NOVÉ LÁZNĚ S CASINEM V MARIÁNSKÝCH LÁZNÍCH HISTORIE Největší stavební rozvoj zaznamenaly Mariánské Lázně od 70. let 19. století do první světové války. Mezi lety 1869 a 1890 vzrostl počet domů v celé aglomeraci Mariánských Lázní a Úšovic ze 178 na 359, tedy dvojnásobně. Výrazně se zvýšil i počet lázeňských hostů, který od poloviny 40. let 19. století dlouhodobě stagnoval v rozmezí 3–5 000. Roku 1874 překročil poprvé hranici 10 000, koncem 90. let 20 000 a maxima bylo dosaženo roku 1911, kdy se zde léčilo 34 509 osob. Z tohoto důvodu bylo nutné neustále zvětšovat a rozšiřovat kapacitu léčebných zařízení, kde se poskytovaly lázeňské služby. Nedostatečná kapacita lázeňských provozů byla pociťována již v první třetině 19. století. Vzhledem k očekávanému nárůstu lázeňských hostů rozhodl v roce 1827 tepelský opat Karel Reitenberger o výstavbě dalšího lázeňského zařízení – Nových lázní. Nová lázeňská budova byla postavena v zimním období 1827-1828 (mimo lázeňskou sezónu) v blízkosti stávající lázeňské budovy (od té chvíle označované jako Staré lázně, dnes Centrální lázně), na pravém břehu potoka Hamelika, podle plánů inženýra zemského stavebního ředitelství v Praze Josefa Esche.1 V nově otevřených lázních se lázeňští hosté koupali již 5. července 18282. Byl to přízemní objekt s krajními štítovými rizality ve formách anglické palladiánské architektury. Průčelí podélného křídla bylo pročleněno pilastry a sedmi osami vysokých, segmentem ukončených oken. Vstupy do krajních rizalitů byly opatřeny palladiánským či serliovským motivem termálního okna. Lázeňská budova obsahovala 10 kabin pro minerální koupele, k nimž byla přiváděna voda z blízkých železitých pramenů Ambrožova a Karolini-
Mariánské Lázně - Nové lázně, pol. 19. století 01
na. Vzhledem k vyššímu obsahu železa se nazývaly „železité“ či „ocelové“ (ocelité) koupele. Po italském způsobu byly lázeňské koupelny větrány a osvětleny pomocí střešního světlíku nad hřebenem podélného průčelí. V levém krajním rizalitu byl umístěn společenský konverzační sál pro konání bálů a koncertů, v pravém rizalitu byl byt správce lázní. Lázeňských hostů ale neustále přibývalo a opat Melchior Mar musel přistoupit v roce 1841 k rozšíření Nových Lázní. Podélný trakt s koupelnami byl rozšířen na pravou stranu o pět okenních os (na celkem dvanáct okenních os) a krajní štítové rizality byly navýšeny o patro.
Mariánské Lázně - Nové lázně, V. Morstadt, kolem roku 1860 02
Jinak klasicistní podoba zůstala objektu zachována včetně pilastrového řádu rámující jednotlivá půlkruhová okna. Krajní rizality byly nově tříosé s vysokým pilastrovým řádem. Rozšířením lázeňské budovy stoupl počet lázeňských kabin z 10 na 14 a byla instalována nová sprchová lázeň. Za budovou vznikla nová kotelna, odkud byla potrubím vedena ohřátá minerální voda do Nových lázní.3 V přestavěném levém rizalitu byl dne 29. června 1841 otevřen nový prostorný konverzační sál (Konversationsaal) s čítárnou. V patře pravého znovupostaveného rizalitu byly upraveny pokoje k ubytování lázeňských hostů.4 K bočním stranám rizalitů se připojovaly nízké přístavky zastřešené sedlovými střechami, v jednom z nich byl u sálu zřízen výčep.
