Vila Becher v Karlových Varech by Petr Slezak

Památky karlovarského kraje

vila Becher v karlových varech

KarlovarsKý Kraj a NárodNí památKový ústav

VILA BECHER V KARLOVÝCH VARECH V edici Památky Karlovarského kraje vydal: Karlovarský kraj ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Klubem Za krásné Karlovarsko Texty © Mgr. Lubomír Zeman Fotografie © Mgr. Lubomír Zeman Historická dokumentace, plány a veduty © Stavební archiv Magistrátu města Karlovy Vary, Jan Becher Muzeum Lektoroval: PhDr. Stanislav Burachovič Publikace byla připravena na základě poznatků získaných v rámci následujících grantových úkolů: Výzkumný úkol Národního památkového ústavu č. 301 Operativní průzkumy a dokumentace historických staveb Výzkumný úkol Národního památkového ústavu č. 402 Odborné poznávání, vědecké hodnocení, dokumentování a evidence kulturního dědictví 19. a 20. století grafická úprava a tisk: Tiskárna Median s.r.o. Nákladem 1000 ks Karlovy Vary 2011 ISBN 978-80-87104-76-7

VILA BECHER V KARLOVÝCH VARECH HIstORIE Karlovy Vary jsou ve své vizuální podobě utvářeny především architekturou tzv. historizujících slohů z přelomu 19. a 20. století. V této době, kdy patřilo k dobrému tónu význačných osobností, ať již politiků, vědců či umělců, objevit se každoročně v Karlových Varech, došlo k největšímu zesílení přílivu lázeňských hostů takřka ze všech částí Evropy. Větší nároky na ubytování i úroveň léčby si neustále vyžadovaly rozsáhlé investice a permanentní přestavbu lázeňského města. Překotný stavební rozmach městská rada spolu se stavebním úřadem regulovala od 70. let 19. století pomocí tzv. regulačních, zastavovacích či polohopisných plánů, řešících výstavbu v předem vytyčených lokalitách. Nad Zámeckým vrchem tak již v polovině 70. let 19. století počaly vyrůstat první solitérní objekty - vily - budoucí vilové čtvrti. Stavby vilových objektů byly navrženy pro zvýšení „estetického“ účinku světových lázní i v samotném „zájmu lázeňství“. Jednalo se o lázeňské vily, celé či částečně pronajímatelné lázeňským hostům, objekty hotelů a později sanatorií.

Karlovy Vary - mapa města z roku 1897, Karlovarský Westend nahoře u výletní restaurace Malé Versailles

K dalšímu rozmachu výstavby došlo v 90. letech 19. století. Urbanizační proces postupně dotváří celé území do podoby vídeňské „okružní“ třídy. Díky konfiguraci terénu je vytvořena elipsovitá síť nových ulic a cest, propojená vertikálními komunikacemi různých schodišť a teras. Od roku 1895 nese vilová čtvrť název „Westend“, tj. „západní část“ města.1 Jde o název obecný. Západní část města nebyla chápána jen jako vyznače1

ní polohy lokality, ale zejména jako zdůraznění společenského významu místa. Název „West-end“ byl přenesen z označení známé londýnské čtvrti jako „místa požitků bohatců, šlechticů, zákonodárců s paláci, parky, divadly apod“. Svůj původ má tedy v Anglii, v době průmyslové revoluce, kdy si zámožná buržoazie staví předměstská vilová sídla. Později přibývají celé čtvrtě vil a rodinných domů. Protože na západní straně převládají západní větry, je v této době čistší vzduch a tím i lepší bydlení spíše na západní než na východní straně. Města se tak rozčleňují na obchodní „city“, „westend“ boháčů na západě a dělnické kolonie „slums“ s továrnami převážně na východě městského organismu. Obdobný vývoj je sledovatelný také u dalších evropských měst. Karlovy Vary jako významné lázeňské letovisko nezůstávají pozadu. Karlovarský Westend představuje unikátní soubor solitérních vilových objektů, samotný zrod vilové architektury v Karlových Varech. Hodnota architektonická i umělecko-řemeslná se díky citlivému zasazení do krajiny plně slučuje s hodnotou urbanistickou. Právě lokalitu karlovarského Westendu je možno chápat jako reprezentativní vzorek pro charakterizování architektonických vazeb na určitá kulturní prostředí. Nejsilnější vliv na karlovarskou architekturu mělo tradičně císařské sídelní město Vídeň se svým v podstatě internacionálním architektonickým okruhem. To se v počátku výstavby vilové čtvrti projevovalo uplatněním klasických antikizujících, neorenesančních či později neobarokních forem. V období Belle Époque na konci 19. století se pro zdůraznění mondénního lázeňského prostředí do Karlových Varů opět vrací romantika středověkých šlechtických sídel, čerpaná z francouzského prostředí plného věží s vysokými kužely či jehlanci střech. V lázeňském městě, kde je tradičně pociťován mimořádný vztah k prostředí, bylo okolí jednotlivých objektů dořešeno dokonalým komponováním zahradních a parkových úprav s doplňováním drobné architektury - pavilónků, altánků, loubí, různých teras, schodišť, vyhlídek apod. Ve druhé polovině 90. let 19. století již naprostá volnost v architektonické tvorbě umožnila uplatnit novoromantické středověké motivy s přejímáním nacionálně podbarvených prvků v různých formách hrázdění.

