Montessori Magazín #1

Montessori Magazín Číslo 1 – prosinec 2017 Vydává Montessori ČR

Proroctví Děťátko, které bylo na cestě před dvěma tisíci lety, je na ní stále, i dnes. Je to plné tajemství, že? Je těžké pochopit tajemství. Proto je tak důležitý čas adventu. Čas od proroctví k jeho naplnění. Čas na přípravu. Čas, kdy jsme všichni na cestě do Betléma. Zastav se, dívej se, naslouchej. Stane se tam něco zázračného.

Rodina Rodina je na cestě do Betléma a my jdeme s ní. Maminka Marie. Tatínek Josef. A oslík. Marie čeká děťátko.

Je těžké jít, když čekáte děťátko.

Tak jede na oslíku. Je těžké jet na oslíku, když čekáte děťátko. A tak další krok jde. Jede, jde. Krok po kroku, metr po metru.

Pastýři Pastýři hlídají svá stáda celou noc, aby ochránili ovce před vlky. Najednou, z čistého nebe tu je ale tolik světla, až oči přecházejí. Slyší zpívat oblohu. To jsou andělé! Andělé zpívají: „Pokoj lidem dobré vůle. Narodilo se děťátko. Běžte, pospěšte za ním. Běžte do Betléma navštívit děťátko, které vše změní.“

Mudrci Ze všeho, co tři mudrci věděli, toho nejvíc věděli o hvězdách. Věděli, kde přesně která hvězda bude v kaž­dém dni v roce. Najednou tu je ale jedna, která není na jejich mapách. Putuje po nebi, kam si zachce.

A tak se mudrci rozhodli zjistit, kam je ta hvězda zavede. Přijdou trochu pozdě, jako každý rok. Přesto na ně myslíme už teď, protože, stejně jako my, jsou na své cestě do Betléma.

Montessori Magazín Číslo 1 – prosinec 2017 Montessori ČR

6 10 16 18 20 24 28 30 36 38 40 44 48 54 56

Na cestě ● do školy ● na doma Jeden den v druhém trojročí Na Beránku ● do školy Bambulová mánie ● do školky Rodičovství jako tvorba ● pro duši Vanilkové rohlíčky ● na doma 10 tipů pro sebeobsluhu při jídle ● na doma Britská královská rodina volí Montessori ● do školky Osm principů Montessori vzdělávání ● do školky ● do školy Klid, ticho, mír ● pro duši ● do školky Vánoční dárek, který potěší ● do školky ● na doma Rozhovor s Vlastou Hillebrandovou ● pro duši ● do školky Založení zahrady v Montessori MŠ ● do školky Martinské putování za světýlky ● do školky Domácí úkoly Montessori stylem ● do školy Připravené prostředí ● pro duši

Re st ar t

Restart Dita Dlouhá

Milí čtenáři, v letech 2011–2014 vydávala tehdejší Společnost Montessori svůj vlastní časopis Zpravodaj. Byla to krásná práce, která nám umožňovala být v lepším kontaktu s každodenní realitou pedagogů, rodičů a hlavně dětí. Během tří let se nám podařilo připravit a vydat celkem 12 čísel.

kterou mohou pedagogové při práci s dětmi se specifickými vzdělávacími potřebami použít, je právě Montessori.

Která jiná pedagogická metoda nabízí tak ucelený systém pro individuální práci nebo integraci pohybu do učení a pokrývá celý dětský věk od narození k dospělosti?

Po dalších třech letech odmlky, kdy jsme prošli nejen změnou právní formy a názvu, jsme letos konečně našli dost času a sil připravit časopis nový.

Změnili jsme název, formát a grafiku, ale obsah zůstává takový, jak jste byli zvyklí už u Zpravodaje.

Chcete-li se dozvědět o Montessori pro inkluzi víc, máte teď skvělou příležitost jít opravdu do hloubky. Podařilo se nám zorganizovat pro české pedagogy osmnáctiměsíční intenzivní kurz s Lorou Andrelik, německou Montessori terapeutkou, jejímaž rukama prošly už tisíce dětí. Každý, kdo viděl její práci naživo, potvrdí, že to, co díky Montessori dokáží děti „s handicapem“, je až neuvěřitelné. Startujeme v březnu 2018. Více informací hledejte na našem webu www.montessoricr.cz.

První číslo Magazínu Montessori ČR otevírá článek Martiny Marušincové.

Popisuje v něm svoji cestu k Montessori jako skvělému způsobu práce s její dcerou se specifickými vzdělávacími potřebami.

Inkluze je v současnosti jedno z nejvýznamnějších témat celospolečenské debaty o vzdělávání v Česku. A právem.

My v Montessori ČR jsme přesvědčeni, že jednou z nejefektivnějších metod,

Přejeme vám krásné Vánoce. Plné blízkosti, štěstí a radosti.

Za celý tým Montessori ČR Dita Dlouhá předsedkyně Montessori ČR

6

● do školy

● na doma

● 3–6 let

● 6–12 let

● 12–18 let

Na cestě...

Irena Marušincová

Cesty k Montessori pedagogice jsou různé stejně jako důvody, proč se zrovna tímto pedagogickým směrem zabývat. Pro někoho je to možná otázka módy – být tak nějak in, pro jiného Montessori pedagogika může odpovídat jeho vnitřnímu nastavení a další v ní může třeba spatřovat pomoc pro děti, které se potýkají s nějakým handicapem, a učení klasickými metodami je pro ně náročné. Každý z nás si zřejmě na otázku Proč zrovna Montessori? odpoví jinak.

Já jsem se k Montessori pedagogice, stejně jako k dalším řekněme alternativním pedagogickým směrům – např. k Feuersteinově metodě instrumentálního obohacování – dostala díky své dceři Anežce, která se narodila s Downovým syndromem. To „díky“ myslím opravdově, jsem jí vděčná za všechny dveře, které se před námi díky ní otevřely. Ještě před jejím narozením, když už jsme věděli, že naše dcera bude tímto způsobem výjimečná, jsme s manželem hledali informace o Downově syndromu a o možnostech, jak jí v jejím rozvoji co nejvíce pomoci. Díky obecně prospěšné společnosti Ovečka, která působí v Českých Budějovicích, jsme se velmi brzy dostali ke všem potřebným poznatkům a od samého počátku jsme byli odborně i lidsky vedeni k tomu, abychom svou dceru dokázali přijmout takovou, jaká je, a zároveň ji smysluplně rozvíjeli po všech stránkách.

Montessori pedagogika v jejím vývoji sehrála a stále hraje svou důležitou úlohu. Když byly Anežce asi 2 roky, otevíralo se v Budějovicích Montessori centrum Pomněnka. Dozvěděli jsme se o něm tehdy zcela náhodně a v podsta-

tě jsme vůbec nevěděli, co to vlastně ta Montessori pedagogika je. Nicméně úvodní setkání s rodiči, kterého jsem se jako matka účastnila, mě natolik zaujalo, že jsem dceru do centra okamžitě přihlásila. Postupně jsem se seznamovala s principy Montessori pedagogiky a snažila se je používat i v domácím prostředí. Po nějaké době jsem dokonce absolvovala diplomový kurz Montessori pedagogiky a v Pomněnce nějakou dobu pracovala. Později jsem otevřela Montessori miniškoličku při DDM v Českých Budějovicích.

Jak už jsem zmínila, prostředí, ve kterém Anežka i její dva sourozenci vyrůstali v předškolním věku, jsem upravila podle zásad Montessori pedagogiky. Stejně jako všechny děti v tom věku měli velmi rádi veškeré přesívání a přelévání, ale i např. míchání barev, strouhání mýdla, šlehání pěny, praní prádla apod. Postupně mi docházelo, že tyto činnosti praktického života se děti přece učí pro praktický život, a tak jsem své děti začala vést k tomu, aby se co nejvíce sami obsluhovaly při přípravě jídla – třeba taková snídaně sestávající z müsli s mlékem, to je hned sypání, nalévání, míchání. Nebo příprava šťávy na pití, namazání chleba, nakrájení okurky. Nejde však jen o jídlo (i když u Anežky má občas člověk dojem, že jídlo je alfou a omegou). Příležitostí, jak rozvíjet praktické dovednosti, se v domácím prostředí najde více než dost. Nezaměřovali jsme se samozřejmě pouze na praktický život, ale další dovednosti a znalosti, a to především z oblasti jazyka a matematiky, ale i kosmické výchovy, jsme doma rozvíjeli různými způsoby, nejen tím čistě „montessoriovským“ způsobem.

Velkým zlomem v mém chápání Montessori pedagogiky bylo setkání s paní Lore Anderlikovou na prvním semináři, který Montessori společnost v Praze zorganizovala. Anežka tam tehdy byla jednou z praktických ukázek, jak s dětmi pracovat. Paní Lore Anderliková mě zaujala svou moudrostí, nadhledem a vhledem do problematiky dětí s postižením a hlavně mě oslovila svým optimismem a vírou v možný rozvoj každého dítěte bez ohledu na míru jeho postižení. Bylo pro mě velkou ctí stát se překladatelkou jejích knih do češtiny (Cesta k inkluzi, český překlad vyšel v roce 2015, Cesta pro všechny. Život pro všechny – chystá se do tisku).

Anežce je dneska 11 let. Je integrována do běžné základní školy, úspěšně zakončila třetí ročník a těší se do čtvrté třídy. Veškeré učivo zvládá v plném rozsahu jako její zdraví spolužáci, pomalejším tempem si osvojuje pouze matematiku. V běžném praktickém životě je čím dál tím samostatnější. Velkým koníčkem je pro ni v poslední době k mé nezměrné radosti vaření (já sama vaření příliš neholduji, ale když jsme v kuchyni spolu s Anežkou, je vaření radost a navíc mám naději, že jí dřív nebo později budu moci celou kuchyň přenechat). Naše společné chvilky u přípravy jídla totiž nejsou jen prací, ale především rozhovorem o tom, co právě děláme, jak to uděláme, proč to tak uděláme atd. atd. Anežka si tak neprocvičuje pouze manuální činnosti, ale vyvíjí také usilovnou intelektuální činnost, procvičuje jazyk i matematiku, přemýšlí v souvislostech, porovnává, odhaduje a čas zbyde i na pomazlení.

Už doma nemáme příliš Montessori pomůcek na rozvoj praktického života.

Proč také? Nácvik dovedností přešel do velmi užitečné praxe, třeba přípravy bramboráků na večeři:

Kromě vaření Anežka nesmírně ráda čte a vypráví a sepisuje své vymyšlené příběhy, v nichž se odráží její bohatý vnitřní život, neuvěřitelně pestrá slovní zásoba a cit pro jazyk. Jeden z Anežčiných textů si ostatně můžete přečíst a prohlédnout na předchozí dvoustraně.

Anežka nebyla a není vedena pouze v duchu Montessori pedagogiky. Učí se rovněž metodou Instrumentálního obohacování prof. Feuersteina, díky níž se výrazně zlepšují její kognitivní funkce.

Především je však milována a od samého počátku jejího života svým blízkým i vzdáleným okolím bez výhrad přijímána. Bez výhrad k jejímu genetickému vybavení, ale s naplňovanou touhou pomoci jí dostupnými prostředky orientovat se v běžném životě, být plnoprávným členem společnosti a šťastným člověkem.

Montessori pro inkluzi s Lore Anderlik 5.3.2018 - 6.12.2019 Montessori ČR

Děkuji paní Loře Anderlikové za její úžasnou celoživotní práci s dětmi s postižením a za její lidský přístup k rodičům a vychovatelům těchto dětí.

Irena Marušincová

Lore Anderlik Montessori AMI pedagožka a Montessori terapeutka, blízká spolupracovnice profesora Theodora Hellbrugga v Dětském centru Sonnenshein v Mnichově, tvůrkyně Montessori terapie a držitelka medaile „Rosteme společně” za celoživotní dílo.

Jako jedna z mála osobností Montessori pedagogiky pracuje přímo před zraky účastníků svých kurzů. Díky umění dobře se dívat pomáhá Lore pedagogům po celém světe pochopit, jak úspěšně provázet děti bez ohledu na jejich odlišnosti.