03
Mariánské Lázně - Nové lázně, po rozšíření v letech 1867-1868
Mariánské Lázně - Nové lázně, plán rozšíření, Fr. Zickler 1867 (SA MÚ M. Lázně)
Mariánské Lázně - Nové lázně, rozšíření, Fr. Zickler 1867, půdorys (SA MÚ M. Lázně) 04
Růst Mariánských Lázní však nadále pokračoval. Za nového opata tepelského kláštera Maxe Liebsche došlo k dalšímu rozšíření budovy Nových lázní. Podle projektu mariánskolázeňského stavitele Friedricha Zicklera byl v letech 1867-1868 k původnímu objektu na pravé straně přistavěn další podélný trakt s lázeňskými koupelnami, ukončený nárožním štítovým rizalitem ve stejném duchu jako stávající dva rizality.5 Nyní tedy měly Nové lázně podobu dvou přízemních podélných traktů se třemi o patro převýšenými štítovými rizality. Počet lázeňských kabin a pokojů se zdvojnásobil. Do Nových lázní byl v roce 1869 přiveden Ferdinandův pramen, který sloužil také k podávání speciálních „ocelových“ koupelí, čímž se Nové lázně staly v tomto směru bezkonkurenčními. Nacházelo se zde celkem 42 kabin pro ocelové koupele z Ambrožova, Karolinina a Ferdinandova pramene, dále parní lázně pro pány a dámy se sprchami všeho druhu.6 V levém krajním rizalitu byl upraven starý konverzační sál v nový Cursaal v monumentálním duchu italských mramorových sálů. Ve středním rizalitu byly čekárny a salónky, v nově přistavěném pravém rizalitu byla umístěna čítárna. V letech 1884-1885 byla před vstup pravého krajního rizalitu představěna podle projektu Friedricha Zicklera vstupní terasa s dvojramenným přímým schodištěm a za rizalitem byla vybudována dvoupodlažní přístavba sprch s bazénem osvětlovaná střešním světlíkem.7 V letech 1889-1890 byl podle projektu vídeňského ateliéru Miksch a Niedzielski k zadnímu traktu Kursaalu přistavěn ještě objekt velké kuchyně s ubytovacími pokoji v patře a z boku v roce 1897 dřevěná krytá veranda, kterou později nahradila litinová konstrukce s obdobnými detaily, jaké najdeme na hlavní Lázeňské kolonádě, postavené v letech 1888–1889 podle návrhů téhož slavného projektového ateliéru.
Mariánské Lázně - Café salon 1875 (SA MÚ M. Lázně) 05
Mariánské Lázně - přístavba Kursaalu, Miksch a Niedzielski, 1889 (SA MÚ M. Lázně)
Mariánské Lázně - přístavba Kursaalu, 1889
Potřeba dalšího navýšení kapacity lázeňských zařízení znovu vyvstala v 90. letech 19. století. Nárůst počtu lázeňských hostů vyvolal ve městě stavební horečku i adekvátní rozšíření balneoterapeutických zařízení. Prvním krokem bylo vybudování samostatného komplexu Slatinných lázní (Moorbad) v letech 1880 - 1882 podle projektu Friedricha Zicklera, dalším krokem byla kompletní přestavba Starých lázní v letech 1891-1892 podle plánů stavitele a architekta Josefa Schaffera, nového ředitele lázní. Vyvrcholením nových úprav pak byla celková přestavba Nových lázní realizovaná v letech 1893– 1896. 06
Mariánské Lázně - Nové lázně, schéma nové výstavby, Schaffer 1892, žlutá linie původní rozsah Nových lázní, červená linie, rozsah nové výstavby a černá linie zachovávané části Kursaalu (SA MÚ M. Lázně)
Nový lázeňský areál měl být „ozdobou města“ nejen pro své architektonické ztvárnění, ale i pro kvalitu lázeňské léčby prováděné na úrovni tehdejší medicínské vědy. Zpracováním projektu Nových lázní byl pověřen ředitel klášterních léčebných zařízení v Mariánských Lázních, architekt Josef Schaffer.8 V roce 1893 se vydal opat Alfred Clementso s lázeňským inspektorem Severinem Würfelem na cesty po německých a rakouských lázních, aby poznali nové moderní prvky v léčebné i stavební organizaci lázní. Navštívili Bad Kissingen, BadenBaden, Wiesbaden, Bad Wildungen, kde si prohlédli tamější technická zařízení a informovali se o novinkách v balneologii.9 Stavba Nových lázní trvala čtyři roky. Vzhledem k tomu, že se v lázeňském prostředí smělo stavět pouze mimo lázeňskou sezónu (od října do května) a stále musel být k dispozici stejný počet lázeňských kabin, byla výstavba velice náročná. Stavba probíhala po etapách a nová budova začala sloužit svému účelu po částech a současně byly ještě využívány i prostory staré budovy. Stavbu vedl zeť Josefa Schaffera, mariánskolázeňský stavitel Johann König. První etapa výstavby Nových lázní proběhla v zimě 1892-1893 stavbou příčného východního křídla, které bylo situováno do dvora původní lázeňské budovy. Tehdy bylo vybudováno deset lázeňských kabin, používaných již v letní sezóně 1893. Na podzim a v zimě 1893-1894 začala druhá stavební etapa, kdy bylo postaveno západní křídlo a západní přední část až ke střednímu dílu. Ve volném dvorním prostoru vznikl suterén s nádhernými parními lázněmi s dvěma bazény. V té době byla upravena i Ferdi07