Karlovarský Westend, Vila Schäffler, v pozadí ruský pravoslavný kostel sv. Petra a Pavla 2

Karlovarský Westend na počátku 20. století, v popředí Vila Splendid

Na počátku 20. století dotváří vilovou čtvrť Westend skupina vilových objektů situovaná západně za dnešní třídou Krále Jiřího, pojmenované původně po proslaveném karlovarském starostovi Eduardu Knollovi. Je to čas pozvolného nástupu secese, která se ovšem pro značný konzervatizmus prostředí uplatňovala velice poskrovnu a spíše v interiérech. Oproti dřívějším principům antikizující vily se symetrickými dispozicemi, odvozenými z Palladiova půdorysu o devíti polích s halou uprostřed, vycházelo dispoziční řešení vilových objektů v období pozdního historismu a secese z koncepce italizující vily s asymetricky řešenou dispozicí. Vstup býval situován z boční strany, odkud se vcházelo do vestibulu a schodišťového rizalitu či asymetricky umístěné věže.

Dresden - Villa Rosa, půdorys, pohledy a řez, Gottfried Semper 1839 3

V prvním desetiletí 20. století se již naplno prosazovala tvorba pozdní, tzv. geometrické secese a rané moderny. Osobité realizace slučovaly rysy dekorativní vídeňské secese a německého dekorativismu, neoromantismu i nového klasicismu s přetransformovanými antickými motivy. Do obliby se dostává rovněž neobiedermeier. Niterný vztah k vídeňskému prostředí je stále více narušován. V souladu s aktuálními prostorovými koncepcemi se tehdy počíná v Karlových Varech uplatňovat dispozice typu „cottage“ s obytnou halou a schodištěm jako centrálním a uzlovým bodem interiéru, často s vrchním osvětlením formou střešního světlíku. Tento anglosaský koncept vychází z moderních anglických předloh zprostředkovaných německým prostředím.2 Nejvýraznějším příkladem tohoto typu stavby je právě majestátní rodinná vila Becherů.

Victorian cottage, Anglie 1880

Rodina Becherů hrála v Karlových Varech po staletí významnou roli a byla známá za hranicemi Čech i Evropy. Zakladatelem rodu byl Georg Becher, který přišel do Karlových Varů v roce 1570 z Jindřichovic. Jeho syn, městský mlynář Michel Becher, založil tři linie rodu. První linie přesídlila okolo roku 1620 do nedaleké Andělské Hory, odkud se ale na počátku 18. století do Karlových Varů opět vrátila a až do jedenácté generace používala příjmení Schneider. Druhá linie, linie Georga Bechera, získala roku 1631 karlovarskou lékárnu a lékárenský provoz udržela ve svém vlastnictví až do roku 1894. Lékárnická linie rodu Becherů se stala zároveň nejbohatší a nejváženější rodinou v lázeňském městě; proto také byli mnozí představitelé této rodové linie Becherů purkmistři a městští radní. Z této linie pocházel také purkmistr Kaspar Becher, známý svým energickým vystupováním proti povstání sedláků roku 1680 z vesnic patřícím ke Karlovým Varům. Karlovarský purkmistr Andreas Wenzel Becher postavil kolem roku 1715 v těsné blízkosti Saského sálu konkurenční Český sál, který se stal základem pozdějšího slavného Grandhotelu Pupp. Třetí linii rodu Becherů založil Jakob Becher, který byl stejně jako jeho syn David obuvnickým mistrem. Od počátku 18. století byli s několika výjimkami všichni členové této rodové linie obchodníci. Tuto tradici započal Georg Leopold Becher, syn Davida Josefa Bechera. Další příslušníci Becherů byli mistři puškaři, nejvyhlášenější z nich byli Leopold Becher a jeho syn Leopold Becher mladší ( jako puškařský mistr působil v Karlových Varech v letech 17501788). Další Becherové byli lékaři, např. dr. Kaspar Anton Becher, strýc Leopolda Bechera, či dr. Wenzel Franz Becher, lékař v Broumově.3 Jedním z nejznámějších členů rodiny Becherů byl dr. David Becher (1725-1792), slovutný lázeňský lékař přezdívaný Hippokrates Karlových Varů. Určil zá2 3

kladní chemické složky karlovarských pramenů a zdůraznil význam kysličníku uhličitého v minerálních vodách. Rovněž doporučil podávání léčivých vod přímo u vývěrů, čímž se zasloužil o vznik pavilónů a kolonád, od té doby typických lázeňských staveb Karlových Varů.4

Strom života Becherů

Strom života Becherů, uprostřed Gustav Becher

Další z rodu, obchodník Josef Vitus Becher, synovec dr. Davida Bechera, proslavil na počátku 19. století jméno rodiny Becherů výrobou žaludečního bylinného likéru. Historie tohoto lahodného hořkosladkého moku sahá až do roku 1805, kdy do Karlových Varů přijel na léčení říšský hrabě Maximilian von Plettenberg-Wittem zu Mietingen se svým osobním lékařem doktorem Christianem Frobrigem z Anglie. Ubytovali se v domě U Tří skřivanů na Tržišti, kde měl v přízemí svůj krámek s kořením Josef Becher. Kromě obchodování s kořením a koloniálním zbožím se Josef Becher věnoval i výrobě alkoholu. Ve chvíli loučení daroval dr. Frobrig svému novému příteli Josefu Becherovi recept na „elixír života“, namíchaný z dvaceti bylin rostoucích v okolí. Josef Becher pak po dvou letech zkoušení a vylepšování začal v roce 1807 vyrábět a prodávat místo elixíru žaludeční kapky podporující trávení, zprvu nazvané „English Bitter“ či „Carlsbader English Bitter“, posléze „Original Karlsbader Becherbitter“. Po vzoru svých předků sloužil Josef Becher také věcem veřejným, stal se městským radním i karlovarským purkmistrem. Byl dvakrát ženat a měl celkem šestnáct dětí, ale pouze pět dcer a dva synové ho přežili. Jeden z jeho synů, později známý karlovarský lázeňský lékař dr. Karl Becher, vybudoval ve svém domě Zlatý klíč soukromé muzeum s bohatou regionální knihovnou. Starší syn Johann Nepomuk Be- Becherova Karlovarská Anglická hořká 6

