Tábory v týpí by Jan Lukášek

2001 2010

SOKOL TŘEBÍČ

Tábory rodičů a dětí v týpí

Jako kluk jsem jezdil tábořit se Sokolem Třebíč k Hornímu Mrzatci. Tábory jsme stavěli na zelené louce a bydleli v podsadových stanech. Jedno léto na druhé straně rybníka vyrostlo indiánské městečko. Psala se 70. léta a pro nás to bylo jako zjevení. Rozhodně bychom za svůj tábor neměnili, jen tu romantiku spaní v týpí jsme klukům z druhého břehu tak trochu záviděli. V roce 1998 nabízí Honza Uher naší rodině účast na táboře rodičů a dětí v indiánských stanech. Neváháme a jedeme. Po mnoha letech se mi tak nečekaně splňuje zapomenutý klukovský sen. S junáky táboříme třikrát a pokud u tohoto typu táboření chceme zůstat, nemůžeme už spoléhat na Honzu. Ten pokračuje v pořádání táborů pro vlčata. Na vedení táborů pro rodiny s dětmi mu už nezbývá čas. Je rozhodnuto. Začneme pořádat tento typ táborů sami. K tomuto způsobu táboření nám sice chybí

v podstatě veškeré vybavení, ale co nám nechybí, je velké odhodlání a taky jedno malé tábořiště. Je schouleno pod horou Mařenkou. Jednotě patří osm let a nikdo zatím nenašel dost kuráže na něm tábořit. Cesta k vlastnímu vybavení a k úplnému osamostatnění trvá celé čtyři roky. Louka u Bítovánek se zanedlouho stává našim druhým domovem. Stojíte na louce uprostřed lesů a po těle vám běží mravenčení. Proběhne nahoru po páteři až ke kořínkům vlasů a v tom okamžiku víte, že už jste s tímto místem navždy spojeni. Čas běží a okamžiky které voněly novotou se staly historií. Archiv se naplnil fotografiemi, přibylo velkých táborových her a s nimi i názvů a znaků táborů. Tato útlá brožurka je letmý ohlédnutím a připomenutím přátelství, pečetěných na louce u Bítovánek. Jan Lukášek

VABAŠA - 2001 Dyje - Bílý Kříž u Podhradí 13. 7. – 22. 7. 2001 Táborová hra: Putování Malé Veveřice a Bílého Bizona Táboříme v kouzelném údolí řeky Dyje, s výhledem na skalní útvar Bílý kříž. Tábor postavili kluci z junáckého oddílu Žlutá ponorka a my si ho od nich pronajímáme. Je to náš první tábor v indiánských stanech týpí pod hlavičkou Sokola. Navazujeme na předchozí tři junácké tábory rodičů a dětí v týpí Honzy Uhra. Program tábora je přizpůsoben zejména nejmenším dětem. Užíváme si táboření, vycházek do okolí, her a krátkých večerních ohňů. Počasí je vlídné. Horké dny jsou mírněny občasnými dešťovými přeprškami. Velikou výhodou je, že tábor nemusíme stavět ani bourat. Po nás nastupují roveři a tak stačí pouze zabalit svoje osobní věci a tábořiště vzorně uklidit.

V táborové hře putujeme s Malou Veveřicí a Bílým Bizonem zemí fantazie za slunečním kamenem. Ten má uzdravit jejich čtyřnohého přítele, psa Sepa. Na této cestě prožíváme mnohá dobrodružství. Název tábora je podle kouzelného ptáčka z táborové hry. Znak tábora nese znamení slunečního kamene.

