecné sdílení oněch dvou světů norem, jsou mezi lobbisty. Uzákoňme konečně, těch prvních, které si lze přečíst, a těch psát neotřele, nebanálně. tedy i rozumně regulujme, lobbing! Jako druhých, které jsou „nad“ právem. Mysv USA. Ať je, ať je ho víc a houšť, ale ať je viditelný. Je to přece lím nad psaným právem. Sebelepší samotné texty norem, ktepočestné povolání – něco vím o konkrétní problematice, nebo ré nejsou vyztuženy sdílenými, často raději zamlčenými než se to naučím, a zákonodárcům to umím vysvětlit. Vím také deklarovanými hodnotami, to nenapraví. jak, kdy a hlavně kterým. Bez institucionalizovaného lobbingu je parlament slepý a hluchý. Bez regulovaného lobbingu Před čtyřmi lety jste opustil aktivní politiku, jsou přinejmenším jednotliví zákonodárci v pokušení prodá- už se nepodílíte na tvorbě zákonů. Popište své vat se. Nemusí jít vždycky o peníze: výhoda za výhodu! My pocity – jak to všechno vnímáte „zvenčí“? Jak dnes tobě, ty zítra nám… s odstupem času toto rozhodnutí hodnotíte?

Nakolik je dnes nutné vnímat právo jako závislé na politice a politických rozhodnutích?

Může politika „stvořit“ dobré právo?

Může, jsou-li pravidla tvorby práva opravdu dobrá. Ale když řeknete, že i tato pravidla ovlivňuje politika, máte pravdu. Je třeba využít krátkých okamžiků, kdy politika jaksi zdřímne, kdy jsou síly srovnány a nikdo ze silných hráčů není bezprostředně ohrožen, a tehdy je třeba pravidla, podle kterých se dělají pravidla, rychle vylepšit. Třeba jen některá z nich. Musíte ovšem být připraveni, aby vám ta příznivá chvíle neunikla mezi prsty.

Jak vnímáte diskuse o platech zákonodárců, soudců a dalších ústavních činitelů? Jsou aktuální diskuse relevantní, nebo by se měly ubírat úplně jiným směrem?

Tyto znovu a znovu propukající diskuze, které lid obecný vesměs irituje, jsou opět důsledkem nepřesných pravidel. Platy ústavních činitelů by měly být na sebe navázány v určitých pevných relacích. Platy soudců by měly být velmi vysoké, ale soudcovská „samospráva“, tj. dosud neexistující Nejvyšší rada soudnictví, by měla být na soudce o to přísnější. Kárné řízení by nemělo být jen zcela výjimečnou událostí, třeba když soudkyně ukradne v samoobsluze salám.

Představuji si soudce jako vysoce ctěnou, prestižní instanci v zemi. Moje představa o významu soudců je dosti náročná, soudci právo přinejmenším dotvářejí. A hodnotovou intepretací právních textů by jej měli občas vlastně tvořit! Proto musí být naprosto nezávislí, ale musí mít i vůli a schopnost kontrolovat se, případně se i trestat. Ovšemže především zevnitř.

Kam právo v České republice směřuje? Vnímáte nějaké konkrétně popsatelné trendy?

Právo nejen v České republice spěje k sebezahlcení, kdy se chyby či mezery v zákonech napravují podrobnější úpravou, ve které je chyb a mezer zákonitě ještě víc. Tím se roztáčí bludný kruh, vír, který nás všechny strhává. Advokáti tomu v duchu ovšem blahořečí. Soudci se alibisticky soustřeďují na

22

Probírám se zpětně situacemi, ve kterých jsem za těch šestnáct let nejednal správně, prozíravě, včas, dost energicky…

Nejsou to příjemné inventury. Jistě, bylo i dost situací, které jsem zvládl. Ale v hlavě mně krouží spíše ty první.

Všechny se týkají toho nejdůležitějšího: s partajemi se dobré právo dělat nedá, bez nich také ne. Parlament je bez politických stran holá nemožnost. Jednaosmdesát zcela nezávislých, čestných a neúplatných senátorek a senátorů je úplně k ničemu, protože nikdo, ani oni ne, nevědí, co za půl hodiny schválí, co za další hodinu odmítnou… Nesmíte být zkrátka v takové straně, která vaši svobodnou vůli nerespektuje a nutí vás jednat proti vašemu lepšímu já. Svobodomyslné strany existují, ale zpravidla nevyhrávají volby. Takové liberální strany jsou nepostradatelné, byť jen jako jazýčky na vahách. Ale jejich význam klesá. Pro voliče jsou zřejmě moc složité, pořád melou cosi o jakýchsi pravidlech, ale my, voliči, chceme slyšet, jaké budou důchody, daně… Kvalitní demokracie je však vláda spíše pravidel než lidí. Čerstvý podnět prezidenta Zemana, aby se v našem Parlamentu hlasovalo tajně, je líbivý, ale nebezpečný a přímý útok na parlamentarismus, založený na svobodné soutěži politických stran. Když jemu osobně jeho strana zkrachovala, chce, aby i ostatní strany rezignovaly na snahu účinně ovlivňovat hlasování svých poslanců.

Jistěže mandát nepatří stranám, imperativní mandát je zcela nepřípustný, ale hlasovat se musí veřejně. I vedení stran dostávají od svých poslanců, kteří hlasují v rozporu s jejich vůlí, důležitý signál, že něco není v pořádku. Strany působí na poslance, poslanci na vedení strany. To i ono musí však být zjevné, viditelné pro všechny. Nikdy tu nesmí být identita vůlí, ale nesmí tu být ani nepředvídatelný, nahodilý chaos. Tajné hlasování by vedlo k tomu, že žádná vláda by se nedočkala konce volebního období. Kupčilo by se o sto šest, jeden druhého by podezíral. Uvidíte však, že se ten nápad bude lidem líbit.

Ano, naše demokracie je dnes ohrožena více než kdykoli jindy od Listopadu. Jednak stranami-nestranami, a pak také prezidentem, který chce být populárním vůdcem. ■ David Budai, Daniela Wurzlová

1502_A5_EY_plakat_sirka.indd 1

27.02.15 15:07

ZAHRANIČNÍ POBYTY

K

obecným otázkám zajišťovacího převodu vlastnického práva

Ambicí tohoto článku je tedy diskutovat a nastínit řešení některých vybraných otázek institutu zajišťovacího převodu vlastnického1 práva dle § 2040 a násl. NOZ, a to v návaznosti na otázky, které byly předmětem sporů za účinnosti OZ1964.

Mezi tyto otázky našeho názoru patří zejména otázka vzniku zajišťovacího převodu vlastnického práva a povahy (obsahu) vlastnického práva zástavního věřitele vůči předmětu zajištění.2

Úvodní poznámka o uvažování v právu

24

PRÍMA

Ú

Na vztah subjektu (osoby) a objektu (věci) se lze v právu3 dívat dvěma způsoby. Prvním způsobem je podívat se na vše, co uvedený vztah nějakým způsobem upravuje, a na základě toho usoudit, do jaké kategorie vztah zapadá. Tak například přisuzuje-li právní řád osobě neomezené panství nad věcí, pak prava zajišťovacího převodu práva patřila vždy, tedy i za lze říci, že účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve takový znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ1964“), k velice vztah ososporným otázkám soukromého práva. O spornosti tohoto by a věci se institutu svědčí nejen bohatá judikatura , ale i různoronazývá dost názorů na jednotlivé otázky týkající se tohoto instivlasttutu. S ohledem na více než rok trvající účinnost zákona nické č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), se p r á v o . nabízí otázka, do jaké míry právě nová právní úprava Druhým obsažená v NOZ nejasnosti panující okolo zajišťovacího způsopřevodu práva rozptýlila. bem je podívat se nejprve na obecnou kategorii vztahu a teprve poté konstruovat konkrétní úpravu vztahu. Je-li tedy určitý vztah pojmenován jako vlastnické právo, pak z toho vyplývá, že má osoba neomezené panství nad věcí. Snad tento odstavec a níže uvedené úvahy osvětlí i nadpis tohoto článku Uvedená úvaha není pouhým intelektuálním samoúčelem, jak by se na první (a snad i druhý) pohled mohlo zdát. Přijmeme-li druhý přístup jako správný, je například pravidlo o správě cizí věci (§ 2042 NOZ) výjimkou z obecného pravidla o tom, že vlastnické právo je prakticky neomezené.

Potom by však (v souladu s interpretační zásadou, že výjimky by měly být interpretovány restriktivně4) v případě sporu o výklad ustanovení o správě cizí věci aplikovaný na zajišťovací převod vlastnického práva, mělo toto pravidlo ustoupit před pravidlem o neomezeném vlastnickém právu. Naopak v případě prvního přístupu uvedený problém nevzniká a uvedené ustanovení je

ODBORNÝ ČLÁNEK

nutné zohlednit při zodpovězení otázky, jakou povahu má takto nabyté právo. Účelem tohoto článku pochopitelně není naznačený konflikt vyřešit. Považovali bychom za úspěch, kdyby případný čtenář či student měl tento konflikt při čtení předloženého článku na paměti a při svých vlastních pozdějších úvahách o právu vědomě volil mezi oběma způsoby uvažování v závislosti na tom, který způsob je mu bližší či který mu připadá intelektuálně poctivější.

K formám

zajišťovacího převodu vlastnického

práva

práva má takový výklad defaultního pravidla smysl. Podle § 1961 NOZ platí, že zásadně je čas plnění určen ve prospěch obou smluvních stran. To znamená, že dlužník nemůže plnit dříve než při splatnosti, a plní-li, neplní řádně. Zároveň nemůže plnit po splatnosti, neboť takové plnění není včasné.

Na splnění dluhu má tedy efektivně pouze jeden den či krátký časový úsek (např. bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 NOZ).

V této souvislosti by bylo možné upozornit i na úpravu zástavního práva. Podle § 1359 NOZ může zástavní věřitel přistoupit k výkonu zástavního práva, jakmile je zajištěný dluh splatný s tím, že z akcesority zástavního práva vyplývá, že dojde-li k zániku dluhu (byť v důsledku opožděného plnění), zástavní právo zanikne.

Ačkoliv nelze vyloučit vůči dlužníkovi přísnější výklad, domníváme se, že defaultní pravidlo § 2040 odst. 2 NOZ bude interpretováno v tom smyslu, že vlastnické právo dlužníka se obnoví, i pokud dluh zanikl v důsledku opožděného plnění.

Podle § 2040 odst. 1 NOZ platí, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Ustanovení § 2040 odst. 2 NOZ pak dále uvádí, že se má za to, ž e zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Zatímco první odstavec § 2040 NOZ definuje smlouDalší převod vlastnického práva vu o zajišťovacím převodu práva a samotný Podle dosavadní rozhodovací praxe Máme chápat kombinaci § pojem zajišťovacího převodu, druhý Nejvyššího soudu5 bylo nesporné, 1408 odst. 1 a § 1420 NOZ odstavec pouze formuluje vyvratitelže vlastnické právo nabyté na základě jako potvrzení toho, že nou domněnku (defaultní pravidlo) zajišťovacího převodu vlastnického věřitel nemá k předmětu sjednání zajišťovacího převodu prápráva lze dále převádět.

Uvedené zajištění vlastnické právo? va ve formě převodu s rozvazovací platilo bez ohledu na to, zda nastouAnebo jako ustanovení, podmínkou. Z § 2040 tedy vyplývá, pila uhrazovací funkce zajišťovacího která jsou neškodná, neboť že smlouvou o zajišťovacím převodu práva, tj. zda se převod vlastnického věřitel má k předmětu práva bude každá smlouva, která bude práva stal nepodmíněným. Otázka zajištění vlastnické právo? odpovídat definici uvedené v § 2040 zní, zda je možné dosáhnout téhož i za odst. 1 NOZ a že zajišťovací převod práva nové úpravy. lze sjednat i jinou technikou než převodem V kontextu nové úpravy a zejména § 1408 s rozvazovací podmínkou. odst. 1 NOZ ve spojení s § 2042 NOZ lze usoudit, ž e před okamžikem, kdy se vlastnické právo stane neRozvazovací podmínka podmíněným, nelze nic z předmětu zajištění zcizit bez souhlasu dlužníka. Absentuje-li tento souhlas a převádí-li věřiRozvazovací podmínka jako defaultní pravidlo tel předmět zajištění, jedná patrně mimo svoji působnost.

V souvislosti s textací § 2040 odst. 1 NOZ vzniká podle Jedná-li správce mimo svoji působnost, je ze svého jednání našeho názoru první výkladový problém, neboť podmíndle § 1420 NOZ „osobně zavázán“. Zatímco v případě opravkou opětovného nabytí vlastnického práva dlužníkem je, že dové správy cizí věci má takové ustanovení smysl, v případě „dluh bude splněn.“ Podle § 1914 přitom platí, že „[j]e-li splsprávy předmětu zajištění, tj. v okamžiku, kdy věřitel má něno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.“. NOZ tedy k předmětu zajištění vlastnické právo, již výrazně menší, nesám připouští, že splnění dluhu není pouze takové právní boť skutečnost, že věřitel je osobně zavázán, je ve skutečnosti jednání, kterým dlužník způsobil zánik dluhu tím, že řádně spíše podmínkou k převodu vlastnického práva k předmětu a včas dostál svojí povinnosti. Jinými slovy není pojmově zajištění než jakýmkoli limitem. vyloučeno neřádné či nevčasné splnění dluhu. Z uvedeného Na druhou stranu lze ale § 1420 NOZ ve spojení s § 2042 vyplývá, že se vlastnické právo obnoví kdykoli poté, co dluh NOZ chápat tak, že má obecně zabránit převodu vlastnicbyl splněn dlužníkem bez ohledu na to, zda byl již v prodlení kého práva bez souhlasu dlužníka. Při analogické aplikaci § či nikoli.

1420 NOZ na zajišťovací převod vlastnického práva by tak Přestože se uvedený závěr může zdát v rozporu s dosasnad bylo možné dovodit, že absence souhlasu způsobuje vadním chápáním pojmu „splnění dluhu“, domníváme se, že nepřevedení vlastnického práva. přinejmenším v případě zajišťovacího převodu vlastnického

PRÍMA

„

25

ODBORNÝ ČLÁNEK

Další vacího

způsoby zřízení zajišťopřevodu

vlastnického

práva

Přípustnost zřízení fiduciárního převodu práva

Další formou zajišťovacího převodu vlastnického práva je zcela jistě i tzv. fiduciární převod práva, přičemž přeMechanika zpětného nabytí vlast- vod práva je pak tradičně chápán jako převod vlastnického práva nikoli s roznického práva vazovací podmínkou, ale pouze s obliJudikatura Nejvyššího soudu k otázce gačním závazkem nabyvatele (věřitele) obnovení vlastnického práva dlužníka převést danou věc zpět. Tato forma v případě splnění dluhu byla poměrně zajišťovacího převodu práva však byla jednoznačná. Splnil-li dlužník dluh, dle judikatury Nejvyššího soudu ČR za obnovilo se automaticky vlastúčinnosti OZ1964 nepřípustnické právo, a to bez ohlená. Je tomu tak i nyní? du na to, zda došlo Ve vztahu k přík převodu vlastnicpustnosti fiduciárníkého práva na třetí ho převodu sice osobu.6 PřijmePokud tedy za účinnosti důvodová zpráme-li předpoOZ1964 nešlo obcházet va uvádí, že účeklad, že je vůbec zákaz propadné lem ustanovení možné převést zástavy sjednáním § 2040 odst. vlastnické zajišťovacího převodu 2 NOZ je „mj. právo na třetí práva, proč by za zabránit trvání osobu (viz výše), účinnosti NOZ takový současné soudní domníváme se, zákaz obcházet šlo? praxe, která dože na uvedených vozuje, že zajišťojudikaturních závěvací převod práva je rech soudní rozhodovždy převodem s rozvací praxe setrvá.7 vazovací podmínkou a naopak nemůže být nikdy sjedPostavení věřitele v insolnán jako fiduciární převod.“ Zabránilo venčním řízení však dané ustanovení pochybám o tom, U takto sjednaného zajišťovacího zda je za účinnosti NOZ možné zřídit převodu práva se bezpochyby uplatzajišťovací převod vlastnického práva ní závěry dosavadní judikatury, podle jako fiduciární převod práva?

Podle kterých v insolvenčním řízení platí, že předmět zajišťovacího převodu vlast- našeho názoru nikoli. Důvodem, na nického práva se sepíše do majetkové základě kterého Nejvyšší soud došel podstaty jako vlastnictví dlužníka a za- k závěru, že dané ujednání je absolutně jištěný věřitel má pouze právo přihlá- neplatné, byla mj. ta skutečnost, že by sit svou pohledávku do insolvenčního takovým ujednáním došlo fakticky ke řízení vedeného na majetek dlužníka sjednání propadné zástavy. Pokud tedy jako zajištěnou, zvlášť když § 2 písm. g) za účinnosti OZ1964 nešlo obcházet zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způ- zákaz propadné zástavy sjednáním zasobech jeho řešení (insolvenční zákon), jišťovacího převodu práva, proč by za ve znění pozdějších předpisů (dále jen účinnosti NOZ takový zákaz obcházet „InsZ“) stále definuje zajištěného věři- šlo?

K zodpovězení této otázky je důležité tele také jako věřitele, jehož pohledávka správně definovat tzv. propadnou záje zajištěna zajišťovacím převodem prástavu.

Podle § 1315 NOZ je totiž zakáva k majetku, který náleží do majetkové zaným ujednáním v zástavní smlouvě podstaty. pouze takové ujednání (sjednané před splatností dluhu), podle kterého si

„

26

věřitel může zástavu ponechat za libovolnou, anebo předem určenou cenu.

Propadnou zástavou (a tedy ničím zakázaným) tak není ujednání, podle kterého si věřitel může zástavu ponechat za cenu, která nebude libovolná anebo předem určená. Takovému způsobu určení ceny, za kterou si může věřitel zástavu ponechat, tak bude například odpovídat obvyklá cena v době prodlení dlužníka (určená objektivně, například znalcem). Ve vztahu k zajišťovacímu převodu práva (v jakékoli formě!) se pak (kogentně!) uplatní ustanovení § 2044 NOZ, podle kterého je věřitel ze zajišťovacího převodu práva povinen vrátit dlužníkovi rozdíl mezi obvyklou cenou předmětu zajišťovacího převodu a výší dluhu. Jediným rozdílem (a výhodou zajišťovacího převodu práva) tak může být skutečnost, že tato povinnost vzniká pouze, pokud obvyklá cena zřejmě převyšuje výši zajištěného dluhu, zatímco povinnost vydat tzv. hyperochu vzniká vždy. Zajišťovacím převodem práva (a to ani sjednaného ve formě fiduciárního převodu) tedy nelze ujednání o propadné zástavě obcházet.

Druhý důvod, proč Nejvyšší soud odmítl přípustnost sjednání zajišťovacího převodu jako fiduciárního převodu práva, souvisí s jeho dalším závěrem.

Nejvyšší soud pokládal za nepřípustné, aby dlužník měl k předmětu zajišťovacího převodu pouze obligační právo, které by nezajistilo automatickou obnovu jeho vlastnictví, pokud by došlo ke splacení dluhu. Takový závěr by podle Nejvyššího soudu „bez výslovné opory v předpisu zákonné síly vedl k významnému narušení ústavně zakotveného principu právní jistoty a kladl by mnohdy obtížně splnitelné požadavky na osoby, které do obdobných právních vztahů vstupují.“8 Necháme-li stranou polemiku o správnosti tohoto argumentu, je stále otázkou, do jaké míry obsahuje nový občanský zákoník výslovné ustanovení, že takové ujednání možné je.

Pokud Nejvyššímu soudu chyběla dostatečná opora v zákoně pro sjednání zajištění ve formě fiduciárního převodu za účinnosti OZ1964 a z nějakého důvodu pokládal za nepřípustné, aby se splněním dluhu automaticky neobnovilo vlastnické právo dlužníka, není důvod, proč by měl k odlišnému závěru PRÍMA

Na tomto místě lze poukázat na výše uvedenou obecnou úvahu o uvažování v právu. Máme chápat kombinaci § 1408 odst. 1 a § 1420 NOZ jako potvrzení toho, že věřitel nemá k předmětu zajištění opravdové vlastnické právo?

Anebo naopak jako ustanovení, která jsou naprosto neškodná, neboť věřitel má k předmětu zajištění přece vlastnické právo?

ODBORNÝ ČLÁNEK

dospět i za účinnosti NOZ. Přípustnost sjednání zajišťovacího převodu vlastnického práva ve formě fiduciárního převodu je tedy velmi sporná.

Další způsoby zřízení zajišťovacího převodu vlastnického práva Z ustanovení § 2040 a s ohledem na šíři definice zajišťovacího převodu práva podle našeho názoru lze dovodit, že zajišťovací převod vlastnického práva může mít i jiné podoby než pouze dvě výše uvedené (o jejich přípustnosti však platí výše uvedené). Lze si např. představit, že dojde k uzavření kupní smlouvy, na základě níž dojde k zajištění pohledávky z půjčky. Od kupní smlouvy bude možné odstoupit, pouze pokud půjčka nebude splacena. Kvalifikujeme-li uvedené aranžmá jako zajišťovací převod vlastnického práva, bude nezbytné si klást výše uvedené otázky – je možné předmět zajištění dále převádět, jaká je situace v insolvenci apod.?

Podle našeho názoru (a dle § 555 odst.

1 NOZ) není rozhodné, jak je smlouva nazvána. Rozhodující je naopak materiální pojetí. Vzhledem k poměrně široké definici smlouvy o zajišťovacím převodu práva bude smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva (a tedy i takovým převodem práva) každá smlouva, která bude kumulativně splňovat tyto podmínky: • obsahem alespoň jednoho závazku založeného touto smlouvou je převod práva, • mezi převodcem a nabyvatelem, třetí osobou a nabyvatelem, případně mezi převodcem a třetí osobou v době uzavření této smlouvy existuje nebo má vzniknout (ať již na základě této smlouvy či jiné) dluh,

PRÍMA

• účelem převodu práva je zajištění tohoto dluhu, tj. musí existovat mechanismus obnovení vlastnického práva dlužníka.

Smlouvou o zajišťovacím převodu práva tak mohou být i některé tzv. repooperace. Ovšem pouze za předpokladu, že převod vlastnického práva zpět na převodce se bude odvíjet od toho, zda bude splněn dluh9 (ať již převodce nebo třetí osoby). Za stejné podmínky mohou být smlouvami o zajišťovacím převodu vlastnického práva i některé

smlouvy, které se na první pohled tváří jako kupní smlouvy s právem zpětné koupě. Nelze ani vyloučit, že podmínky výše uvedené bude splňovat daná smlouva pouze svojí částí (tím pádem půjde o smlouvu smíšenou).

Postavení věřitele v insolvenčním řízení Vzhledem k tomu, že § 2 písm. g) InsZ nerozlišuje, jakou formou byl zajišťovací převod práva sjednán, není zákonného podkladu, jak dojít k závěru, že v případě jiných forem zajišťovacího převodu vlastnického práva se neuplatní dosavadní judikatorní závěry.

Závěr

„

1 Otázkou zajišťovacího převodu jiného práva necháváme v tomto článku stranou.

2 Ambicí tohoto článku pochopitelně s ohledem na povolený rozsah nemůže být hlubší teoretické uchopení institutu zajišťovacího převodu vlastnického práva. Za účelem hlubšího teoretického zpracování autoři tohoto článku odkazují na Tégl, P.: Ještě k některým aspektům zajišťovacího převodu práva in Obchodněprávní revue 8/2011, s.

223 a násl.; Pelikán, R.: K zajišťovacímu převodu práva v novém českém právu in Sborník Karlovarské právnické dny 21/2013, s. 69 a násl.; Richter, T.: Zajištění dluhů podle nového občanského zákoníku – základní otázky a obecná úprava in Obchodněprávní revue 7-8/2013, s. 193 a násl.; Tichý, L.: Zajištění převodem práva in Bulletin advokacie 1-2/2011, s. 67 a násl.