cher převzal roku 1838 otcovu živnost a stal se představitelem druhé generace spjaté s výrobou žaludečního likéru. Johann Becher přesunul roku 1867 rostoucí výrobu likéru do nové továrny na samém okraji města na Steinbergu, u hebského mostu přes řeku Ohři. V roce 1870 pak bylo nedaleko otevřeno nádraží Buštěhradské dráhy. V roce 1876 pověřil Johann Nepomuk Becher svého švagra Karla Lauba, aby navrhl dnes již typické ploché láhve s vlastními vinětami. Roku 1871 převzal od svého otce Johanna rodinný podnik Gustav Becher Johann Becher Bitter z doby Gustava Bechera (1840–1921). Gustav byl velmi prozíravý a respektovaný obchodník – pojmenoval firmu po svém otci „Johann Becher“ a nechal u obchodní komory v Chebu zaregistrovat ochrannou známku becherovky. Tehdy se objevily i dodnes populární reklamní kalíšky z bílého porcelánu. Gustav Becher také velice rafinovaně zvyšoval poptávku po becherovce formou „umělého nedostatku“, kdy svým zákazníkům neprodal více než pět litrů becherovky měsíčně, což vedlo ke zvýšení poptávky po výrobku. Poptávka po likéru se tak stále zvyšovala a od přelomu 19. a 20. století se sláva becherovky začala šířit i za hranice Rakouska-Uherska. Stala se populární ve Francii, Španělsku v Itálii i v Egyptě. Firma začala sbírat mnohé ceny a medaile, mj. i na výstavách ve Vídni a v Paříži.

Becher - c.k. dvorní dodavatel

Erb rodiny Becherů

Zlatá medaile z Vídně 1894 a z Budapešti 1903

Před první světovou válkou se becherovka dodávala i na císařský dvůr do Vídně (60 litrů likéru měsíčně). Muselo tak dojít k rozšíření provozu, během léta 1901 byla tovární budova zvýšena o patro a doplněna charakteristickou dvojicí nárožních věží. Gustav Becher úspěšně řídil firmu téměř tři desetiletí, než svůj podíl prodal na počátku roku 1900 svým nevlastním bratrům Johannu Michaelovi a Rudolfovi.5 Michael a Rudolf Becherové společně rozšířili továrnu a zaměřili se na nové trhy. Další modernizací pak prošla likérka za Alfréda Bechera roku 1929. Tuto podobu si likérka v hrubých rysech zachovala až do současnosti. Důvodem k předání zavedené a prosperující továrny mohla být mladičká kráska Crescentia Doile, s níž se později Gustav Becher oženil. Crescentia byla dcerou obchodníka Alexandra Doila a Anny Gauder. Svatba se konala v Bolzanu v únoru 1904, Crescentii bylo 24 let a Gustavu Becherovi 64 let. V roce 1911 prodal Gustav Becher svůj rodný dům U Tří skřivanů na Tržišti (dnes zde stojí Palác Atlantik) a ze získaných peněz financoval stavbu rodinné vily v rozrůstající se karlovarské luxusní vilové čtvrti Westend. Manželství Gustava a Crescentie Becherových však zůstalo bezdětné.6

Gustav Becher

Crescentia Becher

5 6

Zastavovací plán na výstavbu vily pro Gustava Bechera byl vypracován v roce 1912 (komisionálně schválen 19. října 1912). Novostavba měla být situována na pozemku č. XV a z části i XIV, rozparcelovaném 5. května 1899 při tzv. Schafferově parcelaci. Staveniště v šířce 12 m mělo být umístěno v minimální vzdálenosti 6 m od hranic sousedního pozemku a 15 m od vstupu na zahradu (uliční čáry). Plánovaná garáž měla být umístěna 6 m od zadní západní hranice pozemku. Ulice Eduarda Knolla obíhala pozemek ve čtvrtkruhovém ohybu a zezadu byla kolem pozemku vedena ještě paralelní cesta.

Vila Becher, zastavovací plán, K. Heller 1912

V září 1912 zpracoval známý karlovarský architekt Karl Heller projekt novostavby. Stavba byla následně 8. listopadu 1912 povolena. Částečně přepracovaný projekt z ledna 1913 byl 15. února 1913 schválen a poté se ihned začalo se

Vila Becher, pohledy severní a západní, K. Heller, září 1912

Karlovy Vary - Vila Becher, pohled jihovýchodní, 20. léta 20. stol. 10

stavbou.7 Stavební práce totiž mohly být v lázeňském městě prováděny pouze v podzimním a zimním období, aby nerušily lázeňskou sezónu. Objekt byl dokončen v následujícím roce 1914. Kolaudace proběhla 23. května 1914.

