Stip magazin October 2008 by Studenta

MAGAZÍN PRO STUDENTY

STIP.CZ

Studoval jsem se stalkerem v zádech Rozhovor s Martinem C. Putnou Povídka Jeden život

STIP.CZ

ROZHOVOR

Getting satisfaction from what you do. Just another day at the office for a Tiger.

Choose Accenture for a career where the variety of opportunities and challenges allows you to make a difference every day. A place where you can develop your potential and grow professionally, working alongside talented colleagues. The only place where you can learn from our unrivalled experience, while helping our global clients achieve high performance. If this is your idea of a typical working day, then Accenture is the place to be.

Visit accenture.cz/career

EDITORIAL & OBSAH

EDITORIAL Už je to tady zase. Naše myšlenky jsou ještě na pláži, na toulkách nějakou hezkou krajinou, a nebo prostě někde lenoší. Jenže my už jsme na přednáškách a zvykáme si na nějak předlouhé vysedávání v aule a na profesory, kteří po nás kromě koncentrace vyžadují dokonce i aktivitu a nějaké ty úkoly. No jo, co naděláme, škola začala a my si pomalu musíme zvykat. Samozřejmě není to tak černé, jak to vypadá. Po třech měsících znovu potkáváme známé tváře, můžeme zajít na různé studentské akce, ať už kulturní, nebo se trochu odreagovat na studentské party. Některé školy se taky snaží, aby vám ten začátek trochu zpříjemnily, a organizují nejrůznější zajímavé (nebo i nezajímavé) akce nebo vypisují nápadité soutěže. Originální byla tenhle rok moje univerzita, která pro studenty na kolejích vyhlásila soutěž „Vymaluj si sám“. Přesně tak, vymaluj si pokoj a škola ti proplatí náklady. A když se budeš snažit a tvoje „umělecké dílo“ bude vypadat opravdu excelentně, můžeš i něco vyhrát. Docela zajímavý nápad pro zpestření začátku semestru. Abychom vám tento semestr nějak zpříjemnili i my, vymysleli jsme pro vás pár nových rubrik. Od tohoto vydání nám přibyla stránka glos, kde si můžete přečíst pohledy nevšedních studentů na aktuální témata, inspirací vám mohou být příběhy úspěšných studentských projektů a nová je také rubrika Povídka. Změnou prošel i grafický design časopisu a my doufáme, že vás pestřejší Stip osloví ještě více. Přeji vám tedy příjemný a optimistický začátek semestru, málo úkolů a hezký podzim. Tatiana Veščičíková

STIP.CZ

NEWS

Úspěch fyziků ve Vietnamu

Katedra fyziky a informatiky Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové dosáhla mimořádného úspěchu. Z letošní Mezinárodní fyzikální olympiády ve Vietnamu přivezla česká delegace dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili a dvě čestná uznání. Podle vedoucího české delegace Bohumila Vybírala lze tento český výsledek považovat za významný úspěch našeho školství na mezinárodním poli. Zvyšování zájmu o přírodovědné obory se stalo jedním ze strategických cílů univerzity. Českou delegaci tvořilo pět středoškolských studentů, vyslaných na základě výsledků české Fyzikální olympiády v roce 2008.

Lidí s diplomem je málo

Podíl obyvatel s vysokoškolským diplomem je u nás stále malý. Podle posledních průzkumů jej tvoří pouze patnáct procent. Je to díky tomu, že studenti často mění svůj obor a jen se takto udržují na vysoké škole, aby nepřišli o studentské výhody, anebo jednoduše studia nedokončí. Školy tento problém řeší pomocí tříletých bakalářských a dvouletých magisterských programů. Další možností pro větší motivaci studentů je zavedení školného na veřejných školách. Nejdříve se však musí vyřešit systém studentských půjček. V tomto školním roce je jisté, že školné se zatím platit nebude.

Ojedinělá možnost studia

Nový studijní obor s názvem Vyšší justiční úředník nabízí jako jediná v České republice Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Akreditaci získal v červnu. Tříletý prezenční bakalářský obor otevírá právnická fakulta ve spolupráci s Justiční akademií v Kroměříži. Jeho cílem je komplexně připravit studenty k výkonu funkce vyššího soudního úředníka nebo vyššího úředníka státního zastupitelství. Absolventi oboru mohou nalézt uplatnění nejen u soudu jako vyšší soudní úředníci či vyšší úředníci státního zastupitelství, ale také u advokátů, notářů nebo třeba soudních exekutorů.

NEWS

Šance pro mladé designéry

Ústav umění a designu Západočeské univerzity v Plzni vyhlašuje 4. ročník soutěže Teendesign. Mohou se do ní přihlásit i studenti z Vyšších odborných škol. Úkolem účastníků je vytvořit černobílou nebo barevnou kresebnou studii jednostopého dopravního prostředku budoucnosti podle své fantazie, a to minimálně ze dvou pohledů, na formát A3. Práce budou hodnoceny ve třech kategoriích podle vtipu, originality a výtvarné kvality. Vítězové si budou moci vybrat mezi peněžitou odměnou – 2000 Kč a účastí na libovolném týdenním kurzu letní školy umění ArtCamp 2009 v hodnotě až 4900 Kč.

STIP.CZ

NÁZORY

akademického titulu a pro zvídavé čtenáře doplním ve svém blogu na www.stiplist.cz. Tomáš Rašner (25), vydavatel časopisu Stip.cz a student Vídeňské ekonomické univerzity

PRACUJTE PŘI ŠKOLE! Tak nám začíná další školní rok. Někdo míří do lavic, někdo běží na úřad práce. Pokud jste totiž nestudovali technické profese, o které je teď na pracovním trhu údajně největší zájem, je možné, že narazíte. Tak třeba jsem se nedávno dozvěděla, že moje sestřenice, která je vystudovanou učitelkou se zaměřením na matematiku a angličtinu, dělá družinářku za 12 tisíc hrubého měsíčně. Nic jiného totiž u ní v kraji nesehnala… Co proti tomu dělat? Nejlepší je pracovat na škole. Pokud to jenom trochu jde, zkusit si budovat „kariéru“ ještě při škole, zkusit se chytnout. Já jsem pracovala od prvního ročníku na vysoké škole. Cestičku jsem si vyšlapávala postupně. Nedávno jsem vzpomínala, že můj první plat v novinách činil 4 tisíce (opravdu!) měsíčně. Nejhorší je, že na školách často narážíme na to, že profesoři a školy takové „rozlety“ v oboru nepodporují a považují je za manýry, které se musí trestat. Možná by se mohly i samotné školy trochu zamyslet a praxi studentů podporovat. Je tu ještě další rozměr věci. Například ve Francii, kde jsem byla na studijní stáži, nepracoval ze studentů nikdo. Důvodem bylo především jméno školy. Tamější vysoká škola byla natolik prestižní, že její absolvování bylo zárukou úspěchu na pracovním poli a každý zaměstnavatel se o takového absolventa pral. Troufám si říct, že žádná česká škola nemá takový kredit. A představa, že přijdu s nulovou praxí do novin nebo do televize a řeknu: „Dobrý den, já mám vystudovanou žurnalistiku na FSV UK, na vysvědčení od státnic samé jedničky,“ a každý si ze mě „sedne na zadek“, je bohužel naivní.

NOČNÍ GLOSA Odbyla půlnoc, a to znamená jediné: mám už 9 dní po termínu k dodání tohoto článku. Oslovili mě, abych byl přispěvatel, a já to odkývl, aniž bych tušil, co si na sebe šiju. Vzhledem k rezervě, kterou na mě měli schovanou, alespoň oni měli tušení, co jsem zač. Chronický pozděpisač. K mnoha nevýhodám to občas přinese i nějakou výhodu: třeba teď mi zoufalí píšou, že počet znaků můžu ostrouhat na půlku (asi chtějí zvětšit mou fotku). Sakra! Fotku nemám. Smyslem těchto řádků je ale tato věc: přesvědčit vás, abyste svá studia dokončili. Jsem totiž nejdéle studující student v ČR, a pokud ne opravdu, tak alespoň jeden z nejdéle studujících. Nedělám to pro zábavu, ale svým způsobem z donucení. Okolnosti a tak, znáte to. Možná se při mé promoci nevejdou všichni gratulanti do sálu – půlka z nich totiž budou moje děti. Já ale pogratuluji každému, kdo už to má za sebou, a těm ostatním přeju hodně štěstí a sil. Já osobně už mám totiž pár let po termínu. Michal Šamánek (27), 9. rokem student MU-ESF, pořadatel Českého Majálesu, ředitel IT firmy

Veronika Švihelová, redaktorka ČT, absolventka oboru žurnalistika na FSV UK v Praze

JAK JE DŮLEŽITÉ VĚDĚT, CO CHCI

MBAČKO Z MOSKVY… PROČ NE :) Když je člověk v úzkých, je fajn mít zadní vrátka, a to v každé situaci :). Zdá se, že v Rusku slovo kapitalismus nabírá nových rozměrů. Jsem teprve druhý týden na Plekhanově ekonomické akademii v Moskvě a o zážitky není nouze. Nejvíc mě pobavil podomácku vyrobený poutač, poněkud lajdáckým způsobem nasprejovaný na obytném domě stojícím přesně naproti vchodu do univerzity. Diplomy MBA a telefonní číslo. Jednoduché, stručné a výstižné. Marketingová kampaň vychytralých obchodníků s tituly však nekončí u „billboardů“. Uvnitř školy najdete nálepky a letáky se stejným textem hned vedle nabídek pro studenty ze strany bank a mobilních operátorů. V nejbližších dnech hodlám ještě zjistit cenu tohoto prestižního

Před pár týdny k nám přijeli na praxi dva kluci z fotografické školy, dalo by se říct „ucha“ těsně před maturitou. Udělali to proto, že byli zamilovaní do jednoho našeho magazínu, zatímco zbytek jejich třídy se za pár korun na hodinu rozešel do fotolabů, kde obsluhoval nějaké mašiny či vydával penzistům s čerstvě sloupnutou kůží fotky z nudistické pláže v Bulharsku. A tak jsme ty dva pořádně zapřáhli. Byli vděční až tak moc, že jeden z nich nabídl svou přítelkyni na focení aktů. Oba se ale utvrdili v tom, že chtějí být opravdovými obrazovými pány a ne sluhy. Myslím, že většina dnešních absolventů dělá chybu jako spolužáci našich praktikantů v tom, že submisivně podléhají lukrativním nabídkám, co do výše peněz a výhod, i za cenu, že je práce nebaví a mentálně neposouvá, převážně proto, že pořádně nevědí, čemu se chtějí věnovat. Myslím, že to je jedna ze základních chyb, jakých se můžeme dopustit. Pak se nemůžeme divit, že svět nefunguje tak dokonale. Pavel Čejka, absolvent VUT Brno, kreativní síla vydavatelství Xpublishing a student Studií nových médií na FF UK

ROZHOVOR

STIP.CZ

Vždy o krok napřed.

Nejdůležitějším krokem profesní kariéry je vždy ten první. Pokud chcete pracovat ve společnosti, která bude respektovat vaše individuální potřeby a nabídne vám prostor pro váš pracovní růst, přidejte se k nám. Pomůžeme vám vykročit tím správným směrem. Společnost Deloitte Touche Tohmatsu čerpá ze zkušeností, znalostí a tvůrčího potenciálu 150 000 lidí ze 140 zemí světa. Naše služby z oblastí auditu, daní a manažerského i ﬁnančního poradenství využívá více než 80 % největších světových společností.

Chcete se stát členem našeho týmu?

www.deloitte.com/cz/absolventi Nile House, Karolinská 654/2, 186 00 Praha 8-Karlín Tel.: +420 246 042 500, fax: +420 246 042 555 www.deloitte.cz

STIP.CZ

STUDENTS

Stačí málo a z vašeho života se stane peklo – nalepí se na vás věčný stín, šílenec. Začíná to milostnými dopisy, pak přistoupí výhrůžky, v nejhorším případě vše skončí vraždou. Řeč je o jevu zvaném stalking: neustálém pronásledování, které by se brzy mělo stát trestným činem. Jak si přečtete v tomto článku, zcela po právu. Ilustrativnější příklad nenajdete: stačí si na serveru YouTube do vyhledávače zadat „Pošta pro tebe“ a „ultra magor“. Pořad, v němž se

lidé snaží ve studiu řešit svoje problémy, má známý princip – někdo si vás pozve, ale vy nevíte, kdo. Takto Honza podle vlastních slov „přichází bojovat“ o Katku. Jen v kostce: líčí krásný vztah, který se rozpadl, chtěl by ji zpátky, hrozně ji miluje. Pak přijde Katka a najednou se pohled na lehce vyšinutého, přesto spíš legračního mladíka mění – Katka popisuje neustálé pronásledování Honzou i jeho matkou, lži, vydírání, agresivní chování. Žádnou pohádku. A pozor, teď přijde velmi příznačná reakce. Honza si vše vyslechne

ROZHOVOR

STIP.CZ

Vlakem vaším krajem Cestujte vlakem třeba celý den s krajskými síťovými jízdenkami REGIONet! • za 130 Kč pro 1 osobu • za 260 Kč pro 2 - 5 osob Jízdenky REGIONet platí ve 2. třídě osobních a spěšných vlaků na vyjmenovaných tratích jednotlivých krajů. Bližší informace na www.cd.cz/regionet.

S jízdenkou

po celé republice

Pro cestování po celé České republice vlaky Českých drah využijte jednodenní síťovou jízdenku ČD Net. • za 440 Kč pro 1 osobu • za 880 pro 2 - 5 osob Jízdenky ČD Net platí ve 2. třídě všech kategorií vlaků. Ve vlacích SC pouze s místenkou pro každého cestujícího. Bližší informace na www.cd.cz/cdnet.

STIP.CZ

STUDENTS

a vystřelí: „Ale ty víš, že to tak nebylo!“ Bohužel, evidentně bylo. Ale svědčí to o strašlivých chvílích, které dokážou mimo realitu stojící stalkeři přichystat svým obětem. Jako Honza. „Mezi čtyřma očima jsi to nepochopil, před celým národem možná ano. Už mě nechte oba na pokoji,“ končí Katka. Člověk si přeje, aby tohle veřejné zpranýřování uspělo a její pronásledování skončilo. Snad to vážně pomohlo. Ostatní ale tolik štěstí mít nemusí. Pojďme od „lehčích“ případů k těm závažnějším. „Říkali jsme mu úchyl, fotil nás při líbání“ Stačí jedna slabá chvilka a už se vezete. Tak vzpomíná Lukáš (jméno bylo na přání změněno) z Olomouce na to, co se dělo jeho bývalé dívce a do čeho byl on sám nedobrovolně vtažen. „Byly chvíle, kdy jsem to chtěl řešit silou. Ale ještě jsme to jakž takž dokázali strávit díky našemu smyslu pro ironii, tomu úchylovi jsme se smáli,“ líčí Lukáš. Jejich případ je na škále stalkingu naštěstí na nižší úrovni. Lukášova budoucí dívka za sebou zrovna měla konec vztahu, a tak kývla na nabídku zajít si na pivo s klukem, který ji zahlédl na plese a napsal jí mail. Souhlas, to byla první chyba. Druhou chybou bylo napsat – v rámci lepší domluvy – do mailu i číslo mobilu. „Vyklubal se z něj nudný, suchopárný kluk, evidentní mindráček. Jedním večerem pro ni vše skončilo, pro něj začalo. Že je úchyl, se poznalo brzy podle velmi intimních SMS. Ukončila to.“ Ale myslíte, že takové ukončení pro stalkera něco znamená? Kdepak, proudy SMS se valily dál. V té době už s ní Lukáš chodil. „Začalo mi to vadit a na můj popud jsme mu poslali pár hodně ostrých zpráv.“ Také bez úspěchu. Pak přišly výčitky. „Troska“ neboli „úchyl“, jak si pár stalkera pojmenoval, začal dívku vinit ze svého krachu u maturity. Na narozeniny zvonil u dveří, nechával před domem parfémy, dárky. „Jednou v noci napsal, že čeká venku, to už jsme volali policii,“ popisuje Lukáš další vývoj. „Nepomohlo ani nové telefonní číslo, brzy si jej zjistil. Vrcholem bylo, když poštou přišly intimní fotky nás dvou, jak se líbáme. Měl jsem chuť mu rozkopat hlavu.“ Dnes už spolu delší dobu nejsou, Lukáš studuje v Praze. „Nebyl to důvod našeho rozchodu, ale příjemné to vážně nebylo. Naštěstí nešlo o typ agresora, spíš o blázna. Nepřipouštěl jsem si, že by jí mohl něco udělat.“ A jelikož se už moc nevidí, Lukáš ani neví, jak tenhle příběh skončil. „Snad se to časem zlepšilo. Ale kdoví, třeba jí píše doteď.“ Čarodějnice lezly po stromech, aby na něj viděly Mnohem závažnější a v jistém směru i kurióznější je případ čtyřiadvacetiletého Tomáše z Mostu. Jeho příběh byl na jaře zčásti popsán v Mladé frontě DNES, ale ani přes medializaci ještě Tomášovo trápení neskončilo. O co jde? Někdy před maturitou se Tomáš ve třídě zastal spolužačky, která platila za outsidera. Každý kolektiv někoho takového bohužel vyrobí. Barbora byla trochu při těle a navíc z nefunkční rodiny. Tomášova slova nejspíš byla balzám pro její denně zraňovanou sebedůvěru. Spolu s matkou si vytvořily legendu, že Tomáš a Barbora spolu musí chodit. Ano, správně. Úloha zřejmě psychicky nemocné matky je zcela zásadní. Právě ona začala vymýšlet způsoby, jak dát mladý pár dohromady.

Tomáš Barboru ale nechtěl. Obě ženy ho začaly pronásledovat na každém kroku. Tak se děje v podstatě dodnes. Tomáš vystudoval s „čarodějnicemi“ v zádech celou školu. Stávaly pod okny jeho koleje, lezly na stromy, aby mohly lépe vidět, co Tomáš dělá, přespávaly v křoví. „Občas také kontrolovaly, jestli jsem opravdu na přednášce. Ale pak dostaly zákaz vstupu na akademickou půdu,“ vyprávěl Tomáš. Na kolejích měl díky svým pronásledovatelkám spoustu známých. Celá věc by možná vypadala vtipně, ale potíž je v tom, že stalkerky nemlčely. Naopak. Sama jsem byla svědkem, že dokážou i několik hodin v kuse na Tomáše a jeho kamarády mluvit, ne-li řvát. Obsah jejich řeči je celé ty roky stejný: matka Tomášovi vnucuje svou dceru. A to dost vulgárním a nechutným způsobem. „Takovou štětku sis namluvil? To se mi, Tomáši, nechce věřit, že za ni jsi vyměnil moji Báru!“ zní častý komentář starší pronásledovatelky. Ta mladší vypadá zcela pohlcená matčiným vlivem. Zřejmě si také prožívá peklo. „Bydlela jsem na stejné koleji jako Barbora a její matka denně řvala pod okny. Nedalo se tam učit. Ostatní po ní často z okna házeli věci, aby ji zahnali, ale strašila tam furt,“ vzpomíná studentka, která bydlela stejně jako stalkerka Barbora na Jižním Městě. Zažila jsem ještě obludnější scénku. Když jsem se s pronásledovaným Tomášem sešla, byly ty dvě samozřejmě u toho. A mohly se zbláznit (kdyby to šlo ještě víc). Matka si mě šla zblízka prohlédnout, načež usoudila, že jsem tlustá šereda. Bára ale začala svou matku vinit právě z toho, že se mnou Tomáš randí. Na vysvětlenou: seděli jsme metr od sebe a nedotkli se ani jednou. Na vlakovém nástupišti začala Barbora na matku řvát, shodila ji na zem, kopala do ní a pak ji za strašlivého jekotu za vlasy vlekla po schodech do podchodu. Já byla v šoku, Tomáš ani nehnul brvou. Za ty roky je zvyklý. Čeká se na zákon A to je právě průser. Ačkoli na své pronásledovatelky pravidelně volal policii, nepodařilo se absolutně nic vyřešit. Policisté je vždycky sbalili do auta a odvezli. Jenže můry se vrátily – nic jiného než pronásledování Tomáše jejich choré mozky nezajímalo. Jednou udělala starší ze stalkerek chybu a porvala se s policajtem, který ji chtěl zpacifikovat, takže je stíhaná za napadení veřejného činitele, nikoli stalking. Je otázkou, zda u nás někdy nebezpečné pronásledování bude uzákoněné jako trestný čin, jak to mají některé státy. Tomáš může sloužit jako oběť děravých zákonů. Může si sice stěžovat na úřadě, ale kdo jednou zažil přestupkové řízení, třeba se sousedem, nebude opakování takového zdlouhavého a vyčerpávajícího, navíc mnohdy neúčinného procesu riskovat. Podle jedné policejní poučky může na každého z nás čekat nějaký blázen. Bylo by tedy dobré, abychom se s ním nemuseli potýkat tak dlouho jako Tomáš a ostatní. Miroslav Němý Lucie Frydecká redaktoři MF DNES

Ernst & Young pořádá již 5. ročník EY Academy! ROZHOVOR

STIP.CZ

Co je EY Academy? EY Academy je vzdělávací akce společnosti Ernst & Young určená studentům 3. až 5. ročníků vysokých škol.