BÍTOVÁNKY - 2002 Bítovánky 12. 7. – 21. 7. 2002 Táborová hra: Znamení zvěrokruhu Druhému táboru předchází složité hledání tábořiště. Louku pod Bílým křížem zalesnili a tak junáci přišli o svoji základnu. Pořídili jsme sice deset vlastních týpí a část tyčí, stále nám však chybí postele, rošty, kamna a kuchyňský stan. Zatím nejsme schopni stát na vlastních nohou. Budeme tedy opět tábořit v tandemu s junáky. Těsně před prázdninami je rozhodnuto. Tábořit se bude na zatím nevyužitém tábořišti Sokola Třebíč pod Mařenkou. Navíc poskytneme osm týpí. O ostatní se postarají junáci. Tábor má velmi dobrý průběh. Jedinou nevýhodou je poloprázdný rybník. Naštěstí je počasí spíše chladnější a k vodě to příliš neláká. Oproti minulému roku je zařazeno více pohybových her. Můžeme si to dovolit. Děti jsou o rok starší a zkušenější

Táborovou hru máme motivovanou jednotlivými znameními zvěrokruhu. Jsme první, kdo na louce nedaleko Bítovánek táboří a proto je také volen název tábora Bítovánky. Do znaku dáváme znamení blíženců, jedno ze znamení z velké táborové hry. Také proto, že má podobu římské číslice dvě.

SANAVÉ - 2003 Bítovánky Stavba Tábora: 28. 6. – 29. 6. 2003 2. 7. – 13. 7. 2003 Táborová hra: Zemí Sanavé Rok je dlouhá doba a za ten čas se událo mnohé. Rozšířili jsme vlastní vybavení. Dokázali jsme si vyrobit zbytek tyčí, rošty do postelí, koupili společenské týpí. Pouze kamna a kuchyňský stan si ještě půjčujeme, opět od junáků. Táboříme tentokrát poprvé sami. Odpadlo tak složité domlouvání a plánování před prázdninami, aby se podařily skloubit potřeby a technické možnosti tří různorodých skupin. Stojíme také poprvé před skutečností tábor postavit a zbourat vlastními silami. Nakonec se ukazuje, že naše prvotní obavy byly zbytečné. Třetí tábor v pořadí se stává významným mezníkem. Tábory v týpí se ujímají a je tak založena nová tradice táboření v Sokole Třebíč. Zázemí pro velkou část táborového vybavení nacházíme u pana Petrů v Bítovánkách.

Táborová hra nás tentokrát vede po stezce s neznámými znaky, abychom nakonec úspěšně prošli labyrintem a dostali se až do jeho středu. Dobrodružství se odehrává v neznámé zemi s názvem Sanavé. Tábor nese název podle táborové hry. Ve znaku máme dva ze symbolů, které nás provedly labyrintem.

NÁVRAT - 2004 Bítovánky Stavba Tábora: 26. 6. – 27. 6. 2004 Tábor: 30. 7. – 11. 7. 2004 Táborová hra: Návrat do země Sanavé Letos se nám daří získat vlastní kamna, vybavení kuchyně a vojenské bedny. Postavit a zbourat tábor už pro nás není žádnou překážkou. Dokonce jsme rádi za to, že tu před námi i po nás nikdo netáboří. Vztahy s místními máme velmi dobré a byli bychom rádi, aby to tak zůstalo i nadále. Novinkou je táborový zpěvník a táborová pohlednice. V programu táborů se také pevně zakořenilo pravidelné čtení z knížky. Užíváme si nového horolezeckého vybavení. Počasí je velmi proměnlivé, nad loukou se honí časté bouřky. Jednoho večera sledujeme na obloze děsivé divadlo s obavami, co přinesou následující hodiny. Naštěstí nás větrná smršť a průtrž mračen míjí. O jejich ničivé síle se dovídáme až po příjezdu domů.

V táborové hře se vracíme do země Sanavé, abychom rozluštili tajemství labyrintu. Klíč k tomu vede přes řadu kreseb. Jejich získání není vůbec jednoduché. Název tábora je spojen s táborovou hrou a také jako symbol návratů na louku pod Mařenkou. Do znaku dáváme kresbu znaku z táborové hry.

CRONWELL - 2005 Bítovánky Stavba Tábora: 2. 7. - 3. 7. 2005 Tábor: 5. 7. – 17. 7. 2005 Táborová hra: Dědictví sira Cronwella Touha stát na vlastních nohou je korunována úspěchem. Z vlastních prostředků, za finanční podpory sponzorů a z grantu se nám daří doplnit táborové vybavení. Máme nový kuchyňský stan, várnice, dvoukolák... První den stavby tábora se musíme vypořádat s několika překážkami. Věci na louku dostáváme za deště. Naštěstí k poledni přepršky ustávají a tábor se nám daří zvýšeným úsilím vybudovat. Začátek je ve znamení chladného počasí. Následují čtyři dny vytrvalých dešťů. Jsou prověřením především naší psychické odolnosti. Naštěstí následující dny přináší letní počasí. Účastníci jsou stále zdatnější a tomu také odpovídá náplň tábora. Poprvé batikujeme táborová trička. Táborový zpěvník a pohlednice se stávají tradicí.