Vila Becher, pohledy jižní a východní, K. Heller, září 1912

Objekt má dvě nadzemní podlaží s obytným podkrovím v mansardové střeše. Celková kompozice s asymetricky umístěnou věží v nároží a skladbou jednotlivých hmot sleduje oblíbené stylové pojetí italizujících vil, od 80. let 19. století rozvíjené v lázeňském prostředí Karlových Varů. Této koncepci odpovídal i vstup, podle původního projektu navržený do klasické arkádové lodžie, portiku, nesoucí terásku a částečně ustupující z východního průčelí. Další vzdušná lodžie měla krýt vstup do zahrady v patě věže. Motiv válcové věže, která je završena osmibokým vyhlídkovým belvedérem, organicky odkazuje ke stejným zdrojům jako Vila Chopin (Villa Schäffler) z roku 1895, od vídeňské architektonické kanceláře Fellner a Helmer. Pravidelné seskupení hmot a zaoblené rizality zimní zahrady a salónu, vystupující z hmoty stavby, představují motivy tehdy módního Anglického domu (Englisch Haus), šířící se především v německy hovořících zemích. Svými neopalladiánskými motivy navazují v mnohém na antikizující schémata. Naproti tomu užití jemně barokizujících detailů s karnýzovými štíty a dominantní mansardová střecha jsou inspirovány francouzskými vzory. Dodávají stavbě moderní dynamismus. Kompozice vnitřního uspořádání vychází z atriového řešení se střední halou, v obou podlažích otevřenou galeriemi a osvětlovanou vrchním světlíkem vystupujícím z roviny střechy. Dispozice tedy čerpá stále z klasických italských či francouzských principů středové dvorany s obíhající koridorovou (původně ochozovou) chodbou. Je to paralela k antickému Vitruviovu Etruskému atriu (Atrium tuscanicum – Atrium impluviatum), zvednutím středového compluvia ve střešní rovině pak k Atriu displuviatum. V duchu nové klasiky vracející se opět k antickým motivům nesměla ve středobodu haly chybět drobná fontánka, evokující antické impluviatum. Zobytněním střední haly, do níž vede přímé široké schodiště, však již Karl Heller nezastřeně rozvinul dispozici typu „cottage“, oblíbenou v anglosaském prostředí.

Englisch Haus - Villa Geiger, Schwarz, A. Froelich, Charlottenburg 1909

Atrium impluviatum a Atrium displuviatum

Denton Hall - Grantham, salon, Arthur W. Blomfield, 1884

Vila Becher, řez, K.Heller, září 1912 13

Objekt byl řešen jako rodinný palác - Palais Becher, s komfortním vybavením. V suterénu domu se nacházela prádelna, žehlírna, kotelna s prostorem pro uložení koksu a také byt domovníka s jedním pokojem a kuchyní. Ve zvýšeném přízemí byl salón, přijímací pokoj, jídelna s arkýřem a zimní zahradou, kuchyně s přípravnou a spíž. Nechyběla zde ani koupelna s toaletní místností pro garde- Vila Becher, suterén, K. Heller, červen 1913 robu, šatna a záchod. V prvém patře pak bylo obytné apartmá s ložnicí a čtyřmi pokoji pro hosty, lázeň s toaletou a dva záchody. V podkroví pak byl ještě pokoj pro hosty a komory. Konstrukce zdí byly klasické cihelné, již doplněné betonovými dílci. Zastropení bylo provedeno ze segmentových cihelných klenbiček osazovaných na železné traverzy spojované nýtováním. Vestavěný dřevěný Vila Becher, přízemí, K. Heller, červen 1913 nábytek zhotovila firma Vereinigte Werkstatten für Kunstgewerbe, Viktoriastrasse 5/7, Dresden-Altstadt. Centrální topení na kvalitní koks dodala firma „Deco“ a.s., G. Helbling & Comp. Berlin–Küssnacht–Zürich.

Vila Becher, 1.patro, K. Heller, Ä?erven 1913

Vila Becher, 2.patro, K. Heller, Ä?erven 1913 15

Vila Becher, garáž, K. Heller, říjen 1912

Vilu obklopovala zahrada s přírodně krajinářskou úpravou a letním loubím. V druhé polovině roku 1914 byl ještě v severozápadní části pozemku vybudován drobný objekt garáží s jemnou mansardovou střechou. Obvodové stěny byly pokryty po francouzském způsobu dřevěnými trelážemi s popínavou zelení. Uprostřed garáží byla provedena montážní jáma a vedle garáže zásobník na benzín. Gustav Becher zemřel 19. února 1921. Rodinnou vilu Becherů poté získal Spolek pro chemickou a hutní výrobu / Verein für chemische und metallurgische Production z Ústí nad Labem. Nadále však byl objekt nazýván Vilou Becher. V roce 1928 vestavěl Spolek pro chemickou a hutní výrobu do suterénu vily vinný sklep, který navrhl karlovarský stavitel Fridrich Seitz. Dále byla upravena benzínová nádrž vedle garáže v zahradě. Betonářské práce prováděla karlovarská filiálka známé firmy Pittel & Brausewetter. Za druhé světové války bylo ve vile Gustava Bechera umístěno krajské velitelství SS. Toto tragické období připomněl znak SS, který byl nalezen při poslední rekonstrukci ve štítu vstupního vestibulu (znak byl zakonzervován a ponechán na místě jako výmluvný doklad své doby). Po roce 1945 byla Vila Becher znárodněna. Od roku 1951 do roku 1987 sloužila jako Dům pionýrů a mládeže. Poté byla delší dobu uzavřena. Ve druhé polovině 90. let 20. století přikročil Školský úřad Karlovy Vary, v jehož majetku se tehdy dům nacházel, k zahájení přestavby objektu na hudební školu. Tato přestavba však byla realizována značně nárazově, s problematickými zásahy do stavební substance i původního mobiliáře domu. V této době také docházelo k opakovanému vykrádání objektu 16