Co nabízíme? • 4-denní cyklus krátkých zajímavých přednášek na témata z oblasti daní, auditu, IFRS, řízení podnikatelských rizik aj.

• Setkání s odborníky z Ernst & Young • Seznámení s náplní práce v jednotlivých divizích Ernst & Young a se zákulisím jedné z největších globálních poradenských společností • Možnost otestovat si nově nabyté znalosti. Ti nejlepší mohou vyhrát zajímavé ceny, například EY stipendium pro akademický rok 2008/2009.

Kdy? 4.- 7.listopadu 2008 Kde? V prostorách společnosti Ernst & Young, Charles Square Center, Karlovo náměstí 10, Praha 2.

Jak se přihlásit? Vyplňte, prosím, přihlášku, kterou naleznete na stránkách www.ey.cz a zašlete ji elektronicky na zuzana.blchova@cz.ey.com nebo poštou na adresu: Ernst & Young Zuzana Blchová Karlovo náměstí 10 120 00 Praha 2 Účastníci budou vybráni na základě došlých přihlášek. Uzávěrka přihlášek je 23.10.2008. Účast na EY Academy je zdarma.

STIP.CZ

ROZHOVOR

Ať nás neotravují s fakultní politikou Je známý svými provokativními názory, tvrdí, že lidé by si měli umět udělat srandu nejen z ostatních, ale také sami ze sebe. Nebojí se říct, co si myslí, naopak má strach o budoucnost akademických senátů, ve kterých často působí průměrní studenti s velkými ambicemi. Bavili jsme se s Martinem C. Putnou nejen o tom, jaké problémy provázejí Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Na svém blogu popisujete veškeré životní události od roku 1986, který zároveň nazýváte rokem nula. Co bylo před ním? Stával se z vás pomalu intelektuální kritik? V té době jsem byl ještě takový tele, že toho chci „svět“ radši ušetřit. Jste velice známý svými ostrými, ale racionálními kritikami. Píšete je z důvodu, aby se nad nimi zamysleli samotní aktéři, nebo aby se o tom více dozvěděli čtenáři? Já se o čtenáře nestarám. Články už píšu jen výjimečně a hrozně nerad. Vlastně jen tehdy, když už je něco opravdu nutné říci a všichni ostatní mlčí. Ale jestli to bude číst deset lidí nebo tisíc, to je mi jedno. Text existuje, já splnil povinnost a můžu se vrátit k něčemu pořádnějšímu – to znamená k práci na svých knížkách. A jaká je vaše nejnovější kritika? Zrovna teď jsem spáchal po dlouhé době článek o Klausovi. Proč zrovna o něm? Václav Klaus patří mezi vaše nejčastější aktéry kritik. Protože už jsem nesnesl tu nestoudnost, s jakou se přitíral k mrtvému Solženicynovi a žvastal o bratrském „ruském národě“, což je setsakra nebezpečná demagogická

formulka. Klausovy nestoudnosti – to je přesně případ, kdy jsou všichni jakoby tak fascinováni, co všechno si ten člověk dovolí, že strnou v mlčení. Jako králíček před hadem, co fascinován strne a neuteče. Klaus mistrovsky zneužil archetyp „moudrého muže na Hradě“, který vymyslel Masaryk: Říká to přece pan prezident, tak musíme s úctou poslouchat. Ne a ne! Nemusíme, jsme svobodní. Jsme svobodní říkat: Ten člověk je demagog. Teď bych se rád vrátil k událostem z podzimu roku 2005, kdy bylo zrušeno Centrum komparatistiky a vy, stejně jako řada dalších učitelů, jste musel odejít. Ta katedra bývala mohla být docela užitečná, protože v České republice není žádná škola, kde by bylo možné studovat světovou literaturu jako hlavní obor. Ale zas tak velký význam to nemá. Akademické instituce vznikají a zanikají, a kdo se chce zabývat světovou literaturou, najde si jiné cesty. Navíc, být zlikvidován na pražské filozofické fakultě, to je velká čest. To je velká tradice, co jde už od humanismu, kdy odtamtud musel odejít Václav Hladič Písecký a Zikmund Hrubý z Jelení, přes vyhnání Václava Černého a Jana Patočky a Zdeňka Kalisty a dalších po 1948 a znova 1968 až po další šikany za našich časů.

A nešlo jen o „velkou“ politiku, ale taky o tu karikaturní „univerzitní politiku“, která likvidovala lidi, co byli nepohodlní. Ó, to je velká čest! Jaké problémy jsou tedy podle vás na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy? Co jsem přešel na fakultu humanitních studií, nestarám se o to, co se děje na FF. Jsem rád, že na FHS můžu dělat to, co podle mé naivní představy univerzitní učitel dělat má – učit a bádat, a ne řešit nějaké směšné intriky a boje mezi klany. Pokud jde o FF – přeju jim, aby našli nějakou cestu ven z toho hnoje. No Hospodin jim požehnej. A to myslím vážně, jako střelnou modlitbu, ne jako frázi. Jak tedy vypadá fungování Univerzity Karlovy? Jak jsem říkal, nestarám se o konkrétní detaily. Ale v obecné rovině se v českém školství všude projevují tytéž problémy – kariérismus a intrikánství některých, špatné financování všech. Vždycky čas od času se člověk doslechne, že na nějaké vysoké škole sesazují děkana, řeší podvodné habilitace, ruší obory a tak pořád dokola. Pak to utichne, a vybublá zase jinde. A poškozuje to všechny – hlavně ty, co chtějí normálně pracovat a studovat.

ROZHOVOR

A další problémy? Jako v celé české společnosti, je tu problém nevyrovnání s komunismem. Nejde o to, že by někdo, kdo byl členem KSČ, neměl vůbec učit na vysoké škole. Jde o to, že mnohým z těch dob zbyla určitá mentalita, takové to „uděláme schůzi a soudruha zkritizujeme“. A bohužel, tenhle virus, tohle zastydlé svazáctví, se k mému děsu přenáší i na některé studenty. Bohužel taky na leckteré z těch, kteří zasedají v akademických senátech. Ono je to svůdné a nebezpečné. Najednou má dvacetiletý člověk šanci rozhodovat o fakultě, volit a odvolávat děkana – a leckomu se z toho zatočí hlava a zblbne. Viděl jsem případy, kdy se ze studentů stala v senátu naprostá arogantní hovada. Je to otázka nové mladší generace? Ne. Dnešní generace je stejná jako ty jiné. Jsou v ní lidé talentovaní a slušní, a jsou v ní lidé třeba ne tak nadaní, ale aspoň slušní, a jsou v ní taky grázlové. A ti si vždycky najdou svoji příležitost. SS nebo SSM nebo akademické senáty. Ale kdybych nepotkával v každém novém ročníku fajn lidi, pro které mě baví přednášet, to mi věřte, že bych se na to vykašlal.

A vy jste tedy, stejně jako řada vašich kolegů, změnil své působiště. Vy jste konkrétně přešel na fakultu humanitních studií, že? Fakulta humanitních studií má výhodu v tom, že je nová, že nemusí řešit problémy a záště z minula a že si to její zakladatelé už na začátku „spočítali“ taky finančně, aby fakulta mohla slušně fungovat. Literaturu tam přednáším v rámci kulturních dějin a dává to dobrý smysl. Ostatní kolegové odešli jinam, nikdo se neztratil. Strávil jste rok na Boston College, dá se tamní systém srovnávat s tím českým? Americké vysoké školy jsou většinou soukromé. Jsou to prostě firmy, a proto se musí ohánět, aby prosperovaly. A proto se snaží shánět ty nejlepší profesory a dát studentům tu nejlepší výuku. Školu vedou placení manažeři, kteří to umějí. A přitom se to tržní prostředí vůbec nevylučuje s velmi přátelskou atmosférou ve vztazích mezi učiteli i mezi učiteli a studenty. Takový typ arogance, jaký se objevuje u některých kantorů a některých studentů u nás, by tam nebyl myslitelný.

STIP.CZ

A jaký máte názor na zavedení školného na vysokých školách? Asi budu nepopulární, ale já bych zavedl školné. Amerika mě v tom utvrdila. Nejenže by to fakultám finančně pomohlo, ale hlavně by to vyjasnilo a pročistilo vztahy mezi lidmi. A o to jde nakonec nejvíc. V posledních letech jste si také vyzkoušel uvádět pořad v televizi, konkrétně to byla série Duchovní kuchyně, kde jste představoval jednotlivá náboženství. Jakou jste si z toho odnesl zkušenost? Tak například si člověk uvědomí, jak televize vlastně funguje. Že je to celé postavené na pyramidálních strukturách, ve kterých platí, že lidé, kteří jsou níže, pracují většinou lépe a spolehlivěji a ti, kteří jsou nad nimi, naopak méně, protože mají méně skutečné práce a tím více mluví do něčeho, čemu nerozumí. Ale jinak to bylo celé velice zábavné. Já velice rád jím a to spojení jídla a náboženství se mi zdálo jako velice zajímavá kombinace.

Richard Valoušek, Redaktor MF Dnes

STIP.CZ

ANKETA

1. Karolína, 21

„Studium v zahraničí mě tedy opravdu neláká, aspoň ne teď. Vadilo by mi, že neumím jazyk – musela bych se kvůli opernímu zpěvu, co studuji, naučit italštinu, abych mohla zpívat v zahraničí, ale nevím, kde bych se ji měla naučit, ve škole jí zatím máme málo. Taky nemám moc ráda změny – neumím si představit, že bych si zvykala na novou kulturu...“

„Přemýšlel, ale asi spíš ne. Spíš bych šel do zahraničí pracovat, až dostuduju. Kdybych tam měl dobrou práci, byl bych ochoten tam klidně i zůstat. Kamarádi, to by nebyl problém – našel bych si určitě nové.“

studuje konzervatoř

2. Aneta, 18

studuje konzervatoř

„Ano, studium v zahraničí mne láká. Přemýšlela jsem o tom, jít studovat do Itálie nebo do Francie. Anglicky umím, to by stačilo. Určitě se pak ale vrátím! Chyběla by mi rodina.“

3. Matěj, 17

Gymnázium Jana Nerudy, Praha

Tomáš, 19

Fakulta dopravní ČVUT, Praha

6. Verča, 19

Praha, studuje jazykovou školu

„Mám tu závazky – přítele, proto bych teď studovat v zahraničí nebyla ochotná. Ale kdybych byla sama, tak jo. Šla bych třeba do Anglie, ale spíš pracovat, než studovat. Třeba bych si tam našla nějakého pracháče, to bych tam pak případně i zůstala... (smích)“

7. Simona, 18

Praha, studuje strojní průmyslovku

„Studium v zahraničí mne určitě láká – chci zkusit dostat stipendium na studia práv v Oxfordu. Kdyby to nevyšlo, tak chci studovat politologii v Lyonu. Víc mě láká získat diplom ve škole, která má dobré jméno, než že by mi šlo o to, jaké tam poznám lidi.“

„Určitě jsem už o studiu v zahraničí uvažovala – láká mě studium v Irsku nebo v Anglii. Ale je to zatím vzdálený cíl, neumím totiž moc dobře anglicky. Uvidím, jak by se mi líbila země, lidi, možná bych tam i zůstala. Ale chyběli by mi kamarádi, rodina... to by byl asi jedinej problém.“

4. Ivana, 20

8. Jakub, 19

Nitra, studuje předškolní pedagogiku na Slovensku

„Určitě jsem o tom uvažovala, ale nemám na to finance, ani jsem si na to zatím netroufla, ale do budoucna možná ano – třeba bych mohla pokračovat v oboru a šla bych sem do Prahy studovat magisterské studium. Jestli bych tu dostala pracovní nabídku, byla bych tu i ochotná zůstat.“

Fakulta strojní ČVUT, Praha

„Určitě ano, už to mám v plánu! Přemýšlel jsem o tom studovat ve Walesu nebo v Kanadě. Ve Walesu už jsem několikrát byl a v Kanadě mám hodně známých a také je to bezvízové. Anglicky umím, přátele si udělám nové a bez rodiny bych to taky přežil... to bych teprve viděl tam, jestli tam zůstanu.“

ANKETA

STIP.CZ

PORADNA

Studium a práce Mnozí studenti vysokých i středních škol vedle studií také pracují. Spolu s vydělanými penězi přicházejí daňové povinnosti. Shromáždili jsme otázky z oblasti daní, sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, na které hledají pracující studenti odpovědi nejčastěji. Zatím se věnuji pouze studiu. Vztahují se na mne nějaké daňové povinnosti? Kapesné od rodičů se nedaní a případná stipendia z prostředků vysoké školy jsou od daně osvobozena. Nepracující student, soustavně se připravující na budoucí povolání studiem na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole, je do 24 let účasten důchodového pojištění, avšak pojistné neplatí. Pro účely zdravotního pojištění je tento student (do 26 let) považován za nezaopatřené dítě a plátce pojistného je za něj stát. Mám zaměstnání při studiu. Jak zdaním příjmy za tuto práci? V případě uzavření klasické pracovní smlouvy, případně dohody o pracovní činnosti, zaměstnavatel zahrne studenta do své mzdové evidence a provádí měsíčně srážky záloh na daň a příspěvků na sociální a zdravotní pojištění (pokud příjem těmto odvodům podléhá). Pokud student podepíše tzv. prohlášení poplatníka („růžový formulář“) a doloží potvrzení o studiu, ušetří na daních formou zaměstnavatelem zohledněných měsíčních slev na dani na poplatníka a na studenta. Do 15. února následujícího kalendářního roku pak může student požádat zaměstnavatele o provedení tzv. ročního zúčtování. To zaměstnavatel provede do 31. března a zohlední v něm slevy na dani, které nebyly uplatněny v rámci měsíčních odvodů. Pokud student uzavře se svým zaměstnavatelem dohodu o provedení práce, jež omezuje rozsah práce na 150 hodin v kalendářním roce, sociální a zdravotní pojištění z tohoto pracovně – právního vztahu neplatí. Jak mám postupovat za situace, kdy jsem měl v průběhu roku postupně za sebou několik zaměstnavatelů? Pokud student u všech zaměstnavatelů podepsal prohlášení poplatníka, lze ve většině případů postupovat obdobně jako v předchozí odpovědi. O provedení ročního zúčtování pak student může požádat svého posledního zaměstnavatele. V opačném případě si student musí podat daňové přiznání sám. Výjimkou je situace, kdy student obdržel od zaměstnavatele, u nějž nepodepsal prohlášení poplatníka, příjem, jehož výše by nepřesáhla v kalendářním měsíci částku 5000 Kč. Tento příjem by podléhal konečné srážkové dani ve výši 15 %. A jak se mám zachovat v případě, kdy jsem měl během roku více zaměstnavatelů současně? Za této situace musí student podat daňové přiznání. V něm uvede veškeré své zdanitelné příjmy, doloží je potvrzením od zaměstnavatelů, zohlední si roční slevy na dani na poplatníka a na studenta a daňové přiznání podá, většinou ve lhůtě do 31. března následujícího roku, na finančním úřadě, k němuž je místně příslušný podle svého trvalého pobytu. Existují další situace, kdy musím podávat daňové přiznání? Obecně má povinnost podat daňové přiznání každý, jehož roční zdanitelné příjmy přesáhly 15 000 Kč, s výjimkou případů uvedených výše (tj. roční zúčtování může provést zaměstnavatel; příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou). Dále je povinen daňové přiznání podat každý, kdo měl ještě jiné zdanitelné příjmy než příjmy ze závislé činnosti (např. příjmy z podnikání či příjmy z pronájmu), které současně nepodléhají srážkové dani, a to ve výši přesahující 6000 Kč za rok. Jak se počítá měsíční záloha na daň od 1. ledna 2008? Od letošního roku dochází k zavedení jednotné sazby daně ve výši 15 %. Tato sazba se aplikuje na vyšší daňový základ než v minulosti, a to na tzv. superhrubou mzdu, jež představuje hrubou mzdu studenta zvýšenou o částky pojistného na sociální a zdravotní pojištění, které platí studentův zaměstnavatel (ve výši 35 % studentovy hrubé mzdy). Tato změna je provázena zvýšením slevy na dani na poplatníka na 2070 Kč měsíčně tj. 24 840 Kč ročně a slevy, na studenta na 335 Kč měsíčně tj. 4020 Kč ročně. Lze očekávat nějaké významné změny do budoucna? V rámci reformy veřejných financí by mělo od roku 2009 dojít k dalšímu snížení jednotné sazby daně na 12,5 % a snížení slevy na dani na poplatníka na 1380 Kč měsíčně (tj. 16 560 Kč ročně). V současné době však prochází legislativním procesem návrh na zachování nynější 15% daňové sazby. Kompenzací by mělo být snížení pojistného na sociální zabezpečení, které platí zaměstnanec/student, a to z 8% na 6,5%. Na definitivní změny platné pro rok 2009 je potřeba si ještě počkat. Připraveno ve spolupráci s PricewaterhouseCoopers, Daňové a právní oddělení

ROZHOVOR

STIP.CZ

ROZHOVOR KARIÉRA

Fígle, jak se rychle orientovat a neztrácet čas při hledání práce Potom musíš umět využívat těch nejvíce hi-tech nástrojů, které jsou přímým vodítkem ke klíčovému personalistovi v konkrétní firmě. Většina firem totiž při hledání zaměstnanců používá nějaký speciální náborový software a cesta, jak se právě do takového systému dostat, je přes internet. Personalisté sami v nedávném průzkumu přiznali, že kandidáty hledají nejčastěji na internetu v databázích životopisů. Nejrychlejší tedy je, když si vystavíš svůj životopis na pracovním portálu. Vytvoříš si ho podle šablony, kterých je k dispozici několik typů, a za pár minut budeš v síti, kterou brouzdají personalistky, když přijdou po ránu do práce (například databázi životopisů největšího pracovního portálu u nás využívá téměř 23 tisíc firem). Když se personalistům bude zdát tvá dosavadní praxe nebo obor, který studuješ, pošlou ti pozvání na pohovor nebo ti rovnou zavolají. Pokud máš z mobilu přístup k internetu, můžeš denně sledovat nabídku pracovních pozic a reagovat na ně zasláním CV, které si můžeš vytvořit například na www.jobs.cz. Od června totiž funguje na českém trhu mobilní verze těchto kariérních stránek a obsahuje všechny aktuální pracovní nabídky. Ty je možné v mobilu nejen prohlížet, ale i vybírat a ukládat do košíku. Tato praktická mobilní

vychytávka umožňuje pokračovat v práci s nabídkami tam, kde člověk skončil, když odcházel od počítače, nebo naopak přes mobil vyhledané nabídky uložit a pečlivěji potom prozkoumat až z počítače. Pokud nechceš s odpovědí na pracovní nabídku čekat, až se dostaneš k počítači, můžeš přes mobil poslat rovnou svůj životopis. Jediné, co na mobilu nejde, je životopis v něm vytvářet. Pohodlnější je ho totiž si vytvořit přímo na počítači, protože mobil je na některé věci prostě malý. Mobilní verze Jobs.cz je zatím na českém internetovém trhu práce jediná. Jak je to v jiných zemích? Například hlavní pracovní portál v Polsku Pracuj.pl má mobilní verzi od letošního roku, v Rumunsku pracovní nabídky přes mobil provozuje mezi jinými službami místní vyhledávač. Zajímavé je Bulharsko: před dvěma lety jeden z operátorů zavedl i-mode, ten se ale neujal, a tak nyní připravují wapovou verzi. Na Ukrajině je zatím mobilní internet příliš drahý na to, aby o službu projevilo zájem dostatek uživatelů. Místní portály hlásí, že trh ještě není zralý. Takže v tomhle ohledu máme štěstí, že jsme v Česku, a můžeme pohodlně v mobilu sledovat, co firmy nabízejí za pozice. Tomas Karlikus

- založit si životopis na pracovním portálu, který personalisté navštěvují - prohledávat denně nabídky práce v mobilu - rozhodit sítě přes známé Anketa: Kde nejčastěji hledáte nové kandidáty? V systému LMC G2 hlasovali personalisté z 1091 firem.