Doufáme, že na základě výše uve3 Pochopiteldených úvah se Smlouvou o zajišťovacím ně i v ostatních nám podařilo převodu práva tak mohou (přinejmenším alespoň částečbýt i některé tzv. repospolečenských) ně zpochybnit vědách; autoři tooperace. Ovšem pouze za hoto článku si všeobecné předpokladu, že převod uvědomují, že chápání obsavlastnického práva zpět na nepřichází v tomhu (či označení) převodce se bude odvíjet od to ohledu s něčím vlastnického toho, zda bude splněn (ať již převratně novým. (či označeného Považovali však převodce nebo třetí osoby) za nutné se k této jako vlastnickéotázce vyjádřit, neboť ho) práva nabytého metodologie zkoumání na základě zajišťovapráva je v České repubcího převodu vlastnického lice zanedbána snad nejvíce ze práva. všech právních oborů (snad s výjimkou zkoumání občanského práva).

Lze totiž korektně uvažovat o vlastnickém právu, když (i) údajný vlastník 4 Autoři si uvědomují, že uvedené praje vlastníkem pouze podmíněným, (ii) vidlo lze zpochybnit ze všech možných pozic. Zároveň jsou však přesvědčeni, údajný vlastník možná nemůže věc že slouží dobře k ilustraci rozdílu mezi dále převést bez souhlasu dlužníka, oběma způsoby uvažování v právu. (iii) předmět zajištění (a tedy předmět vlastnického práva) je zahrnut do ma- 5 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010. jetkové podstaty dlužníka jako vlastnictví dlužníka nebo (iv) je nepřípustné, aby se neobnovilo vlastnické právo dlužníka v případě splnění dluhu?10 Anebo je potřeba úvahu otočit a uzavřít, že věřitel je v prvé řadě vlastníkem, a proto některá z omezení (např. ze správy majetku) na něj nedopadají a některá omezení (např. v InsZ či judikatuře) jsou zcela nesprávná a dlouhodobě neudržitelná? ■ Josef Kříž, Jakub Porod, advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík

6 Ibidem.

7 Na tomto místě ponecháváme stranou správnost takového závěru.

8 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006.

9 Za tuto myšlenku autoři děkují drahému kolegovi, Mgr. Martinu Kubíkovi.

10 Srov. také úprava tohoto institutu z pohledu veřejného (zejména daňového) práva.

27

ZAHRANIČNÍ POBYTY

Příslušnost soudů v řízeních o některých otázkách právnických osob

S tat u s ov é

K

věci právnických osob

ZŘS v úvodním ustanovení Hlavy II. obsahuje taxativní výčet druhů řízení o některých otázkách právnických osob, které mají být podle ZŘS projednávány za subsidiárního použití OSŘ. Dle § 85 písm. a) se jedná o řízení ve „statusových věcech“ právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora, přeměn a otázek statusu veřejné prospěšnosti. Co všechno lze považovat za „statusové věci“ právnické osoby, které projednávají v prvním stupni krajské soudy?1 Podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se za statusovou věc považují ty otázky, které „se týkají samé podstaty právní osobnosti, tedy právní subjektivity,“2 přičemž tomuto vymezení odpovídá i cháomplexní rekodifikace soukromého práva si vyžádala reflexi v řadě pání pojmu doprovodných předpisů, mezi něž patřil též základní procesní předstatusová pis - z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších věc podle předpisů (dále jen „OSŘ“), v rámci jehož novelizace došlo k vyčlenění tzv. nesporných a jiných zvláštních řízení do samostatného zákona č. nového z. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „ZŘS“). Předkládaný článek se soustředí na úpravu řízení o některých otázkách právnických osob obsaženou v Hlavě II. zvláštní části ZŘS, a to zejména na podřazení různých typů řízení pod jednotlivá písmena § 85 ZŘS, které je zásadní z hlediska určení věcné (viz § 3 odst. 2 písm. a) ZŘS), ale i místní (viz § 86 ZŘS) příslušnosti soudů v uvedených řízeních.

90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) (dále jen „ZOK“), dle kterého jsou to ty věci, „které upravují základní parametry (právní poměry) obchodních korporací.“3 Je tak zřejmé, že hmotněprávní úprava by pod § 85 písm. a) ZŘS zařazovala například ta řízení, která souvisejí se zakládáním právnických osob, avšak na druhé straně řízení o vyslovení neplatnosti usnesení orgánu právnické osoby by pod tuto kategorii rozhodně nespadalo. ZŘS však ve svých následujících ustanoveních, tj. § 90 odst. 2, § 91 a § 92 právě o rozhodoViz § 86 ZŘS. Viz Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš, JUDr. Petr Bezouška Ph.D., Doc. JUDr. Bohumil Havel Ph.D. Průvodce NOZ a ZOK. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. 3 Viz Lasák J., Pokorná J., Čáp Z., Doležil T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích - Komentář. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

28

PRÍMA

1 2

ODBORNÝ ČLÁNEK

vání v řízeních o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu jen „Zákon o přeměnách“) (viz § 28 Zákona o přeměprávnické osoby hovoří, a proto nelze než uzavřít, že zákon nách) spadá pod ustanovení § 85 písm. b) ZŘS, nebo pod o zvláštních řízeních soudních nepřejímá výše uvedené ustanovení § 85 písm. a) ZŘS, podle kterého, jak je uvechápání pojmu „statusová věc“ dle NOZ a ZOK a v § 85 deno výše, se postupuje mimo jiné „v řízeních v otázkách písm. a) vytváří jeho nové, zcela vlastní chápání. Jaké? Ze přeměn“. Vzhledem k tomu, že § 85 písm. a) obsahuje (až znění důvodové zprávy lze vyčíst, že při hodnocení pojmu na výjimky, viz výše) řízení o statusových věcech, přičemž „statusové věci“ ve smyslu ZŘS se předpokládá inspiražádné z řízeních o jmenování znalce nelze považovat za ce úpravou OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2013, nepodmnožinu statusových věcí, řešením je, že také na řízení boť ZŘS řízení dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. b), d), e), o jmenování znalce podle Zákona o přeměnách se uplatní f) znění OSŘ účinného do 31. 12. 2013 z důvodu, že se § 85 písm. b). Bylo by přece nesystematické postupovat všechny týkají „právnických osob“, „shrnuje do jediného při návrhu na jmenování znalce dle zákona o obchodních bodu nazvaného ‚řízení ve statusových věcech právnických korporacích jinak než dle zákona o přeměnách. Nadto, dle osob‘ (…).“� Důsledkem tak je značně extenzivní výklad znění OSŘ účinného do 31. 12. 2013 řízení o návrhu na pojmu „statusové věci“, neboť ustanovení § 9 odst. 3 písm. jmenování znalce podle Zákona o přeměnách byla zařazec) OSŘ ve znění účinném do 31. 12. 2013 zahrnovalo ná právě do ustanovení § 9 odst. 3 písm. g), jehož promíta nově bude zahrnovat též ustanovení § 85 písm. a ) nutím je, jak bylo již uvedeno výše, právě § 85 písm. b).

ZŘS, například řízení o neplatnosti usnesení valZ uvedeného proto usuzuji, že zákonodárce měl né hromady, řízení o dostatečném zajištění úmysl vyčlenit veškerá řízení o jmenovápohledávky při snížení základního kapitálu ní znalce pod předmětné ustanovení § 85 Navzdory nesouladu pojmu podle § 215 odst. 4 zákona č. 513/1991 písm. b), přičemž důsledkem je nejen „statusové věci“ v ZOK a Sb., obchodní zákoník (dále jen změna věcné příslušnosti, která se NOZ na straně jedné a ZŘS „ObchZ“) (dnes § 518 odst. 4 ZOK) přesouvá z krajského na okresní soud na straně druhé však nelze nebo řízení o zmocnění akcionáře ke (viz § 86 ZŘS), ale také v některých než k takovému výkladu svolání mimořádné valné hromady případech i místní příslušnosti soupřistoupit, když ZŘS dále ve svých ustanoveních podle § 181 odst. 3 ObchZ (dnes du, který znalce jmenuje. počítá s řízením o vyslovení § 368 ZOK, o kterém mj. důvodová neplatnosti usnesení T z v . „ z by t kov á k l au z u le “? zpráva tvrdí, že lze zahájit i bez návrvalné hromady jako s hu, a proto by se údajně mělo jednat Již jazykové vyjádření § 85 písm. řízením nesporným o řízení podle § 85 písm. c) ZŘS, viz níže). c), které dopadá na řízení ve věcech právNavzdory nesouladu pojmu „statusové nických osob, nejde- li o řízení podle písvěci“ v ZOK a NOZ na straně jedné a ZŘS na mene a), vyplývá – li ze zákona, že je lze zahájit straně druhé však dle mého názoru nelze než k tai bez návrhu, napovídá, že toto ustanovení by mělo kovému výkladu přistoupit, když ZŘS dále ve svých ustapředstavovat tzv. „zbytkovou klauzuli“ nesporných řízení noveních počítá s řízením o vyslovení neplatnosti usnesení týkajících se právnických osob. Otázkou však zůstává, valné hromady jako s řízením nesporným (srov. ustanovení pokud připustíme výše uvedený extenzivní výklad pojmu § 90 odst. 2 ZŘS). „statusová věc“ dle § 85 písm. a) ZŘS, samozřejmě se zo-

„

Řízení

o j m e n ov á n í z n a lc e

PRÍMA

Ustanovení § 85 ZŘS pod písmenem b) dále vymezuje, že podle zákona o zvláštních řízeních soudních se budou dále projednávat řízení o jmenování znalce, která svou povahou typicky nesporného řízení spadala v době do 1. 1.

2014 pod ustanovení § 9 odst. 3 písm. g) účinného znění OSŘ. V této souvislosti, v důsledku nekvalitní legislativní práce, může dle mého názoru možné interpretační potíže vyvolávat otázka, zda řízení o jmenování znalce soudem podle zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů (dále

hledněním § 85 písm. b) a d) ZŘS, zda vůbec nějaká řízení budou pod toto ustanovení spadat.

Jak jsem již uvedla výše, důvodová zpráva k ZŘS uvádí, že „do této kategorie spadá například nové řízení ve věcech zmocnění ke svolání valné hromady podle § 368 zákona o obchodních korporacích nebo řízení o vyloučení člena statutárního orgánu podle § 65 zákona o obchodních korporacích.“4 Shodně se k takovému řazení staví i dosud jediný komentář k ZŘS, který bez bližšího zdůvodnění uzavírá, „jde například o řízení ve věcech zmocnění 4

Viz Důvodová zpráva k zákonu č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

29

ODBORNÝ ČLÁNEK

„

5

Viz Důvodová zpráva k zákonu č.

292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

30

D., Levý, J., Hromada, M. a kol.: Zákon o zvláštních řízeních soudních.

Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2015, s. 170.

krajských soudů, které, jak se zdá, se k projednávání těchto záležitostí považují za příslušné již v prvním stupni.7 Navzdory skutečnosti, že jsem výše pojmenovala ustanovení § 85 písm. c) jako tzv. „zbytkovou klauzuli“, je v důsledku uvedených závěrů otázkou, zda toto ustanovení není spíše množinou obsahující nula prvků.

A

ješ t ě dv ě ř í z e n í p o d le

ZŘS

Jedná se o řízení upravené v návaznosti na § 165 NOZ, který umožňuje jmenovat opatrovníka právnické osobě, pro případ, že její statutární orgán nemá dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, nebo pro případ, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby. Na tyto pamatuje ustanovení§ 85 písm. d) ZŘS. Je tak dle mého názoru jediným ustanovením § 85 ZŘS, který nevyvolává interpretační potíže. I v těchto řízeních, shodně jako u řízení dle § 85 písm. a), budou věcně příslušné krajské soudy.

Závěr Zákon o zvláštních řízeních soudních nepodává jednoznačnou odpověď na otázku, jaké různé typy řízení v některých otázkách právnických osob pod jednotlivá písmena § 85 ZŘS spadají, přičemž toto vymezení je zásadní z hlediska určení věcné, ale i místní příslušnosti. Zatímco v řízeních podle § 85 písm. a) a d) jsou věcně příslušné krajské soudy, v řízeních podle § 85 písm. b) a c) jsou podle § 3 odst. 1 věcně příslušné okresní soudy. I když by se tak na první pohled mohlo zdát, že věcně příslušné budou krajské a okresní soudy v řízeních o některých otázkách právnických osob příslušné „půl na půl“, domnívám se, většina těchto řízení bude, shodně jako do 31. 12. 2013, projednávána krajskými soudy. ■ Lucie Kačerová, advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík 7

Viz Lasák J., Pokorná J., Čáp Z., Doležil T. a kolektiv. Zákon o obchodních korporacích - Komentář.

In: ASPI [právní informační systém].

Wolters Kluwer ČR. PRÍMA

ke svolání valné hromady podle § 368 právnických osob, je nutné jej mezi staZOK nebo řízení o vyloučení vykonávat tusové věci zařadit. Historická interprefunkci člena statutárního orgánu jaké- tace tomu nasvědčuje tím, že obchodní koli obchodní korporace nebo být oso- zákoník řízení o odpuštění překážky bou v obdobném postavení podle § 65 výkonu funkce, tedy u funkčního předZOK.“5 S uvedenými závěry však dle chůdce institutu vyloučení, odkazoval mého názoru nelze souhlasit. na zvláštní řízení v některých otázkách Pokud jde o řízení ve věcech zmoc- právnických osob vedené před krajnění ke svolání valné hromady podle § ským soudem, které literatura řadila 368 ZOK, toto řízení spadalo pod § 9 mezi statusové věci.“6 Dále je nutné vzít odst. 3 písm. b) OSŘ účinného do 31. v podtaz, že ZOK upravuje vyloučení 12. 2013, jehož reflexi, jak jsem již člena statutárního orgánu obchodní koruvedla výše, najdeme právě v § 85 písm. porace nikoliv v jednom, ale ve třech a) ZŘS. Nadto, ani z ustanovení § 368 případech. Jedním z nich je možnost ZOK nevyplývá, že by bylo možné za- vyloučit člena nebo bývalého člena stahájit bez návrhu, ale naopak toto řízení tutárního orgánu obchodní korporace, lze zahájit pouze na návrh kvalifikova- která je v úpadku, pokud výkon jeho ných akcionářů a až poté, co je takové funkce k úpadku obchodní korporace řízení zahájeno, může soud v rámci vedl, a to právě v rámci insolvenčnítakového řízení, uzná-li to za ho řízení. Vzhledem k tomu, vhodné, bez návrhu že v insolvenčních určit předsedu valné řízeních rozhodují hromady. Dle mého jako soudy prvního Navzdory skutečnosti, že názoru tak nastupně krajjsem výše pojmenovala vzdory důvodoské soudy, tak ustanovení § 85 písm. vé zprávě budou pokud bychom c) jako tzv. „zbytkovou řízení ve věpřipustili, že klauzuli“, je v důsledku cech zmocřízení podle uvedených závěrů otázkou, nění ke svolání § 65 ZOK spadá zda toto ustanovení není spíše množinou valné hromady pod § 85 písm. obsahující nula prvků. podle § 368 c) ZŘS, museli ZOK i nadále projedbychom nutně dospět návat krajské, a nikok nelogické nekonliv okresní soudy (viz zistentnosti věcné § 86 ZŘS). příslušnosti soudů projednáZ následujících důvodů je problema- vajících vyloučení členů statutárního tickým rovněž zařazení řízení o vylou- orgánu obchodní korporace, neboť počení člena statutárního orgánu podle kud by byl takový člen vylučován po§ 65 ZOK pod toto ustanovení. Na prv- dle § 63 a § 64 ZOK, věcně příslušným ním místě je potřeba upozornit, že pod by byl krajský soud a na druhou stranu ustanovení § 85 písm. a) ZŘS spadají pokud by byl člen obchodní korporace řízení týkající se „jmenování a odvo- vylučován podle § 65 a § 67 ZOK, prolávání členů,“ které se svou podstatou, jednával by věc okresní soud dle § 86 zejména důsledky pro danou obchodní ZŘS. Z uvedených důvodů je tak dle korporaci nebo také například předpo- mého názoru nutné přistoupit i v tomto kládaným rozsahem dokazování v ta- případě k odlišnému závěru, než který kovém řízení, velice podobají právě podporuje důvodová zpráva k ZŘS, řízením o vyloučení člena statutárního a řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace. V odborné orgánu obchodní korporace řadit pod literatuře je přejímán názor, že „i když § 85 písm. a) ZŘS, což potvrzují nanení zřejmé, zda se institut vyloučení příklad i některá dosavadní rozhodnutí týká samotné podstaty právního života 6 Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil,

Best International Law Firm in the Czech Republic Czech Law Firm of the Year Awards 2014

Law Firm of the Year for Best Client Service and Best Law Firm in Corporate Law Czech Law Firm of the Year Awards 2013

Most Innovative Law Firm in Europe 2011, 2012, 2014 FT Innovative Lawyers Award

Most Involved Employees Byznys for Society platform Awards 2014

Top 100 Ideal Employer for Law in the Czech Republic Universum Awards 2014 and 2015

V případě zájmu nás kontaktujte na prague.recruitment@allenovery.com

© Allen & Overy LLP 2015 | CS1502_CDD-41285_ADD-50585_Portrait

www.allenovery.com

ZAHRANIČNÍ POBYTY

K

některým

novinkám

v

právech

akcionářů podle zákona o obchodních korporacích

Práva související s účastí na valné hromadě Akcionáři se podílí na řízení akciové společnosti zejména svojí účastí na valné hromadě a s ní souvisejícím hlasováním na valné hromadě o otázkách na ní projednávaných. Nejvýznamnější změny, které ZOK v této oblasti zavedl, jsou (i) možnost kumulativního hlasování při volbě členů orgánů společnosti, (ii) zpřísnění podmínek pro domáhání se neplatnosti usnesení valné hromady a (iii) dílčí změny při uplatňování práva na vysvětlení.

Kumulativní hlasování

32

PRÍMA

S

Základem práva podílet se na řízení společnosti je především právo akcionáře účastnit se valné hromady společnosti a hlasovat na ní. Právě v oblasti hlasování na valné hromadě přináší ZOK významnou novinku, a to umožnění kumulativního hlasování vlastnictvím akcií je obecně spojeno právo akcionáře jako spopři vollečníka podílet se na řízení akciové společnosti, jejím zisku a bě členů likvidačním zůstatku při jejím zrušení. Jednotlivá dílčí práva orgánů akcionářů jsou s účinností od 1. ledna 2014 podrobně upraspolečvena v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a nosti. družstvech („ZOK“), který přinesl v oblasti akcionářských práv Kumulaněkolik novinek oproti předchozí právní úpravě podle obchodtivní hlaního zákoníku. sování se však aplikuje pouze v případě, že tak určí stanovy společnosti.

Význam kumulativního hlasování spočívá zejména v posílení pozice menšinových akcionářů, kteří mají prostřednictvím kumulativního hlasování větší možnost ovlivnit volbu členů orgánů.

Při kumulativním hlasování je nejprve potřeba zjistit, kolik má každý akcionář k dispozici hlasů.

Za tímto účelem se počet hlasů, jimiž akcionář na valné hromadě obvykle nakládá, vynásobí počtem volených členů orgánů společnosti. Tak např. bude-li se volit tříčlenné představenstvo, bude mít akcionář, který má obvykle 17 hlasů, k dispozici 51 hlasů a menšinový akcionář, který má obvykle 6 hlasů, bude mít k dispozici 18 hlasů. Pokud se volí současně členové představenstva i dozorčí rady či jiného voleného orgánu, vypočte se počet hlasů pro každý z takovýchto orgánů odděleně. Při kumulativním hlasování se hlasuje o každém navrženém členu orgánu samostatně a odevzdávají se hlasy pouze pro volbu určité osoby, nikoliv proti její volbě. Akcionář může

ODBORNÝ ČLÁNEK

hlasovat všemi hlasy pro jednoho kandidáta, nebo je libovolJe přitom nerozhodné, zda byl protest podán akcionářem, ně rozložit mezi více kandidátů. který se neplatnosti usnesení valné hromady domáhá či ktePři kumulativním hlasování jsou zvoleni ti kandidáti, pro rýmkoliv jiným akcionářem. jejichž volbu byl odevzdán nejvyšší počet hlasů. Podmínkou Obsah protestu akcionáře tvoří součást zápisu z valné hrovšak je, že celkově bylo při kumulativním hlasování odemady, pouze pokud o to protestující akcionář požádá. Pokud vzdáno více než 50% hlasů akcionářů přítomných na valné si akcionář nenechá do zápisu z valné hromady protest zahromadě, zjištěných pro účely kumulativního hlasování. Při psat, pak se nemůže z důvodu, který měl jinak protestovat, volbě tříčlenného představenstva např. ze čtyř kandidátů dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady. To neplatí si tak menšinový akcionář může prostřednictvím kumulapouze v případě, že protest nebyl zapsán chybou zapisovativního hlasování zajistit, že jím navržený kandidát bude tele, případně nebylo možné důvody pro protest (neplatnost do představenstva skutečně zvolen. Vyjdeme-li ze shora usnesení valné hromady) přímo na valné hromadě zjistit, uvedeného příkladu, může dát menšinový akcionář svých neboť se objevily až později. V případě pochybností o tom, 18 hlasů jednomu vybranému kandidátovi a ať již většinozda byl protest podán či nikoliv, zavádí ZOK vyvratitelnou vý akcionář rozloží své hlasy jakkoliv (např. dá všem třem právní domněnku, že protest podán byl. I přes absenci prozbylým kandidátům 17 hlasů), kandidát preferovaný menšitestu se může akcionář domáhat neplatnosti valné hromady novým akcionářem bude zvolen. Při standardním hlasování v případě, že na valné hromadě nebyl přítomen. by byl menšinový akcionář většinovým akcionářem v ž d y Z důvodové zprávy k ZOK vyplývá, že usnesení přehlasován. Pokud získá několik osob stejný počet valné hromady lze napadnout pouze z důvodu, hlasů, hlasuje se znovu pouze o těchto osopro který byl vznesen protest. Aby bylo bách. Mají-li i při druhém hlasování stejný zachováno právo akcionáře domáhat se nepočet hlasů, rozhodne se o volbě losováním. platnosti valné hromady, musí být protest Přestože umožnění V zápisu z valné hromady musí být akcionáře odůvodněn. Odůvodnění kumulativního hlasování v případě kumulativního hlasování protestu je přitom pro následnou žaloje jistě významným uvedeno, kolika hlasy bylo hlasováno bu na neplatnost usnesení valné hromanástrojem k posílení pozice pro každého kandidáta a jmenný dy stěžejní, neboť důvod neplatnosti menšinových akcionářů, ve seznam akcionářů, kteří tak hlavalné hromady se musí shodovat své praxi jsme se ani já, sovali. Tato skutečnost je totiž výs odůvodněním protestu.

Výjimku ani žádný z mých kolegů znamná při odvolání osob zvolených představuje pouze případ, kdy důvod s úpravou kumulativního za členy orgánů prostřednictvím protestu, resp. neplatnosti usnesení hlasování ve stanovách kumulativního hlasování. Takto zvovalné hromadě, nebylo možné na valné doposud nesetkali. lené členy lze totiž odvolat se souhlasem hromadě zjistit. Na akcionáře jsou tak nově většiny akcionářů, kteří hlasovali pro jejich kladeny relativně vysoké nároky, neboť zvolení, případně jejich právních nástupmusí být schopni důvod neplatnosti usneseců. To neplatí pouze v případě, kdy je daný člen ní valné hromady formulovat již na valné hromadě. orgánu odvoláván pro závažné porušení svých povinností.