Vila Becher, garáž, K. Heller, únor 1914

a k postupnému odcizování a vandalskému ničení cenných částí dochovaného mobiliáře. Přestavba tak nabrala zcela devastující charakter. Po jejím následném zastavení docházelo k dalšímu chátrání objektu. Vilu Becher zachránil až převod Ministerstva školství České republiky do majetku Karlovarského kraje, v rámci směny za jinou nemovitost v Karlových Varech. Pozemky kolem vily patřily městu Karlovy Vary, které je Karlovarskému kraji prodalo v roce 2006. K hledání nové duchovní náplně Vily Becher přistupovala Rada Karlovarského kraje velmi odpovědně. Po období konzultací a jednání, kdy se hledalo nové využití objektu, se představitelé kraje shodli na tom, že hodnota objektu i samotné jméno Becher, které je s touto vilou spjato, předurčují objekt pro využití v oblasti kultury a umění. Pro vysokou architektonickou a umělecko-historickou hodnotu objektu bylo pro Vilu Becher navrženo nové využití jako polyfunkční centrum pro mladé výtvarníky se zaměřením na činnost vzdělávací, výstavní, uměleckou, reprezentační a ubytovací. Pro tyto zvolené činnosti je objekt vhodný vzhledem k architektonickému ztvárnění, situováním v území, možností využití rozsáhlé zahrady kolem vily a především stávající dispozicí – rozmanitostí a variabilitou interiérových prostor. Hlavním cílem rekonstrukce Vily Becher tak byla přeměna cenného, ale nevyužívaného objektu na interaktivní galerii, za účelem podpory cestovního ruchu v Karlovarském kraji.8 Projekt přestavby vypracovala Projekční kancelář spolupracovníků Karlovy Vary, generálním projektantem byl Ing. arch. Miloslav Bokota, projekt interiéru zpracovali Ing. arch Michal Karas a arch. Jiří Hájek, parkové úpravy Ing. Zuzana Macešková. Rekonstrukce stavby Interaktivní galerie – Becherova 8

vila byla zahájena 6. listopadu 2009. Stavební práce provedlo sdružení THERMIA-BAU, a. s., restaurátorské práce prováděla renomovaná restaurátorská společnost GEMA ART GROUP, a. s., Praha.9 Náročné restaurování Vily Becher bylo dokončeno v polovině roku 2011. Dům umění Becherova vila ve správě Galerie umění Karlovy Vary dnes již vstřícně otvírá své brány široké veřejnosti. Průvodce BecHerovou vILou Vila Becher, dnes „dům umění Becherova vila“, je situována v horní části třídy Krále Jiřího. Objekt je i se zahradou součástí památkově chráněného území, navíc je zapsanou nemovitou kulturní památkou. Jedná se o vilu, solitérní stavbu, která zcela zapadá do prostředí honosné vilové čtvrti Karlových Varů, zvané Westend.

Vila Becher, jihovýchodní nároží

ExtERIéR Jednopatrový objekt s obytným podkrovím byl postaven na vcelku pravidelném čtvercovém půdorysu, z něhož vystupují střední rizality završené karnýzovými štíty s dekorativními koulemi (čučkami) ve vrcholu a oblé tvary salónu a zimní zahrady. Do styku východního a jižního traktu je vetknuta válcová věž vrcholící osmibokým nástavcem s vyhlídkovým belvedérem a zastřešená osmibokou jehlancovou stříškou. V přízemí je k věži přimknut čtvrtkruhový rizalit prolomený trojicí vysokých arkádových oken, ukončený teráskou. K němu se přimyká dvouramenné schodiště se vstupem do zahrady. Původní vstup do domu byl oproti prvotnímu návrhu vysunut do líce východ9

ního průčelí ve formě přístavku s karnýzovým štítem, ozdobeným na vrcholovém klenáku dekorativní koulí, (stejným, jaké nesou i střední rizality). Hlavní vstup byl situován do severního průčelí a tvoří jej široký otvor, do kterého jsou osazeny původní zrestaurované prosklené dveře z mořeného dubu s fazetovanými skly a doplněné tordovanými dříky sloupků. Tento hlavní reprezentační vstup byl kryt mohutnou mansardovou markýzou, která vytvářela mimořádně monumentální entrée. Vedle hlavního vstupu se nachází i vstup provozní s jednokřídlými dveřmi, který vede na postranní provozní schodiště.

Vila Becher, severovýchodní nároží

Vila Becher, východní průčelí 19

Obvodový plášť objektu byl v duchu rané moderny velice střídmý. Sokl byl proveden z kyklopského zdiva, tedy z pískovcových neomítnutých kvádrů, které tvoří mohutnou podnož budovy. Plocha fasády byla opatřena tvrdou šlechtěnou omítkou, tzv. teracovou omítkou, imitující kámen, včetně řemeslného opracování povrchu pemrlováním a šalírováním (typickými záseky hran na způsob kamenicky opracovaného zdiva). Při restaurování původních omítek bylo zjištěno, že materiál použitý k omítnutí obsahoval mramorovou drť. Původní omítky byly citlivě opraveny a doplněny s retuší v barvě evokující přírodní pískovec. Výraznější Vila Becher, hlavní reprezentační vstup v severním průčelí prvky architektonického členění fasády představovaly pouze mělké lisény na nároží rizalitů, arkády v oblých rizalitech a profilované římsy. Zajímavým architektonickým detailem je uplatnění kapek (guttae), které obvykle doprovázejí triglyfy, zde jsou ovšem v ose arkád samotné, bez triglyfů. Výrazným členicím prvkem jinak plošně provedené fasády se Vila Becher, vstupní dveře staly vpadlé, slepé záklenky oken v patře a žaluziové okenice opatřené zeleným nátěrem. Podle dochovaných archivních materiálů lze soudit, že okenice nebyly na všech oknech, ale pouze na třinácti oknech, v přízemí i patře. Zajímavým a dnes již velice cenným technickým prvkem byly výsuvné venkovní rolety, které se obsluhovaly z interiéru a při vysunování se stáčely do obdélných schránek nad okny v interiéru. I ty se zachovaly původní a z větší části byly re20