PricewaterhouseCoopers je mezinárodní síť LIFESTYLE STIP.CZ předních poradenských společností.

Theplacetogetexperience

Zkuste si u nás práci auditora, poradce či daňového konzultanta! Každý rok jsou u nás na odborné stáži desítky studentů VŠ. Řadě z nich pak rovnou nabídneme zaměstnání.

Proč na stáž do PwC? skutečné projekty u předních společností / čas na studium (práce tři dny v týdnu) / nadprůměrný hodinový plat / zpětná vazba od kolegů / průzkum terénu – líbí se vám u nás? www.pwc.cz/staze © 2008 PricewaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o. All rights reserved. “PricewaterhouseCoopers” refers to PricewaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o. or, as the context requires, the PricewaterhouseCoopers global network or other member ﬁrms of the network, each of which is a separate and independent legal entity.

Theplacetosucceed

SLIBNÁ BUDOUCNOST ČESKÉHO WEBOVÉHO PRŮMYSLU Je tomu asi 10 let, co se na trhu začaly etablovat seriózní firmy s výhradní orientací na tvorbu webových stránek. Většina takových firem měla základy v nadšených vysokoškolácích, ze kterých ale vzrůstající poptávka udělala dobře placené profesionály. V počátcích tvořily webová studia tandemy grafika a programátora, nyní se rozrostly ve středně velké firmy s 30–50 zaměstnanci, mnohdy špičkovým zázemím a vzletným názvem – „internetové agentury“. Jejich služby a produkty už také nejsou jenom o vytváření webů. Největší peníze si účtují za internetové strategie a kampaně, náročné webové aplikace nebo kreativní řešení. Webový průmysl v současnosti roste velmi dynamicky: obrat firem sdružených v Asociaci.biz (Asociace poskytovatelů internetových řešení) vzrostl v roce 2007 o 26 %, oproti 17,3 % v roce 2006. Některé konkrétní webové společnosti dokonce rostou tempem 100 % ročně a více. I budoucnost pro tyto společnosti se jeví velmi růžová – alespoň co se týče poptávky na trhu. Největším problémem pro další úspěšný růst těchto společností jsou totiž lidské zdroje. Firmy už nepasou jen po kreativních graficích a šikovných programátorech – rozvoj odvětví přinesl nutnost začlenění dalších profesí, jako jsou account a projektoví manažeři, odborní konzultanti, informační architekti, marketéři, copywriteři a další. V internetových agenturách je také nezdravá přesila mužů vůči ženám (96 % muži, 4 % ženy u odborných profesí). Webaři se proto začínají na lidské zdroje zaměřovat – na 90 procentech úvodních stránek velkých internetových agentur najdete dlouhý seznam s titulkem „Hledáme tyto pozice“, u některých dokonce nabídku tučných odměn, pokud jejich budoucího zaměstnance doporučíte. Pro studenty se také otevírají nové možnosti ve formě praxí nebo brigád. Za slušný peníz tak okusíte, co daná profese skutečně obnáší, sžijete se s firemním prostředím, a pokud vám bude vyhovovat, máte našlápnuto do další kariéry. Tak co, dáte se do toho? Pro další informace mrkněte sem: www.pruzkumwebu.cz, www.asociace.biz, www.sherwood.cz Jiří Peterka

STIP.CZ

PŘÍBĚH

Po předchozím zaměstnání ve společnosti Invia.cz se Honzovi a Radkovi začal v hlavě rodit mlhavý plán vlastního projektu. „Především nás zajímal internet a chtěli jsme využít našich znalostí a zkušeností z oblasti cestovního ruchu,“ vzpomíná Honza Zajíc. „Prvotní vize vedla k cestovní agentuře, či k porovnávačům zájezdů. Záhy jsme zjistili, že trh v této oblasti je již poměrně obsazený. Napadlo nás tedy vytvořit stránky popisující jednotlivé země, obsahující recenze hotelů i cestovek a zároveň umožňující otevřenou diskuzi mezi zájemci o cestování.“ Dobývání důvěry Egypt byl první zemí, na kterou se tímto způsobem zaměřili, po něm přicházely další. „Síť se pomalu rozrůstala a návštěvníci se sami ozývali s požadavky posílání soukromých zpráv mezi sebou, či vkládání vlastních fotek a zážitků – jednoduše si chtěli vytvářet cestovatelské profily,“ říká Radek Hejl. A nápad jménem Orbion byl na stole. Návštěvnost nového portálu strmě vzrůstala. Projekt zaujal i Radka Stavinohu, jejich bývalého zaměstnavatele. Dodržel svá slova z prosincového vydání našeho magazínu a rozhodl se mladé podnikatele podpořit. Nejen kapitál, ale také jeho jméno bylo v začátcích velkou podporou pro jejich reputaci. „Obchodní partneři i potenciální zaměstnanci, které jsme oslovovali, neplýtvali důvěrou ve dva dvacetileté kravaťáky. Věrohodně nepůsobil ani fakt, že jsme neměli střechu nad hlavou. Nejdřív si sežeňte kanceláře,“ radí začínajícím podnikatelům Honza Zajíc a dodává, že jméno Radka Stavinohy působilo s trochou nadsázky jako magnet. Cíle a úspěchy „Zprvu se nám dařilo oslovovat menší cestovní kanceláře. Za rekla-

mu umístěnou na našich stránkách jsme od nich získali potřebné peníze a mohli jsme rozšířit náš tým i zlepšit nabízené služby.“ Dvojici podnikavých kamarádů se pomalu začalo dařit. Na otázku, zda už oslavili první kladné výsledky, odpovídá Radek Hejl skromně: „Na slavení zatím není čas. Samozřejmě je velmi příjemné sledovat čísla vzrůstající návštěvnosti našich internetových portálů, za opravdový úspěch však považujeme zájem o inzerci některého z velkých koní internetového trhu.“ „Šampaňské otevřeme, až někdo z těchto velikánů část naší společnosti odkoupí,“ dodává s úsměvem Honza Zajíc. „Nepopíráme, že by prodej mohl být jedním z našich dlouhodobých cílů, jímž by pokračoval růst společnosti. Zatím jsme splnili jeden z cílů prvotních. Už od začátku jsme chtěli vydělat, jen jsme tenkrát nevěděli jak. Teď už se provozováním informačních cestovatelských portálů uživíme.“ Což prý v praxi znamená, že mají na nějaké to pivo a nemusí chodit na „obyčejnou“ brigádu. Co Orbion dal a vzal Na svých aktivitách si Radek i Honza pochvalují především množství získaných zkušeností. Ačkoli oba studují, shodnou se, že se školní teorie sice neztratí, v praxi ale obchodování vypadá jinak. „O ukončení studia ani jeden z nás neuvažoval. Stejně tak jsme nikdy neměli chuť seknout s podnikáním. Za občasný stres a neustálou pohotovost být připraven řešit nenadálé problémy nám to stojí. Baví nás to!“ Navíc si – stejně jako další tisíce uživatelů – neumí představit odjezd na dovolenou, aniž by se o ní poradili na stránkách Orbionu!

Eva Samšuková

PŘÍBĚH

STIP.CZ

PricewaterhouseCoopers je mezinárodní síť předních poradenských společností.

Theplacetoapply

Zkuste si u nás práci auditora, poradce či daňového konzultanta! Každý rok jsou u nás na odborné stáži desítky studentů VŠ. Řadě z nich pak rovnou nabídneme zaměstnání.

Jak na stáž do PwC? Výběrová řízení na stáže v oddělení auditu a poradenství právě probíhají. Další pozice pro stáže budeme vypisovat během roku podle aktuální potřeby na projektech. Sledujte www.pwc.cz/staze © 2008 PricewaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o. All rights reserved. “PricewaterhouseCoopers” refers to PricewaterhouseCoopers Česká republika, s.r.o. or, as the context requires, the PricewaterhouseCoopers global network or other member ﬁrms of the network, each of which is a separate and independent legal entity.

Theplacetosucceed

STIP.CZ

HUDBA

Ondra Látal a Petr Veselý

Legenda Jamajky v Praze Pro milovníky reggae je tu událost roku. Skvělý vokalista Horace Andy dorazí do pražského klubu Roxy. Svými nahrávkami stále inspiruje a spolupracoval i s Massive Attack. Se současnou kapelou Dub Asante Band vystoupí 4. listopadu.

Spicy Party Tradiční studentská „dance tour“ se řítí na kluby v Praze. Máte-li rádi klubovou taneční muziku, neváhejte a jděte se pořádně vydovádět. Jednou ze zastávek Spicy Party bude 8. 10. 08 klub El Magico, který najdete v Chemické ulici v Praze 4.

HUDBA

STIP.CZ

Longital křtí v Paláci Oficiálně se jejich nové album objeví v prodeji už 15. října. Slovenští Longital & VJ Kufrík Brothers chystají 27. října křest alba Gloria v pražském Paláci Akropolis. Jejich turné pak pokračuje v Plzni, Horní Plané a Nahořanech.

Ladytron – druhý pokus Elektropopové kvarteto z Liverpoolu je známo mnoha remixy pro Dava Gahana, Blondie nebo Placebo. Tuzemská premiéra jim na festivalu Creamfields kvůli nepřízni počasí nevyšla. Kapela to však vynahradí 20. října v Lucerna Music Baru.

Výživná porce Tranceu Klíče k black music Poprvé k nám přijede Alicia Keys, a to 14. října v rámci turné k albu As I Am. Zpěvačka sbírá samé úspěchy a kritici o ní mluví jen v dobrém. Známá je i svou dobročinností. Z každého lístku půjde 50 korun na konto Avon proti rakovině prsu.

Na Prahu se opět po delší době valí vlna těch nejlepších DJs z celého světa. V sobotu 8. listopadu vypukne v pražské O2 areně další ročník světoznámé TRANSMISSION. Rozhodně se můžeme těšit na obrovský zážitek. Alespoň to slibuje už naplánovaný line-up. Ferry Corsten, Giuseppe Ottaviani, Aly & Fila nebo Markus Schulz , který složil hymnu k letošní TRANSMISSION. To jsou zvučná jména, která organizátoři slibují za djským pultem. Kromě zahraničních interpretů se v O2 areně poprvé představí i domácí DJ Michal Poliak. I videoprojekce bude na vysoké úrovni. Pod taktovku si ji vezmou Vision Impossible z Holandska, kteří mimo jiné vytvářejí vizualizace i pro Sensation nebo Qlimax. Cena vstupenek se neustále zvyšuje a v současné době se zastavila na 1090 Kč za lupen. Na trhu jsou už také lístky VIP GOLD, které umožňují vstup do klubového patra a které zahrnují VIP catering zdarma.

STIP.CZ

FILM

Po svatbě

Slepé lásky

Ukrutně šťastni

Jedná se o další z úspěšných snímků dánské režisérky Susanne Bier, bývalé členky hnutí Dogma, které se i nadále odráží v jejím díle. Opět se zabývá mezilidskými vztahy, lidmi, kteří své problémy zametají pod koberec a nehodlají je řešit. Tento přístup vyústí v bolestné zjištění u nejbližších, kteří se s šokující situací musí smířit. Zdánlivě banální příběh je rozvinut díky excelentním hereckým výkonům k strhujícímu závěru. Jacob přijede po dvaceti letech zpět do Dánska pro finanční prostředky na sirotčinec v Indii, kde působí. Jeho návrat je ale zhacen díky setkání s dcerou, o které dosud nevěděl, a tíživé situaci v rodině milionáře Jorgena. Film byl v roce 2006 nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

Debutový, časosběrný dokumentární film Juraje Lehotského byl oceněný Art Cinema CICAE na MFF v Cannes 2008 a Cenou Tibora Vichtu za scénář v roce 2005. Vývoj filmu začíná v roce 2003, kdy Lehotský vytváří první podklady o lidech, kteří jsou od narození slepí, a snaží se odkrýt jejich intimní svět, který není jen tma, ale je přebohatý. Vytvořený sluchem, hmatem a čichem. Pojítkem mezi čtyřmi příběhy se mu stala základní potřeba každého člověka. Láska a její formy. Hledání partnera u mladé dívky přes chat, touha po dítěti, partnerství přes odvrhování národnostních menšin a láskyplná touha vidět a poznat moře. Hledání lásky je často velmi složité u vidoucích lidí, ale jaké to je u těch, kteří nikdy neviděli?

Groteskně laděný snímek, natočený podle románu Erlinga Jepsena (Umění plakat), získal hlavní cenu, Křišťálový globus na 43. MFF v Karlových Varech. Režisér Genz je v Čechách znám od roku 2005, kdy na 40. IFF v Karlových Varech získal ocenění FIPRESCI a Cenu Ekumenické poroty za snímek Číňan. Příběh mladého policisty, který je za trest převelen z velkoměsta do zapadákova v Jutsku, je podpořen černým humorem připomínajícím filmy bratří Cohenů a hororovými, i westernovými prvky. Na první pohled městečko, kde se nic neděje a kde se všichni znají, začne odhalovat temná tajemství jeho obyvatel. Robert po nějaké době pochopí, že pomocí klasických policejních postupů ničeho nedosáhne, a tak se začne uchylovat k razantnějším praktikám. Jednoho dne se ale v městečku stane vražda...

Premiéra: 28. 8. 2008

Česká premiéra: 4. 9. 2008

Premiéra: 2. 10. 2008

Rok výroby: 2006, Dánsko/Švédsko

Rok výroby: 2008, Slovensko

Rok výroby: 2008, Dánsko

Žánr: drama

Žánr: dokument

Žánr: drama

Režie: Susanne Bier

Režie: Juraj Lehotský

Režie: Henrik Ruben Genz

Hrají: Mads Mikkelsen (Casino Royal, Král Artuš...), Sidse Babett Knudsen (Dogville...), Rolf Lassgard, Stine Fischer Christensen...

Vystupují: P. Kolesár, I. Koprdová, M. Daniel, J. Danielová, M. Brabcová, A. Brabcová, Z. Pohánková, R. Badinková, manželé Elena a Laco s dcerou Gábinkou

Hrají: Jakob Cedergren/Robert, Kim Bodnia/Jørgen, Lene Maria Christensen/ Ingelise, Lars Brygmann/Doctor Zerlang...

Stopáž: 120 min.

Stopáž: 77 min.

Stopáž: 105 min.

Web: www.efterbrylluppet.dk

Web: www.slepelasky.sk

Web: http://uk.imdb.com/title/ tt1087890/officialsites

Zuzana Říhová

ROZHOVOR

STIP.CZ

STUDENTS

Osmdesát procent všech kluků jsou naprosto normální lidé s normálními představami o vztahu, partnerce a všem tom ostatním. Dokonce bych se nebál říct, že těch osmdesát procent kluků nechce velké prsa a malý zadek. Bohatě si vystačí s „obyčejnou holkou“, s kterou si rozumí a která je normální. Když ji najdou, tak jim nestojí za to jí po prvním sexu dát kopačky.

Jak je teda možné, že všechny ženské časopisy, pořady, seriály i debaty v kavárně se stáčí k tématu, jaký je ten Váš partner neotesaný hajzlík? Je snad těch osmdesát procent kluků poschovávaných kdesi po „hospodách“ čtvrté cenové, kam se neodvážíte zajít? To je mýtus a blbost. Vylučme taky možnost, že se naprostá většina z Vás, dámy, setkává jen s těmi dvaceti procenty mužů, které tvoří

STUDENTS

sukničkáři, namachrovaní magoři a blbečci všeho druhu. Opravdu tomu tak není. Realita a moje zkušenost je taková, že muži začínají vystupovat jako blbečci jen kvůli Vám. Mám takové přirovnání. Jednou jsem se bavil se dvěma kamarádkami o tangách. Posmíval jsem se jim, že je nosí jen kvůli nám. Tehdy mě docela utřely. „Víš, milánku, tak to není. My je chceme nosit, a tak jsme Vám vsugerovaly, že je na nás chcete vidět,“ otočila to o sto osmdesát stupňů jedna a já hodil pohled po druhé. „Jo, přesně tak.“ Odkývala mi to. S muži je to tak trochu stejné jak s těma tangama. Necháváme Vás si myslet, že jsme všichni hajzlíci. A pozvolna Vás taky necháváme objevovat ty milé kluky. A Vy máte pocit, že je to Vaše práce. Proč to celé děláme? Odpověď je totiž zase ve Vás, dámy. Položil jsem kamarádkám otázku: „S jakým klukem byste chtěly chodit?“ a čekal jsem na všechny ty přídavná jména. Takže takový Váš ideální kluk by měl vypadat následovně: chytrý, hodný, upřímný, milý, pozorný, sympatický a se smyslem pro humor. Dvakrát jsem si na rande nasadil tuhle masku – „být jako Eben“. Jednou to ukončila ještě ten večer, podruhé asi za týden. Úspěšný jsem hlavně jako hajzlík. To se pak rozcházím já. Tak mi řekněte, proč je to tak? Nebojte, dostaneme se k tomu… Všimly jste si, dámy, kolik podivných psychologických bloků a nedorozumění panuje během seznamování. Tak třeba – kluk se Vám nikdy po prvním rande neozve dřív jak za dva dny a Vy mu pak nikdy neodpovíte hned. Chvilku ho necháte podusit. Trochu jsem se pídil po tom, proč tomu tak je. Důvod je, že se snažíme zvýšit cenu. Až sem komerce prosákla. „Za komunismu se lidé seznamovali jednodušeji, bylo to přirozenější,“ řekl mi kamarád na obědě, když jsem přiznal, že o tom chci něco napsat. Řekl bych, že má i nemá pravdu. Tahle snaha dělat z nás zaneprázdněné (protože jsme tak oblíbení a skvělí) artikly v nás určitě je odnepaměti. Na druhou stranu po revoluci nás začaly masírovat zápaďácké romance, které dávají návod na to, jak se to má. Z balení se stal systém. A muži se dají dělit na tři typy, podle toho, jak k tomuto systému přistupují:

1) Pudovec Nad žádným systémem nikdy neuvažoval. Čím méně rozumu, tím úspěšnější. Jsou to vlastně burani, i když klidně z velkoměsta. Dokáží Vás, dámy, jen ponižovat. Jste pro ně opravdu jen jedna noc. Pokud se z toho vyvine více nocí, lze u nich předpokládat i násilnické choutky, domácí násilí a kdo ví co ještě. Tihle kluci mají ale vždycky holku. Minimálně jednu. Viděl jsem maximálního blbečka, který se mi vytahoval, že své sedmnáctileté přítelkyni „zmaloval ksicht“. Teď se podržte svých základů, dámy, ta holka s ním stále chodí. Přenesla přes srdce „těch pár facek“ i to, že je dostala, protože se jí nezdálo, že má ještě jednu holku. Magie Pudovců je, že mají někde v kostní dřeni zakódováno, po čem toužíte. Vede je asi stejný instinkt, jako když lovili mamuty.