10

● do školy

● 6–12 let

Jeden den v druhém trojročí Na Beránku Tomáš Hajzler

Po loňské návštěvě sedmáků a osmáků Na Beránku jsem si řekl, že bych chtěl navštívit i všechny ostatní třídy. Je úterý, něco po osmé. Druhé trojročí = čtvrťáci, páťáci, šesťáci pohromadě po cca 20-ti dětech. Ve třídě je učitel a asistent. Dnes na návštěvě 18 studentek z pedagogické fakulty. Přijdu si jako devatenáctá. Běžím chodbou a mám dokonalé déjà vu. Jako když mi bylo deset a já šel do školy pozdě. Je už totiž něco málo po osmé. V osm se začíná zpravidla “elipsou”, jakýmsi ranním rituálem, kdy se děti pozdraví a řeknou si, co je daný den čeká.

Dětská elipsa Přestože „už je čas“, na chodbě stojí skupina učitelů a o něčem se radí. Katka, učitelka z fialové třídy, mi naznačí, ať jdu dovnitř. Otevřu dveře a pozdravím se s dětmi. Překvapí mě, že všichni už sedí na elipse (většina na koberci, někteří na židli). Až později se dozvídám, že učitelé v druhém trojročí se rozhodli zodpovědnost za pořádání ranních elips přenést na děti. Každý den má někdo službu s cílem “nastartovat” den. Účelem je dát dětem pocítit, jaké to je, pocvičit se v dovednostech facilitace, diskuze a snad též lépe pochopit roli učitele. Ti mají mezitím prostor se na chodbě dohodnout na tom, kde se děti z jednotlivých tříd během dne protnou, a celkově „sladí noty”. Řada aktivit jde totiž napříč třídami. „Chcete si zahrát nějakou hru?“ ptá se Tomáš, páťák, který má dnes službu.

V manažerském světě se tomu říká „icebraker“, něco na prolomení ledů, na zahřátí, na rozjezd. „Navrhuju šibenici, tichou poštu nebo hejbací pexeso,“ říká Tomáš. Vyhraje „šibenice“, a než se po cca deseti minutách vrátí učitelé – děti si stihnou zahrát dvě kola. Já na to celou tu čtvrthodinu fascinovaně zírám a říkám si, že už jenom tenhle ranní úvod by vydal na blog. Třeba jen to, s jakou lehkostí „moderoval“ Tomáš diskuzi, s jakým respektem a přitom důsledně dokázal poukazovat na dohodnutá pravidla, nebo jak celá třída spolupracovala jako jeden manšaft.

Smekám!

Ranní brífink a volná hra Už jsem pochopil, že děti se nejlépe učí hrou. Každé podle svého zájmu a možností může zkoumat, co jej zajímá

a ztratí se přitom ve své přirozenosti.

Zcela v souladu s tímto předpokladem se Katka zapojuje do diskuze na elipse, uprostřed které jako bych se vrátil v čase. Na koberci totiž leží několik stolních her z mého dětství – Kloboučku hop, Merkur, Dostihy a sázky a další.

Druhé trojročí totiž připravuje divadelní vystoupení. Jedním z témat je „Škola našich rodičů“. „Celý den pracujete. Kdo bude mít zájem, může si kdykoli během dne zahrát jakoukoli z těchto her. Ráda bych vám řekla pravidla. Kromě hraní si prosím vždy položte následující dvě otázky: K čemu má ta hra sloužit? Co nás má naučit?“ Jinými slovy, to hraní bude mít výstup. „Dnes nás čekají následující věci,“ pokračuje Katka a ukazuje přitom na program dne napsaný na flipchartu:

Geometrie úhly 4.ročník (8:30) Geometrie konstrukce trojúhelníku 5.ročník (10:00) Věta týdne společný větný rozbor (12:00)

„Připomínám výstavu ‚Pravěk‘ v knihovně, od 9:00 do 10:30, a kdo bude mít zájem ‚hudebka s Bárou‘. Kdo potřebuje – v průběhu dne konzultace s Martinou

a šesťáci pokusy s Davidem. Přeji vám krásný den. Užijte si to! Děkuji. Jdeme na to!“ končí Katka svůj úvodní brífink.

(V zelené třídě měli kromě společných projektů: Opakování shoda podmět a přísudek, Rýsování – trojúhelníky; v červené čtenářskou dílnu Jacka Londona a Zlomky).

2030. V té době už bude většina práce nejspíš stát na „sebe-řízení“ a ne na „řízení“. Děti, které se učí řídit se samy, tak budou mít obří výhodu oproti těm, kteří tu možnost nemají. Na nedávné přednášce zakladatelů Sudbury školy z Jeruzaléma jsem zaslechl: „Pokud chcete naučit děti rozhodovat, nechte je rozhodovat. Pokud je chcete připraMyslím, že nejsem žádný vyjukaný vit na život, nechte je (i ve škole) žít.“ Montessori zelenáč, ale po tomhle úvo- Tady ve škole je to podobné. du mi zase spadla čelist. Mám za sebou pár let v managementu nadnárodních Nový rok v Japonsku firem a patnáct let v manažerském Jednou z možností, čemu se mohly děti poradenství. Jsou tady ve škole ale ten den – podle svého zájmu, možností situace, kdy chci všeho nechat a uspo- a potřeb – věnovat, byly „Konzultace řádat zájezd pro manažerské týmy s Martinou“ a prezentace toho, jak se z „Czech top sto“ – třeba už jenom na v Japonsku slaví Nový rok: přeloženo téma prezentačních dovedností, srodo jazyka většinové školy: angličtině. zumitelného vyjádření myšlenky nebo Děti ze všech třech tříd se tak v průbězískání ostatních pro společnou ideu, hu dne střídaly u Martiny a Chieko (dva moderování diskuze nebo naslouchání. z našich učitelů angličtiny). Přemýšlel Tohle byla jedna z těch situací. jsem, zda nezapnout na hodinu, dvě kameru tak, aby snímala, co všechno se Trénink v sebe-řízení dělo okolo nich, a výsledek pak pustit Kromě přístupu učitelů mě fascinuje s několikanásobným zrychlením tak, i trvalý trénink, který mají zdejší děti abyste viděli, jak je tam chvíli jedno v rozhodování o tom, jak ve škole trávit dítě, pak dvě, pak osm, pak zas jedno, svůj život. Mně se do třiceti neustále jak se to celé krásně přirozeně přelévá někdo snažil říkat, co, kdy, jak nebo bez toho, že by to kdo jakkoli řídil. s kým bych měl ve škole a později v práci dělat. Když jsem se pak vydal na Pevným bodem angličtiny byla prevolnou nohu, dlooouho to bylo trápezentace Chieko (Japonka žijící v Praze) ní: otázek bylo víc než odpovědí. Co o tom, jak u nich doma slaví Nový rok má jakou prioritu? Kolik času věnovat – v rámci projektu „Cizí kultury“. Tady čemu? Kde pracovat? Z domova, nebo jsem se zase nadchnul. Já totiž do raději odejít? Jak všechny ty možnosti osmnácti let ve svých školách potkával a plány zkoordinovat, abych měl čas jenom Čechy a cizí jazyky jsem se drtil i na sebe, rodinu a na přátele? Nebyl tak, že jsem opakoval to, co řekl pan to žádný med. Možná to někteří taky učitel, případně, co jsem vyčetl z učebznáte!? Myslím, že když se učíte si na nice. O tom, že existuje nějaké Japontyto otázky odpovídat už od tří, šessko, jsem věděl z hodin zeměpisu a děti let, je pak život úplně jiný. Dnešní jepisu. Teď tady stojím a pozoruji, jak čtvrťáci vyrazí na trh práce okolo roku Chieko zaníceně (samozřejmě anglicky)

vypráví o tom, jaké je to u nich doma.

Dětem září oči. Kromě jazyka přemýšlím o tom, jestli tohle není nejlepší lék na xenofobii? Co myslíte?

klávesy a společně s pěti holčičkami zpívá koledy. Všímám si kontrastu mezi tím, jak u toho ty holky září, zatímco mě zprvu bolí břicho. Bojím se, aby mě Bára nevyzvala, ať si s nimi zazpívám.

Slyšet, vidět nebo si něco osahat Na povrch mi totiž vyplouvají pociV zelené třídě, kde je i Chieko, se po ty trapnosti z hodin nucené hudební chvíli přesunuji o metr dál a polo-lehám výchovy a pravidelného ztrapňování se na koberec, abych zahlédl i část „propřed ostatními. Říkám si, jak skvělý nácvičování podmětu a přísudku“. Šest pad, „odskočit si od práce“ zazpívat si až devět dětí tu s Mirkou sedí na zemi nebo zahrát na nějaký hudební nástroj! a větu po větě trénují její skladbu.

Případně – pokud je hudba něčí opravdová vášeň, věnovat se jí do sytosti.

Mirka: „Seznamy posloužily žákům.“ Co je podmět?

Adélka: „Žákům.“ Jsou tady ve škole Mirka: „Nene.“ situace, kdy chci Adélka: „Můžu se na to podívat?“ Mirka jí podává větu napsanou na všeho nechat papírku. a uspořádat zájezd Adélka: „Seznamy! Já to potřebuju pro manažerské týmy vidět!“ Podobný dialog pokračoval na dalších příkladech. Adélka se na to opět potřebovala podívat a s výrazem Heuréka! v očích to pak vždy řekla správně.

Mirka se nadechla a řekla něco, co mě zasáhlo: „Všimli jste si, jak někdo potřebuje sluch, další se na to potřebuje podívat, někdo si to osahat?“ Mám to totiž stejně jako Adélka. Abych něco pochopil, zapamatoval si, potřebuji to vidět. Trvalo mi 35 let, než jsem si toho všiml. Přemýšlím, kde bych dnes byl, kdyby Mirka tehdy byla moje učitelka.

z „Czech top sto“.

Pokusy s Davidem Musím se smát. Přistihnu se, že několikrát během dne nevím kudy kam.

Typická situace, kdy je toho moc a já si neumím vybrat. V těchto případech se většinou snažím „nacpat deset litrů do půllitru“. Vybíhám z hudebky a s jazykem na vestě dorážím na pokusy s Davidem, který ve škole učí přírodní vědy.

Přicházím do laboratoře uprostřed procesu rozpouštění hypermanganu.

Pozoruje ho při tom parta osmi šesťáků.

Hudebka s Bárou Když je konec, jedna z dívek prohlásí: Protože mám ze zpěvu trauma (při „Škoda, že to nebouchlo! Taťka Šmoula hodinách hudební výchovy ve škole totiž, když dělá pokusy, tak to vždycjsem se jej dokonale odnaučil), byl jsem ky bouchne.“ Slečně je dvanáct a to zvědavý, jak se tu k hudbě přistupuje. je věk, kdy se člověk snaží být vtipný, Do hudební místnosti přicházím když pomyslím si. Davida to ale nevyvede už se zpívá. Bára – učitelka – hraje na z míry, ba naopak: „Tak, že jste to vy, až

budeme končit, uděláme něco bouchacího,“ přislibuje se zcela vážným výrazem v tváři. A taky že jo! Na závěr pokusů upižlá ždibek pevného sodíku naloženého v petroleji a v zadní části místnosti ho opatrně hodí do vody.

Výsledkem je efektní mikro-ohňostroj.

Děti jsou – jak jinak – nadšené. Já myslím, že i taťka Šmoula by zatleskal!

Nadchlo mě, jak David vysvětluje Mendělejevovu tabulku prvků. Jde na to přes podobenství s jazykem: „Všimli jste si, že existuje relativně hodně slov, ale málo písmen v abecedě? Stejně tak je to s chemickými látkami, kterých může být neomezené množství. Počet prvků, stejně jako písmen je ale omezený.“ Na základní i na vysoké škole jsem miloval chemii. Vlastně tu aplikovanou miluji ještě dnes. Chvíli přemýšlím, kde bych dnes byl, čemu bych zasvětil svůj život, kdybych tehdy ve škole potkal jako učitele Davida?

Jack London Jack London slaví výročí, a tak v červené třídě, kde je právě se skupinou zájemců na pořadu tzv. čtenářská dílna, se čte jeho legendární román: Bílý tesák. Čte se nahlas, jak jinak, v kruhu cca 10 čtvrťáků.