V táborové hře podstupujeme dobrodružnou cestu, abychom prokázali, že jsme svými vlastnostmi hodni dědictví odkázané nám sirem Cronwellem. Název tábora opět vychází z názvu táborové hry. Znak tábora má ve svém děleném poli znak čísla pět z velké táborové hry a čtyři kapky na připomínku čtyř dnů neustávajícího deště.

DEVĚT ŠÍPŮ - 2006 Bítovánky Stavba Tábora: 15. 7. - 16. 7. 2006 Tábor: 20. 7. - 30. 7. 2006 Táborová hra: Devět šípů Stavba tábora probíhá hladce a bez problémů. Nádherné počasí provází tentokráte celý tábor. Některé dny je dokonce slunce až nad míru. Rybník má vody po okraj a tak si užíváme léta. Tento tábor je ve znamení několika novinek. Poprvé vztyčujeme totem táborových znaků. Zavěšujeme jich rovných pět. Je také vztyčen tesaný totem u vstupu do lesa směrem k rybníku. Ke zpestřením programu patří ukázka dravých ptáků ze záchranné stanice v Dlouhé Brtnici. Přijeli za námi na pozvání. Setkání s dravými ptáky z bezprostřední blízkosti je opravdovým zážitkem.

Táborová hra má své zvláštní posly. Jsou jimi šípy, které na sobě nesou listiny. Vedou nás po starobylé stezce. Na jejím konci nacházíme keltskou spirálu se symboly tří živlů – ohně, vody a vzduchu. Název tábora je přesným názvem táborové hry. Znak tábora nese v červeném poli bílou keltskou spirálu.

SEDMIČKA - 2007 Bítovánky Stavba Tábora: 30. 6. - 1. 7. 2007 Tábor: 2. 7. - 11. 7. 2007 Táborová hra: Pod horou Mařenkou Zvláštností tohoto roku je, že tentokráte mezi stavbou tábora a vlastní táborem není obvyklá prodleva. V neděli dokončujeme budování staveb a od pondělí běží ostrý program. Táborový program je vhodně doplněn o plavby na vlastnoručně vyrobeném voru. Má sice nosnost jednoho tatínka a půl dítěte, ale to na zábavě rozhodně neubírá. V táborové hře se postupně propracováváme do místa, kde je zakopána tajemná bedna s deseti zámky. Následně musíme za klíči k jednotlivým zámkům. Při závěrečném ohni odemykáme všechny zámky a bedna vydává svoje tajemství.

Táborová hra není tentokráte zasazena do smyšleného prostředí a času. Odehrává se přímo na táboře a v reálném čase. Prožíváme naše vlastní dobrodružství. Název tábora je podle data 7. 7. 2007 a sedmého tábora v pořadí. Do znaku je zvolen symbol visacího zámku. Fotografie z tábora se dostává na titulní stranu časopisu Sokol.

Nová generace nejmenších táborníků. Po sedmi letech táboření na zelené louce v indiánských stanech týpí, odrostla celá jedna generace dětí. Z malých kluků a holek, které se na svém prvním táboře ještě drželi rodičů za ruku, aby dokázali přejít louku nebo si v lese

poradili s tou spoustou nástrah pod nohama, se stali samostatní jedinci. V jejich stopách nastupují další malí táborníci, aby i oni, společně se svými rodiči, prožili chvíle romantického táboření.