2) Naiva Tihle na nějaký systém námluv prostě kašlou. Většinou se do Vás rychle upřímně zamilují a ta chemie nebo city, pudy z nich dělají stvoření na hranici s demencí. Sladce se usmívají, chodí s Vámi za

STIP.CZ

ruku, vzdychají a obdivují Vás. To jsou mi ale ubožáci! SMS Vám napíšou ještě ten večer, kdy jste měli rande. Nejspíš totiž četli i nějaký ten dámský časák a nabyli dojmu, že takhle se má pan Božský chovat – upřímně. Volají Vám, nosí dárečky ví, jaké máte oči, jaké máte problémy, dokáží Vás vyslechnout. Oficiálním heslem snad každé moderní ženy je, že chce být pochopena a doceněna. Ale ruku na srdce, opravdu to chcete? Proč tedy vztah s takovým „ňoumou“ vydržíte maximálně tak dva měsíce a pak Vás to přestane bavit? Naiva se proto stává daleko nejvíce použitelný jako dobrý přítel. A to ani není teplý… Mám dobrého kamaráda. Je chytrý, sečtělý, milý a vůbec není chudý. Touží po přítelkyni, ale jako na potvoru si žádnou nenajde. Trochu zahořkl a říká fráze typu: „Pokud nemáš aspoň ojetou audinu, tak si tady ve městě neškrtneš“ a „Ženy vždycky hledají lepší nabídku“. A mám druhého kamaráda. Není ani pěkný, ani chytrý, dokonce by se dalo říct, že je slizký. Nikdy neměl problém najít si holku – je to Pudovec. Bohužel se neznají, ale vím, co by mu řekl: „Je na tobě voe, prostě vidět voe, že chceš ženskou voe.“ Na tom je něco špatného? Přeci oficiálně stojíte o kluka, který už je „vybouřený a ví, co chce a co ve mně má“.

3) Hráč Hráč hraje podle pravidel, které jste, dámy, nejspíš podvědomě, nastavily. Tady se ukrývá těch osmdesát procent normálních mužů. Ano, ukrývá, protože si uvědomili, že svojí přirozenost musí schovat. Nesmí vypadat jako hodní kluci. Tváří se drsně, drze, jako hajzlíci. Kašlou na Vás. Tentokrát ne pudově, ale promyšleně. Pár pokusy a omyly přišli na to, že máte nejraději, když se perioda zájmu střídá s periodou nezájmu. První týden zájem. Druhý týden nějak nemají čas. Jsou to fajn kluci, kteří raději jdou v pátek do hospody s kamarády než s Vámi do kina. A troufnu si říct, že by daleko raději šli s Vámi do kina než s kamarády do hospody, ale ví, že Vy to potřebujete. Potřebujete být v napětí. Potřebujete nejistotu. Do úplných důsledků to funguje asi takhle: Jde s Vámi poprvé do kina a je všechno správně. Vy pak jdete s kamarádkou na kafe a řeknete jí, že jste byli v kině. Kamarádku to zajímá. Po desáté už se ale zmůže jen na „Aha“ a stočí téma jinam. Váš život nudí Vaší kamarádku. Nudné jste i Vy. Nudí to i Vás. To je samozřejmě nepříjemné. Takže rozchod je na spadnutí. Co když ale jde s Vámi dvakrát do kina a potřetí si zajde do hospody. To pak můžete probrat s kamarádkou. Máte najednou reálné problémy a všechno je na nejlepší cestě k vážnému vztahu. Budete si to s ním muset vyříkat, uděláte mu scénu (tu pak samozřejmě detailně proberete s kamarádkou, kterou to samozřejmě bude zajímat!). Bude všechno, jen ne nuda.

Když jsem se ptal kamarádek, co je nejvíc odradí od vztahu, tak je to „nuda“. Zatímco normální kluk má tenhle druh „nudy“ rád (rád si dá například zase to samé pivo), vy, dámy, ji evidentně nesnášíte. Proto Vás musíme udržovat v napětí. Proto jsme hajzlíci. Jen a jen kvůli Vám, dámy. Oldřich Helský, nezávislý novinář

STIP.CZ

STUDENTS

STUDENTI FANDÍ ROBERTU ROSENBERGOVI ANEB TAJUPLNÝ SVĚT STUDENTSKÉHO KOMUNITNÍHO WEBU Na portálu Stiplist.cz se potkávají zastánci pornokrále Roberta Rosenberga z řad studentů s nejkrásnějšími dívkami z České zemědělské univerzity. Oba tábory zde totiž mají založené vlastní skupiny. V počátcích fungování Stiplistu jsme řešili očekávaný neduh nízkého počtu uživatelů. Uživatelské jádro tvořili zejména lidé okolo Stipu a jejich přátelé či rodinní příslušníci. Podstatnou změnu k lepšímu přinesla soutěž o nejlepší fotografii z prázdnin, která přilákala zástupy nových uživatelů, kvanta umělecky hodnotných snímků a lítý boj o lákavé ceny. Úspěch sklidila i soutěž Můj Stip, v níž uživatelé svými nápady a připomínkami pomáhali povýšit úroveň časopisu Stip. Velkou pozornost na sebe strhly tzv. Alkohlídky, které měřily hladinu alkoholu v krvi návštěvníků konkrétních akcí, a ti se posléze na Stiplistu dozvěděli výsledky. Po nesmělém začátku získal portál pevnou půdu pod nohama a dnes se pyšní již pětitisícovou uživatelskou základnou. Skupiny duchaplné i bizarní

Jednou z mnoha funkcí Stiplistu je možnost vytvářet skupiny nejrůznějších zaměření, poselství a témat. A tak vznikly na portálu skupiny zabývající se sportem (běžkaři, krasobruslaři), hudbou (Pink Floyd, Queen), seriály (Simpsonovi, Červený trpaslík) nebo festivaly (Majáles, Sázavafest). Nemalou část tvoří skupiny shromažďující studenty konkrétní školy, fakulty či oboru. Na druhou stranu se vyskytla i řada zvláštních, někdy až nesmyslných skupin. Člověk se leckdy nestačil divit, jaké bláznivé nápady se mohou v hlavách uživatelů vylíhnout. Tak například skupina „První cenová“ se zabývala řešením choulostivých témat, jako jsou problém osahávání na přednáškách nebo studentských swingers party. „Rozladění mladí muži“ se pokoušeli vytvořit jakýsi dokument, ve kterém budou analyzovány jednotlivé typy žen z pohledu mužů. Velmi nás zaujali „Lidé se vše říkajícím příjmením“, mezi kterými se prezentovali uživatelé s příjmeními Mužná, Zdvořilý, Ocásek, Anděl, Dědek, Volná, Kapr, Srna, Vrabec, Vydra atd. Podobného rázu jsou „Všichni dobří Horáci“ mající za cíl sdružit všechny Horáky na portálu. Rozruch vzbudila skupina s provokativním názvem „Robert Rosenberg je nevinný“, která se nejspíš zasadila o propuštění slavného pornokrále.

Stiplist na velkých studentských akcích

Pro obdivovatele ženské krásy vznikla na Stiplistu skupina účastnic populární soutěže Miss AGRO 2008 o tu „nej“ studentku České zemědělské univerzity. Uživatelé tím získali možnost nahlédnout na profil vítězky soutěže Lucie Matouškové i ostatních finalistek, případně některou přímo oslovit. Majálesy v Praze a Brně patří k nejočekávanějším studentským festivalům. Stiplist měl letos na obou akcích vlastní stánek a pro registrované dárek v podobě jednoho piva zdarma. Vzhledem k nadbytku zásob zlatavého moku mohl nakonec každý vypít, co se do něj vešlo, a Alkohlídky byly v permanentní pohotovosti.

Neustálé zlepšování portálu

Významným krokem ke zkvalitnění portálu bylo umožnění sdílet libovolné soubory. A tak se na portálu objevily vypracované seminární práce, maturitní otázky, zábavné prográmky a další užitečný materiál.

STUDENTS

STIP.CZ

Skvělým vylepšením je funkce Kdo je na fotce?, jejímž prostřednictvím poznáme konkrétního uživatele ve fotoalbech jeho přátel. Při editaci svých fotoalb má uživatel možnost identifikovat na libovolné fotce svého kamaráda. Sám jsem byl překvapen ze záplavy informačních mailů oznamujících, že jsem byl označen na fotce ve fotoalbu některého z přátel. I v budoucnu se budeme snažit zlepšovat funkce portálu, vymýšlet nové soutěže a další překvapení. Pokud ještě nejste zaregistrovaní, přijďte na www.stiplist.cz. Nebudete litovat. Václav Ševčík

Rubrika News v novém kabátě

Od tohoto vydání jsme přichystali zásadní změnu jedné z rubrik magazínu Stip. Na rubrice News se totiž mohou nově podílet všichni čtenáři Stipu. A co by mělo být hlavní náplní těchto novinek? Chtěli bychom se od vás dozvědět to nejlepší, nejzajímavější a nejaktuálnější, co se právě odehrává ve vaší škole. Pokud bude zpráva zajímavá i pro studenty jiných škol z celé ČR, otiskneme ji v následujícím čísle časopisu. Jestli chceš právě ty být zpravodajem vaší školy nebo kolejí, přidej se na studentském portálu Stiplist.cz do skupiny Můj Stip. Své příspěvky pak vložíš do fóra zvaného Stip – news. V případě, že jsou tvé zprávy příliš tajné nebo nestojíš o publicitu, napiš nám do redakce na mail news@stip.cz. Jsme velmi zvědaví, čím nás překvapíte :-).

Bloggeři, bděte!

Píšete rádi blogy? S oblibou sdělujete ostatním své názory, vyprávíte o svých zážitcích nebo glosujete svůj náhled na svět? Časopis Stip vám nyní nabízí unikátní možnost, jak se podělit o své dojmy se širokou studentskou veřejností. Vše, co potřebujete, je mít vytvořený blog na studentském portálu Stiplist.cz (záložka Moje blogy). Jaká témata a příspěvky do něj vložíte, už záleží na vás. Nejzajímavější články a nejaktivnější bloggery uveřejníme v dalších číslech časopisu Stip. To nejlepší z letní tvorby uživatelů najdete v tomto vydání na straně 50. Stip205x140

25.9.2008 13:05

Stránka 1

Více odolnosti, více zábavy Outdoorový Olympus µ[mju:] 1050SW pro fotografování bez omezení ■ ■ ■ ■ ■

vodotěsný do hloubky až 3 m odolný proti pádům z výšky až 1,5 m odolný proti mrazu až do -10°C 10,1 megapixelů, 3x optický zoom unikátní ovládání poklepem

Objevte svůj svět: www.olympus.cz

Ukázkové video na

www.odolate.cz

STIP.CZ

NÁZOR

Když kosovský parlament letos v únoru jednostranně vyhlásil nezávislost na Srbsku, a vytvořil tím nový stát, který většina západního světa uznala, mnozí se obávali destabilizace poměrů v regionu. Albánci, kteří jsou v současné době většinovými obyvateli Kosova, totiž tvoří významnou menšinu v dalších okolních státech, zejména v Makedonii. Ačkoliv se tam spory mezi albánskou menšinou a slovanskou většinou při červnových volbách skutečně vyostřily, makedonské spory byly zastíněny událostmi v samotném Kosovu, protesty v Srbsku, dopadením Radovana Karadžiče a na začátku srpna ozbrojeným konfliktem v Gruzii, který vypukl kvůli Jižní Osetii. Válka, která v době psaní tohoto článku plní titulní strany nejen českých médií, tam ale nezačala z ničeho nic. Jižní Osetinci se snaží připojit ke své severní části, která je součástí Ruska, již od rozpadu Sovětského svazu. Boje, které tam probíhaly na začátku devadesátých let, skončily udělením široké autonomie. Výměnou za to zůstala Jižní Osetie, na kterou pak po dohodě dohlížely mírové sbory složené z Rusů, Gruzínců i Osetinců, součástí Gruzie. Ale ani to nepřineslo skutečný a trvalý mír. Nicméně ani Rusko se neodvážilo uznat samostatnou Jižní Osetii, i když druhé osetské referendum v roce 2006 dopadlo

jednoznačně pro odtržení od Gruzie. Důvodem jistě nebyla snaha Moskvy o udržení územní celistvosti Gruzie, vždyť Rusové mají v oblasti mnoho strategických zájmů. Ty jsou navíc pro Kreml o to důležitější, o co těsnější jsou vztahy Gruzie a USA. Oficiální uznání nezávislosti jednostranně odtrženého území totiž není jednoduchá záležitost a má svá diplomatická pravidla. Zásadní pravidlo mezinárodní politiky pro takové případy říká, že není možné uznat stát, který se chce odtrhnout od jiného, bez jeho souhlasu. To sice není vždy nejlepší řešení pro všechny obyvatele problematických oblastí, ale široké respektování takové zvyklosti předcházelo nedozírným a nepředvídatelným následkům, které by snahy rozštěpit státy přinesly. Tak to alespoň bylo do začátku letošního roku, kdy západní svět v čele s USA a většinou států Evropské unie včetně Česka uznal jednostranné vyhlášení samostatného Kosova. A to přes nesouhlas Srbska a mimo jiné také Ruska. Přitom se západ v době, kdy do Kosova po bombardování Srbska mířily mezinárodní jednotky, zavázal, že Kosovo samostatné nebude. Tento krok ale uvolnil ruce Moskvě, která byla v záležitosti Srbska a Kosova ignorována. A tak když v srpnu vyvrcholily vojenské pokusy Gruzie o znovuzískání plné kontroly nad Jižní Osetií, Kremlu už vlastně nic

nebránilo vyslyšet dvacetileté volání po nezávislosti tohoto území. A z Moskvy padaly stejné argumenty jako z Washingtonu při uznání Kosova. Rusové při protiútoku pronikli až na samotné území Gruzie za osetské hranice. A proč ne? Vždyť Clinton také bombardoval a obsadil část Srbska… Motivem pro obsazení Jižní Osetie a Abcházie ruskou armádou samozřejmě nebylo Kosovo. Motivem byly ruské strategické zájmy. Situace a vývoj v Osetii se od Kosova značně liší, přesto je zde zřetelná souvislost. Západní svět totiž svévolným uznáním Kosova navzdory zvyklostem a předchozím dohodám zbořil pravidlo, které dosud drželo strategické zájmy mocností na uzdě. Pokud teď západ vyzývá Rusko, aby respektovalo územní celistvost Gruzie, je to, jako když zloděj volá „Chyťte zloděje!“ Proč Kosovu dopřát odtržení a Osetii ne? A co když zesílí odtrženecké nálady v srbské Vojvodině? Jak se zachová Evropská unie? A co Baskicko ve Španělsku, Severní Irsko v Británii, maďarské obyvatelstvo na jižním Slovensku, 2,5 milionu Turků v Německu a dalších zemích? Řekl „vyspělý“ svět s Ruskem, že válka je cestou k respektování samostatnosti? Důsledky nezávislosti Kosova mohou být horší, než kdokoliv předpokládal. Miroslav Cvrček

ROZHOVOR

STIP.CZ

Záleží na Vás, zda se trefíte napoprvé ... Audit Daňové poradenství Vedení účetnictví Zpracování mezd Podnikové poradenství Praha

Liberec

Mladá Boleslav

Olomouc

www.vgd.eu Belgie

Lucembursko

Česká republika

Slovenská republika

Maďarsko

Německo

Polsko

STIP.CZ

FITSTYL

Prázdninové parties, pohodové lenošení na beachi, občasná brigáda a skripta uložená ve sklepě jsou už zase na nějaký čas minulostí. Nezbývá než zavítat do sklepení, porozhlédnout se po zaprášených studijních materiálech a ponořit se do tajů diferenciálních rovnic, fyzikální chemie či filozofických úvah. V každém případě nejen školou a věděním je člověk živ, i přes větší podzimní nasazení bude potřeba pravidelné odreagování. Jak na to? Naplánujte si volný večer, nejlépe celý den. Vymyslete aktivitu, při které se zapojíte vy i třeba spolužáci a kamarádi. Je známo, že se při sportu vyplavují hormony štěstí tzv. endorfiny. Proč si tedy společně nezasportovat? Mám pro vás tip. Navštivte sportovní centrum! Pokud je v blízkosti vaší školy nebo koleje, neváhejte ani minutu. Většina fitness komplexů má pod jednou střechou více aktivit. Sály na aerobik, spinning, kickbox, posilovnu, cardio zónu, relaxaci (vířivku, páru, saunu, masáže), kosmetický a kadeřnický salon, manikúru, pedikúru, (squashové, ricochetové, badmintonové) kurty. Záleží jen na vaší momentální náladě, kterou část centra navštívíte. Pro pány? Mužům vřele doporučuji hodinovou lekci spinningu. Příjemně se zapotíte, protáhnete tělo a při hitech Kabátů či Scooterů zapomenete na každodenní stres a starosti. Klasikou je samozřejmě posilovna. Pokud znáte jednotlivé posilovací stroje, hurá do cvičení! Máte-li pochybnosti o správném

technickém provedení cviků, oslovte trenéra, který má zrovna službu. Rád se vám bude věnovat. Můžete se s ním samozřejmě domluvit na pravidelných trénincích. Máte energii na rozdávání? Pásy na běhání v cardio zóně čekají jen na vás! Pokud vás samotný běh nudí, hurá na vedenou lekci ADK (aerobic dynamic kickbox) nebo Taebo! Lektor vám dá patřičně do těla. Pokud máte alespoň minimální vztah k tančení, vyzkoušejte vedenou lekci aerobiku. Minimálně budete příjemným zpestřením všech přítomných dam. Co víc? Může se stát, že vás taneční kreace natolik zaujmou, že budete hvězdou tělocvičny vy. Pro nás dámy? Chcete posílit celé tělo nebo zhubnout? Rády tančíte? Nebo si za žádnou cenu nepřejete opustit kamaráda? Vše je možné. Pokud se rozhodnete pro lekci „spinnu“ a jdete na lekci poprvé, poproste instruktora, ať vám oběma správně nastaví kolo! Přišly jste shodit nějaké to kilčo? Doporučuji dance, aerobik mix či step aerobik. V obou dochází k aerobní zátěži, a tedy ke spalování tuků. Přišly jste si zatančit? Zkuste zumbu, orientální tance, cardio hip hip či street dance. Hodláte zpevnit ochablé svalstvo? Ideální je p-class nebo bodystyling. Nevíte, co s přebytkem energie? Absolvujte lekci ADK! Jste mírumilovnější povahy? Co takhle power yoga nebo pilates?