Mariánské Lázně - Nové lázně po přestavbě
Mariánské Lázně - Nové lázně, pohled na vstupní průčelí 08
nandova, dnes Reitenbergerova třída. Třetí stavební etapa proběhla v zimě 1894-1895, kdy byly demolovány staré parní lázně a vystavěna střední část se vstupním vestibulem. Uvnitř bylo postaveno schodiště a postupně byla osazována i výzdoba jak v exteriérech, tak v interiérech nové budovy. Ve čtvrté stavební etapě v letech 1895-1896 došlo k výstavbě zbývající východní přední fronty, která navázala na příčné křídlo postavené již v zimě 1892-1893. Dne 26. května 1896 požádal lázeňský inspektor Severin Würfel městskou radu o udělení povolení k otevření provozu Nových lázní. Povolení bylo stavebním úřadem Mariánské Lázně vystaveno 1. června 1896 a stavba Nových lázní tak byla ukončena.10 V letech 1899–1900 se uskutečnila celková přestavba starého Kursaalu. Autorem projektu byl opět Josef Schaffer, který při této přestavbě zachoval ústřední velký Mramorový sál z roku 1867, doplnil jej dvěma nižšími postranními křídly, před které postavil příčné
09
křídlo.11 Architektonicky zvolil pro oba areály stejný stavební sloh vrcholné italské renesance. Kursaal ponechal v těsné blízkosti, oddělený desetimetrovou uličkou. Spojení Kursaalu s lázněmi tak nadále symbolizovalo integrální spojení společenských a léčebných prvků. Celý areál byl otevřen uprostřed července roku 1900, velký koncertní sál byl však otevřen již 14. června 1900, kdy ještě probíhaly stavební práce uvnitř ve vestibulu.12 Kursaal se stal jedním z nejreprezentativnějších společenských objektů v Mariánských lázních. Zde se setkal císař František Josef I. v srpnu 1904 s představiteli města a celého kraje, s vyslanci a se šlechtou, pronesl k nim řeč a hovořil s nimi. Zde probíhal po válce v létě 1946 první mezinárodní lmový festival v ČSR. Filmy se promítaly z balkónku v prvním patře kavárny Casina. Po skončení první světové války ztrácí klášter Teplá v roce 1919 v rámci pozemkové reformy své lázeňské objekty v Mariánských Lázních. Správa majetků přešla v roce 1920 na tzv. „Lázeňskou nájemní společnost“ a v roce 1926 byla vytvořena „Úřední správa pramenů a lázeňských objektů kláštera Teplá“. V letech druhé světové války se v Nových lázních léčili zranění němečtí vojáci. Po skončení válečných let následovalo v roce 1948 znárodnění a lázně byly začleněny do nově vzniklého podniku Československé státní lázně a zřídla. Balneoterapeutická zařízení a kabiny pro koupele byly rušeny a Nové lázně sloužily jako nemocnice. V roce 1950 začala přestavba Nových lázní a v roce 1953 sem byl přestěhován Rehabilitační ústav. Budova Nových lázní se přejmenovala na „Lázeňský rehabilitační ústav“.13 Hlavní léčbou byl tělocvik. V suterénu Nových lázní se prováděl kondiční tělocvik, v zrcadlovém sále Kursaalu probíhal léčebný tělocvik. Kursaal se ociálně přejmenoval na „Lázeňský společenský dům“. Oba postranní sály sloužily ke stravování pacientů lázní. Jídelna byla i ve středním koncertním sále. Po roce 1958 se vrací do Nových lázní podávání lázeňských koupelí a dalších lázeňských procedur. V roce 1960 se uskutečnil přechod na celoroční provoz. V letech 1988-1990 byla postupně opravena fasáda i střecha budovy Nových lázní. V procesu privatizace vznikla k 1. květnu 1992 akciová společnost LÉČEBNÉ LÁZNĚ Mariánské Lázně a Nové lázně se staly součástí nové lázeňské společnosti. Na přelomu let 1992-1993 byla částečně zrekonstruována vodoléčba a prostory Římských lázní. V letech 1995-1996 byla zřízena pracoviště elektroléčby, rehabilitace a lavatermových zábalů a zrenovována pracoviště individuálních a skupinových inhalací. Návazně zde byla také zrekonstruována a zmodernizována další pracoviště podvodních masáží a vodoléčby. Nové lázně tak dnes slouží lázeňským účelům stejně jako před sto lety. PRŮVODCE OBJEKTEM NOVÝCH LÁZNÍ A CASINA V letech 1899–1900 se uskutečnila celková přestavba Nových lázní ve stylu vrcholné italské renesance podle projektu architekta Josefa Schaffera. V letech 1899-1900 pak byla dokončena podle plánů 10