Tato úprava tak může vést v budoucnu k tomu, že se menK odvolání členů orgánů zvolených kumulativním hlasovášinoví akcionáři úmyslně valné hromady účastnit nebudou, ním pak postačí běžné hlasování. aby následně nebyli ve svém právu napadat platnost usnePřestože umožnění kumulativního hlasování je jistě výsení valné hromady jakkoliv omezeni, nebo budou podávat znamným nástrojem k posílení pozice menšinových akciorozsáhlé protesty ze všech v úvahu přicházejících důvodů, nářů, ve své praxi jsme se ani já, ani žádný z mých kolegů aby si právo napadat platnost usnesení valné hromady v mas úpravou kumulativního hlasování ve stanovách doposud ximální možné míře zachovali. nesetkali.

Od účinnosti ZOK se prozatím ve většině společností konaly pouze výroční valné hromady v roce 2014. Praktický Právo domáhat se neplatnosti usnesení valné dopad tohoto ustanovení tak prozatím nelze ohodnotit. Ze hromady své praxe však mohu soudit, že akcionáři mají o nutnosti S právem účastnit se valné hromady společnosti a hlasovat vznést protest již povědomí, a pokud hodlali usnesení valné na ní se pojí rovněž právo akcionáře domáhat se neplatnosti hromady napadat, protesty v takovém případě vznášeli. usnesení valné hromady, která byla přijata v rozporu s právPrávo na vysvětlení ními předpisy, interními předpisy společnosti či dobrými ZOK přináší i několik dílčích změn při uplatňování práva mravy. ZOK v této souvislosti nově zavádí určité omezení toakcionáře požadovat a obdržet na valné hromadě společhoto práva akcionáře, neboť stanoví, že neplatnosti usnesení nosti vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti nebo jí valné hromady se akcionář může dovolávat pouze v případě, ovládaných osob. ZOK tak např. nově umožňuje omezit ve že byl proti danému usnesení valné hromady podán protest.

PRÍMA

„

33

ODBORNÝ ČLÁNEK

„

nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti č. 25 ze dne 9. dubna 2014.

34

dě, pokud by si společnost vyplacením podílu na zisku přivodila úpadek nebo pokud by bylo o rozdělení zisku rozhodnuto v rozporu s výše uvedenými zákonnými omezeními nebo stanovami společnosti. Po odpadnutí případné zákonné překážky pro výplatu zisku je představenstvo povinnost zisk vyplatit.

Podíl na zisku je v akciové společnosti splatný do 3 měsíců ode dne přijetí rozhodnutí valné hromady o jeho vyplacení. Peněžitý podíl na zisku se nově musí vyplácet pouze bezhotovostním převodem na bankovní účet akcionáře, který je nově povinnou součástí seznamu akcionářů a bude evidován i v Centrálním depozitáři cenných papírů.

ZOK nově umožňuje i vyplácení podílu na zisku jinak než v penězích.

Tato možnost však musí být výslovně upravena ve stanovách společnosti.

ZOK nestanoví žádná omezení, pokud jde o povahu nepeněžitého podílu na zisku. Mohou jim tedy být např. výrobky produkované společností, služby či cenné papíry. Záleží proto výlučně na akcionářích, jakým způsobem si možnost vyplácení podílu na zisku jinak než v penězích upraví ve stanovách.

ZOK dále umožňuje vydat nyní i takový druh akcií, se kterým je spojen pevný podíl na zisku. Akcionář vlastnící akcie, s nimiž je pevný podíl na zisku spojen, má v případě vytvoření potřebného zisku ve výši postačující k vyplacení pevného podílu na zisku právo na stanovený podíl bez nutnosti přijetí rozhodnutí valné hromady o jeho rozdělení. Pevný podíl na zisku je v takovém případě splatný ve lhůtě 3 měsíců od přijetí rozhodnutí valné hromady o schválení účetní závěrky.

Zálohy na podíl na zisku Nově ZOK výslovně umožňuje vyplácení záloh na výplatu podílu na zisku. Zálohy lze však vyplácet pouze na základě mezitímní účetní závěrky, ze které vyplyne, že společnost má na rozdělení zisku dostatek prostředků.

ZOK však do jisté míry omezuje výši vyplácených záloh, když stanoví, že výše zálohy nemůže být vyšší, než kolik činí součet výsledku hospodaření běžného účetního období, nerozděleného zisku z minulých let a ostatních fondů ze zisku snížený o neuhrazenou PRÍMA

stanovách společnosti rozsah požado- stva porušením povinností při výkonu vaných vysvětlení, a to stanovením ča- funkce. sového limitu pro jejich ústní přednes na valné hromadě, resp. stanovení ma- Změny související s právem ximálního rozsahu písemných žádostí. akcionářů na podíl na zisku Tato možnost byla společnostmi v roce 2014 při úpravě stanov dle ZOK často Právo na podíl na zisku využívána.

Podle ZOK má akcionář právo na ZOK rovněž nově umožňuje, aby popodíl na zisku, který valná hromada žadované vysvětlení bylo akcionáři poschválila k rozdělení mezi akcionáře, skytnuto i po skončení valné hromady přičemž výše podílu na zisku se stave lhůtě 15 dnů od jejího konání, nenínoví, neurčují-li stanovy jinak, pomě-li pro složitost věci možné vysvětlení rem podílu akcionáře k základnímu poskytnout přímo na valné hromadě, kapitálu. a to i v případě, že vysvětlení již není Podíl na zisku se vždy stanoví na potřebné pro posouzení jednání valné základě řádné či mimořádné účetní hromady nebo pro výkon akcionářskézávěrky schválené valnou hromadou. ho práva na ní.

Pokud společenská smlouOdmítne-li představenva nestanoví jinak, stvo společnosti vylze jej rozdělit pousvětlení akcionáři ze mezi akcionáře. poskytnout, což Tudíž i tantiéZe své praxe mohu může učinit my lze členům soudit, že akcionáři pouze ze zákonpředstavenstva mají o nutnosti vznést ných důvodů, nově připrotest již povědomí, a může akcioznat, pouze pokud hodlali usnesení nář požádat umožňujívalné hromady napadat, dozorčí radu, -li to stanovy protesty v takovém aby přezkoumaspolečnosti. případě vznášeli. la rozhodnutí Valná hromapředstavenstva a urda nesmí rozhodnout čila, že podmínky pro o rozdělení zisku odmítnutí poskytnutí mezi akcionáře, popožadovaného vysvětlení kud by se v důsledku takosplněny nebyly. Dozorčí rada vého rozdělení snížil vlastní kapitál je povinna posoudit splnění podmínek společnosti pod výši upsaného zápřímo na valné hromadě, a pokud to kladního kapitálu zvýšeného o fondy, není možné, nejpozději do 5 pracovkteré nelze podle ZOK nebo stanov ních dnů od jejího konání. ZOK zarozdělit mezi akcionáře. Částka, ktechovává možnost akcionáře obrátit rou může společnost mezi akcionáře se v případě nesouhlasu dozorčí rady jako zisk rozdělit, dále nesmí překročit s poskytnutím požadovaného vysvětlevýši zisku zvýšenou o nerozdělený zisk ní na soud, nově však zavádí jednoměz předchozích období a zisk účtovaný síční lhůtu k uplatnění tohoto práva, v ostatních fondech ze zisku a sníkterá začíná běžet ode dne konání valženou o ztráty z předchozích období né hromady, resp. uplynutí lhůty 5 praa o povinné příděly do rezervních a jicovních dnů po konání valné hromady ných fondů.1 poskytnuté dozorčí radě k posouzení O vyplacení podílu na zisku rozhožádosti akcionáře. duje představenstvo a i přes přijetí rozVýznamnou novinku představuje hodnutí valné hromady o rozdělení poustanovení § 360 ZOK, podle kterého dílu na zisku jej nesmí vyplatit, pokud po dobu řízení u soudu neběží proby to bylo v rozporu s ustanoveními mlčecí lhůta pro uplatnění práv, která ZOK. Tak by tomu bylo např. v přípajsou na požadovaných vysvětleních závislá, tj. např. typicky práva na náhra- 1 Viz ust. § 350 odst. 2 ZOK ve spojení se stanoviskem Komise pro aplikaci du škody způsobené členy představen-

ODBORNÝ ČLÁNEK

ztrátu z minulých let a povinný příděl do rezervního fondu. K výplatě zálohy na podíl na zisku nelze použít ani rezervních fondů, které byly vytvořeny k jiným účelům, ani vlastních zdrojů, které jsou účelově vázány a jejichž účel není společnost oprávněna měnit.

I v případě vyplácení záloh platí, že je společnost nemůže vyplatit, pokud by si tím měla přivodit úpadek.

Problematikou vyplácení záloh na podíl na zisku, resp. nutností sestavit za tímto účelem mezitímní účetní závěrku se zabývala i expertní skupina Komise pro aplikaci nové civilní legislativy při Ministerstvu spravedlnosti, která k této problematice vydala výkladové stanovisko č. 27 ze dne 9. dubna 2014, ve kterém dospěla k závěru, že je povinností obchodní korporace sestavit mezitímní účetní závěrku, hodlá-li vyplácet zálohy na podíl na zisku. Výplata zálohy na zisku je totiž samostatným zákonným důvodem pro sestavení mezitímní účetní závěrky podle § 40 odst. 2 ZOK tak, jak jej předpokládá §19 odst. 3 zákona o účetnictví.

Práva kvalifikovaných akcionářů

PRÍMA

Za kvalifikované akcionáře ZOK nově považuje akcionáře, kteří vlastní alespoň 3% akcií společnosti se základním kapitálem vyšším než 100 mil. Kč, alespoň 5% akcií společnosti se základním kapitálem nižším nebo rovným 100 mil. Kč a alespoň 1% akcií společnosti se základním kapitálem vyšším nebo rovným 500 mil. Kč.

Těmto kvalifikovaným akcionářům ZOK obdobně jako obchodní zákoník přiznává zvláštní práva, která oproti obchodnímu zákoníku doznala pouze drobných změn. Jedná se o následující oprávnění kvalifikovaných akcionářů: • právo požádat představenstvo, aby svolalo k projednání akcionářem navržených záležitostí valnou hromadu, přičemž pokud představenstvo požadovanou valnou hromadu nesvolá, může se kvalifikovaný akcionář obrátit na soud a požádat jej o zmocnění ke svolání valné hromady; • právo požádat představenstvo, aby zařadilo určitou záležitost na pořad jednání valné hromady; • právo požádat dozorčí radu, aby pře-

zkoumala výkon působnosti před- ji do 2 let od jeho účinnosti, budou se stavenstva v záležitostech uvedených i nadále řídit některá práva a povinnosti v žádosti. Dozorčí rada je nově po- akcionářů dispozitivními ustanoveními vinna písemně informovat kvalifiko- obchodního zákoníku. V odborných vaného akcionáře o výsledcích pro- kruzích však stále přetrvávají nejasnosti vedeného přezkumu nejpozději do 2 ohledně výkladu pojmu práva a povinměsíců od obdržení žádosti; nosti akcionářů a nelze tedy s určitostí • právo domáhat se za společnost ná- říci, kterých konkrétních práv a povinhrady újmy proti členům představen- ností se toto ustanovení dotýká. Přestva nebo dozorčí rady, resp. splnění váží-li však úzká interpretaci tohoto jejich případné povinnosti plynoucí pojmu, bude se v akciové společnosti z dohody o vypořádání způsobené jednat pouze o minimum takovýchto újmy, a právo domáhat se za společ- práv a povinností, a to s ohledem na nost splacení emisního kursu proti kogentnost dosavadní úpravy, která akcionáři. Novinkou v tomto případě v oblasti práv a povinností akcionářů je, že akcionářskou žalobu lze nyní připouštěla smluvní volnost jen zcela podat také proti vlivné osobě, pokud výjimečně. tato vlivná osoba způsobí S ohledem na nejednoznačsvým vlivem společnosti nost výkladu ustanovení § 777 újmu; a odst. 4 ZOK tedy nelze • právo navrhnout než doporučit, aby se soudu, aby akciové společnosti S ohledem na jmenoval podřídily ZOK nejednoznačnost výkladu znalce pro jako celku co nejustanovení § 777 odst. 4 účely předříve, a vyhnuly se ZOK lze doporučit, aby zkumu tak nejasnosse akciové společnosti zprávy tem při souběžpodřídily ZOK co nejdříve, o vztazích, né aplikaci staré a vyhnuly se nejasnostem pokud se a nové právní při souběžné aplikaci staré kvalifikovaúpravy práv a poa nové právní úpravy. ný akcionář vinností akcionářů. domnívá, že neVětšina akciových spobyla vypracována lečností k tomuto krořádně. Soud je nově na ku přistoupila již v průběhu základě návrhu kvalifikoroku 2014. vaného akcionáře povinen jmenovat znalce do 15 dnů ode dne doruče- Závěr ní návrhu, jinak platí, že navrženého ZOK přináší v oblasti práv akcionáznalce schválil. řů celou řadu novinek. Zakotvuje nové v některých případech práva Přechodné ustanovení týkající instituty, akcionářů rozšiřuje, upřesňuje či umožse práv a povinností akcionářů ňuje jejich širší uplatnění, v jiných však Podle přechodného ustanovení §777 akcionářská práva oproti obchodnímu odst. 4 ZOK se práva a povinnosti ak- zákoníku omezuje, příp. umožňuje jecionářů ve společnostech vzniklých jich omezení ve stanovách. Některé před účinností ZOK řídí i nadále těmi nové instituty se již začaly v praxi vydispozitivními ustanoveními obchod- užívat, na jiné si akciové společnosti ního zákonu, která upravují práva a po- doposud nezvykly a ve svých stanovách vinnosti akcionářů a nejsou v rozporu je neupravují. Zda a v jakém rozsahu s donucujícími ustanoveními ZOK nebo budou všechny nové instituty ze strany od kterých se akcionáři ve stanovách akciových společností a akcionářů využívány, ukáže až praxe. ■ neodchýlili.

„

Pokud tedy společnosti vzniklé před účinností ZOK nevyužijí možnosti podřídit se změnou svých stanov ZOK jako celku, což mohou učinit nejpozdě-

Autor: Petra Eliášová Advokát, kanceláře Glatzová & Co.

35

ODBORNÝ ČLÁNEK

Dopady

nového občanského

zákoníku na obce Členství

ve voleném orgánu obce podle nového

občanského zákoníku

R 36

Podle čl. 101 odst. 3 Ústavy jsou obce veřejnoprávními korporacemi, tedy právnickými osobami veřejného práva. O těchto právnických osobách NOZ říká, že „podléhají zákonům, podle nichž byly zřízeny“, avšak ustanovení NOZ „se použijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob“. Na základě této velmi obecné formulace je poměrně obtížné určit v případě jednotlivých ustanovení občanského zákoníku, zda se na fungování obcí vztahují, nebo nikoliv. Zvláště významné je toto posouzení v případě § 159 NOZ, který ve svém prvním a třetím odstavci stanovuje povinnost člena voleného orgánu právnické osoby jednat s péčí řádného hospodáře, a zároveň obsahuje povinnost nahradit škodu v případě porušení této povinnosti.

Pokud jde ekodifikace soukromého práva má přirozeně významný dopad o povinnosti v oblasti statusových otázek právnických i fyzických osob, členů začemuž je věnována značná pozornost v odborném právnicstupitel kém i laickém diskurzu. V rámci praxe v advokátní kanceláři stva a rady Havel, Holásek & Partners, kde spolupracujeme s partnerem obcejednat kanceláře Františkem Korbelem, se však opakovaně setkávás péčí me s klienty z řad samosprávných územních celků, které zajířádnémá, jaký má rekodifikace dopad na ně. Ačkoliv by se na první ho hospohled mohlo zdát, že obcí jako veřejnoprávních korporací se podáře, nový občanský zákoník nemůže dotknout, opak je pravdou. je třeba Případná neznalost v této oblasti přitom může mít pro obce uvést, že a jejich funkcionáře velmi závažný neblahý dopad. žádný ze speciálních zákonů, kterými se obce řídí, neupravuje výslovně povinnost členů volených orgánů vykonávat přijatou funkci s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí (§ 159 odst. 1 NOZ). Nadto jsme přesvědčeni, že zde ani neexistuje jakýkoliv relevantní důvod, který by působil neslučitelnost aplikace předmětného ustanovení na právnické osoby veřejného práva s jejich povahou. Ba naopak – ustanovení § 159 odst. 1 se plně slučuje se slibem, který skládají členové zastupitelstva obce na začátku prvního zasedání zastupitelstva, jehož se po svém zvolení zúčastní, ve kterém se zavazují vykonávat svou funkci svědomitě a v zájmu obce a jejích občanů (§ 69 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích). Slučitelnost aplikace dotyčného ustanovení s povahou obcí lze dovodit též z povinností stanovených v § 38 odst.

1 zákona o obcích, dle kterého musí být majetek obce využíván účelně a hospodárně v souladu s jeho zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti.

ODBORNÝ ČLÁNEK

K totožnému závěru lze dojít i za pomoci argumentu a migánu obce, který nejedná s péčí řádného hospodáře a způsobí nori ad maius (od menšího k většímu). Pokud je povinnost svou hrubou nedbalostí obci škodu nejméně 500 000 Kč, se péče řádného hospodáře stanovena na ochranu soukromých dopustí trestného činu porušení povinnosti při správě cizízájmů a soukromého majetku, měla by se tato povinnost tím ho majetku z nedbalosti podle § 221 trestního zákoníku. Při spíše uplatnit i ve vztahu k členům volených orgánů obcí prokázání úmyslu, a to i nepřímého, však půjde o trestný čin a dalších veřejnoprávních korporací (zejm. krajů a státu) podle § 220 již od škody ve výši 25 000 Kč. Judikatura Nejza účelem ochrany veřejných zájmů a veřejného majetku. Dovyššího soudu přitom již před rekodifikací soukromého práva cházíme tedy k závěru, že § 159 odst. 1 NOZ je třeba vztáhzaujala velmi přísný postoj k trestání funkcionářů samosprávnout i na zastupitele, radní a starostu obce. ných celků za uvedené trestné činy. Bylo potvrzeno, že spáPoněkud problematickou se však stává aplikace druhé věty chání trestného činu může záležet jen v hlasování zastupitele, § 159 odst. 1 NOZ, která stanoví, že pokud není člen voleného který si nezjistil o jeho předmětu dostatek informací (5 Tdo orgánu péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit 827/2012), neboť na hlasování v zastupitelstvu se nevztahuje při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, musí z toho pro sebe žádný druh imunity. Ještě přísnější požadavky Nejvyšší soud vyvodit důsledky. Z tohoto ustanovení nelze v žádném příklade na členy rady a zejména starostu. Podle rozsudku ve padě dovozovat, že pokud nemá zvolený zastupitel například věci 11 Tdo 454/2011 se starostka městské části Brno-střed dostatečné vzdělání, měl by si jej doplnit nebo ze své funkce dopustila porušení povinností při správě cizího majetku ve odstoupit. Je totiž potřeba brát v úvahu základní princip deformě nepřímého úmyslu jen proto, že neměla dostatečně namokratického státu vyjádřený v čl. 102 odst. 1 Ústavy, studovaný zákon o obcích. Přitom musela vědět, že totiž že členové zastupitelstva jsou voleni na záklaza takových okolností nemůže majetek obce řádně dě rovného a všeobecného volebního práva. spravovat.

Pokud by se však na základě soukromoAčkoliv by se na první právního kodexu dovozovala povinnost Zveřejňování záměrů pohled mohlo zdát, že určité odbornosti například v oblasti majetkových dispozic obcí jako veřejnoprávních ekonomie či práva, jednalo by se o nekorporací se nový občanský a rekodifikace přípustné omezení pasivního volebnízákoník nemůže dotknout, ho práva. Je totiž jen na voličích, aby Ačkoli byl zákon o obcích v souopak je pravdou. Případná posoudili, zda je určitá osoba svými vislosti s rekodifikací soukromého neznalost v této oblasti znalostmi a schopnostmi vhodná k výpráva k 1. lednu 2014 novelizován zákopřitom může mít pro obce konu funkce zastupitele, potažmo člena nem č.

303/2013 Sb., některé zásadní a jejich funkcionáře velmi rady či starosty. K tomuto závěru se problémy v oblasti majetkových diszávažný neblahý dopad. ostatně přiklání i Metodické doporučení pozic obcí vyplývající z nové terminologie, Ministerstva vnitra ČR k činnosti územních resp. nových institutů NOZ, přetrvaly a nesamosprávných celků. byly zákonodárcem dosud vyřešeny. Hned Člen voleného orgánu obce tedy není povinen několik sporných otázek je spojeno s povinností sám rozumět všemu, o čem rozhoduje. Povinnost obce zveřejňovat záměr určitých majetkoprávních jednání. péče řádného hospodáře však musí splnit tím, že si sám Dle § 39 odst. 1 zákona o obcích musí obce v případě úmyobstará kvalitní odborné podklady ke svému rozhodování. slu prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronaVzhledem k tomu, že zejména zastupitelé malých obcí své jmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku zveřejnit tento svůj funkce v drtivé většině nevykonávají na plný úvazek a dozáměr po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušstávají jen minimální odměnu, však nelze rozumně předném orgánu obce o právním jednání, aby se k němu mohli pokládat, že by si každý zastupitel před každým hlasováním zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Pro případ nesplnění nechal například zpracovat vlastní znalecký posudek. Je tutéto povinnosti je stanovena sankce neplatnosti onoho právdíž možné uzavřít, že pokud například odborné posouzení ního jednání, o němž měla obec zveřejněním záměru veřejzastupiteli předloží s konkrétním návrhem rada obce a neenost informovat. xistují pochybnosti o důvěryhodnosti informací v něm obErudovaný čtenář jistě již nyní vidí několik sporných sažených, může se s tím zastupitel spokojit. V případě sporu momentů vztahu zákona o obcích a nové soukromoprávní však bude na něm, aby dokázal, že jednal s potřebnou pečlegislativy. Lze například uvažovat, zda je nutné, aby zájemlivostí a znalostmi. Pakliže toto neprokáže, bude odpovídat ci předložili „nabídky“ ke zveřejněnému záměru v souladu za škodu způsobenou svým nedbalým jednáním obci podle s §1731 an. NOZ s náležitostmi návrhu na uzavření smlouvy § 159 odst. 3 NOZ a do výše neuhrazené škody též ručit za (tedy „nabídky“ dle NOZ), případně zda zveřejnění záměru její závazky. nepředstavuje veřejnou soutěž o nejlepší nabídku dle § 1772 Alespoň stručně se však musíme zmínit i o trestněprávním an. NOZ či veřejnou nabídku dle § 1780 an. NOZ. přesahu, který výše uvedené závěry mají. Člen voleného or-

„

37

ODBORNÝ ČLÁNEK

„

38

ný úmysl zákonodárce a účel ustanovení § 39 odst. 1, a to ve spojení s prioritou teleologického výkladu, deklarovanou Ústavním soudem např. v nálezu sp. zn.

Pl. ÚS 21/96 ze dne 4. února 1997, dle kterého „soud (…) není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jenž mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku.“ Dle čl. 101 Ústavy jsou obce veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Při nakládání se svým majetkem však mají jisté zvláštní postavení vyplývající právě ze skutečnosti, že jsou subjekty veřejného práva, přičemž je ani v rámci soukromoprávních vztahů nelze vyjmout z požadavků kladených na správu věcí veřejných, k nimž patří mj. maximální průhlednost a účelnost hospodaření s majetkem. Je zřejmé, že smyslem § 39 zákona o obcích má být právě dosažení transparentnosti a veřejné kontroly hospodaření obce s majetkem.

Shodný názor vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3757/2007 ze dne 16. července 2008, v němž uvedl, že: „(ú)čelem právní úpravy publikace záměru obce mj. prodat nemovitý majetek (§ 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb.) je především informovat občany o dispozicích s obecním majetkem; jde o to, aby příslušné úkony probíhaly transparentně, aby se o nich občané předem a včas dozvěděli, aby mohli upozornit na hrozící pochybení či nesprávné hospodaření obce a případně aby měli možnost projevit sami zájem o nabytí věcí, resp. práv plynoucích z obecního majetku.“. Jistě nebylo úmyslem zákonodárce snižovat dosažený standard veřejné kontroly tím, že z ní instituty pachtu a výprosy vyloučí.