Máte potřebné informace? Důležité je získat informace o službách, které vámi vybrané centrum nabízí. Zjistěte přesnou adresu, dopravu a případně budete-li mít kde zaparkovat. Prohlédněte si rozvrh a databázi instruktorů. Podívejte, jakou mají kvalifikaci! Dále se naskýtá otázka, zda jsou možné jednotlivé vstupy. Existují totiž i klubová centra, kde klienti platí roční vstupné a na jednorázový vstup vás tam zkrátka nepustí. A v neposlední řadě klikněte na ceník. Ať se vám při vyslovení celkové částky nerozklepou kolena. V případě jakýchkoliv nejasností pak neváhejte kontaktovat recepci. Extratip pro fitness nadšence! Na závěr celého sportovního odpoledne si dopřejte relaxaci! Aroma pára, vířivka či masáž je to pravé ořechové, kde můžete rozjímat třeba o nesmrtelnosti brouka. Odkazy: www.holmesplace.cz, www.sipkova.cz, www. solariumbbc.cz, www.rc-arnika.cz Petra Jandová, www.petrajandova.cz

Studujte jinak!

Společnost ASUS doporučuje systém Windows Vista® Home Premium. ROZHOVOR

STIP.CZ

Využijte neopakovatelnou nabídku pro nákup výkonných notebooků ASUS a buďte konečně mobilní!

A S U S X59SL ● Originální Windows Vista

EeePC 904 ● Originální Windows® XP Home ● Windows Live Suite, MS Works ● Maximální mobilita: 1,36 kilogramů, rozměry

Home Premium

● Plná licence Office 2007 pro studenty a domácnosti v ceně

26.6x19x3 cm, výdrž baterie až 5 hodin

● 320 GB úložného prostoru pro vaši

● 8.9” displej, pevný disk o kapacitě 80 GB ● Možnost bezdrátového připojení přes WiFi ● 0.3MPx webkamera, vestavěný mikrofon a stereo-

hudbu, filmy, fotky a dokumenty

● Bezdrátové připojení k internetu přes WiFi

reproduktory

● 1.3MPx webkamera a mikrofon pro komunikaci s přáteli

● Dvoujádrový procesor, výkonná grafická karta a 15.4” displej pro maximální zážitek u filmů a her

14 990 Kč s DPH

7 490 Kč s DPH

Více informací a soutěž o EeePC a další ceny najdete na www.asusweb.cz/prostudenty

Tuto zvýhodněnou nabídku mohou využít pouze studenti SŠ a VŠ po předložení platného studijního průkazu u prodejce. Akce platí do 31.10. nebo do vyprodání zásob. ASUS si vyhrazuje právo kdykoliv změnit cenu nabízených produktů a pravidla akce (přerušit nebo modifikovat), a to bez udání důvodu.

STIP.CZ

DUEL

Helena: Pětadvacetiletá studentka sociologie. Od prváku na vysoké škole pracuje na plný úvazek a za pět let se jí „podařilo“ teprve skončit třeťák. Nijak zvlášť úspěšně. Jestli zvládne i magistra, si není jistá. Nebudem si lhát, tvoje studium není nijak oslňující. Není ti to líto? Tak když si nebudem lhát, musím přiznat, že je. A hodně. Ale i kdybych měla začít znovu, budu se určitě chovat stejně, natolik se znám. Když jsem přišla na univerzitu, byla jsem vyjukaná a plná ideálů: stane se ze mě vzdělaná odbornice! A seděla jsem nad knížkami a snažila se. Jenže jsem měla tři tisíce na měsíc, z čehož jsem si platila mobil, kolej, jídlo i tramvajenku… Pamatuju si, že jsem si kupovala jen jeden rohlík denně, a když jsem se hodně odvázala, tak sýr. Trochu přeháním, ale tak nějak to vypadalo. Takže jsi začala pracovat, abys neumřela hlady? Mohla jsem si samozřejmě doma říct, aby mi přidali peněz. Ale už ty tři tisíce mi přišly jako hodně velká zátěž. Ve dvaceti jsem nechtěla být olovo pro rodiče. Navíc se na-

skytla práce, která mi dovolila se realizovat mnohem víc než seminárky ve škole. Tam mi to vždycky přišlo, jako bych psala nějaké demo. Něco bez významu, uměle vytvořenou zbytečnost. V práci jsem se mohla zaměřit na užitečné věci a ještě jsem dostala zaplaceno. Není to ale trochu krátkozraký pohled? To mi doma také pořád opakují. Že jsem se sice chytila a mám teď relativně solidní peníze, ale později na to můžu dojet, až budu shánět jinou práci. Pořád si ale říkám, že tu školu zvládnu dodělat. Jenom neumím přesně říct, kdy to bude. Největší problémy mi dělá přehazování výhybek: na práci musím myslet i ve volném čase, a když se k tomu ještě přidá škola, jsem úplně mimo a v hlavě mám zapleveleno. Trochu mě mrzí, že kamarádky, se kterýma jsem maturovala, mají se školou padla, zatímco já se budu mořit ještě kdoví kolik let. Na rozdíl od nich ty ale máš pracovní zkušenosti. Je pravda, že jsem nikdy nemusela dělat třeba brigádu v supermarketu, tedy věc, která mi přijde zbytečná, protože peněz

se tam moc nevydělá a zároveň to člověka ani nikam profesně neposune. Takže za ty roky mám zkušenosti v oboru, kterým se chci živit, a nevyjdu ze školy jako naprostý zelenáč. Cením si hlavně faktu, že jsem se naučila plnit povinnosti. Vím, že prostě musím každý den nastoupit do práce, neexistuje, že bych se někde zapomněla nebo si odjela jen tak z plezíru do zahraničí. Je to trochu svazující, ale na druhou stranu mám jakousi materiální svobodu, která mi dovolí si koupit všechno, co potřebuju. A nemusím říkat: Můžu vyrazit až na konci prázdnin po brigádě, teď nemám peníze. Ale to je možná zase ta moje nabubřelá krátkozrakost, že? Radka: Čtyřiadvacetiletá inženýrka. Letos na jaře dokončila školu s výbornými výsledky. A v termínu. Připouští, že měla čas na školu i díky tomu, že za celých pět let na vysoké nemusela absolvovat ani jedinou brigádu, protože ji živili rodiče. Zní to skoro neuvěřitelně, když říkáš, že jsi ani jednou nepracovala. Ale je to tak. Když se nad tím zpětně zamyslím, taky mi to přijde neuvěřitelné,

DUEL

ale myslím, že jsem na práci neměla ani čas. Pořád jsem do školy musela vypracovávat nějaké úkoly nebo jsem se přímo učila. Jediné, co jsem dělala, byla praxe, ale ta byla stejně neplacená a navíc povinná. Jinou pracovní zkušenost nemám. O prázdninách jsem zase cestovala a užívala si volna, takže ani tehdy jsem se k práci nedostala. Okolí mě možná považovalo za rozmazlenou a moc nechápali, jak to tak můžu mít. Ale pro mě to bylo fakt přirozené. Zeptám se teda možná blbě, ale necítila ses hloupě, že tě živí jenom rodiče a ty si na sebe vůbec nic nepřispěješ? Takhle jsem se na to nikdy nedívala. Můj prvořadý cíl byl vystudovat. A rodiče mi pro to poskytli dobré podmínky. Vůbec jsem se nezabývala problémem, že jsem na nich celé roky závislá. Peníze mi sice někdy chyběly, ale to bylo spíš mým utrácením než lakotou rodičů. Asi jsem exot, ale měla jsem tolik, o kolik jsem si řekla. A co jsem si cenila, měla jsem oproti pracujícím kamarádkám a kamarádům mnohem větší volnost. Nemusela jsem dovolené hlásit týden dopředu, pravidlem byly volné pátky a pondělky. Tím, že jsem nepracovala, jsem si mohla

mnohem lépe organizovat osobní čas. Tudíž jsem se mohla věnovat i sportu. Na rozdíl od ostatních, kteří i ve volnu pořád řešili školu nebo práci a nebyli schopní se ani od jednoho opravdu odstřihnout. Máš tak dobrý vztah s rodiči, že to nedělalo žádné problémy? Těžko o tom mluvit. Asi je jasné, že když tě živí rodiče, chovají se jinak, než když jsi na nich nezávislá. Ale jednou jsou to moji rodiče, a pokud byli ochotní a schopní mi financovat studia tak, že jsem se nemusela ničím jiným zabývat, jsem jim za to vděčná a nebudu to nijak řešit. Samozřejmě, že se mi snaží mluvit do života, komu ne? Navíc, už teď vím, že jednou u svých dětí budu chtít postupovat stejně. Opravdu? Ano, je to velká úleva mít dostudováno. Když sleduju ostatní, jak se v tom plácají, jsem moc ráda, že to u mě dopadlo zrovna takhle. Nechtěla bych se školou zabývat déle, než je to nutné. Už tak jsem toho měla někdy nad hlavu. Mám čistý stůl. Teď jsi dokončila školu a hledáš si práci.

STIP.CZ

Nebude tvoje nedotčenost pracovním procesem trochu problém? Bojím se. Mám strach hlavně ze zodpovědnosti za něco víc, než je moje vlastní seminárka nebo projekt. Na druhou stranu se ale těším, je to pro mě nové. Spousta mých známých už chodí do práce několik let a teď, v pětadvaceti, jsou už unavení a někteří i otrávení. I proto, že museli náročně kombinovat, jak se poprat s prací i školou. Tohle mě minulo, připadám si tedy v porovnání s mnohými vrstevníky jaksi čerstvější, jakkoli to může znít divně. A jak se tváří zaměstnavatelé? Mají zájem, i když jsi absolvent s nulovou praxí? Nechci to zakřiknout. Je pravda, že ze začátku jsem byla docela mrzutá, protože všude požadovali nějaké zkušenosti, ale teď se mi snad něco rýsuje. A přesně podle mého gusta. Tudíž bych nebrala moc vážně, když někdo tvrdí, že bez praxe vysokoškolák místo nedostane. Třeba je to náhoda, ale věřím, že se mi to povede.

Lucie Frydecká autorka je redaktorkou MF DNES

STIP.CZ

POVÍDKA

Jeden život Mělas jeho jazyk v puse a cítilas horký dech na své tváři. Jeho medvědí tlapa ti mačkala zadek. A ty sis vzpomněla na kluka, který ti ve školce vždycky držel místo u stolku. Při vycházkách jste chodili spolu a drželi se za ruce. Pomáhal ti. Bránil tě. Měl tě rád. Kdyby tě teď potkal, strčil by ti jazyk do pusy? Přemýšlelas o tom klukovi ze školky, a přitom jsi stála na zadním dvorku s tím druhým, jehož dech byl cítit po rybě od oběda. Pak otevřel okno a počkal, až vlezeš dovnitř. Než ses vzpamatovala, byl zase u tebe. Přetáhl ti tričko přes hlavu a rozepnul zip kalhot dřív, než ses rozhlídla kolem. Leželas na posteli, na jeho posteli. Vnímalas jeho tělo na svém, jeho tělo ve svém. Pak bylo po všem. Políbil tě na čelo a tys čekala, jestli si ještě zapálí cigaretu. Jako ve filmu. Ráno tě vyprovodil oknem přes dvůr a u branky se na tebe krátce usmál. „Uvidíme se?“ Přikývlas. Co taky jiného? Nechodili jste spolu na procházky a nedrželi se za ruce. Jednou ti pomohl s nákupem. Neměl tě před čím bránit, a jestli tě měl rád, to sis jen domýšlela. Bylas zamilovaná. Vážně? Zemětřesení se projevuje rychlými, krátkodobými pohyby zemské kůry. Je různé intenzity. Síla zemětřesení se měří jednak seizmografickým měřením magnituda, tedy množství uvolněné energie v ohnisku zemětřesení, a jednak pozorovatelnými následky na zemském povrchu. Uvolněná energie se měří Richterovou stupnicí, následky určuje dvanáctibodová Mercalliho stupnice. Letníma brigádama sis za měsíc vydělala víc, než tvoje máma v práci na plný úvazek. Deset hodin denně jsi stála u kruhového pásu. Tehdy ještě Baťova továrna nebyla jen chátrajícím areálem. Žádné pochybné obchůdky s kýčovitýma sádrovýma trpaslíkama. Tehdy ještě Svit sloužil k tomu, proč byl založený. Vyráběla se v něm obuv. A tys tam stála, kontrolovalas ty zatracené boty a venku svítilo sluníčko. Uvnitř bylo k zalknutí, okna šla otevřít jen částečně a puch z gumy a lepidla byl všudypřítomný. Nejdřív sis myslela, že je to jen pot. V tom horku by to nebylo neobvyklé. Tělnatá ženská vedle tebe se potila jak prase a nakyslý zápach tě štípal v nose. Ale člověk si zvykne, je přizpůsobivý. A tys měla navíc hlavu plnou jiných věcí. Bylo ti osmnáct a chtěla ses vdávat. Svatební pochod. Bílé šaty. Prstýnky. První manželský polibek. A útěk za hranice. Pryč

z klece, v níž se dá žít, jen když dodržuješ pravidla. Tenkrát jsi to nevnímala, nebylas tím potížistou, nestavěla ses na odpor. Ale chtěla jsi žít. Žít s ním. V Kanadě. Jmenoval se Frank. Tvůj Frank. Chodili jste na procházky a držel tě za ruku. Pomáhal tobě a tvojí mámě, byl s tebou, když ti umřel děda. Když jsi brečela. Na Mercalliho stupnici desátý stupeň zoufalství. Život se hroutil jak domeček z karet. Dědu jsi měla moc ráda. Neopustil tě, na rozdíl od otce. Toho jsi neznala. Frank. Jeho dech nebyl cítit rybou a nemuselas k němu lézt oknem jako zloděj. O první lásce si člověk myslí, že je to ta poslední, a o té poslední, že je to teprve ta první. Napsala by sis to do deníku, kdybys nějaký měla. Stálas u pásu a venku bylo nesnesitelné horko. Pot ti stékal po vnitřní straně stehna. Kontrolovalas boty. Jednu za druhou, jak přicházely, jak přijížděly. Velká hala byla plná žen jako ty. A přesto rozdílných. Byly unavené a upocené, po návratu domů je čekala příprava večeře, plná pračka, křičící děti. Na tebe před hlavní bránou čekal Frank. Šli jste na procházku. Ruku v ruce. Nebyl první láska. Měl být poslední. Dívala ses na stručný dopis s hlavičkovým papírem Karlovy univerzity. Nevzali tě. Zase. Nevzali tě na medicínu. Kvůli puntíku. V roce šedesát osm, když Rusové na Václaváku žebrali o oheň na cigáro, jsi byla u Černého moře s mámou. Bylo ti třináct, mělas prázdniny. A trhaný hlas v rádiu vám oznámil, že se nemáte jak vrátit domů. Hranice byly uzavřené. Tehdy někdy vznikla první tečka, teta vás, tebe a tvou mámu, chtěla dostat do Ameriky. Nepřípustné. Protistátní. Tvoje máma pak musela vstoupit do Strany. Aby ukázala, že nikam neutíká. Ty ses o tom dozvěděla až mnohem později, ve třinácti byl měsíc u Černého moře jen příjemným zpestřením léta. A pak sis chtěla vzít Franka. Kanaďana. Nepřípustné. Protistátní. Druhá tečka. Proto tě nechtěli na škole. Medicína byla pro lidi bez puntíku. Na Mercalliho stupnici jedenáctý stupeň zoufalství. Život byl v troskách, nevidělas budoucnost. Nemělas nic, nikde tě nechtěli. Frank odjel domů týden poté, cos ho poslala pryč. Týden poté, cos v pekelném horku stála u pojízdného pásu a kontrolovala boty. Guma. Lepidlo. Pot. A dítě, o kterém jsi nevěděla. Roztopilo se a steklo ti po vnitřní straně stehna. Frankovo roztopené dítě.

Jen aby bylo jasno, na Mercalliho stupnici dvanáctý stupeň zoufalství. Absolutní zkáza. Nemohlas Franka ani vidět. Nikdy jsi mu to neřekla. Neřeklas mu o gumě, lepidle, potu. O dítěti. Poslalas ho pryč. Dívala ses, jak otec tvých dětí spí. Milovalas ho? Aspoň chvíli? Vystudovalas ekonomii a vdala ses. Chtělas rodinu. Chtělas zapomenout na všechno, co bylo předtím. Vymazat to z hlavy. Bylas doma s dětmi a tvůj manžel studoval. Cestoval po Východním Německu. Vozil dětem hračky. Úplatky za to, že s nimi není. Tys byla ta zlá. Ta co zakazuje. Ta co vychovává. Kolik nocí jsi probrečela do polštáře? Na Mercalliho stupnici čtvrtý stupeň zoufalství. Žádné škody. Chtělas rodinu a děti. Byla to tvoje volba. Postupem času jsi byla ráda, že jsi doma věčně sama. Nechtěla ses dívat, jak manžel spí. Protože bys musela ležet vedle něj.

POVÍDKA

Víš, co byl na Mercalliho stupnici osmý stupeň zoufalství? Když tvoje máma křičela bolestí a tys nemohla nic dělat. Nic, protože tě nevzali na medicínu a muselas vystudovat ekonomii. Nemohlas jí pomoct, mohlas jen přihlížet a věřit doktorům. Při osmém stupni dochází k poškození kvalitně postavených budov. Vydrželas kluka s rybím dechem. Gumu, lepidlo a pot. Vydrželas Franka a roztopené dítě na svém stehně. Manželství a rozvod. Zlomila tě rakovina. Tvoje máma brečela v bolestech a tys jí nemohla pomoct. Dívala se skrz tebe a tys držela její bezvládnou ruku. A vědělas, že jednoho dne tak taky skončíš. V nemocniční posteli, zakrytá bílou dekou s dvěma modrými pruhy po stranách. Taky budeš brečet bolestí. Rakovina, čtvrtý stupeň. Neléčitelné. Postupné umírání. Nějaký existencialista, asi Jean-Paul Sartre, řekl, že žijeme, abychom umřeli. Napsala by sis to do deníku, kdybys nějaký měla. Tvoje máma zemřela nad ránem ve spánku. Měla sis dojít pro její věci. Mělas zařídit pohřeb. Nechat vytisknout parte. Zavolat známým a rodině. Zůstat při vědomí. Nezhroutit se. Být silná. Osmý stupeň přece není tak moc. Už bylo i hůř, už jsi byla u dvanáctky, tak osmička tě přece nesrazí na kolena. Nikdy jsi dětem neřekla, jak ses seznámila s jejich otcem. Zůstala jen historka, jak se k tobě opilý připlazil po kolenou a tys mu

jako jediná pomohla na nohy. To vyprávěl on. Nemyslel to vážně. Tys neřekla nic. Nechalas tu historku žít jejím vlastním životem. A nakonec se ti zprotivila. Stejně jako ten, který ji vyprávěl. Umírala ti máma a on tě chtěl u rozvodového soudu zničit. Lhal. Pomlouval tě. Ale držela ses statečně, hlavu plnou antidepresiv. Kdyby sis to už nepamatovala, na Mercalliho stupnici pátý stupeň zoufalství. Jen malé škody. Co by ti tak bývalý manžel mohl vzít, když ti smrt vzala to nejcennější, cos v životě měla? Máma byla mrtvá přesně osm dní, když jsi stála před soudem. Guma. Lepidlo. Pot. Roztopené dítě. To bolelo, co jsou proti tomu slova? Tvůj syn sebral každou korunu, kterou doma našel. Kolikrát jsi odešla z domu bez peněženky, protože jsi ji zapomněla v jedné ze svých skrýší? Kolikrát jsi teprve u pokladny zjistila, že v peněžence nemáš peníze? Když jsi otěhotněla, doktoři tě posílali na potrat. Prý dítě nedonosíš. Ale tys chtěla rodinu. Chtělas někoho milovat. Nechala sis ho navzdory rizikům. Teď byl tady. Tvůj vymodlený syn. Lhal ti, okrádal tě, nadával ti. Když byl v kuchyni, bála ses k němu přiblížit. Co kdyby měl v ruce nůž? Kolikrát vyhrožoval, že tě zabije? Že zabije tvou dceru? Ve vzteku se neovládal. Ve vzteku ses neovládla a vyčetla mu, že by bylo lepší, kdybys tehdy poslechla doktory. Neměl se narodit. Mělas ho nechat rozpustit. Ale jemu to bylo jedno. Neposlouchal tě. Na Mercalliho stupnici první nebo druhý stupeň zoufalství. Sotva znatelné záchvěvy rozeznatelné jen přístroji. Rezignace. Člověk si zvykne na všechno, včetně zoufalství. Je přizpůsobivý.