Učitelka Míša ostatní vybízí: „Pokud neznáte jakékoli slovo, zastavme se a proberme to.“ Padají slova jako: zvrat, plec, ostruhy nebo rysí. Sleduji to a podobně jako před chvílí u Mirky cítím mezi dětmi nulový ostych. Vlastně jsem si během dne zatím nevšiml náznaku nervozity – ani z toho, že děti při práci pozoruje devatenáct studentek. Vzpomínám si, jak vloni na konferenci Svoboda Na Živo Mirka prohlásila: „Chyba je přítel.“ Ingvar Kamprad, zkladatel IKEA říká: „Chyby nedělá jen ten, kdo spí.“ Tady to žijí.

Respektující, nenásilná komunikace Všimli jste si, jak vzácná je v našich krajích dovednost řešení konfliktů? Jak málo lidí umí druhým říct, co by opravdu chtěli, co se jim líbí a nelíbí? Mám dojem, že většina lidí řeší konfliktní situace dvěma způsoby. Buď jsou zticha a „žerou se uvnitř“, nebo jdou do agrese, ponižování, opovržení a místo toho, aby vyjádřili, co cítí a co potřebují, tak řvou, koktají, nebo se zajíkají. Já si k nám do školy (i do školky) chodím pro naději, že spolu dokážeme i ve střetech (zájmů, přístupů a potřeb) komunikovat bez bolení břicha. Zde jsou tři příklady zaslechnuté v úterý: „Omlouvám se, že ruším. Je 8.30.

Prosila bych čtvrťáky na prezentaci o geometrii na 15 minut.“ (Katka) „Omlouvám se přátelé, chápu, že jste pohlceni hrou. Já tu mám ale prezentaci pro sedm lidí a neslyšíme se, a to jsme od sebe 30 cm. Bylo by možné, abyste se krapet ztišili?

Děkuji.“ (Katka v situaci, kdy ve třídě vysvětluje malé skupince dětí a ostatní hlučí.) „Omlouvám se, že vás vytrhuji od práce, ale kdo má zájem o konzultace z angličtiny, jsme s Chieko k dispozici.“ (Martina) Simon Sinek, světová autorita v oblasti leadershipu a organizace firem, mluví o tzv. kruhu bezpečí. Upozorňuje na to, že hlavním úkolem každého lídra (tedy i učitele nebo rodiče) je zajistit ve škole, potažmo doma, atmosféru bezpečí a sounáležitosti. Pouze v takovém případě se člověk může opravdu učit a spolupracovat.

Kdy si dát pauzu?

Ztrácím ponětí o čase. Úplně mě to tu pohltilo. Jenomže se začíná ozývat hlad. Jsem zrovna v červené třídě a kolem jde Kuba. Jako absolvent tradiční základky s pevnými pětačtyřicetiminutovými bloky studia střídanými striktně časově ohraničenými časovými „pruhy“ volna se ho zeptám: „Kubo, kdy je přestávka?“ Místo odpovědi na mě ale Kuba kouká, jako bych spadl z měsíce. Viditelně moc nechápe, na co se ptám. Po chvíli mu to dojde a odpoví: „Kdy chcem.“ Kubovi je deset. Do velké míry si tu rozhoduje sám o tom, kdy bude pracovat a kdy odpočívat, svačit nebo pít… Dumám, proč valná většina

„Kubo, kdy je přestávka?“ Místo odpovědi na mě ale Kuba kouká, jako bych spadl z měsíce.

Viditelně moc nechápe, na co se ptám. Po chvíli mu to dojde a odpoví: „Kdy chcem.“ českých dětí tuto elementární svobodu ještě v roce 2016 stále nemá? A proč ji nemá ani značná část českých zaměstnanců? Už jsem o tom psal, ale tohle mě v jakékoli svobodné škole vždycky rozbije. Vidím, jak i šestileté děti dovedou zaníceně pracovat bez toho, že by je kdokoli kontroloval. O této základní svobodě si může až osm z deseti dnešních zaměstnanců nechat zdát.

Hluk vs. ticho Často tady ve škole přemýšlím, jak se tu žije introvertním dětem. Těm, kterým se tvoří lépe v tichu. Vím, že já, pokud mám například něco napsat, potřebuji klid. Špunty do uší tak třeba patří k povinné výbavě v mé tašce. Jedním z důležitých principů Montessori je respekt vůči potřebám ostatních. K základním pravidlům tu tak patří zpravidla i apel na vzájemné tišení. Líbí se mi především tišení zvonečkem, kterého hojně využívají jak děti, tak učitelé – když má kdokoli pocit, že je příliš hlučno, zacinká zvonečkem. Ostatní mají zpětnou vazbu a tiší se. Velmi příjemná alternativa verbálních proseb, případně ve školách ještě dnes oblíbeného okřikování.

Odpolední škola V 11:30 je oběd. Děti tak mají za sebou jakési dva pomyslné dopolední bloky.

Po obědě je do dvou tzv. odpolední škola, která slouží k dokončení práce z dopoledne, ke čtenářským dílnám, přípravě divadelních představení… obecně činnost méně náročná na přemýšlení, spíše opakující či prohlubující.

Tolik k mým postřehům z jednoho dne v naší Montessori základce Na Beránku. Snad se mi to podařilo popsat tak, že si dovedete lépe představit to, čím tu naše děti tráví den. Prosím, mějte ale na paměti, že je to jen pohled jednoho rodiče, jakýsi snímek jednoho dne.

Mějte se hezky!

Tomáš Hajzler

16

● do školky

● 3–6 let

Bambulová mánie Šárka Rubešová

Krásným a velmi úspěšným nápadem na předvánoční tvorbu v mateřské školce je výroba vlněných bambulí třeba na vánoční stromeček nebo na čepice. I my jsme to letos ve školce zkusili. Pojďme se podívat, jak to dopadlo.

Ve výtvarných potřebách jsem zakoupila plastová tvořítka na výrobu bambulí, která je možné nahradit doma vyrobenými papírovými kolečky. Je tedy potřeba dvou kusů koleček, která mají vystřižený střed.

Velikost bambulky bude odpovídat velikosti vnějšího obvodu kolečka, bohatost bambulky nebo také množství použité vlny bude odpovídat velikosti vnitřního kolečka. Čím menší vnitřní kolečko, tím méně vlny použijeme. Čím větší obvod vnitřního kolečka, tím bohatší bambulka bude.

Dětem jsem vybrala různě barevné vlny, které mohly také nastříhat a udělat bambulku z několika barev a materiálů najednou. Použila jsem silnou jehlu s tupou špičkou, kterou lze zakoupit ve švadlence a kterou mohou dobře použít i mladší děti. Starší děti dokáží jehlu navléknout samy, mladším dětem jsme pomohly. Děti vzaly dva stejné kusy tvořítek, které přiložily k sobě

a začaly omotávat kolečka od středu ven. Po omotání kolečka tak, že uprostřed nezůstane žádné volné místo, jsme rozstřihli omotané kolečko kolem vnějšího obvodu. Lehce jsme tvořítka odsunuli od sebe a uvnitř vlnu ještě omotali a pevně uvázali. Vlnu, kterou jsme omotávali střed bambulky, si necháme delší a uvážeme poutko. Nakonec vyjmeme obě tvořítka a bambulka je hotová.

Výroba bambulek byla pro děti tak zajímavá, že se u ní vystřídaly všechny naše děti, většina z nich několikrát.

Zkuste to i vy. Není potřeba mít zakoupená tvořítka, použijte tvrdý papír nebo karton. Jde to lehce připravit i s dětmi doma. Pokud bambulky nepoužijete na čepici, udělají velkou parádu na vánočním stromečku. Hodně štěstí při výrobě!

18

● pro duši

● 3–6 let

● 6–12 let

● 12–18 let

Rodičovství jako tvorba Zuzana Martásková

Od doby, kdy jsem se stala matkou, jsem začala více vnímat souvislosti mezi dospělými životy mých přátel a dětstvím, které prožili.

Začala jsem najednou vidět, kolik času věnují tomu, aby se léčili z vlastního dětství, aniž si to uvědomují. Začala jsem si stále zřetelněji uvědomovat, že pokud tehdy, když jsme byli malí a „závislí“, nebyly naše skutečné potřeby (potřeba být milován a přijímán takový, jaký jsem, potřeba se učit, potřeba komunikovat, potřeba tvořit, potřeba zkoumat, potřeba být nezávislý, potřeba být užitečný...) uznávány, ani naplňovány, vytvořily se na naší cestě jakési díry, trhliny, nezaplněná místa, která tam stále jsou a svým způsobem nás drží v minulosti. My pak nemůžeme naplno žít takový život, pro který jsme sem přišli. Naše poslání stále čeká, aby bylo naplněno.

Není to škoda? Zkuste na chvíli zavřít oči a představit si, že vyrůstáte s pocitem, že všechny vaše potřeby jsou uznávány. Že vaši rodiče umí vaše po-

třeby nejen rozpoznat, ale také vytvářet příležitosti k tomu, abyste je mohli naplňovat. Jaké jsou vaše potřeby?

A jak je uspokojujete? Cítíte, jak s každou naplněnou potřebou roste vaše sebeúcta? Jaký je to pocit?

A teď se ponořte do vlastního dětství.

Vybavte si všechny potřeby, které jste tehdy měli a cítili, bez ohledu na to, zda byly, či nebyly naplňovány. Zkuste si je napsat. A pak svůj seznam pečlivě prostudujte a zamyslete se nad tím, která z těch potřeb dosud není naplněna. Dejte si na to čas. Je to důležité...

Tyto nenaplněné potřeby vám do života mohou vracet neustále se opakující situace, typy lidí, typy partnerů apod.

Mohou vás držet v nesvobodě a někdy i zoufalství, že nežijete život, jaký byste žít chtěli. Od vašeho životního štěstí vás drží jen jeden krok – uznat své potřeby a naplnit je.

Jak nyní vnímáte svou rodičovskou roli? Cítíte rozdíl? Když vaše dítě o něco opakovaně usiluje (třeba dělat věci samo, chodit po obrubníku, ptát se vás na vše, co ho zajímá...), jaká potřeba za tím asi stojí? Má ji dostatečně uspokojenou? Můžete mu s tím nějak pomoct? Jak byste se cítili vy, kdyby tato potřeba byla vaše a nebyla naplněná?

Když jsem si toto poprvé uvědomila já, zůstala jsem v němém úžasu. Mé děti nechtějí nic jiného, než abych jejich skutečné potřeby poznala, uznala a vy-

tvořila prostředí a příležitosti k tomu, aby je mohly naplňovat. Budou tak mít šanci prožít dětství, ze kterého budou moct čerpat, ne se z něj léčit. Vybudují si vlastní sebeúctu a veškerou energii budou v dospělosti věnovat tomu, kvůli čemu se sem rozhodly narodit.

Budou moct žít naplno. Rodičovství se od té doby pro mě stalo vysoce tvůrčí činností. Vytváření příležitostí k uspokojování potřeb našich dětí mě začalo opravdu naplňovat. Odpovídá to totiž shodou okolností mým velkým životním touhám – tvořit, pomáhat a inspirovat druhé...

20

● na doma

● 3–6 let

Vanilkové rohlíčky

Ondřej Klos

Kryštof Klos

Kryštof vám ukáže jak upéct vanilkové rohlíčky, kdykoliv si budete přát.

I když jsou vám teprve čtyři.

Tento recept nestříhejte, nevytrhávejte, nekopírujte. Nebude vám fungovat.

Nenabízí univerzální postup pro jakékoliv dítě. Není to totiž možné! Tenhle recept je od Kryštofa a jen pro Kryštofa. Ale ukáže vám způsob, jak pomocí přizpůsobení vašim konkrétním domácím podmínkám udělat něco, co bude fungovat i u vás.

ci sedmatřicetiletého táty tří dětí na umělecké vysoké škole, rozhodli jsme se spojit příjemné s užitečným. Ve spolupráci s lektory Montessori ČR vznikl Manual, projekt na tvorbu individualizovaných leporel a knížek, které usnadňují orientaci předškolním dětem v realitě.

Jedním z výstupů projektu je i postup, jak společně s dítětem vytvořit recept.