NOTABI - 2008 Bítovánky Stavba Tábora: 28. 6. - 29. 6. 2008 Tábor: 4. 7. - 13. 7. 2008 Táborová hra: Znamení zvěrokruhu II Letos s námi táboří pět nových rodin. Zahajujeme s mírným napětím, zda se nám v nové sestavě podaří zdárně a hlavně včas postavit celý tábor. Obavy nejsou na místě. V neděli odpoledne vše potřebné stojí. Stačí jen připravit palivové dříví pro kuchyň. Tuto drobnost si necháváme na první táborové dopoledne a pak hned rovnýma nohama do her, velké táborové hry, koupání či společných posezení u táborových ohňů. Co na tom, že je počasí mírně řečeno splašené. Co chvíli přeháňka, průtrž mračen, kroupy z nebe nebo bouřka. Naštěstí panuje nad táborem ve stejném poměru modrá obloha nebo si slunce hraje s bílými oblaky na schovávanou.Tradiční vaření na otevřeném ohni je obzvlášť vydařené. Domů odjíždíme plni nových zážitků a dobrodružství.

Velkou táborovou hrou nás podruhé provází znamení zvěrokruhu. Vychází z táborové hry tábora Bítovánky, je však obohacena o mnoho nových prvků. Název tábora je zkratkou – noví táborníci Bítovánky Ve znaku tábora máme znamení ryb. Táborová pohlednice je ztvárněna do podoby mini pexesa a vydána v nákladu 500 kusů.

DRAČÍ PEČEŤ - 2009 Bítovánky Stavba Tábora: 27. 6. - 28. 6. 2009 Tábor: 2. 7. - 11. 7. 2009 Táborová hra: Dračí pečeť Tento tábor je předznamenán velkými dešti a bouřkami. Postavit se nám daří téměř za sucha. Od té doby vytrvale prší louka se stany se proměňuje v mokřad. Gumáky se stávají nenahraditelné i v lese. Po třech dnech stěhujeme tři týpí z nejhorších bažinek a utvrzujeme se, že nás to přeci nemůže rozhodit. Les se pro nás stává útočištěm. Hrajeme v něm většinu her, na louku s nimi nemůžeme. Místy je z ní dokonalé brouzdaliště. Ke konci tábora stojí kaluže i v lese. I přes velkou nepřízeň počasí máme bohatý program a rozhodně se nenudíme. Dostat do tábora na kárce potraviny a pitnou vodu přes rozmoklé louky je pěkná dřina. Tam a zpátky je to rovný kilometr. Stany balíme vlhké a každá rodina si bere jedno týpí na dosušení domů.

Táborová hra nás vede po stopách dračí pečetě. Pečetě, která by svému majiteli přinesla neomezenou moc. Přes řadu šifer a získaných indicií se dostáváme až na samý konec cesty. Schránku uložení však nacházíme prázdnou. Název tábora je převzat z názvu táborové hry. Ve znaku máme znak z dračí abecedy, který připomíná křídlo draka.

ZTRACENÉ MĚSTO - 2010 Bítovánky Stavba Tábora: 26. 6. - 27. 6. 2010 Tábor: 30. 6. - 10. 7. 2008 Táborová hra: Ztracené město Desátý tábor v pořadí je odměněn skvělým počasím. S mírnou nadsázkou by se dalo tvrdit, že jsme ho dostali darem k výročí nebo odměnou za vytrvalost. Hry můžeme hrát jak v lese tak na louce. Rybník má vody tak akorát, takže se dá i koupat. Díky tomu je program pestrý a bohatý. Z minulých let opakujeme pouze pár nejúspěšnějších věcí. Ostatní jsou novinky. Patří k nim i řada drobných zábavných pokusů, které si zkouší jednotlivé rodiny podle předem připravených návodů. Zvláštností tohoto tábora je také velká lanová dráha. Vede přes celou louku. V upomínku na tábor si domů odvážíme tradičně zpěvníčky, dvě táborové pohlednice, batikovaná trička a upomínkový list. A navíc se těšíme na společné DVD s fotkami.

Velká táborová hra nás vede do ztraceného města, abychom rozluštili řadu znamení a poodhalili tak odkaz, který je zde zaznamenán. Ne vždy to jde zcela hladce a chce to velkou míru trpělivosti a důvtipu. Název tábora je podle táborové hry Znakem tábora se stal znak ztraceného města.