STIP.CZ

Jak blokovat trapnost Když jsem před měsícem navrhla, že bychom ve Stipu mohli zavést sloupek se vztahovou tematikou – něco jako Sex and the city ze známého seriálu, myslela jsem, že to nebude problém. Ale je. No, co si budeme namlouvat, nejsem Carrie, na podpatcích a la Manolo Blahnik bych se zabila jak na pražské, pro dámičky nekomfortní, dlažbě, v jehlách je ale těžší najít rovnováhu mezi vtipem a trapností. Mezi tím, co je nezbytné říct, a tím, co už je navíc. Při přemýšlení, jak to udělat, aby tenhle sloupek nebyl trapný a zbytečný, jsem si vzpomněla na něco, co je trapné a zbytečné vždycky. Esemesky psané bývalým partnerům a partnerkám v opilosti. Napřed jedna existenciální: Mezi láskou a nenávistí je tenká hranice. Jsem rád, žes mi ji dovolila poznat. Druhá, kterou jsem vybrala, je vlastně také v konečném důsledku existenciální: Právě mě posral holub, to se mi ještě nikdy nestalo, tak ti to píšu. Mají společné dvě věci. Příjemce (v obou případech tentokrát příjemkyně) zprávy si okamžitě řekne: A co jako? Odesílatelé se v tu chvíli cítí hrozně zajímaví, nebo také zranění a nejvíc ze všeho hrozně vyžadují komunikaci. Ovšem tak, že jakoukoli odpověď předem vyloučí. A ráno, až si s jasnou hlavou projdou odeslané zprávy, chytí se právě za tu bolavou hlavu a budou litovat. Litovat tak, že napíšou omluvnou esemesku a budou se snažit komunikaci nastartovat znovu. Tyhle ne úplně nezbytné zprávy píšeme asi čas od času všichni a bylo by určitě zajímavé podívat se do našich mozků v té kraťoučké chvíli, kdy nám přijde stisknutí tlačítka odeslat jako dobrý nápad. Prý je možné nechat si určitá čísla zablokovat, abyste na ně třeba jen jeden večer, kdy víte, že se opijete a budete mít chmurné myšlenky či tendence něco ve svém životě vracet, nemohli vůbec psát. Zablokovat si tenhle sloupek už nejde. Lucie Frydecká autorka je redaktorkou MF DNES

Gina Rocca (24) Studentka Univerzity Palackého v Olomouci, baví ji čtení, psaní a magie, píše fantasy a pracuje na vydání své první knihy. S dotěrnými fanoušky si ráda poradí na e–mailu: gina@stip.cz.

STIP.CZ

STUDENTS

Míru našich sympatií k protějšku neovlivňuje jen jeho vzhled, hlas a charisma, ale také něco, co si sami ani neuvědomujeme. Podvědomě přijímáme a vyhodnocujeme informace z partnerova postoje, gest a mimiky, ale i z jeho vůně, na které hodně záleží a přitom je lidmi často opomíjena. Když nám určitá žena „nevoní“, může mít poměr boků a pasu v poměru 0,7 – 0,8, se kterým jsou ženy považovány za nejatraktivnější, dlouhé nohy a velká prsa, ale s námi to nic neudělá. Ze stejného důvodu tolik nezáleží ani na míře přitažlivosti muže, na šířce jeho ramen, pevnosti sedacích partií nebo hustotě vlasů. Takový jedinec u nás nemá šanci a nepomůže si dokonce ani tím, že se bude snažit si svou tělesnou vůni překrýt kvalitním parfémem od známé osobnosti. Podvědomí se prostě oklamat nedá. Naši vůni ovlivňuje pot, který je z těla vylučován kůží. S jeho pomocí se náš organismus dokáže ochlazovat, a regulovat tak tělesnou teplotu. Navíc zvlhčuje kůži a pomáhá ji udržovat dostatečně hydratovanou, pružnou i zdravou. Největšími položkami, které pot obsahuje, jsou minerální látky, následují aminokyseliny, hormony, mastné kyseliny, antibakteriálně působící složky, kyselina mléčná, močovina a feromony. Například hmyz feromony vylučuje do vzduchu, a umožňuje tak komunikaci mezi jednotlivci a pomáhá při rozmnožování. U lidí nehrají tyto látky natolik zásadní roli, protože naše chování je do

značné míry ovlivněno našimi prožitky a zkušenostmi. Svou roli zde hraje také výchova. Je prokázáno, že na podvědomí mužů i žen feromony rozhodně působí. Vůni feromonů totiž nevnímáme čichem, na rozdíl od běžných vůní, ale speciálním Jacobsonovým neboli vomeronasálním orgánem (VNO). Tvoří ho dva malé senzorové orgány umístěné v blízkosti nosní přepážky, které ale fungují odděleně od čichu, a tedy nezaznamenávají vůně. Naše tělo používá VNO pouze k detekování feromonů. Někdo dokonce tvrdí, že vomeronasální orgán reprezentuje náš šestý smysl. Snad bychom nebyli lidé, kdybychom nevyužili takové příležitosti umět zaujmout opačné pohlaví a nepodmanili si výrobu feromonů. Dnes už tedy není žádným překvapením, že se feromony přidávají do parfémů, které jsou běžně k sehnání. Pozor si ale dejte na internetový prodej levných parfémů od neznámých značek, ne všude jsou totiž pravé feromony. Cena feromonových parfémů se pohybuje od 350 do 1600 korun. Rozdíly jsou v koncentraci látek a samozřejmě také ve značce. Pokud vám bude některá společnost nabízet výrobek ještě levnější, měli byste zvážit, zda nákup takového zboží vůbec stojí za to. Co vám na obalu parfému navíc výrobce nesdělí, je skutečnost, že pokud člověk není ani trochu fyzicky přitažlivý, může se uferomonovat a s nikým to nehne. K tomu, aby feromon s někým pohnul, musí být pro druhého alespoň něčím zajímavý. Příroda je sice mocná

www.hp.cz/4students

STUDENTS

čarodějka, ale feromony rozhodně nezmůžou všechno. V průběhu vašeho testování voňavky by se vám mohlo stát, že žádný účinek nezaznamenáte. V tom případě je možné, že vám daný typ parfému, značka nebo vůně prostě nesedí. Dejte tomu ještě šanci a vyzkoušejte jiný. Já jsem si feromonovou voňavku ze zvědavosti pořídila také a musím říct, že s ní sklízím úspěchy. Krásně voní a často mi ji lidé chválí. Používám ji ale opravdu s respektem a jen ve výjimečných situacích. Zajímá vás, odkud feromony bereme? Dříve se vyráběly ze zvířecích feromonů. To ale nebyla nejšťastnější volba, což vědci zjistili po tom, co je testovali sami na sobě. Když na sebe aplikovali vyrobenou látku, často se stalo, že venku k jejich úžasu nepřitahovali samičky lidského druhu, ale jiného, třeba bělásků. Toho už se dnes nemusíte bát, protože feromony přidávané do parfémů jsou synteticky vyrobené a obsahují látky androstenol, androstenon, androstadienon a androsteron. Feromony vyráběné laboratorně mají dvacetkrát větší intenzitu než ty přirozené. Z toho plyne, že mají silnější účinek, a proto se s nimi musí šetřit. Méně zde znamená více. Tím jsme se dostali k aplikaci. Před použitím voňavky je nutné ji protřepat a nanést nejlépe na místa na krku, kde je cítit pulz. Osvědčilo se také parfém aplikovat za ušní boltce. Aplikátor nemusíte znásilňovat, stačí ho zmáčknout jen do jedné třetiny. Dejte si ale pozor na kombinaci feromonů a alkoholu. Pít alkohol samozřejmě můžete, co hrdlo ráčí, pokud nebudete řídit, teď je řeč o alkoholu přidávaném do parfémů. Je možnost si koupit parfém rovnou s feromony, v tom případě není co řešit. Pokud si koupíte lahvičku se samotnými feromony, postup aplikace by měl vypadat takto: nejdříve použít parfém a po vyprchání alkoholu, které trvá kolem 30 vteřin, teprve nanést feromony. Při aplikaci v opačném pořadí budou feromony alkoholem nekompromisně zničeny. Třeba si teď říkáte, proč bychom měli používat umělé feromony, když si je naše tělo vytváří samo. Odpovědí je změna našich kultur-

STIP.CZ

ních zvyků. První místo, které většina z nás ráno navštíví, je sprcha. Umyjeme se a smyjeme tak ze sebe pot, ale i přirozenou vrstvu feromonů. Pak použijeme deodorant a parfém, kterými ještě víc zamaskujeme chemii našeho těla. Potom se oblečeme tak, že zakryjeme 90 % pokožky, která do ovzduší feromony uvolňuje. Není proto důvod, proč si denní dávku feromonů nedodat třeba společně s oblíbeným parfémem. Feromony ještě zdaleka nejsou úplně prozkoumané látky. Jejich účinky a vlastnosti se stále testují, a to často na zvířatech. Nemusíte se bát, zvířatům v tomhle případě ubližováno není. Jde spíš jen o pozorování interakce mezi jedinci. Například na opicích bylo vyzkoušeno, že užívání hormonální antikoncepce účinky feromonů tlumí. Samice, kterým byla antikoncepce aplikována, přestaly být pro samce přitažlivé, a dokonce i hůře reagovaly na feromony samců. A protože primáti jsou našimi nejbližšími příbuznými, aplikovali vědci tuto teorii i na lidi. Teď je otázkou, jestli tomu tak u lidí opravdu je, což by byla pro lidskou společnost velká škoda, co myslíte? Uměle vyrobené feromony nejsou využitelné jen lidmi, ale jistě je v určitých případech ocení i vaši domácí mazlíčci. Dnes jsou běžně k sehnání spreje s feromony, které můžete bez obav využít třeba pro uklidnění nervózního nebo vystrašeného psa při novoročních oslavách nebo v případě, že budete chtít kočku naučit chodit na záchod, či jí zabránit v hrabání v květináči. Můžu zaručit, že po aplikaci spreje na zakázané místo bude kolem něj váš miláček chodit obloukem o dostatečně velkém průměru. Říká se, že proto, aby měl člověk tu správnou „vůni“, by si měl před danou schůzkou minimálně půl hodiny zasportovat. Pro některé z nás může být už jen představa třeba půlhodinového běhu dosti nebezpečná, proto je používání feromonů jednodušší a nehrozí u něj srdeční kolaps. Aneta Baklová

STIP.CZ

HI-TECH

Po uvedení Asusu Eee PC, o kterém jste si mohli přečíst v minulém čísle, se s levnými mininotebooky (tzv. netbooky) doslova roztrhl pytel. V současné době si lze na trhu vybrat hned z několika těchto zařízení, která mohou být ideální pomůckou nejen při studiu. Netbooky jsou novou kategorií osobních počítačů, jejichž cílem není suplovat klasické PC, nýbrž sloužit spíše jako jeho doplněk. Své využití najdou hlavně u studentů, kteří dávají přednost zápiskům v elektronické podobě, potřebují se připojit na internet mimo domov či být neustále on-line. Díky hmotnosti okolo 1 kilogramu a velikosti učebnice lze mít netbook stále při sobě, což se o většině přenosných počítačů říct nedá. Velkou roli potom jistě hraje i cena obvykle nepřesahující 11 tisíc korun. K základním vlastnostem levných mininotebooků patří bezdrátové připojení Wi-fi, kterým je vybavena snad každá škola, restaurace, obchodní centrum i veřejné prostranství. Mezi další společné funkce se řadí integrovaná webová kamera pro videokonference (např. Skype) a čtečka paměťových karet. Protože netbooky používají úsporné procesory, často také SSD disky (pevný disk bez mechanických částí), a chybí jim optická mechanika, vydrží na příjmu relativně dlouhou dobu. Co se týče operačního systému, bývá na výběr mezi Linuxem a Windows. Výhodou použití

Linuxu je kromě nulové ceny přizpůsobení systému pro konkrétní typ zařízení přímo od výrobce, mnoho užitečných programů v základu a nižší náročnost na výkon netbooku. Nevýhodou je pak na rozdíl od Windows menší dostupnost programů a horší kompatibilita s některými hardwarovými doplňky. Asus Eee PC Od představení původního modelu Eee PC 701 uběhl více než rok, a proto není divu, že se tento model, který je dnes k dostání za necelých 5 tisíc korun, dočkal několika nástupců. Ty se pyšní lepšími parametry – především větším displejem, jenž je u 701 často kritizován, neboť má 7“ úhlopříčku při rozlišení pouhých 800 x 480 bodů. Ani použití staršího procesoru Celeron není to pravé ořechové, nemluvě o 4GB paměti, na niž se příliš dat nevejde. Lépe je na tom novější model 901, u kterého se úhlopříčka obrazovky zvýšila na 8,9“ a rozlišení vzrostlo na již použitelných 1024 x 600 bodů. Výrobce rovněž sáhl po novém úsporném procesoru Intel Atom, s nímž notebook vydrží na příjmu až 6 hodin. Dalšími inovacemi jsou vyšší paměť o kapacitě 20 GB (u verze s Windows XP 12 GB) a bluetooth. Asus Eee PC 901 patří mezi špičku ve své kategorii a jeho koupí rozhodně neprohloupíte. Poslední prodávaná varianta Eee PC nese označení 1000H a kvůli svým mohutnějším rozměrům (obrazovka 10“) a hmotnosti znatelně převyšující jeden

kilogram se už pomalu začíná přibližovat běžným notebookům. Její cena potom sahá k hranici 11 tisíc korun. Acer Aspire One Dalším miniaturním notebookem za nízkou cenu je Acer Aspire One. Ten se teprve začíná zabydlovat na našem trhu a lze ho pořídit již za 8 tisíc korun ve verzi s 8GB SSD diskem a operačním systémem Linux. Dáváte-li ovšem raději přednost Windows XP, získáte navíc dostatečný paměťový prostor, neboť tato verze v ceně 10 tisíc korun je opatřena klasickým pevným diskem o kapacitě 120 GB. Jednotlivé konfigurace také odlišuje akumulátor – model s Windows XP standardně obsahuje šestičlánkovou baterii s udávanou výdrží až 6 hodin, základní tříčlánková baterie vydrží zhruba polovinu této doby. Na výběr je z několika barevných variant v lesklém provedení. HP 2133 Mini-Note PC Svou příležitost na trhu netbooků si nenechala ujít ani společnost HP a uvedla „prcka“ s názvem 2133 Mini-Note PC, který má v segmentu netbooků několik unikátních vlastností. Jako jediný je totiž postaven na platformě VIA a jeho devítipalcová obrazovka používá vysoké rozlišení 1280 x 768 bodů, čímž je sice dosaženo perfektně jemného obrazu, ale majitelé horšího zraku budou mít trochu problém s čitelností textu. Další nevídanou funkcí je zde ExpressCard slot, který se běžně dává do velkých

HI-TECH

notebooků a s jehož pomocí lze základní výbavu rozšířit například o datovou kartu, GPS modul, TV přijímač apod. Daní za tyto parametry je však nižší výdrž na baterie a vyšší hmotnost. Cena modelu Mini-Note 2133 lehce převyšuje 10 tisíc korun u verze s OS Linux. Varianta s Windows Vista je zhruba o 2 tisíce korun dražší. MSI U100 Wind Firma MSI byla jedním z prvních, kdo zareagoval na Asus Eee PC. Výsledkem je model Wind, který se chlubí 10palcovou obrazovkou, 80GB pevným diskem a procesorem Intel Atom. Ostatní výbava se od konku-

rence téměř neliší, a jak už bývá u netbooků zvykem, je možné zvolit operační systém Windows nebo Linux. Slabým místem jinak povedeného přístroje je slabší tříčlánkový akumulátor, s nímž zůstane počítač na příjmu nejdéle 3 hodiny. Později se má ale na trhu objevit verze s lepší 6článkovou baterií, udávající výdrž až 6 hodin. MSI Wind lze nyní pořídit v černém nebo bílém provedení za poměrně vysokou cenu 12 tisíc korun. Mivvy M310 M310 je zatím posledním představeným netbookem. Pokud vám připadá vzhledově stejný jako MSI Wind, pak vězte, že se jedná

STIP.CZ

o tentýž notebook s menšími úpravami, který prodává česká společnost Mivvy. Na rozdíl od originálu má tento model větší kapacitu pevného disku (120 GB) a dvojnásobnou operační paměť. Mivvy M310 se dodává v jediné hardwarové konfiguraci s možností volby ze tří operačních systémů – Linuxu, Windows XP Home a Vista Home Basic. Cena netbooku startuje na 11,5 tisících ve verzi s OS Linux. Za Windows si v obou případech připlatíte o 1700 Kč navíc. Mivvy M310 se tedy stal nejdražším a vedle HP Mini-Note nejvýkonnějším netbookem. Jiří Pešek

Displej

Rozměry

Hmotnost

Výdrž

Procesor

Pevný disk

Operační paměť

Bezdrátové připojení

Operační systém

Cena

Asus Eee PC (901)

8,9“, 1024 x 600 bodů

225 x 170 x 20–33,8 mm

1,1 kg

Intel Atom, 1,6 GHz

20 GB (SSD)

1 GB

Bluetooth, Wi-fi

Xandros, XPH

9500 Kč

Acer Aspire One

8,9“, 1024 x 600 bodů

249 x 170 x 29 mm

1 kg

Intel Atom, 1,6 GHz

120 GB/ 8GB (SSD)

512 MB/ 1 GB

Wi-fi

XPH, Linpus

8000 Kč

HP 2133 MiniNote

8,9“, 1280 x 768 bodů

260 x 165 x 25–33 mm

1,3 kg

2,5 h/5 h

VIA C7-M 1,2/1,6 GHz

120 GB

1/2 GB

Bluetooth, Wi-fi

SUSE, VB, VHB

10 500 Kč

MSI U100 Wind

10”, 1024 x 600 bodů

260 x 180 x 19–31,5 mm

1 kg

Intel Atom, 1,6 GHz

80 GB

512 MB/ 1 GB

Bluetooth, Wi-fi

SUSE, XPH

12 000 Kč

Mivvy M310

10“, 1024 x 600 bodů

260 x 180 x 19–31,5 mm

1 kg

Intel Atom, 1,6 GHz

120 GB

2GB

Bluetooth, Wi-fi

Ubuntu 8.04, XPH, VHB

11 500 Kč

Pozn.: XPH = Windows XP Home, VB = Windows Vista Business, VHB = Windows Vista Home Basic