Manual Když jsme s mým čtyřletým synem přemýšleli, jak vyřešit diplomou prá-

Proces jako cíl Klíčem k tomu, aby vám to celé fungovalo, je společná práce na samotném

1 mouka

1

1

med

vanilkový cukr

Karty ingrediencí si Kryštof vyskládá na pracovní desku, postupně připravuje a odměřuje jednotlivé suroviny, a pak kartu schová zpět do skříňky.

1 ořechy

3 máslo

Při asi pátém opakování receptu přestal Kryštof karty používat, pracoval po paměti. V tu samou chvíli ale přišel s inovací – vyrazit s kartami do obchodu a doplnit podle nich suroviny v domácnosti.

objektu receptu. Začínáme tím, že společně vaříme, vysvětluju Kryštofovi přípravu a posup a fotím jeho práci.

Pak z fotek vysázím knížku a zase spolu ji doplníme o texty, které mi Kryštof nadiktuje. Tímto postupem můžu už v průběhu přípravy knížky reagovat na to, čemu Kryštof rozumí nebo kde naopak potřebuje postup víc rozfázo-

vat. Hned vidím, co funguje a co ne.

Jinak než přímo při práci bych se to ani nedozvěděl.

Všechno začíná ve zkušenosti Vytištěný recept je pak pro Kryštofa už „jen“ reference k vlastní zkušenosti. Na fotkách vidí přesně ty věci, se kterými se u nás doma v kuchyni pracuje, vidí

1 meleme do mísy dáme 1 hrnek mouky

3 nasypeme ořechy do mísy dáme tam 3 lžíce másla

1 pak to hněteme přidáme 1 lžíci medu

1 vezmu hroudu těsta umeleme 1 misku ořechů v mlýnku

fáze postupu, kterými už prošel. Fotky nemusí být dokonalé, dokonce ani nemusí být uplně kompletní, důležité je, aby Kryštof poznal něco, co už zažil.

Díky tomuhle postupu se šance na to, že to příště zvládne nejmíň na 90 % sám, obrovsky zvyšuje. Co se ovšem zvyšuje také, je množství nadšených opakování.

Letos počítáme rohlíčky na kila.

Samotný pracovní postup receptu je v malé drobné knížce formátu asi 5 x 5 cm. Postup je rozdělen na drobné kroky, přičemž jeden krok představuje vždy jednu dvoustranu. Po každém kroku následuje otočení stránky. Fyzická manipulace, pohyb, jsou zárukou, že se dítě v procesu neztratí, i když je poměrně složitý.

udělám váleček

dám to do trouby

zase válim

nastavim troubu

pak to nakrájíme

nastavim čas

dávám rohlíčky na plech

a pak to ozdobíme cukrem

24

● na doma

● 3–6 let

10 tipů pro sebeobsluhu při jídle v předškolním věku

Daniela Šimonová

Děti předškolního věku od nás potřebují především možnost rozvíjet se podle svých vývojových potřeb. Potřebují naši důvěru ve své schopnosti. Potřebují samostatně prozkoumávat svět, jevy v něm a jejich vzájemné souvislosti.

Ať už bydlíme na farmě, obklopeni zahradou a hospodářskými zvířaty, či v městském bytě, domácí prostředí můžeme kreativně přetvořit v Montessori připravené prostředí. Jak doma na stolování v předškolním věku? Následujících 10 tipů vychází jednak z Montessori teorie, a jednak z rodičovských zkušeností.

1

3

Já sám! Já sama!

Stůl a židle přiměřené velikosti

Cokoli může dítě udělat samo, ať samo udělá. Chce to od nás dospělých občas notnou dávku trpělivosti, ale stojí to za to a tisícinásobně se nám to brzy vrátí!

Děti si touží věci vyzkoušet. Někdy se do činnosti zaberou a nemohou se jí nasytit, zatímco jindy zjistí velmi rychle, že je činnost dost obtížná a odběhnou prozkoumávat něco zajímavějšího.

Stůl a židle přiměřené velikosti jsou předpokladem k samostatnosti malých dětí. Dítě si může samo kdykoli sednout a zase odejít, může i manipulovat se židlí i stolkem a samo je udržovat v čistotě.

2 Vysoká židle Vysoká židle je dobrá v tom, že dítě sedí na stejné úrovni, jako starší členové rodiny. Nevýhodou je, že je do určitého věku závislé na dospělých, kteří jej vysazují a zase sundávají podle své vůle. Je též těžké s židlí manipulovat. V momentě, kdy se dítě bezpečně naučí vysokou židli používat, máme vyhráno. Ideální je židle rostoucí, kterou můžeme podle velikosti dítěte upravovat, včetně podnožky, aby dítě sedělo ergonomicky správně.

Dětská rostoucí židle

Stolek a židle z Ikea

4 Skříňka s dětskými příbory Skříňka s dětskými příbory a nádobím je ideálním východiskem pro samoobsluhu dětí v domácnosti. Kde není dost prostoru, stačí uvolnit jeden šuplík.

Důležité je, aby dítě na místo dobře dosáhlo a mohlo přípravu zvládnout opravdu samo. Sám si připravuji příbor i talíř, vím kde najdu hrníček... Od nejútlejšího věku děti vedeme k samostatnosti a ony nám to vrátí. Nejenže dojde k rozvoji motoriky, ale brzy se nám v kuchyni děti stanou opravdovými pomocníky.

5 Nádobí z porcelánu

tlejšího věku. I používání příborů je velmi dobrou motorickou průpravou pro ruce a výborným cvičením na špetkový úchop, který dítě bude potřebovat pro psaní. Pozor na váhu nabízeného zboží, aby příbory byly lehké. Vhodné podle zkušenosti nejsou ani lžíce s plastickým profilem na naběrací části.

Porcelán Ikea

7

Nádobí z porcelánu, jako mají dospěláci, je prostě opravdické... A děti chtějí prozkoumávat hlavně opravdické věci.

A že se někdy rozbije? Chyba je přítel, řekla by Maria Montessori. Porcelán je křehký, musíme s ním zacházet opatrně! To je velká příležitost naučit se jemnosti, citlivosti, ohleduplnosti a také procvičovat koordinaci oko-ruka a jemnou motoriku. Čím více takovéto procvičování umožníme předškolákovi, tím připravenější z něj bude školák!

Ubrousku, prostři nám!

Doma vyrobené prostírání

6 Vidlička, nůž a lžíce

Dětský příbor od firmy Berndof-Sandrik

Vidlička, nůž a lžíce patří ke společenskému stolování v západní civilizaci.

Veďme děti k jejich používání od nejú-

Tedy, lépe řečeno a podle hesla líný rodič – poklad pro rozvoj dítěte, prostři si sám! Na papír o velikosti A4 obkreslíme obrysy talíře, vidličky, nože a lžíce, dítě si je může vybarvit, a zalaminujeme.

A máme krásné vlastnoručně vyrobené prostírání, na které dítě příbory přikládá – kromě toho, že se naučí, kam co patří, procvičuje zrakové rozlišování, koordinaci oko-ruka a jemnou motoriku. Děti rády prostřou i stůl pro celou rodinu.

8 Domácí time management

Papírové hodiny

Děti potřebují především řád a pořádek. V Montessori používáme nastavovací hodiny, stačí obyčejné papírové – ideálně bez obrázků, aby snadno šlo zaměřit pozornost právě na to podstatné – tedy čas. Ty umístíme vedle nástěnných ručičkových hodin a předem nastavíme, v kolik hodin bude čas jídla.

Když stolování začne, můžeme nastavit pro loudaly i čas ukončení. Děti předem upozorníme na nastavení, aby měly čas ukončit například rozehranou hru. Vyhneme se tak mnoha vyčerpávajícím scénkám.

ka k obědu. Je v tom mrkev, hrášek, brambory, kuřecí maso...“ Když rodič nevzrušeně podá informaci a ideálně se nato vzdálí, velice často za chvíli zjistí, že dítě si u jídla spokojeně pomlaskává a talíř je skoro prázdný. A klidně si i přidá... A když nemá dítě hlad? „Tak jo, člověk někdy hlad nemá, viď. Teď je čas oběda, svačina bude ve tři.“ A pak jen stačí vydržet do tří hodin a je to.

A pokud by dítě opravdu mělo hlad dřív, pomohou moudrá slova zkušené psycholožky, paní docentky Nováčkové: „Hlad je nepříjemný. Tak tady máš kousek chleba.“ A pokud zvládneme dát dítěti opravdu jen kousek chleba, máme vyhráno, jídlo nebude v naší rodině prostorem pro mocenský boj, ale pohodovým obřadem.

10 Kdo sám vaří, tomu chutná

9 Mně to nechutná, blééé Je pravda, že každému z nás něco nechutná. Navíc pro děti jsou mnohé věci nové a opravdu potřebují někdy i 20x novou potravinu předložit, aby ji přijaly a s důvěrou konzumovaly. Nicméně, jídelní stůl se často stává kolbištěm pro mocenský boj mezi dětmi a rodiči. „Nechutná ti to? Hmm... Tohle máme dnes-

U dětí to platí rozhodně. Když si jídlo sami připravíme, s o to větší chutí se pak do něj pustíme. To je ta nejlepší motivace.

28

● do školky

● 3–6 let

Britská královská rodina volí Montessori

Daniela Šimonová

Pyšní rodiče, vévoda a vévodkyně z Cambridge, William a Kate, osobně odvedli svého syna, prince George v lednu 2016 poprvé do mateřské školy.

Zvolili nepříliš drahou Montessori školku ve vesnici poblíž jejich sídla v Norfolku. 23 z 27 dětí ve školce dostává stipendium, aby si jejich rodiny vzdělávání mohly dovolit. Školka je dostupná po soukromé silnici, královská rodina doufá, že to zajistí malému princi nerušené objevování světa. Montessori vzdělávání se stává v britské královské rodině tradicí, pro své syny prince Williama a Harryho na něm trvala a prosadila jej princezna Diana.

Westacre Montessori doufají, že se jim podaří malému princi nabídnout stejně výjimečné zkušenosti jako všem

ostatním dětem. Škola funguje 23 let a většina dětí ve věku 2–5 let pochází z okolních vesnic, některé děti mají speciální vzdělávací potřeby. Otevřeno mají v pondělí, středu a pátek od 9.00 do 12.00 a v úterý a čtvrtek od 9.00 do 14.45. Školská inspekce Westacre Montessori v roce 2005 zařadila ne mezi „výjimečné“, ale mezi „dobré“ školy. Školka podporuje samostatnost dětí, které si rády hrají každý den venku, učí se držet rovnováhu při chůzi po položených kmenech a lézt po žebříku. Atmosféra je tam hřejivá a přijímající, mezi zaměstnanci jsou dobré vztahy. Tolik ze zprávy britských inspektorů. Dědeček princ Charles je potěšen tím, že školka podporuje zájem o vše živé – děti pěstují a pozorují rostliny a krmí ryby.

Princ George cestou do školky

Jméno

George Alexander Louis z Cambridge (česky Jiří Alexandr Ludvík)

Narození

22. července 2013 (2 roky), Paddington, Londýn, Spojené království

Rodiče

princ William, vévoda z Cambridge, Catherine, vévodkyně z Cambridge

Sourozenci

princezna Charlotte z Cambridge

Westacre Montessori School

Jeho královská Výsost princ George Alexander Louis z Cambridge je prvorozený syn prince Williama, vévody z Cambridge a jeho manželky Catherine. Od okamžiku svého narození je třetí v linii následnictví britského trůnu po svém dědovi a otci. Narodil se ve stejné nemocnici, kde princezna Diana porodila prince Williama i jeho bratra prince Harryho; královský potomek se narodil v 16:24 britského letního času a vážil 3,8 kg. Princ William byl přítomen u porodu.

Narozením prince nastal poprvé od úmrtí královny Viktorie v roce 1901 stav, že jsou na živu vládnoucí monarcha a tři generace přímých následníků trůnu.