stejného tvůrce i úprava Casina. Zdrojem inspirace architektonických forem byla pro Schaffera italská neorenesance zprostředkovaná vídeňským a jihofrancouzským prostředím. Celková kompozice skladbou jednotlivých prvků předního traktu s dvojicí věží po bocích vstupního rizalitu vychází z principů architektury Francouzské Riviéry. Ústřední motiv dvouvěžového vstupního průčelí podle vzoru proslavené Opery, pozdějšího Grand Casina v Monte Carlu architekta Charlese Garniera z roku 1878, se pak stal pro architekturu Mariánských Lázní stěžejní a dodnes dodává zdejší zástavbě zcela osobitý charakter. Fasáda se zřetelným zvýrazněním střední sekce je tradičního palácového typu. Střední sekce s chrámovým portikem reektuje dobové zaujetí návratu k antickým formám, například školy Theola Hansena. Rozvinutím křídel zakončených nárožními sekcemi
Mariánské Lázně - Nové lázně, západní křídlo
s věžicemi navazuje na příznačné schéma aplikované již u Andrea Palladia (například Villa Pisani s ustupujícími sekcemi bočních arkádových křídel). Mohutné bosování připomíná renesanční orentské paláce (Palazzo Pitti, Strozzi). Uváděné podobnosti a vzory jsou ale jen marginální. Celkový vnější vzhled a vnitřní struktura Nových lázní je zcela originální a jedinečná. Okázalá budova v historizujícím stylu vrcholné neorenesance v sobě skrývá skvostné interiéry s neobvyklým komfortem a tehdejším nejmodernějším vybavením. 11
Mariánské Lázně - Nové lázně, vstup
12
13
Exteriér Nových lázní Nové lázně v Mariánských Lázních jsou rozsáhlým komplexem s několika křídly. V době ukončení stavby byla uváděna rozloha nového areálu 5 887 m², z toho zastavěno 4 633 m². Z přední severní fronty, která měří 120 metrů, symetricky vybíhají dvě křídla o 60 metrech směrem ke svahu vrchu Hamelika, uzavírající ze tří stran dvůr, kde se nacházely hospodářské provozy a kotelna. Vlivem terénu svažujícího se od východu k západu je východní fronta komplexu jednopatrová, západní dvoupatrová. Severní čelní vstupní fronta je obrácená směrem k lázeňskému parku. Pročleněna je střední dominantní sekcí s dvojicí věží ankujících antikizující portikus. V nároží dlouhé fronty jsou vloženy další věže, ukončující rohové sekce (východní dvoupatrová, západní třípatrová), završené báněmi s lucernami. Navazující západní křídlo je pak ukončeno další věžicí. Celý areál Nových lázní má tedy pět věží. Na jižní straně navazuje zástavba panské parní lázně a vedlejší provozní budovy.
Monaco - Monte-Carlo, Casino
Zvýšené přízemí budovy a z části i první patro je zvýrazněno masivní horizontální bosáží. První, resp. druhé patro je pak členěno mělkou rustikou. Dominantní vstupní část je tvořena středním tříosým rizalitem s portikem v přízemí a balkonem s balustrádou nad ním v patře. Střední sekce vrcholí trojúhelným štítem vynášeným čtyřmi korintskými kanelovanými polosloupy vysokého řádu a pilastry po stranách. Nad vstupním portikem a balkónem je osazena symbolická gurální dekorace – v levém intercolumniu postavy starce a dívky symbolizující nemocného a Hygieiu, dceru boha lékařství Asklepia, nesoucí štít s hadem jako symbolem lékařství, uprostřed jsou Hojnost s rohem hojnosti a Důvěra s rukou na srdci, které nesou erb 14
Mariánské Lázně - Nové lázně, vstupní portikus
Mariánské Lázně - Nové lázně, štít portiku
15
Mariánské Lázně - Nové lázně, plastiky nemocného a Hygiey
Mariánské Lázně - Nové lázně, plastiky uprostřed - Hojnost a Důvěra
Mariánské Lázně - Nové lázně, plastiky Merkura s Balneou 16
Mariánské Lázně - Nové lázně, vstup do Balnea
Mariánské Lázně - Nové lázně, lodžie 17
Mariánské Lázně - Nové lázně, štuková dekorace v patře křídla
majitele Nových lázní, Kláštera premonstrátů Teplá. Písmena A A C v paroží jsou zkratkami jména opata, který dal podnět k stavbě Nových lázní v roce 1892, Alfreda Ambrosa Clementso. Dvě doprovázející písmena mimo paroží A T znamenají Abbas Teplensis - opat Tepelský. V pravém intercolumniu jsou postavy Merkura, římského boha obchodu a dopravy s půvabnou Balneou, personikující zdraví a krásu jako důsledek lázeňské léčby, nesoucí štít malířů a umělců. Ve frontonu štítu střední sekce nesou andělé mramorovou desku s letopočtem 1895. Štít pak vrcholí zinkovým sousoším bohyně Hygiey s miskou ovinutou hadem a vavřínovou ratolestí, kterou nesou plovoucí Tritón s trojzubcem a Kentaur troubící na mořskou mušli. Po stranách štítu jsou osazeny ještě zinkové dekorativní vázy. Ustupující část fasády mezi portikem a věžemi je prolomena sdruženými arkádami zasunutých lodžií, nad nimiž jsou osazeny kartuše s vavřínovými ratolestmi (všechny heraldické štíty jsou pojedná18