staurovány. Repasovány byly rovněž původní dřevěné výplně oken, členěné podle anglického způsobu do drobnějších tabulek. V původním vstupním vestibulu, zimní zahradě a v prostoru velkého schodiště se zachovaly a byly zrestaurovány jemně probarvované vitráže. Původně se na balkónech a terasách uplatňovaly jako dekorace také tvarované dřeviny.

Vila Becher, původní vstup

Vila Becher, žaluziové okenice 21

Vila Becher, detail karnýzového štítu původního vstupu

Vila Becher, západní, zahradní průčelí 22

Střecha je mansardová, jež umožňovala vložení dalšího obytného prostoru, s vrcholovým světlíkem. Střešní rovinu člení vedle štítů rizalitů vikýře ukončené půlkruhem i segmentem, jejichž archivolta je lemována p rof i l o va n o u římsou s volutami a doplněná čučkami. Původně byla střecha kryta pálenou krytinou, dnešní krytina z měděného plechu byla položena při rekonstrukci v 90. letech 20. století.

Vila Becher, rizalit v podvěží

Vila Becher, detail kapek na rizalitu

Vila Becher, detail fasády 23

IntERIéR V interiéru Becherovy vily se dochovala řada umělecko-řemeslných prvků a architektonických detailů. Cílem obnovy byla záchrana a restaurování dochovaných historických prvků a v maximálně možné míře rehabilitace původního stavu z roku 1914. Schodišťová hala Do Vily Becher dnes vcházíme hlavním vstupem v severním průčelí, krytým obnovenou markýzou. Ocitáme se rovnou ve schodišťové hale před mohutným, trojramenným reprezentačním schodištěm, které je řešeno jako visuté, samonosné. Schodišťové stupně s ladnými křivkami jsou zhotovené ze světlého vápence, stejně jako obklad soklové části vestibulu. Železné zábradlí jednoduchých tvarů z tyčoviny, doplněné čabrakovými motivy, bylo pozlacené 24karátovým plátkovým zlatem. Schodišťová hala je prosvětlena velkým oknem členěným do devíti polí s půvabnými vitrážemi oblíbených routových vzorů.

Vila Becher, schodišťová hala 24

Vila Becher, schodiště, vitráž

Vila Becher, vitráž

Vlevo od schodišťové haly je prostor původního vstupního vestibulu s dochovanými dřevěnými dveřmi prosklenými fazetovými skly a obnovenou dřevěnou polygonální lucernou v nadsvětlíku. Okna mají zachovány jemné vitráže. Dnes je zde umístěna pokladna galerie s šatnou.

Vila Becher, vitráž, detail

Vila Becher, původní vstupní vestibul 25

Vila Becher, lucerna vítající návštěvníky ve vestibulu

Vpravo od hlavního schodiště se nachází drobné provozní schodiště, které vede ze suterénu až do třetího nadzemního podlaží. Schodišťové stupně provedené z hrubozrnné žuly jsou zasazeny do plné vřetenové zdi.

Vila Becher, provozní schodiště

Přízemí - exPozIce hala Do haly, která je centrem celého objektu, se vstupuje kyvnými dveřmi v mohutné dřevěné stěně. Ta je provedena z mořeného dubu a prosklena po anglickém způsobu menšími tabulkami s fazetovaným sklem. Do středního dílu nadsvětlíku je vsazen dekorativní motiv čtyřlistu s medailónem. Obdobná dřevěná stěna v patře již byla opatřena nátěrem v bílém tónu a opticky tak symbolizovala jinou funkci prvního patra oproti společensky přístupnému přízemí. Hala je v obou podlažích otevřena galeriemi a na způsob atria osvětlována imaginárním světlem přicházejícím z vrchu, ze střešního světlíku. Strop haly v přízemí je řešen jako kazetový, dřevěné profilované lišty vytvářejí drobné kazety v evokaci anglického či japonizujícího prostředí. Ze střední haly jsou přístupné jednotlivé místnosti, symetricky rozmístěné 26

kolem centrální plochy. Na dominantní stěně proti vstupu ze schodiště je dvojice vstupů do jídelny ukončená supraportou, dřevěnou profilovanou římsou se zubořezem. Do středu stěny byla vložena fontána s barevnou mozaikou v odstínu blankytné modré a zlaté s routovými motivy. Fontána byla zasazená do plochy obložené černým mramorem. Její přesná podoba se ale bohužel nedochovala.

Vila Becher, přízemí, vstup do haly

Vila Becher, hala v přízemí

Vila Becher, strop haly

Salón – zaSedací míStnoSt Ve východním traktu, vlevo od střední haly, se nachází zasedací místnost, která původně sloužila jako salón, kde se přijímaly návštěvy. Místnost se otevírá do zahrady velkým segmentově vyklenutým rizalitem a je prosvětlena trojicí vysokých arkádových otvorů se středním vstupem na terasu. Původní výplně jsou zarámovány dřevěným kazetovaným deštěním ve formě pilastrů, původně se zlacením vnitřních profilů. K salónu byla připojena šatna, toaletní místnost a WC.