30

● do školky

● do školy

● 3–6 let

● 6–12 let

● 12–18 let

Osm principů Montessori vzdělávání Daniela Šimonová

Dita Dlouhá

Těchto osm principů, které Maria Montessori odvodila na základě pozorování dětí, tvoří základní kameny jejího přístupu ke vzdělávání. Jednotlivé principy mohou být úspěšně uplatněny i v běžných třídách, kde byla jejich platnost ověřena současnými výzkumy v oblasti psychologie a pedagogiky. Avšak aplikace pouze některých z nich je přeci jenom něco jiného, než realizace všech osmi principů v jednotném vzdělávacím celku. Tam, kde fungují všechny společně, vás překvapí, jak efektivní může Montessori vzdělávání být.

Pohyb a poznávání

Volba

Prvním principem je úzká propojenost pohybu a poznávání. Naše mozky se vyvíjí ve světě, v němž se povětšinou pohybujeme a konáme, ne ve světě, kde se sedí v lavici a abstraktně uvažuje. Dr. Montessori vypozorovala, že myšlení dětí můžeme odhalit díky aktivitě jejich rukou ještě daleko předtím, než jsou schopné vyjádřit své myšlenky slovy. Tuto skutečnost souběžně odhalil také švýcarský psycholog Piaget.

U malých dětí jsou dle Dr. Montessori myšlení a pohyb tím samým procesem.

Piaget omezil toto tvrzení na senzomotorické období. Dr. Montessori však viděla blízký vztah mezi těmito dvěma procesy, pohybem a poznáváním, i po druhém roce věku. Na základě tohoto vhledu vyvinula metodu vzdělávání, jejíž součástí je do velké míry manipulace s předměty a zapojení pohybu do výuky. V posledních letech se objevilo mnoho nových fascinujících psychologických výzkumů, odhalujících význam mezi pohybem a poznáváním, které potvrzují myšlenky Dr. Montessori.

Z výsledků vyplývá, že vzdělávání by mělo pro podporu učení zahrnout v maximální možné míře pohyb.

Druhým principem je svobodná volba. Dr. Montessori si všimla, že děti vzkvétají, pokud mají možnost volby a kontroly nad svým prostředím. Vývoj člověka chápala jako proces, v rámci kterého vzrůstá nezávislost (fyzická, intelektová, psychická, ekonomická…) jedince v jeho prostředí. Ačkoliv dobré Montessori programy stanovují svobodě pevné hranice, děti v Montessori mají svobodu dělat mnohem více rozhodnutí než děti v tradičních třídách: mohou volit s čím pracovat, jak dlouho s tím pracovat, s kým pracovat atd. Psychologické výzkumy ukazují, že větší svoboda a možnost volby (v rámci pečlivě navrženého a uspořádaného systému) jsou spojeny s lepšími psychologickými a studijními výsledky.

Zájem

Třetím principem je, že nejlepší učení je to, které pramení ze zájmu. Zájem může být osobnější, např. když má někdo trvalý, zevnitř pramenící zájem o slunéčka či o psy, případně situační – zájem vyvolaný v mnoha lidech tím, že jsou vystaveni určitým událostem a aktivitám. Dr. Montessori vytvářela situační zájem navržením zajímavých pomůcek, se kterými děti chtěly manipulovat. Školila také pedagogy, aby dávali dětem ukázky inspirativním způsobem, např. aby prezentovali jen tolik informací, kolik je třeba ke vzbuzení vlastního zájmu dětí a nikoliv ke vzbuzení pocitu zahlcení informacemi.

Ukázky by měly být pozvánkou k vlastnímu zkoumání, objevování a kladení otázek. Montessori vzdělávání také využívá zájmů, které se objevují v určitých fázích vývoje, jako např. intenzivní zájem dětí o učení se jazyka v předškolním období. Např. malé děti se zajímají o nová slova a poznání nejrůznějších předmětů ve svém bezprostředním okolí. V předškolních třídách z tohoto důvodu najdete v krabičkách a košíčcích roztříděno mnoho nejrůznějších předmětů, které děti mohou zkoumat a pojmenovávat, což vede k obohacování jejich slovní zásoby. Montessori

vzdělávání též podporuje individuální zájmy dětí. Všechny dětí prochází kurikulem, ale zároveň mají možnost zabývat se tématy dle svého osobního zájmu. Děti v Montessori třídě spíše než aby se učily jednotlivé informace odříkat nazpaměť, učí se poznávat vztahy a souvislosti a ty mezi sebou sdílet. Montessori pomůcky a ukázky pedagogů dávají dětem základ pro učení, avšak děti mohou objevovat i další témata napříč oblastmi kurikula nad rámec základu.

Vyloučení vnější motivace

Učení v kontextu

Marie Montessori považovala vnější motivaci, jako např. hvězdičky či známky, za narušení dětské koncentrace. To je velmi kritický moment, protože právě koncentrace umožňuje dětem nasytit svůj přirozený zájem.

Podpora koncentrace je v Montessori vzdělávání zásadní. Paní Montessori podrobně popisuje, jak děti opakují některé aktivity (např. vkládání dřevěných válečků s úchyty do správných otvorů) desetkrát i vícekrát po sobě, přičemž vykazují hladinu koncentrace, o níž se ona sama původně domnívala, že není u tak malých dětí vůbec možná.

Ukázalo se, že v předškolním věku se běžně děti mohou intenzivně soustředit na jednu činnost i více než 30 minut.

V mladším školním věku dokáží pracovat na jedné tabulce většinu dne, nebo dokonce několik dní po sobě. Motivace je v Montessori vnitřní.

V tradičním vzdělávání děti často vůbec nerozumějí tomu, co se učí. Použít to dokáží leda tak ve školních testech.

Dr. Montessori trvala na tom, aby vzdělávání bylo pro život. Abychom se učili jen to, co opravdu potřebujeme znát a můžeme uplatnit v životě. Vytvořila sadu pomůcek a systém vzdělávání, v němž jsou aplikace a význam toho, co se učí, srozumitelné každému dítěti.

Děti se neučí primárně z toho, co říkají učitelé a co je obsahem textů, naopak, v Montessori programech se učí hlavně tím, že věci dělají. A na to je někdy i škola malá. Děti školního věku často chodí za vzděláním a prozkoumáním svých zájmů ven ze školy, do reálného světa. Tak například malá skupina dětí, které se zajímají o stavbu mostů, se vydá na setkání s místním inženýrem, který jim vysvětlí, jak se mosty projektují. Tento přístup se někdy označuje jako „situační učení“ a odráží vzdělávací směr, jež reflektuje současný zájem o kulturní psychologii – jak se lidé učí tím, že jsou součástí své kultury.

Partnerství

Řád v prostředí a v mysli

Doporučeními učitelům ohledně chování k dětem předešla Dr. Montessori pozdější výzkum v oblasti rodičovství a vzdělávání o několik desetiletí.

Dospělí nastavují dětem pevné a jasné hranice. Reagují tak citlivě na jejich potřebu řádu. V rámci těchto hranic mají děti svobodu, vždy jen takovou, kterou unesou. V takto jasném a bezpečném prostředí vykazují děti vysokou míru zralosti, empatie i dalších žádoucích vlastností. Jsou úspěšné. Tradiční školy někdy pochybí tím, že jsou příliš autoritativní, s přístupem „udělej to, protože jsme to řekli“ a výsledky dětí pak nebývají dobré. Moderní školy někdy naopak nejsou úspěšné proto, že vymění autoritativní systém orientovaný na učitele za přístup opačný – příliš tolerance a zaměření na dítě. Montessori přístup je partnerský, je založený na respektu k dětem i k dospělým.

Montessori třídy jsou velmi organizované, ve smyslu fyzickém (ve svém uspořádání) i koncepčním (logická návaznost pomůcek a výukových materiálů).

Tato strukturovanost některé lidi odrazuje, považují ji za přehnanou. Nicméně z psychologických výzkumů vyplývá, že řád významně napomáhá procesu učení a rozvoji. A že Dr. Montessori se správně zaměřila na vytvoření pečlivě uspořádaného prostředí ve školách.

Věkově smíšené skupiny

V tradičním vzdělávání učitel podává dětem většinu informací frontálně.

Děti se zřídka učí od sebe navzájem nebo přímo z práce s materiálem či pomůckou (s výjimkou textů, které ale většinou dětem vše říkají, místo aby jim pomohly objevovat). Spolupráce je dnes už sice na vzestupu, stále však je v tradiční školní třídě spíše výjimkou.

Testy, řešení problémů i písemné práce jsou většinou prací jednotlivce. Když se podíváme do předškolního vzdělávání, tam si zase děti v tradičních třídách většinou hrají ve skupinách. Montessori vzdělávání pojímá toto uspořádání opačně a je díky tomu blíže znalostem vývojových psychologů o dětech. Podle nich mají předškolní děti tendenci hrát si vedle sebe, ale ne nutně spolu, zatímco děti školního věku se potřebují intenzivně socializovat.

V Montessori předškolních třídách děti často pracují samostatně na základě své volby. Ve školních Montessori třídách vidíme naopak děti pracovat samostatně zřídka. Školáci získávají znalosti v samostatně utvořených skupinách, ve kterých společně vytvářejí nejrůznější zprávy, modely, grafy, časové přímky, záznamy hudby atd.

V těchto skupinkách také vyrážejí ze školy na návštěvy muzeí či firem, aby získali informace související s jejich aktuálním projektem. Na otázku, co se děje v těchto malých studijních skupinách, když jeden z členů rozumí problematice více než ostatní, devítiletá dívka z Montessori třídy odpovídá: „Pomáháme si navzájem.“

Chcete-li se dozvědět o jednotlivých principech a výzkumech v oblasti vzdělávání, doporučujeme knihu Angeline Lillard Montessori The Science Behind the Genius (k dispozici v naší knihovně pro členy Montessori ČR).

36

● pro duši

● do školky

● 3–6 let

● 6–12 let

Klid, ticho, mír

Vlasta Hillebrandová

Copak je to za zázrak?

Copak je to za div.

Nešálí mě sluch i zrak?

To není jako dřív.

Jsem vůbec ve školce? Nejsem spíš ve snu?

Znovu se ohlédnu a ani nehlesnu.

Co je to za zázrak, že vnímám jen klid, děti tu pracují s radostí. Dík!

Nikde bitky, rámus a křičení. Všude kol dokola láska a učení.

O čem je tato nezvyklá story?

Chcete to vědět?

Tak to je Montessori.

Ano, tak a podobně reagují lidé, kteří navštěvují naše zařízení. Ptají se „Jak jste to udělali?“ Na zdánlivě jednoduchou otázku není lehká odpověď. Jak se dopracovat ke klidu, tichu a míru ve třídě plné předškolních dětí, jejichž přirozeností je pohyb? Jak přirozeně přivést k uvědomělému tichu tyto malé caparty?

Nejprve musíme položit otázku sami sobě. Jsme dostatečně klidní, upozadění my? Odstranili jsme závoj z našich očí, abychom mohli odfouknout prach z očí dítěte? Máme velkou trpělivost?

Jsme respektující osobou, která ví, že dětem nepomohou bezbřehé hranice, ale je nutné svobodu a samostatnost budovat v souvislosti s úrovní vnitřní sebekázně jednotlivých dětí? A co důslednost? Jsme sami dostatečně důslední? To je jen pár důležitých aspektů, nad kterými bychom se mohli pozastavit, než vůbec přistoupíme k budování ticha a klidu v našich zařízeních.

První pozornost bychom měli věnovat připravenému prostředí. Nejedná se jen o vybavení tříd příslušným materiálem Montessori, ale i o rozvržení polic, skříněk, koutků. Útulné, čisté a světlé místnosti bez zbytečně velkého volného prostoru, který by nutil děti k nezřízenému běhání a povyku, jsou pomocníkem na cestě k uvážlivému vnitřnímu klidu. Materiál v poličkách je úhledně srovnaný, čistý, nepoškozený a vybízí k radostné práci. V prostředí můžeme umístit fontány, solné i aromalampy, které dodají třídám atmosféru.

V dalším kroku se zaměříme na náš hlasový projev. V žádném případě ne-

jde o šeptání, ale o příjemný, tichý, ale zřetelný hlas, který říká pravdivé věci.

Nastaveni, naladěni? Můžeme tedy přejít k jednotlivým cvičením Ticha.