V případě pachtu lze ostatně toliko podpůrně užít argumentu a minori ad maius („platí-li povinnost zveřejnit záměr pro nájem, tím spíše by měla platit pro pacht) jakož i poukázat na ustanovení § 2341 NOZ, dle kterého není-li v ustanoveních oddílu věnujícího se pachtu stanoveno něco jiného, použijí se pro pacht přiměřeně ustanovení o nájmu. ■ Daniel Askari, Jan Váňa studenti Právnické fakulty UK Havel, Holásek & Partners

PRÍMA

Povinnost obce zveřejňovat záměr jis- NOZ má ve smyslu čl. 44 Legislativních tých majetkoprávních jednání je třeba pravidel vlády vliv pouze pro účely nopovažovat za povinnost veřejnoprávní, vého občanského zákoníku. Nelze tedy jakkoli je samozřejmě zvláštním před- dovozovat, že by v důsledku rekodifikace pokladem platnosti tohoto právního museli nově zájemci předkládat nabídky jednání a její nedodržení má tedy do- ke zveřejněnému záměru s náležitostmi pady soukromoprávní. K právní povaze návrhu na uzavření smlouvy. zveřejněného záměru se za účinnosti Jak již bylo zmíněno, nedodržení popředchozí úpravy vyslovil i Nejvyšší vinnosti zveřejnit záměr dle § 39 odst. soud, např. v usnesení sp. zn. 28 Cdo 1 zákona o obcích má za následek ne1383/2010 ze dne 5. května 2010, dle platnost zamýšleného právního jednání. nějž „(s)amotné zveřejnění záměru obce S ohledem na ustanovení § 41 odst. 3 (města) prodat nemovitý majetek, jímž zákona o obcích, vloženého do zákona obec (město) plní vůči občanům infor- zmíněným novelizačním zákonem č. mační povinnost a zaručuje jim rovnou 303/2013 Sb. a dle kterého mj. soud k nepříležitost se o prodeji nemovitosti do- platnosti právního jednání z důvodů stazvědět a předložit nabídku ke koupi za novených v § 39 odst. 1 přihlédne i bez podmínek stanovených v nabídce, není návrhu, je zřejmé, že se jedná o neplatrozhodováním o nabytí a převodu ne- nost absolutní. movitých věcí, neboť právě proto, že jde Poněkud problematický je v souvisjen o záměr, se nejedná o jedno- stranl o s t i s novými instituty soukromého ný adresovaný právní úkon práva také výčet majetkopráv[o návrh nabídku ních dispozic, které (ofertu) prodeje konzveřejnění záměru vyPovinnost obce krétnímu individuálně žadují. Dle § 39 odst. 1 zveřejňovat záměr jistých určenému adrezákona o obcích majetkoprávních jednání sátovi (oblátovi) musí obec zveje třeba považovat za ve smyslu ust. § řejňovat záměr povinnost veřejnoprávní, 43a obč. zák.]. prodat, směnit jakkoli je samozřejmě (...) Nabídka nebo darozvláštním předpokladem žalovaného vat nemovitý platnosti tohoto právního na odkoupení majetek, pronajednání a její nedodržení nemovitostí za jmout jej nebo má tedy dopady stanovených poskytnout jako soukromoprávní. podmínek není ani výpůjčku. Je proto veřejným příslibem ve otázkou, zda se povinsmyslu § 850 obč. zák., nost zveřejnit záměr jak žalobce tvrdí. (…) Nejde vztahuje i na pacht či výprosu zde ani veřejný návrh na uza- vření obecního nemovitého majetku. smlouvy, jímž se navrhovatel obrací pro- Je třeba poznamenat, že se v odpovědi jevem vůle na neurčité osoby za účelem na tuto otázku rozcházíme se stanouzavření smlouvy, již proto, že obsah viskem Ministerstva vnitra uvedeným tohoto projevu postrádá podstatné části v jeho Metodickém doporučení k činuvažované (kupní) smlouvy (srov. § 269 nosti územních samosprávných celků a § 276 obch. zák.).“ Je tedy zřejmé, že č. 7.1 k povinnostem obcí při nakládáani po 1. lednu 2014 nelze zveřejnění ní s obecním majetkem podle zákona záměru obcí považovat ani za veřejnou o obcích. Dle něj povinnost zveřejnění soutěž o nejlepší nabídku, ani za ve- záměru na pacht a výprosu nedopadá, řejnou nabídku. Obec není samotným a to mj. s ohledem na princip jednotnoszveřejněním záměru nikterak zavázá- ti a bezrozpornosti právního řádu, který na k zamýšlenému právnímu jednání zásadně neumožňuje dávat shodným ina má možnost i po obdržení nabídek stitutům a pojmům různý obsah pro růzzájemců žádnou z nich nevybrat a na- né právní předpisy, přičemž extenzivní vzdory záměru majetkovou dispozici výklad zákonem stanoveného (veřejnoneuskutečnit. právního) omezení soukromoprávní disPokud jde o náležitosti nabídek zá- pozice nemovitým majetkem obce není jemců reagujících na zveřejněný záměr, s přihlédnutím k zásadě enumerativnosti je třeba jednoznačně říci, že změna le- veřejnoprávních pretenzí možný. gislativní zkratky z „návrhu“ dle § 43a Domníváme se, že výkladu ministerodst. 1 OZ 1964 na „nabídku“ dle § 1731 stva je třeba oponovat poukazem na zjev-

Work-life balance ve státní službě Jak sladit soukromý a pracovní život? Jak spojit kariéru a rodičovství? Tyto a obdobné otázky si klade nejeden zaměstnanec. Klade si je též zákonodárce? A jak se s nimi vypořádal v novém zákoně o státní službě? Odpověď naleznete v následujícím článku.

Prvního ledna 2015 vstoupila v účinnost podstatná část dlouho očekávaného zákona o státní službě.1 Tento zákon by měl především zkvalitnit a odpolitizovat výkon státní správy. Vychází z myšlenky, že kvalitní administrativa vyžaduje profesionální a nezávislé úředníky, kteří musí být patřičně řízeni. Vznikla tak další skupina zaměstnanců, jejichž pracovní poměr se neřídí zákoníkem práce.2 Státním úředníkům se konečně dostalo zvláštní pozornosti, jaká je věnována zaměstnancům samosprávy již od roku 2003, kdy vstoupil v účinnost zákon o úřednících územních samosprávných celků.3 Kromě zmíněné disproporce vedly k přijetí zákona o státní službě další dva významné důvody. Prvním je ustanovení čl. 79 odst. 2 Ústavy, které vznik obdobného zákona předpokládalo již od roku 1993.4 Druhý důvod je Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě.

Dále jde například o příslušníky bezpečnostních sborů, jejichž služební poměr je regulován zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

3 Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4 Ustanovení čl. 79 odst. 2 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů uvádí: PRÍMA

1 2

mnohem prozaičtější, a to podmíněnost čerpání finančních prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů přijetím obdobného zákona.5 Zákon o státní službě dopadá přibližně na 65 tisíc státních zaměstnanců.6 O koho se ale jedná konkrétně? Jde o státní zaměstnance, kteří vykonávají státní správu ve správních úřadech,7 přičemž správním úřadem je myšleno ministerstvo a jiný správní úřad zákonem výslovně označený jako správní úřad nebo orgán státní správy.8 Zákon se tak vztahuje na úředníky ministerstev ovšem s výjimkou náměstků mini„Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.“ 5 Viz VALACHOVÁ, Kateřina. Zákon o státní službě I. [online] Právní prostor, 2014 [cit. 22. 2. 2015] Dostupné z: http:// www.pravniprostor.cz/clanky/spravni-pravo/zakon-o-statni-sluzbe Kompletní předběžné podmínky Komise jsou dostupné zde: https://www.strukturalni-fondy.cz/getmedia/e4a81221baa4-4107-80bc-879a057b2808/Regulation-1303_2013.pdf?ext=.pdf 6 Srov. VALACHOVÁ, Kateřina. Zákon o státní službě II. [online] Právní prostor, 2014 [cit. 22. 2. 2015] Dostupné z: http:// www.pravniprostor.cz/clanky/spravni-pravo/zakon-o-statni-sluzbe-ii 7 ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona o státní službě 8 ustanovení § 3 zákona o státní službě

strů,9 zaměstnance ústředních orgánů státní správy10 a podřízených úřadů.11 Zákon se naopak nevztahuje na státní zaměstnance vykonávající státní správu uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o státní službě, příslušníky bezpečnostních sborů,12 a také na státní zaměstnance správních orgánů, které tak nejsou zákonem výslovně označeny.13 Hovoříme-li o work-life balance, pak máme na mysli především možnost sladění rodinného života a práce, tj. zejména péče o dítě a kariéry. Ostatní aspekty vyvažování soukromého a pracovního života jsou nepochybně taktéž zajímavé, ale nejsou natolik důležité pro samotnou existenci státu. Veškerým úvahám 9 10

11

12 13

ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě Viz ustanovení § 2 odst. 1 zákona č.

2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Pro ilustraci a přehled ústředních a podřízených správních úřadů viz Přehled správních úřadů [online] Vláda ČR, 2014 [cit. 22. 2. 2015] Dostupné z: http://www. vlada.cz/assets/urad-vlady/statni-sluzba/ su20070108.pdf Výkon jejich služby je upraven již zmíněným zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Viz ustanovení § 2 odst. 2 zákona o státní službě.

Jedná se například o zaměstnance Kanceláře veřejného ochránce práv.

39

Ilustrace: shutterstock.com

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

„

14 HOLLÄNDER, Pavel. Základy všeobecné státovědy. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012. s. 51.

15 Viz Čechů ubyde a zestárnou [online] ČSÚ, 2013 [cit. 23. 2. 2015] Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/cechu_ ubyde_a_zestarnou_20130723 Stárnutí populace je přehledně znázorněno formou animovaného stromu života, viz Projekce obyvatelstva 1950-2101 [online] ČSÚ, 2013 [cit. 23. 2. 2015] Dostupné z: http://www.czso.cz/animgraf/projekce_1950_2101/index.htm

40

17 ustanovení § 242 zákoníku práce 18 ustanovení § 241 zákoníku práce 19 Ustanovení § 199 odst. 1 zákoníku práce a body 6. a 8. přílohy nařízení vlády č.

590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci.

20 Obdobnou úpravu obsahuje zákon o státní službě v ustanovení § 116 odst. 2.

21 ustanovení § 121 zákona o státní službě, respektive § 104 odst. 1 zákona o státní službě 22 ustanovení § 195 odst. 1 zákoníku práce

datem porodu.23 Po dobu čerpání mateřské dovolené náleží ženě také peněžitá pomoc v mateřství, která činí 70% jejího průměrného příjmu.24 Zákonodárce, respektive vláda myslela také na muže a narození dítěte stanovila jako jednu z důležitých osobních překážek v práci.

Otec proto může v souvislosti s porodem čerpat volno s náhradou mzdy, či platu, po dobu nezbytně nutnou k převozu matky do porodnice. Otec se také může účastnit porodu, ale již bez náhrady příjmu.25 V tomto ohledu lze právní úpravu považovat za dostatečnou, neboť ženě umožňuje připravit se na porod a také se z něj zotavit, aniž by zcela ztratila příjem, což je důležité zejména pro samostatné matky. Stěžejní je však úprava dotýkající se následující etapy, a to péče o dítě před jeho umístěním do mateřské školy, či jiného zařízení poskytujícího péči a vzdělání dětem v předškolním věku.

Druhé období péče o dítě, v mnohých ohledech klíčové, je možné vymezit porodem na jedné straně a počátkem péče třetí osoby na straně druhé. Jinými slovy jde o období, dokud se na péči o dítě nezačne v nezanedbatelné míře podílet jiná osoba než rodič. Zpravidla se bude jednat o mateřskou školu, případně jesle. Zajištění kvalitní institucionální péče o dítě během pracovní doby je jedním z předpokladů pro zapojení rodičů, zpravidla matek, do pracovního procesu. V uvedeném období mohou rodiče čerpat zejména rodičovskou dovolenou, a to až do tří let věku dítěte. Během prvních týdnů po porodu může žena čerpat pouze mateřskou dovolenou, zatímco otec může nastoupit na rodičovskou 23 ustanovení § 195 odst. 2 zákoníku práce 24 Podle ustanovení § 37 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se jedná o 70% z denního vyměřovacího základu, který je podle ustanovení § 18 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění podílem vyměřovacího základu za rozhodné období a počtu dnů rozhodného období. Vyměřovací základ se vypočte podle ustanovení § 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (viz ustanovení § 18 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění).

25 Bod 6. přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb. PRÍMA

o slaďování rodinného a pracovního Tyto potřeby lze rozdělit do tří etap života by podle mého názoru mělo podle věku a potřeb dítěte, jakož i nápředcházet poznání důležitosti podpory roků na péči o něj, které se proměňují lidské reprodukce ze strany státu. Dnes s tím, jak se dítě vyvíjí. Nezbytnou soujiž klasické Jellinekovo vymezení státu částí podpory mateřství je nepochybně zahrnuje tyto tři prvky: státní území, poskytnutí finančního plnění k pokrytí obyvatelstvo, které toto území obývá, alespoň základních potřeb po dobu a státní moc.14 Dva ze tří prvků tvořících pracovní neschopnosti zaměstnankyně stát jsou přímo podmíněné reprodukcí z důvodu těhotenství a porodu dítěte. člověka. Vědomí Druhým důležitým Hovoříme-li o work-life této závislosti namomentem je péče balance, pak máme na bývá na aktuálnosti o dítě po dobu, než spolu se stárnutím je možné jej svěřit mysli především možnost populace.15 Reprodo péče třetí ososladění rodinného života dukce a stárnutí, bě, ať už instituci, a práce, tj. zejména slaďování rodinnebo individuálnípéče o dítě a kariéry. ného a pracovního mu poskytovateli života, zacházení se staršími osobami, pečovatelských služeb. V poslední etapě diskriminace v zaměstnání, to vše spolu se jedná spíše o krátkodobou, víceméně úzce souvisí. Odhlédneme-li od lidsko- náhodnou péči o dítě v souvislosti s miprávních hledisek, jako je například po- mořádnými událostmi, zpravidla nemožadavek na rovné zacházení bez ohledu cí dítěte, či návštěvou lékaře. Zákoník na věk člověka nebo jeho rodičovství, či práce tyto potřeby reflektuje zavedením existenční hrozby státu a společnosti, mateřské a rodičovské dovolené.16 Dále souvisí otázky reprodukce také s materi- se věnuje přestávkám ke kojení17 a úpraální prosperitou státu i jednotlivých za- vě pracovní doby z důvodu péče o díměstnavatelů. Otázka slaďování je proto tě.18 V neposlední řadě zákoník práce vysoce aktuální pro všechny skupiny umožňuje zaměstnancům čerpat volno osob a na jejím řešení závisí další rozvoj v souvislosti s porodem dítěte a jeho donároda, tj. slovy Georga Jellineka, oby- provodem k lékaři.19 Všechny tyto instivatelstva usazeného na určitém území. tuty, s výjimkou úpravy pracovní doby V následující části se zaměříme na z důvodu péče o dítě,20 přebírá v plném otázku, jaké možnosti dává zákon o stát- rozsahu též zákon o státní službě.21 ní službě rodiči, který pečuje o dítě.

V souvislosti s porodem a zajištěním Nejprve se ale budeme věnovat úpravě prvotní péče bezprostředně po porodu, obsažené v zákoníku práce, který nejen jakož i k zotavení z porodu samotného, reguluje největší počet pracovněpráv- poskytuje zákoník práce ženě mateřskou ních poměrů, ale též představuje výcho- dovolenou v délce 28 týdnů, respektive disko pro úpravu obsaženou v zákoně 37 týdnů, porodila-li dvě a více dětí.22 o státní službě. Instituty zákoníku prá- Z této doby pak žena může čerpat až ce podporující slaďování pracovního osm týdnů dovolené před stanoveným a soukromého života se snaží pokrýt nejdůležitější momenty v péči o dítě. 16 ustanovení § 195 a násl. zákoníku práce

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

dovolenou již od narození dítěte. Mo- muži náskok, který může jen obtížně obsahuje bližší úpravu podmínek práce hou tak pečovat o dítě společně, a to dohnat. Řešením je buď zkrácení doby, z domu, zato výslovně uvádí možnost i po skončení mateřské dovolené matky. po kterou rodič nepracuje, anebo pod- výkonu služby z jiného místa v přípaTakové rozhodnutí se ale odrazí v pří- pora pracovního zapojení rodičů během dě, že to nebrání řádnému plnění úkojmu rodiny, neboť rodičovský příspěvek rodičovské dovolené. Prvního cíle lze lů služebního úřadu.33 Ideální cestou je může pobírat pouze jeden z rodičů. Výši dosáhnout zvýšeovšem kombinace příspěvku si může rodič zvolit, a to od ním podílu pečuzmíněných přístuNerovnost v odměňování 7.600 Kč do 11.500 Kč v závislosti na jících otců, pročež pů, respektive dát žen a mužů je rodičovskou výši příjmu.26 Přestože rodičovský pří- ženy budou zůstárodičům možnost prohloubena, neboť spěvek lze pobírat až do čtyř let věku vat na rodičovské volby mezi těmito žena svou kariéru nejmladšího dítěte, tj. i opakovaně na dovolené kratší způsoby slaďování, po dobu rodičovské každé dítě zvlášť, celková výše příspěv- dobu, anebo zlepaby nebyli nuceni dovolené nerozvíjí a tím ku vyplaceného na konkrétní dítě ne- šením možností volit mezi kariépřesáhne 220.000 Kč.27 Při maximální péče o dítě třetími rou a rodičovstvím dává muži náskok. výši (11.500 Kč) tak příspěvek vystačí subjekty, tj. rozvoj a aby nebyli znevýpouze na 19 měsíců, zatímco při výši jeslí a mateřských škol, jejichž kapacity hodnění z důvodu péče o dítě.

7.600 Kč téměř na 29 měsíců. Součas- jsou v současnosti zcela nedostačující.

Poslední etapa péče o dítě, které se ná úprava je poměrně flexibilní, neboť Druhého cíle lze dosáhnout zejména budeme věnovat, počíná zajištěním umožňuje, aby se rodiče v péči o dítě prostřednictvím zkrácených pracovních podstatné části péče o dítě jiným subjekstřídali a uzpůsobili délku rodičovské úvazků, či prací v rámci dohody.30 Tyto tem než rodiči a končí dosažením určité dovolené podle svých představ a mož- způsoby spolupráce ale zpravidla vyža- samostatnosti, kdy dítě potřebuje péči ností. Podpora sdílené péče se jeví jako dují přítomnost zaměstnance na pra- rodiče pouze zřídka. Jak je na první povelmi důležitá, neboť ve většině případů covišti, což je v případě, že rodič není hled patrné, není možné tuto etapu vypečuje o dítě matka.28 Tato disproporce schopen zajistit péči o dítě jiným způso- mezit pevnými věkovými hranicemi. Na úzce souvisí s rovností žen a mužů. Kro- bem, nepřekonatelnou překážkou. Tuto druhou stranu zákonodárce tyto hranice mě tradičního vnípřekážku lze překo- stanovit musí. Z tohoto pohledu lze homání rozdělení sonat pomocí institu- vořit o období, kdy již rodiče nemohou Otec může nastoupit na ciálních rolí je tato tu práce z domu, čerpat ani mateřskou, ani rodičovskou rodičovskou dovolenou skutečnost ovlivněkterá je díky roz- dovolenou,34 ale dítě zároveň ještě není již od narození dítěte. O na též rozdílným, voji technologií dostatečně samostatné. Za formální kodítě tak mohou pečovat zpravidla nižším možná v čím dál nec tohoto období lze považovat 15 let, oba rodiče. Takové příjmem žen. Přesvíce povoláních. kdy dítě získá občanský průkaz. Tímto rozhodnutí se ale odrazí tože se pro výpoZákoník práce ten- věkem je také omezena podpora úpravy čet rodičovského to moderní trend pracovní doby rodičů. Pečuje-li zaměstv příjmu rodiny. příspěvku použije reflektuje pouze nanec o dítě mladší 15 let, může požádat vyšší příjem jednoho z rodičů,29 nastá- částečně.31 Schopnost zaměstnavatele o úpravu či zkrácení pracovní doby tak, vající rodiče nepochybně zvažují též výši vykonávat efektivní kontrolu nad za- aby byl schopen o dítě pečovat, tj. zechybějícího příjmu. Nerovnost v odmě- městnancem, zejména zajistit bezpeč- jména jej doprovázet do školy, případně ňování žen a mužů je pak rodičovskou nost práce, je v tomto případě podstatně zájmových kroužků apod. Zaměstnavadovolenou dále prohloubena, neboť omezena, aniž by na to zákoník práce tel je povinen takové žádosti vyhovět, žena svou kariéru po dobu rodičovské blíže reagoval. Zaměstnavatel se vysta- ledaže by mu v tom bránily vážné prodovolené zpravidla nerozvíjí a tím dává vuje riziku odpovědnosti za pracovní vozní důvody.35 Takovým důsledkům úraz, či jinou škodu, která zaměstnanci bude zpravidla možné předejít přijetím 26 ustanovení § 30 odst. 3 zákona č. vznikne v prostředí, které zaměstnava- nového zaměstnance, čímž bude zacho117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů tel nemůže ovlivnit a navíc k ní může vána plynulost a výkonnost provozu.36 27 ustanovení § 30 odst. 1 zákona o státní dojít v souvislosti s výkonem jiné, než městnanec. sociální podpoře pracovní činnosti, aniž by bylo možné 33 ustanovení § 117 zákona o státní službě 28 Mezi osobami pobírajícími rodičovský prokázat opak.32 Služební zákon sice ne- 34 Nejpozději však od počátku plnění povin-

„

„

PRÍMA

příspěvek je jen jedno procento mužů – viz Rodičovskou si loni vzalo 5200 mužů.

50krát méně než žen [online] Novinky. cz, 4. 9. 2013 [cit. 28. 2. 2015] Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/311639-rodicovskou-si-loni-vzalo-5200-muzu-50krat-mene-nez-zen.html 29 ustanovení § 30 odst. 3 in fine zákona o státní sociální podpoře

30 Buď dohody o provedení práce (§ 75 zákoníku práce), anebo dohody o pracovní činnosti (§ 76 zákoníku práce).

31 Viz ustanovení § 317 zákoníku práce.

32 Pracovní a nepracovní činnost je v případě práce z domu jen nejasně oddělena a jediným pozorovatelem je samotný za-

né školní docházky.

35 ustanovení § 241 odst. 2 zákoníku práce 36 Srov. judikaturu Nejvyššího soudu. Ve svém rozsudku ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 1561/2003 nejprve nutnost přijetí dalšího zaměstnance považoval Nejvyšší soud za důvod pro nevyhovění žádosti o úpravu pracovní doby. V pozděj-

41

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

„

38 ustanovení § 116 odst. 2 zákona o státní službě 39 ustanovení bodu 8 písm. a) nařízení vlády č. 590/2006 Sb. 40 Ibidem.

42

41 Pojmu „vážné provozní důvody“ se věnuje 38 rozhodnutí Nejvyššího soudu.

42 ustanovení § 116 odst. 1 zákona o státní službě

nodárce zde poprvé systematicky reflektuje potřebu sladění soukromého a pracovního života, což je důležité nejen pro jednotlivce, ale i pro stát jako celek.

Přestože současná úprava podmínek sladění pracovního a soukromého života pokrývá nejvýznamnější momenty spojené s péčí o dítě, nelze ji považovat za ideální. Největším nedostatkem je neexistence komplexního pojetí, které by tuto problematiku nenazíralo pouze z pohledu jednotlivce, ale též jako celospolečenské téma. Z této perspektivy je nedostatečná zejména podpora péče o dítě v období mezi narozením a začátkem školní docházky. Nabídka péče třetích subjektů je nedostatečná a muži nejsou dostatečně motivováni k převzetí svého podílu na péči o dítě, a to zejména z důvodu předsudků a předchozího znevýhodnění žen. Tento stav nepochybně přispívá k poklesu porodnosti a zvýraznění existujících nerovností mezi muži a ženami. V neposlední řadě je přáním většiny lidí, aby mohli co nejlépe spojit pracovní a rodinný život, aniž by museli obětovat jedno pro druhé. K této myšlence se připojil též zákonodárce v zákoně o státní službě. Doufejme, že jde o počátek nového trendu. ■ Vojtěch Pospíšil

Použité prameny DEMOVÁ, Kateřina. Kdy má zaměstnanec nárok na kratší pracovní dobu? [online] epravo.cz; 6. 11.