Vila Becher, salón

obytný pokoJ – Salónek Na salón navazoval původně obytný pokoj se čtvrtkruhovým rizalitem, prolomeným trojicí vysokých arkádových oken. Dnes slouží prostor jako salónek. Strop pokoje je řešen jako kazetový, čtvercové kazety jsou vymezeny profilovanými štukovými lištami a vše je ponecháno v čistém bílém tónu. 28

Vila Becher, strop v salónku

Jídelna Se zimní zahradou – víceúčelový Sál Obytný pokoj, dnešní salónek, je shrnovací dřevěnou stěnou přístupný společně s velkým prostorem původní jídelny. Zde se rodina Becherů scházela kolem velkého dubového stolu situovaného uprostřed místnosti. Stěny byly obloženy dřevěným mořeným táflováním a vestavěným nábytkem, příborníkem. Nábytková sestava byla poničena, zachovala se pouze spodní konzolová římsa a pilastry oddělující jídelnu od zimní zahrady v navazujícím půlkruhovém rizalitu. V jižní části je prostor jídelny otevřen do obdélného rizalitu, označovaného dobově jako arkýř. Vstup do arkýře je vydělen segmentovým obloukem s dřevěným deštěním a pilastry, původně vynášeným širokými konzolami, které můžeme spatřit u pilastrů zimní zahrady. Celý prostor arkýře býval pojednán iluzivním táflováním (malba přírodního mořeného dřeva).

Vila Becher, průhled do jídelny 29

Vila Becher, pohled do arkýře

Vila Becher, jídelna před restaurováním

Vila Becher, jídelna po restaurování 30

Vila Becher, malovaný pás v jídelně

Jídelna byla zastropena dřevěnou valenou (segmentovou) klenbou, která byla omítnuta a členěna sítí kvadrilobů v iluzi kazetování. Nad vstupem z haly si můžeme povšimnout trojice otvorů, které kryje mřížka. Je to důmyslný systém původního větrání - ventilačního systému objektu. Na segmentovém oblouku zimní zahrady se zachovala malba s kazetováním a rostlinnými motivy. Zimní zahrada je prosvětlena vysokými arkádovými okny, která mají zachovány jemné vitráže se žlutými terčíky. přípravna a kuchyně - šatny K jídelně byla původně v západním traktu připojena drobná přípravna a kuchyně se spíží. Dnes se v těchto prostorách nacházejí šatny. Do prostoru původního provozního WC byl vestavěn výtah, který ve vile nebyl kupodivu původně instalován, ač se jinde ve své době běžně zřizoval. Suterén – ateLIéry a díLny Původně se v suterénu nacházely provozní místnosti – prádelna, žehlírna, kotelna a byt domovníka s malou kuchyní. Později zde byl vestavěn i vinný sklípek, který se ale bohužel do současnosti nezachoval. V současné době slouží suterénní prostory pro vlastní výtvarnické aktivity návštěvníků. Dvě místnosti jsou řešeny alternativně jako grafický nebo malířský ateliér a kreslírna, resp. počítačové ministudio, dále se zde nachází keramická dílna s vypalovací pecí, knihovna a nezbytné zázemí.

Vila Becher, pohled z jídelny do haly 31

Vila Becher, suterén

1. Patro – výStavní ProStory hala V centru dispozice je otevřená galerie střední haly, která je jednou z nejcennějších prostor v objektu. Stěny ochozové galerie byly pojednány v zeleném nátěru s černým rámováním podpořeným bílými lemy. Ve vlysu pod stropem se zachovaly nástěnné malby s antikizujícími motivy, figurálními, zoomorfními, florálními i geometrickými. Je zde patrná snaha o iluzi maleb pompejského typu, provedených temperou až s překvapivou sytostí barev. Malby patří k cenné ukázce výtvarného umění na rozhraní pozdní secese a nadcházejícího art deco. Jejich umělecko-historická hodnota je značně vysoká. Jedná se takřka o poslední takovouto nástěnnou malbu z počátku 20. století v Karlových Varech. Podlahu tvoří lité teraco

Vila Becher, hala před restaurováním 32

s drobnou mozaikou tvořenou z kostiček z drtě béžové, bílé a černé barvy. Strop galerie, otevřené do druhého patra, je pojednán malbou v evokaci kazetového členění se stylizovanými růžicemi.

Vila Becher, hala, malby před restaurováním

Vila Becher, vstup do haly v 1. patře 33

Vila Becher, hala v patře

Vila Becher, hala, malby po restaurování 34

Vila Becher, hala v patře

Vila Becher, hala, malby po restaurování 35

Vila Becher, strop haly

Vila Becher, strop haly, detail malby

Vila Becher, ocelovĂĄ nĂ˝tovanĂĄ konstrukce stropu a podlahy

hoStinSký pokoJ – výStavní Sál Vlevo (ve východním traktu) se z haly vstupuje do „parádního“ hostinského pokoje, který je prosvětlen trojicí velkých otvorů s původními výplněmi a vstupem na drobný segmentový balkónek. Pod mohutným fabionem stropu se zachoval malovaný vlys s florálními vzory imitující mozaikové výplně. Při restaurování malby byla unikátně nalezena signatura tvůrce, který je nepochybně autorem i maleb v galerii. Autor se podepsal v tradičním znaku malířského cechu s třemi plnými štítky monogramem „GM“ a datací 1914.