Mnohé znáte ze seminářů a kurzů, které pro vás připravujeme. Začínáme krátkými chvilkami a zastaveními, které postupně prodlužujeme. Nejprve jde jen o vnější ticho, o schopnost mít pod kontrolou svou mluvu, být potichu.

Později se přidává zastavení pohybů těla, schopnost být v klidu. Teprve po mnoha a mnoha cvičeních se můžeme s dětmi dopracovat ke zvnitřnění ticha a klidu. Důležité je mít na paměti, že tyto aktivity mají děti provádět na základě vlastního rozhodnutí, pak to může začít fungovat. To co můžeme podpořit u každého dítěte je, že před každou cílenou lekcí ze strany průvodce si s ním sedneme, dáme ruce na klín a na malou chvíli se ztišíme a zastavíme. Naladíme se na proces ukázky, dítě se pak lépe soustředí a nám se lépe daří ho dát do kontaktu s materiálem Montessori. Postupně se ve třídách objevuje více a více polarizovaných dětí, které v tichu a klidu pracují.

Někdy je to dlouhá cesta, ale krůček po krůčku se dopracujeme k nádherné, tiché a klidné atmosféře, která je tak důležitá pro procesy učení a která je ukazatelem naší nádherné, smysluplné práce.

Přeji vám všem hodně radosti, trpělivosti, zastavení i ztišení. A to nejen ve vaší práci. Ne nadarmo se říká, že Montessori pedagogika je žití. Pojďme ji tedy žít.

S Láskou Vlasta Hillebrandová

38

● do školky

● na doma

● 3–6 let

Vánoční dárek, který potěší ZŠ Montessori Slaný

Děti mají Vánoce spojené hlavně s tím, že se těší na dárky, které dostanou. V předvánoční době jsme tedy nasměrovali jejich zájem na to, že ony samy mohou dárky vyrobit a potěšit své rodiče. Šli jsme na to od „praktického života“ – aby to bylo něco, co bude užitečné, hezké, milé a za čím bude vidět kus poctivé řemeslné práce!

Prvním dárkem byly domácí těstoviny. Děti vyráběly těsto, krájely nudle, strouhaly drobení, sušily a vážily. Výsledkem byly pěkné sáčky s visačkou z recyklovaného kartonu a přiloženým popisem – jako z farmářských trhů.

Druhým dárkem byly sladkosti v podobě pytlíčku nasušených křížal.

Museli jsme vyrobit rám na sušení, dětí krájely a navlékaly jablka na nitě, sledovaly průběh sušení, sáčkovaly a opět vyráběly recyklo-visačku tentokrát s potiskem ve tvaru jablíček a textem v angličtině.

Pro třetí dárek se louskaly ořechy, tavil se vosk a děti vyráběly plovoucí skořápkové svíčky, které přeci nesmí chybět v žádné vánoční domácnosti.

Balení do hezkých sáčků a vázání mašliček už bylo samozřejmostí.

Na všechny dárečky se vyráběla recyklo-papírová taška a vánoční pozdravy.

Práce byla organizována jako připravené aktivity, které si děti mohly vyzkoušet postupně, trénovat svoji obratnost při ovládání všeho náčiní a zvládání pracovních postupů, pomáhat si.

O práci byl velký zájem!

Pracovní činnosti pokračovaly – děti pekly sušenky a štrúdl, připravily vánoční cukroví a pomazánky na chlebíčky, protože se chystalo také vánoční tvoření s rodiči. Adventní atmosféru si potom děti z naší školy i školky užili ještě společně se spolužáky i se svými rodiči i dalšími rodinnými členy při vánoční výrobě, kde mohli svoji šikovnost svým potomkům ukázat také dospělí.

Nechyběly koledy, povídání, smích, pojídání všech dobrot a nakonec světelná hra obrazů….

Domácí těstoviny 300g bio hladké mouky 3 vejce 1 lžíce olivového oleje Do mísy jsme s dětmi nejprve rozklepli vejce, přidali lžíci oleje a vyšlehali.

Postupně jsme přidávali mouku, cca 300g, do té doby, než mělo těsto tuhou konzistenci. Když se nám přestalo lepit na okraje, na zkoušku jsme do něho píchli prstem. Těsto je správně připravené, když se nepřilepí na prst.

Těsto jsme zabalili do fólie a nechali v lednici chvíli odpočinout.

Hezké Vánoce a dětský smích a spokojenost přeje všem pedagogický tým nové ZŠ a MŠ Montessori Slaný.

Mezitím jsme s dětmi umyli veškeré použité náčiní a připravili si vál, váleček a mouku na podsypání. Těsto jsme vyndali z lednice, rozdělili ho na menší díly a postupně vyváleli. Děti krájely vykrajovátkem široké nudle, které se poté nechaly na utěrce do druhého dne proschnout.

40

● do školky

● pro duši

● 3–6 let

Předvánoční rozhovor s Vlastou Hillebrandovou

Šárka Rubešová

Vlasta Hillebrandová

Před letošními Vánoci jsme oslovili Vlastu Hillebrandovou, ředitelku Montessori mateřské školy v Jablonci nad Nisou. Zajímalo nás, jak se na vánoční svátky připravují u nich ve školce, co letos nového plánují a jak s dětmi předvánoční čas prožívají.

Připravujete něco jako besídku pro rodiče?

Každoročně chystáme tzv. vánoční posezení. Je to vlastně vánoční dílna pro rodiče a děti, kde si mohou společně vyrobit různé ozdoby na stromeček, dekorace pro vánoční atmosféru, vyzkoušet staročeské zvyky apod. Děti předem chystají pohoštění. Ať už je to cukroví nebo jednohubky, obložené talíře. Rodiče si mohou již v listopadu zakoupit náš sborník koled a zpívat s dětmi doma. To se jim bude hodit právě v den konání akce. Protože když jsou dílničky u konce, zazvoní zvoneček a všichni se sejdeme v té nejprostorDěti rády dělají různé vánoční tvoření. nější místnosti, kterou ve školce máme.

Jaké vánoční výtvory budou děti letos Tam je umístěný holý stromeček, který děti společně s rodiči mohou ozdobit u vás tvořit? vlastními výrobky. Pak už se nachystáAno, máš pravdu. Děti rády tvoří, a to me na společný zpěv koled za doprovonejen ve vánočním období. A co letos chystáme? To je překvapení :-) du hudebních nástrojů. Následně děti Jak se připravujete na Vánoce u vás v mateřské škole?

Každoročně chystáme malý sborník koled, které začínáme zpívat už na začátku listopadu. Později společně uděláme a vyzdobíme adventní věnec, který je umístěný ve vestibulu a v adventním čase se každý pátek scházíme celá MŠ a zároveň naše lesní třída k slavnostnímu zapalování svíček a zpívání vánočních písní. V průběhu prosince s dětmi pečeme cukroví, vyrábíme přání a drobné dárky. V rámci vánočních trhů zpíváme u městského vánočního stromu.

rozdají rodičům a sourozencům vyrobené dárečky a následuje vlastnoručně připravený raut, na který se všichni vždy moc těší.

O Vánocích se hodně hovoří o Ježíškovi. Co říkáte dětem vy? Nosí dárky Ježíšek, nebo se vzájemně s láskou a radostí podarujeme?

Je potřeba respektovat každé dítě a zvyklosti jejich rodin. A to je to, co děláme.

Jaké koledy rádi zpíváte?

Já malý koledníček Panynka Vrhola Ve městě se svítí Pojď, Ježíšku Sladký hrnec Fanfrnoch Zvony zvoní Až budou Vánoce Hopsa, pacholátka

A co praktický život? Připravujete pro děti nějaké speciální aktivity v době předvánoční?

V té době už děti zužitkovávají dříve nabyté dovednosti, takže tvoříme těsta, pečeme atd.

Zajímalo by mě, zda se v předvánočním čase u vás ve školce mění nějakým způsobem harmonogram nebo pracovní den? Je před Vánoci něco jinak?

Není, děti pracují obvyklým způsobem.

Jen adventní pátky jsou jiné. Scházíme se na schodech hlavní chodby, zapalujeme svíčku na adventním věnci a zpíváme koledy.

Vlastičko, chtěla bys čtenářům vánočního zpravodaje něco popřát?

Přeji nám všem, aby byl adventní čas skutečně časem rozjímání a zastavení.

Abychom se nehonili za množstvím upečených druhů cukroví a nepodlehli všude přítomným reklamám na ty nej dárky, ale abychom si udělali čas na své nejbližší a blízké a obdařili je Láskou.

Protože to je to dar, který přestože je zadarmo, je ten nejvzácnější.

44

● do školky

● 3–6 let

Založení zahrady v Montessori MŠ

Šárka Rubešová

V mateřské škole Montessori Slaný jsme koncem roku 2016 zažádali o dotaci v rámci programu „Zelené oázy“ na revitalizaci menšího travnatého prostoru na dvorku za školou.

Nechali jsme si připravit projekt od zkušené zahradní architektky Markéty Lážnovské.

V únoru roku 2017 nám byla dotace schválena téměř v plné výši. Po podepsání smlouvy a obdržení první části financí z dotace jsme mohli začít s úpravami.

dětmi.

Cesta Kapky

plochy. Mohou poznat a pochopit, co znamenají vůně, jak souvisí barvy rostlin s jejich zálivkou a výživou. Zahrada je koncipována tak, aby se děti pohybovaly i po vyvýšených plochách – val vzniklý díky výkopu zeminy pro umístění jímky na vodu. Dále tu nalezneme svah, po kterém bude voda od dešťosvodu přitékat. V parných dnech a době slabých dešťových srážek mohou děti pracovat s vodou v nádrži. Zabudováním kalového čerpadla do nádrže, které pohání vodu na začátek dešťosvodu, děti vnímají, pozorují, ohmatávají, přelévají, nalévají, cákají se i v tekoucí vodě.

24

Koloběh vody na naší nové zahradě Zahrada pro školkové děti z Montessori prostředí je pojata jako výuková, pěstební, ekologická, poznávací, odpočinková a estetická. Návrhem je hospodařit s dešťovou vodou z jednoho školního dešťosvodu, která teče do jezírka s pumpou a bude následně vyčerpávána ze zásobníku napojeného na jezírko. Pumpou děti vodu vyčerpávají a dále ji používají na zalévání záhonků, keřů, stromů a trvalek. Koloběh vody si děti připomenou při práci na různých druzích povrchů. V zahradě je povrch z valounů, písku, štěpky a trávníku.

Děti si tak prožijí, co dělá voda, když se v létě postříká horký kámen, nebo zalije suchá zem, co dělá písek, když se polije vodou, jak se voda rozlévá, vsakuje a vypařuje. Děti mohou vnímat i vlhčí vzduch díky většímu výparu z vodní

Všechno jedlé do zahrady V zahradě jsou vysazené ovocné dřeviny – jabloň, hrušeň, moruše a jeřáb, které budou časem dobrým útočištěm v letních dnech.

V zahradě jsou zasazené různé trvalky a jedlé keře, které budou s dětmi růst a děti si zažijí, co znamená starat se o živou rostlinu. Opět mohou pozorovat všemi smysly, vnímat cyklus ročních dob, ochutnávat jedlé plody. Stromy hrají opět důležitou roli pro zvýšení výparu – koloběhu vody a ochlazování prostoru.

Jako první jsme potřebovali vybagrovat jezírko a vytvořit záhony. Objednat bagr a zajistit samotné vybagrování u místní firmy nebyl problém. Velmi užitečné je si rovnou s bagrováním zajistit u té samé firmy hlínu (pokud ji potřebujete dodat stejně jako my).

V tomto případě nám totiž nebyla účtovaná žádná doprava nezávisle na množství dodané hlíny. Pokud je potřeba hlínu ještě dokoupit, později si vždy už firma dopravu naúčtuje.

Hned po vybagrování jezírka a dovezení hlíny jsme jezírko zakryli pevnou jezírkovou fólií a vytvořili strouhu od okapu. Na vybagrování jsme se přišli podívat se všemi dětmi ze školky, pro které to byl velký zážitek. Navezli jsme hlínu a připravili záhonky na trvalky.

Recyklujeme Dvůr nemá žádný přirozený stín. Na podzim se hrabáním listí zahrada probudí a v kompostu pracuje s drobnými živočichy na přeměně rostlinné biomasy na humus. Děti zažijí díky kompostování další důležitou část životního cyklu. Mohou využívat zahradu po celý rok.