Seděli jsme na kraji lesa. Čas jako by se zastavil. Tea šťourala klacíkem do vykotlaného pařezu a Berenika se zajímala o zbytky svačin v baťůžku. Nebylo kam spěchat. Vyhřívali jsme se v nedělním odpoledním slunci, oproštěni od všech starostí. Tedy skoro téměř od všech starostí. V úterý měly vyjít Horácké noviny a článek do Sokolské hlídky byl stále v nedohlednu. Vytáhl jsem tedy papír, podložku a pero, které jsem doma na poslední chvíli nacpal za tímto účelem do batohu. Berenika zbystřila svoji pozornost, natlačila se mi do klína a začala vyzvídat, co že to hodlám dělat. Když pochopila, že budu psát o táboře, prohlásila: „A napiš, že jsme tam taky jedli … a jak jsme hráli hry a šli za lesním skřítkem.“ Nenapsal jsem nic, protože se mi do klína vecpala i Tea a připravila mě o propisku. A pak se svojí sestrou pomalovaly těch několik málo papírů, určených pro zrození článku.

Mírně unaveni jsme dorazili domů a obřadně vykonaly všechny večerní rituály. Od nasycení hladových, až po uzamknutí očních víček. Dům ztichl a já usedl k počítači, abych napsal o tom, jak jsme letos tábořili pod Bílým křížem. Snad sedmkrát jsem začal, pokaždé z jiné strany a pořád ne a ne to klubko myšlenek popadnout za správný konec. Hned se zacuchaly. A tak jsem začal psát o tom, jak jsme seděli na kraji lesa… Měl jsem napsat o táboře. O návratu k přírodě, o dětech co teprve začínají poznávat svět a o jejich rodičích, co jsou jim nablízku. O slunci, modré obloze, vytrvalém dešti, večerních ohních, o táborové hře. O důvěře a přátelství. Nač ale rozmělňovat slovy to, co jsme prožili a co nás posílilo. Spíš jenom tiše poděkovat, že se tak stalo a my byli u toho. Honza

TÁBOŘILI:

Benešovi – Ivana, Milan, Jana, Anna Drábkovi – Jitka, Petr, Eliška, Vojta Halačkovi – Zuzana, Karel, Karel, Gábina Havlenovi – Veronika, Marek, Kristýna, Filip Houzarovi – Jitka, David, Filip, Veronika, Julie Hozovi – Dana, Roman, Roman, Tadeáš Hrnčířovi – Jiří, Markéta Hrůzovi – Lenka, Pavel, Kryštof, Šimon, Jonáš Kaupovi – Hana, Radek, Kryštof, Jitka, Theodor Košínovi – Vlaďka, Leoš, Jakub, Matěj Kovácsovi – Elena, Ivan, Tereza, Matěj Lukáškovi – Ivana, Honza, Berenika, Tea, Adam, Betty Mikolášovi – Eva, Pavel, Jakub, Jan Mostečtí – Alena, Aleš, Jan, Filip, Toník, Matěj Mozorovi – Jana, Bedřich, Ema Novotní – Jana, Libor, Veronika, Anna, Tom Okřinovi – Hana, Luboš, Tomáš, Martin Slámovi – Vlasta, Luboš, Martin, Ondřej Špičkovi – Pavla, Honza, Honzík, Vanda Tůmovi - Marie, Pepa, Tomáš Vašíčkovi – Jana, Dan, Daniela, Michal, Ondřej Vomelovi – Dita, Pepa, Jakub, Matěj Vrbovi - Lenka, Joža, Tomáš, Martin Zeibertovi – Lenka, Milan, Veronika, Martin Marcela Zimmermannová, Dagmar Petrů Kuchyně – Chládková Soňa, Libor Vyhnálková Libuše, Pavla, Eliška Janíková Ivana, Šárka, Petr Machalová Martina, Zuzana, Lukášková Dalimila a Olin Andrýsek, Messaryová Dana a Veronika Modrová , Hamanová Lucie

SOKOL TŘEBÍČ - VYDÁNO V ROCE 2011 - NEPRODEJNÉ FOTO, TEXT - JAN LUKÁŠEK, TISK APAGE TŘEBÍČ