Vlakem nejen na Love Parade

Praha–Berlín

740

Prodej jen na www.eshop.cd.cz nebo

Kč

840 112 113

STIP.CZ

STUDENTS IN

Postřehy z Londýna „Dobrý večer, dámy a pánové, věnujte mi prosím chvilku pozornosti, dnešní večer je otázkou života a smrti,“ hlásá asi pětadvacetiletý kluk v odrbaných hadrech, zimní čepici, s menším psem na vodítku a prázdným pomačkaným kelímkem od Pepsi v ruce. Pomalu prochází vagonem a vypráví tak jako každý večer spolucestujícím příběh o příteli, který zítra umře, když mu nesežene jídlo. No a protože on sám je bez peněz, musí pro kamaráda žebrat. S úsměvem si vyslechnu jeho příběh (snad již podesáté od té doby, co jezdím tímto spojem) a podobně jako většina ostatních ho nechám projít do dalšího vagonu. Dneska to trochu odflákl, říkám si jen tak pro sebe, jelikož většinou do příběhu ještě zapojuje svého psíka, kterého má demonstrativně s sebou. Vzpomínám si ale, že když jsem ho slyšel poprvé, téměř jsem sahal pro drobné do peněženky. Vůbec první dny tady byly tak trochu zmatečné. Hned po příjezdu, kdy mě málem přejelo auto, jsem si uvědomil, že

odmala zaběhnuté „nejdřív koukni doleva, pak doprava“ by tady mohlo být nejen ošidné, ale možná i osudné. Vlastně tento zvyk od nás mě tu ještě docela drží, takže přes silnice radši přebíhám, než abych je přecházel. Další překvapení čekalo při vstupu do Natural History Museum. U vchodu kontrolovala ochranka návštěvníkům batohy, a když jsem přišel na řadu, ptal se mě hlídač, jestli u sebe nemám zbraň. S úsměvem jsem mu odpověděl, že ne. Ale když ještě doplnil: „Také žádné ostré předměty, nůžky, nože nebo jim podobné,“ vzpomněl jsem na svůj kapesní nožík, co nosím vždycky v batohu, a zmínil se mu o něm. Do té doby klidný chlapík mi najednou trochu vyděšeně povídal, že nůž se tady nosit nesmí, že to je ilegální, a poslal mě ven z muzea. Podíval jsem se tedy dovnitř až na druhý den, když jsem svoji „mačetu“ pro jistotu nechal doma, obohacen o další legislativní rozdíl mezi Anglií a naší zemí. Ze začátku jsem přijel s trochou peněz, takže počítat při jakémkoliv

STUDENTS IN

STIP.CZ

Británie a zaměstnání: nákupu byla nutnost. Nutné, trapné a vtipné, zapomněl jsem dodat, jelikož další příhoda ve stylu „u nás není u vás“ se přihodila v jednom supermarketu. Promyšleně jsem dával do košíku potraviny, aby se pět liber, co jsem měl na nákup, využilo co možná nejlíp. Díval jsem se na ceny, sčítal a porovnával mezi sebou výhodu kvantity oproti kvalitě a pak se vydal k pokladně. Vše bylo spočteno do poslední pence, nákup měl spolknout 4,79 libry. U pokladny po mně ale chtěla prodavačka neuvěřitelných 14 liber. Vůbec jsem nechápal, o co jde, navíc jí bylo dost špatně rozumět (nebo spíš já jsem špatně chápal). Dal jsem nakonec stornovat nějaké věci, abych se vešel do svého týdenního limitu, zaplatil a se studem odešel. Pointa je následující a snad pro všechny, kteří tady budou příště nakupovat jídlo, velmi poučná. Ceny, které jsou u nás vždycky pod zbožím, jsou tady v některých obchodech dány obráceně, tedy nad zbožím. Takže když jsem dělal svůj nákup a bral ty nejlevnější věci nad cenovkou, bral jsem někdy ve skutečnosti o dost dražší potraviny, což se pak projevilo trapnými chvílemi u kasy – napsal jsem trapnými, protože se mi to stalo vícekrát, je to totiž fakt nezvyk, podobně jako zmíněné přecházení silnic. Další věc, která tu člověka zvyklého na „jiný pořádek“ může zaskočit, je zákaz pití na většině veřejných míst. To jsem ostatně poznal hned první noc, kdy mě sice spolubydlící na share house přivítali s lahví v ruce, ale když nám pak vodka došla a musela se jít koupit celkem daleko do jakési večerky, popíjeli jsme cestou domů z láhve zabalené v papírovém pytlíku – což trochu připomínalo záběry některých „ztracených existencí“ v amerických filmech. Vlastně jsem se nejdříve divil, proč nenakoupíme hned na blízké benzínce, ale to je zase složitější, jelikož na čerpací stanici vám od jisté doby alkohol prostě neprodají. Jo, ještě k těm veřejným místům, kde se nesmí pít. Jde z velké většiny o denní záležitost, jelikož například večerní autobusové spoje po Londýně někdy připomínají jednu velkou kosmopolitní party, ve které střídavě přibývají a ubývají návštěvníci z celého světa. Když si pak každá skupinka na mobilu pustí nahlas své oblíbené domácí interprety, začne zpívat a do toho přizvukuje ťukot lahví, je v Double Dackeru pořádně veselo. Cesty nočním autobusem někdy můžou poskytnout opravdu nevšední zážitky. To si ostatně člověk nejvíc uvědomí, až když ráno opět usedá do neskutečně vydýchaného metra, kde se začne (byť se sebevíce snaží o opak) pomalu potit a jen čeká na chvíli, kdy bude moct vystoupit a pořádně se nadechnout – třeba tam někde v londýnské Chelsea, kde ho čeká další šichta za barem. Petr Milota

Od 1. 10. 2008 se zvýší zákonná minimální hodinová mzda (national minimum wage) pro osoby ve věku 22 let a starší z 5,52 na 5,73 GBP; pro osoby ve věku 18–21 let z 4,60 na 4,77 GBP a pro osoby ve věku 16–17 let z 3,40 na 3,53 GBP. Od 29. 2. 2008 je v platnosti nový režim pro zaměstnávání lidí ze zemí mimo EU (UK Immigration, Asylum and Nationality Act 2006). Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají nelegální pracovníky ze zemí mimo EU, mohou dostat pokutu ve výši až 10 000 GBP za každého nelegálního pracovníka. Při opakovaném prohřešku je výše pokuty neomezená a zaměstnavatel může jít do vězení až na 2 roky. Zdroj: www.businessinfo.cz

S čím do Británie neproniknete:

Zakázané drogy, jako je heroin, morfium, kokain, amfetaminy, barbituráty, LSD a kanabis. Nemravné a obscénní zboží, kde jsou vyobrazeny děti, jako jsou knihy, časopisy, filmy, videokazety, CD nebo software. Pornografické zboží s výjimkou takového, které je uznáno za legální na území Velké Británie a ukazuje dvě dospělé osoby v bezpečném sexuálním aktu.

Jak Británii přežít:

Vyhýbejte se situacím, kdy jste na autobusových zastávkách a vlakových nástupištích sami. Ve dvoupatrových autobusech si sedejte dolů, kde vás vidí řidič. Vyhýbejte se prázdným vagonům vlaků a metra. Zjistěte si poslední časy odjezdů hromadné dopravy zpět do místa vašeho ubytování. Pohyb v blízkosti vlakových kolejí může být velice nebezpečný, nikdy na ně nesahejte. Vždy užívejte registrovanou taxi službu – ověřte si na zadní části vozu, zda má taxi oficiální značku. Používejte chodníky v protisměru dopravy. Při přecházení se rozhlédněte oběma směry – nezapomeňte, že auta na Britských ostrovech jezdí po levé straně. Držte si kabelku a další osobní věci blízko u těla a pokud možno je noste vpředu. Vyhněte se používání bankomatů v noci nebo v izolovaných prostorách a vždy si všímejte lidí kolem vás. Nevystavujte na veřejnosti drahé předměty, jako jsou laptopy, mobilní telefony a šperky. Vyhýbejte se konfrontacím – pokud vás někdo obtěžuje, pokuste se z této situace vymanit. Zdroj: www.visitbritain.cz

STIP.CZ

KULTOVKY

Jak se začalo kvasit...

,,Hej, barmane...!“

Zajímavosti o pivu

Jak se začalo kvasit...

O šumivém nápoji jsou zmínky z třetího tisíciletí před Kristem. Objeviteli pěnivého moku byli s největší pravděpodobností Sumerové, žijící ve 4–3. tisíciletí př. n. l. na území jižní Mezopotámie. Pivo, sumersky zvané kaš, připravovali z ječných chlebů a ze sladu ve veliké džbánovité nádobě s vodou. Ze starobabylonských nápisů je patrné, že výroba chleba a taktéž i piva je jednou z prvních známek civilizace usedlých národů. V mezopotámských počátcích se ještě nesklízel chmel, a tak pivo postrádalo svou charakteristickou hořkost. I s tím se Sumerové vypořádali. Chléb, z něhož následně vyráběli i ,,boží dar“, opražili v popelu tak, aby se připálil, a chuťové receptory snímající hořkost na lidském jazyku se tak mohly začít těšit. Koncem třetího tisíciletí před naším letopočtem už bylo v Mezopotámii známo několik druhů piva lišících se od sebe jak barvou, tak i obsahem alkoholu. Vzhledem k tomu, že tamější ,,pra-sládci“ ještě nedokázali vyrobit pivo čiré a přidávali do něj přísady, které znemožňovaly klasické pití (veliké kusy čehosi...), museli sumerští pivrnci pít pivo brčkem, respektive obilným stéblem, což bych v dnešní době rozhodně nedoporučoval.

,,Hej, barmane...!“

První pivní výčepy jsou známy už z druhého tisíciletí před Kristem. V Chammurapiho zákoníku je zmíněn i trest šidivým šenkýřkám a hospodským: vhození provinilce do vody. Vzhledem k tomu, že málokdo z obyvatel uměl tehdy plavat, byl to vcelku tvrdý trest. Mít

Jak se pilo ve světě

něco společného s pivem v dřívějších dobách znamenalo žít si jako král. Z dochovaných památek vyplývá, že například dobrý sládek měl plat srovnatelný s menším královským hodnostářem. Důkazem toho je třeba i Sargon Akkadský, zakladatel první velké mezopotamské říše (kolem r. 2350 př. n. l.), který zpočátku pracoval jako výčepní na dvoře kišského krále. Také původně výčepní Kubaba měla štěstí a nakonec to dotáhla až na místo vládkyně města Kiš. Údajně je to nejstarší případ ženy na královském trůně. O vážnosti, jíž se pivo těšilo, svědčí i skutečnost, že při dobývání měst platilo pravidlo ponechání pivovaru. V praxi to vypadalo tak, že se zbouralo a poničilo téměř všechno, ale chrám piva zůstal stát netknutý. Potom už snad ani nepřekvapí fakt, že opilci měli tehdy svoji patronku, bohyni Ninkasu, která měla v popisu práce chránit ty, kteří se napili víc než do obou nohou.

Jak se pilo ve světě

Je pravda (a nejen ve víně), že pivu v této době mnoho národů nevěnovalo pozornost. S výjimkou Vikingů. Ti pivo sice konzumovali, ale vzhledem k podnebí v jejich severské domovině byl nápoj tak teplý, že by to i ten nejtěžší notorik nerozdýchal. Jak to vypadalo ve zbytku zeměkoule s pitím piva? Nikterak valně. V antickém světě si pivo nezapsalo mnoho úspěchů. Řekové, Římané i Keltové měli v oblibě spíše víno, a to hlavně kvůli zeměpisným šířkám a délkám, které pěstování révy přály víc než dost. V některých částech zeměkoule se naopak pila medovina. Nesmíme

KULTOVKY

ale opomenout nápoje, které byly na jakémsi rozhraní mezi pivem a medovinou. Například sladké pivo kašbir a piva s příměsí různých bylin a koření. V dějišti letošních olympijských her, v Číně, se pilo rýžové pivo, které však svou konzistencí a chutí připomínalo spíše víno, jak jsem se dozvěděl na servru www.napivu.com, v Americe byl první pivovar postaven roku 1612 v dnešním New Yorku (tehdy Nový Amsterdam). Do našich luhů a hájů se hořký mok dostal se Slovany, kteří se usadili pod horou Říp. Oficiální dokumenty však zveřejňují první důkaz o vaření piva v Čechách až v nadační listině Vratislava II. z roku 1088. Ve čtrnáctém a patnáctém století u nás dochází k rozmachu a stavějí se městské pivovary, které však upadají, když bohatí měšťané začínají po roce 1547 vystupovat proti vládě Habsburků. Jejich živnost je jim za trest odejmuta.

Zajímavosti o pivu

Vraťme se ale ještě na chvilku do Mezopotámie. Tam bylo pivo ředěné vodou považované za lék. Doporučovalo se při bolestech žaludeční stěny, také při problémech se žlučníkem a nebo ledvinami. Někdy se také pivní mok smíchaný s různými bylinami používal jako obklad ran a v některých případech sloužilo pivo s příměsí soli jako energetický nápoj pro unavené koně na dlouhých cestách. I v dnešní době přetrvávají tendence pivem léčit a nebo kosmeticky zkrášlovat obličej a pokožku. Zajímavá jsou i doporučení některých odborníků, kteří radí zvlášť mužům a zvlášť ženám, kolik piva by měli denně vypít, aby ,,blonďák“ působil zdraví prospěšně. Ženská doporučená dávka činí dvě třetinky denně, u mužů se dávka zvyšuje na jeden litr, což je pro některé pány dozajista přívětivá informace, kterou mohou při odchodu do knajpy směle vyložit své drahé, abstinující polovičce.

Pivovar v obýváku

Co si budeme nalhávat, vypít tři sta dvacet škopků ročně (podle

STIP.CZ

statistiky průměr Čecha) znamená také sáhnout o něco hlouběji do peněženky. Proto by nebylo na škodu vylíčit několik stěžejních bodů, které jsou nepostradatelné pro výrobu piva, a, kdoví, třeba si za čas, znajíce postup, uděláte svůj vlastní pivovar třeba přímo v obýváku. K tomu, abyste vyrobili zrzavou vodu, je zapotřebí několika základních surovin. Slad, chmel a voda. O sladu se říká, že pivu dává duši (ne tu cyklistickou), a proto jím začneme. Sladů známe několik druhů (plzeňský, vídeňský typ, dortmundský, mnichovský typ, pšeničné slady a nebo jiné slady kukuřice, zemáková moučka, cukernaté výrobky). Některé vlastnosti sladu zásadně rozhodují o typu a kvalitě piva. Tato surovina se vyrábí ve sladovně, která buď je, nebo ani nemusí být součástí pivovarského komplexu. Další nepostradatelnou složkou moderního piva je chmel, který nebyl na počátku bohužel znám a nahrazoval se třeba obilím. Právě chmel, latinsky Humulus Lupulus, dává danému pivu charakteristickou chuť. Využívají se ale pouze sušené hlavičky samičích květů. U nás se používá odrůda nazvaná Evropský chmel, který byl vyšlechtěn právě pro výrobu tuzemského piva. Chybí jediná základní ingredience – voda. Od dávných dob se pivovary stavěly na podzemních pramenech kvalitní a jedinečné vody. Postupem času však začal být nedostatek takových pramenů a začala se používat voda povrchová, která bere moku na kvalitě, a aby se alespoň vyrovnala jiným kvalitním pramenům, musí se složitě upravovat, což je velice nákladné. Když už máte všechny tyto tři složky, přichází na řadu výroba mladiny následovaná kvašením, dokvašením a závěrečnými úpravami, mezi které patří zejména filtrace nápoje, aby nebyl tak kalný.

Ondra Látal

STIP.CZ

FEJETON

Padělaná pifka Něco po desáté ráno. Sobota. Přemýšlím, proč mám na jedné noze o číslo menší gumák a jestli jsem se probudil ve své posteli. Vtom se se mnou rozklepe peřina. Postel v hodinovém hotelu? Okamžitě vystřízlivím hrůzou. Nebo srdeční záchvat? Neměl jsem zkoušet v té knajpě panákovou loterii s gumáky jako hlavní cenou. Ale já je prostě musel mít. Naštěstí to vibroval jenom telefon. „Mám to!“ řve na mě vzrušeně Filip a já vůbec netuším, o co jde. „Mám ten papír!“ To už jsem začal chápat. Před několika dny po mně s výrazem cikánky prodávající růže chtěl čistý novinový papír. Filip, podle jeho slov vlastník velice kvalitní tiskárny a scanneru, chtěl padělat kupony na pivo na pivní festival. Jediné, co mu chybělo, byl novinový papír. „Není to ten pravý novinový papír,“ krčil rameny a ukazoval mi, co nakonec sehnal. „Ale smrdí stejně, na omak je taky stejný.“ Dva dny a dvě noci strávil ve svém bytě a jako doktor Frankenstein chtěl k životu přivést něco neuvěřitelného – zadarmo propitou akci. Scanoval jako v bývalých archivech StB, ladil barvy jako impresionista a kopíroval z obou stran jako Zagorka hity ze západu. Výsledkem byly papírky dvakrát jeden centimetr. K nerozpoznání. Z jedné strany kupon, z druhé anonce. Dalším klackem pod naše rychlošípácké nohy, které chtěly pít úplně zadarmo, bylo vstupné. To platilo do desíti hodin večer. Festival končil o půlnoci. Měli jsme to naplánované jako akci rychlého nasazení a přesně v deset jsme stáli před branou, kde nás mračno goril muselo vpustit. Plán byl jasný – aspoň deset kousků! Sem tam nás přišly podporovat selky, které roznášely pivo. Kluk, před kterým pomalu čpí šest piv a on koulí očima a neví, na které se vrhnout, je asi pro holku, co piva roznáší, sexy. „Viděla jsem, jak to tady někdo dokonce podlézá pod plotem,“ kroutila hlavou jedna, jak ti lidi nechutně šetří, a inkasovala náš kupon. Před půlnocí řekla jedna selka gorile: „Zlato, já ti ukážu, jak se to má dělat.“ A poplácala ho po steroidové hrudi. „Honem honem. Zvedáme se. Tady to končí,“ spustila na nás spěšně. Na stole nám ještě teplala tři piva… „Končí se až ve dvanáct a je tři čtvrtě, takže…“ a spokojeně jsem se napil. „Zavíráme!“ zakřičela v hysterické křeči. „Zvedejte se, dělejte!“ „Moc jsi mu to neukázala, co?“ řekl Filip. Holka udělala výkrut, poslala na nás sekuriťáka a odešla a la Irenka z dědictví. „Pánové…“ začal i on. „Víš, že je padesát? Ještě tady klidně můžeme deset minut sedět,“ řekl jsem pacifisticky. „Víš, že vás můžu chytnout za krky a odtáhnout?“ zaútočil on. Já i Filip jsme se zvedli. Výškové převýšení, kdy byla původně jeho hlava asi metr nad námi, se najednou razantně proměnilo v sekuriťákův neprospěch. Holt nejsme nejmenší. „Tak s kterým z nás začneš?“ zeptal jsem se ho a v klidu jsme odešli. Cestou ven nás zastavily naše selky. V očích hrůza. „To je v prdeli. Objevily se tady padělky. A zrovna já jeden mám,“ slzela. Filip byl taky v prdeli a já s ním. Ochromený strachem jsme vyčkávali, co přijde dál, a já začal nervózně těkat po těch místech, kde to lidé podlézali pod plotem. Proběhnout přes tu planetu opic u vchodu se mi zdálo nemožné. „Chcete to vidět?“ Selka vytáhla pětistovku. Srdce začala bít. Vzal jsem ji do ruky. Byla to dobrá práce i ten stříbrný proužek tam byl, jen vodoznak chyběl. „Který prasák mohl přinést padělky na pivní fesťák?“ soucítil jsem. „Že jo,“ přitakávala mi selka. Když jsme pak odcházeli, Filip mlčel. Až v noční tramvaji mi řekl: „Vodoznak by se nějak udělal. Ale jak tam dali ten proužek?“

ROZHOVOR

STIP.CZ

FASHION

hodnotí: Michaela Maurerová herečka, moderátorka

Docela zdařilá „fialajová“ kreace, hlavně to, jak ladí botky se svetříkem. Ale každá stojící slečna s cigárem v ruce prostě působí vulgárně a je jedno, co má na sobě. Možná že kdyby seděla v kavárně, tak jí to body neubere.