Vila Becher, hostinský pokoj

Vila Becher, hostinský pokoj, detail malby

ložnice a další hoStinSké pokoJe – výStavní Sály Další výstavní sály se nacházejí v soukromém apartmá rodiny Becherů, ložnici a přilehlých hostinských pokojích. Ložnice byla původně situována v jihozápadním nároží s drobnou teráskou v podvěží. V jižním traktu bývala prostorná koupelna (lázeň), šatna a WC. Zajímavostí je, že přístup na drobný balkónek byl veden právě z prostoru lázně. Návštěvníci si zde mohou povšimnout technické vymoženosti své doby, originálních žaluziových rolet, stáčených do vnitřních schránek nad okny. Unikátně se zachovaly rovněž i mechanismy ovládání rolet bez toho, aniž by se musela okna otevírat.

Vila Becher, ložnice

Vila Becher, pohled z ložnice k lázni 38

2. Patro - uBytování Do druhého patra vede přístup již pouze postranním provozním schodištěm. Hala se zde otevírala do vrchního světlíku ve střeše, krytého vitráží. Ta se ovšem nedochovala, proto byla realizována nová moderní vitráž, korunující celkový průhled galerií. Prostory v tomto podkrovním patře jsou koncipovány jako ubytování pro hosty Karlovarského kraje a ubytování pro správce objektu. I původně se zde nacházely provozní a hostinské pokoje. Dále jsou zde situovány kancelář kurátora galerie a depozitář. V převýšené osmiboké nástavbě věže, ještě o patro výše, byl vytvořen vyhlídkový pavilón, zvaný belvedér, odkud se otevíral čarokrásný pohled na celý karlovarský Westend.

Vila Becher, schodiště do podkroví 39

Vila Becher, obytné podkroví, pohled do podvěží

zahrada a zahradní domek – původní garáž Zahrada je koncipovaná jako odpočinkové místo v přírodně krajinářském pojetí. V severozápadním cípu zahrady stojí drobný přízemní objekt postavený původně jako garáž. Kvadratickou hmotu stavby završuje nízká mansardová střecha s mělkým námětkem. Dnes objekt slouží jako zahradní domek.

Vila Becher, garáž, zahradní domek 40

Vila Becher, sloupek branky oplocení

Pro jednotlivé prostory interaktivní galerie jsou navrženy následující činnosti: Ve víceúčelovém sálu a přilehlém salónku – aktuální exkluzivní výstavy, scénické vizualizace, komorní koncerty, literární večery, přednášky apod. Uvažovaná stálá expozice – reálie života Gustava Bechera a celé rodiny Becherů a jejich díla Výstavy dlouhodobého charakteru - prezentace zaměřené především na dění v oblasti umění Ubytování vyšší kategorie pro významné hosty Karlovarského kraje, příležitostné ubytování pro externí spolupracovníky, případně účastníky uměleckých dílen Dlouhodobé i krátkodobé vzdělávací kurzy, semináře, workshopy Kulturní akce komornějšího typu, navazující na vlastní zaměření jednotlivých činností, v letním období s využitím venkovního prostoru – upraveného rekonstrukcí zahrady pro tento účel 41

Poznámky: Zeman Lubomír, Karlovarský Westend, Karlovy Vary 1998, 278 s. Zeman Lubomír (ed.) – Černý Zbyněk – Horváthová Jana – Rund Michael, Slavné vily Karlovarského kraje, Praha 2010, 265 s. 3 Ludwig Karl, Med. Dr. David Becher, Badearzt in Karlsbad 1725-1792, Karlsbad 1925, s. 3-4. 4 Ibidem, s. 4-48; nejnověji: Med. Dr. David Becher, Hippokrates Karlových Varů. Sborník přednášek z balneologické konference, Karlovy Vary 2010, 63 s. 5 Wiener Zeitung, 8. srpna 1903, s. 41. 6 Víšková Petra – Čižmář Zeno, Becherovka, tajemství třináctého pramene, Karlovy Vary 2007, s. 45, 55-57. 7 Stavební archiv Magistrátu města Karlovy Vary (dále jen SA MM K. Vary), složka č. 1196. 8 Prudík Jan, Becherova vila, úvodní slovo. In: http://www.becherovavila.cz 9 http://www.gemaart.cz/restaurovani/becherova-vila-v-karlovych-varech 1 2

Prameny Stavební archiv Magistrátu města Karlovy Vary Jan Becher Muzeum Wiener Zeitung, 8. srpna 1903 Wiener Bauindustrie-Zeitung Die Kunst X, 1907 Die Kunst XXXXV., XXXXVI. 1921-1922 LIteratura Ehmig Paul, Das Deutsche Haus I.-III, Berlin 1916-1922 Jáchymovský Vladislav, Ten dům nám nebourejte, In: Lázeňský časopis 1990 Kuča Karel - Zeman Lubomír, Památky Karlovarského kraje, Karlovy Vary 2006 Ludwig Karl, Med. Dr. David Becher, Badearzt in Karlsbad 1725-1792, Karlsbad 1925 Med. Dr. David Becher, Hippokrates Karlových Varů. Sborník přednášek z balneologické konference, Karlovy Vary 2010 Mignot Claude, Architektur des 19. Jahrhunderts, Köln 1994 Muthesius Hermann, Landhaus und Garten, Neue Folge, München 1919 Švácha Rostislav, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1995 Víšková Petra - Čižmář Zeno, Becherovka, tajemství třináctého pramene, Karlovy Vary 2007 Zeman Lubomír, Karlovarský Westend, Karlovy Vary 1998 Zeman Lubomír (ed.) - Černý Zbyněk - Horváthová Jana - Rund Michael, Slavné vily Karlovarského kraje, Praha 2010 42

IsBN 978-80-87104-76-7