ny v italizujícím duchu). Věže jsou jednoosé, pouze ve vrcholové části trojosé s arkádovými okny, rámované v nároží korintskými pilastry ve vysokém řádu. V prvním či druhém patře mají vloženu okenní edikulu s iónskými pilastry. Po stranách edikuly jsou osazeny desky se segmentovým frontonem a festonem, v horní části u arkádových oken spočívají kartuše. Navazující křídla mají v prvním či druhém patře okna obdélná, zasazená do toskánských edikul se střídajícími se trojúhelnými a segmentovými frontony. Druhé patro má okna s půlkruhovým záklenkem, rámovaná sdruženými korintskými pilastry. Ty zároveň rytmizují plochu dlouhých částí fasády a dělí ji na menší části. Cvikly oken jsou doplněné bohatým štukovým dekorem. Vedle kartuší, zavěšených festonů a rohů hojnosti zaujmou zejména gury delfínů a sng. V západní nárožní věži je situován vstup do balneologické části objektu, nad nímž jsou osazeny andílci nesoucí lázeňské pohárky. 19
V přízemí východní fronty předního severního křídla byl po druhé světové válce vyveden Lesní pramen s plastikou žáby a reliéfem srnky a sokola. Interiér Nových lázní Vestibul Hlavní vstup krytý portikem je veden trojicí vysokých arkád s půlkruhovým záklenkem a prolovaným ostěním, oddělenými přízedními pilastry. Celkově je prostor vstupní haly rozdělen čtveřicí ve středu umístěných pilastrů s ornamentální kompozitní hlavicí, nesoucími architráv a vlys s římsou pokrytou rostlinným ornamentem. Plochý strop rozdělují štukové kazety na geometrická pole s pozlacenými rozetami. Boční strany vestibulu dekorují edikuly s reliéfem ženy v lázni, dílem akademického sochaře Vítězslava Eibla. Mramorovým schodištěm s původními dřevěnými vyřezávanými dveřmi je možno vstoupit do lázeňské haly. Chodba s reprezentativními prostory Střední část haly je členěna trojicí arkád rámovaných pilastry s kom-
Mariánské Lázně - Nové lázně - řez vestibulem, J. Schaffer 1893 (SA MÚ M. Lázně)
20
Mariánské Lázně - Nové lázně, vestibul
Mariánské Lázně - Nové lázně, vestibul, strop
Mariánské Lázně - Nové lázně - půdorysné schéma 21
Mariánské Lázně - Nové lázně, vestibul, hlavice pilastrů a štuková dekorace
Mariánské Lázně - Nové lázně, vstupní hala
Mariánské Lázně - Nové lázně, vstupní hala 22
pozitními hlavicemi, zastropená zrcadlovou klenbou rozdělenou štukovými kazetami na tři pole. Záklenky arkád dekorují vpadlá kazetová pole se zlacenými rozetami. V zadní části haly je pokladna a čekárny, odpočívací sály. Lázeňský provoz a koupelny V jednotlivých traktech zvýšeného přízemí a prvního poschodí spojeném dvěma postranními schodišti a výtahem se nacházelo v době otevření budovy 55 koupelen s 65 vanami pro uhličité minerální lázně z Rudolfova pramene, dále 47 koupelen s 50 vanami z Ferdinandova pramene a 41 koupelen se 43 vanami přírodních železitých (tzv. uhličito-ocelitých) lázní z Ambrožova pramene. Celkem zde bylo 156 koupelen se 172 vanami pro různé minerální lázně. V suterénu
Mariánské lázně - Nové lázně, koupelna 23
Mariánské lázně - Nové lázně, koupelna
Mariánské lázně - Nové lázně, koupelna, obklad 24
Mariánské lázně - Nové lázně, koupelna, obklad
Mariánské Lázně - Nové lázně, chodba 25
byly situovány dále velkolepé parní lázně pro pány a dámy s 56 oddělenými kabinami, sprchy, oddělení pro léčbu studenou vodou. Nacházela se zde také kuchyně pro personál a parní prádelna. Celková kapacita Nových lázní byla 181 kabin a 12 salónních lázní. V hlavní budově pro uhličité lázně byly ještě i elektrické světelné lázně a v prvním patře Bullingovo inhalatorium s jednotlivými inhalačními
Mariánské lázně - Nové lázně, chodba, leptaná výplň dveří
Mariánské Lázně - Nové lázně, Fürstenbades - arch. Josef Schaffer 1893 (SA MÚ M. Lázně) 26
Mariánské Lázně - Nové lázně, královská koupelna, pohled do převlékárny 27
Mariánské Lázně - Nové lázně, královská koupelna, převlékárna
Mariánské Lázně - Nové lázně, královská koupelna, převlékárna 28