Tohle je můj styl. Volná „košilela“, džíny a roztomilý sandálky „meziprsťáky“. Nesmí chybět velká kabela, do který se vejde všechno včetně lékárničky. Pohodlný a jednoduše pěkný!!!

V zásadě nic zásadního :-). Trochu moc tmavý na můj vkus, chtělo by to možná veselejší šaty, nebo to oživit nějakou „bižu“. Barevný botky by tu slečnu taky víc rozsvítily. Tak tahle slečna má zřejmě studený anglický odchov. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč je to od kolen dolů léto a „pláž“ a nahoru krutý a studený podzim. Mně by asi umrzly nožky :-).

FASHION

STIP.CZ

Pohoda... Od vlasů přes brejle až k botám... prostě pohoda! Není to „přešpekulovaný „a dejchá z toho na mě nenucenost. Je to dobrý, ale mikču si radši než do pasu vážu přes ramena :-).

Nevím proč, ale tenhle kluk zřejmě vypral svoje triko na 60 místo na 40 a trochu se mu srazilo :-) Asi bych vyměnila velikost trička z „S“ na „L“, ale jestli se v menším tričku cejtí fajn, tak není co řešit.

Modrá je sice dobrá, ale tady je jí na můj vkus už moc. Taky bych si pořádně zapnula tašku, protože se krade všude. Jinak chválím korálky a náušnice :-).

Závidím slečnám, kterým takhle hezky drží tahle trička bez ramínek. To mně by hned spadlo :-). Srdcový brýle jsou vtipný, ale černou tašku bych vyměnila za barevnější.

Škoda, že černá kravata na tmavě modrý košili není moc vidět, takže jako by nebyla. Já bych to viděla na světlou barvu kravaty a kliďánko bílou k barvě tenisek. Jinak košile na chlapech mám ráda, ale k smrti nerada je žehlím :-).

STIP.CZ

BLOG

To byl zas večer aneb moje cesta na Hrad

Publikováno: 23. 4. 2008 12:54, upraveno 1. 5. 2008 02:23 Rozhodl jsem se odkrýt trochu ze svého soukromí krátkou příhodou, která se mi nedávno přihodila. V podstatě ji berte jako nutné poučení propříště, abyste se podobných zvratů vyvarovali. Ale k věci. Ten den jsem se měl setkat se svým kamarádem (kvůli jeho ochraně ho budu uvádět pod iniciálami J. H.) na tradičním místě v divadelním baru. Zde herci po skončení představení obvykle opouští své statě a „pročišťují“ si myšlenky. Co povídat, však to znáte. Atmosféra se příjemně uvolňovala s množstvím vypitých piv a panáků (musím připustit, že zde byla určitá korelace). Můj mozek po delší době konzumace těchto nápojů přesvědčil ústrojí chuti, že pivo ani lihoviny již nejsou mými kamarády. Nastal tedy nejvyšší čas obrátit se k domovu. Ke strastiplné cestě jsem si zvolil noční tramvaj linky č. 51, která zrovna „kotvila“ v zastávce Letenské náměstí. Jelikož neprotíná úsek linky č. 51 moji cílovou destinaci (pro neznalé Strahov) a ani jsem nechtěl přesvědčovat řidiče o opaku, následovalo obligátní vystoupení v zastávce Hradčanská. Zde jsem si udělal takovou, řekněme, zdravotní procházku spojenou s vyměšováním tekutin. Po dokonání toho, co se muselo stát, jsem se nevrátil na zastávku, ale v opojení jsem nasadil přímý směr na kolej. Bohužel jsem si v tomto stavu neuvědomil, že Pražský hrad, jindy krásná historická památka, tehdy však pouze předmět mé penetrace, se kvůli nevítaným návštěvníkům uzavírá. Skutečně. Přede mnou stála pevně zamknutá brána. Rozhodl jsem se i přesto, že překážku překonám! Obešel jsem ji. Po zdolání několika málo schodů a nevelké třiceticentimetrové branky jsem se objevil v zahradě Hradu v západní části. „Stát!“ ozvalo se přede mnou. Ze tmy, v dokonalém maskování a splynutí s okolními keři a tmou (nebo spíše kvůli rozostření mého zraku), vystoupil strážce Hradu, kterého jsem musel na jeho příkaz následovat a vyčkat příjezdu policie. Žádné velkolepé scény z amerických filmů nečekejte. Ze dveří nedaleké služebny, která mimochodem sídlí přímo v areálu Hradu, vyšel středně vysoký muž v uniformě a prostorově mi odlehčil peněženku odebráním průkazu totožnosti. Asi po dvaceti minutách po vložení mého jména do databáze největších zločinců jsem byl se slovy: „Příště to bude za penízky,“ vyprovozen branou blíž ke Strahovu. Úkol byl splněn. Hrad jsem překonal a mohl jsem pokračovat táhlým kopcem kolem Dlabačova až do své útulné komůrky. O ránu se raději nebudu zmiňovat:). Poučení: Hrad se na noc zavírá. Nesnažte se projít. Chytí vás armáda a zkasíruje policie. Autor: Miroslav Zavrtálek

Typy spolužáků z pohledu spolužaček

Publikováno: 1. 3. 2008 23:09, upraveno 2. 3. 2008 11:05 Tuto studii bych nepřirovnávala k „osvětovým“ článkům v ženských magazínech, protože je mnohem „osvětovější“ ;) LIBOVEJ FRÁJA (dále jen LF) Popis: Nic moc inteligent, ale komu na tom záleží, když je tak pomilováníhodný? :o) Vyskytuje se velmi zřídka - cca jeden kus ve škole. Zvláštní znamení: Při fanfárách jeho úsměvu se začervená i frigidní pedagožka.

NOHSLED Popis: Tuto osobu bychom nedokázali popsat ani při policejním výslechu, protože jeho jméno známe maximálně z třídního výkazu. Proč? Protože žije ve stínu LF. Zvláštní znamení: V peněžence má fotku svého LF a matky. FRÁJA (běžný typ) Popis: Tento spolužák se dokáže poškrábat na zadku bez povelu a bez pocitu, že by to mohlo být trááápnééé. Z jeho úst zní nejčastěji WOE a KÁMO. Zvláštní znamení: Jeden sešit na všechno, jedny rifle na všechno, jeden úsměv na všechny průsery. FREON (tzv.otrava) Popis: Otravuje vzduch i lidi kolem sebe. Nejčastěji je velmi mluvný a mluví o samých kravinách. Po hodině poslechu začínáš nenávidět jeho rodiče, protože ho přivedli na svět. Nemůže za to, je freon. Zvláštní znamení: „Ahoj, jsem Ludvík, budeme kamarádi?“ Autor: Veronika Mužná

Hlavní rysy matfyzáka

Publikováno: 20. 3. 2008 14:41 Tak to je on, poznáte ho na první pohled. Nos nahoru, na zádech batoh s notebookem, u pasu ledvinku a většinu času vůbec nerozumíte, o čem to vlastně mluví... 1. Nosí ledvinku. 2. Nosí flanelové kostkované košile. 3. Neuvěřitelně zapomíná. 4. Neustále něco hledá. 5. Všechno řeší strašně složitě (pračku jsme vybírali měsíc a nakonec jsme tomu rozuměli víc než prodavači). 6. Nechápe věci, které vám přijdou prosté a jednoduché. 7. Bez počítače trpí abstinenčními příznaky. 8. Tělesná hygiena je pro něj ztráta času, ale dá se tomu jakžtakž naučit (jen nesmíte být moc velcí detailisté). 9. Umí vařit (a docela dobře, pokud potlačí svou přirozenou lenost). 10. Vždy vás dokáže přesvědčit, že nemáte pravdu (i když ji máte a pro normálního smrtelníka je to na první pohled zřejmé). 11. Pravdu má vždycky on (vyplývá to z bodu 9, ale radši to tu uvádím pro upřesnění). 12. Stejně tak vás dokáže přesvědčit, že vy jste líní a on je ten chudák, co se brzy udře k smrti (přestože vy myjete nádobí, uklízíte, malujete, štukujete, betonujete... zatímco on sedí u počítače a dělá daňové přiznání). 13. Vždy vás dostane tam, kde vás chce mít (prostě vás vždycky ukecá, že celý život toužíte jen po tom, co chce dělat on). 14. Je to šílený vyděrač, ale umí to maskovat. 15. Výroky normálních lidí jsou pro něj nepochopitelné a nejednoznačné (normální je to, co dělá většina; pokud se však nacházíte mezi matfyzáky, tak tento výrok samozřejmě neplatí). Tak dlouho po vás chce podrobnosti, až zapomenete, co jste vlastně původně měli na mysli. Autor: Lenka Fricová

ROZHOVOR

STIP.CZ

Lybar představuje novinku Lybar Vital Hair MAXX VOLUME.

ŽÁDNÉ VRABČÍ HNÍZDO, POUZE MAXXIMÁLNÍ OBJEM!

ŽÁDNÁ SLÁMA, POUZE MAXXIMÁLNÍ OBJEM! www.lybar.cz

STIP.CZ

DOPISY REDAKCI

STIP KUPONY

STIP.CZ

STIP KUPONY

4 1 7 9 2 5 8 6 3

1 7 3 2 6 4 5 8 9

6 2 5 7 9 8 3 4 1

9 8 4 5 3 1 7 2 6

7 5 8 6 1 9 2 3 4

2 9 6 3 4 7 1 5 8

3 4 1 8 5 2 6 9 7

řešení 4

8 9 1 7 6 4 5 3 2

5 6 3 2 9 1 4 7 8

7 2 4 5 3 8 9 1 6

9 7 8 3 5 2 1 6 4

4 1 2 8 7 6 3 5 9

6 3 5 1 4 9 8 2 7

3 5 6 9 8 7 2 4 1

1 4 9 6 2 5 7 8 3

2 8 7 4 1 3 6 9 5

5 8 4 9 7 2 6 3 1

2 6 9 3 1 5 7 4 8

7 1 3 8 6 4 9 5 2

8 9 6 2 5 3 1 7 4

4 2 1 7 8 9 3 6 5

3 5 7 6 4 1 2 8 9

1 3 8 5 2 6 4 9 7

9 7 2 4 3 8 5 1 6

6 4 5 1 9 7 8 2 3

6 1 3 2 5 9 7 8 4

5 4 9 1 7 8 3 6 2

7 2 8 4 3 6 9 5 1

4 4

6 7

7 6

4 6

3 6

1 7

9 5

4 1

6 2 9

7 3

8 3 6 9 1 7 2 4 5

4 9 5 8 6 2 1 7 3

1 7 2 5 4 3 8 9 6

2 8 4 3 9 5 6 1 7

středně těžké

1 4

těžké

8 2 4

8 5 4

8 1

6 4 6 3 9 8

řešení 3

řešení 2

4 5 8 2

8 1

těžké

2 4

1 3 4 2

3 6 1 7 8 4 5 2 9

9 5 7 6 2 1 4 3 8

řešení 1

8 7 9 8 6

1 4 2 8

3 4

5 3 9 1

6 4 6

8 středně těžké SUDOKU

STIP.CZ

ŠKOLY

Hlavním lákadlem jubilejního desátého ročníku hudebního putovního festivalu Gaudeamus Igitur, jehož tradičním spolupořadatelem je Stavovská unie studentů Západočeské univerzity v Plzni, bude oblíbená slovenská skupina Horkýže Slíže a stejně oblíbená česká kapela Vypsaná fiXa. Putovní série hudebních festivalů Gaudeamus Igitur Made in Gambrinus 2008 slaví pravidelně na přelomu září a října zahájení nového akademického roku. Ani letošek nebude vyjimkou. Turné se postupně představí v devíti univerzitních městech České republiky, začíná se 25. září v Plzni na Náměstí Republiky. Poslední zastávka je 16. října v Praze na Výstavišti. Skupiny Na všech akcích vystoupí na hlavním pódiu oblíbená slovenská kapela Horkýže Slíže, v posledních letech známá Vypsaná fiXa a dále Semtex a Another Way. Dramaturgickou novinkou festivalu je, že v každém městě se svým fanouškům představí i jedna místní skupina. Výběru místních skupin se organizátoři věnovali důkladně a spolupracovali na něm i s rozhlasovým projektem Fajn rock music. Program Festivaly jsou koncipovány jako open-air happeningy, hudební část doplní také doprovodný program. Na náměstích nebo ve vysokoškolských areálech vyroste na celý den vedle festivalového hudebního pódia také zábavné „G city“ s atrakcemi, jako je desetimetrová horolezecká plechovka, sumo v nafukovacím ringu nebo stolní fotbálek. Originální zábavou festivalu Gaudeamus Igitur je původní hra „Titul za 60 minut“. Speciálními hosty festivalu budou tvůrci nového česko-slovenského filmu Malé oslavy, který slibuje taneční salsu a „příběh, který se může stát i vám“, a v němž hrají například Tereza Nvotová, Anna Šišková nebo Bolek Polívka. Samozřejmostí je tradiční festivalové občerstvení. Začátek akcí je vždy cca v 16.00 hod., vstup je vždy zdarma. Více informací na www.gaudeamus-igitur.cz

Termín 25. 9. 2008 29. 9. 2008 30. 9. 2008 1. 10. 2008 7. 10. 2008 8. 10. 2008 9. 10. 2008 14. 10. 2008 16. 10. 2008

Město PLZEŇ (Náměstí Republiky) OLOMOUC (VŠ koleje Šmeralova ul.) BRNO (Areál Riviera) ZLÍN (Náměstí Míru) LIBEREC (Koleje Harcov) HRADEC KRÁLOVÉ (Na kotli) PARDUBICE (Koupaliště Cihelna) ČESKÉ BUDĚJOVICE (U kolejí JČU) PRAHA (Výstaviště P7, Bruselská cesta)

Hlavní scéna

Regionální kapely ILL FISH HORKÝŽE SLÍŽE SPLIT BEARING WOODOO VYPSANÁ FIXA JACKYE HUSH SEMTEX ENTER KALKATA BAND ANOTHER WAY BLOODY ROSE VOTCHI

18. Mezinárodní veletrh jazyků, vzdělávání a kultury

7.-8. listopadu 2008

Národní dům na Vinohradech náměstí Míru 9, Praha 2 denně 10 - 18 hod.

www.expolingua.cz

ROZHOVOR

Holky pro počítač a počítač pro holky Letní školu pro středoškolačky se zájmem o IT absolvovalo v týdnu od 1. do 5. září 2008 na Fakultě informačních technologií VUT v Brně 21 studentek ze tří brněnských gymnázií. Studentky si pod vedením mladých odborníků z fakulty vyzkoušely zpracování počítačového obrazu, naučily se pracovat se zvukovými nahrávkami a videozáznamy a seznámily se i s vyspělejšími technikami tvorby internetových stránek. Některé z nich dokonce projevily zájem poznat také základy programování v jazyce Java. Program letní školy, který FIT pro

STIP.CZ

studentky připravila, byl orientován spíše na základní osvětu a odborníci se snažili prezentovat informace především zábavnou formou. „Nechtěli jsme se orientovat pouze na ty už přesvědčené, ale naším cílem bylo získat i ty dívky, které se na střední škole na IT nezaměřovaly. Chtěli jsme jim ukázat, že studium IT může být zajímavé, dostupné, a hlavně že právě ženy mají v této oblasti velmi dobré možnosti uplatnění,“ uvedl hlavní organizátor celého projektu prof. Ing. Jan M. Honzík, CSc. Igor Maukš

Chcete se seznámit s novými lidmi z cizích zemí, prověřit si své jazykové schopnosti a ještě třeba vyhrát studijní pobyt v zahraničí? Pak byste měli 7. a 8. listopadu 2008 navštívit v Národním domě na Vinohradech 18. mezinárodní veletrh jazyků, vzdělávání a kultury EXPOLINGUA Praha 2008. Hlavním jazykem největšího českého veletrhu specializovaného na cizí jazyky a vzdělávání bude mateřská řeč téměř 90 milionů obyvatel několika kontinentů – francouzština. Zájemcům o studium ve Francii pomohou s výběrem studijního programu i potřebnými formalitami zástupci tamních vysokých a jazykových škol. Kromě nich se veletrhu zúčastní i další zahraniční a české univerzity, vysoké a jazykové školy, kulturní instituce, zprostředkovatelské agentury, velvyslanectví a nakladatelství. Spoustu zajímavostí a novinek nabídne rozsáhlý doprovodný program.

Připraven je workshop hip hopu i populární malé jazykové lekce – např. španělštiny, portugalštiny, čínštiny, ruštiny, italštiny, angličtiny, němčiny nebo francouzštiny. Absolvovat můžete i přednášky o studiu na zahraničních univerzitách, profesi překladatele a tlumočníka, jazykových certifikátech nebo e-learningu. Podrobný přehled doprovodného programu najdete na www.expolingua.cz, kde zároveň můžete po registraci získat volný vstup na veletrh. Kromě nových informací a inspirace si z EXPOLINGUA Praha 2008 možná odnesete i některou z atraktivních cen veletržní soutěže. Tereza Paulová

EXPOLINGUA Praha 2008 – hlavním jazykem veletrhu bude francouzština

STIP.CZ

ŠKOLY

Studium na VŠE provází řada aktivit, mezi něž patří i činnost poboček mezinárodních studentských organizací. Začátek školního roku je pro ně příležitostí k získání nových členů. AIESEC Praha poskytuje praktické vzdělání a nabízí zahraniční praxe. Výběrové řízení pro zájemce o zahraniční stáže bylo právě zahájeno. Více informací získáte na webové stránce www.aiesec.cz/praha. ESN VŠE Praha – Buddy System podporuje mobilitu studentů vysokých škol, a to na základě principu „studenti pomáhají studentům“. Studentům nabízí možnost stát se tzv. „buddiekem“,

a pomoci tak některému ze zahraničních studentů. Bližší informace naleznete na buddy5.vse.cz. Cílem AEGEE Praha je podpora jednotné Evropy bez předsudků, vytvoření otevřené a tolerantní společnosti, ale i podpora demokracie, lidských práv a zvýšení mobility a evropské dimenze ve vzdělávání. Více o organizaci AEGEE se dozvíte na www.aegee-praha.cz. Oikos Praha se soustřeďuje na vzdělávání v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje. Více o sdružení Oikos hledejte na webové stránce nb.vse.cz/oikos/index.html.

Podobně jako v loňském roce, připravuje se i letos na ČVUT při příležitosti zahájení akademického roku velká sláva. Studentská unie jako obvykle pořádá akci Ahoj Techniko, jejímž cílem je uvítat nové i postarší studenty ve škole, poskytnout jim dostatek informací, pobavit je a nechat pořádně vyřádit. Kromě standardní informační Akce prvák, kde se nováčci dozví vše potřebné pro jejich začínající studium (např. kde je bufet, toalety a nejbližší rozumná hospoda), pořádá Studentská unie ČVUT i veletrh studentských organizací Žij Studentský Život, kde jednotlivé kluby SU předvedou, co všechno umí a co mohou svým členům nabídnout. A jako obvykle oslavy zakončíme legendárním monstrózním festivalem v lokalitě strahovských kolejí – Strahov OpenAir se letos koná ve středu 8. 10. od 14 hodin, kdy je na ČVUT vyhlášeno rektorské volno. Těšit se můžete například na německé The Sonic Boom Foundation, Tleskače, Xaviera Baumaxu nebo Čankišou a samozřejmě na bohatý sportovně – kulturní doprovodný program. Piva bude dosti, najíme se také do sytosti. A až budeme odcházet, nemusíte se bát žádných problémů, protože posílení dopravy je zajištěno. Takže ve středu osmého na Strahově se těšíme na shledanou.

ROZHOVOR

STIP.CZ

ROZHOVOR