2014 [cit. 28. 2. 2015] Dostupné z: http://www. epravo.cz/top/clanky/kdy-ma-zamestnanec-narok-na-kratsi-pracovni-dobu-95630.html HOLLÄNDER, Pavel. Základy všeobecné státovědy. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2012. 429 s. ISBN 978-80-7380-395-7.

VALACHOVÁ, Kateřina. Zákon o státní službě I. [online] Právní prostor, 2014 [cit. 22. 2. 2015] Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/ spravni-pravo/zakon-o-statni-sluzbe VALACHOVÁ, Kateřina. Zákon o státní službě II. [online] Právní prostor, 2014 [cit. 22. 2. 2015] Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/ spravni-pravo/zakon-o-statni-sluzbe-ii Čechů ubyde a zestárnou [online] ČSÚ, 2013 [cit.

23. 2. 2015] Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/ tz.nsf/i/cechu_ubyde_a_zestarnou_20130723 Projekce obyvatelstva 1950-2101 [online] ČSÚ, 2013 [cit. 23. 2. 2015] Dostupné z: http://www. czso.cz/animgraf/projekce_1950_2101/index.htm Rodičovskou si loni vzalo 5200 mužů. 50krát méně než žen [online] Novinky.cz, 4. 9. 2013 [cit. 28. 2.

2015] Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/311639-rodicovskou-si-loni-vzalo-5200-muzu-50krat-mene-nez-zen.html PRÍMA

Naopak zaměstnavatel může žádost za- sice může žádat o úpravu pracovní doby, městnance zamítnout v případě, že je jen ale praktické využití této možnosti je poobtížně nahraditelný.37 Obdobnou úpra- někud problematické, což se odrazilo též vu obsahuje též zákon o státní službě, na množství souvisejících rozhodnutí který pojem „vážné provozní důvody“ Nejvyššího soudu.41 Navíc se ukázalo, že nahrazuje pojmem „řádné plnění úko- ani samotný Nejvyšší soud si není zcela lů“.38 Tuto výhodu ale poskytuje pouze jist výkladem tohoto institutu a nedávno rodičům dítěte, které nedokončilo prv- zcela obrátil svou judikaturu. Z těchto ní stupeň základní školy, tzn., jedná se důvodů se lze domnívat, že ani samotní o přibližně jedenáctileté dítě. Přestože zaměstnavatelé nemají v této otázce přízde zákonodárce zvolil odlišný pojem, liš jasno a z pochopitelných důvodů se domnívám se, že vzhledem ke smyslu budou snažit žádosti zaměstnanců spíše a účelu institutu je zamítat. Zaměstpřijatelné vykládat nanci tak nezbyde Přestože úprava podmínek zmíněné ustanovenež svá práva hájit sladění pracovního a ní zákona o státní soudní cestou, což soukromého života službě ve světale nemusí vést pokrývá nejvýznamnější le výše uvedených k dlouhodobému momenty, nelze ji rozhodnutí Nejvítězství, jak už považovat za ideální. vyššího soudu a zobývá zvykem v praNejvětším nedostatkem hlednit nahraditelcovněprávních sponost zaměstnance. rech. Právní úprava je neexistence Kromě úpravy praje v této věci poněkomplexního pojetí. covní doby může kud neúplná a zdá zaměstnanec čerpat volno z důvodu dů- se, že ani soudní praxe si není příliš jistá ležité osobní překážky, tedy doprovodu způsobem vyplnění této právní mezery. dítěte k lékaři.39 V takovém případě má Zákon o státní službě kromě výše rozaměstnanec nárok na poskytnutí volno zebraných institutů, převážně převzaa náhrady mzdy, či platu.40 Poskytnutí tých ze zákoníku práce, obsahuje také volna navíc není limitováno věkem dítě- ustanovení, kterým vede služební úřady te. Závěrečnou etapu péče o dítě tak lze k vytváření podmínek pro slaďování rorozdělit na dvě části. V rané části vyža- dinného a pracovního života.42 Ačkoliv duje dítě více času ze strany rodiče a ze- je toto ustanovení spíše deklaratorní jména se musí podřídit režimu školy, do a nezakládá státním zaměstnancům které dochází. Rodič v takovém případě žádné konkrétní právo, ani neukládá služebním úřadům konkrétní povinším rozsudku ze dne 9. července 2014, sp. nost, jeho význam je zejména hodnotozn. 21 Cdo 1821/2013 dospěl k závěru, že vý. Jedná se proto o korektiv, či hledisko zaměstnavatel musí vyhovět žádosti zaměstnance o úpravu pracovní doby, pokud rozhodování, které by měl služební úřad ho může nahradit jiným zaměstnancem brát v úvahu při úpravě služebních podna zkrácený pracovní úvazek nebo dohomínek a zacházení se zaměstnanci. Nadu o pracovní činnosti právě v rozsahu víc podává demonstrativní výčet opatřezkrácení pracovní doby. Blíže, kromě odkazovaných rozhodnutí, též: DEMOVÁ, ní, která by měl služební úřad realizovat, Kateřina. Kdy má zaměstnanec nárok na jako například rozvržení služební doby, kratší pracovní dobu? [online] epravo.cz; umožnění práce z domu nebo zřízení 6. 11. 2014 [cit. 28. 2. 2015] Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/kdy-ma- dětských skupin. V těchto a dalších zá-zamestnanec-narok-na-kratsi-pracovniležitostech by služební úřady měly být -dobu-95630.html vstřícné k žádostem zaměstnanců. Zda 37 Jedná se například o úzce profilovaného tomu tak skutečně bude, ukáže až čas specialistu nebo odborníka na určitou a praxe. Přesto již teď můžeme hovořit problematiku. o pozitivním kroku vpřed, neboť záko-

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

Legislativní podpora péče o dítě O

tcovská dovolená je moderní právní institut, který vznikl v roce 1977 v Norsku.1 „Bývá určena pouze otci, který ji může čerpat brzy po narození dítě, za účelem trávení času s partnerkou a novorozeným dítětem.“2 Otcovská dovolená tedy přispívá k tomu, aby se rodina přizpůsobila nové situaci a aby se v ní utužily vzájemné vztahy. Mezi země, které otcovskou dovolenou zavedly, patří Francie nebo Slovinsko. Země jako Česká republika nebo Itálie ji však neupravují.3 Otec a matka tedy nemají v tomto rovné postavení. Nerovnost lze částečně vysvětlit objektivními faktory (těhotenství, kojení). Pro dítě i matku je zapojení otce jistě přínosem. Matky otcovskou dovolenou hodnotí pozitivně. Již dva roky po tom, co vznikla ve Francii možnost otcovské dovolené, jí využilo 61 % rodin, z toho v 92 % případů matky uváděly, že pro ně pomoc otce díky otcovské dovolené znamenala značnou nebo dostatečnou pomoc.4 Prospěšnosti otcovské dovolené si byli vědomi předkladatelé pozměňovacího návrhu k návrhu novely směrnice Rady, kterou se mění směrnice 92/85/EHS.5 Požadovali „nárok na nepřetržitou plně placenou [otcovskou dovolenou] nebo společnou rodičovskou dovolenou v délce nejméně dvou týdnů, která bude nepřenosná a bude vybrána poté, co partnerka porodí“.6 Návrh úspěšný nebyl, avšak z důvodu finanční náročnosti novely, která byla pro ministry členských států nepřijatelná.

Finanční (de)motivace otců má na čerpání otcovské dovolené velký vliv. Podle platného práva totiž mají otcové možnost nastoupit na rodičovskou dovolenou i v době, kdy je matka na mateřské dovolené.7 Rodičovský příspěvek však v této době pobírat nemohou, neboť není slučitelný s dávkou peněžité pomoci v mateřství.8 Tuto finanční překážku měla odstranit otcovská dávka, otcovské, v navrhovaném Prorodinném balíčku.9 Lze říci, že je-li otcovská dovolená neplacená, nemá v důsledku téměř smysl. Výpadek příjmů na straně otce spolu se zvýšenými náklady na péči o dítě otce značně demotivuje.

Otcovská a rodičovská dovolená

PRÍMA

Zvláštním druhem rodičovské dovolené je tzv. daddy month („tatínkův měsíc“), tedy měsíc, kdy druhý rodič, zpravidla otec, nastupuje na rodičovskou dovolenou místo rodiče (matky), který čerpá většinu dovolené. Daddy month se čerpá až po uplynutí mateřské dovolené, zpravidla ve vyšším věku dítěte. 10 Stát buď přímo stanoví určitou část rodičovské dovolené (kvótu) jako pro otce povinnou, nebo umožní prodloužení celkové délky rodičovské dovolené, respektive prodloužení čerpání finančního příspěvku nebo jeho zvýšení. Tímto na druhé straně dochází k znevýhodňování rodin, které nemohou nebo nechtějí daddy month využít. Z těchto důvodů lze otcovské kvóty považovat za přílišné vměšování státu do soukromé sféry rodiny.

Sociologická literatura zdůrazňuje, že jednání ženy je vynuco-

váno neformálními prostředky a že rozhodnutí matky jsou determinována očekáváním okolí daným diskriminačními stereotypy o povinnostech a roli ženy jako matky. Studie Sociologického ústavu AV ČR dále argumentuje lepším postavením ženy na pracovním trhu v případě rovného rozdělení rodičovských povinností.11 Tímto ospravedlňují právní opatření včetně kvót, tj. snaží se o dosažení materiální rovnosti otce a matky aktivními opatřeními ze strany státu.

Formální rovnosti, již v oblasti rodičovské dovolené v České republice dosaženo bylo novelou zákoníku práce (z. č.

65/1965 Sb.), provedenou zákonem č. 155/2000 Sb., kterou byla nahrazena další mateřská dovolená rodičovskou dovolenou přístupnou oběma rodičům.12 Znění novely bylo zachováno i v novém zákoníku práce z roku 2006.13 Česká právní úprava vychází ze směrnice Rady 96/34/ES.14 Český zákonodárce minimální parametry překročil ve prospěch rodičů, a to jak z hlediska délky (místo tří měsíců až do tří let věku dítěte), tak z hlediska finančního zabezpečení (směrnice tuto povinnost výslovně nestanoví). V roce 2010 byla tato směrnice novelizována směrnicí Rady 2010/18/EU. Tato novela zpřísňuje nepřenosnost rodičovské dovolené mezi rodiči. V podstatě zavádí daddy month ve druhém odstavci druhého ustanovení větě druhé: „Pro podporu rovnoměrnějšího čerpání dovolené oběma rodiči bude nepřenosný alespoň jeden z těchto čtyř měsíců.“15 Přestože lhůta určená na harmonizaci vnitrostátního práva se směrnicí vypršela už v roce 2012, do českého právního řádu se nijak nepromítla.16 Případná změna zákoníku práce by v duchu směrnice musela z rodičovské dovolené vyčlenit jeden měsíc pro každého rodiče, který po svém nevyčerpání „propadne“.17 Obě varianty podpory otcovské péče mají své výhody a nevýhody. Otcovská dovolená je v zásadě dobrovolná. Otec se sám rozhodne, jestli je pro něj a jeho rodinu otcovská dovolená přínosem a zda jí využije. Lze tedy říci, že otcovská dovolená je vyjádřením spíše principu autonomie rozhodování rodiny, kdežto kvóty pro matky a otce (daddy month) v rámci rodičovské dovolené inklinují k nastolování rovnosti ze strany státu. Dobrovolná otcovská dovolená tak více konvenuje pravicovému smýšlení, kdežto stanovování kvót levicovému.

Diskuze na české politické scéně Závěry předchozí kapitoly o ideologickém pozadí otcovské dovolené a otcovských kvót potvrzuje analýza nedávné a současné politické diskuze. Zatímco návrh na umožnění otcovské dovolené vypracoval pravicový politik Petr Nečas, zástupci levice, tj. současná ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová a současný ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier uvažují o otcovských kvótách.

V roce 2008 se tehdejší ministr práce a sociálních věcí druhé Topolánkovy vlády Petr Nečas pokusil prosadit svůj Prorodinný balíček. Návrh byl vládou schválen18, ale kvůli předčasným volbám v roce 2009 nemohl projít parlamentem. Přestože autoři balíčku o jeho uzákonění usilovali i nadále, dodnes se jej

43

STUDENTSKÝ ČLÁNEK

Závěr Cílem práce bylo posoudit dostatečnost české právní úpravy legislativní podpory otcovské péče. Zjištěním je, že taková podpora u nás takřka chybí. Možnosti nastoupit na rodičovskou dovolenou využívá jen malý zlomek otců, k dosažení rovnosti v materiálním smyslu zavedením této možnosti nedošlo.

Otcovská dovolená jako taková není součástí právního řádu.

Přestože o obou institutech se na politické scéně diskutuje, nemají podporu vlády a ani veřejnosti.

Rovnost je sice v české společnosti respektovanou hodnotou, ale její prosazování na úkor autonomie rozhodování rodin by mohla vzbudit nevoli u rodičů-voličů, což není v zájmu politických stran. Oba instituty by vyžadovaly změny ve finančním zajištění rodičů, což je za současné hospodářské situace neprůchodné.

44

Svobodu uspořádat své rodinné záležitosti méně narušující otcovská dovolená není nijak upravena na evropské úrovni. Takové pokusy však existují a podle směřování EU lze předpokládat, že k úspěšnému zavedení otcovské dovolené v budoucnosti dojde, na což by měl být český zákonodárce připravený. Otcovská kvóta je upravena směrnicí, jejíž implementační lhůta již uplynula, avšak nijak se nepromítla do českého práva. Český zákonodárce má povinnost tento nedostatek odstranit. Z vyjádření politiků však vyplývá, že si toho nejsou vědomi, a ani zastánci kvót evropským právem neargumentují. ■ Milan Vařeka 1 2

3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17

18 19 20 21 22 23

KUNDRA, Lucie. Legislativní možnosti podpory aktivního otcovství. 1. vydání. Praha: Otevřená společnost - Centrum ProEquality, 2009, s. 7.

MOSS, Peter (ed). International Review of Leave Policies and Related Research 2012 [online]. London: International Network on Leave Policies and Related Research, 2012, s. 5 [cit. 7. dubna 2014]. [Překlad autor]. Dostupné na: <http:// www.leavenetwork.org/fileadmin/Leavenetwork/Annual_reviews/2012_annual_review.pdf> Tamtéž, s. 16 – 17.

Les Français et le congé paternité [online]. TNS Sofres, 21. dubna 2004 [cit. 28. dubna 2014]. Dostupné na: <http://www.tns-sofres.com/etudes-et-points-de-vue/les-francais-et-le-conge-paternite>. Úř. věst. L 348, 28. 11. 1992, s. 1 – 7.

Leg. usn. EP z 20. října 2010 o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 92/85/EHS (KOM(2008)0637 – C60340/2008 – 2008/0193(COD)).

Viz § 196 a § 198 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

JOUZA, Ladislav. Pracovněprávní předpisy a reforma veřejných financí. Právní rádce, 2007, roč. 15, č. 11, s. 37.

Sněmovní tisk 863/0 N. z.

MAŘÍKOVÁ, Hana, RADIMSKÁ, Radka. Podpora využívání rodičovské dovolené muži. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2003, s. 17.

MAŘÍKOVÁ, Hana, RADIMSKÁ, Radka. Podpora využívání rodičovské dovolené muži. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2003, s. 9.

NOVOTNÁ, Eva. K problematice rodičovské dovolené a pracovního volna v právu Evropského společenství a v českém pracovním právu a v právu sociálního zabezpečení. Právník, 2002, roč. 141, č. 9, s 1002.

Zákon. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v původním znění s účinností k 1. lednu 2007.

Směrnice Rady 96/34/ES ze dne 3. června 1996. Úř. věst. L 145, 19. 6. 1996, s.

4 – 9.

Směrnice Rady 2010/18/EU ze dne 8. března 2010. Úř. věst. L 068, 18. 3.

2010, s. 13 – 20.

Na nedostatečnost domácí právní úpravy také upozornila: ČEPELOVÁ, Olga.

Rodičovská dovolená a případný souběh s výkonem práce. Ad Notam, 2011, roč. 17, č. 1, s. 7. „Propadnost“ zdůrazňuje důvodová zpráva k novele směrnice Rady. Více viz Návrh směrnice Rady, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené uzavřená mezi organizacemi BUSINESSEUROPE, UEAPME, CEEP a EKOS a zrušuje se směrnice 96/34/ES, ze dne 30. července 2009, č.

COM(2009) 410, s. 10.

Usnesení vlády České republiky č. 1451 ze dne 19. listopadu 2008 o Souboru prorodinných opatření.

MPSV ČR. Prorodinný balíček: tisková zpráva ze dne 19. listopadu 2008 [online]. Praha: Oddělení styků s veřejností MPSV ČR, 2008, s. 5. Dostupné na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/5896/19112008.pdf/>.

Tamtéž, s. 1.

Oranžový klub. Desatero Oranžového klubu: Jak může ČSSD pomoci rodičům [online], Praha: Oranžový klub, 12. května 2013 [cit. 29. dubna 2014]. Dostupné na: <http://oranzovy-klub.cz/uploaded/ desatero_ok_den_matek.doc>.

Tamtéž.

KOPECKÝ, Josef. Dienstbier chce bonus pro rodiče, kteří se vystřídají na rodičovské [online]. iDNES.cz, 25. února 2014 [cit. 29. dubna 2014]. Dostupné na: <http://zpravy.idnes.cz/dienstbier-podporil-bonus-pro-rodice-kteri-se-vystridaji-na-rodicovske-1nw-/domaci.aspx?c=A140225_170600_domaci_kop>.

PRÍMA

prosadit nepodařilo, a to jak z politických, tak z ekonomických důvodů spojených s nástupem hospodářské krize.

Prorodinný balíček zaváděl tzv. otcovské (fakticky dávku otcovské dovolené). Ministerstvo ve svém návrhu uvádí, že motivací pro zavedení institutu otcovského je „podpora většího zapojení otců do péče o děti a podpora stabilizace rodinných vztahů“.19 Balíček dává otci možnost do 6 týdnů od narození dítěte začít čerpat otcovské (otcovskou dávku), a to po dobu 1 týdne a ve výši 70 % denního vyměřovacího základu.20 Právě na částce závisí, zda by byl institut v praxi využíván. Jestliže je otci vypláceno 100 % ze mzdy, nemá objektivní důvod, aby dovolené nevyužil.

Z levicových řad zaznívají hlasy podporující stanovení kvót pro otce i matku v čerpání rodičovské dovolené. Jedná se zatím spíše o neoficiální, osobní stanoviska ministrů Sobotkovy vlády – ministryně práce Marksové-Tominové a ministra pro lidská práva Dienstbiera. V květnu roku 2013 přijal Oranžový klub, občanské sdružení úzce napojené na ČSSD, tzv. Desatero.

Spoluautorkou je také současná ministryně Marksová-Tominová.21 Čtvrté opatření Desatera navrhuje „uzákonit povinné dělení rodičovské dovolené mezi otce a matku“.22 K návrhu opatření se v únoru tohoto roku připojil ministr Dienstbier, a to na zasedání petičního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.23 Oba dva české návrhy směřují k rovnoměrnějšímu rozdělení rodičovství mezi otce a matku, ale vybírají si odlišné způsoby.

Pravicový návrh dává otci možnost se seznámit s péčí o novorozené dítě, a tak jemu poskytnout příležitost po skončení mateřské dovolené nastoupit na rodičovskou dovolenou bez větších potíží, které mohou nastat v případech, kdy jsou otcové nuceni trávit většinu času v zaměstnání. Levicový návrh na druhou stranu spěje k výsledku, kdy otec i matka budou o dítě pečovat střídavě.

Ani jeden z návrhů nemá momentálně dostatečnou podporu. V případě otcovských kvót rodiče, tj. voliči, nemají zájem na tom, aby stát, byť i nepřímo, ve větší míře organizoval rodinný život. V případě otcovské dovolené je problémem především finanční náročnost.

Otcovská kvóta v podobě nepřenositelného měsíce je zakotvena v evropském právu již výše zmíněnou směrnicí Rady 2010/18/EU. Je proto zvláštní, že Oranžový klub ani ministryně práce neargumentují výše zmíněnou směrnicí Rady 2010/18/EU.

ZAHRANIČNÍ POBYTY

Miami

Studium v Miami

Radosti i strasti slunečního státu

Radosti i strasti slunečního státu

PRÍMA

udete-li se rozhodovat, kam vyrazit na zahraniční studium, a Evropa vám bude připadat malá, můžete se rozhodnout pro USA jako já. Díky meziuniverzitním dohodám Právnické fakulty UK s jinými univerzitami mají studenti této školy možnost hlásit se vedle dalších programů právě na studium na mimoevropských školách.

Miami se vyznačuje přátelskou atmosférou, horkým podnebím a blízkostí pláží. Studium na University of Miami se pak dá považovat za srovnatelně náročné jako to na českých vysokých školách. Povinná je nejen docházka, ale také aktivní účast na diskusi k tématům přednášek. Ty jsou často založené na samostudiu zadaných materiálů. Práce v kurzech mnohdy zahrnuje účast na týmově řešeném semestrálním projektu, jehož vyvrcholením je zpravidla ústní prezentace. Díky různorodosti přednášejících, odrážejících kosmopolitní miamské prostředí, je možné pohlížet na různá témata z více úhlů a současně vyslechnout názory ostatních studentů. Sami studenti totiž také pochází ze všech koutů světa, což činí každou přednášku zvláště zajímavou.

Hlavní kampus miamské univerzity poskytuje všechny služby, které jsou potřebné pro život studenta. Kromě dvou menz tady nalezneme i obchod se základními potravinami, italskou bufetovou restauraci, kavárnu, dále knihovnu, počítačové učebny, dokonce i kino. Z tohoto pohledu je vhodnější a příjemnější najít si ubytování přímo v kampusu, neboť systém městské dopravy není tak

široce pojat jako kupříkladu ten pražský. Život v kampusu je mimo to také velmi pestrý díky mnoha akcím, které pořádají jak samotná univerzita, tak studentské organizace zpravidla každý týden od začátku až po samotný konec semestru.

Doprava v rámci kampusu je zajištěna univerzitními autobusy. V určené dny jezdí univerzitní linky i mimo kampus, a to například do nedalekého Coconut Grove s bohatým nočním životem či za koupáním na Key Biscayne. Pro studenty je k dispozici také linka spojující hlavní kampus univerzity s kampusem námořní školy.

Ubytování v prostorách kampusu je zásadně bezpečnější než bydlení mimo něj. Univerzita disponuje vlastní policií a v samotném areálu je zaveden zvláštní systém tzv. modrých telefonů pro případy nouze. Za uplynulý semestr došlo v kampusu a jeho blízkém okolí „pouze“ ke dvěma případům násilného činu.

Prvním z nich byla ozbrojená loupež u zastávky metra namířená proti studentům, druhým střelba vzduchovkou z okénka projíždějícího auta. Do některých čtvrtí Miami se pak důrazně nedoporučuje vstupovat dokonce ani přes den. Vzhledem k poloze jižní Floridy je další hrozbou také hurikánová sezóna, pro kterou má univerzita připraven speciální program ochrany.