přístroji i dvěma kabinami pro prostorovou inhalaci. V 1. a 2. poschodí středního křídla bylo navíc 12 obytných pokojů k pronajmutí. Chodby jsou plochostropé, stěny člení pilastry. Dveře do ordinací a koupelen v kazetových špaletách jsou původní, vyřezávané s leptanými výplněmi. Koupelny jsou zachovány s původním vybavením, na stěnách je obložení z ornamentálních glasovaných obkladaček. Královské kabiny V hlavním průčelí byly k vestibulu přidruženy dvě exkluzivní lázeňské místnosti – Královské kabiny (Fürstenbäder) pro přírodní uhličité lázně. Byly zde navrženy již od počátku projektu J. Schaffera roku 1893.14 Východní sloužila ke koupelím ve Ferdinandově prameni, západní ke koupelím v Ambrožově prameni. Obě královské kabiny zůstaly v původním stavu. Sestávají vždy z jednoho salonu pro odpočinek s lodžií obrácenou do parku, šatny a vlastní koupelny. Dveře
Mariánské Lázně - Nové lázně, královská koupelna, salón, okenní vitráž 29
lodžie jsou opatřeny malovanými vitrážemi se znaky tepelského kláštera, která jsou dílem vídeňské malířské dílny Geyling. V šatně se nachází originální sedací váha a ve vlastní koupelně vana s ohřívacím parním měděným kotlíkem. Naproti stojí divan k odpočinutí. Koupelový prostor má dvě části oddělené dvěma oblouky, které nese uprostřed stojící mramorový sloup s iónskou hlavicí a volným kruhovým otvorem nad ním. Prostor je zaklenut křížovými klenbami. Klenby jsou zdobeny štuky a malovanými ornamenty z arabesek a grotesek podle předlohy domu Fuggerhaus v Augsburgu a hradu Traunitz u Landshutu. Stěny kabin jsou do poloviny vyloženy bohatě zdobenými obkládačkami. Malířské práce v kabinách jsou dílem Gottfrieda Seltenhorna z bavorského Mnichova, dokončené jeho synem Herrmannem. Sochařské práce provedl Karl Wilfert z Chebu, mramorování F. Viererbl z Chebu.15
Mariánské Lázně - Nové lázně, královská koupelna, klenba 32
Mariánské Lázně - Nové lázně, královská koupelna
Mariánské Lázně - Nové lázně královská koupelna, keramický obklad
33
Mariánské Lázně - Nové lázně královská koupelna, keramický obklad
Mariánské Lázně - Nové lázně, Římské lázně J. Schaffer 1893 (SA MÚ M. Lázně)
Mariánské Lázně - Nové lázně, Římské lázně 1904 34
Mariánské Lázně - Nové lázně, Římské lázně 35
zachován s původními mosaznými madly. Voda sem přitékala pozlacenými chrliči v podobě lvích hlav. Celý prostor je bohatě zdobený, na arkádách štuky a na klenbách malovanými arabeskami. Pomocí střešního světlíku je zde účinné větrání a přírodní osvětlení. Vedle této síně byly situovány dvojí římsko-irské (horkovzdušné) lázně se sprchami, místností pro masáže a sálem pro odpočinek. Parní lázně pro dámy byly prostorově uspořádány obdobně, ale byly o něco menší. Římské lázně s oblibou využíval při svých návštěvách i anglický král Edward VII. Převlékárna a odpočívárna parních lázní Převlékárna měla podobu trojlodní haly s arkádami a pompejskými freskami. V obou postranních lodích bylo po 44 kabinách a střední lodí se přicházelo k oddělené salónní parní lázni, kde byla převlékárna, lázeňská kabina se sprchami a vanami pro poloviční lázně i s elegantní parní komorou. Salonní lázeň sloužila osobám, které nechtěly nebo nemohly z různých důvodů použít „veřejné“ parní lázně. Odpočívárna je osvětlena střešním světlíkem s bohatě štukem zdobeným fabionem, v nárožích doplněným plastikami andílků a mušlí s delfíny. Dále se zde nacházela úpravna vlasů, místnosti pro prádlo a toalety.16
Mariánské Lázně - Nové lázně, Parní lázně, odpočívárna
38
Casino - Kursaal Dnešní hlavní sál Casina je starý Kursaal Nových lázní z roku 1867, který tehdy zakončoval komplex Nových lázní na východní straně. Přední část je představěna v letech 1899-1900 podle plánů Josefa Schaffera. Kursaal je velmi ušlechtilou syntézou různých architektonických předloh z okruhu sálů proslulých evropských lázeňských středisek. Střední část Casina s neckovitou bání je volně inspirována italskými renesančními skružovými střechami (stejně jako například Národní divadlo v Praze) či stavbou Kurhausu v císařských lázních Bad Ischl od Hyazintha Michela z let 1872–1875. Vyzařuje dojem Benátek či Vicenzy (Palazzo della Ragione). Otevřené sloupové lodžie na bočních stranách křídel jsou provedeny v náznaku neoklasicistního prostylu podobně, jak to provedl Josef Esch v roce 1831 na Vřídelních lázních v Karlových Varech.