Od plánování k realizování Samotná realizace zahrady probíhá tak, že průběžně každý měsíc naplánujeme brigádu pro rodiče a širokou veřejnost.

Na brigádu přijdou vždy i děti, které se do prací na zahradě také velmi rády zapojí.

V dalším kroku jsme nechali navést písek, valounky a oblázky a vytvořili povrchové plochy. Písek, valounky a oblázky lze zajistit v kterékoli místní firmě a nám stačilo je objednat 14 dní předem. Trvalky jsme objednávali z Krkonoš z trvalkové školky, kde byl velmi ochotný majitel a zavezl nám většinu trvalek přímo k nám na zahradu.

Vyvýšené záhonky na pěstování zeleniny jsme si stloukli s rodiči sami z předem nařezaných prken, které nám připravil jeden z tatínků. Hned jsme je

s dětmi osázeli ředkvičkami, divokými rajčaty, lichořeřišnicí, saláty, dýněmi a cuketami.

konce roku již byl všude zarezervován.

V tomto případě bych všem zájemcům o zakoupení akátové kulatiny doporučila, aby ji začali shánět hned na jaře, kdy je reálná šance ji získat. Akátová kulatina roste v hojném počtu kolem Mělníka a je možné se obrátit např. na Lesy ČR. Také se dá sehnat kolem Brna. My jsme tedy místo akátu použili dubovou kulatinu, kterou jsem si zajistila v Lesní správě Lány, kde byli velmi ochotni mi pomoci. Nicméně s dubem jsme museli zakoupit i písek, kterým jsme dub zasypali pro lepší odvod vody a delší trvanlivost dřeva.

Na přelomu října/listopadu jsme zahra-

Zakrýt jezírko byl menší oříšek. Vzhledem k tomu, že jsme neměli v projektu přímo napsaný postup, bylo třeba ho s rodiči vymyslet. Nakonec jsme to ale zvládli a do první části jezírka jsme umístili pumpu, která nám zajistila bezpečný provoz jezírka. Elektrické čerpadlo jsme umístili do kubíkové nádrže na vodu, do které přetéká voda z jezírka pouze při dešti, kdy se jezírko celé zaplní. Čerpadlo lze pustit pouze po jeho zapojení do elektrické sítě, čímž jsme zajistili i podmínky bezpečného používání.

Keře a stromy jsme zakoupili všechny najednou v místním zahradnictví. Společně se sázením keřů a stromů jsme postavili vrbový domeček a plot.

V poslední fázi jsme měli umístit před školní skleník akátovou kulatinu. Akát jsem začala shánět až koncem srpna, což bylo bohužel velmi pozdě a do

du dle plánu dokončili. Umístili jsme soliterní kameny, silné klády dřeva na přelézání pro děti, dosadili poslední rostlinný materiál a usadili dubovou kulatinu. Den otevřených dveří pro veřejnost mohl nastat a zahrada se plně zprovoznila školkovým dětem.

48

● do školky

● 3–6 let

Martinské putování za světýlky Šárka Rubešová

Tradičně jako každý rok i letos se dětský klub Malých stromů z Nového Strašecí rozhodl připravit pro děti oslavu Svatého Martina.

Oslavy svatého Martina se v tento den uskuteční leckde, ale tato je přeci jenom trochu výjimečná.

Stejně jako každý předcházející rok jsme se i letos sešli v Pecínově u vyhlášené hospůdky Na Růžku. Tentokrát nám sice vydatně pršelo, nicméně málokdo se deště zalekl a sešlo se nás i tak poměrně velké množství nejen místních rodičů s dětmi, kteří si chtějí společně užít netradiční oslavu svatého Martina. Děti si zapálily své lucerničky, buď samostatně vyrobené, nebo zakoupené lampionky, a společně jsme se vydali průvodem hledat rozžehnutá světýlka umístěná po cestě a zpívali píseň o svatém Martinovi. Letos jsme nešli až za ves, ale zůstali jsme v malebném lesíku hned vedle obce, kde se postupem času vytvořilo krásné prostranství uzavřené stromy s přilehlým svahem, a přitom prostorově příznivé pro větší skupinu lidí. Vytvořili jsme kolem rodičů z Malých stromů kruh, kde každý mohl jejich připravené divadélko shlédnout. Divadlo hráli nejen rodiče Malých stromů, ale hlavně také děti: Narodil se Martin, syn římského důstojníka. Jeho otec si přeje, aby se stal vojákem. Po čase je Martin proti své vůli na vojáka pasován. Přijíždí na svém koni a zastaví u polonahého žebráka. Neváhá a me-

čem rozetne svůj plášť na polovinu, jednu z nich podá žebrákovi. Ostatní staročesky oblečení rodiče z Malých stromů zpívají píseň o Martinovi a rozhazují zlaté podkůvky mezi přihlížející obecenstvo. Děti hledají zlaté podkůvky a nám jsou rozdávány napečené svatomartinské rohlíčky, které si mezi sebou dělíme napůl, abychom příběh podpořili. Pijeme organizátory donesený teplý čaj a v klidu a pohodě si spolu povídáme. Rodiče Malých stromů nás opět překvapili svou originalitou, kdy jedna a ta samá legenda může být odlišně odehraná, než byla v předcházejícím roce.

A jak že to tedy s tím svatým Martinem bylo? Martinův otec si už od jeho dětství přál, aby se z Martina stal voják. Ve svých patnácti letech byl Martin proti své vůli přijat k císařskému jezdectvu.

Jedné chladné noci potkal promrzlého téměř nahého žebráka. Martin neváhal a mečem rozetnul svůj teplý kabát na polovinu a jednu podal žebrákovi.

Poté, co jeho bohatý otec zemřel, odešel z armády a veškerý svůj majetek podaroval potřebným. Nějaký čas žil

i jako poustevník a poté přijal hodnost biskupa. I přes tuto svou hodnost žil jako mnich ve své chatrči. Svatý Martin je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Nejčastěji bývá zobrazen na koni s půlkou pláště a žebrákem. Svatý Martin přijíždí na bílém koni proto, že jeho svátek se slaví v době, kdy se neodvratitelně blíží královna mrazivých večerů a dlouhých nocí, paní Zima, a nese s sebou bílý sníh.

Dětský klub Malých stromů Dětský klub Malých stromů je společnou aktivitou skupiny rodičů z Nového Strašecí, kteří chtějí pro své děti vytvářet alternativu k běžné mateřské škole.

Je inspirován myšlenkami lesních školek, waldorfskou a Montessori pedagogikou. Je určen pro děti od 3 do 7 let, v doprovodu rodičů se do programu mohou zapojit i mladší děti. Je provozován na dobrovolnickém principu.

Rozhovor s jednou z hlavních organizátorek Martinských světýlek Helenou Janoušovou: Zdravím tě, Heleno. Letos jste jako každý rok pořádali s komunitou rodičů z Nového Strašecí „Svatomartinská světýlka“. Jak dlouho se na to připravujete?

Průvod jsme letos s naším lesněškolkovým dětským klubem Malých Stromů pořádali už tuším po sedmé, a tak už máme přípravy vlastně dost optimalizované. Měsíc předem pošleme pozvání do našeho místního měsíčníku, pak akorát zrevidujeme úkoly, které

máme sepsané už z minulých let, týden předem jsme se sejdeme na secvičení zpěvů a divadla, pak vytváříme lucerničky, pečeme rohlíčky. Už to je pěkně „promazaný stroj“.

Minulý rok jste s dětmi ve školce vyráběli světýlka sami. Jaká světýlka jste si připravili letos? Mohla bys nám lehce nastínit i jejich výrobu?

Světýlka si vytváříme každý rok a snažíme se pokaždé vymyslet nějaký nový způsob – nafukovací balónky polepené papír mašé technikou, ozdobené sklenice, různé typy papírových lucerniček. Tentokrát jsme zvolili plechovky zdobené dírkováním pomocí hřebíku.

To dalo dětem docela zabrat, ale výsledek byl moc pěkný. Letos jsem chvíli přemýšlela, jestli nemám dětem pořídit do lucerniček stále oblíbenější umělé svíčky s led diodkou, ale nakonec jsme ten nápad zavrhla. Uvědomila jsme si, že by tím slavnost svatého Martina ztratila jeden důležitý rozměr – kráčet tmou s křehkým živým plamínkem ve vlastnoručně vyrobené lucerničce, pečovat o něj, aby nezhasl, a když přeci zhasne, najít kamaráda a poprosit ho, aby se rozdělil o svůj plamínek… Bez toho by ze slavnosti nakonec zůstalo jen „lítání s baterkami po lese“, a to by byla škoda.

Do průvodu pečou maminky také svatomartinské rohlíčky, které ke konci představení nabízí všem zúčastněným. Počítala jsi někdy kolik druhů svatomartinských rohlíčků se vám sejde? :) Pečou se pouze s mákem nebo je někdo dělá i s jinou náplní? A co druhy těsta? Např. na Orlickoústecku se dělají z kynutého těsta a pouze s mákem.

Pokaždé peče tak 5-6 maminek, takže co pekařka, to rohlíčky trochu jiné, ale většinou se držíme stejného jednoduchého receptu:

400 g hladké mouky, 1 heru a 1 šlehačku vypracovat na hladké těsto, to rozdělit na čtyři díly.

Z každého dílu se vyválí kulatá placka, která se rozdělí na osm dílů.

Díly se plní náplní a rolují do rohlíčků. (Takže jedna dávka těsta vydá na 32 rohlíčků). Pak už stačí pouze upéct.

Některé maminky ale dělají rohlíčky kynuté, jako u vás. Pokud jde o náplň, podle tradice prý se dělaly rohlíčky s tvarohem, když přijel Martin skutečně na bílém koni. Když byl jeho svátek na blátě, měly být rohlíčky s mákem nebo s ořechy. Nicméně jsme vypozorovaly, že tvarohové rohlíčky chutnají všem nejvíc, takže sníh nesníh, pečeme většinou ty, s nadějí, že třeba přeci jen nasněží…

Ještě nikdy se to pravda nepovedlo, ale letos nám to nevyšlo jen o den – je 12. listopadu a za okny nám chumelí…

Kolik rodičů se letos svatomartinských světýlek zúčastnilo? Zkusila bys to odhadnout?

Navzdory počasí, které bylo letos opravdu nevlídné, přišlo dětí zase spousta – odhadla bych to tak kolem padesáti.

Jaké z toho máte pocity? A jaké jsou ohlasy po svatomartinských světýlkách?

K pořádání svatomartinských světýlek jsme se inspirovali u waldorfských školek. Antroposofie hodně věnuje pozornost přírodním cyklům a tomu, jak se proměny během roku odrážejí i v našem nitru. Na podzim ubývá světla, životodárná míza se stahuje pod zem, ke kořenům. I my se s blížící se zimou více stahujeme do svého nitra, zpytujeme se, vracíme se ke kořenům jako ta míza.

Svátek svatého Martina je první ze tří velkých zimních svátků. Symbolicky se s lucerničkou před sebou vydáváme na cestu do temné noci. Svatý Mikuláš nám pak sáhne do svědomí, uhlí a brambora nás upozorní, že je stále na čem pracovat. A pak s adventem světla zase začne pomalinku přibývat, aspoň o svíčku každý týden – před námi sice ještě dlouhá zima, ale už víme, že to nakonec dobře dopadne a ta láska to nakonec přeci jen vyhraje.

Při Svatomartinském průvodu už třetím rokem na konci hrajeme dětem krátké divadlo o tom, jak se Martin dělí o svůj plášť se žebrákem, a nakonec se rozhodne opustit vojenskou službu a dát se cestou služby svým bližním. Po divadýlku děti hledají v trávě zlaté podkovičky a také se rozdávají martinské rohlíčky. Jejich kouzlo spočívá v tom, že člověk nemá sníst svůj rohlíček sám, má se o něj rozdělit s druhým, jako Martin o svůj plášť. Máme radost, že za těch pár let už všichni přijali tuto tradici a „hrají to“ s námi. Tak snad je to taková naše společná troška k prosvětlení té temnoty kolem.

Plánujete průvod uskutečnit i příští rok?