I přes veškerá úskalí, která se v Miami vyskytují, je však návštěva „Slunečního státu“ zážitkem na celý život – ať už se vydáte za studiem, nebo za poznáním tohoto krásného kusu Ameriky. ■ Martin Kraft

Foto: Archiv autora

B

45

Ženeva nal Delegátem ELSA Internatio

J

ednou jsem se během své volné chvíle dostal až na web mezinárodní skupiny ELSA sídlící v Bruselu, kde jsem se dozvěděl, že se mohu stát delegátem ELSA ve Světové organizaci duševního vlastnictví v Ženevě. V nabídce bylo jednání několika komisí s odlišnými tématy. Mě však zaujala tzv. Committee on Development and Intellectual Property (CDIP), jejímž hlavním cílem bylo integrování samotného práva duševního vlastnictví do rozvojových zemí a zemí třetího světa.

V okamžiku, kdy jsem klikl na příslušnou ikonu přihlásit, se přede mnou objevil rozsáhlý online formulář, který požadoval základní osobní údaje, pracovní zkušenosti, ELSA historii – pozice, akce organizované, akce navštívené a krátký motivační dopis, proč bych se měl stát delegátem ELSA International ve World Intellectual Property Organization (WIPO). K vyplnění byly požadovány také volnočasové zájmy, členství v nejrůznějších organizacích či případné zkušenosti z předcházejících delegací. Vše bylo třeba vyplnit v angličtině.

Občas bývá o některou z delegací velký zájem, pak je cílené profesní zaměření či bohatý „ELSA životopis“ obrovskou výhodou. Dle mého názoru ELSA International uděluje možnost nechat se reprezentovat především těmi členy, kteří prokážou, že se aktivně zapojují do samotného života ELSA, podílí se na organizaci akcí a mají zájem na celkovém rozvoji sítě. Nekladou přitom důraz na pozici, kterou zaujímáte, což je velmi sympatické, a šanci má opravdu každý.

46

Po vyplnění online dotazníku jsem čekal přibližně dva týdny, než se mi v mailové schránce objevil dopis o úspěšném přijetí.

S přípravou je vhodné začít velmi brzy, a to jak se zařizováním dopravy, tak s ubytováním - nejlépe spolu s dalšími členy delegace. Nabízí se také možnost kontaktování tamní lokální skupiny ELSA, která často pobyt neskutečně obohatí. Tuto cestu jsem zvolil i já. Velmi milá slečna z ELSA Genève mi byla vždy nápomocna, seznámila mě s okolím, pomohla s ubytováním a doporučila zajímavá místa k vidění.

Před navštívením mezinárodní instituce je více než vhodné projít podpůrné materiály k jednání. V mém případě se přede mnou každý den objevilo vždy více než 200 stran textu, takže jsem přípravou kladl důraz především na obeznámení se se základní rozebíranou tématikou. Brzy jsem zjistil, že je dobré se také trochu připravit i na situace, během kterých se člověk cítí být v rámci projednávání naprosto ztracený. To je dáno především skutečností, že diskutující bývají odborníci ve své oblasti a mnohdy se na toto jednání připravují pěknou řádku měsíců. Je tedy pochopitelné, že nastudovat si danou problematiku během pár volných večerů není úplně možné.

Delegace trvá obvykle celý pracovní týden a není jen o akademických aktivitách.

Nacházíte se v cizím městě, kde je rozhodně co k vidění. Samozřejmě si zde delegát najde volný čas i za účelem poznání památek a kultury. Navíc k jednání bývá často připraven i doprovodný program ve formě všemožných rautů. Myslím si, že delegace

pro mě byla vynikající životní zkušeností k nezaplacení!

Delegát státu Burkina Faso pozval všechny členy jednání na promítání filmu o životě na vesnici jeho domovského státu, který je nám tolik vzdálený. Veškeré dění jsme pak rozebrali nad skvělým rautem se šampaňským v ruce, kdy příjemně odpadlo veškeré napětí, které bylo během akademického programu evidentní. Cíleně zaměřená delegace je úžasná šance pro získání významných kontaktů (špičkových odborníků dané oblasti) z celého světa.

Já měl to štěstí, že jsem poznal předního představitele Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze (ÚPV), stážistky vyslané Evropskou unií nebo delegáta Senegalu, díky kterému jsem se dostal na VIP prohlídku do světově proslulé Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN).

Snad jediným negativem, které spatřuji, jsou poměrně vysoké finanční prostředky, které musíte na tuto životní zkušenost sami vynaložit. Na druhou stranu možnost vidět desítky osob z celého světa, kdy každý z nich je pod vlivem jiné kultury, ale všechny spojuje jedna úžasná a silná myšlenka, kterou si na daném jednání vaší instituce snaží obhájit, za to stojí… ■ Jan Dohnal Možnost stát se delegátem ELSA v zahraničí poskytuje program S&C ELSA International – Delegation. Podrobné informace o tmto programu naleznete na webové adrese http://elsa.org/delegations PRÍMA

Foto: Archiv autora

ZAHRANIČNÍ POBYTY

Debaty o svobodě projevu

N

a konci listopadu minulého roku se v chorvatském Záhřebu uskutečnila událost hodná reflexe. Totiž, aby byly naplněny cíle společného tématu pro celou síť ELSA v rámci International Focus Programme (IFP), uspořádala lokální skupina ELSA Záhřeb konferenci k aktuálně zvolenému téma-tu „Mediální právo.“ Přes 60 účastníků z 23 zemí (včetně zaoceánské Kanady) přijelo aktivně participovat a debatovat na velmi současné téma „Svoboda projevu“. Hned první z debat, kterou vedl profesor a vedoucí Katedry mezinárodního práva a mezinárodních vztahů Univerzity v Grazu - Wolfgang Benedek, přinesla četné myšlenkové obohacení, jelikož téma bylo navýsost aktuální: „Svoboda projevu versus nenávistný projev na internetu“. Aby role participantů byla ztížena, organizátoři vytvořili několik skupin rozdělených do jednotlivých politických proudů. V průběhu přípravy na debatu a debaty samotné tak byly slyšet hlasy z tábora krajní pravice, středo-pravicové a středové názory, zastoupeny však byly i levicové proudy v podobě středo-levicových a krajně levicových uskupení.

Jako poslední byla zastoupena pirátská strana.

Cílem názorově protichůdných debat bylo především podnítit v debatujících smysl pro pochopení stanovisek na základě předem vytvořených konstrukcí daných tím kterým politickým proudem. Rozdílné názory projevujíc se napříč debatou způsobily, že bylo obtížné PRÍMA

Foto: Archiv ELSA Brno

Záhřeb nalézt konsenzus ve snaze definovat pojem nenávistného projevu na internetu.

Shoda panovala v názoru, že je správné, aby byl trestný projev, který navádí či vyzývá k iniciaci násilí (proti komukoli). Otázkou však bylo, proč by měl být trestný projev, který nenavádí k násilí, ale ostře kritizuje a morálně negativně hodnotí kohokoli za jeho myšlenky a odsuzuje jakoukoli ideologii? Hledání řešení, jak správně reagovat na nenávistné projevy na internetu, se rozprostřelo od totální kontroly projevů na internetu (znělo především z úst krajní pravice) po jeho absolutní liberalizaci (pirátská strana).

Následný průběh konference byl neméně zajímavý. Témata se zaměřila nejen na obecné chápání svobody projevu a její podoblasti, avšak i na samotnou praktickou aplikaci. Chorvatská novinářka Danka Derifaj v průběhu své přednášky na téma „Svoboda projevu v médiích a reflexe lidských práv“ vyjadřovala kritické názory, pokud jde o provázanost politiky a médií v Chorvatsku.

To bylo rovněž popisováno jako důsledek absence sofistikovanějších zákonů na ochranu svobody projevu v mediích, kdy bylo poukázáno na laxnost orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o stíhání nejzávažnějších trestních kauz.

Mezi nejpřínosnější části programu konference patřil bezesporu simulovaný soudní spor, který probíhal pod dozorem asistenta soudce Evropského soudu pro lidská práva Krešimira Kambera.

Participanti tak dostali možnost vy-

zkoušet si argumentaci v případu, který se týkal omezení práva na svobodu projevu. Ústní prezentace všech účastníků pak byla v praxi ověřena případovou studií „Srovnání situace mladých lidí v různých zemích“, která se týkala percepce mládeže v mediích zemí jednotlivých účastníků. Čtyři účastníci z České republiky přednesli na fóru v Evropském domě na centrálním záhřebském náměstí dvě vybraná témata, a to jednak vnímání politických postojů mládeže při demonstracích proti výrokům nejvyšších představitelů České republiky a také aktuální problematiku přeceňování technických oborů studia nad humanitními obory.

Do detailu propracovaný šestidenní program konference nenechal účastníky na pochybách o tom, že lokální skupina ELSA Záhřeb se zhostila organizování s velkou grácií. Účastníky potěšil svou přítomností profesor Gavin Sutter z Queen Mary University of London se svojí netradiční přednáškou na téma „Vliv online prostředí na reálný život mladých lidí.“ Neméně zajímavou byla i návštěva Chorvatské státní televize, v jejichž prostorách se odehrála debata o cenzuře a právu na informace. Všechny poznatky načerpané v průběhu konference byly nakonec úspěšně zhmotněny v podobě závěrečného memoranda účastníků, které slouží jako oficiální výstup z konference. ■ Jan Paleček

47

PROCESNÍ ROVNOST A ROZSUDEK PRO ZMEŠKÁNÍ Pl. ÚS 49/10 ze dne 28. 1. 2014 Okresní soud v Děčíně nařídil jednání, ke kterému se však dostavil pouze žalobce. Jelikož k tomu byly splněny podmínky, navrhl žalobce vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst.

1 o. s. ř. Okresní soud však žalobci nevyhověl, neboť byl toho názoru, že ustanovení §153b odst. 1 je protiústavní. Nesoulad s ústavním pořádkem spatřoval v porušení zásady rovnosti mezi účastníky. Proto bylo řízení přerušeno a věc předložena Ústavnímu soudu.

Argumentace Okresního soudu v Děčíně: Hlavní argument Okresního soudu spočíval v tom, že rozsudek pro zmeškání je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení, neboť ho lze vydat pouze na žádost žalobce, nikoli žalovaného.

Okresní soud také poukazoval na historický vývoj institutu, který nebyl v souladu s pojetím současným. Již rakouskouherská a následně prvorepubliková právní úprava znala rozsudek pro zmeškání, nebo-li kontumační rozsudek. Ten však hrozil při splnění dalších podmínek, na rozdíl od dnešního pojetí, oběma stranám.

Vyjádření Poslanecké sněmovny a Senátu ČR Nejlepším argumentem směřujícím pro ponechání institutu rozsudku pro zmeškání v takové podobě, v jaké ho nyní známe, byla skutečnost, že právě možnost, aby rozsudek pro zmeškání využíval i žalovaný vůči žalobci, jenž se nedostavil k prvnímu jednání, by mezi stranami vedla k nerovnosti. To zejména z toho důvodu, že žalovaný zná předmět řízení, argumentaci žalobce, jakožto i navržené důkazy, a to z žaloby mu doručené.

Naopak žalobce tuto možnost nemá, protože nemůže dopředu vědět, jak bude žalovaná strana reagovat na jednotlivá tvrzení, nezná jeho stanovisko a nemůže se s ním ani seznámit dopředu.

Kromě toho je na uvážení soudu, zda vyhoví návrhu na rozsudek na zmeškání, i když všechny ostatní podmínky k jeho vydání byly splněny.

Argumentace Ústavního soudu Ústavní soud došel k názoru, že §153b o. s. ř protiústavní není. Vycházel z toho, že ani zásada rovnosti mezi účastníky, jakkoli jde o důležitou zásadu, není absolutní. Například soudní poplatek je povinen zaplatit pouze žalobce nikoli žalovaný.

48

Na situaci byl Ústavním soudem aplikován tzv. test rovného zacházení, který se skládá ze čtyř kroků, a to: 1. Jde o srovnatelného jednotlivce nebo skupiny?

2. Je s nimi nakládáno odlišně na základě některého ze zakázaných důvodů?

3. Je odlišné zacházení stěžovateli k tíži (uložením břemene nebo odepřením dobra)?

4. Je toto odlišné zacházení ospravedlnitelné, tj. sleduje legitimní zájem nebo je přiměřené? Ústavní soud došel k následujícímu – co se prvního bodu týče, jde o srovnatelné skupiny, neboť hovoříme o stranách řízení. V druhém bodu došel k závěru, že ze stranami opravdu odlišně jednáno bylo. Navíc odlišné jednání šlo k tíži obžalovaného, jak bylo zjištěno dle třetího bodu. Ve čtvrtém kroku bylo zkoumáno, zda je takové jednání ospravedlnitelné.

Soud nakonec vyslovil, že: „K odlišnému zacházení vedla zákonodárce ta skutečnost, že připuštění rozsudku pro zmeškání žalobce i žalovaného by vytvářelo nerovné postavení účastníků. Zmešká-li žalovaný jednání, je mu z předem doručené žaloby znám nejen předmět řízení, ale i argumentace žalobce, i to, jaké důkazy nabízí soudu k prokázání svých tvrzení. Pokud by byl připuštěn rozsudek pro zmeškání žalobce, zmeškala by strana, která stanovisko žalovaného předem nezná a neměla možnost reagovat na tvrzení, které žalovaný teprve při jednání přednese.“ Přesto Ústavní soud v nálezu na několika místech zdůraznil, že to, zda rozsudek nakonec vynesen bude, či nikoli, je v diskreci soudu, a že by mělo být velice důkladně a na konkrétních okolnostech případu zváženo, zda v dané situaci je vynesení rozsudku pro zmeškání vhodné.

Přihlédnout může k okolnostem, kterými jsou například, zda se žalovaný pouze zpozdil, nebo jednání zmeškal. Jestli mu žaloba byla skutečně doručena, nebo šlo o doručení na základě fikce, či zda se žalovaný nedostavil v důsledku živelné katastrofy. ■

DORUČOVÁNÍ ZASTOUPENÉMU NEZLETILCI

Nález Ústavního soudu I. ÚS 1041/14 ze dne 4. 12. 2014 Stěžovatelka se narodila v březnu roku 1994 a po patnáctém roce věku byla v MHD Praha několikrát přistižena revizory bez platné jízdenky. V té době bydlela po rozvodu pouze

s matkou ve velmi komplikovaném prostředí. Její otec žil v jiném městě, nebyla s ním v kontaktu.

Matka nedávala stěžovatelce dostatek financí ani na to, aby si mohla zařídit jízdné do školy, pouze poskytla stěžovatelce příslib, že o pokuty za jízdy bez platného jízdního dokladu se postará. Až po smrti matky v prosinci roku 2010 tehdy stále ještě nezletilá stěžovatelka zjistila, že již proběhlo pět soudních řízení, a jedno stále probíhá, proti její osobě jako žalované v důsledku nezaplacených smluvních pokut. Stěžovatelka podala stížnost proti dvěma z nich.

U obou dvou namítala, že elektronický platební rozkaz proti její osobně jí nebyl vůbec adresován a navíc nebyl ani řádně doručen její matce, neboť za ni jej převzala sama stěžovatelka, jak je zřejmé z podpisu na doručence. Navíc tvrdila, že sama poštu pro svou matku neotvírala. S touto argumentací se soud prvního stupně ani odvolací soud neztotožnili.

Argumentace stran Stěžovatelka namítala, že jako nezletilá měla být dána pod zvláštní ochranu na základě mezinárodního práva i ústavního pořádku České republiky. To se nestalo.

Mělo být doručeno oběma jejím rodičům, protože oba dva mají možnost ji zastupovat a toto byla závažná věc, a není podle ní možné, aby se ani nedozvěděla, že je proti ní vedeno řízení. Něco takového nezaručuje dostatečnou míru ochrany nezletilých.

Soud vyzval k vyjádření i potenciální vedlejší účastníky, kteří tak ovšem neučinili.

Argumentace Ústavního soudu Podle Ústavního soudu je nutné respektovat čl. 12 (1) Úmluvy o právech dítěte. V záležitostech, které se dítěte dotýkají, by mu mělo být umožněno projevovat a formulovat jeho názory, svobodně se vyjadřovat a jeho názorům musí být věnována dostatečná pozornost. Toto zapojení by mělo vzrůstat spolu s věkem dítěte.

Toto právo dítěte je širší než pouhá možnost vyjádřit na danou problematiku svůj názor. V tomto kontextu je nutné jej posuzovat jako právo být přítomen při projednávání své věci a nerozhodovat o jeho věcech bez jeho účasti. Nelze říct, že do 18ti let se dítě nemusí zapojit do řízení vůbec a poté najednou plně.

Závěr Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že: „Z pohledu ústavních práv nezletilých dětí je nutno zajistit, aby v soudním řízení, jehož jsou účastníky, požívaly dostatečné ochrany, která je zpravidla, není-li zde konflikt zájmů, zaručena jejich zastoupením zákonným zástupcem. Zároveň však musí být děti od jisté věkové hranice (která, jak vyplývá z nynějšího případu, nemůže být vyšší než 16 let) do řízení zapojeny a soudy nemohou komunikovat pouze s jejich zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.

Ať již se zapojení zákonných zástupců dětí bude dít postupem podle § 22, nebo § 23 občanského soudního řádu, je třeba, aby soud doručoval i takto zastoupenému nezletilému účastníkovi, aby tento mohl vykonávat své právo participovat na řízení, které se jej dotýká.“ ■

ROZSUDEK ESLP VE VĚCI STĚŽOVATELEK DUBSKÁ A KREJZOVÁ PROTI ČESKÉ REPUBLICE Stěžovatelky si přály porodit své děti v domácím prostředí, nikoliv v porodnici. Jedna tak plánovala učinit především kvůli svým negativním zkušenostem s nemocničním prostředím, druhá proto, že už své předchozí dvě děti doma porodila. Během těhotenství se obě obrátily na příslušný krajský úřad, aby jim zaslal seznam porodních asistentek, které jsou v tomto regionu oprávněné domácí porod vést. Odpověď, kterou od úřadu dostaly, zjednodušeně spočívala v tom, že žádné asistentky dostupné nejsou, neboť podmínky, které domácí porod dle českého právního řádu musí splňovat, jsou prakticky nesplnitelné. Stěžovatelka Dubská nakonec rodila v domácím prostředí, Krejzová v porodnici. Stěžovatelka Dubská podala ústavní stížnost, kterou plénum Ústavního soudu odmítlo.

Argumentace ESLP

ESLP došel k závěru, že namítaný zásah spočívající v nemožnosti provádět domácí porod s porodní asistentkou se dá posoudit jako zásah soudu do soukromého života matek, ne však jako nesplnění povinnosti státu zajistit určitou zdravotní péči. Takový zásah může být v souladu s Úmluvou, pokud je přiměřený.

Soud provedl test proporcionality a došel k tomuto: 1. Zásah měl oporu v českém právním řádu, neboť české zákony podmiňovaly vydání oprávnění provádět domácí porody pro povolání porodní asistentky splněním takových požadavků na vybavení, kterých reálně nebylo možné v domácnosti dosáhnout.

2. Dále soud uznal za nepochybné, že tato zákonná úprava má za cíl chránit při porodu jak matku, tak i novorozence.

3. Největší část argumentace se týkala toho, zda je tento zásah v demokratické společnosti nezbytný. V tuto chvíli došel soud k tomu, že nelze zcela jednoznačně určit, jestli domácí porod představuje zvýšené bezpečnostní riziko pro matku či dítě, a že většina studií sice vede k názoru, že nikoliv, ale že i běžné těhotenství může být zakončeno takovými potížemi u porodu, které v domácnosti vyřešit nejdou.

Závěr soudu: Soud došel k závěru, že k porušení Úmluvy nedošlo. České orgány tak neporušily svůj prostor pro uvážení a jednaly v souladu s článkem 8 Úmluvy. ■ Lukáš Herma, Monika Marčíková

49

RECENZE

Současnost a budoucnost humanitních oborů Jakub Jirsa (ed.): Idea university Academia, 2015 Počet stran: 188 Běžná cena: 250 Kč

K

nižní novinka z edice 21. století od nakladatelství Academia s názvem Idea univerzity je sborníkem jedenácti esejí, které se zaměřují na poslání vysokých škol a univerzit. Jednotlivé texty byly vybrány napříč desetiletími, a to již od konce 19. století.

Přestože sborník svými esejemi neustále nastoluje otázky, které jsou často dobově podmíněné, autoři textů s nezastíraným konzervatismem přesto polemizují o tom, zda by také v současnosti neměl být zájem společnosti na zachování určitých klasických aspektů univerzitního vzdělávání. Jako nejvýstižnější a nejdiskutovanější příklad může být považována otázka, zda by mělo vytváření, ale také rušení, některých oborů odpovídat diktátu současných potřeb společnosti, nebo zda by se naopak měla zachovávat snaha tyto „neperspektivní“ obory udržovat při životě jako dědictví kulturních tradic.

V souvislosti s tímto dilematem autoři jednotlivých esejí naráží také na jakousi komodifikaci univerzitního vzdělání, přičemž kriticky upozorňují na skutečnost, že akademická obec začíná být pod náporem spotřební společnosti chápána jako poskytovatel služby. Jak uvádí ve své předmluvě Jakub Jirsa, editor sborníku, tomuto trendu odpovídá také dnešní a stále více se projevující manažerské vedení univerzity. V důsledku toho dochází k odcizování univerzit od jejich původní vznešené funkce, tedy vedení svých studentů ke kritickému myšlení a jejich orientace na uznávané společenské hodnoty.

Jedním z nejprovokativnějších počinů je satirický text Marka Edmundsona. Přestože většina příspěvků je psaná převážně z pohledu přednášejících akademiků, (a s ohledem na to jsou rovněž orientovány na obdobnou čtenářskou obec), Edmundsonův text je naopak namířen hlavně na studentské publikum. Studenti se však zde stávají předmětem ostré kritiky a jsou vnímáni jako hlavní hybatelé, kteří svádí ideu univerzity na scestí.

S ohledem na odbornost jednotlivých textů se nejedná o lehké čtení. Kniha si naopak od čtenáře žádá koncentraci a jistou míru empatie i nadhledu. Ačkoliv se texty liší jednotlivými problémy, které staví do popředí svého zájmu, spojuje je snaha vysvětlit potřebu chránit univerzity a vysoké školy ve svém postavení svobodných a nezávislých institucí, jejichž primárním zájmem by nemělo být zaplňování děr na trhu pracovních míst. Stejně tak by univerzita neměla být pouhým prostředkem k osobnímu úspěchu jejich absolventů. ■

Právem (na)proti chmurám Host, 2014 Překlad: Martina Neradová Počet stran: 296 Běžná cena: 299 Kč

P

rvotina britského spisovatele Roberta Glancyho s přiléhavým názvem Smluvní podmínky se čtenářům představuje ve světle osvěžujícího humorného románu zasazeného do právního prostředí.

V jednoduché dějové lince se ukrývá tragikomický příběh průměrného právníka specializujícího se na psaní podmínek pojistných smluv. Jeho dávné vznešené ideály vystřídal stereotyp spočívající ve vytváření právních pastí na pojišťované klienty. Přestože však Frank, jak se hlavní protagonista jmenuje, se svým životem není spokojen, kvůli své až příliš neprůbojné povaze nedokáže na běhu věcí nic změnit.

Zlomovým okamžikem jeho neměnně plynoucích dní se stane teprve autonehoda, po níž si Frank ze svého dosavadního života nic nepamatuje. Až postupný návrat vzpomínek v něm

50

probudí touhu uchopit svůj život pevně do svých rukou a začít znovu. Žít tak, jak si přál dávno před tím, než se rozhodl následovat svého otce v právních šlépějích a než se z jeho ženy stala úspěšná manažerka a také tak trochu bestie.

Glancyho románu by se dalo ledacos vyčíst. Ať už se jedná o nepropracovanou psychologii postav nebo o stereotypní prezentaci právníků, jakožto bezcharakterní partičky kravaťáků. Optikou autora nahlížíme na právní profesi jako na popíjení kafe za nehorázné finanční ohodnocení s příležitostným překopírováním několika kolonek v rámci ne víc jak dvou smluv za den. Vytknout by se dala také přílišná schematičnost příběhu, který je navíc orámován nemalým množstvím klišé.