Mariánské Lázně - Cursaal před přestavbou
Mariánské Lázně - Cursaal a Nové lázně, Johann König, 1896 39
Exteriér Mohutnou kompaktní hmotu jednopatrového objektu Casina tvoří přední příčný trakt a na něj napojený trakt sálů v podélné ose. Hlavní severní průčelí je symetrické a dělí se na převýšenou střední pětiosou sekci zastřešenou mohutnou skružovou neckovou bání, na kterou navazují nižší čtyřosá křídla, zastřešená poměrně nízkou sedlovou střechou. Přízemí je zvýrazněno masivní horizontální bosáží, hlavní vstup je kryt sloupovým portikem s balkónem v patře pro příjezd kočárů. Okna v patře ukončená půlkruhovým záklenkem jsou rámována ve střední sekci korintskými polosloupy a v bočních křídlech iónskými pilastry. Nad okny střední sekce jsou osazeny plastiky symbolizující umění a činnosti pořádané ve společenských sálech bývalého Kursaalu – zprava komedie, tragedie, léčitelství, hudba a pohostinství. Bohyně Hygieia a Balnea uprostřed pak nesou štít s trojím parožím s písmeny A A C a A T (Alfred Ambros Clementso, Abbas Teplensis) jako na průčelí Nových lázní, s datací 1900. Mezi pilastry nad okny nižších bočních křídel jsou osazeny girlandy s dívčími
Mariánské Lázně - Cursaal a Nové lázně, Josef Schaffer 1899, schéma přístavby Cursaalu (SA MÚ M. Lázně)
Mariánské Lázně - Cursaal a Nové lázně 1900 40
Mariánské Lázně - Cursaal a Nové lázně, Josef Schaffer 1899, řez (SA MÚ M. Lázně)
Mariánské Lázně - Casino - současný stav 41
Mariánské Lázně - Casino, plastiky, pohostinství
Mariánské Lázně - Casino, plastiky, hudba 42
Mariánské Lázně - Casino, plastiky, léčitelství
Mariánské Lázně - Casino, plastiky, tragédie 43
Mariánské Lázně - Casino, plastiky, komedie
Mariánské Lázně - Casino, štukatura, busta „Zeleného muže“ 44
Mariánské Lázně - Casino, báň se sousoším řeckých bohů
bustami a bustami tzv. zelených mužů. Ve štítových průčelích bočních křídel jsou navíc situované otevřené lodžie v evokaci řecké chrámové stěny typu prostylos. Na jejich štítu pak přidržují hraví putti lyru a na bocích jsou osazeny ještě plastiky gryfů coby akroterie. Dominantu budovy vytváří ale zejména necková střecha. Pro její zvýraznění je použito zvýšené atiky se šesticí alegorických soch, plastikami řeckých bohyň (Pallas Athéna, Afrodíté, Hygieia, Hébé), Orfea a Hérakla. Na vrcholové konzolové římse je vložen pás polosluncí s bohatě zdobeným zábradlím. V podélné ose je střední Mramorový sál obestavěn bazilikálně dvěma nižšími křídly s bočními sály. U východního sálu se nachází otevřená litinová veranda a v zadní části stojí kuchyňský dům. Interiér Vstupní vestibul Vstup do sálů je ze severní strany. Vstupní vestibul (předsálí s šatnami) dělí 2 x 4 sloupy toskánského řádu z červeného mramoru na tři díly, stěny člení slepé arkády s toskánskými pilastry, ve zbylých výsečích arkád pokrývá plochu hustá síť vavřínových ratolestí. Kazetový
Mariánské Lázně - Casino, vestibul 45
Mariánské Lázně - Casino, vestibul, štukatura stropu
Mariánské Lázně - Casino, vestibul, podlaha s dekorativními dlaždicemi
strop nese ornamentální dekor a rozety, podlaha je složená s malovaných dlaždic. Z vybavení jsou dochovány původní lustry. Mramorový sál Hlavní sál zvaný „Mramorový“ je zaklenut třemi poli plackových kleneb na segmentové pasy. Pasy jsou svedeny na sdružené sloupy z umělého mramoru (stucco lustro) podložené pilastry v korintském řádu. Stěny a strop jsou bohatě dekorovány arabeskami v římskopompejském pojetí. Nad orchestřištěm vymalována Múza, na protější straně tabulka s datací stavebních úprav a výmalby MCM (1900).
46
Mariánské Lázně - Casino, Mramorový sál 1904
Mariánské Lázně - Casino, Mramorový sál 47
Mariánské Lázně - Casino, Mramorový sál
48
49
Mariánské Lázně - Casino, Mramorový sál, klenba
50
51
Mariánské Lázně - Casino, Mramorový sál, detail nástropní malby
Mariánské Lázně - Casino, Mramorový sál, detail sngy 52
Mariánské Lázně - Casino, Mramorový sál, Múza na čelní stěně
Mariánské Lázně - Casino, Mramorový sál, detail mramorů 53
Zrcadlový sál Původně taneční sál. Stěny člení slepé arkády vložené mezi kanelované pilastry s korintskými hlavicemi a secesizujícím štukovým ornamentem ve cviklech, symbolizujícím hudbu. V arkádách jsou osazené vyřezávané dřevěné edikuly se zrcadly. Kazetový strop rozdělen na geometrická pole s rostlinnými motivy a zavěšenými původními křišťálovými lustry. Záklenky vstupů do Mramorového sálu nesou zlacené rozety.