Určitě plánujeme. I já cítím, jak je pro mě to společné vykročení do zimní

temnoty důležité a pomáhá mi lépe vydržet ty dlouhé tmavé měsíce přede mnou.

Chtěla bys čtenářům vánočního zpravodaje ještě něco sdělit?

Ať se nebojí, neboť i když to teď tak možná nevypadá, světlo se nakonec vrátí :-). Přeji krásné těšení se na Vánoce!

Jedna z písní, která zní průvodem za svatomartinským světýlkem

54

● do školy

● 6–12 let

● 12–18 let

Domácí úkoly Montessori stylem?

Dita Dlouhá

Představujeme jen několik málo příkladů pro domácí práci, které jak studenti, tak i rodiny hodnotili jako zajímavé a podnětné:

Předveď nějaký skutek dobročinnosti nebo výjimečné laskavosti.

Naplánuj a připrav večeři pro svou rodinu, která bude typická pro starověké Řecko.

Spočítej, kolik metrů lina/koberce by bylo potřeba k pokrytí vašeho celého domu nebo bytu. Zavolej dvěma prodejcům a poptej ceny položení.

Naplánuj a připrav večeři pro svou rodinu a zkus se obejít bez pomoci svých blízkých. A nebo si nech pomoct, ale opravdu jen trochu!

Společně si přečtěte knihy, které se dotýkají duše a podněcují představivost. Povídejte si o knihách, které děti čtou ve třídě.

Z lepenky postav model půdorysu vašeho domu, každé poschodí zvlášť. Buď co nejpečlivější a nejpřesnější.

Zorganizuj dopisování s dětmi v jiné škole Montessori.

U svého domu založ zahrádku, vypěstuj strom nebo jinou rostlinu.

Se svými blízkými vyrob loutky, případně celé loutkové divadlo, a zahraj s nimi představení.

Použij jednu z lepších knih o dětských vědeckých projektech, vyber si pokus či projekt, proveď ho a připrav zprávu, která dokumentuje, cos dělal.

Nauč se něco nového a nauč tomu někoho ve své třídě.

Nauč se poskytovat první pomoc.

Použij 1 cm jako jednotku a sestav z lepidla, dřeva či lepenky dílky k vytvoření jednotek, desítek, stovek, tisíců, desetitisíců, statisíců, milionů – až do miliardy.

Postav model Parthenónu nebo nějaké jiné historické stavby.

Napiš divadelní hru a s přáteli ji ve třídě předveďte.

Udělej se svými prarodiči rozhovor o jejich dětství. O tom, co se dovíš, napiš biografii, nebo se o tom poděl ve třídě.

Vyber si město někde na světě, kam jsi ještě nikdy necestoval. Vyhledej o něm vše, co můžeš.

Seznam se s opravdovým umělcem a navštiv jeho ateliér.

Vytvoř svou vlastní sadu konstruktivních trojúhelníků, zlatých perel nebo nějakého dobře známého Montessori materiálu.

Vytvoř zmenšený model sluneční soustavy. Připrav důkladně vyměřené modely planet a slunce a vypočítej, jakou vzdálenost od slunce bude každá planeta potřebovat, aby mohla být umístěna v modelu.

56

● pro duši

● 3–6 let

● 6–12 let

● 12–18 let

P Ř I P R A V E N É P

P

R

Ř I

O

P S

R T

A

Martina Zíková-Bezinka

Ř

V

E

E

D

N

Í

É P

R

O

S

Ř

E

D

Í

Montessori filozofie je jako stolička na třech nohách. Alespoň tak ji chápu.

Musí mít právě tři nohy, protože pak je stabilní. Tou první „nohou“ je dítě – jeho cesta v něm připravená, dítě se svojí jedinečností… Druhou „nohou“ je učitel – také jeho cesta v něm samém, učitel se svojí jedinečností, moudrostí, pokorou, vírou, důvěrou, touhou… Třetí „nohou“ je prostředí. Prostředí takové, aby bylo přívětivé, bezpečné, motivující. Když jedna noha „selže“, stolička se začne kácet. Naštěstí ani jedna z „noh“ není mrtvá a „selže-li“ jedna, ostatní dvě jsou schopné ji podržet, aby to celé nespadlo.

Zkusím dát několik příkladů, abych byla srozumitelnější. Když je dítě nenaladěné, má třeba problém, který nedokážeme ovlivnit, může to být učitel, který ho podrží, povzbudí, naladí… Může to být ale i prostředí, ve kterém najde to, co právě teď potřebuje.

Když učitel nemá svůj den, doma to nějak drhne, kolegové v práci nejsou tolerantní, zdraví není úplně v pořádku atd., může to být zrovna dítě, které nás pozvedne.

A prostředí? Jednou jsem přijela do svého centra. Jezdím vždycky o hodně dřív, protože ho musím připravit.

Nebylo mi úplně dobře a vůbec se mi tam nechtělo. Nestihla jsem přípravu, nevěděla jsem, co budu s dětmi dělat a nebylo mnoho času. Když jsem ale otevřela dveře, zahlédla jsem všechny pomůcky na svých místech, na stole byla kytka a u okna byla elipsa. Všechno tak jako vždycky. Dýchlo na mě z toho všeho všechno to, co jsme kdy s dětmi i jejich rodiči dělali, všechny

ty okamžiky souznění a radosti, taky nezdarů a nedokonalostí. A taky jistota, že je vše v pořádku a na svém místě.

Tak Vám jenom chci říct, že ani to, co nás obklopuje, to, co si vytváříme vlastníma rukama, slovy, obrázky, drobnostmi i velkými věcmi, to, co nazýváme prostředí – není mrtvé. Je v tom všechno, co jsme kdy udělali.

Od té doby, vždycky, když vejdu do „svého“ prostředí, pěkně ho pozdravím.

58

připravované semináře Montessori ČR

Příběh geometrie

Hudba a linie, vnitřní harmonie

22. 2. 2018 ● 6–12 let lektorka Marcela Žáková

2.–4. 3. 2018 ● 3–6 let lektorka Deborah Sulovsky

Geometrie není jen kružítko a pravítko.

Je to fascinující příběh civilizace a jejího poznání světa často skrze řešení naprosto konkrétních situací. Jako je třeba výměra políček u Nilu. Geometrie provází lidstvo od pravěku, přes starověký Egypt, až po současnost. Společně s námi můžete cestovat časem a tento příběh prožít znovu. Díky tomu začnete objevovat. Geometrie se totiž skrývá všude kolem nás.

Dvou a půl denní inspirativní workshop s rakouskou lektorkou Deborah Sulovsky. O tom, jak si vaše děti mohou chůzí po linii zamilovat hudbu a dostat pod kůži rytmus vnitřního klidu.

Ukážeme vám jedinečný přístup vyvinutý Annou Marií Maccheroni a Elise Braun-Barnett. Říkáme mu „chodit a pohybovat se s hudbou“. Pro všechny ty, kdo ho poznali, je to velmi důležitá součást každodenního připraveného Na tomto semináři se seznámíte s ceprostředí školek, která pomáhá dětem lostním pohledem na geometrii a uvii celé skupině k normalizaci. Tak, jak díte, jak jej využíváme při práci v Mon- se děti učí chodit, běhat a přizpůsobit tessori. Do ruky dostanete geometrická své kroky hudbě (a to včetně polky tělesa a útvary stejně jako děti v Mona waltzu!), naučí se víc než koordinovat tessori škole. Zážitkovou formou si pohyby. Rozvíjí zároveň své sociální tak i vy – učitelé a rodiče – projdete kompetence a koncentraci, zjemňují podobným procesem poznávání jako sluch a dokonce se nepřímo připravunaše děti. A nakonec si možná budete jí na psaní. V průběhu workshopu si přát, abyste jimi zase na chvíli byli. všechno vyzkoušíte za živého doprovo(A budete!) du klavíru a domů si odnesete praktický manuál.

Vstupte do ticha

Montessori cestou

10.–11. 3. 2018 ● 3–6 let ● 6–12 let lektorka Vlasta Hillebrandová

27.–28. 3. 2018 ● 0–3 let lektorky Simona Livorová, Dita Dlouhá

Zkuste si ticho, skvělý způsob, jak být tady a teď. Ukažte dětem, jak se soustředit.

Najděte si 2 dny a pojďte se s námi podívat na to, jaké je to být úplně malý.

První tři roky života jsou klíčový věk.

Na semináři si vyzkoušíte jednoduchá cvičení pro děti předškolního i školního věku. Cvičení přinesou zklidnění, koncentraci a harmonii pro každého z nich i pro kolektiv jako celek. Naučíte se praktické a jednoduché aktivity, které můžete hned použít. Ukážeme vám související pomůcky a samozřejmě bude moci zapojit svoji kreativitu. Cvičení ticha využijete později i ve výchově vzájemného respektu a nenásilné komunikaci.

Provedeme vás připraveným prostředím pro nejmenší a vysvětlíme vám, jak jej jednoduše připravíte také. Ukážeme vám, jak pomůžete dítěti zorientovat se. Nebo připravit svačinu. A mít z toho všeho neuvěřitelnou radost. Zjistíte, jak se s dětmi ve věku do tří let domluvíte.

Stanete se jejich průvodcem. Připravené pro vás máme i videoukázky.

A všechny naše zkušenosti.

Další semináře a kurzy hledejte na www.montessoricr.cz

Přidejte se k Montessori ČR Spolek Montessori ČR vznikl proto, abychom rozšiřovali inovace ve vzdělávání a propagovali moderní pedagogiku. Věříme, že smysluplnou cestou k tomu je prosazovat Montessori přístup celoživotního a kontinuálního vzdělávání dětí i dospělých. Není to cesta jednoduchá, ale když na ní pracujete každý den skoro 20 let, věci se začnou hýbat.

Pojďte dělat Montessori ČR s námi!

Stojíme o každý dobrý nápad, který zvýší dostupnost Montessori pro všechny děti v Česku.

Montessori Magazín Číslo 1 – prosinec 2017 Vydává Montessori ČR www.montessoricr.cz/inspirace/zpravodaj

Montessori Magazín je otevřená platforma pro vzájemnou komunikaci a obohacování. Neváhejte posílat svoje tipy, články a zkušenosti na magazin@montessoricr.cz.

Těšíme se na ně!

Jsme nejvýznamnější česká Montessori asociace a náš hlas má váhu. Vaše práce tak díky tomu bude mít jasný dopad a smysl. Pokud máte chuť se s námi do něčeho pustit, prosím, ozvěte se nám na e-mail info@montessoricr.cz.

Díky a těšíme se.

Tým Montessori ČR

Narození Tohle je ta chvíle, kdy se narodí děťátko. To, na které jsme čekali.

To děťátko, to je tajemství Vánoc.

Můžete je cítit ve světle svíčky. Je všude, v každém koutu. Naplňuje celou místnost. Nadějí, rodinou, pokorou a moudrostí.

Advent Godly Play je křesťanská pomůcka využívající principy Montessori. V průběhu čtyř týdnů adventu lze pomocí ní vyprávět čtyři krátké epizody jednoho velkého příběhu čekání na děťátko. Každý týden, po zopakování předchozích částí příběhu, přidává průvodce na tmavě modrou podložku nový symbol adventního věnce s odpovídajícím počtem svíček. K věnci pak přikládá symbol té části příběhu, kterou chce dětem představit. Jde o témata proroctví (směrující ruka), rodiny (cesta do Betléma), pastýřů (ovečka) a tří mudrců (korunky). Poslední, pátá část příběhu, je narození (hvězda), kde je podklad kompozice místo modré bílý. Pro dokreslení tématu používá průvodce ještě figurky Marie, Josefa, oslíka, pastýřů, mudrců a děťátka, ačkoliv některá provedení se obejdou i bez nich. U každé části příběhu průvodce krátce představí „zápletku“ daného týdne (proroctví jako naděje, rodina jako cesta a odhodlání, pastýři a jejich pokora, mudrci nesoucí vědění, které má vždy svůj čas, a hvězda jako znamení narození) a zapálí svíčku. Pomůcka tak výborně navazuje na tradici adventních věnců a nabízí dětem prožívání adventního času jako přípravu a čekání na něco velmi důležitého.