Přes veškeré nedostatky je však třeba Smluvním podmínkám přiznat originální (právní) formu, kterou si autor k napsání románu zvolil. Příjemným překvapením je také skutečnost, že kniha dostává slibům ze svého přebalu a hýří notnou dávkou humoru, který se často vyskytuje ve Frankových sarkastických poznámkách pod čarou.1 V konečném důsledku je třeba knihu brát s jistou nadsázkou.

A to jak po stránce literární, tak po stránce právní. S ohledem na daný žánr se však jedná o příjemné a zábavné odpočinkové čtení mezi studiem zákonů a přípravou na semináře. ■ Daniela Wurzlová 1

A nejen tam.

PRÍMA

Robert Glancy: Smluvní podmínky

SOFT SKILLS

Umění efektivního učení Dostaňte informace do hlavy napořád

metody patří mezi 100% nejméně efektivní, jak vyšlo najevo ze 80% zprávy vydané autory Association for Psychological Sci- 60% ence, kteří důkladně zkoumali deset různých učebních prak- 40% tik. Na základě svých hodnocení sestavili 20% žebříček nejefektivnějších a naopak nejhorších učebních 0% metod. Dle závěru je ihned právě výše zmíněné 20 min 1 hod 2 hod podtrhávání, zvýraz1 den 2 dny ňování učební látky 6 dní 1 měsíc tím nejméně efektivEbbinghausova křivka zapomínání ním způsobem, jak se učit a naučit. Stejně neefektivním např. program Anki (www.ankisrs.net), se hodností pouhé opakované čtení který umožňuje a usnadňuje nejen lepší látky, které dokonce může být překáž- učení cizích slovíček. kou v samotném učení, neboť přesouvá Někde uprostřed žebříčku hodnocení pozornost na jednotlivá fakta, čímž za- efektivity učení se umístila technika dobraňuje pochopení širších souvislostí. tazování se sebe sama otázkou „proč“.

Stejně špatně dopadlo i sumarizování Člověk pak sám sebe vidí jako studenta, a zápis hlavních bodů textu, které může což ho nutí zapojit vlastní úvahy, daný být nápomocno jen tomu, kdo dobře ví, text si vyložit po svém a snažit se ho jak na to. vysvětlit. Stejné úspěšnosti pak dosáhly Naopak jako velmi účinné byla po- pomůcky využívající mentální imagisouzena technika postupného rozložení naci čili vytváření obrázků pro zapaučení v čase. Proto informace naučené matování si textu a dále vlastní internoc před zkouškou jsou většinou zapo- pretace přečteného textu namísto jeho mínány po jejím úspěšném zvládnutí. pouhého pasivního odříkávání. Rovněž Platí zde jednoduché pravidlo – čím zde lze zahrnout i mnemotechnické podéle si chce člověk danou informaci pa- můcky. Ty se mohou jevit jako efektivní matovat, tím delší čas by měl věnovat a účinné při učení faktů, jako je napříučení. Jako druhá, velmi účinná meto- klad poloměr Země – 6 378 km („Šetda je hodnoceno cvičné testování, psa- ři se osle.“) nebo chalkogeny – kyslík, ní testů nanečisto. Známější technikou síra, selen, tellur, polonium („Ó, slečno, je pak používání kartiček, které lze vy- sejměte též podprsenku!“). ■ tvořit také v digitálních aplikacích. Jako Tereza Heraltová variantu „sebetestování“ lze nabídnout

Ilustrace: Tomáš Wurzel

J

ak se správně učit, a především se naučit a (za)pamatovat si věci, které potřebujeme v situaci, kdy je všude kolem nás nadbytek informací a je třeba uchovat si v mysli především ty zejména z pohledu zkoušejících relevantní?

Optimální řešení této otázky není esenciální pouze pro studenty a duševně pracující, ale v dnešním digitalizovaném světě v podstatě pro všechny z nás.

Jakou rychlostí zapomínáme a kolik si toho jsme schopni uchovat v paměti, demonstruje Ebbinghausova křivka zapomínání. Tu vytvořil německý filosof a psycholog Hermann Ebbinghaus (1850 – 1990), který patří mezi průkopníky ve výzkumu paměti. Podle jeho zjištění dochází k největší ztrátě uchovaných informací v prvních několika hodinách od jejich naučení. Platí tedy, že čím dříve si nabytou informaci zopakujeme, tím lépe.

Na tomto poznatku je založen princip opakování naučené látky v pravidelných optimálních časových odstupech, což znamená, že učební látku bychom si měli znovu procházet systematicky a uspořádaně. Na základě tohoto vznikla metoda označovaná jako rozložené opakování. Její podstatou je, že dochází k prodlužování časových intervalů mezi jednotlivými opakováními. Důležité je, aby k nim došlo rychleji, než se nám podaří informace zapomenout. Platí, že s každým dalším přečtením informací se rychlost zapomínání snižuje. Dopolední hodiny (mezi 10. a 11. hodinou) jsou nejvhodnější k učení se novým poznatkům, večerní (okolo 22. hodiny) jsou naopak přínosné pro osvěžení si již naučeného.

Mezi nejpoužívanější a nejoblíbenější způsoby učení patří zvýrazňování textu a opakované čtení. Paradoxně však tyto

51

ÚVAHA

Je ne suis pas Charlie…

M

yslím, že pozadí toho, o čem dnes budu psát, nemá smysl příliš široce popisovat. Všichni vědí, co se stalo: 7. ledna 2015 zaútočili bratři Kouachiovi na redakci levicového satirického časopisu Charlie Hebdo. Útok si vyžádal dvanáct mrtvých včetně šéfredaktora časopisu a dalších deset zraněných.

Teroristický útok byl nejhorší v Paříži od roku 1961, upoutal si celosvětovou pozornost a přinesl obrovskou vlnu solidarity.

Další číslo časopisu vyšlo v sedmimilionovém nákladu, na obálce byla karikatura proroka Mohameda, který drží v ruce tabulku s nápisem, se kterým se já bohužel ani při té nejlepší vůli nemohu ztotožnit. I když samozřejmě vím, že to, co se stalo, je obrovská lidská tragédie, i když odsuzuji metody, které teroristé ke svému útoku použili, stále sám za sebe musím prohlásit, že já nejsem Charlie…

52

PRÍMA

související jak se svobodou slova, tak s ochranou náboženského cítění, které by takový názor potvrzovaly.

Jako první mne zaujal judikát z roku 1994, Otto Preminger Institut proti Rakousku. Otto Preminger Institut se chystal uvést v roce 1985 film Liebeskonzil, v překladu Nebeská rada, který zobrazoval Boha jako senilního manipulativního starce, který oslovuje Ďábla „příteli“ a v jedné scéně jej políbí, pannu Marii jako prostitutku a Ježíše jako mentálně postiženého hlupáka. Rakouské úřady film na žádost Innsbrucké diecéze zabavily a zakázaly jeho promítání, společnost šla k soudu, hájila se právě článkem 10 Úmluvy a svobodou slova, případ se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva.

Ten se postavil na stranu rakouských úřadů a InnsbrucV současné době žije ve Francii asi pět milionů muslimů, ké diecéze a shledal jejich postup jako přiměřený. Přesněji islám je v zemi hned po římskokatolickém křesťanství drujudikoval: hým nejrozšířenějším náboženstvím. Nezob„Zabavením filmu rakouské úřady zajistily razování proroka Mohameda má v islámu náboženský mír v oblasti a předcházely tradici, která se táhne až k němu satomu, aby se někteří lidé cítili vystaveni Nemyslím si, že urážlivé mému, když učil, že veškerá podobná bezdůvodnému a urážlivému útoku na karikatury útočící na zobrazení odvracejí myšlenky lidí od svou víru.“ základy víry jiného člověka Boha a vedou k idolatrii a modlářství.

A toto nebyl jediný případ. V roce Obzvláště v posledních letech je to pobychom měli chránit nebo 1996 byl judikován případ Wingrove važováno za urážku islámu, za porušeproti Spojenému království. Nigel Winpovolovat ní jedné z nejstarších islámských tradic. grove, filmový režisér, natočil video nazvaO to větší urážkou je, pokud někdo né Visions of Ecstasy. Film zobrazoval mladou zveřejní karikaturu sehnutého proroka ženu v hávu jeptišky, která měla představovat svatou Mohameda, na které je nahý, s odhalenými genitáliemi, zlatá Terezu. V průběhu filmu si tato postava mimo jiné probodhvězda mu vylézá z pozadí, a popisek zní v překladu: „Moha- ne ruku vlastním nehtem a nechává krev kapat na odhalená mmed: Zrození hvězdy“. ňadra, poté rozlije kalich s mešním vínem, které slízává ze Autoři karikatur se zaštiťovali svobodou slova a dlouhou země. Dále obsahoval erotickou scénu mezi Ježíšem a svatou tradicí podobných karikatur ve Francii, která se skutečně Terezou. Britské úřady odmítly film uvést kvůli jeho obscéntáhne až do dob Velké francouzské revoluce. Tehdy byla údaj- ní a rouhavé povaze. Když se případ dostal před Evropský ně nejoblíbenějším cílem karikaturistů dcera Marie Terezie, soud pro lidská práva, ten potvrdil, že zákaz film uvést byl francouzská královna Marie Antoinetta. Svoboda slova je dů- v pořádku a odpovídal jeho obscénní a urážlivé povaze. ležitou a integrální součástí každé demokratické společnosti, Jak jsem napsal už na začátku, odsuzuji jakékoliv násilí. právo garantované mimo jiné článkem 10 Evropské úmluvy To, co se v Paříži stalo, je neomluvitelná a strašlivá tragédie. o ochraně lidských práv. Ale je otázkou, jak širokou ochranu A věřím i ve svobodu slova. Nemyslím si však, že urážlivé katento článek v tomhle konkrétním případě poskytuje. rikatury útočící na základy víry jiného člověka bychom měli Věřím, že každý má právo na to, aby jeho náboženské vy- chránit nebo povolovat. A proto prostě nejsem Charlie... ■ znání nebylo uráženo takovýmto způsobem. Pokoušel jsem

Lukáš Herma se proto podívat do rozhodovací praxe ESLP a najít případy

ÚVAHA

Násilím proti kresbe? ˇ K

dyž js em byl pož ádán, abych na t y to stránky př i spěl tex tem věnujícím s e násilný m útokům vá na členy redakce čas opi su Charlie Hebko eč m ro do, uvědomil js em si, ž e k problému už h C ika toho bylo v g lobálním měř ítku řečeno tolik, on :M ce a ž e ž ádný postřeh k uvedenému tématu už nebu r st Ilu de př íli š obje v ný, jakož i to, ž e s e di sku s e pomalu z ačíná točit v kr uhu.

paradoxně na stejné lodi jako všichni ti, kteří jim budou toto právo vehementně upírat či je za to oprávněně či neoprávněně kritizovat. A budou na stejné lodi do té doby, dokud jejich diskuse bude probíhat na stránkách humoristických časopisů, novin, v televizních či rozhlasových studiích či v internetových diskusích.

V našem kulturně civilizačním okruhu (a budu-li optimista tak i univerzálně) by totiž mělo platit, že proti slovu či kresbě lze bojovat slovem či kresbou, nikoli násilím. Diskuse se vede V České republice diskusi rozvířil zejména Tomáš Halík se v otevřeném veřejném prostoru, kde je legitimní pro určitý svým textem „Já nejsem Charlie“, zveřejněným v Lidových no- názor strhnout masy, stejně jako se vůči tomuto názoru krivinách, na který reagovala série souhlasných i nesouhlasných ticky vymezit. Názor jednoho je stejně cenný jako názor masy. komentářů postupně zveřejňovaných tamtéž. V podstatě se ná- Je stejně legitimní bojovat za určité politické postoje, jako se zorově lišily v názoru na to, co si lze pod heslem „Je suis Charlie“ jim vysmívat a kritizovat je. Je stejně tak legitimní uctívat popředstavit, resp. jakého postoje má být ono heslo symbolem. Zda svátné (ať už si pod tím každý představí cokoli), jakož i ono jde o projev souhlasu s obsahem oněch karikatur, které natolik posvátné relativizovat a zpochybňovat, ať formou věcné diskuse, tak formou humoru. popudily muslimské radikály, či souhlasu s obsahem celé Na tom nic nemění skutečnost, že i svoboda tvorby Charlie Hebdo, či souhlasu s právem kariprojevu má své hranice. V případě překrokovat a zesměšňovat bez omezení, či souhlačení těchto hranic však nastupuje právní su s právem karikovat a zesměšňovat bez Zesměšnění pana X. proto, odpovědnost, nikoli násilná vendestrachu z násilné vendety, či šlo o pouze ta. I to je součást našeho kulturního že je křesťan či muslim, je o vlnu solidarity se zavražděnými. Kaokruhu. ždému z těch, kteří se zúčastnili maniněco jiného než zesměšnění Tomáš Halík ve své stati uvedl: „co festací a pochodů vedených pod tímto Ježíše Krista či Mohameda mne však uvádí do rozpaků, je snaha heslem, nebo si pouze připnuli placku oslavovat nešťastné oběti z řad redaks tímto nápisem, je některá z naznačených ce satirického časopisu jako hrdiny významových rovin bližší, ale asi by se nikdy na a symboly naší kultury.“, resp. „hájímejednom možném výkladu onoho hesla neshodli.

-li svobodu kultury proti násilí a nenávisti, asi bychom se měli Každý z postojů prezentovaný uvedeným heslem je však stejně vyvarovat druhého extrému, totiž toho, abychom oslavovali cenný, jako postoj vyjádřený negací onoho hesla, se kterým přišel Tomáš Halík, a navázala na něj řada dalších. Opět se poněkud dekadenci a cynismus jako symbol 1naší kultury a naší svoboliší významové roviny toho, co si jednotliví autoři pod zkratkou dy: k svobodě patří zodpovědnost“ .

Následná debata se pak vedla ve znamení hledání význa„Nejsem Charlie“ představují, resp. s jakou z možných významových rozdílů mezi oslavou dekadence a cynismu na straně mových verzí hesla „Je suis Charlie“ chtějí polemizovat. Může jedné a oslavou práva na dekadenci a cynismus na straně drujít o nechuť přihlásit se k provokativním a urážlivým kresbám, hé.

Nejde o totéž.

Souhlas s právem šířit určitý obsah neznaať již se týkaly islámu, křesťanství, judaismu, či třeba politických mená ztotožnění se s oním obsahem. představitelů. Může jít též o pouhou nechuť přidat se k davu, neChceme se vrátit k postihu rouhání? ní-li si člověk jist, co má davově šířené heslo vlastně vyjadřovat.

Je zcela legitimní diskutovat o vhodnosti či nevhodnosti Ostatně ona možnost se svobodně vyjádřit proti davově šířené různých forem zesměšňování či karikování náboženství a jeho či většinově sdílené momentální „pravdě“ je nesmírně cenná.

PRÍMA

Karikaturisté zesměšňující a karikující vše, co má zůstat posvátné, a to v původním i přeneseném slova smyslu, jsou tak

1

http://www.lidovky.cz/halik-ja-nejsem-charlie-ke-svobode-totiz-patri-zodpovednost-pqy-/nazory.aspx?c=A150112_153452_ln_ nazory_hm

53

symbolů či ikon. Dříve nebo později se ovšem logicky dostává ke slovu i přístup právní či přímo lidskoprávní. Pokud budou totiž některé projevy považovány za nevhodné, je nutno se ptát, o jakou nevhodnost se má jednat, resp. v jakém normativním systému bude ona nevhodnost posuzována - normami morálními, politickými, náboženskými nebo i právními?

Zůstaneme-li u zobrazování a karikování proroka Mohameda a budeme-li chtít problém nějak uchopit právně, v zásadě přichází v úvahu právní postih toho, co lze nazvat rouháním či blasfemií. Tento typ deliktu je nutno oddělit od verbálních deliktů řazených do kategorie nenávistného projevu (hate speech)2. Jakkoli je i otázka míry postihu různých nenávistných projevů, resp. spíše způsobu jejich právního vymezení a interpretace v praxi, předmětem diskusí a kontroverzí, zdaleka nejde o natolik problematickou oblast jako právní postih rouhání.

Je tedy nutno principiálně rozlišovat projevy nenávisti vůči jednotlivcům pro jejich vyznání, nebo též rasu, barvu pleti, etnicitu apod. na straně jedné, a rouhání, tj. „znesvěcení“ určitých náboženských dogmat, na straně druhé. Tato dogmata, resp. jejich hodnota, nejsou z povahy věci univerzální, nýbrž partikulární. Naopak rovnost jednotlivců v jejich důstojnosti univerzální hodnotou je či by alespoň býti měla. Řečeno jinak, zesměšnění pana X. proto, že je křesťan či muslim, je něco jiného než zesměšnění Ježíše Krista či Mohameda, byť se to může pana X. dotknout. Intenzita či charakter možné újmy je však odlišný. Je rozdíl, je-li verbální útok veden na jednotlivce, protože je věřící, nebo na náboženství samo. Ochrana abstraktních učení by neměla být nikdy stejně intenzivní jako ochrana individuálních práv jednotlivců.

Osobně jsem velmi skeptický k možnosti právně podchytit rouhání sekulárním právem, ať již by deklarovaným legitimním cílem tohoto omezení svobody projevu byla ochrana pocitů či citů věřících, veřejné mravnosti, či dokonce veřejného pořádku. Zakotvíme-li do právního řádu např. trestný čin pomluvy, je zřejmé, že účelem postihu je, aby o žádném člověku nebyly úmyslně šířeny lži. Jde o hodnotu, na které se lidská pospolitost dokáže shodnout, neboť každý její člen může mít zájem na tom, aby o něm nebyly šířeny lži. Podobně zákaz šíření nenávisti se týká každého jednotlivce, neboť každý je příslušník určité rasy, etnika, národa, či se hlásí k určitému vyznání, nebo je bez vyznání apod. Trestní zákon v § 356 dokonce „pro jistotu“ uvádí pojem „jiná skupina osob“ (ponechávány nyní stranou určitost a předvídatelnost tohoto pojmu), aby nemohlo být pochyb o tom, že smyslem je ochrana každého jednotlivce, resp. skupin osob proti šíření nenávisti dané určitou druhovou charakteristikou této skupiny (např. též výslovně neuvedená sexuální orientace), nikoli ochrana pouze některé rasy, či některého národa, či některého etnika či některého náboženství apod.

Trestnost projevů nenávisti chrání každého, trestnost rouhání pouze některé. A to ještě nutně nikoli ty, kteří se ke chráněnému náboženství hlásí, nýbrž ty z nich, kteří se díky míře

Ilustrace: Monika Chromečková

ÚVAHA

určité senzitivity (ať již půjde o hranici vkusu nebo smyslu pro určitý typ humoru), budou cítit skutečně dotčeni.

Pro rouhání je typické, že jde o delikt jiných normativních systémů než práva, a to normativních systémů jednotlivých náboženství. Která dogmata a která náboženství mají však být chráněna nejen normativním systémem toho kterého náboženství, ale i právem sekulárním? Jen monoteistická (křesťanství, judaismus, islám) nebo i polyteistická (např. hinduismus)?

Např. v Československu do roku 1950 byl zákaz rouhání zakotven jako sekulární delikt, dokonce ve formě zločinu. V § 122 zákona č. 117/1852 ř. z., o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících3, byl zakotven zločin „rušení náboženství“ a to ve dvou formách. Tohoto zločinu se dopustil jednak ten, kdo „řečmi, činy, v dílech tiskových nebo rozšiřovaných spisech Bohu se rouhá“, jednak ten, kdo „provozování náboženství ve státě jsoucího ruší, nebo kdo nakládaje zle způsobem zneuctívajícím s nářadím k bohoslužbě zasvěceným, nebo jinak činy, řečmi, v dílech tiskových nebo rozšiřovaných spisech náboženství veřejně opovržení prokazuje“.

Jakkoli jde o historický exkurs, při evropském poohlédnutí zjistíme, že rouhání nemusí být, jakožto sekulární delikt, věcí již zcela překonanou. V rozhodnutí I. A. proti Turecku4 se Evropský soud pro lidská práva zabýval trestním postihem autora knihy nazvané „Zakázané fráze“ na základě § 175 tureckého trestního zákona. Ten obsahuje skutkovou podstatu trestající rouhání se vůči Bohu, některému z náboženství, některému z proroků, některé ze sekt či některé ze svatých knih5.

Kniha vyšla v nákladu 2 miliónů výtisků. Podle tureckých soudů znevažovala islám, proroka i víru v Boha. Stěžovatel (vydavatel knihy) byl sice odsouzen, ovšem pouze k poměrně nízkému peněžitému trestu, přičemž kniha nebyla zakázána.

I z těchto důvodů nepovažoval ESLP trestní postih vydavatele knihy za porušení čl. 10 Evropské úmluvy a uznal zásah jako „nezbytný v demokratické společnosti“. Rozhodnutí bylo

2 Srov. např. § 356 trestního zákoníku, podle kterého „kdo

veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta“.

54

Zákon citován ve znění k 1. 1. 1927, přičemž v tomto znění platil až do přijetí nového trestního zákona, tj. do roku 1950.

4 I. A. proti Turecku ze dne 13. 9. 2005, stížnost č. 42571/98.

5 Srov. I. A. proti Turecku, § 17 („to blaspheme against God, one of the religions, one of the prophets, one of the sects or one of the holy books”).

PRÍMA

3

ÚVAHA

přijato těsným poměrem 4:3 a osobně jej považuji za velmi nešťastné.

Jakkoli přiznává ESLP značnou míru volné úvahy členským státům v citlivých otázkách náboženství či mravnosti6, představa, že je možno v Evropě v trestním procesu shledat někoho vinným z „rouhání“ (jinou věcí by bylo např. šíření nenávisti vůči věřícím) mne nenaplňuje nadšením7.

Jak již bylo naznačeno, široké meze volné úvahy jsou typicky poskytovány Evropským soudem pro lidská práva ve věcech ochrany morálky či mravnosti, což Evropský soud pro lidská práva zdůvodňuje obtížným stanovením jednotného evropského měřítka morálky pro všechny státy Rady Evropy.

Postihy za rouhačské projevy se zdůvodňují právě ochranou morálky spojené s náboženským cítěním věřících. Omezení rouhačských projevů však nelze stavět na roveň jiným projevům nemravnosti, zejména ne projevům obscénním.

S obscenitou má sice rouhání společné narušování určitých standardů mravnosti, ovšem specifické mravnosti související s vírou a náboženským uctíváním. Zatímco např. u pornografie bude panovat jistá shoda na tom, že zobrazování sexuálně explicitních motivů může být nemravné (spory budou pouze o míru), u rouhání bude vždy ona nemravnost vnímána optikou příslušnosti k víře či církvi. Jinými slovy připodobnit rouhání k obscenitě znamená vnucovat partikulární pohled na nemravnost tak, jak je vnímán pouze určitou skupinou obyvatel vymezujících se religiózně, celé společnosti („to, co je nemravné pro nás, má být nemravné obecně“). Parodie na život a skutky Ježíše Krista tedy může být skupinou obyvatel vnímáno jako vrcholně nemravné svatokrádežné a rouhačské dílo, jinou skupinou obyvatel však pouze jako zábavná politická satira.

Samotné rouhačské projevy navíc mohou mít na rozdíl od obscenity v rámci veřejné diskuse velký význam. Spíše než k obscénním projevům, mají často rouhačské projevy blíže k projevům politickým, kterým má být naopak poskytována ochrana nejvyšší, resp. jejich omezení podléhá nejpřísnějšímu přezkumu ze strany soudů. Jak správně podotýká A. Lester, hranice oddělující náboženské přesvědčení a politické přesvědčení není vždy zcela zřejmá, a to mimo jiné proto, že náboženství je často využíváno i zneužíváno k politickým účelům8. Ostatně např. hlava katolické církve je a vždy byla též významným politickým hráčem na světové scéně.