Mariánské Lázně - Casino, Zrcadlový sál
Mariánské Lázně - Casino, Zrcadlový sál 54
Mariánské Lázně - Casino, Zrcadlový sál, lustr
Mariánské Lázně - Casino, Zrcadlový sál, detail rámu zrcadla 55
Zelený a Červený sál Přidružené vedlejší sály byly původně uzpůsobené jako kavárenské a restaurační sály se vstupem na litinovou verandu. Kazetové stropy jsou rozčleněné štukovými pásy ve tvaru osmihranů a kruhových výsečí, doplněné rozetami. Opět se zde zachovaly i původní lustry.
Schodiště a místnosti v patře Schodiště do patra je dvouramenné s kovovým zábradlím s jemným stylizovaným rostlinným dekorem. Podlaha v přízemí má opět malované ornamentální dlaždice, stěny členěny v horní části pilastry se štukovou girlandou a iónskými hlavicemi, stojící na vysokých soklových římsách s plastickými kosočtverci s rozetou a reliéfem kuželek. Strop člení velké kazety s rozetou ve středu. V patře se nacházela velká čítárna, dále Dámský salón, pisárna s konversančním sálem a přilehlými lodžiemi. Původní Dámský salón je zaklenut klášterní klenbou s lunetami se štukovým dekorem.
Mariánské Lázně - Kursaal, dámský salónek 1910
Vzhledem ke svým historickým i uměleckým hodnotám nemá komplex Nových lázní s Casinem, původně Kursaalem, v Mariánských Lázních v lázeňském prostředí střední Evropy obdobu. Je naprosto jedinečným a neobyčejným souborem lázeňské architektury, sloužící až do dnešních dnů své prvotní funkci – léčebným kúrám a společenskému setkávání lázeňských hostů. 56
Mariánské Lázně - Casino, Zelený salónek 57
Poznámky: 1/ Kubíček Alois, Architekt českých lázní, In: Umění 3, 1958/VI., s. 299. 2/ Felbinger Johann Nepomuk, Kronika Mariánských Lázní 1786-1855, Mariánské Lázně 2008, s. 45. 3/ Švandrlík Richard, 100 let Nových lázní 1896-1996, Hamelika Mariánské Lázně, květen 1996, s. 12. 4/ Felbinger Johann Nepomuk, Kronika ... s. 73. 5/Stavební archiv Městského úřadu v Mariánských Lázních (dále jen SA MÚ), složka č. 2 6/ Švandrlík Richard, 100 let Nových lázní ... s. 15. 7/ SA MÚ Mariánské Lázně, složka č. 95. 8/ SA MÚ Mariánské Lázně, složka č. 53. 9/ Švandrlík Richard, 100 let Nových lázní ... s. 18. 10/ Tamtéž s. 20-21. 11/ SA MÚ Mariánské Lázně, složka č. 95. 12/ Švandrlík Richard, Sto let společenského domu CASINO. In: Hamelika 299/2000. 13/ Švandrlík Richard, 100 let Nových lázní ... s. 63 14/ SA MÚ Mariánské Lázně, složka č. 53. 15/ Doberauer Anton, Die Heilbäder in Marienbad, Band 11, Deutscher Kommunal Verlag G.m.b.H. Berlin-Friedenau, 1932, s. 116-123. 16/ Haase Andreas, Mariánské Lázně. Perla světových lázní. Ústřední lázeňská správa v Mariánských Lázních, Praha 1927, s.39-43.
58
Prameny Stavební archiv Městského úřadu v Mariánských Lázních Literatura Doberauer Anton, Die Heilbäder in Marienbad, Band 11, Berlin-Friedenau 1932 Felbinger Johann Nepomuk, Kronika Mariánských Lázní 1786-1855, Mariánské Lázně 2008 Kisch Heinrich, Marienbad, Franzensbad, Teplitz-Schönau, Johannisbad, Liebwerda, Bilin, Giesshübl-Sauerbrunn, Krondorf, Neudorf, Wien-Prag 1902 Kubíček Alois, Architekt českých lázní, In: Umění 3, 1958/VI Kuča Karel - Zeman Lubomír, Památky Karlovarského kraje. Koncepce památkové péče v Karlovarském kraji. Karlovy Vary 2006 Švandrlík Richard, Hamelika, 100 let Nových lázní, 1896-1996. Mimořádné číslo ročníku 1996, Mariánské Lázně, květen 1996 Švandrlík Richard, Sto let společenského domu CASINO. In: Hamelika 299/2000 Mariánské Lázně 2000 Haase Andreas, Mariánské Lázně. Perla světových lázní. Ústřední lázeňská správa v Mariánských Lázních, Praha 1927
59