6

K přehledu rozhodnutí ESLP týkajících se postihů za rouhačské projevy srov. blíže Van Dijk, P., Van Hoof, F., Van Rijn, A.,

Zwaak, L.: Theory and Practice of the European Convention on Human Rights, 4th ed., Intersentia, Antwerpen – Oxford, 2006, s. 806 – 807, Janis, M. W., Kay, R. S., Bradley, A. W. European Human Rights Law. Text and Materials. Third edition, Oxford University Press, 2008, s. 282 – 289, Ovey, C., White, R.: Jacobs and White: The European Convention on Human Rights, 4th ed., Oxford University Press, 2006, s. 332 – 333. Podrobněji potom srov. zejména Martínez-Torrón, J.: Freedom of Expression versus Freedom of Religion in the European Court of Human Rights, in Sajó, A. (ed.): Censorial Sensitivities: Free Speech and Religion in a Fundamentalist World, Eleven International Publishing, 2007, s. 233 – 269.

7

PRÍMA

8

K postihu blasfemie ve Velké Británii srov. z dnešního pohledu úsměvné rozhodnutí Wingrove proti Spojenému království 25. 11.

1996, stížnost č. 17419/90, ve kterém opět ESLP podle mého názoru přimhouřil vůči britským restrikcím oči až příliš.

Lester, A.: Free Speech and Religion - The Eternal Conflict in the Age of Selective Modernization, in Sajó, A. (ed.): op.

Je-li tedy ve jménu Alláha či islámu páchán terorismus, jde o navýsost politické téma a karikatury proroka Mohameda s bombou v turbanu tak logicky, byť ve značně provokativní nadsázce, ono spojení terorismu s náboženstvím znázorňují.

Jde však o reakci, reflexi, tvrdou zkratkou, nikoli zcela bezdůvodné či samoúčelné napadání. Byl-li by takto zobrazen např. Buddha, asi to nebude mít valného smyslu, neboť chybí kontext, díky kterému lze kresbě připisovat určitý význam či přesah, či ji pojímat jako vtip. Pomíjím nyní, že většina buddhistů se navíc onomu zobrazení asi jen usměje a nesáhne po zbrani.

Karikatura proroka Mohameda s bombou místo turbanu tak nemá jediný výklad spočívající v prvoplánovém ztotožňování islámu s terorismem. Zde zdůrazňuji, že je zcela namístě a zcela legitimní se proti této intepretaci veřejně ozývat.

Náš otevřený veřejný prostor to umožňuje a je to tak správně.

Karikatura však nemá vysvětlivky, jde vždy a nutně o zjednodušení, zkratku. Ona zkratkovitost a zjednodušení jsou však často základem vtipu či břitkosti komentáře vyjádřeného nikoli slovy, ale kresbou. Vysvětlovat pod obrázkem, že nejde o ztotožnění muslimů s teroristy, ale o reakci na skutečnost, že se teroristé zaštiťují právě Alláhem, je stejně hloupé, jako opatřit každý vtip vysvětlivkou, co je na něm vtipné a proč to má být vtipné. Smyslem svobodné diskuse jsou mimo jiné spory o intepretace textů, symbolů, kreseb či obrazů. Proti jednomu z výkladů budeme protestovat, jiný budeme hájit jako legitimní.

Karikatury Mohameda jsou tak na straně jedné vnímány jako pouhá politická satira, na straně druhé však nejen jako projevy blasfemické, ale dokonce jako projevy nenávistné obecně vůči muslimům či arabskému etniku. Možné rouhání se pak začne vydávat za nábožensky či dokonce etnicky nenávistný projev, neboť se argumentačně posouvá objekt útoku.

Přistoupením na tento koncept by se však pojetí nenávistných projevů neúměrně rozšířilo a politickou a náboženskou diskusi (byť místy nevkusnou) kriminalizovalo, což je potřeba považovat za velmi nebezpečné.

Lidské právo na nezesměšňování Boha?

V lidskoprávní rovině jsou navíc pokusy o určité postihy rouhačských projevů zdůvodňovány nejen legitimními omezeními svobody projevu, ale též ochranou práva na svobodu vyznání skrze poněkud hypertrofovaný výklad pozitivních závazků plynoucích ze záruk svobody vyznání9. Jak však správně poznamenává G. Haarscher, dochází zde k problematickému užívání jazyka lidských práv, kdy legitimní cíl používaný při omezení svobody projevu, „ochrana práv jiných“, je zaměňován se skutečným subjektivním právem na svobodu vyznání. cit., s. 163.

9

Srov. rozhodnutí Otto-Preminger-Institut proti Rakousku ze dne 20. 9. 1994, stížnost č. 13470/87. V § 47 ESLP výslovně uvádí: „[t]he respect for the religious feelings of believers as guaranteed in Article 9 can legitimately be thought to have been violated by provocative portrayals of objects of religious veneration“. Osobně se kloním k názoru, obsaženém ve společném disentujícím stanovisku soudců Palma, Pekkanena a Makarczyka, kteří koncepci ochrany pocitů věřících jakožto práva plynoucího ze svobody vyznání, popírají (“[t]he Convention does not, in terms, guarantee a right to protection of religious feelings. More particularly, such a right cannot be derived from the right to freedom of religion, which in effect includes a right to express views critical of the religious opinions of others“),srov. § 6 disentu.

55

ÚVAHA

10 Haarscher, G.: Free Speech, Religion, and Right to Caricature, in Sajó, A. (ed.): op. cit., s. 309 an.

11 Rozhodnutí EKLP o přijatelnosti stížnosti Dubowska a Skup proti Polsku ze dne 18. 4. 1997, stížnost č. 33490/96.

12 Srov. např. Temperman, J.: Blasphemy, defamation of religi-

ons and human rights law, Netherlands Quarterly of Human Rights, Vol. 26, č. 4, 2008, s. 517 – 545 či Keane, D.: Cartoon Violence and Freedom of Expression, Human Rights Quarterly, Vol. 30, 2008, s. 845-875.

13 K rozboru případu srov. blíže např. Post, R.: Religion and Freedom of Speech: Portraits of Muhammad, in Sajó, A. (ed.): op. cit., s. 329 – 351 či Sajó, A.: Countervailing Duties as Applied to Danish Cheese and Danish Cartoons, in Sajó, A. (ed.): op. cit., s. 273 - 307.

14 Barendt, E.: Free Speech and Religion: Secular and Religious Perspectives on Truth, in Sajó, A. (ed.): op. cit., s. 23 - 40.

56

silného fanatického hájení víry (či násilí ve jménu víry) jsme se setkávali a setkáváme spíše mimo náš civilizační okruh.

Známé jsou některé případy z Pákistánu. Např. v roce 2014 byl křesťanský manželský pár davem kamenován a poté zaživa upálen v cihelně v oblasti Kasu kvůli údajnému rouhání proti islámu15. Muž a jeho těhotná žena, rodiče čtyř dětí, byli nařčeni z rouhání, neboť prý spálili stránku Koránu. Manželé přišli vyklidit příbytek zemřelého kněze a při té příležitosti založili oheň, kde spálili některé nepotřebné předměty a papíry. Podle jednoho svědka, který byl přítomen, měla shořet též stránka z Koránu. Tento svědek vyburcoval dav, který rozpoutal lynč končící upálením v peci na pálení cihel. Příčinou zinscenované pomsty byl pravděpodobně dluh, který zabitý muž nezaplatil svému muslimskému zaměstnavateli.

Jak k tomu uvedl server Rádia Vatikán, „zákon o blasfemii, který v Pákistánu vstoupil v platnost roku 1986, má na svědomí množství nevinných obětí. Odhaduje se, že až v osmdesáti procentech případů byl použit na základě falešného obvinění“16. O. Robert McCullock, generální prokurátor řádu sv. Kolumbána, který v Pákistánu žije 34 let, pro Vatikánský rozhlas uvedl: „Ano, nyní probíhá soudní řízení ve dvou tisících případech, ale z osmdesáti pěti procent proti muslimům.

Velkým problémem tohoto zákona je jeho zneužití. Zákon zneužívají fanatici z ekonomických či jiných zájmů. Pomocí tohoto zákona také kontrolují křesťany, jejich postoje a roli v Pákistánu.“17 Jak bylo zmíněno, nemusí jít jen o lynčování davem. Za rouhání byl v Pákistánu k trestu smrti odsouzen křesťanský manželský pár proto, že údajně poslal místnímu imámovi SMS urážející proroka Mohameda.

Ani obhajoba spočívající v tom, že mobilní telefon před časem ztratili, nepomohla18.

Ačkoli dojde k odvolacímu řízení a trest smrti nebude pravděpodobně vykonán, jde zde nikoli o davové šílenství, ale o rozhodnutí státní instituce.

Uvedené případy nemají ilustrovat, že právní postih rouhání musí nutně vést k takto tragickým důsledkům (Pákistán je v tomto ohledu velmi specifický), nýbrž poukázat na to, že vágní skutkové podstaty trestných činů (nota bene omezující svobodné vyjadřování názorů) jsou velmi zneužitelné. Vzpomeňme na trestné činy „hanobení republiky a jejího představitele“ či „hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele“. Hlavně však ilustrují případy nepochopitelného fanatismu, kterému však vhodný „podvozek“ poskytuje právě představa, že některé symboly, ikony, ideje, knihy či „pravdy“ jsou nedotknutelné či nenapadnutelné. Absence schopnosti odstupu od svých pravd, od svého zakotvení, od zdrojů své identity, se může velmi snadno změnit ve fanatismus. Je-li vytvořeno vhodné podhoubí, stačí k zažehnutí plamene v jakémkoli davu velmi málo.

15 http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21041 či http://www. radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21049 .

16 http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=21049 17 tamtéž 18 http://zpravy.idnes.cz/pakistan-odsoudil-krestanske-man-

zele-za-rouhani-f6a-/zahranicni.aspx?c=A140406_172009_ zahranicni_mlb PRÍMA

Skutečná kolize dvou práv stejné hodnoty (svoboda projevu versus svoboda vyznání) zde však nenastává10.

Pro ilustraci lze zmínit případ Dubowska a Skup proti Polsku posuzovaný Evropskou komisí pro lidská práva11. Zde se stěžovatelé domáhali ochrany svého práva na svobodu vyznání dle čl. 9 Evropské úmluvy, které mělo být porušeno tím, že polské orgány nepostihly vydavatele týdeníku Wprost za zveřejnění obrázku częstochowské Madonny s dítětem s plynovými maskami na titulní straně magazínu. Obrázek spolu s titulky upozorňoval na vysoké překročení imisních limitů způsobených automobily v důsledku náboženských poutí do Częstochowe. Stěžovatelé vnímali dotčení náboženských ikon jako zásah do své svobody vyznání s tím, že je Polsko nijak před touto emoční újmou neochránilo. Evropská komise pro lidská práva však shledala stížnost jako nepřípustnou.

Ostatně diskuse, kterou vyvolaly vraždy v redakci Charlie Hebdo nejsou nijak nové. Zveřejnění karikatur Mohameda v deníku Jyllands Posten před několika lety podobné diskuse podnítilo12. Proti kritickým názorům odsuzujícím zveřejnění karikatur proroka Mohameda se okamžitě zvedla vlna obhajoby evropských lidskoprávních hodnot zdůrazňující význam svobody projevu a svobody umělecké tvorby13.

Umožnění svobodné politické diskuse by mělo být jedním ze stěžejních účelů, proč svobodu projevu garantovat a chránit.

Vyloučit a priori některé názory z veřejné diskuse pro jejich potencionální blasfemickou povahu může být pro demokracii i svobodu projevu nebezpečné. Tím spíše pak ještě dovozovat, že ono vyloučení je vlastně pouze naplněním lidského práva (na svobodu vyznání).

S tím souvisí specifické vnímání pojmu „pravda“ v náboženském kontextu. Jak připomíná E. Barendt, zpochybňování určitých „pravd“ (myšleno náboženských dogmat) může být vnímáno jako útok na náboženství samo. Barendt proto varuje před přehnanou politickou korektností, která by z veřejné diskuse vyloučila všechny názory, které by mohly být vnímány jako zpochybňování subjektivních a citlivě vnímaných náboženských „pravd“14.

Schopnost odstupu od své pravdy jako základ tolerantní společnosti Vrátím-li se k tématu vražd novinářů z důvodu jejich neúcty k náboženským ikonám, je nutno uvést, že s případy ná-

A je opět úplně jedno, zda půjde o posvátnost v původním slova smyslu, nebo o posvátnost v přeneseném slova smyslu, kterou může narušit např. karikatura zbožšťovaného vůdce v Severní Koreji (či kdysi vůdce nacistického Německa či stalinského Sovětského svazu). Není pak nic snazšího, než někoho označit za čarodějnici, podstrčit někomu pár ohořelých stran svaté knihy, ale taky třeba obrázek s komicky pokresleným Kimem nebo Adolfem, nebo prostě jen zobrazující něco, co se jednoduše nakreslit nesmí (např. tvář Mohameda).

Diktátorské režimy (často se zaštiťující ateismem) paradoxně používají stejné psychologické metody (resp. využívají stejných schémat uvažování v myslích jednotlivců) jako náboženští fanatici a šiřitelé jediné „pravdy“, či spíše jediné interpretace, pro kterou jsou ochotni zabíjet.

Představy o rouhání mohou být navíc velmi specifické.

Problémy s veřejným promítáním pro tvrzenou blasfemickou povahu měla dokonce i známá komedie Monty Pythonův Život Briana (omezení v Dánsku, Itálii či Irsku)19. Dokud se ale o omezeních tohoto typu veřejně diskutuje, popř. probíhají soudní spory, a nepodpalují se kina a nevraždí herci, můžeme být v zásadě klidní.

Masakr v redakci Charlie Hebdo má navíc ještě další rovinu. Tou může být často bezvýchodná situace některých jedinců či celých komunit, která je přivádí k zoufalým činům.

Je samozřejmě velmi smutné, že někteří lidé nejsou schopni prosadit svůj pohled na svět jinak než formou násilí, neboť mají pocit, že jiné cesty argumentace prostě nejsou možné nebo účinné. To je ovšem základ uvažování každého teroristy.

Násilí jako argument, jako upozornění, jako výstraha, jako manifest. Jakkoli je legitimní pátrat po důvodech určitého kulturního či sociálního vyloučení jedinců či přímo celých komunit v evropském prostoru a zároveň se snažit onomu vyloučení (a potažmo násilí) předcházet, nelze nikdy tuto diskusi vnímat jako snahu o určité ospravedlnění násilného jednání, snahu o dialog, tedy přistoupit na logiku, že vražda je argumentem v diskusi a my jsme ochotni do této diskuse vstoupit. Ostatně často mohou být za teroristickými útoky či násilím i důvody samy o sobě nekontroverzní či pochopitelné (např. boj za zdravé životní prostředí), tedy důvody diskuse hodné. Ovšem diskuse se nevede samopalem. Jinak řečeno, účel nikdy nesvětí násilné prostředky, byť by šlo o účel z hlediska svého obsahu bohulibý (a to někdy doslova).

Vedou se diskuse o tom, zda mají smysl samoúčelné provokace. Asi je správné říci, že nikoli, ovšem co je v tomto případě samoúčelná provokace? Je jí opětovné zveřejňování karikatur, které vyvolaly protesty, např. zveřejnění sporných karikatur dalšími časopisy, tak jako tomu bylo též v případě karikatur původně uveřejněných v Jyllands Posten před několika lety?

Je to samoúčelné? Co má být oním účelem uveřejnění? Může být účelem např. symbolické sdělení, že na rouhání nelze reagovat vraždou a že takový obrázek se může kdykoli opět objevit? Spor o poslední slovo? Tedy spor, zda bude v našem kulturním prostoru posledním slovem kresba, nebo vražda?

Může být účelem snaha o určité vykolíkování a trvalé udržování hřiště onoho otevřeného veřejného prostoru? Tedy hřiště kulturní a názorové otevřenosti, kde se proti slovu bojuje slovem, nikoli násilím. Může být účelem snaha vyjádřit: tohle se tu smí, násilí na tom nic nemůže změnit, nevnucujte svá tabu

PRÍMA

19 Srov. blíže Sova, D. B.: Zakázané filmy: 125 příběhů filmové cenzury, Universum, s. 245 - 247.

Ilustrace: Monika Chromečková

ÚVAHA

celé společnosti, a už vůbec ne silou. Byl to účel solidárního zveřejnění kreseb? Je to jeden z možných výkladů. Osobně bych to takto vnímal. Možná šlo jen o novinářskou solidaritu.

A u někoho možná jen o snahu provokovat. Ale v tom je smysl karikatur a svobody projevu vůbec. Přít se o interpretace a vyvolávat reakce. Nikoli se interpretaci či reakci vyhnout tím, že něco pro jistotu vůbec nezveřejníme. A už vůbec ne tím, že nezveřejníme, protože se budeme bát násilí. Každý autor má určitou vnitřní hranici, zábranu, každý provádí autocenzuru, každý považuje některá sdělení již „za hranou“. A je to tak v pořádku. Zde však jde o to, že tato hranice nemá být posouvána strachem z odvety.

V právní vědě téměř nikdo nezpochybňuje, že svoboda projevu má své hranice, ale jak trefně poznamenal Jiří Přibáň, „o to víc je však třeba trvat na tom, že tyto hranice se nesmějí krýt s hranicí vkusu a že ve svobodné společnosti nemá žádná kultura nebo náboženství mít právo na ochranu před zesměšňováním. Svobodná společnost se pozná podle toho, že si v ní vždy mohu udělat vlastní názor na to, co považuji za vkusné, a že mi v ní zákon nediktuje, co je pro mě a můj život dobré“.20 Důležité je umět se podívat na sebe samé, i na to, co se nám líbí, co je nám blízké, to odkud pocházíme či čemu věříme, s odstupem a nadhledem. Karikatura nemusí jen rozesmát, může varovat, může glosovat, zkratkovitě pojmenovávat, vždy nutně zjednodušovat a nejlépe též donutit k zamyšlení. Někdy se to povede více, jindy méně. Ale za to se přece nestřílí.

Filosof Václav Bělohradský v roce 2011 ve stati „Postsekulární společnost III“21 napsal: „abychom zůstali rozumní, musíme v životě být často ochotni připustit, že někdo jiný nás zná lépe než my sami. Kdo to nedokáže, ‚ztratí rozum‘. Racionalita má svůj nejpevnější základ v pohledu Druhého, v nároku Druhého na pravdu, která vyvrací naši identitu a hlediska; základ není to, o co se můžeme opřít, ale to, co námi otřásá. Potřeba tohoto otřesu, pohledu zvnějšku, je jednou z radikálních potřeb člověka, kterou ale nelze uspokojit ve společnosti, v níž chybí svobodný veřejný prostor, anarchické modely komunikace, antiautoritativní výchova, důvěra mezi lidmi. A ani ve společnosti, v níž lidé mají strach, že by jejich upřímná výpověď nebo omyl mohly být využity proti nim“. ■ doc. JUDr. Michal Bartoň, Ph.D. 20 http://ceskapozice.lidovky.cz/jiri-priban-islamisticky-teror-a-jine-hrozby-fnc-/forum.aspx?c=A150120_224520_pozice-forum_kasa 21 Dostupná např. na http://www.novinky.cz/kultura/salon/237821-vaclav-belohradsky-postsekularni-spolecnost-iii.html .

57

FEJETON

Sylva píše

Vyřizování po francouzsku

Foto: Arch

iv autorky

aneb PŘEDSUDKY

P

okud ve Francii žádáte jako student o příspěvek na bydlení, který vám dost pomůže při placení vysokého nájmu, zejména pak v Paříži, musíte být s jeho přiznáním a následnou výplatou trpěliví. Já jsem čekala od října do března. Když mi peníze konečně přišly, došla půlka. Byla jsem docela smutná a říkala jsem si, proč zrovna já?! A tak jsem se rozhodla jít to řešit na pobočku. Často tu slýchávám, že jsem například z Ruska, nebo jiných zemí, kterých je však málo, a které Francouz umí poznat a správně geograficky zařadit do východní části Evropy. Proto jsem čekala, že bude utroušena zase nějaká ta „východní“ poznámka. Tyto poznámky Francouzi trousí s takovou zvláštní nad-

řazeností. Někdy se ptají, zda máme na tom východě internet. Je to krajně nepříjemné. „Dobrý den, jmenuji se Sylva Hanáková.“ Reakce paní na pobočce: „To je takové východní jméno. Odkud jste?

Z východu, že? Asi z Ruska?“ Ne, nejsem. A ano, já vím. Já vím, že to nemyslí špatně, že to myslí prostě jen tak francouzsky, jak oni to většinou myslívají. Že to tak prostě je. Že je, Francouze, napadne nejdříve Rusko, protože většina ani netuší, že Česká republika existuje, že už třeba neexistuje jimi toliko a často zmiňované Československo, že to prostě NEVÍ.

Ale napříč tomu všemu, co je (ne) omlouvá, si vždycky začnu představovat (a zvlášť v této situaci, kdy jsem žádala o finanční příspěvek), jak si ta paní nejspíš myslí, že jsem na tom východě již vdaná, můj manžel je Voloďa Iljušin, máme v mých 23 letech už pět dětí a bydlíme někde na Sibiři. Potřebuji ty peníze od francouzské vlády na to, abych svým pěti dětem mohla koupit alespoň matrjošku. Ale ne každému dítěti zvlášť, pouze jednu dohromady. Protože je rozkládací, bude mít každé dítě, počínaje Jekatěrinou a konče Sergejem, pro sebe jednu z nich. Naštěstí to vyjde, protože většinou jich tam je pět. A pokud jich

tam bude o jednu méně, ubozí nejmladší potomci si každý vezmou po jedné půlce té nejmenší panenky. Dále z těch peněz koupíme dřevo, krávu, tím pádem budeme mít mléko, já budu tlouci máslo každý den, budu šťastně čekat, až přijde můj manžel Voloďa z práce, děti budou biošpinavé, lítat venku a…

Tato „superpseudopředsudková“ myšlenka mi proběhla v hlavě, ale pak jsem se vzpamatovala a uvědomila si, že jsem pořád na té pobočce a neperu prádlo na valše u Leny, ale že vyřizuji své záležitosti na předměstí Paříže. Paní mi řekla, že to byla chyba, peníze mi samozřejmě pošlou. Tečka. Žádná valcha. A ještě se usmála. To jakože na tu hodnou, milou Rusku. Ha! A v tu chvíli jsem si řekla, jaké jsem měla předsudky a na co jsem to vlastně vůbec myslela?! V Paříži jsou obrovské rozdíly mezi lidmi. Různé rasy, národnosti, různá postavení, móda, a tak nějak to na vás neustále doléhá, že i vy jste prostě jiní. Jste ti jiní, ne ti Francouzi, co mají cigaretku, holky drdol, červenou rtěnku a chraplák, za nějž by se nemusela stydět ani Janis Joplin. Vy jste prostě jiní. Někdy je to příjemné, někdy méně, ale… předsudky jsou hrozná věc! Už to dělat nebudu! ■ Sylva Hanáková

Komiks

...podle článku 62 c)

...rozpustit Poslaneckou sněmovnu

Prezident republiky využívá svého ústavního práva ...

58

PRÍMA

Autor: Vladimir V. Iliev Ilustrace: Monika Chromečková

PŘIDEJTE SE

K NÁM Největší česko-slovenská

advokátní kancelář

s mezinárodním dosahem

DěKuJEME zA VAšI PODPORu V ANKETě TOP zAMěSTNAVATELé 2015, KDE JSME zíSKALI PRVNí MíSTO MEzI PRÁVNIcKýMI fIRMAMI. 1. místo TOP Zaměstnavatelé 2015 v kategorii Advokátní kancelář

Nejúspěšnější kancelář podle počtu nominací a titulů všech sedmi ročníků soutěže

PRAHA BRNO OSTRAVA BRATISLAVA www.havelholasek.cz

| | | |

Klienty nejlépe hodnocená právnická firma v České republice (2010, 2013)

Právnická firma roku v České republice (2011, 2012, 2014)

Strategické uvažování Individuální přístup Špičkový právní tým Dlouhodobé partnerství Florentinum, recepce A, Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové město