Studenta 58 Listopad

ŽIVOT V SÍTI

str. 6

WWW.STUDENTA.CZ 58. ČÍSLO / LISTOPAD 2017 / ZDARMA

SM000014-2

→

EDITORIAL

ER T SUMM IS NO

COM

LIFE

6 Technologie: Droga moderní doby 14 Co z nás udělal internet?

22 Když se barvy poslouchají

→

Mám ráda Star Trek. A nemyslím teď ten nový s Pinem a Quintem, ale ten starý s Shatnerem a Nimoyem. Ne že bych neviděla, jak polystyrénové jsou kameny, jak gumoví mimozemšťané a jak sexisticky kraťoučké jsou sukýnky důstojnic hvězdné lodi Enterprise, ale protože vidím, jak chytrý ten seriál je. Nejen v tom, že nám v roce 1966 fandili, že budeme už v devadesátých letech cestovat mezi hvězdami (a mrzí mě, že necestujeme), ale v tom, že každá zápletka a každé rozhodnutí kapitána Kirka má dvojí dopad. Že pokaždé, když si myslí, že je na koni, není. A pokaždé, když prohrává, přizná si to a poučí se z toho. Star Trek v tomhle smyslu velice dobře vystihuje, o čem je člověk. Nic není černé, nic není bílé a bez určité pokory a cti se prostě daleko nedostaneme. Věřím, že jsme takoví pořád, i když se to trochu vytratilo z našich zpráv a veřejných afér.

Ptáte se, jestli jsme závislí na technologiích? Samozřejmě že jsme. Je na tom něco špatného? To záleží na tom, co s nimi děláte a do jaké míry vás ovlivňují. Jestli jste neustále na Facebooku, protože si povídáte s kamarády, vaši schopnost socializace to nijak nesnižuje, naopak. Jestliže díky „sockám“ udržujete přátelství na tisíce kilometrů, slouží vám dobře. Pokud ušetříte hodiny v knihovně desetiminutovým googlením a víte víc za méně času – není efektivita podstatou jakéhokoli vývoje? Kdyby všechny mobily najednou zmizely, věřím, že bychom si poradili i bez nich. Protože jsme lidé. Jsme draví, inovativní a zvědaví a jsme egoističtí, nevděční a věčně nespokojení. To je něco, čeho nikdy žádná AI nedosáhne, ať už simuluje lidskost jakkoli dobře.

Tak co kdybychom všechen tenhle potenciál vzali, přestali jím plýtvat na závist, že má někdo značkové oblečení nebo je na dovolené v Karibiku, a raději ho využili k něčemu konstruktivnímu – třeba nás konečně dostat mezi ty hvězdy. Koneckonců, podle Star Treku už máme víc než dvacet let zpoždění.

ING

P. S. Znalost angličtiny se bude v budoucnu hodit - procvičte si ji na stránkách 58 a 72 ;) Příjemné čtení,

PETR ŠROUBEK

→

ČÍSLO ILUSTROVAL

SPECIÁL

34 Je právo připraveno na AI? 36 Budoucnost energie 44 Big Data, kam se podíváš

„Bylo potřeba navodit určitou atmosféru a to mě hodně bavilo. Pracovalo se ale ve stylu, se kterým nemám zkušenosti, tak jsem se s tím občas docela pral.

Michael mi hodně pomohl, vždycky dával konstruktivní kritiku, a i když je kritika jako taková někdy nepříjemná, tak naopak člověku hodně dá. Pomáhal mi vlastně úplně se vším, poradil techniky, dával rady. Moc si jeho spolupráce vážím.“ – Petrovi s ilustracemi pomáhal mentor a kreativní ředitel studia profiKOMIKS Michael Petrus

Magazín Studenta, č. 58, 5/2017, 8. 11. 2017. Vychází 6x ročně, rozdává se ZDARMA Vydavatel: Economia, a. s., Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8, IČO: 28191226; Ředitel speciálních projektů: Petr Orálek. Šéfredaktorka: Markéta Paráčková (redakce@studenta.cz). Foto: Jindřich Kodíček, Shutterstock, archivy obchodních partnerů. Grafika: Alena Palečková. Inzerce: Tomáš Hybeš (tomas.hybes@studenta.cz). Distribuce: Tomáš Hohn.

Tisk: EUROPRINT a.s. Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8. ev. č. MK ČR E 16630 © Economia, a. s. 2017. Obchodní sdělení jsou označeny.

WORK

50 Jak praská start-upová bublina 58 Kariéra s rychlostí světla 60 Dvanáctiletý podnikatel

Listopad 2017 STUDENTA 3

EDITORIAL

Co najdete uvnitř?

ZE ZÁKULISÍ

→ JAK JSME KŘTILI STUDENTU Ať děláte co děláte, vždycky vás příjemně překvapí, když to někdo ocení. Zvlášť když to ocenění přichází z nejvyšších sfér. Po říjnovém vydání Studenty jsme se tak nesešli k tradičnímu after-office posezení a zapití všech našich překonaných strastí jen my čtyři. Naopak, byla to velká sláva, a protože jsme poprvé vyšli pod hlavičkou společnosti Economia, přišel nás pokřtít dokonce i generální ředitel Roman Latuske. Nálada byla skvělá a víno též, takže nebylo co řešit. :)

→ Zajímá vás, jak si tu žijeme?

Sledujte Studenta.cz na Facebooku a @studentacz na Instagramu

4 STUDENTA Listopad 2017

Foto: Jindra Kodíček

P. S. Do týmu nám přibyla staronová posila – Iris. Stará ne kvůli svému věku, ale protože se známe z Anglické a už jsme spolu nějaký ten pátek spolupracovali, a nová, protože se k nám od října přidala i v Economii. Bude se starat o to, aby Studenta byla čupr trupr produkt s inovacemi až za roh, a nevíme, jak vy, ale my se strašně těšíme na to, co spolu vymyslíme. Takže vítej, Iris, už se nám stýskalo! :)

SM000067

RECEPT NA TV ÚSPĚCH: JEŠTĚ HORŠÍ PROGRAM

PATRIK OUŘEDNÍK: ESEJ O ŽIVOTĚ S DŽIHÁDEM

KAM ZMIZEL MINISTR ZAORÁLEK

1

MÁ SMYSL CHODIT DO ŠKOLY?

SK 1,99 €/ DE 3,00 €/ BE 3,20 €

ROČNÍK X X VII 4. – 10. 1. 2016 | 42 KČ

Ať se fyziku a chemii učí jen studenti, které to baví

METR O SUM IS N

IN M O C

6 STUDENTA Listopad 2017

G

LIFE

→ Technologie

DROGA MODERNÍ DOBY

Autoři: Marijana Šutová, Petr Cieslar, ilustrace: Petr Šroubek

Vybavujete si, kdy jste naposledy vyšli z domu bez telefonu nebo kdy jste se za celý den jedinkrát nepřipojili k internetu?

Asi ne, že? Dnes už jsou se sítí propojeny téměř všechny aspekty našeho života. Cokoli nevíme nebo nemáme, najdeme na internetu. A kdykoli nevíme co by, surfujeme jen tak pro formu. Nejsme ale na displejích mobilů a na obrazovkách počítačů přilepení až moc často? Nejsme na nich vlastně tak nějak… závislí?

Ž

e nadbytečné užívání technologií kritizují starší generace nebo technologičtí skeptici, zřejmě není nic nového. Možná vás ale překvapí, že návykovost na sociálních sítích a aplikacích kritizují už i jejich samotní tvůrci v Silicon Valley, kteří je ze svého života postupně sami začali eliminovat. A to nejsou pánové v letech, ale mileniálové. „Jedním z důvodů, proč si myslím, že je důležité o tom mluvit právě teď, je přesně to, že možná budeme poslední generací, která si ještě pamatuje, jaký byl život předtím,“ řekl nedávno Guardianu Justin Rosenstein, tvůrce kouzelného facebookového tlačítka „like“. Stejně jako mnozí jeho kolegové vývojáři a vizionáři se i on postupně zcela odstřihává od on-line světa, a to nejen ve vztahu k sobě samému, ale i ke svým blízkým – na popularitě v Silicon Valley totiž například v poslední době nabývají školky a školy, kde jsou tablety, mobily a různé jiné elektronické pomůcky zcela zakázány.

Listopad 2017 STUDENTA 7

STUDEN

69 %

TŮ SE A KTIVNĚ JEN SE SCHÁZÍ Z LO M K E M SV Ý „PŘÁTE CH L“ NA FA CEBOOK U

52 %

E“ BOOK „CHECKUJ STUDENTŮ FACE Ě NN DE x ALESPOŇ 10

46 %

STUDENTŮ SI MYSLÍ, ŽE MNOHO JEJICH VRSTEV NÍKŮ MÁ ZAJÍMAVĚJŠÍ ŽIVOT NEŽ ONI

SNAPCHAT JAKO HEROIN

Rosenstein jako jeden z mnoha mimo jiné hlasitě odsuzuje dnešní „attention economy“, tedy podřizování internetu reklamnímu byznysu. Jeho tlačítko mělo původně Facebook obohatit o možnost pozitivní reakce, nakonec ale slouží jako nástroj, díky němuž každá stránka disponuje daty o preferencích svých uživatelů. „Často se stává, že něco vyvinete s těmi nejlepšími záměry a ono to s sebou nakonec přinese negativní následky, na které jste vůbec nepomysleli,“ podotkl.

Kromě komercionalizace funkcí a aspektů moderních aplikací Rosenstein kritizuje také psychologickou závislost, kterou si lidé k technologiím pěstují a která je podle něj velice nebezpečná. Snapchat dokonce přirovnal k heroinu a na vlastní telefon si nechal nastavit dětský zámek, aby nestahoval žádné aplikace.

TECHNOLOGIČTÍ ZÁVISLÁCI

O závislosti v souvislosti s technologiemi hovoří 8 STUDENTA Listopad 2017

i bývalý produktový manažer Googlu Tristan Harris, podle nějž se naše mysl stává obětí únosu technologiemi. Scrollování obrazovky přirovnává k hernímu automatu – nikdy nevíme, zda se jako další objeví zajímavá fotka, nebo třeba jen otravná reklama, stejně ale těžko přestáváme a scrollujeme dál a dál.

Závislost na technologiích tak lze formálně označit za relativně nově definovaný druh behaviorální závislosti, která spočívá v patologické potřebě určité činnosti, jež má negativní vliv na zdraví daného člověka.

Do této kategorie spadají mimo jiné například gambling nebo workoholismus.

Stejně jako všechny behaviorální závislosti jsou i technologie návykové především díky dopaminu. Dopamin v těle slouží hlavně pro přenos nervových impulzů z jedné nervové buňky na druhou.

Nejznámější funkce dopaminu je ale spojená s pocitem satisfakce a štěstí, respektive právě tato chemická látka zapříčiňuje to, že se na něco těšíme, a učí tak lidské tělo, že některé aktivity je dobré dělat

Jak chápete pojem závislost?

Jako pocit, že bez něčeho nemůžu být

LIFE

69 %

55 %

Jako bezmoc, kdy člověk není pánem svého života

26 %

Jako nemoc

11 %

Jako situaci, když něčeho užívám hodně často

Celým tématem se prolínají výsledky naší on-line ankety „Lúzři nebo snílci?“, které se letos v srpnu zúčastnilo téměř 1300 z vás.

opakovaně (například sex, sport atd.). Nejvíce se ale dopamin vylučuje u činností s nejistým výsledkem – a na tomhle tak trochu internet, a zejména sociální sítě stojí. Když totiž člověk loví v sítích, nikdy neví, co ho čeká, ale ví, že určitě na něco zajímavého narazí.

Uspokojení ve formě dopaminu se tak do našeho mozku dostává v důsledku jednotlivých signálů, jako jsou například zprávy a další upozornění, které ze zařízení přijímáme. Pocit vzrušení stejně tak vyvolávají „odměny“ třeba ve formě bodů v počítačové hře nebo získávání lajků u příspěvků na sociálních sítích. Čím více podobných signálů nám zařízení posílá, tím více jich chceme přijímat, a v našem mozku se tak vytváří závislost. Psychologové proto v současnosti dávají Rosensteinovi za pravdu, obrazovky označují za „elektronický kokain“ nebo „digitální heroin“ a přirovnávají je k těžkým drogám.

ZBYTNĚLÉ EGO A HORMON LÁSKY

Při působení na sociálních sítích se navíc ve větší míře nevylučuje jen dopamin, ale také hormon štěstí a lásky oxytocin (v off-line světě se vylučuje například u objetí nebo u polibku). Studie Paula Zaka ukázala, že například i desetiminutovým tweetováním nebo scrollováním Facebooku se hladina oxytocinu zvyšuje až o 13 procent – což je mimochodem srovnatelná hodnota hladiny hormonu štěstí v těle nevěsty při svatbě!

Kromě chemie je ve hře i psychologie. Zejména na sociálních sítích se totiž snažíme být lepšími lidmi, vypadat lépe, ovlivňovat ostatní a navazovat kontakty. Zatímco v průměrném rozhovoru s kamarádkou nebo kamarádem každý z nás mluví o sobě asi

30–40 procent času, na sítích strávíme hovory o sobě až 80 procent. Proč? Máme možnost se prezentovat tak, jak chceme, aby nás viděli ostatní. Zároveň máme i čas se na sebeprezentaci lépe připravit (přepsat zprávu, upravit fotku, předělat video). Sdílíme své lepší já a to podléhá zákonům psychologie, která praví, že vše, co sdílíme na sociálních sítích, děláme z pěti důvodů – sebenaplnění (lajky, šéry a spol.), podpoře něčeho (oblíbené značky, názoru aj.), navazování a udržování kontaktů (jak se máš? atp.), k vyjádření sebe sama (mám nové boty, novou hudbu, novou filozofii), anebo prostě pro zábavu (gify, videa atd.).

DĚTI NA SÍTI, DĚTI BEZ KAMARÁDŮ

Nadměrné využívání technologických zařízení může výrazně změnit naše životy a ovlivnit naše chování.

Podle psychologů to problematické může být především u dětí, které mohou technologie připravit o dostatek sociální interakce a styk s reálným světem, což je v útlém věku velmi důležité pro jejich osobnostní rozvoj.

Současné průzkumy zároveň naznačují, že on-line aktivity mají podstatný vliv i na dospělé. Čím více on-line aktivit provozujeme, tím větší dopad to má na naše „off-line“ životy. Z nedávného průzkumu zákazníků serveru Netflix v USA například vyplývá, že uživatelé této stránky denně stráví více času sledováním jejího obsahu, než průměrný Američan za den stráví se svými přáteli. Neustálé připojení k internetu tak může způsobovat izolaci od vnějšího světa a jeho vnímání.

Nemluvě vůbec o jiné americké studii, která vypozorovala, že lidé klepnou na displej mobilu nebo ho „svajpnou“ průměrně 2617krát za den.

INTERNET JAKO LIDSKÉ PRÁVO Zhruba 46 procent lidí na naší planetě je připojeno k internetu, což v roce 2016 donutilo Organizaci spojených národů přijmout rezoluci, která praví, že stejná práva náležející člověku off-line by měla náležet i člověku on-line. Začalo se taky debatovat nad zakotvením práva na internet do Všeobecné deklarace lidských práv.

Listopad 2017 STUDENTA 9

47 %

SI JEN TĚŽKO STUDENTŮ BY ŽIVOT PŘEDSTAVILO BEZ MOBILU

STUDE

13 %

NTŮ SD

ÍLÍ NA „S O C K Á I NEÚS C H“ P ĚC H Y

VELKÁ DATA Alfou a omegou sociálních sítí jsou tzv. Big Data. Jejich kouzlo spočívá v tom, že nehledě na to, zda jsme on-line, nebo ne, poskytujeme informace o své činnosti. Pokaždé, když dáme lajk, když hledáme něco na Googlu, když zapneme/vypneme prohlížeč, nebo si prostě jen tak sjíždíme všechny ty internety, stáváme se součástí statistiky.

10 STUDENTA Listopad 2017

I přestože experimenty a průzkumy poukazují na to, že technologie mohou být návykové, neznamená to, že jsou návykové vždy. Už zmíněný dopamin se například v mozku objevuje u všech aktivit, které jsou nám určitým způsobem příjemné, aniž by to nutně mělo způsobovat závislost. Mnozí také argumentují tím, že například internet a sociální sítě vedou ke společenské izolaci a samotě a počítačové hry potlačují imaginaci a kreativitu. I to je však relativní. Díky sociálním sítím se lidé totiž naopak propojují mnohem snadněji a rychleji než kdy předtím a stejně tak existuje mnoho her, které naopak kreativitu podněcují a rozvíjejí. Používání technologií a nebezpečí závislosti na nich proto vždy závisí zejména na osobním přístupu a na způsobu, jakým je využíváme.

Věřit se také nedá některým studiím sponzorovaným nebo jinak prezentovaným určitými komerčními značkami, např. že se všichni dnes seznamují na Tinderu, a ne naživo, protože velmi záleží na tom, jak a koho se ptáte.

Z naší loňské ankety na toto téma totiž naopak vyplynulo, že celých 74 % vysokoškoláků preferuje seznamovat se osobně a naopak si o seznamovacích aplikacích nemyslí nic moc seriózního.

JAK SE NESJET

Protože závislost vždy závisí na našem vlastním přístupu, může být někdy dost těžké se jí vyhnout.

U elektronických zařízení to navíc může být složitější, protože je denně používáme k vyřizování veškerých povinností a odpojit se je zkrátka někdy velmi obtížné. Abychom je ale nepoužívali, když nemusíme, je dobré si vytvořit několik pravidel, jak si od svých zařízení odpočinout.

Pomoci nám může například pravidlo vypínání veškerých elektronických zařízení hodinu před tím, než jdeme spát, nebo vyhrazení jedné hodiny denně, kdy se naprosto odpojíme. A to od všeho včetně mobilu. Stejně tak můžeme zavést pravidlo vypínání zařízení při jídle nebo během posezení s přáteli.

Pokud se potřebujeme na následující dvě hodiny soustředit, je užitečné vypnout veškeré notifikace, které často zbytečně odvádějí naši pozornost.

Způsobů je rozhodně víc, stačí si jen vytvořit plán a zvyknout si na něj. Protože žádná závislost není silnější než lidské odhodlání.

PĚT „ZETEK“, JAK VYZRÁT NAD TECH-ZÁVISLOSTÍ:

ZRUŠTE NOTIFIKACE Kolikrát byste se na ten mobil nepodívali, kdyby nebliknul? Tak ať nebliká.

2

ZATRHNĚTE SI NUDU Chvilku na nic nemyslíte a nic neděláte a už saháte po mobilu? Radši se protáhněte, jděte se projít nebo si pusťte oblíbenou písničku a zazpívejte si.

3

ZAČNĚTE ZLEHKA Vypněte telefon třeba při večeři nebo při posezení s kamarády. Nemusíte se hned odpojovat a mizet z povrchu zemského napořád.

LIFE

1

4

ZAŘIĎTE SE Existují aplikace, co vám řeknou, jak často checkujete mobil, nebo se vám odpojí od internetu, když přesáhnete denní limit. Využijte je.

5

ZHASNĚTE Modrá vlnová délka z obrazovek narušuje produkci melatoninu, který nám pomáhá zjistit, jestli je den nebo noc. Vypněte obrazovky hodinu před spaním a dejte tělu signál, že je čas jít na kutě. Usnete jako zabití.

INZERCE

SM000049

LIFE

→ Bohatý Instagram, chudý život

Drogová závislost je poměrně známá věc a všichni si tak nějak dovedeme představit, o co jde, jak to probíhá, jaká jsou tam rizika, jaké dopady apod. Co ale závislost na technologiích, k čemu nás nutí ta? A není nakonec stejně tak nebezpečná?

V

šichni máme z psychologického hlediska tzv. „paví“ tendence – chceme se před ostatními naparovat, nafukujeme a zveličujeme své zážitky a ukazujeme se v tom nejlepším světle. Vždy ale bude někdo lepší, hezčí, chytřejší či úspěšnější než my (anebo vše dohromady) a v on-line prostředí se o tom vždycky zaručeně dozvíme. Ani se pak kolikrát nenadějeme a už jsme ve víru syndromu FOMO. 12 STUDENTA Listopad 2017

ZÁVISLOST A STRACH

Syndrom FOMO (fear of missing out) zasahuje hlavně lidi mezi dvacátým a třicátým rokem. Je to čas, kdy si utváříme vzory, napodobujeme modely nebo se proti nim vymezujeme, a syndrom může zaútočit hlavně na ty z nás, kteří jsou neukotvení, nespokojení, anebo mají pocit, že jim něco chybí nebo uniká.

Syndrom FOMO se řadí do nelátkové závislosti a vychází z naší potřeby někam patřit. Pokud máme dojem,

Autoři: Pavlína Doležalová, Lucie Džurdženiková

FENOMÉN SE ZKRATKOU FOMO

že jsme odmítáni nebo že nejsme dostatečně integrováni, může to u nás nastartovat psychické problémy.

Může se někdy připojit i fenomén zvaný netolismus, neboli závislost na internetu, se kterou je typicky spjatá ztráta sociálních vazeb a ochuzení se o mnoho zážitků a prožitků z různých oblastí života. Mezi časté abstinenční příznaky této formy závislosti patří nervozita, zrychlené bušení srdce, pocity úzkosti či deprese, celková podrážděnost. Pozornost se zhoršuje, nálada klesá pod bod mrazu a vy máte pocit, že jste zatuhli ve vlastním osudu, ve vakuu bez smyslu života. Člověk se pak uzavře do sebe, nebo si spíše otevře dveře do on-line nápodoby reality, kde nemusí vystupovat za sebe, ale naopak může být kýmkoli a čímkoli. Prokázaná korelace mezi našimi pocity štěstí a aktivitou na Facebooku je kolikrát dosti šokující.

CHCI BÝT VÍC NEŽ OSTATNÍ

Máte pocit, že včera bylo pozdě, všechny zážitky vám utíkají a vy toužíte být jinde, než se zrovna nacházíte? Tak to pozor, můžete být na hraně FOMO! Zvláště ohroženým druhem jsou lidé s nedostatečným sebeuvědoměním, kteří jsou stíháni neustálým perfekcionismem a touhou po tom vyniknout za každou cenu. Mají přání se nejen vyrovnat, ale hlavně dalece předehnat své „soky“ a nechat je v prachu za sebou.

Tato honba za ideálem ale jen zřídkakdy přináší opravdu kýžený cíl. Výsledkem většinou bývá jen absolutní tenze z „nicnedělání“ a utápění se ve své zdánlivé neschopnosti čehokoli.

Facebook nám pak umožňuje víc „strkat nos“ do životů lidí okolo nás a to je teprve ten pořádný problém, protože čím více informací máme o jejich vzdělání, aktivitách, schopnostech a partnerských (veleúspěšných samozřejmě) vztazích, tím více nás to, slušně řečeno, zneklidňuje. Úzkostná porucha FOMO je pak jako semínko baobabu. Zakoření a klíčí. A to někdy až do hrůzostrašných rozměrů.

EXTRÉMNÍ ÚSPĚCH? EXTRÉMNÍ CENA

Vyniknout mezi ostatními, být lepší a zajímavější, být obdivovaný. Často se to pojí s absolutně neúměrným úsilím. Vezměme si třeba fenomén tzv. extrémních selfies, což jsou nebezpečná selfíčka na hraně a někdy i dost za hranou, s nimiž můžete nejen oslovit a uchvátit své kamarády, ale třeba s nimi i soutěžit v kampaních typu #selfieolympics a ohromit celý svět.

Jenomže – jen od března 2014 při jejich pořizování zemřelo na sto třicet lidí a mnoho dalších bylo zraněno.

Určitě jste nějaké takové selfíčko někdy viděli, jsou to ta pořizovaná z nejvyšších budov světa, na laně bez jištění, za jízdy v maximální rychlosti a za podobných absolutně neúměrných rizik. Co k tomu lidi vede? Na to jsme se zeptali Petra, dříve basejumpera, závodníka tajných závodů sporťáků v Praze a studenta žurnalistiky. Dnes studenta žurnalistiky na vozíku. „Ochrnul

jsem, když jsem si chtěl udělat hustou fotku během závodů auťáků. Byl to neskutečný adrenalin a měl jsem potřebu se tím pochlubit a být za machra,“ vysvětluje Petr. „Jenže jsem nedal pozor, srazili jsme se a bylo to.“ Ačkoli si průměrně pořizují více selfíček ženy než muži, mužům jsou daleko častěji osudná. Tři čtvrtiny z oněch sto třiceti lidí byli totiž muži a v drtivé většině pod 24 let. A ačkoli se může zdát, že jsme s riziky sociálních sítí dostatečně obeznámeni a že víme, že jejich svět není skutečný, toto číslo i přesto rok od roku stoupá. Nejčastější příčinou smrti při pořizování tzv. „killfie“ jak se tyto fotky začínají nazývat, je pád z útesu či budovy, srážka s nějakým dopravním prostředkem (letadlem, vlakem apod.) nebo zvířetem (například býkem) a nepozornost při řízení.

V některých městech například v Indii si s tímto fenoménem nevědí rady, a tak už alespoň zřizují tzv. no selfie zóny, především kolem vlakových nádraží, na terasách vysokých budov a na skalách. Ovšem často dochází ke zcela opačnému efektu, protože porušení takového zákazu společně se skvělou fotkou mnozí vnímají jako ještě větší výzvu. Výzkumníci z Carnegie Mellon University i některé české firmy se snaží inspirovat výzkumníky k výrobě takových technologií, které by dokázaly rozpoznat pokus o potenciálně nebezpečné fotky a automaticky zabránit stisknutí spouště.

Zatím se ale žádná taková nedostala na trh.

BUĎTE SAMI SEBOU

Dobrou zprávou je, že se dá pracovat na brnění proti FOMO i proti úpadku sebevědomí i jednoduššími a o poznání méně nebezpečnými cestami. Stačí si uvědomit, že internet podporuje naše tendence se porovnávat, touhu vynikat a nezapadnout do davu a násobí je jako zesilovač. Základem obrany proti jeho vlivům je proto přijmout svůj život a sama sebe jako základní veličinu a mít radost z každého dne, kdy žijete. Jakkoli to možná zní jako klišé, třeba takoví Dánové jsou nejšťastnějším národem na světě právě proto, že si v životě dennodenně nacházejí drobné radosti. A to přece úplně stačí.

Nenechte se vtáhnout do vyumělkovaného obrazu dokonalého světa na internetu, je to přece jen celé tak trochu jako Potěmkinova vesnice. Kulisy dobré, ale zbytek je prázdný. Respektive – neexistuje vůbec.

Je to vlastně takový bludný kruh, kdy se člověk motá ve vyčerpání, nespokojenosti a pocitech beznaděje kvůli tomu, že mu někdo lže o tom, že jeho život nemá chybu. Protože má, každý má, taková je realita. Rada mnoha odborníků proto zní: dělejte, co vás baví, co máte rádi. Nebojte se riskovat, využívat svůj potenciál a vydejte se do světa – toho skutečného! Zaměřte se na tady a teď. Protože proč žít život diktovaný někým jiným? Je to vyčerpávající a zbytečné. Boj s větrnými mlýny. Přece když pořád půjdete v něčím stínu, nezanecháte stopy.

FENOMÉN TZV. EXTRÉMNÍCH SELFIES SI OD ROKU 2014 VYŽÁDAL NA 130 ŽIVOTŮ Listopad 2017 STUDENTA 13

LIFE

SOCIÁLNÍ SÍTĚ PLNÉ ROZPORŮ Jsme on-line, takže zapomínáme na realitu. Neumíme mluvit s lidmi tváří v tvář a jsme nespokojení se svým životem, protože vidíme, jak všichni ostatní žijí daleko zajímavěji. Máme prázdné povrchní vztahy a přátelství pro nás znamená zakliknutelné okénko na Facebooku. To jste už určitě někde četli. Proč?

Protože o tom, že to není pravda, se překvapivě zase tolik nepíše. Výzkumy přitom často mluví o tom, že vliv technologií na náš život je přesně opačný.

14 STUDENTA Listopad 2017

J

OŠKLIVKY A VYŽLOUNI

Zamýšlela se nad tím už celá řada vědců. Podle studie britské Sheffield University například doba strávená na sociálních sítích koresponduje s tím, jak šťastný nebo nešťastný se člověk cítí. V přímé úměře k neštěstí.

Podle nedávná studie britské instituce Royal Society for Public Health s názvem #StatusofMind pak mohou sociální sítě jako Instagram, Facebook i Snapchat mít dokonce negativní vliv na duševní zdraví uživatelů – mluvíme teď o nedostatečném sebeurčení, nízkém sebevědomí a o úzkostech a depresích.

Ze studie vyplývá, že nejvíce negativní vliv na mentální stav má Instagram, a to především na mladé ženy a dívky. Instagram je totiž prý nejčastěji vede k tomu, aby samy sebe porovnávaly s nereálnými fotografiemi celebrit, modelek a blogerek. Ty, navzdory tomu, že se obecně dost dobře ví, že jsou všemožně upravovány a korigovány, vedou ženy k pocitu méněcennosti a ke všem dílčím a dalším problémům s ním

Autoři: Marijana Šutová, Saša Nezhybová

→ Negativní pozitiva

e to tak jednoduché. Stačí udělat fotku, trochu ji upravit, dát na ni filtr a pak už jen čekat a hádat, kolik kouzelných lajků nasbíráme tentokrát.

Starší generace to často označuje za technologický narcismus, pro nás je to běžný postup. Když se fotka líbí, přichází pocit spokojenosti. Co se ale stává, když ji neocení dostatečný počet „přátel“? A jak sociální sítě obecně ovlivňují naše vnímání vlastního já?

spjatým. Ideály krásy tu byly vždycky, ale nikdy předtím nám je nikdo tak drasticky „nerval“ do chřtánu jako dnešní svět Instagramu. A věřte, že v záplavě fotek „nabombených“ svalovců, co se na selfíčkách z posilovny chlubí, kolik desítek kil dneska zvedli na bench, se to netýká ani zdaleka jen žen. Jak ukázala americká studie Match singles in America se 51 % singles v důsledku využívání sociálních sítí začalo více zabývat vlastním vzhledem. I tento průzkum rovněž ukázal, že čím více uživatelé porovnávají svůj profil s ostatními, tím větší mají tendence trpět depresemi.

OSAMĚLÍ DIVNOUSOVÉ

Určitě už se k vám také dostalo, že mladí lidé permanentně připojení k síti mívají problémy s reálnými vztahy a s komunikací tváří v tvář. Najednou stojí před někým z masa a kostí a nevědí, co dělat, protože není čas promyslet si odpověď, opravit ji, upravit, zdokonalit, kompletně ji přepsat, anebo vůbec neodpovědět, což je on-line taky možnost. Jsou tu dvě vteřiny na reakci a té oni prostě nejsou schopní. Neumějí navazovat reálná přátelství, tak jsou raději sami zalezlí u monitorů, cpou se nezdravým jídlem a vyměňují si emotikony se svými on-line známostmi, které nikdy nepotkají.

TADY POJĎME VZÍT ZPÁTEČKU

Ve třicátých letech se rodiče děsili strašlivého vlivu, který na jejich děti mělo rádio. V osmdesátých se pak děsili walkmanů, které nutily jejich děti zmítat se v orgasmických rytmech (vyjádřeno slovy filosofa Allana Blooma). Dnes se bojí antisociálního internetu, kde svého partnera v komunikaci nevidíte a občas ani neznáte. Jenomže stejně jako našim dědečkům a babičkám nevymylo mozek rádio a z našich rodičů neudělal walkman sexuální predátory, ani nás život na síti neredukuje na asociální divnousy.

HLUBŠÍ A DELŠÍ PŘÁTELSTVÍ

Podle výzkumu amerického think-tanku Pew Research Centre jedna forma socializace (on-line) tu druhou (osobní) nenahrazuje. Naopak, rozšiřuje ji, což potvrzuje i Oxfordský internetový institut. Možnost bavit se s přáteli on-line a psát si zprávy, i když na sebe nemáme čas osobně, podle výzkumníků naopak přátelství posiluje a upevňuje, a to i na velké vzdálenosti – většina z nás má toho někoho, koho jsme potkali v zahraničí, ať už na dovolené, nebo na Erasmu, s kým si pořád ještě sem tam napíše na Facebooku, vymění si s ním pár fotek, přání k narozeninám a sem tam se i domluví na pár dalších vzájemných návštěvách. Bez internetu by takováto distantní přátelství nebyla možná.

A nemluvíme jenom o přátelství na dálku. Na sítích snadněji nacházíme podobně smýšlející duše a aktivita ve virtuálním světě v nás vyvolává pocit, že někam patříme, že jsme něčeho součástí. Ten samý výzkum

britské Sheffield University, který tvrdí, že jsme tím nešťastnější, čím častěji jsme na sociálních sítích, také pojednává o tom, že sociální sítě pomáhají lépe ukotvit a pozitivněji prožívat přátelství obecně. Podle studie americké North Florida University navíc chatování přes aplikace, jako jsou Facebook Messenger nebo WhatsApp, dokonce zvyšuje úroveň empatie.

Lidé (zejména mladí) komunikující přes tyto appky si prý daleko více rozšiřují perspektivy a častěji procvičují empatické reakce, což přispívá k tomu, že se v nich vyjadřování empatie stává zvykem. Rétorika o člověku, kterého technologie odstřihávají od reálného prožívání, je proto v tomto smyslu zcela zcestná. Nemluvě ani o tom, že čím jsme starší, tím náš zájem o sociální sítě postupně opadá, zatímco reálné interakce s okolím přetrvávají a nabývají na síle.

VÍCE ČTEME, VÍCE TVOŘÍME

Co nám taky internet a s ním spjatý životní styl přinesl, je to, že více čteme. Možná ne knížky, jak si někteří knihkupci stěžují, ale více slov, více řádek a více článků určitě. A jakkoli nám budou říkat, že mladá generace vůbec nečte a jen kouká na videa, nic to nezmění na tom, že to tak není. Kromě čtení ovlivňuje on-line svět i kreativitu. Cokoliv vytvoříte, totiž už netvoříte do šuplíku, ale můžete to rozšířit na Facebook nebo můžete psát blog. Zatímco dříve jste museli být spisovatel, novinář nebo významná osobnost, aby se vaše nápady dostaly k většímu počtu lidí, dnes můžete publikovat pro celý svět s minimálními náklady. Studie navíc ukazují, že když píšete pro cizí lidi, dáváte si víc záležet, nutíte se do lepších výkonů a tvoříte mnohem zajímavější a podnětnější obsah. Vzhledem k tomu, že to většinou neděláte pro výdělek, ale prostě jen ze zájmu, také to ve vás posiluje smysl pro dobrovolnictví.

A nakonec i ten Instagram může být zdraví prospěšný, jak tvrdí výzkumníci z Birminghamské univerzity, kteří zjistili, že mediální obsah na sociálních sítích propagující zdravý životní styl pozitivně ovlivňuje své příjemce při výběru stravy. Autoři studie jsou tedy přesvědčeni, že kampaně za zdravý životní styl na sociálních sítích mají na uživatele dobrý vliv. Stejně tak již zmíněný #StatusofMind ukazuje, že přestože Instagram má negativní vliv na vnímání vlastního těla, zároveň mnoha uživatelům přináší pocit spokojenosti prostřednictvím sebevyjádření a vytváření vlastní identity. Nic tedy, jak vidíte, není jenom černé.

Většina výzkumníků se nicméně shoduje na tom, že čím častěji na sítích jsme, tím silněji nás ovlivňují, ať v pozitivním slova smyslu, nebo v tom negativním. Proto pokud vás deprimuje, že se kamarádka s perfektním tělem sluní v bikinách na bílém písku v Karibiku, zatímco vy doma v otrhaných teplákách plejete zákon brambor, není nic jednoduššího než všechny ty internety na chvíli vypnout. Uvidíte, že se vůbec, ale fakt vůbec nic nestane.

NAVZDORY OBECNÉMU NÁZORU O OPAKU ON-LINE SVĚT PODPORUJE KREATIVITU A PROHLUBUJE VZTAHY Listopad 2017 STUDENTA 15

LIFE

Co vy a virtuální realita?

54 % 20 %

Ještě jsem to nevyzkoušel/a

Neláká mě to ani vyzkoušet

12 % Vyzkoušel/a jsem to a nezaujalo mě to

→

13 %

Virtuální a rozšířená realita

PROČ JEDEN SVĚT NESTAČÍ?

Několikrát jsem to vyzkoušel/a, zajímá mě to

On-line realita v našich mobilech nebo počítačích už je pasé. Simulátory, adrenalinové zážitky, výukové lekce, architektura, trénink chirurgů, porno, to všechno a mnohem více se dnes přesouvá do zcela jiného světa.

Přichází rozšířená realita, virtuální realita, rozšířená virtuální realita – zkrátka všelijaká realita, jenom ne ta skutečná. Proč máme potřebu si tvořit nové reality anebo upravovat tu skutečnou, copak nám ta naše nestačí?

ROZŠÍŘENÁ VS. VIRTUÁLNÍ

Rozšířená realita neboli augmented reality, jak její název sám napovídá, rozšiřuje tu klasickou o různé digitální informace, virtuální objekty či třeba popisy předmětů.

Například normální výhled z auta dokáže obohatit o digitální informace o tom, že je vozovka vlhká, přes cestu zrovna migrují žáby nebo přecházejí srnky a hrozí tak případná kolize. Anebo vám na ulici nebo do vašeho domu dokáže relativně věrohodně přidat třeba pokémona, kterého jsme si už snad skoro všichni vyzkoušeli lapit.

Kromě ryze zábavních formátů, jakým byl třeba právě Pokémon Go, se ale rozšířená realita používá i v medicíně, průmyslu, ke studijním účelům, v dopravě i v armádě.

Jedná se zkrátka o propojení reálného a virtuálního světa plného informací, stále ale máte dokonalý přehled o tom, co se děje kolem vás, a vnímáte ho všemi svými 16 STUDENTA Listopad 2017

smysly. To u virtuální reality neplatí. Nasazením speciálních brýlí se s ní totiž rázem ocitáte v jiném světě.

Brýle pro virtuální realitu nám většinou zakrývají celý obličej a na uších máme sluchátka. Všemi smysly jsme tedy v jiném světě, který nám nová realita zprostředkovává a vytváří. Používá se dnes většinou v zábavním a herním průmyslu, při projektování, pro letecké a automobilové simulátory a pro výuku.

ÚTĚK DO JINÉHO SVĚTA?

Analytici IDC předvídají rozšířené a virtuální realitě skvělou budoucnost – do roku 2021 by se podle nich měl výrazně zvýšit jejich prodej, celkem by se mělo prodat skoro 100 milionů zařízení. Už dnes se proto vývoji a výrobě těchto zařízení věnují například firmy HTC, Microsoft či Google. Nové reality slibují kromě spousty zábavy a užitku také obrovské množství nových pracovních míst, služeb i produktů. Proč ale potřebujeme rozšiřovat realitu, anebo si rovnou tvořit novou, copak nám ta naše nestačí?

Pokud by se do virtuální reality započítaly i sociální

Autor: Lucie Džurdženiková

N

ejprve si vyjasněme, co je co. Pojmy rozšířená a virtuální realita se totiž často zaměňují, fungují přitom na zcela jiném principu a mají také v praxi úplně jiná využití.

Vnímáte svět internetu jako od reality odtržený, kde se beztrestně může cokoliv?

5 % 18 %

Spíše ne, dnes už se začíná on-line svět s tím reálným dost propojovat

29 % Ano, rozhodně, anonymita uživatelům umožňuje dělat i to, co by v realitě nikdy neudělali

Ne, lidé si uvědomují, že se na všechno špatné dřív nebo později přijde i na síti

48 % Spíše ano, možnost k tomu tu je, ale jsou tu také zábrany jednotlivce INZERCE

SM000047

sítě, odhady odborníků tvrdí, že je na nich závislých zhruba padesát procent lidí. Jak je to možné? Nové reality nám zkrátka poskytují to, co ta obyčejná oldschoolová často nedokáže. Můžeme se podívat na vzdálená exotická místa, zahrát si hry s velice intenzivními extrémními prožitky nebo vyzkoušet adrenalin, na který si ve skutečnosti netroufneme. Projdeme si nový dům, aniž bychom vyšli z pokoje, naučíme se řídit nebo pilotovat letadlo, dostaneme se do skupiny lidí, která nás ocení a spoustu dalších a dalších věcí.

Na druhou stranu s sebou ale virtuální realita přináší také mnohá nebezpečí a rizika. Je velice důležité mít nejen při projektování a vymýšlení her neustále na mysli, že na nás virtuální realita působí skutečně realisticky. Zkuste si představit, že jste ve virtuální hře v místnosti a chcete se opřít o zeď, kterou tak jasně vnímáte. Jenomže žádná zeď tam ve skutečnosti není.

Kromě zranění může mít virtuální realita negativní vliv také na naše srdce, psychiku či nervovou soustavu. Zároveň s sebou ale přináší potenciální masu závislých lidí, kteří už nemusejí cítit potřebu plně se účastnit normálního života – jak se některé černější prognózy vyjadřují – a kterým se dá skrze takto úchvatné kanály ledacos prodat. A oni si toho ani nevšimnou. Ten virtuální svět je přece tak zábavný!

LIFE

→ Budoucnost technologií může překvapit

Spoléhat se jen na dobře placenou práci je riskantní Byl u zrodu české koruny, pomáhal ekonomikám v postsovětských zemích, stál v čele České národní banky i České spořitelny. Dnes Pavel Kysilka stále častěji hovoří o kryptoměnách, blockchainu a technologické budoucnosti náš všech. Budeme platit Bitcoinem? Nahradí nás roboti? A můžeme do budoucna vůbec s něčím počítat?

V

zpomenete si na své první vydělané peníze?

V šesté třídě, když jsem strýci umyl auto.

Další jsem vydělával různě po brigádách v létě mezi 8. a 9. třídou. Kvůli tomu jsem se musel uměle postaršit, aby mě vůbec vzali.

Vedli vás rodiče ke spořivosti?

Prasátko na drobné jsem doma měl, to je pravda, spořivost byla v naší rodině zakotvená asi jako všude v Česku. Odkládání rezerv mám po rodičích. To mi ale občas nebránilo v tom, abych si za vydělané peníze koupil hudbu a občas vyjel na výlet.

Autor: Richard Valoušek, foto: Jindra Kodíček

Co pro vás vůbec znamenají peníze?

Jeden můj kamarád říkal, že peníze nejsou všechno. Na světě je spousta krásnějších věcí, jen na ně mít.

To se vám, jako bývalému bankéři, muselo dobře poslouchat.

Jasně, vezměte si, jak jsou peníze skvělý vynález. Už od pravěku lidem usnadňují život a směnu mezi nimi, kdy jeden něco umí vyrobit a druhý to spotřebovává.

Abyste mohl porozumět dnešnímu vývoji financí, musíte znát jejich historii. Dokázal byste o ní vyprávět?

Je pravda, že je to pro mě důležité téma. Člověk díky ní vidí, jak se finanční svět vyvíjel. Začalo to u mušlí, pláten, šátků, skleněných korálků a pokračovalo přes stříbro, mince, papírové bankovky až po dnešní nový svět s definovanými 0 a 1 v různých systémech.

Jsou kryptoměny už natolik rozšířené, že o nich můžeme mluvit s bankéřem?

Není jiná možnost, vždyť už jich je přes tisíc, to je úžasný počet. Navíc nemluvíme jen o bitcoinech, pro budoucnost financí nás musí zajímat i jiné daleko modernější a progresivnější kryptoměny.

Ty se směňují na stále populárnějším blockchainu, nastává podle vás jeho doba?

Dívám se na to jako na technologii budoucnosti, to bych dříve neřekl. Za pět let bude běžné, že na něm bude každý z nás něco kupovat. Zmasoví to a stane se to běžným nástrojem, na kterém proběhnou třeba i první elektronické volby.

Jak jsou tomu nakloněny banky?

Nemohou to brzdit, protože to běží mimo ně, to je důležitý prvek. I proto se na to dívají s ohromnou zvědavostí. Některé to dokonce aktivně zkoušejí, stejně jako některé země. Například estonská vláda vyhlásila založení vlastní kryptoměny. Podobně přemýšlejí ve Švédsku. Jsou sice tací, kteří se to snaží stále ignorovat, ale ti prozíravější to raději zapojují do svých služeb.

Co se musí stát, aby systémy a kryptoměny zmasověly, je to primárně o důvěře?

Ano, na začátku je vždy důvěra, za ní stojí technologie, jejíž parametry jsou takové, že tu důvěru snadno získávají. Blockchain zatím nemá slabiny, konalo se na něm například hlasování do rockové síně slávy.

PAVEL KYSILKA Český ekonom, který byl v letech 1992 až 1999 členem bankovní rady a viceguvernérem Státní banky československé a později České národní banky. V této pozici vedl přípravu a realizaci zavedení české koruny a měnovou odluku od Slovenska.

Působil také jako expert Mezinárodního měnového fondu, kde se podílel na zavedení národních měn v řadě východoevropských a středoasijských zemí.

Dnes se velmi zajímá o moderní technologie spjaté nejen s měnou.

Listopad 2017 STUDENTA 19

LIFE

Slabiny se ale objeví.

Vždycky se objeví, bez nich to nejde. Každá, i ta nejdokonalejší technologie, je napadnutelná.

Zaváděl jste měnu v Česku i v bývalých republikách Sovětského svazu, je tam hodně odlišný vztah k penězům?

Stejně rozdílný, jak dramaticky rozdílná je povaha těch národů. Do některých se technologie teprve dostávají, trvá to nějakou dobu, jako to trvalo u nás. Dodnes si vzpomínám, když jsme v Česku zaváděli první bankomaty, nebyla to legrace.

Je velký rozdíl právě v tom, kolik peněz si lidé drží v hotovosti a kde mají důvěru v technologie a instituce a hotovost tolik nevlastní?

S tím souhlasím a můžu uvést konkrétní případ.

Zatímco Česko je tradiční středoevropská země, kde u sebe máme asi 15 % v hotovosti, v takovém Švédsku je téměř vše řešeno bezhotovostně. Důvod je prostý, obyvatelstvo je tam tak rozlehlé a mezi vesnicemi a městy jsou takové vzdálenosti, že není šance mít všude bankomaty a banky.

Ale také to musí být opět o té důvěře.

Jasně, důvěra ve stát a v systém je tam veliká, lidé nepotřebují mít nabitou peněženku, věří nulám a jedničkám na svém účtu.

Bude se měnit vztah lidí k penězům?

Už nyní je patrné, že jedna z cest bude blockchain. Až čas ovšem ukáže, zda to bude převažující, nebo jen doplňková cesta. Musíme si totiž uvědomit, že vše je závislé na elektřině. Jak ta selže, vypnou se bankomaty, nebudou fungovat počítače, digitální svět se zhroutí, stejně jako jeho systémy.

Je pořád dobré mít zadní vrátka?

Každá, i ta nejmodernějších technologie, může selhat, je napadnutelná. Když má člověk bankovku v ruce, ovlivní jen on, zda o ni přijde, u technologie se musí spoléhat na její funkčnost.

I TENHLE ROZHOVOR ZA VÁS ZANEDLOUHO NAHRAJE A PŘEPÍŠE STROJ 20 STUDENTA Listopad 2017

Zůstane tedy i dál část hotovosti lidem v polštářích? (smích) S trochou nadsázky určitě. Je totiž pravda, že když se například zvyšuje mezinárodní napětí, bezpečnostní situace zvedá podíl hotovosti v ekonomice. Lidé přestávají věřit v cokoli a chtějí mít hmatatelnou jistotu v ruce.

Pojďme odbočit k vašim současným aktivitám. Tou hlavní je řízení 6D Academy, ve které připravujete firmy a manažery na digitální svět. Jaký z toho máte pocit?

Dělá mi to radost, protože to účastníky baví, využívají

to v praxi, což znamená, že je čas u nás skutečně vzdělává. Výhodou akademie je, že my nikoho nezaměstnáváme, ale aktivně zapojujeme vybrané odborníky na konkrétní projekty.

Jaká je přesná funkce akademie?

Vzdělávací, poradenská a tréninková, a to nejen pro firmy a manažery, ale také pro neziskovky a veřejné instituce. Věnujeme se novým technologiím, umělé inteligenci, robotizaci, virtuální i rozšířené realitě, blockchainu. Ukazujeme změny v pracovním procesu, komunikaci, prodeji i nabídce. Svět se mění a je potřeba, aby firmy do těchto změn zapojily nové technologie.

Kde berete inspiraci?

Jednou z nich mi je kolegyně Taťána le Moigne z Google. Inspirovali jsme se v Silicon Valley v San Franciscu, kde se starají o osvětu společnosti, radí firmám, pomáhají start-upům, podílejí se na podpoře ekonomiky. I my v Česku chceme, aby naše ekonomika byla konkurenceschopná.

Je těžké zaujmout i mladé, kteří se digitálnímu odvětví denně věnují?

Nikoho není snadné zaujmout, zvlášť v dnešním světě, kde má každý řadu možností, jak se vzdělávat, a v podstatě ani nemusí odtrhnout hlavu od monitoru. Snažíme se být flexibilní a maximálně otevření, to mladé zajímá.

Je v tom i váš osobní zájem a blízký vztah k české ekonomice?

Dívám se na ni jako na své dítko, za což vděčím tomu, že mě tehdy jako mladého přivzali starší a zkušenější kolegové do transformačního týmu, když se tady na začátku devadesátých let měnila ekonomika. Od té doby uplynulo dvacet sedm let, česká ekonomika si žije vlastním životem, což je samo o sobě úžasné.

Máte přehled o ekonomickém dění, jak se díváte na možnost návratu ekonomické krize?

Vrátila se k nám zlatá éra ekonomiky, kterou jsme zažívali v letech 2006 až 2008. Co přišlo po ní, víme, proto se dá očekávat, že podobný vývoj nastane znovu. Vždy po dobrých časech přijdou ty horší a naopak. Řada vysokoškoláků má teď dobře zaplacenou práci, daří se jim, je vhodná doba na pořizování hypoték a na velké životní kroky? Člověk je současnou situací ukolébaný, a jak je zvykem, má tendenci promítat si současnou situaci do budoucna. Ovšem, kdo ví, jak to bude za pár let. Dělat důležité životní rozhodnutí jen na základě toho, že teď mám dobře placenou práci, je riskantní.

K čemu by měl tedy člověk při podobných úvahách přihlížet?

Třeba k tomu, zda je jeho práce závislá na ekonomickém vývoji. Takový doktor bude potřeba vždy, finanční krize se ho tolik nedotkne, ale jsou profese, kde to bude mnohem citelnější.

Jak podle vás bude vypadat svět za deset let?

Technologické změny jsou dramaticky rychlé. Zavedení elektřiny, automobilového průmyslu či televize trvalo desítky let. Ovšem rozšíření internetu nebo chytrých telefonů trvalo už jen pár let. Nové technologie ovlivní svět rychlostí několika měsíců či týdnů. Všechno se neuvěřitelně zrychluje.

Jste technologickým optimistou?

Spíš bych se nazval realistou. Uvědomuji si řadu úskalí a rizik. Právě na ně se snažíme v 6D Academy upozorňovat, učit lidi, aby si z toho rychlého rozvoje brali jen to pozitivní a životaschopné.

V čem bude ta největší změna?

V profesi. Polovina profesí, které dnes známe, nezanikne, ale budou ji za nás dělat stroje. Třeba i tenhle náš rozhovor za vás nahraje a přepíše stroj, najde si k tomu vhodné zdroje a pošle vám ho na e-mail. Tím se změní nároky na vzdělání, budeme se celý život muset učit změnám.

Pojďme ještě závěrem k vašim koníčkům. Stál jste třeba v čele českého Klubu Formule 1 a zajišťoval například jízdu Miky Hakkinena a Davida Coultharda po Václavském náměstí.

Pocházím z Boskovic nedaleko Brna, závodnickou krev mám díky nedalekému Masarykově okruhu v sobě od malička. Jako kluci jsme byli posedlí formulemi. Niky Lauda, Graham Hill, Emerson Fittipaldi, to byli naši hrdinové. Když jsem o tom vyprávěl jednomu redaktorovi, dočetli se to pánové, co tu zakládali Klub Formule 1. Chtěli závody zviditelnit, dostat do televize. Časem mě zvolili prezidentem. Pro mě to byla skvělá příležitost, jak se dostat na nejlepší světové závody a seznámit s nejlepšími piloty.

Tehdy byla formule 1 na vrcholu, dnes je situace smutnější. Zdá se mi, jako by vedení závodů vůbec nereagovalo na moderní dobu a její trendy, úplně se míjí s mladou generací. To i letecké Red Bull Air Race zkrátily závody na několikaminutové úseky. Jednoduchá přehledná pravidla a krátkost, to je to, co mladí chtějí.

Formule 1 to aktuálně nesplňuje.

K tomu jste byl členem Národního divadla a dnes stojíte v čele festivalu Smetanova Litomyšl.

Opět to má spojitost s mým dětstvím, protože otec byl muzikant, sestra fantasticky zpívala, navíc oba byli sbormistry. I proto jsem k vážné hudbě byl veden.

Možná i proto mě tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid navrhl do rady Národního divadla. Byla to zajímavá léta. Chtěli jsme podobné instituce odstátnit, dám jim větší samostatnost. Podobně vedla má cesta ke Smetanově Litomyšli. Česká spořitelna byla a je jejím generálním partnerem, když jsem z ní odešel, nabídli mi, abych se stal prezidentem festivalu.

Dnes Litomyšl propojuje můj zájem o klasickou hudbu a moderní technologie. Ty zapojujeme ve velkém, abychom oslovovali mladší generace.

Například jsme vymysleli koncert, na kterém pomocí mobilní aplikace mladí hosté určovali, co se bude hrát za další písničku. Tak je to chytlo, že nechtěli odejít, přitom bylo těžké je tam dostat. Myslím si, že neexistuje záživná a nezáživná hudba, ale záživná či nezáživná forma její prezentace.

Listopad 2017 STUDENTA 21

JAK SE SLYŠÍ BARVY Jací se narodíme, takoví jsme. Se všemi pozitivy a všemi limitacemi. Proti přírodě se zkrátka vzepřít nejde. Anebo jde?

To víte, že jde! Své o tom může vyprávět britský umělec a první úřady uznaný kyborg Neil Harbisson. Narodil se barvoslepý a s nemilosrdností přírody se nesmířil. Namísto toho si nechal implantovat anténu, díky níž barvy slyší.

22 STUDENTA Listopad 2017

N

eile, jak tě vůbec napadlo řešit svou vadu anténou?

Nechtěl jsem vyřešit problém, můj záměr byl spíše umělecký. Chtěl jsem ukojit zvědavost, už od malička mě barvy zajímaly, věděl jsem, že existují, a pořád je někdo zmiňoval. To, že je nevidím, jsem nikdy nevnímal jako vadu, naopak si myslím, že vidět barvy může být na obtíž a člověku to odvádí pozornost. Přesto ve mně ale barvy budily zvědavost.

Když jsem vymýšlel svůj nový orgán, nechtěl jsem, aby nijak narušoval můj zrak ani moje další smysly. Chtěl jsem vymyslet úpně nový způsob percepce barev, tedy nový smysl, k němuž jsem potřeboval i nový orgán.

Autor: Marijana Šutová, foto: Future Port, Reuters

LIFE

→ Neil Harbisson:

protože je to tak pochopitelnější, barvy bych ale mohl díky anténě cítit, i kdybych byl hluchý.

Jak náročné to je, být v dnešní společnosti kyborgem?

Naše nadace Cyborg Foundation podporuje lidi, kteří se chtějí stát kyborgy nebo chtějí rozšířit svoje možnosti vnímání okolního světa. Překážky v tomto tu totiž samozřejmě jsou. První z nich je nedostatek svobody v rozhodování o implantaci nových orgánů. Lidé by podle nás měli mít právo sami rozhodovat o svém těle a jeho orgánech. S implantováním nových orgánů budoucím kyborgům má problém i většina doktorů, je to podle nich neetické. My si ale myslíme, že by všichni lidé měli mít právo vybrat si nejen vlastní pohlaví, ale i vlastní živočišný druh. Snažíme se také o to, aby kyborgové měli ochranu nad svými orgány, aby byly vnímány jako součást našeho těla, ne jako pouhý majetek. Pokud se mi někdo bude snažit sundat anténu, mělo by to být nahlíženo jako fyzické napadení, nikoli jako odcizení nebo zničení majetku. Jsou tu i další práva, jako například právo rozhodovat o tom, kdo bude vlastnit můj orgán, zda to budu já, nebo například společnost, která ho vyrobila apod., nebo také právo na digitální zabezpečení. Já například nejsem chráněn proti kyberútokům, takže pokud moji anténu někdo napadne a bude do ní posílat barvy a signály, nebude nijak stíhán.

Tvoje anténa je připojená k internetu, jak řešíš její kyberbezpečnost?

Proti hackerům se v podstatě nemůžu chránit vůbec.

Spousta z nich je velmi zručná, snadno si umí najít přístup k mojí anténě a posílat do ní libovolné barvy bez mého svolení.

Už jsi byl někdy takhle napaden?

Ano, jednou se mi to už stalo. Ale nebyl to vlastně útok, spíš jen vzkaz. Někdo mi skrz anténu poslal barvy obličeje. Líbilo se mi to, bylo to příjemné.

Všechno se pak vyvinulo během mého studia hudby, kdy jsem se zabýval i kybernetikou a propojením technologií se smyslovým vnímáním. Jak barva, tak i zvuk fungují na principu vlnění a pohybují se tedy v určitých frekvencích, tak mě napadlo, že bych mohl barvy vnímat podobně, jako vnímám zvuk.

Neruší se pak tvoje smysly? Když se třeba na někoho díváš, tak slyšíš jeho barvy a zároveň slyšíš to, co říká. Není těch vjemů najednou moc?

Smysly se nenarušují, protože mi anténa umožňuje úplně nový a odlišný způsob vnímání. Skrz ni přijímám vibrace barev přímo do lebky. Říkám, že barvy slyším,

Jak drahé je stát se kyborgem?

Nemá to nic společného s penězi, kyborgy se naopak stávají spíše chudší lidé. Jsou to ale především lidé, kteří se nebojí modifikovat vlastní mysl. Většinou jsou to umělci, kteří často zkoumají různé způsoby vnímání okolního světa, nebo lidé, kteří se rychle začnou nudit a stále hledají nové podněty. Tak to mám i já, proto jsem si vytvořil nový smysl. Vnímání se pro mě stalo monotónním a chtěl jsem rozšířit vlastní realitu. Je to zábavnější, když člověk do života zapojí i další způsoby vnímání. Podle mě je to nový způsob objevování. Celý svět už byl objeven, nyní je dalším krokem vytváření nových smyslů a nacházení nových způsobů poznání.

NEIL HARBISSON je první úřady uznaný kyborg, umělec a aktivista. Narodil se barvoslepý, ale díky anténě, kterou má nyní implantovanou v lebce, barvy slyší.

Anténa je zároveň připojená k internetu, takže může přijímat obrázky nebo videa přímo do lebky i z externích zařízení.

Spolu s umělkyní Moon Ribas založil v roce 2010 nadaci Cyborg Foundation, která se zaměřuje na pomoc budoucím i stávajícím kyborgům po celém světě.

O tom, jaký je život kyborga a jak to vlastně všechno funguje, jsme si s Neilem popovídali na futuristickém festivalu Future Port Prague, kde také přednášel.

Listopad 2017 STUDENTA 23

LIFE

CHTĚL BYCH ZJISTIT, JESTLI JE MOŽNÉ VYTVOŘIT ORGÁN, CO BY UMOŽŇOVAL MÍT SMYSL PRO HUMOR 24 STUDENTA Listopad 2017

Neměli bychom raději vyvíjet ty smysly, které už máme?

Myslím si, že je důležité obojí. Školy a vzdělávací systémy by se neměly zaměřovat jen na vyučování ve smyslu předávání informací. Měly by žáky spíše učit rozvíjet se a používat vlastní smysly. Jako malí bychom vlastní smysly měli rozvinout co nejlépe a nejdál, ale to se dnes neděje. Do žáků se cpou informace, které se musejí učit nazpaměť, tím se ale nevyvíjí jejich smyslové vnímání. Děti by například měly mít oblíbené noty, nejen oblíbené barvy, měly by umět podle sluchu rozpoznat, zda se jedná o D, C nebo F. Stejně tak by měly objevovat různé vůně a chutě, aby mohly třeba při jídle poznat, z čeho přesně bylo uvařené. Během prvních dvaceti let života bychom měli vyvíjet své prvotní smysly, když pak dosáhneme vlastního limitu, můžeme zapojit smysly nové.

Nejdříve jsme tam jako zdroj světla používali baterii, která byla přímo uvnitř zubu, ale nyní pracujeme na tom, aby se orgán mohl nabít sám při čištění zubů nebo při stisku zubů kinetickou energií.

Nyní také pracuji na časové neboli solární koruně, kterou si nechám implantovat do čela. Její pomocí ucítím vnější teplotu dvacet čtyři hodin denně, a podle toho budu moci detekovat, kolik je hodin. Takže když ucítím teplo uprostřed čela, budu vědět, že v Londýně je přesně poledne. Moje hlava bude vnímat polohu slunce v podstatě stejně, jako to dělá země. Po nějaké době, až si na to zvyknu, se chci naučit čas protáhnout nebo zkrátit. Budu se snažit korunu naprogramovat tak, aby mohla jednotlivé momenty zpomalit nebo zrychlit, mělo by to být napojeno na aplikaci, abych orgán mohl zvenčí ovládat. Bude to vlastně pokus aplikovat Einsteinovu teorii relativity na orgán.

Máš ještě další „nové“ orgány?

Ano, mám ještě zub, do kterého je implantováno světlo. To se ale spouští stiskem, takže je to problematické při jídle, a proto se to snažíme ještě vylepšit.

Máš ještě další nápady do budoucna?

Až se mi podaří vyvinout smysl času, chtěl bych zjistit, zda je možné vytvořit orgán, který by umožňoval mít smysl pro humor.

SPECIÁL | TECHNOLOGY

TECHNOLOGY Speciál

PARTNEŘI SPECIÁLU

→

Listopad Říjen 2017 STUDENTA 25

→

CO NÁM DALA SCI-FI? Jsme svědky, oběťmi i nadšenými uživateli vynálezů, o kterých by lidé před padesáti lety řekli, že… je znají z televize. Překvapeni? Nebuďte, vědecko-fantastická literatura, filmy a seriály měly v minulosti daleko větší představivost, než máme nyní. Daly nám roboty, mobilní telefony, bionické končetiny i hologramy. A co nás ještě čeká?

26 STUDENTA Listopad 2017

T

řeba kolonizace Marsu, cestování časem nebo teleportace. A možná i perpetuum mobile. Vědecký pokrok v těchto oblastech zatím nepřinesl tak markantní výsledky, vzdávat naděje bychom se ale neměli, protože v 60. letech fanoušci originálního Star Treku taky komunikátor kapitána Kirka nebrali jako něco, co za třicet let převrátí koncept komunikace úplně naruby. Nebo ano?

CO PŘINESL STAR TREK?

Star Trek jakožto všeobjímající a ucelená vesmírná sága přišla ve své kreativitě s mnoha futuristickými koncepty strojů, zařízení a vesmírných plavidel. Na jejich uvedení v masový prodej se ale čekalo několik

Autor: Petr Cieslar

Kirk to Enterprise a jiné

SPECIÁL | TECHNOLOGY

Pro představu, jak dlouho trvalo, než se mobilní technologie na trhu rozmohla, můžeme zmínit, že v Česku jsme si mohli mobilní telefon poprvé koupit teprve před 26 lety. Jednalo se o typ Nokia MD59 a původní cena se pohybovala někde nad hladinou 60 000 Kč.

A u mobilů Star Trek neskončil, naopak. Přišel třeba i s nápadem na tzv. univerzální jazykový překladač překládající nejen z různých forem pozemských jazyků, ale i těch nepozemských (ano, i z klingonštiny).

Google Translator dohnal Star Trek za nějakých třicet let. Přidal se i Skype, který momentálně real-timově překládá mezi osmi světovými jazyky. Kromě toho nám Star Trek ukázal, jak se pracuje s hlasově ovládaným počítačem, hojně užíval teleportaci, elektronické diagnostické přístroje, laserové zbraně a mnoho dalšího. Byť ne se vším přišel, rozhodně to výrazně zpopularizoval.

CO NÁM DALY STAR WARS?

desetiletí – kromě těch vesmírných plavidel tedy, v jejichž expanzi máme podle mytologie seriálu už nějakých třicet let zpoždění (a nevypadá to, že to někdy v blízké budoucnosti nějak zvlášť napravíme).

Star Trek městu i světu představil například koncept mobilního telefonu. Tedy pokud za mobilní telefon lze považovat něco, co můžete nosit u sebe, vypadá to jako krabička s odklopitelným víčkem (Pamatujete ty odklápěcí Motoroly a Alcately? Tak něco takového.) a je to užíváno za účelem komunikace – kdykoli a kdekoli.

Star Trek takovouto interaktivní krabičku představil hned v první sérii ságy natočené v roce 1966. Jednalo se o scénu, kdy slavný kapitán Kirk používá svou krabičku k tomu, aby si zavolal o pomoc (a pak už se jí nikdy nevzdal, byť mu ji všichni vždycky zabavovali).

Další ze sci-fi sérií, kterým se podařilo předpovědět moderní technologie, je jiná vesmírná sága (ta originální, prosím) – a to sága spojená s postavou a životními peripetiemi jistého Anakina Skywalkera (spoiler alert – v pozdějších dílech známého jako Darth Vader). V epizodě Star Wars V: Impérium vrací úder z roku 1980 je hlavnímu hrdinovi Luku Skywalkerovi useknuta světelným mečem (taky super vynález, mimochodem) ruka a následně je v místním vesmírném zdravotnickém zařízení světu i galaxiím představena technologie bionické končetiny. V současnosti je tato bionická náhrada díky technologickému boomu již na velmi vysoké úrovni, také nám to ale trvalo skoro čtyřicet let.

Obdobně také sága Star Wars definovala představu o hologramech a komunikaci. A to hned v první instalaci z roku 1977, ve Star Wars epizoda IV: Nová naděje.

Droid s vizáží odpadkového koše zvaný R2-D2 využívá k přehrání záznamu důležitého pro odstartování děje projekční hologram. Na dostupnosti a zdokonalené technologii hologramu se pracuje ještě dnes.

Výsledky těchto snah byly použity například k povolání Michaela Jacksona ze záhrobí při předávání Billborad Music Awards v roce 2014 (o etice tohoto činu můžeme polemizovat). V únoru tohoto roku se pak holografická technologie replikovala do podoby francouzského politika Jeana-Luca Melenchona v rámci volební kampaně tak, aby Melenchon mohl přednášet svou řeč na dvou místech současně.

CO NÁM DALY JINÉ „SCIFÁRNY“?

O propojení sci-fi a vědy by se dalo psát dlouze, vědci totiž potřebují sci-fi jako inspiraci stejně, jako sci-fi potřebuje vědce, aby všechny ty neuvěřitelné věci sestavili a uvedli v praxi.

V nekonečném výčtu sci-fi filmů alespoň do nějaké míry ovlivňujících vývoj technologií se nelze

STAR WARS SVĚTU PŘEDSTAVILY BIONICKOU RUKU UŽ V ROCE 1980 Listopad 2017 STUDENTA 27

SPECIÁL | TECHNOLOGY

Lákalo by vás cestovat na jiné planety?

16 % Ne

3 2% Ano

26 %

Spíše ne

26 %

Spíše ano

V TOTAL RECALLU MĚLI AUTONOMNÍ AUTA AŽ V ROCE 2084. MY JE PRÁVĚ TESTUJEME 28 STUDENTA Listopad 2017

nezmínit například o slavné klasice s Arnoldem Schwarzeneggerem s názvem Total Recall, která kromě zážitků implantovaných přímo do mozku zájemce o vzrušení přináší na světlo světa i samořiditelná auta. Děj je zasazen do roku 2084, takže tady jsme výjimečně napřed, jelikož autonomní auta jsou momentálně v testovací fázi hned u několika vývojářů (a to např. i v Česku).

Další věcí, bez které si jen stěží představujeme současný svět, je třeba tablet, o kterém padla poprvé zmínka (fyzicky i slovně) v Kubrickově 2001: Vesmírné odyseji a de facto i ve Star Treku v podobě tzv. PADDů.

DVĚ SCI-FI VÝZVY SOUČASNOSTI

První výzvou, před kterou lidstvo a zejména Elon Musk v těchto dnech a letech stojí, je expedice na Mars. O tom, jak by mohla takováto expedice dopadnout, je natočena celá řádka filmů – poněkud neslavně jako ve filmu Rudá planeta, s příchutí hororu jako ve filmu Duchové Marsu, bizarně jako ve

filmu Santa si podmaňuje marťany, anebo tak nějak realisticky jako ve filmu Marťan. V případě, že se na Mars chystáte, zcela jistě zhlédněte všechny, protože nikdy nevíte.

Druhou výzvou je pak vypořádání se s umělou inteligencí a způsobem jejího využití. Zda to s umělou inteligencí dopadne spíše apokalypticky jako v Matrixu a Terminátorovi, ne úplně idylicky jako v Ex Machině, anebo více či méně šťastně jako ve WALL-E, Her či v Já, robotovi, těžko říct.

Asi nejlépe tuto výzvu představují slova renomovaného fyzika a futurologa Stephena Hawkinga: „Člověk si může představit umělou inteligenci, která přelstí finanční trhy, překoná lidské vědce, nahradí vrcholné politiky či vynalezne zbraně, jejímž konstrukcím lidstvo nebude schopno rozumět. Jenže zatímco z krátkodobého hlediska záleží na tom, kdo bude umělou inteligenci vlastnit a kontrolovat, z dlouhodobého hlediska záleží na tom, zda vůbec umělá inteligence může být kontrolována.”

SM000003-2

→

ROBOTI V NAŠICH ŽIVOTECH Už devadesát šest let uplynulo od premiéry divadelní hry R. U. R., ve které Karel Čapek na radu svého bratra poprvé použil slovo robot jako označení umělé bytosti podobné člověku. V současné době se už ale toto slovo dávno neobjevuje pouze v literatuře. Jak jsou na tom roboti dneška?

30 STUDENTA Listopad 2017

P

osledních pár desítek let se neslo ve znamení obrovského technologického pokroku, který do našich životů přinesl mnoho nových možností. Počítače, notebooky, tablety, internet, mobily, chytré hodinky, různé aplikace a spoustu dalších moderních výdobytků už v dnešní době bereme jako běžnou součást našich životů. Za samozřejmost tak považujeme sledování aktuálních světových událostí v reálném čase, videohovory s lidmi na druhé straně planety, nakupování potravin, oblečení a dalšího zboží přes internet nebo seznamování přes mobilní aplikace. Ve výčtu věcí, které si lidé dřív neuměli ani představit (nebo jim je decentně našeptávaly sci-fi snímky a literatura) a pro nás už jsou zcela běžné, bychom mohli pokračovat ještě dlouho.

A vlak rozhodně nezastavuje, ba naopak!

Autor: Kristýna Dolejšová

R. U. R., WALL-E a Terminátor

NEDÁVNÁ ROBOTÍ POPRVÉ

Symfonický orchestr by se jen stěží obešel bez přítomnosti dirigenta. Nedávný koncert v italské Pise ovšem dokázal, že ho nemusí dirigovat výhradně člověk. Italského tenora Andrea Bocelliho a Lucca Philharmonic Orchestra totiž vedl při provedení slavných operních árií humanoidní robot YuMi, kterého vyrobila švýcarská společnost ABB. Před pár měsíci se zase robotickému systému ALIAS americké firmy Aurora Flight Sciences podařilo simulovaně přistát s boeingem 737. A pokud jste během léta vyrazili do Dubaje, mohli jste se setkat s robotickým strážníkem. Nová posila tamější policie je v životní velikosti člověka, má na sobě policejní uniformu a pohybuje se pomocí koleček. Zabudované kamery a software mu umožňují rozpoznat a následně porovnat lidský obličej s policejní databází, dotyková obrazovka na jeho hrudi pak slouží k nahlášení trestného činu, zaplacení pokuty nebo k poskytování rad turistům.

NAHRADÍ ROBOTI I VÁS?

Když vidíme, jak dobře se jim daří už dnes, stále vzrušeněji diskutujeme o tom, že by v horizontu několika let mohli roboti nahradit celou řadu profesí. Vědci Carl Benedikt Frey a Michael A. Osborne z Oxfordské univerzity dokonce ve své studii The future of employment: How susceptible are jobs to computerisation? vytipovali pomocí tzv. Gaussova klasifikátoru pravděpodobnosti ty, které patří vůbec k těm nejohroženějším.

Na pozoru by se podle jejich dat publikovaných v roce 2013 měli mít například pracovníci v telemarketingu, hodináři, pokladní, recepční, manikéři, pedikéři, číšníci, sekretářky, kuchaři nebo řezníci, u kterých je pravděpodobnost nahrazení přes devadesát procent. Naopak

třeba u výživových poradců, choreografů, sportovních trenérů, fotografů, právníků, zubařů a režisérů je pravděpodobnost zastoupení stroji velmi nízká.

Na základě těchto dat vznikl i web Willrobotstakemyjob.com, který dokáže okamžitě vyhledat, jaká je u více než sedmi set profesí procentní šance, že budou brzy vykonávány roboty. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky zveřejnilo minulý rok podobnou studii nesoucí název Iniciativa práce 4.0, která se zabývá možnými dopady informatizace a kybernetizace na pracovní trh. V horizontu dvou desetiletí by podle ní mohlo zaniknout deset procent pracovních míst, což by podle údajů o počtu zaměstnaných z roku 2015 znamenalo více než 400 tisíc pozic. Ve studii se ovšem zároveň píše, že kvůli stárnutí populace asi stejný počet pracovních sil ubyde.

K výrazným změnám pracovní náplně by pak podle ní mohlo dojít u dalších 35 procent pozic, což by se týkalo 1,4 milionu pracovních míst.

Některá pracovní místa by sice skutečně mohla zaniknout, zároveň by ale mohlo dojít k rozšiřování a také ke vzniku zcela nových pracovních pozic. „Využívání nových zařízení vyvolá samozřejmě také vznik profesí, které se budou starat o jejich údržbu a seřizování, o aktualizaci softwaru atd.,“ uvádí například studie. Její součástí je i návrh možných opatření, mezi které patří například podpora sebezaměstnání, nabídky dalšího vzdělávání nebo tvorby pracovních míst snížením daňové zátěže práce.

Trochu z toho ale přece jen běhá mráz po zádech, co? Většině z nás nicméně stejně nezbyde nic jiného než čekat, kdo nebo co, koho a kdy nahradí. Buď budeme za pár let nevěřícně kroutit hlavou, anebo budeme naopak nadšeni, hodíme nohy na stůl a budeme si užívat života. My doufáme v tu druhou možnost.

SPECIÁL | TECHNOLOGY

Za pár let tak budeme do práce jezdit samořiditelnými auty, naše lednička sama zahlásí, které potraviny nám došly, anebo je rovnou objedná, a kdo ví, co všechno si budeme moci sami doma vytisknout pomocí 3D tiskárny. Třeba rovnou i partnera (ano, díváme se na vás, sex-roboti).

V asijských zemích můžete už dnes navštívit restaurace, ve kterých vám jídlo připraví a naservírují roboti, v některých z nich vás dokonce během jídla pobaví zpěvem, tancem nebo vyprávěním. Otrávená a pomalá obsluha se tak už pozvolna stává minulostí.

Roboti přibývají také v nemocnicích po celém světě, kde jsou využíváni během operací, pomáhají lidem při rehabilitacích nebo na recepci poskytují potřebné informace. Usnadňují práci také ve skladech, kde třeba manipulují s těžkými a vysokými regály se zbožím, a pomáhají také při přírodních katastrofách, protože se mohou dostat na místa, kam by lidé nemohli nebo by to pro ně bylo příliš nebezpečné.

SIEMENS ODMĚŇUJE NADĚJNÉ STUDENTY! Studujete technický nebo přírodovědný obor?

Tak pozor – společnost Siemens letos spolu s významnými představiteli vysokých škol a Akademie věd České republiky vyhlásila už dvacátý ročník soutěže Cena Wernera von Siemense, která oceňuje talentované studenty za jejich závěrečné práce. Nechte se také odměnit a přihlaste svou diplomku nebo dizertačku! Ještě jste žádnou nenapsali?

Doporučte kamarádovu – pokud vyhraje, nemine vás odměna deset tisíc korun. Mezi vítěze se letos rozdělí rovný milion, tak neváhejte a hlaste se. Čas máte do 27. listopadu.

Listopad 2017 STUDENTA 31

SPECIÁL | TECHNOLOGY ADVERTORIAL

Singularita ale nehrozí Chytré telefony, domy a nakonec i chytří kolegové, kteří nás v práci nahradí. Anebo ne? Už dnes kolikrát v call centrech nebo na helpdesk linkách nehovoříte s člověkem, ale se systémem, a inteligentní automatizace bude v příštích letech do našich životů pronikat ještě hlouběji. Máme se jí bát? Na názor jsme se zeptali Karla Kohouta ze společnosti Accenture.

32 STUDENTA Listopad 2017

K

Dáte nám příklad nějakého takového řešení?

Každá firma musí někde udržovat informace o svých klientech. V mnoha případech jsou informace udržovány v několika systémech. Například při změně telefonního čísla, dokladu totožnosti anebo adresy je nutné tyto údaje ve všech systémech ručně zkontrolovat a aktualizovat. Takových požadavků může být i několik tisíc měsíčně. Pro jednoho z našich klientů na českém trhu jsme implementovali automatizaci, která tyto požadavky ve všech jejich systémech zkontroluje a aktualizuje.

Pro britský trh pak naše firma vyvinula například poradce pro hypotéky. Tomu můžete prostřednictvím

Autor: Pavlína Doležalová, foto: Jan Mudra

→ VIRTUÁLNÍ PRACOVNÍ SÍLA JE NA VZESTUPU

arle, o inteligentní automatizaci zatím slýcháme zejména v souvislosti s chytrými domácnostmi, kde kybersystémy monitorují různé funkce domu (vytápění, světlo apod.). Tím to ale nekončí, je to tak?

Opravdu to domy nekončí, dalších uplatnění chytré automatizace je celá řada. My v Accenture ji pomáháme firmám uplatnit například při zpracování různých typů požadavků od jejich zákazníků. Účelem je zefektivnění služeb prostřednictvím chytré automatizace, a tak mimo jiné navýšení kvality či rychlosti odpovědi.

chatu popsat, jakou nemovitost si chcete koupit, jaká je vaše současná životní situace a on vyhodnotí, jaký produkt a jaké parametry jsou pro vás nejvhodnější.

Takže se s automatizovanými systémy tohoto druhu setkáváme běžně už dnes?

Samozřejmě a na mnoha místech, často o tom ale vůbec nevíme. Příkladem je třeba Google Translator (který používá algoritmy strojového učení) nebo technologie takzvaných virtuálních agentů, které se rychle dostává zájmu mnoha firem. Virtuální agent je systém, který je schopen porozumět jak psané, tak mluvené řeči a na základě „přednaučených“ pravidel nebo kontextu odpovědět, případně se i dále učit.

Typicky se toto řešení nasazuje na první úroveň zákaznické podpory, kam zákazník zavolá s dotazem či problémem, například že mu nefunguje počítač. Anebo třeba v digitálním marketingu ve formě různých pokročilých chatbotů.

Vy v Accenture také pomáháte call centrům, nebo se soustředíte na jiné obory?

Pomáháme firmám napříč všemi obory, ať už jsou to finanční instituce jako banky, pojišťovny, firmy zabývající se výrobou, jako jsou automobilky či společnosti zaměřené na nerostné bohatství nebo telekomunikace. Využíváme toho, že firmy mají snahu se zlepšit a chtějí být progresivnější ve způsobu zpracování informací a v reakcích na poptávku zákazníků.

Inteligentní automatizaci jste zavedli i u vás v Accenture, je to tak?

Ano, je to tak. Ve velké míře využíváme tzv. virtuální pracovní sílu. Máme velké portfolio služeb, kde klientům poskytujeme různé administrativní služby jako například účetnictví, stížnosti a fakturace. Když dnes domlouváme s klienty takovéto projekty, už dopředu počítáme s tím, že část objemu práce bude prováděna za pomoci automatizace. Díky nasazení chytrých algoritmů jsme za posledních několik let v našem centru „narostli“, co se týče objemu práce, ale máme pořád stejný počet lidí.

To zní skvěle. Nenesou s sebou ale robotické systémy také nějaká rizika?

Myslím si, že se v tomto směru není příliš čeho obávat.

V oblasti byznysu se tyto algoritmy zaměřují na základní aktivity. Rizika umělé inteligence jsou často spojována se ztrátou zaměstnání pro část lidí, nicméně je to stejné, jako byla kterákoli jiná průmyslová revoluce, kdy se stroje hromadně nasazovaly na práci, kterou vykonávaly lépe než lidi (kombajn, montážní linka atp.), čímž došlo k transformaci pracovní síly.

Určitě bych se nebál žádných sci-fi katastrofických scénářů ani toho, čemu se říká singularita – tedy bodu, kdy stroje budou chytřejší než my. Dnešní

chytré algoritmy řeší určitou velice konkrétní skupinu problémů.

Jak jste zmínil, mnoho lidí se začíná v souvislosti s robotikou a automatizací obávat, že do budoucna o svou práci přijde. Co vy na to? Mottem vaší společnosti je „People first“.

Ano, to je velmi ožehavé téma. Nicméně my se na to díváme tak, že pomáháme firmám a klientům fungovat v takovém režimu, aby se lidé mohli věnovat aktivitám, které mají přidanou hodnotu. Roboti nezastanou pozice, které vyžadují například kreativní uvažování. Díval bych se na to tedy spíše jako na transformaci práce než na úbytek pracovních míst.

Jak říká i naše motto, jde nám o to, využít lidský potenciál tam, kde je to opravdu potřeba (např. v některých případech komunikace se zákazníkem) a neplýtvat jím zbytečně tam, kde potřeba není. Naším cílem je především nahradit stereotypní činnosti, při kterých je lidský potenciál ubíjen opakujícími se administrativními pracemi. Stroji nevadí, že pracuje 24 hodin denně a překopírovává data z jednoho systému do druhého.

Také vzniká spousta nových pozic, primárně zaměřených na práci s těmito chytrými algoritmy a roboty, kteří mají lidskou práci usnadnit a dovést ji k vyšší efektivitě.

Jaké pozice máte v tomto smyslu například na mysli?

Někdo musí chytré roboty konstruovat, dávat jim úkoly, učit je. Hledáme nové zaměstnance, kteří by se tímto rychle rostoucím oborem chtěli zabývat. Všimněte si, kolik zpráv v médiích referuje o nových využitích umělé inteligence. Stejně tak poptávka trhu po lidech, kteří mohou roboty aplikovat, je poměrně velká.

V čem vy osobně vidíte největší přínos těchto robotických systémů?

Moc se mi líbí myšlenka, že se pro mě jako zákazníka zvedne kvalita služeb. To znamená, že na své dotazy dostanu vždy správnou odpověď a vždy ve chvíli, kdy ji potřebuji a kdy si o ni řeknu, nehledě na pracovní hodiny.

Jak se tyto systémy budou vyvíjet do budoucna?

Jak by podle vás mohla vypadat spolupráce lidstva a robotů třeba za dvacet třicet let?

Moje představa je taková, že za dvacet až třicet let už všichni budeme mít na nějakém chytrém zařízení svého virtuálního asistenta, který nám pomůže plánovat schůzky a zařizovat to, co potřebujeme. Budeme s ním komunikovat v přirozeném jazyce a nebudeme muset něco ťukat do počítače. Chytré algoritmy nám budou pomáhat, abychom se neubíjeli mechanickými a stereotypními činnostmi, ale naopak využili svou mentální kapacitu ke kreativním činnostem a k dalšímu poznávání.

ACCENTURE Accenture je globální společnost poskytující odborné služby a řešení v oblasti strategií, poradenství, digitálních technologií, technologických služeb a podpory podnikových procesů. Automatizace a robotika se úzce dotýkají profesní sféry odborníků z Accenture, kteří aplikují moderní technologické trendy v čele s umělou inteligencí. Ve svém týmu také nadšeně vítají studenty a absolventy, a to napříč obory a odvětvími.

→ Accenture.cz

Listopad 2017 STUDENTA 33 SM000065

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ NA AI JSME PRÁVNĚ PŘIPRAVENI Na autonomní auta ještě nestačíme

ADVERTORIAL

TAYLOR WESSING Pro Taylor Wessing je právo duševního vlastnictví, informačních technologií a ochrana osobních údajů stěžejním zaměřením.

Celosvětově patří tato advokátní kancelář dokonce mezi špičky v tomto oboru. „Naše právní praxe není žádná rutina, každý případ je jedinečný a přináší nové výzvy. Je to práce velmi kreativní,“ říká Karin, která se svými klienty řeší například licence k novým technologiím, práva k automatizovaně shromažďovaným datům nebo zákonnost zpracování osobních údajů.

Zajímá vás právní kariéra v této oblasti?

V Taylor Wessing zrovna nabírají!

→ taylorwessing.com → recruiting-czech-republic @taylorwessing.com 34 STUDENTA Listopad 2017

Za tak prudkého vývoje vědy a techniky, kterého jsme dnes svědky, není v lidských silách 100% předjímat všechny situace, v nichž se může ocitnout třeba takový samoučící se robot. Když vás omylem zraní, kdo je na vině?

Podle současného práva jeho vlastník nebo provozovatel. Co když se ale robot odchýlil od programu? A co když vám chytrá lednička nechá zkazit všechno jídlo? O úskalích právních aspektů věku umělé inteligence jsme si povídali s Karin Pomaizlovou, partnerkou advokátní kanceláře Taylor Wessing Praha.

V

y se specializujete právě na problematiku práva v souvislosti s digitálním věkem. Co je podle vás v tomto směru největší výzvou?

Momentálně jde hlavně o nakládání s daty.

Denně si předáváme neuvěřitelné množství dat – za každé dva dny dnes lidstvo vytvoří stejné množství informací, jako vytvořilo dohromady do prvních let 21. století. Praxe posledních let také dokazuje, že v současné ekonomice představují data velkou majetkovou hodnotu. A vzhledem k tomu, že obecně ztrácíme svou přirozenou ostražitost, je nutné si možnost zneužití našich dat stále připomínat.

To se týká i našich osobních údajů, že? EU například od příštího roku zavádí nařízení, které zpřísňuje jejich sběr a nakládání s nimi.

Ano, je to tak, 25. května 2018 vstupuje v platnost nařízení o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation) a pravidla v něm nastavená budou muset dodržovat všechny firmy, které poskytují jednotlivcům služby na území EU, tzn. i velcí poskytovatelé se sídlem mimo EU, jako např. Google či Facebook. Pokuty za nedodržení tohoto nařízení lze udělit až do výše 20 000 000 eur, nebo do výše 4 % celkového ročního obratu firmy celosvětově za předchozí finanční rok – podle toho, která hodnota je vyšší. Toto nařízení v podstatě ošetřuje to,

že o nás nelze automatizovaně shromažďovat data, aniž bychom o tom věděli, a pokud se neuplatní jiný zákonný důvod ke zpracování, pak pouze s naším souhlasem. Nebude už navíc ani možné tento náš souhlas vynucovat např. odmítnutím poskytnutí služby, jak se to dosud v některých případech praktikovalo.

Jak se vlastně jako uživatelé můžeme bránit tomu, aby se o nás sbíraly informace, které nechceme, aby se sbíraly?

Každý má právo vznést dotaz, jaké osobní údaje jsou o něm shromažďovány a zpracovávány a k jakým účelům. Pokud udělil souhlas k jejich zpracování, tento může také kdykoli odvolat. Pakliže jsou jeho osobní údaje zpracovávány v rozporu se zákonem, např. ne­ udělil souhlas s jejich zpracováním a správci nedosvědčí jiný zákonný důvod ke zpracování, může vznést námitku proti takovému zpracování a požadovat likvidaci osobních údajů. Může rovněž vznést stížnost k Úřadu na ochranu osobních údajů.

Přejděme od dat k technologiím. Jsme jako společnost právně připraveni na nástup robotů s AI? V současné době máme obecnou právní úpravu, kterou lze vztáhnout i na roboty s AI. Robot s AI totiž není „tvorem“ sui generis, je to stále jen věc v právním slova smyslu, za kterou zodpovídá jednak výrobce (pokud jde o vadu věci) a jednak její vlastník, resp. uživatel, tedy ten, kdo má nad věcí vykonávat dozor (pokud jde o škodu způsobenou věcí).

Co autonomní auta, jak je na ta právně nahlíženo?

Právní odpovědnost za auta ovládaná softwarem se řeší, v současné právní úpravě ale ještě samočinný automobil neexistuje – řidič má stále povinnost mít ho pod kontrolou. Výrobci na toto upozorňují v uživatelských manuálech. Nejde tedy o „autopilota“ v tom smyslu, že se auto řídí zcela samo. Z právního hlediska tedy za dopravní nehodu nese stále odpovědnost jeho řidič. V případě, že systémy nefungovaly, jak měly, se může vlastník vozidla domáhat eventuálně náhrady škody po výrobci z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Z právního hlediska je ale velice sporné, zda v případě selhání softwaru nese výrobce odpovědnost za vzniklou škodu i v případě, kdy se prokáže, že se řidič nevěnoval řízení tak, jak měl.

Je nějak právně ošetřeno využití dronů?

Není daleko doba, kdy se drony stanou nedílnou součástí našeho života a budou nám pravidelně doručovat zboží – příklad internetového prodejce je už realitou.

Už dnes je tak jednoznačně vymezeno několik typů škod a právní odpovědnosti za ně. Pokud způsobí dron škodu třetí osobě, odpovídá za ni provozovatel dronu z titulu odpovědnosti z provozu dopravních prostředků anebo provozní činnosti, tedy provozovatel služby.

A pokud je škoda způsobená vadnou věcí, pak musí nahradit škodu ten, kdo byl povinen plnit určitou aktivitu a použil přitom vadnou věc. Tedy opět provozovatel služby. Ten se může domáhat následně náhrady škody po výrobci vadné věci.

A co chytré spotřebiče? Když mi například někdo nahackuje chytrou ledničku a nechá zkazit všechny potraviny, po kom mám chtít náhradu?

Způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci, tedy vy. Pokud se prokáže, že je škoda způsobená vadou výrobku, můžete se domáhat náhrady škody po výrobci. A pokud někdo úmyslně zaútočí na věc a přeprogramuje ji a způsobí tím škodu, pak se může jednat o trestný čin. Primární je však v těchto případech prevence, tj. zabezpečení domácích spotřebičů a věcí napojených na internet obecně proti nezákonnému vniknutí.

Pojďme se spolu trochu zasnít – jaké právní problémy se podle vás budou v souvislosti s technologiemi řešit třeba za třicet let?

Vzhledem k tomu, že např. nový občanský zákoník

se připravoval dvanáct let a deset let trvalo, než byl schválen jeho věcný záměr, pak nečekám dramatické změny na poli občanského práva.

Očekávám, že ačkoliv základní pravidla jsou dána obecnými právními předpisy, jako tomu bylo dosud, praxe přinese potřebu kazuisticky upravit některé životní situace, kde bude docházet ke zneužívání technologií nebo ke sporům. Takže bude přijata řada novel a nových zákonů či předpisů na úrovni EU, které budou reagovat na potřeby praxe. Je zcela přirozené, že v takovém případě právo teprve zpětně reaguje na nastalé problémy v praxi, a to s několikaletým zpožděním. V mezidobí však je třeba nalézat právo v soudní praxi za použití obecných právních předpisů. Rovněž budou fungovat různé iniciativy v rámci jednotlivých oborů, jelikož bude třeba nastavit technické standardy, eventuálně etická pravidla pro ten který segment průmyslu, oborů lidského podnikání. Například už nyní fungují pracovní skupiny zabývající se standardizací v rámci internetu věcí.

Listopad 2017 STUDENTA 35 SM000050

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ Budoucnost energetiky:

OBNOVITELNÉ ZDROJE, JÁDRO A CHYTRÁ DISTRIBUCE Jestli něco splňuje definici dynamicky se rozvíjejícího oboru, je to energetika.

Byť jaderné elektrárny zůstávají nejvýkonnější a nejčistší stálicí, zaznamenáváme v posledních letech také obrovský pokrok v oblasti vývoje technologií obnovitelných zdrojů. K tomu masově proniká do všech segmentů práce s energií digitalizace a robotizace, vznikají chytré sítě, chytré domy a elektroauta.

Závislost společnosti na elektřině tak roste a nároky nás spotřebitelů se zvyšují.

Jak to energetické společnosti zvládají? Zeptali jsme se ve Skupině ČEZ.

mají špičky v době, kdy většinou v domácnosti nikdo není.

Výzvou pro novou energetiku je tak zejména to, jak elektřinu vyrobenou obnovitelnými zdroji v těchto špičkách uložit pro pozdější spotřebu. Toto zatím vyřešeno nebylo a je jasné, že alespoň ve střednědobém horizontu bude třeba mít k dispozici i robustnější klasické zdroje, které jsou schopny vyrábět elektřinu stabilně a kdykoli.“

VYČERPÁNÍ UHLÍ A ČISTÉ JÁDRO

E

ADVERTORIAL

vropa i celý svět postupně míří k výrobě elektřiny ze zdrojů, které jsou co nejšetrnější k našemu okolí. „Například Německo vyrábí z obnovitelných zdrojů už třetinu své elektřiny a i podíl v Česku roste a bude nadále růst,“ říká Pavel Cyrani, ředitel Divize obchod a strategie Skupiny ČEZ. Obnovitelné zdroje energie, jakými jsou například větrné a solární elektrárny, ovšem stále čelí jednomu hlavnímu problému, který zatím nebyl vyřešen. Kvůli němu je také mnoho kritiků označuje za nespolehlivé. „Tyto elektrárny vyrábějí, jen pokud svítí slunce nebo fouká vítr. Zákazníci ale svoji spotřebu nechtějí odkládat na dobu, až vysvitne slunce,“ vysvětluje Pavel Cyrani. „Ráno a večer, kdy zákazník elektřinu potřebuje nejvíc, solární elektrárny navíc vyrábějí málo nebo vůbec, a naopak 36 STUDENTA Listopad 2017

Takovými zdroji jsou standardně jaderné a uhelné elektrárny. „U uhlí postupně dojde k útlumu s ohledem na stále přísnější emisní limity, ale i na vyčerpání domácích zásob. Jaderná energie je oproti tomu jediný velkokapacitní zdroj, který neprodukuje emise CO2 a dalších skleníkových plynů,“ říká HR manažer Skupiny ČEZ Pavel Šimák. „Jaderná energie se navíc s obnovitelnými zdroji přirozeně doplňuje, celosvětově tak bude významnou roli hrát i za dvacet třicet let.“ Za hypotetických třicet let by podle Šimáka už také mohly nějakou dobu vyrábět nové bloky jaderné elektrárny Dukovany, jejichž výstavba je momentálně v plánu, a možná by mohly přibýt i nové bloky v Temelíně. „Nové elektrárny budou bezpečnější a účinnější než ty současné, budou produkovat méně radioaktivních odpadů a také půjde lépe regulovat jejich výkon, tak aby vyráběly podle momentální poptávky. V řadě zemí již budou fungovat také malé modulární reaktory, na jejichž výzkumu a vývoji se aktivně podílí i Česká republika. Je možné, že tyto malé, bezpečné reaktory využije i české teplárenství. Kromě toho bychom za třicet let také už mohli mít první výsledky z demonstračního fúzního reaktoru.“

CHYTRÉ SÍTĚ, CHYTRÉ DOMY, CHYTRÁ DISTRIBUCE

Společně s proměnou tradičních zdrojů energie a decentralizací výrobních zdrojů se mění také distribuce elektřiny. Vznikají tzv. chytré sítě, které propojují distribuční sítě s digitálními technologiemi a umožňují nepřetržitou oboustrannou komunikaci mezi výrobcem a spotřebitelem v reálném čase. A mění se i tradiční role obou stran – lidé, kteří si pořídí fotovoltaiku na střechu rodinného domu, mohou své přebytky dodávat do sítě a ze spotřebitelů se tak zároveň stávají i výrobci.

Váš chytrý dům tak s pomocí smart grids například zatopí, když se blížíte ze školy nebo z práce domů, přepne ohřev vody na fotovoltaiku, když hodně svítí sluníčko, nebo přebytečnou elektřinu ze solárních panelů uloží do baterie pro pozdější využití, případně dodá zpátky do sítě, aby ji mohl využít někdo jiný.

Energeticky náročné činnosti (např. praní nebo nahřátí vody v bojleru) pak automaticky proběhnou v době, kdy je nejlevnější elektřina. To vše, aniž byste vy sami museli cokoli řešit.

To logicky klade zvýšené nároky na provoz a bezpečnost distribuční sítě. Aby zůstala spolehlivá, musí se těmto změnám přizpůsobit. I v distribuci se tak začíná výrazně projevovat digitalizace.

PĚT SET ZAMĚSTNANCŮ V PĚTI LETECH

Díky těmto trendům a změnám, které buď již probíhají, nebo brzy probíhat začnou, je distribuce jedním z nejprogresivněji se rozvíjejících segmentů práce v energetice.

„Aktuálně v tomto směru řešíme zejména skutečnost, že v příštích pěti letech může z oblasti distribuce elektřiny odejít téměř pět set našich zaměstnanců do starobního důchodu,“ říká Pavel Puff, manažer Útvaru strategický nábor Skupiny ČEZ. „Už dnes se proto snažíme s dostatečným předstihem řešit obměnu personálu a nabíráme novou, nastupující generaci energetiků. Odcházející zaměstnanci rovněž mají dostatečný prostor pro předání svých zkušeností a znalostí novým kolegům, fungují jako jejich garanti.“

ŠANCE PRO MLADÉ

Mezi nové zaměstnance ČEZ Distribuce velmi často patří i čerství absolventi středních a vysokých škol, kterým se tu nebojí dávat příležitosti. „Ročně jde o desítky mladých lidí,“ potvrzuje Pavel Puff s tím, že práce je tu různorodá a každý si v ní dokáže najít to své. „Pracovníky u nás v distribuci hodně baví práce venku, byť nejde samozřejmě jen o tu,“ říká. „Občas pracují v těžko přístupných terénech a využívají k tomu různorodé dopravní prostředky, od terénních vozů až po sněžné skútry. Navíc mohou využívat i ty nejmodernější technologie, např. chytré elektroměry, a užijí si i trochu toho adrenalinu – například v našem elitním týmu, který pracuje doslova pod napětím, nebo třeba při kalamitách, kdy na ně spoléhají desetitisíce lidí. Výsledek jejich práce není virtuální, ale je okamžitě vidět – buď se svítí, nebo ne –, což posiluje jejich pocit dobře odvedené práce.“ Tak co, taky už se vidíte na sněžném skútru, jak svištíte připojit východní Čechy zpátky do sítě? :)

ZAJÍMÁ VÁS ELEKTROTECHNIKA? Staňte se součástí její transformace do digitální éry. ČEZ Distribuce se v příštích pěti letech chystá obsadit až pět set pracovních míst, a to klidně i absolventy! Hledají hlavně elektromontéry, provozní elektrikáře a servisní techniky elektrických zařízení, ale pokud vás elektrotechnika a slabo/silnoproud zajímají, určitě najdou uplatnění i pro vás.

Stačí se podívat, jaké máte možnosti:

→ kdejinde.cz Listopad 2017 STUDENTA 37 SM000046

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ ČEKAJÍ NÁS TRAMVAJE BEZ ŘIDIČE? Když se zadaří, třeba už do deseti let

O samořiditelných automobilech se mluví stále víc, málokdo si ale možná uvědomuje, že se autonomie může docela dobře týkat i hromadné dopravy.

Zatímco se ve světě do provozu nasazují malé autonomní autobusy, ve Škodě Transportation přemýšlejí o chytrých tramvajích, co se řídí samy. A byť nás od nich ještě dělí pěkný kus cesty a pořádný díl práce, nejsou ani zdaleka sci-fi. Do ne tak daleké budoucnosti tramvajové dopravy jsme nahlédli s Jiřím Vokounem, produktovým manažerem plzeňské Škodovky.

ADVERTORIAL

PRAŽSKÉ TRAMVAJE JSOU UNIKÁTNÍ „Praha má jednu z nejčlenitějších tramvajových sítí na světě, což klade na vozidla celou řadu speciálních nároků.

Vozidlo pro Prahu tak muselo být 100% nízkopodlažní – šlo vlastně tehdy o první takové vozidlo v ČR – muselo mít otočné podvozky, projet i stísněnými částmi historického města atd. Unikátní na této tramvaji je především přímý pohon kola trakčním motorem bez použití převodovky.

Když si představíte, že by vedle šestnácti motorů muselo být na vozidle použito i šestnáct převodovek, je zřejmé, že se jedná o velkou úsporu.

V současnosti je to jediný takový podvozek na světě.“ 38 STUDENTA Listopad 2017

J

iří, jaké nejzávažnější změny se v tramvajové dopravě udály za posledních třicet let?

Jednoznačně největší změnou byl přechod od vysokopodlažních vozidel k těm nízkopodlažním, protože snadná a rychlá dostupnost prostředku cestujícím je jedním z klíčových kritérií moderní hromadné dopravy. Nízká podlaha zpřístupňuje vozidla osobám se sníženou pohyblivostí, zvyšuje komfort cestování a také usnadňuje a zrychluje výměnu cestujících na zastávkách.

Tato změna si vyžádala i celou řadu nových technických řešení, jakým bylo například rozšíření podvozků s nápravnicí a nové uspořádání pohonů kol.

Došlo vlastně k celkové změně konfigurace vozidel – všechna relativně těžká zařízení, která byla původně umístěna pod podlahou, se musela nově přemístit na střechu, což vyžadovalo potřebu zásadně změnit pevnostní strukturu tramvajového skeletu atd.

Od minulosti přejdeme do současnosti. Jaké technologické trendy pozorujete?

Všechny aktuální trendy se přímo nebo nepřímo týkají potřeby zvýšení efektivity provozu vozidel, jejich přepravního a provozního komfortu a spolehlivosti a bezpečnosti jejich provozu. Začínají se tak používat stále lehčí, nehořlavé a současně ekologické materiály, k výrobě dílů a systémů se začínají používat vyspělejší technologie známé zatím spíše ze sériové výroby nebo z vývojových laboratoří, do vozidel se postupně dostává vyspělejší autodiagnostika a podobně.

Už v blízkém budoucnu budou tramvaje určitě lehčí, tišší, jejich exteriér bude esteticky spíše minimalistický a bude řešen i s ohledem na bezpečnost při kolizích.

To samé se dá říci i o interiéru. Obecně se zlepší vnitřní tepelný komfort cestujících při současném snížení

energetické náročnosti topení a chlazení a do vozidel se postupně dostanou i další služby pro cestující. Řidičům pak budou v řízení vozidla pomáhat asistenční systémy, jejichž cílem bude především snížení rizika dopravních nehod.

Tlak na rychlejší dopravu a zvyšující se hustota provozu kladou na řidiče požadavky, které už teď nelze člověkem uspokojivě plnit po celou dobu řízení.

Asistenční systémy tak budou určitým předstupněm k plně autonomním vozidlům.

Takže nás podle vás v budoucnu čekají i samořídicí tramvaje?

Rozhodně. Lidský faktor se totiž postupně stává tím nejslabším článkem celého dopravního systému a autonomní provoz má za cíl tento slabý článek postupně eliminovat.

Máte nějaký odhad, kdy bychom se mohli autonomních tramvají dočkat?

Na rychlost vývoje a termín realizace autonomních vozidel má vliv celá řada faktorů, které se těžko odhadují.

Na jedné straně se v oblasti tramvají s touto problematikou teprve nesměle začíná a na straně druhé jsou ve světě už dnes do zkušebního provozu nasazovány první malé plně autonomní autobusy. Technologie potřebné k realizaci určitého stupně autonomního provozu budou tedy pravděpodobně už brzy ověřeny v reálném provozu a budou nám k dispozici, což náš přechod k autonomii výrazně ulehčí.

Dalším důležitým faktorem je například i poptávka zákazníků a společnosti. Například nová trasa pražského metra by už měla využívat autonomních vozidel.

Když se vše osvědčí a bude ochota, tak se třeba začne na určitých trasách mluvit i o autonomních tramvajích.

Řekněme, že by bylo krásné vidět za deset let tramvaj, jak sama bezpečně a tiše projíždí městem a spolehlivě slouží cestujícím.

Takže podle vás i v budoucnu zůstaneme na zemi?

Nebudou nadzemní dráhy, nebudeme létat? :) Jediným důvodem pro budování nadzemní dráhy je nedostatek místa na povrchu, to se nás ale zatím netýká.

Je tu totiž stále dost místa na vybudování lepší povrchové infrastruktury, jen je zatím tohle místo obsazeno tím nejméně efektivním a současně čím dál méně pohodlným, bezpečným a spolehlivým způsobem přepravy – osobní automobilovou dopravou.

Až komfortní, rychlá a bezpečná hromadná povrchová nebo podpovrchová doprava zvítězí ve velkých přelidněných městech nad auty a až nám jednou nebude stačit, tak se možná pustíme i do dalších pater dopravní infrastruktury. Na to je ještě relativně dost času.

Jak a kdy budeme ve městech létat, to si nedovolím odhadovat. Gravitace nás stále nekompromisně přitahuje k zemi a létání je zatím efektivní jen na delší vzdálenosti. Nebuďme ale smutní, jsem přesvědčen, že se toho dá stále hodně vylepšovat i na zemi. :) Když se trochu odborně zasníme – jaká je podle vás budoucnost tramvajové dopravy za dvacet třicet let?

Věřím, že největší změny přijdou v oblasti autonomního provozu a v oblasti variabilní konfigurace vozidel a uspořádání interiéru. Zkuste si třeba představit

vozidlo, které městem provede naprosto spolehlivé automatické řízení. Vozidlo bude umět měnit svoji délku (přepravní kapacitu) a uspořádání interiéru od komfortního se sedadly až po velkokapacitní určené jen pro stojící cestující. A to vše dle aktuálních přepravních potřeb v daném čase a oblasti.

Když bude navíc někdo chtít, tak místo řidiče může být ve vozidle pouze jakýsi stevard, jehož hlavním úkolem bude například určitý servis cestujícím. Vy si během cesty v takovém vozidle třeba nakoupíte potraviny, které na vás pak budou čekat ve vaší cílové zastávce.

ZROD NOVÉHO NÁPADU „Studenti a mladí absolventi nejsou ještě tak spoutáni praxí a zkušeností a mají větší sklon k vymýšlení nových věcí. Skutečně dobrý nápad je ovšem jen takový, který se dá nějak realizovat a přináší zlepšení,“ říká Jiří Vokoun, který ve svém týmu soustřeďuje mnoho mladých techniků ještě na škole nebo čerstvě po ní. „Věřím, že i ten na první pohled nejhloupější nápad může zrodit jiný, daleko zajímavější. Je důležité o nich mluvit, tříbit je a vylepšovat.

Pak se třeba zrodí i ten správný (realizovatelný) futuristický nápad.“ Chcete se taky podílet na těch správných nápadech, co zahýbou světem hromadné dopravy? Škoda Transportation s vámi bude ráda spolupracovat třeba už od druháku.

→ skoda.cz/kariera Listopad 2017 STUDENTA 39 SM000060

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ HOMO DIGITALIS Nový evoluční stupeň člověka Žijeme v exponenciální době – od objevu inovace až k jejímu rozšíření už nepotřebujeme století ani desetiletí, mnohdy dokonce už nejsou potřeba ani měsíce. Vše se zrychluje, digitalizuje a virtualizuje a do toho všeho nastupuje nový evoluční stupeň člověka, který je v on-line světě doma. Seznamte se – homo digitalis.

R

ADVERTORIAL

ZAUJAL VÁS VODAFONE? Tak to vás možná bude zajímat, že kromě klasických pozic nabízí čerstvým absolventům i dvouletý program Discover plný rotací a školení. A pro ty z vás, kdo ještě studujete, je tu i půlroční stáž v rámci programu Internship, anebo roční až tříletý program Apprenticeship.

Podívejte se, co vám bude nejvíc vyhovovat na:

→ Vodafone.cz/kariera

ozmach digitalizace není jen o robotech, AI nebo autonomních autech, do našich životů proniká už dnes na mnoha úrovních.

Stále častěji využíváme samoobslužné kanály, nakupujeme on-line a problémy řešíme také raději tak – a to i ve vztahu ke společnostem, jejichž služeb využíváme. „Zákazníci se v poslední době naučili hodně chatovat na našich stránkách nebo na našich profilech na Facebooku nebo Twitteru. A protože je nárůst jejich poptávek velký, nemluví vždy s operátory, ale často také s chatboty, které momentálně zažívají velký boom napříč odvětvími,“ říká Veronika Ivanović, viceprezidentka pro lidské zdroje ze společnosti Vodafone.

Složitější problémy s vámi samozřejmě stále řeší lidé, ale míra automatizace se v telekomunikacích obecně projevuje víc a víc. A do budoucna tomu rozhodně nebude jinak. „Některé věci jsou mnohem blíže, než si umíme představit. Internet věcí (IoT) je realitou, počet připojených zařízení velmi dynamicky roste, do lidské komunikace například proniká umělá inteligence formou hlasových komunikátorů, které budou schopny čím dál lépe porozumět kontextu toho, co bylo řečeno, a pomocí učících se algoritmů nám pomohou najít správnou odpověď,“ potvrzuje Veronika. „Uživatelé telekomunikačních služeb tak budou třeba už v blízké budoucnosti hladce přecházet mezi řadou zařízení doma, v práci, v autě a venku tak, jak to už teď známe třeba u telefonu a chytrých hodinek.“

HOMO DIGITALIS A DIGITÁLNÍ NINJOVÉ

Nové možnosti vyžadují nové kvalifikace. „Na jedné straně máme zcela nové digitální role s úplně novým portfoliem funkcí, na které jsme dosud nebyli zvyklí, například sociální náboráři, analytici velkých dat, Scrum masteři, poradci pro chatbot, agilní trenéři apod. A na straně druhé musíme investovat do celkové změny nastavení myšlení zaměstnanců a pozvednutí celkové úrovně jejich digitálních dovedností a znalostí,“ vysvětluje Veronika. Doba totiž žádá člověka rodu homo digitalis – flexibilního, rychle se učícího a přizpůsobujícího se každodenním změnám spjatým s on-line světem.

Mladí lidé už dnes většinou digitální jsou bez jakýchkoli obtíží, problém ale nastává u starších generací, které třeba tolik zběhlé ve virtuálním světě nejsou. Konkrétně Vodafon toto řeší velmi originálním způsobem – digitálními ninji. „Koncept digitálních ninjů je založen na myšlence využít našich digitálních ‚šampionů‘ (což nemusí být nutně nejmladší zaměstnanci) jako ambasadorů pro naše vedoucí pracovníky a manažery. Digitální ninjové posilují jejich orientaci v moderních digitálních technologiích tak, aby byli dobře připraveni a schopni vést své týmy na cestě k digitální transformaci naší společnosti i způsobu života,“ říká Veronika. Mezigenerační dialog je totiž ke správnému fungování společnosti velice důležitý a každá věková skupina má co říct a co ty jiné naučit.

40 STUDENTA Listopad 2017 SM000059

Chceš vytvářet mobilitu zítřka? Potom jsi u nás správně!

STUDENTŮM A ABSOLVENTŮM VYSOKÝCH ŠKOL nabízíme možnost seberealizace v našich závodech v Lanškrouně (dříve INA) a ve Svitavách

JSI STUDENT VYSOKÉ ŠKOLY? Nabízíme ti: • spolupráci při psaní bakalářské/diplomové práce • letní i celoroční brigádu • absolventskou praxi

JSI ABSOLVENT VYSOKÉ ŠKOLY? Přihlas se do programu: YOUNG ENGINEER / TRAINEE

v oblasti: technologie, kvalita, projektové řízení, kontroling, logistika Co nabízíme?

• perspektivní a stabilní zaměstnání v moderním strojírenském podniku • zahraniční stáž v souvislosti se zaškolováním na budoucí pracovní pozici • práci v úspěšném týmu mladých lidí

Požadavky:

• absolvent vysoké školy (max. 2 roky od ukončení studia) • anglický nebo německý jazyk na komunikativní úrovni

POZICE vhodné pro absolventy: • Interní auditor managementu kvality • Konstruktér servisu nástrojů • Technik plánování výroby, Technik plánování kvality • Technolog nástrojárny, automatizace, měření, montážní linky, optimalizace nástrojů, servisu nástrojů, vstřikovny plastů a SG • Projektový vedoucí

Schaeffler Production CZ spol. s r.o.

Závod Lanškroun (dříve INA) Závod Svitavy Dvořákova 328, 563 01 Lanškroun Průmyslová 2295/26, 568 02 Svitavy Tel.: +420 465 355 211, e-mail: jobs.cz@schaeffler.com, www.schaeffler.cz SM000045

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ TESTOVÁNÍ AKTIVNÍ BEZPEČNOSTI Je to jako na matějské, jen vás za to platí Za prvky aktivní bezpečnosti se u aut donedávna označovaly víceméně jen dobré pneumatiky a fungující brzdy, v digitálním věku ale dostává tento pojem trochu jiný rozměr. „Jsou to elektronické systémy, které pomáhají předejít a zabránit dopravním nehodám,“ vysvětlil nám Dominik Štorek ze společnosti Valeo, který se na vývoji těchto systémů podílí a spolu s kolegy tak vlastně zachraňuje životy nás všech.

D

áte nám příklad nějakého takového systému?

Pro příklad bych uvedl zatím jeden z nejrozšířenějších – systém nouzového brždění AEB (Autonomous Emeregency Braking) – který monitoruje prostor před vozidlem a v případě nouze aktivuje brzdy v posledním možném okamžiku před nehodou, a to obecně ať je potenciální překážkou chodec, vozidlo, nebo zeď. Dalším dobrým příkladem může být LKAS (Line Keeping Assist System), neboli asistent jízdy v pruzích. V případě nepozornosti či mikrospánku řidiče ho systém nejdříve varuje před neočekávanou změnou směru pomocí vibrací volantu či zvukového signálu, a pokud řidič nestihne včasně zareagovat, sám udrží vozidlo v příslušném silničním pruhu.

ADVERTORIAL

VALEO Autonomie je budoucností aut a pro společnost Valeo je to jedna z klíčových výzev, co se vývoje týče. Zajímá-li vás, jak se na tom můžete podílet, mrkněte na:

→ prace.valeo.cz

To zní jako hodně autonomní systémy. Jak fungují?

Na začátku celého řetězce stojí vždy určitý senzor, který je schopen poskytovat informace o okolním prostředí. V současné době mají největší zastoupení laserové scannery, kamery, radary a ultrazvukové senzory.

V podstatě se vždy jedná o specifickou formu měření vzdálenosti na velkém množství bodů v prostoru s určitým časovým vzorkováním. Syrová data ze senzorů jsou následně předzpracována, řídící jednotka pak vyhodnotí situaci, a pokud řidič nereaguje sám a hrozí nehoda, vozidlo přebírá aktivitu. Takovýchto objektů v běžném provozu je obrovské množství a celá situace se ještě zkomplikuje, pokud je vaše vozidlo osazeno více senzory a jejich různými kombinacemi. Řídicí jednotka se občas docela zapotí.

Na co všechno se musí myslet při vyvíjení takového systému?

Na všechno. :) Musíte umět matematicky popsat chování vozidla a jeho dynamiku za různých podmínek

a v řeči matematiky také popsat rozličné dopravní situace, které mohou v provozu v okolí vozidla nastat.

A těch je opravdu mnoho. Velmi důležité je také vzniklou situaci naprosto správně vyhodnotit a vyvolat adekvátní reakci vozidla na okolí. Není třeba žádoucí, aby vám ve městě prolétl před kapotou holub či list papíru, systém ho detekoval jako překážku a začal zničehonic brzdit za hustého provozu.

Jak systémy testujete?

Testování našich systémů má mnoho rovin – od kontroly snímání senzoru přes konzistenci a validitu datových toků na sběrnicích vozidla až po simulaci nejtypičtějších reálných situací v dopravě. Jezdíme například po celé republice s auty se širokou paletou našich senzorů a s referenčními měřicími jednotkami. Jelikož ale v reálném provozu nejde z bezpečnostního hlediska testovat krizové scénáře, simulujeme tyto situace na našem test-tracku v Milovicích.

Najíždíme na nafukovací makety aut, strkáme před auta figuríny, necháváme auto řídit samo podle jízdních pruhů atd. Je to jak na matějské, akorát nemusíme kupovat žetony a naopak nás za to platí. :) Je ale pravda, že jsem několikrát vystupoval z auta po celodenním testování docela zelený.

Jak podle vás vypadá auto budoucnosti?

Troufám si tvrdit, že všichni výrobci aut obecně směřují k jedinému bodu, a to uvést na trh vozidlo s nejvyšším stupněm autonomie, které bude spolehlivé, cenově přijatelné a v neposlední řadě nebude svým designem připomínat vesmírnou stanici. Znamená to kvalitní a dostupné senzory, robustní architekturu a neoblomný software, který se vypořádá s co nejpestřejší škálou dopravních scénářů. Jen si představte, jaké neskutečně roztodivné situace může člověk na silnici zažít.

42 STUDENTA Listopad 2017 SM000042

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ CHYTRÁ NEMOCNIČNÍ LŮŽKA Elektronika připravená na čtyřicet let máčení v Savu Když se řekne nemocniční lůžko, představíte si prostě postel, že? Jenomže tak to už dávno není! V moderních hi-tech lůžkách je zabudovaná celá řada senzorů, automatických systémů a jiných vychytávek, které výrazně ulehčují život pacientovi i lékařům a sestrám.

Zajímá vás, co všechno takové lůžko umí? Zeptali jsme se manažera rozvoje společnosti LINET Radana Picka.

J

Lůžka také pomocí smart technologií a propojení odesílají informace do informačního systému nemocnice, je to tak?

Ano, komunikační modul s vlastním procesorem, který v lůžkách máme, umožňuje posílat, cokoli je potřeba.

Senzorů, které informace sbírají, je v každém lůžku několik desítek. Nemocnice si mohou samy nastavit, co bude na kterém lůžku sledováno. Pokud z něj

například pacient může slézt, není potřeba sledovat, zda na lůžku je, nebo není a jestli má zvednuté postranice. Opačná situace ale nastává u pacientů, kteří z lůžka slézt nesmějí. Sestry si proto nastaví, co na kterém lůžku potřebují sledovat, a ty údaje jsou jim následně posílané třeba na mobilní telefon.

To skutečně hodně ulehčuje práci sester. Jak jinak ještě lůžko dovede pomoct?

Vyrábíme lůžka s pátým výsuvným kolečkem s pohonem, takže se lépe přemisťují, a zároveň se například nestane, že by lůžko ujelo někam na stranu, ale drží směr. Jsou také velice odolná a vyrobená tak, aby se dala snadno čistit, což také pečlivě testujeme.

Představte si to tak, že je můžete třeba dvakrát týdně po dobu čtyřiceti let máčet v Savu, a přesto nevyblednou a do ovládací elektroniky také nic nezateče.

V některých případech zdravotní stav pacienta neumožňuje, aby z lůžka slezl. Nabízíme proto například modely s automatickými integrovanými váhami i takové, do kterých lze vložit rentgenovou kazetu, nasměrovat ji přesně pod pacienta a poté ho můžete pomocí C-ramena přímo na lůžku zrentgenovat.

Zní to jako z nějaké sci-fi, a přece je to už dnes realita. Jak by tedy podle vás mohla taková chytrá lůžka vypadat v budoucnu, máte představu?

Dovedu si představit, že budou dohlížet na rekonvalescenci. Myslím si totiž, že zvládnou bezkontaktně a neinvazivně měřit čím dál víc věcí. Člověk si tak bude moct lůžko zapůjčit, my mu ho dovezeme a on bude místo tří neděl v nemocnici ležet v pohodlí doma a lékaři budou jen na dálku monitorovat, zda je vše v pořádku.

LINET Společnost LINET je předním světovým výrobcem nemocničních a pečovatelských lůžek a technologickým lídrem v jejich vývoji.

Sídlí v Želevčicích u Slaného a ročně vyrobí přes 40 tisíc chytrých lůžek. Studentům zejména technických a ekonomických oborů nabízí společnost mentoringový program, díky němuž se mohou podílet na reálných projektech nebo spolupracovat na diplomových a bakalářských pracích.

Pro čerstvé absolventy je připraven trainee program.

→ kariera.linet.cz Listopad 2017 STUDENTA 43

SM000063

ADVERTORIAL

Autor: Kristýna Dolejšová

ak vypadá takové moderní lůžko?

V první řadě je opatřeno kolečky a brzdami, dokonce i automatickou brzdou, má zvedací zádový a prostřední díl, díky čemuž mají pacienti pohodlí. Důležité jsou také postranice, které chrání pacienty před pády a lékařům a sestrám nepřekážejí, protože je mohou spustit dolů. Pacienti si také mohou při slézání jednoduše nastavit lůžko do nejnižší možné polohy, lékař nebo sestřička je pak stejně jednoduše mohou posunout výš, aby na pacienta bez hlubokého předklonu dosáhli. Lůžko lze také například podle výšky pacienta prodloužit. K tomu dokáže udělat také tzv. trendelenburgovu a antitrendelenburgovu polohu, laterální náklon nebo kardiacké křeslo, což pomáhá optimalizovat výkon plic i oběhové soustavy pacienta.

Zároveň lůžko musí poznat, kdy do nějakého tlačítka omylem drknete loktem a kdy ho opravdu chcete zmáčknout. Z tohoto důvodu jsou v něm procesory, které sledují, jestli je všechno v pořádku. Myslíme na bezpečnost i v drobnostech, proto lůžka například pacientům svítí pod nohy, když slézají. Naše společnost vyrábí i další doplňky, například matrace, které pomáhají snižovat množství proleženin. Těch funkcí je skutečně celá řada.

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ BIG DATA JSOU VŠUDE KOLEM NÁS Většina z nás si ani neuvědomuje, kolik dat o nás všude možně koluje. Banky, mobilní operátoři, e-shopy… ti všichni o nás a našem on-line chování sbírají obrovská množství dat – mezi nimi i celou řadu velice důležitých informací, které nám mohou solidně ulehčit život. Tedy pokud se ví, jak s nimi pracovat.

ADVERTORIAL

Co jsou vlastně ta Big Data, jak byste je vysvětlila naprostému laikovi?

O Big Datech mluvíme, pokud máme jednoduše k dispozici hodně dat. Pojem „hodně“ je ale relativní, v čase se mění, a tak je nutné jej doplnit i o podmínku neustálého vzniku nových dat. Tato data taktéž nejsou typicky strukturovaná (nelze z nich okamžitě tvořit tabulky a grafy) a pro jejich další využití je obvykle nutné je specifickým způsobem transformovat. Vznikají interakcí člověka se strojem (např. klient si vybírá z bankomatu) nebo interakcí stroje se strojem (telefon se pravidelně hlásí k mobilní síti).

44 STUDENTA Listopad 2017

K čemu tato data slouží?

Velká data dnes slouží např. k monitoringu, kdy lze jejich vyhodnocováním zjistit, jak třeba na velkém prodejním portálu lidé nakupují a zda na webu vše funguje. Společnosti je nenechávají úplně ležet ladem, obtížné na nich je ale jejich sbírání, ukládání a příprava ke zpracování. Klíčové je na nich také jejich propojení s jinými systémy, především těmi, které zajišťují komunikaci s klientem, jejich vytěžení tak může být velmi efektivní a pro společnost přínosné.

Můžete nám dát konkrétní příklad?

Tím, že Big Data tvoří nejen klasická čísla, ale i různé logy, transakce, signální data, senzorická data, texty, obrázky, hlasy či videa, je jejich využitelnost možná v každém odvětví. Největší rozmach je typicky ve finanční sféře, zdravotnictví a v e-commerce.

Zapomínat nesmíme ani na průmysl, kde je díky automatizaci a robotizaci výroby celá řada dat sledujících především kvalitu výroby. Cenná velká data mají i telekomunikační operátoři, kteří díky lokalizacím mobilních telefonů mohou identifikovat místa, kde je třeba netypicky velký shluk zákazníků – třeba hudební festival – a mohou následně reagovat například dynamickou rekonfigurací sítě.

Není to tak trochu špehování zákazníka?

Pokud společnosti nakládají se svými daty obezřetně a dodržují zákonné rámce, pak to může být naopak

Autor: Mojmír Sedláček

K

upříkladu letecká společnost, kterou běžně používáte při letech na dovolené nebo na jazykové pobyty, vás v případě, že si pořídíte letenku do lokality, která je pro vás nestandardní, hned upozorní na některé aspekty cesty, které jste dřív nemuseli řešit, a tak o nich možná nevíte – ať už to jsou jiné rozměry zavazadel, potřeba víza, odlišná měna, či dřívější příchod k odletu.

Podobný princip funguje např. i u analýzy nákupních košíků v e-shopu. „Sledování, které zboží, jak často a za jakých podmínek si lidé kupují, je klíčové pro oboustrannou spokojenost a budování zákaznické loajality,“ vysvětluje Dagmar Bínová, Big Data Science Leader ze společnosti Adastra, která se pokročilou analytikou zabývá už delší dobu. V tomto akademickém roce se mimo jiné spolupodílí i na takto zaměřeném cyklu přednášek na VŠE.

pro dobrou věc. Může to pomoci zefektivnit celou řadu procesů a leckde lidem ulehčit život.

Co dalšího můžeme prostřednictvím velkých dat zjistit?

Z dat můžeme zjistit celou řadu popisů skutečných situací a událostí, které se staly v minulosti. Můžeme zjišťovat, co různé výkyvy a změny stavu způsobilo.

Můžeme je také využít k predikcím budoucích stavů a co je pro nás asi nejdůležitější – můžeme je využívat k inteligentnímu doporučování. To se už dnes děje, např. pokud používáte navigaci od Googlu, tak ta vám s ohledem na okamžitou změnu situace na vaší plánované trase téměř instantně doporučí jinou cestu.

A obdobně to může být i s jakoukoli jinou chytrou věcí – autem, lednicí, domem. Spojení Big Dat a IoT (internet věcí) je tedy velmi těsné.

Co děláte konkrétně vy v Adastře?

Naší doménou je Business Intelligence (BI) a cenným na našem řešení je přirozený postupný vývoj. Ideální totiž je, když si v menším měřítku mohou obě strany vyzkoušet, že vše funguje, jak má. To znamená, že si zákazník stíhá zaškolit a připravit svůj tým obsluhy pro nové technologie, a že je umí využít pro business, čili preferujeme dodávat nejprve laboratorní řešení, vyzkoušet na něm reálné využití Big Dat pro nějakou specifickou oblast a potom teprve přejít k velkému systematickému zavádění a k integraci s ostatními systémy. Právě tím, že naše zkušenosti s Big Daty jsou bohaté, tak se pohybujeme v našem regionu na špičce.

Najdou u vás uplatnění i mladí lidé?

Samozřejmě. Pozitivní na naší zkušenosti se studenty a mladými absolventy je, že mají chuť se učit, studovat a podílet se na inovativních postupech. Nebojí se zkusit něco nového, nejsou zatíženi zkušenostmi tradičního řešení. Na druhou stranu nám někdy u takových lidí chybí zkušenosti z tradičních BI projektů – ukazuje se to především u úloh integrace Big Dat s dalšími systémy. Proto je nutné naše týmy vyvažovat a skládat z různě zkušených pracovníků.

V říjnu jste navíc rozjeli sérii přednášek o Big Data (DS&BI Academy) na VŠE. Proč?

Těch důvodů je několik. Především nám záleží na tom, abychom dodávali zákazníkům řešení, čili aby technologie pomohla byznysu. Proto potřebujeme do týmu lidi, kteří mají jistý přesah od technologií k potřebám zákazníka, nebo lidi, kteří umějí pojmenovat, co všechno potřebují technicky zajistit, aby jejich společnost fungovala efektivně. Toto prolínání obou světů je poměrně důležité pro úspěšné realizace projektů v BI, proto potřebujeme edukované kolegy nejen na naší straně, ale i na té druhé – u zákazníka. Ukazuje se, že dnes je

takových lidí všeobecně málo, a tak nezbývá než udělat i něco pro to, aby ze škol vycházeli absolventi s aktuálně potřebným vzděláním. VŠE je profilem absolventů Adastře velmi blízká, a tak padla volba právě na ni.

Jde o výběrový program, podle čeho studenty vybíráte?

Studenti museli napsat vstupní test, museli splnit podmínku absolvování několika předmětů (Analýza a návrh informačních systémů, Databáze, Business Intelligence nebo Základy BI) a následně projít výběrovým řízením. To vše bylo zajištěno skrze KIT FIS VŠE. Pro nás je důležité, aby studenti byli schopni pracovat v týmu a dodat projekt praktické realizace. To znamená, že všichni studenti nemusí mít identické znalosti a motivaci, ale měli by být jako tým schopni pokrýt jak technicky, tak byznysově orientované části projektu.

Jak se váš kurz liší od běžné univerzitní výuky?

Jedná se o kurz s lektory s praxí, čili velkou část kurzu věnujeme tomu, abychom se studenty sdíleli naše zkušenosti, postřehy a povídali si o tom, co se jak opravdu dělá, a taky si to na ilustrativním projektu vyzkoušeli. Cílem je, aby se studenti co nejvíce přiblížili reálnému prostředí praxe.

ADASTRA Adastra je mezinárodní konzultační společnost, která synergicky propojuje svět byznysu a technologického poradenství. Používá sofistikované projektové metodiky a investuje do neustálého vzdělávání a sdílení znalostí nejen mezi svými zaměstnanci.

Letos například odstartovala na VŠE kurz o Data Science & Business Inteligence.

→ adastra.cz Listopad 2017 STUDENTA 45 SM000061

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ NEJVĚTŠÍ KYBER-HROZBA? Člověk Kybernetické hrozby jsou v mnohém podobné nemocím.

Můžete je mít dlouho, ignorovat jejich příznaky, a když plně propuknou, už často bývá pozdě. Snažíte se pak minimalizovat jejich dopad, léčit symptomy a nesoustředíte se na příčinu. Tou jste přitom často vy sami.

B

udete-li totiž zkoumat, jak se kybernetická hrozba udála a co za ní stálo, velmi často dojdete k závěru, že jde o důsledek nechtěného, nicméně často lehkomyslného nebo nedbalého chování uživatele. Lidský faktor je tak i v on-line světě stále tou největší hrozbou. „Další významnou hrozbou jsou zastaralé technologie a dnešním podmínkám nevyhovující architektura používaných řešení,“ říká senior manažer oddělení IT poradenství společnosti EY Petr Plecháček. Zatímco odstranění tohoto rizika ale není vůbec jednoduché, zvýšit svou pozornost a opatrnost on-line může každý z nás.

ADVERTORIAL

RANSOMWARE = VYDĚRAČ, CO ŽÁDÁ VÝKUPNÉ

Začněte už při škole! Na ročníku nezáleží, v EY rádi dají šanci každému šikovnému studentovi.

Internship, mentoring, workshopy - a tím možnosti nekončí!

→ cestasey.cz

Co je v současnosti tou nejvážnější formou kyber-útoku, nejde úplně jednoznačně říct. Kybernetické napadení totiž není jednoduchá operace a není ani nijak žádoucí ventilovat, že k němu došlo. Na veřejnost se tak často dostává pouze špička ledovce. „Třeba tzv. ransomware je specifický tím, že představuje hmatatelnou hrozbu s transparentním důsledkem – jednoduše nemáte svá data k dispozici,“ vysvětluje Petr. Tento typ softwaru vám totiž zablokuje počítač nebo zašifruje data a za jejich zpřístupnění požaduje výkupné. „Ransomware jako jedna z těch novějších forem tak stále funguje a cílí na zranitelnější obory a organizace, jako je např. zdravotnictví. Poměrně nedávno se mimochodem objevila ransomware kampaň cílící specificky na personalisty, kteří přijímají ‚nevyžádanou‘ poštu poměrně běžně. Sám jsem zvědavý, jaké další formy a nápady rok 2017 v tomto směru přinese.“

ČESKÉ BEZPEČÍ?

Ze zahraničí slyšíme o nějakém kyber-útoku každou chvíli, Česko nicméně zatím většímu a závažnějšímu

plošnému ataku, o kterém by se hodně mluvilo, odolává. „V současném globalizovaném světě kybernetický prostor a celková digitalizace nerespektují tradiční hranice.

Je proto naivní si myslet, že se nás kybernetické hrozby netýkají,“ varuje ovšem Petr s tím, ať nepropadáme falešným jistotám. „Nespornou výhodu nicméně máme v tom, že mluvíme menšinovým jazykem, který přidává další vrstvu bezpečnosti.“ Zajímají vás technologie, které hýbou byznysem, a robotika, Big Data, kyberbezpečnost nebo IoT pro vás nejsou nadávky? :) Skvělé! Přidejte se do týmu společnosti EY a pomáhejte firmám zvládat nároky moderní doby, ať už jde o korporace, nebo start-upy, banky, nebo elektrárny. „Na začátku je problém, se kterým si klient neví rady. Pak nastupujeme my, zjišťujeme, analyzujeme a tvoříme koncepci, která problém řeší. Někdy i pomáháme zavést ji do praxe. Osobně mě hodně baví, když vidím, že jsme mohli něco vylepšit a vyřešit.“ Juraj Štefunko, junior consultant „Začínal jsem hned po škole v IT auditu, pak jsem přešel k IT consultingu a kybernetické bezpečnosti.

Momentálně se podílím na globálním projektu, v rámci nějž spolupracuji s mezinárodními odborníky.

Taky hodně létám do Francie, Itálie, Nizozemska a zase zpátky, takže o nudu vážně ani nezavadím.“ Jakub Giertl, junior consultant

46 STUDENTA Listopad 2017 SM000057

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ AI JE JEN VZNEŠENÝ NÁZEV PRO SOFTWARE Logiku, co má, mu nejdřív někdo musel dát Co když budete z chytrého senzoru vědět, jak je sportovec unavený, jak mu buší srdce. Vsadíte si na něj? „Možná ne na to, jestli zaskóruje, ale třeba na to, jak až mu stoupne tep,“ říká Lukáš Stejskal, který má ve společnosti Tipsport na starosti informační bezpečnost, kam mimo jiné stále častěji proniká i umělá inteligence.

L

ukáši, vážně technologie oblast sázení nijak nemění?

Už v Římě se sázelo na vozataje a princip byl stejný, měnily se jen prostředky. Myslím proto, že se toho v té oblasti jako takové zase tolik nezmění, jen dostane trochu jiný rozměr. Když si představím třeba hokejistu, který bude mít na sobě nějaký senzor (což už se teď někde děje), z nějž zjistíme, jak hodně mu buší srdce a jak moc je unavený, tak na základě toho budeme umět říct, jak dobře bude skórovat.

Čím více dat, tím také větší riziko jejich napadení a krádeže, je to tak?

Ano, informační bezpečnost je sice o bezpečnosti, ale žádný systém se nedá zabezpečit natolik, aby se nedal zneužít. To je pro osvětu strašně důležité říct.

Informační bezpečnost je prostě vždycky o práci s rizikem. Nikdy si nemůžeme být jisti, že někdo nevymyslí, jak naše opatření obejít. Je to stále trvající soupeření a předhánění se těch dobrých a těch špatných.

Kdo na vás nejčastěji útočí a proč?

Většinou jde o poškození dobrého jména společnosti, spadá do ní třeba nahrazení obrázků na webu, takové to klasické „I was here“. Cílené útoky se záměrem získat nějaká data nebo je znehodnotit, ty jsou

S obranou vám dnes pomáhá umělá inteligence, je to tak?

Přesně tak. Kdyby měl někdo sedět a neustále procházet všechno, co se kde děje a hledat nějaký problém, nezastavil by se. Umělá inteligence pomáhá zpracovávat to obrovské množství požadavků a umí přijít na to, jestli je opravdu něco špatně, rychleji než člověk. Je to o tom, že se ten algoritmus např. naučí, jaké je standardní chování dané osoby v rámci firemní sítě, a upozorní na nějaký problém, pokud se tenhle pattern nějak výrazně vychýlí. Aniž bychom tedy aktivně sledovali, co kdo dělá, tak se vždycky dozvíme, že někdo někomu sebral účet, snaží se něco vynést ze společnosti atp. Má to samozřejmě i vedlejší účinky, a to nejen nedokonalosti modelů vyhledávání těchto výchylek, ale třeba také legislativu.

Mnoho vizionářů a vědců před AI varuje…

Umělá inteligence je pořád jenom vznešený název pro sofistikované softwarové řešení, co musel někdo vymyslet, vyvinout a musel mu tu logiku, ať je sebepokročilejší, dát. My se spoléháme na to, že logika, která tam je, je správně. Pokud svěříme nějaký úkol AI, vkládáme důvěru do jejího autora a do toho, že nic neopomenul. Zase to tedy je o lidském faktoru. Ten je tam na začátku, uprostřed i na konci. Je důležité mít na paměti, že se ten stroj může mýlit a že to v podstatě ani není jeho chyba.

Tipsport je mezinárodní holding původem z Berouna, který se zaměřuje převážně na on-line sázení a s ním spjaté výhody a rizika.

Značné prostředky a naděje tak vkládá do svého IT oddělení, které přichází s celou řadou inovativních řešení. A co je nejlepší? Zrovna hledá nové kolegy!

→ tipsport.jobs.cz Listopad 2017 STUDENTA 47

SM000058

ADVERTORIAL

Autor: Lucie Džurdženiková

Neztratí tak sázení svou podstatu?

Myslím si, že náhoda bude mít svoji roli vždycky. Už se třeba nebude sázet na výsledek, ale na to, jestli někomu stoupne tep nad 150 apod. Čím máme víc dat, tím máme víc možností. A to platí všude.

naštěstí méně časté. Jsou mnohem hůře odhalitelné a hodně spoléhají na lidský faktor, protože tam vždycky dost zásadní roli hraje nějaký uživatel.

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ JAK SE BRÁNIT PIRÁTŮM? (v kybernetickém oceánu)

ADVERTORIAL

Z

atímco v roce 2011 bylo dle dat Policie České republiky spácháno 1502 kybernetických trestných činů, v loňském roce už jich bylo už 5344 a odborníci předpokládají, že letos to číslo ještě vzroste. Počítačová kriminalita je prostě „in“.

Nejčastěji se jedná o podvodná jednání, jako jsou krádeže identity, finanční podvody, převody a praní peněz, phishing, hacking nebo autorskoprávní delikty.

Na vzestupu je také vydírání formou tzv. ransomware, což je situace, kdy virus zablokuje váš počítač nebo vám ukradne důležitá data a za jejich vrácení nebo odblokování požaduje peníze. Ačkoli v České republice není zase tolik rozšířen jako jinde v zahraničí, Evropské centrum pro boj proti kyberkriminalitě uvádí, že oběti takovýchto trestných činů přicházejí celosvětově o stovky miliard eur ročně. To znamená, že někdo na druhé straně si ročně stovky miliard eur přivydělá, a to není vůbec špatná brigáda. Kyberkriminalita je tak na vzestupu a s tím, jak den ode dne častěji a masivněji zavádíme do našich životů digitální, automatizované a virtuální systémy, její strmé stoupání asi jen tak něco nezastaví.

těžší odhalit, a zejména trestat. Velkým problémem je tak například tzv. DoS nebo DDos (Denial of Service čili útok na službu). Jde o takovou formu útoku, kdy útočník během okamžiku vyšle na cílovou destinaci tisíce nebo desetitisíce zdánlivě legitimních požadavků, a vzhledem k tomu, že žádný server není stavěný na neomezený počet těchto požadavků, spadne. Jen si vzpomeňme na začátek roku 2014, kdy byl takový útok veden asi týden v kuse na některé naše banky a mediální společnosti a skoro nic nefungovalo.

Pachatelů kybernetických trestných činů existuje celá řada. Především se jedná o organizované skupiny nebo teroristy a cizí státy, ale může jít i o zaměstnance nebo nahodilé jedince, kteří to zkrátka dělají jen pro zábavu, prestiž, anebo nějaké své přesvědčení. „Hacker je vlastně takový námořní pirát, který operuje v kybernetickém oceánu a napadá ostatní. A to buď pro peníze, nebo čistě pro zábavu,“ použila při našem rozhovoru pěknou metaforu Kateřina Morrisová, Senior Manager v oblasti Security společnosti innogy, se kterou jsme se bavili o hackerech, kyberbezpečnosti a o tom, co můžeme všichni dělat pro to, abychom se nestali terči.

PRO PENÍZE I PRO ZÁBAVU

Pozorujete ve své praxi nějaký vývoj hackerské činnosti? Jsou třeba dnešní hackeři jiní, než byli dříve?

Dříve to byla pro hackery v první řadě jen zábava.

Každá nová forma kriminality představuje problém pro druhou stranu – ty „good guys“, protože je ji stále 48 STUDENTA Listopad 2017

Autoři: Lucie Džurdženiková, Pavel Janák

S rozvojem nových informačních technologií se objevují také nové druhy, formy a podoby kriminality.

On-line svět totiž umožňuje sofistikovanější podvody na delší vzdálenosti, exponenciálně rozšiřuje okruh obětí a oproti standardnímu vykradení banky a jiným „tradičním“ zločinům se pachatel při virtuální špatnosti zase tolik nenadře. Zcela v bezpečí dnes není nikdo z nás, ani jednotlivci, ani firmy.

Předháněli se v tom, aby si mohli udělat zářez do pažby, ukázat svou moc nad obětí a zlepšit si tak svůj status mezi ostatními piráty. Dnes to dělají hlavně pro peníze, stal se z toho totiž velmi výnosný byznys. Odhaduje se, že škody způsobené kybernetickou kriminalitou nebo terorismem přesáhnou v roce 2020 pět bilionů dolarů, takže jak vidíte, peníze až na prvním místě. To je budoucnost, na kterou se musíme připravit.

Lze se na to vůbec nějak připravit?

Je pravda, že obecně lze říci, že co je bezpečné dnes, je zítra již zastaralé. To vždy opakujeme i našim zaměstnancům na různých speciálních seminářích o kybernetické bezpečnosti, které doplňujeme i o konkrétní ukázky různých útoků. Tyto prezentované útoky se neustále mění podle toho, jaká hrozba je v daný čas právě nejběžnější. Na ty se můžeme připravit.

A můžeme se připravit i na hrozby, které budou aktuální za rok, za dva – a taky se na ně připravujeme. Co ale bude aktuální za pět let, co bude tehdy globálně ohrožovat jedince i společnosti, to nemůžeme vědět.

Nevím to já, neví to NÚKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) a troufám si říct, že to vlastně zatím nevědí ani ti hackeři na té druhé straně.

Můžete na základě stávající situace alespoň odhadovat, jak bude vypadat budoucnost?

Do určité míry. IoT (internet věcí) mění současný stav vlastně už dnes, kdy připojuje k síti stále více strojů a spotřebičů. Ve vzdálenější budoucnosti, troufám si tvrdit, bude připojeno na internet v podstatě všechno a s tím bude souviset i jeho zabezpečení. Reálně by tedy mohla nastat situace, kdy budeme zažívat naprosté minimum klasických fyzických loupeží a prim bude hrát kybernetická kriminalita.

A v ní je vždy tím nejslabším článkem člověk.

Přesně tak. Každá hrozba, ať už je to ransomware, virus, phishing atp., má nicméně svoje protiopatření.

V první řadě, a to se týká vlastně všech hrozeb a rizik, je vzdělávání uživatelů, v případě společností pak zaměstnanců. Stačí, aby jeden zaměstnanec omylem otevřel phishingový e-mail s malwarem, a ten už se začne sám šířit a škodit. Proto pořádáme pravidelné semináře, prezentujeme motivační videa, kde jsou znázorněny hrozby a rizika a rady, jak se chovat na síti. Investice do prevence je vždy levnější než do řešení, kdy už incident nastal. Pohroma je totiž jen jeden klik daleko. Řekla byste, že se bezpečnostní opatření v innogy nějak liší od jiných firem? Přece jen energetické společnosti jsou ze strategického hlediska velice

důležité a jejich případné napadení by v případě úspěchu mělo závažné důsledky.

Kybernetická bezpečnost je důležitá pro každou společnost i pro jednotlivce. Určitě nechcete, aby vaše osobní údaje volně putovaly po internetu po tom, co jste si nakoupili zboží přes e-shop. Zároveň ani doma jistě nechcete, aby někdo jiný získal přístup do vašeho počítače, do vašeho soukromí. Základní principy kybernetické bezpečnosti tedy zůstávají stejné, ať už se jedná o malou, nebo velkou společnost, jako je ta naše. Liší se pouze výší investic do zabezpečení. Energetická společnost vykonává službu pro občany a vlastně i pro stát, tudíž to zabezpečení musí být na maximální úrovni.

I vaši zaměstnanci na pozicích v cyber-security tak musejí být maximálně důvěryhodní. Prověřujete si nějak kandidáty, aby třeba oni sami nebyli hackeři?

Proces výběru nových zaměstnanců, kteří budou pracovat s kybernetickou bezpečností, se opravdu trochu liší oproti jiným oddělením. Na druhou stranu, když chce účetní firma nového zaměstnance, také si jistě zjistí, jestli náhodou potenciální zaměstnanec nebyl pravomocně odsouzen za účetní a daňové podvody.

A stejné je to i s kybernetickou bezpečností.

INNOGY innogy (dříve RWE) patří mezi pět nejvýznamnějších energetických koncernů v Evropě. Její podnikání v Česku stojí zejména na dodávkách zemního plynu a elektřiny, skladování a distribuci plynu a výrobě tepla a elektřiny. Otázka kyberbezpečnosti je pro innogy velice důležitá, protože si dobře uvědomuje, že jen připraveným štěstí přeje.

Hledá proto do týmu (mimo jiné) i nadějné mladé ajťáky. Bavila by vás práce v energetice?

Podívejte se, jaké možnosti tu máte:

→ innogy.cz/kariera Listopad 2017 STUDENTA 49 SM000052

50 STUDENTA Listopad 2017

WORK

→ Zaměstnání vs. podnikání

PRASKÁ START-UPOVÁ BUBLINA? Start-up všude, kam se podíváš. Taková je realita posledních let. Snad každá firma, která se nově ocitá na trhu, je totiž dříve nebo později označena za start-up.

Start-up zakládají mladí podnikatelé, velké korporáty i každý z nás, kdo se rozhodne přivydělávat si keramikou nebo výrobou šperků. Jenomže není start-up jako start-up.

Proč o nich tolik mluvíme, ačkoli je nedokážeme tak úplně definovat, jaký je rozdíl mezi start-upem a „normálním“ podnikáním a není jejich éra už tak trochu u konce?

Autor: Lucie Džurdženiková , ilustrace: Petr Šroubek

A

čkoli neexistuje jednotná definice, něco mají všechny start-upy přece jen společné.

Je to předně nějaký nápad (nejlépe inovativní) a pak malý kolektiv lidí, potenciál extrémně rychlého růstu, velké riziko, investoři, flexibilita, každodenní změny apod. Kromě toho ale také rychlá úmrtnost a jen opravdu malé procento těch nejlepších, kteří nás všechny ostatní nechávají v prachu daleko za sebou. Těm se říká unicorns, a jak jejich název napovídá, je jich celosvětově docela poskrovnu.

MY JSME START-UP, KDO JE VÍC

Na trhu práce se dnes obrovské množství firem prezentuje jako start-upy a vysvětluje tím snad všechno. Že vám nedokážou přesně říct, co bude vaší náplní práce? Je to přece start-up. Že dostanete nižší plat než jinde? Tak to ve start-upu chodí, ale nebojte, jen než se rozjede. Že nebudete mít tak úplně hotovou kancelář?

No jo, to víte, start-up. Otevřeli jste si kavárnu, stánek Listopad 2017 STUDENTA 51

Jaká kariéra vás nejvíc láká?

5 %

Digitální nomádství

3 %

Ve start-upu

35 %

8 %

Neziskovka

V malé společnosti na lokální úrovni

21 % Chci mít vlastní byznys

JAK ÚSPĚŠNÉ JSOU START-UPY? „Počítá se s tím, že jedna z deseti firem by měla udělat homerun a zazářit jako hvězda. Ze zbylých devíti se očekává, že tři zkrachují. Další tři se ocitnou v prostoru, který nazýváme údolí smrti, tedy kdy firma sice přežívá a uživí se, ale je neprodejná a v zásadě negeneruje moc zisků. Poslední tři projekty jsou relativně úspěšné, ale je to vždy horší než očekávání,“ řekl týdeníku Ekonom Ondřej Bartoš z investiční společnosti Credo Ventures.

52 STUDENTA Listopad 2017

28 % Ve velké společnosti na mezinárodní úrovni s rychlým občerstvením, v garáži opravujete motorky nebo si po přednáškách vyvíjíte aplikace? Gratulujeme, máte start-up! Přinejmenším to alespoň můžete všem říkat a nikdo nehne ani brvou. Co je ale skutečně start-up a co jenom „obyčejná“ začínající firma nebo podnikatel?

P. Wells a L. Jeng z Harvard Business School vnímají start-upy jako podniky, které se posouvají z prvotního stadia inovativního nápadu k marketingu a produkci konkrétního produktu nebo služby.

Senor a Singer definují start-up jako malou firmu, která rozvíjí novou inovaci s velkým komerčním potenciálem. Inovace podle nich nemusí být nutně spjata s novou technologií nebo výrobkem, který tady nikdy nebyl, může se jednat například o inovativní obchodní model. Paul Graham vidí jako hlavní charakteristiku start-upu rychlý růst a rozvoj. Za start-up se tedy považuje nově vznikající ambiciózní

podnikatelský nápad (firma, projekt atp.) s (místně a časově) inovativním záměrem, který má velký potenciál být úspěšný a přinášet zisky a který většinou potřebuje vnější investici. Cílem všech start-upů je se v co nejkratším čase proměnit na fungující, stabilní a prosperující společnost.

Eric Ries, úspěšný podnikatel a autor tzv. kuchařky pro úspěšný start-up (The Lean Start-up) dodává, že start-upy fungují v podmínkách extrémní nejistoty.

Proto také 9 z 10 nepřežije první roky fungování.

PŘEŽIJÍ JEN JEDNOROŽCI

Obecně se udávají tyto fáze vývoje start-upu: První počáteční fází je Pre-seed či Early stage. To je fáze nápadu bez jakékoli struktury. Zakladatelé zkrátka mají pocit, že nalezli díru na trhu, řešení nějakého problému anebo mají nápad na inovaci nějakého již fungujícího byznysu a vidí v něm velký potenciál pro zpeněžení.

VZESTUP KORPORÁTU?

Jak je možné, že nás všechny start-upy tak uchvátily?

Předně tu máme zdánlivě nedosažitelné (leč lákavé) vzory jako Google, Uber, Facebook či Airbnb – ty všechny začínaly jako start-upy, některé z garáží, jiné z bytů, a víme, jak se jejich zakladatelům daří dnes.

Vidina rychlého růstu firmy, zisku a bohatství nás tak žene za tím to zkusit. Protože za zkoušku nic nedáme,

že? Jenomže! Tyhle firmy jsou největšími jednorožci na světě a dostat se mezi ně je podobně pravděpodobné, jako že budete mezi prvními kolonizátory na Marsu.

Není to sice nemožné, ale znáte to.

Start-upová bublina tak pozvolna praská, byť ještě ne pro nás všechny. V letošním kariérním průzkumu švédské společnosti Universum jen 3 % studentů zaškrtla, že by chtěla pracovat ve start-upu, a v hlasování tak s přehledem zvítězila kariéra v nadnárodní korporaci.

I my ve Studentě jsme se vás v naší nedávné anketě ptali, kde byste chtěli nejraději pracovat a start-up skončil na úplně posledním místě.

Preference mít vlastní byznys se ale naopak umístila docela dobře, tudíž možná je pes zakopaný v definici. Kromě toho je také třeba říct, že úmysl nebo preference pořád ještě nejsou realita, v níž je vlastní podnikání oproti zaměstnání spjato s celou řadou rizik, která mnohým z nás nebudou stát za to.

Pokud se ale podaří, není nic víc super než být sám sobě šéfem. Anebo je?

Data pocházejí z naší letošní ankety „Lúzři nebo snílci“, které se zůčastnilo téměř 1300 z vás. (Ještě jednou děkujeme!)

WORK

Pak přichází Seed, čili fáze první investice. Zakladatelé si již založili společnost a uvádějí na trh prototypy svých výrobků anebo zahajují zkušební provoz služby.

Na řadě je growth, čili růst start-upu. Společnost už dokončila testování, má hotový koncový výrobek a snaží se jej co nejrychleji dostat na co největší trh a postupně tak růst.

Na konci této posloupnosti je pak hotový start-up, čili plně rozvinutý podnikatelský nápad. Společnost už je na trhu, a když bude úspěšná, stane se z ní po čase klasické podnikání. Tak jak jste na tom, máte start-up, nebo prostě jenom „good honest business“?

UNICORNS JSOU START-UPY CENĚNÉ MINIMÁLNĚ NA JEDNU MILIARDU DOLARŮ INZERCE SM000022-2

Lee Hall

ZAMILOVANÝ SHAKESPEARE Původní scénář Marc Norman & Tom Stoppard Hudba Paddy Cunneen Režie: Michal Lang Hrají: Tomáš Dianiška, Kamila Trnková, Jan Teplý, Ivan Jiřík, Zuzana Slavíková, Ondřej Volejník, Ondřej Veselý, Martin Hruška, Radek Valenta, Pavel Skřípal, Hana Seidlová, Jan Hušek a další WWW.PODPALMOVKOU.CZ

WORK

→

PROČ (NE)PODNIKAT Přemýšlíte o tom, že se vzdáte jistoty pravidelného příjmu zaměstnance a vydáte se vlastní cestou podnikání, ale nejste si jistí, co vám to přinese? Jaké jsou vůbec rozdíly mezi životem podnikatele, respektive živnostníka, a životem zaměstnance? A co všechno byste měli vědět, než se do toho vrhnete? Podívali jsme se na to za vás.

Ale houby, zakládám byznys!

54 STUDENTA Listopad 2017

eníze jsou výrazným důvodem, proč se mnoho lidí rozhoduje pro práci tzv. na vlastní pěst. V podnikání totiž o svém příjmu rozhodujete vy sami, což ale může být pro někoho naopak děsivé. Pokud budete výkonní a vezmete si hodně zakázek, můžete si vydělat řádově více než v zaměstnání a to láká mnoho z nás. Finance jsou v podnikání také více flexibilní – jeden měsíc můžete mít více práce, druhý zase méně a můžete si to víceméně ovlivňovat podle svého. To souvisí také s diverzifikací příjmů. Pokud zaměstnanci zkrachuje zaměstnavatel, přijde o veškerý svůj příjem, pokud ale podnikateli zkrachuje jeden dodavatel či zákazník, přijde tak pouze o určité procento příjmu a nemusí to pro něj znamenat zase takový problém.

Na druhou stranu investujete svůj vlastní kapitál a jste zodpovědní také za svůj neúspěch a může se tak stát, že hlavně v počátcích zkrátka nebudete mít

dostatečný stálý příjem, jako je tomu v zaměstnání, anebo i nějaké peníze proděláte (zpočátku většinou proděláváte). Někomu také nevyhovuje, že nemá jistotu, že mu každý patnáctý den v měsíci na účtu přistanou peníze, nemá zaměstnanecké benefity a musí neustále shánět nové zakázky a připomínat svým zákazníkům faktury po splatnosti. Administrativa obecně pro podnikatele může být noční můrou se všemi těmi fakturami, daňovými přiznáními, doklady o zaplacení, o nákladech apod.

NIŽŠÍ DANĚ, ALE TAKÉ NIŽŠÍ DŮCHODY

Dalším důvodem, proč se mnoho lidí rozhoduje pro podnikání, je nižší daňové zatížení a odvody do fondu sociálního a zdravotního zabezpečení, než jaké odvádí zaměstnanec. Zároveň je zde možnost odpočítávat si náklady, a to i paušální částkou ve výši 60 procent z dosažených příjmů v daném období. Zákonná úspora

Autor: Lucie Džurdženiková

P

Vykradl jsi banku?

na daních se tak může v rozpočtu projevit výrazně.

Na druhou stranu musíte v podnikání počítat s tím, že si odvody platíte sami a máte také další výdaje, jako je nájem, energie atp. A pokud onemocníte, nemáte nárok na žádnou nemocenskou, mateřskou a jiné zaměstnanecké standardy a musíte si tedy vydělávat nejen na dovolenou (které, upřímně řečeno, máte docela poskrovnu, protože musíte víceméně pořád pracovat), ale také tzv. na horší časy.

Nutno také podotknout, že ony „nižší odvody“, než má zaměstnanec, jsou v reálu vyšší, protože zaměstnanec žádné odvody neodvádí, dostane svůj plat a hotovo. Odvody za něj platí zaměstnavatel, tedy by se správně mělo říkat, že podnikatelé mají nižší odvody než zaměstnavatelé.

SVOBODA SEBEREALIZACE VS. JISTOTA

Mnoho lidí si zakládá živnost a začíná podnikat kvůli flexibilitě, a to jak ve využívání svého času, tak i v činnostech, kterým se věnuje. Podnikatel je zkrátka pánem svého času, nemusí sedět v kanceláři v přesně určenou dobu jako většina zaměstnanců, může pracovat v jakoukoli denní či noční dobu a žít život víceméně tak, jak si ho naplánuje. Podnikání zároveň nabízí možnost snadno delegovat některé dílčí nezáživné činnosti na někoho jiného, a vyhnout se tak frustraci, která relativně často postihuje zaměstnance. Většina zaměstnání zároveň také nenabízí velký prostor pro seberealizaci zaměstnanců, plnění jejich snů či plánů nebo zavádění novinek (byť se tento trend u některých zaměstnavatelů v poslední době docela objevuje).

Naopak v podnikání realizujete své vlastní záměry a sny, a nikoli sny majitelů firmy, což je pro řadu lidí obrovským lákadlem.

Kromě času, kdy bude podnikatel pracovat, si sám vybírá také prostředí a spolupracovníky. Nemůže se tak stát, že bude nespokojený s dobou, kterou musí strávit dojížděním do práce, anebo tím, že musí předstírat práci, jenom aby byl v kanceláři přesně určenou dobu. Nebude také otrávený ze svých kolegů, se kterými si vůbec nerozumí. Zároveň se s přibývajícím věkem nemusí bát vyhazovu, musí pouze počítat se snížením pracovní schopnosti.

Zní to pěkně? Tak ještě počkejte – podnikatel musí být daleko více ve střehu než zaměstnanec, musí sledovat aktuální dění a trendy v oboru, neustále pracovat na svém zdokonalení a být vstřícný ke svým zákazníkům, což zaměstnanec nutně nemusí. Musí inovovat, musí čelit konkurenci, nabízet vždy něco navíc a musí makat, skutečně opravdu makat. Říká se, že správného podnikatele poznáte podle toho, že přemýšlí ve vztahu čas=peníze. Zaměstnanci si klidně to své od devíti do pěti prosurfují na internetu a e-shopech, pro podnikatele je každá zabitá hodina ztracený výdělek (nebo relaxace, což je také důležité).

Ne všichni zaměstnanci samozřejmě sedí v teple kanceláří a flákají se u internetu, naopak. Moderní zaměstnavatelé se totiž u podnikatelů učí a zavádějí různé prvky aktivizace a zodpovědnosti, které jsou pro ně typické, i do zaměstnaneckého prostředí. Mnohdy už dnes tak můžete mít většinu výhod podnikání s jistotou zaměstnaneckého poměru a to taky není k zahození. Typickému karikovanému korporátu, kam se člověk „zašil“, aby mohl osm hodin vykecávat s kolegy a nikdo ani po letech neodhalil, že vlastně vůbec nic nedělá, tak už odzvonilo, anebo s rostoucí automatizací a digitalizací velmi brzy odzvoní. A poptávka bude přesně po těch podnikatelských typech, které inovují a posouvají vše kolem sebe kupředu.

Ale to je hudba budoucnosti – jak blízké nebo daleké, to se ještě uvidí. Ať už se každopádně rozhodnete pro jakoukoli cestu, zvažte vždycky nejdřív podrobně, co vám která přinese, abyste nebyli zklamaní.

Možností je totiž dnes skutečně mnoho a volba je čistě na vás a na tom, co od života chcete.

Podnikání vs. zaměstnání Že to mají podnikatelé v očích státu lehčí? Odvádějí méně než zaměstnanci a obecně si žijí víc v pohodě? No, není to tak úplně pravda, alespoň tedy ne všechno. Mají k tomu totiž taky nižší důchody, prakticky nemají nemocenskou, mateřskou ani jiné zaměstnanecké výhody. A ačkoli vás to momentálně třeba zase tolik netrápí, jen založení vlastního podnikání taky nevyjde úplně levně. Podívejte: ZALOŽENÍ ŽIVNOSTI →• 1000 Kč

NÁSTUP DO ZAMĚSTNÁNÍ →• lékařská prohlídka – cca 400 Kč

ZŘÍZENÍ S. R. O →• sepsání zakladatelské listiny u notáře – 3200 Kč

• výpis z rejstříku trestů – 100 Kč

Asi jsem si to špatně spočítal

• ověřování podpisů a listin – 500–2000 Kč • výpis z rejstříku trestů / katastru nemovitostí – 100–250 Kč POJIŠTĚNÍ →• sociální pojištění – min. 2061 Kč

POJIŠTĚNÍ →• 0 Kč (platí zaměstnavatel)

• zdravotní pojištění – min. 1906 Kč DANĚ Z PŘÍJMU →• podle příjmů a výdajů v daném roce

DANĚ Z PŘÍJMU →• 0 Kč (je to 15 %, ale platí to zaměstnavatel)

VÝBAVA →• kancelář, energie, notebook, telefon,

VÝBAVA →• Zaměstnanec nic z toho neplatí

*

fakturační program, případně e-shop, webové stránky, vizitky, reklama, … * Paušálně: v roce 2017 má podnikatel dvě možnosti, buď minus paušál 30–80 % podle typu živnosti, anebo menší paušál + sleva na dítě a manžela/manželku. Výdaje = odpočet všech potřebných výdajů k podnikání ze základu daně.

Listopad 2017 STUDENTA 55

ZAMĚSTNÁNÍ JE PRUŽNĚJŠÍ NEŽ START-UP Podnikání je o svobodě a o tom, že jste sami sobě pánem.

Možná vás ale nikdy nenapadlo, že je to také docela běh na dlouhou trať. Něco vám nevyjde, nebo vás třeba přestane bavit, co děláte, ale vycouvat tak úplně nemůžete. Alespoň ne bez ztrát. Zaměstnání oproti tomu můžete jednoduše změnit. Některé společnosti vás navíc v přestupu na jiné, vyšší a zajímavější pozice dokonce podporují.

O

ADVERTORIAL

zaměstnání vs. podnikání, o tom, co dnešním studentům chybí, a třeba také o tom, jak se mění práce s klientem v technologickém věku, jsme si povídali s Tomášem Janotou, který má ve společnosti ŠKODA AUTO mimo jiné na starosti systémy pro sales a marketing, a zejména IT implementaci tamního nového CRM systému.

56 STUDENTA Listopad 2017

Co podle vás dnes mladým lidem chybí, co se týče kariérní vybavenosti?

Některým (rozhodně ne všem!) bohužel chybí pokora a kontakt s realitou. Nejen u nás byla v IT třeba v poslední době mzdová přání některých mladých úplně kosmická. Příliš podléhají klamu médií a neumějí často realisticky ocenit svoje znalosti a dovednosti. Je potřeba

Autor: Lucie Džurdženiková, foto: Jakub Hněvkovský

WORK

→ Šíře záběru, flexibilita, možnost změny

Všude se v posledních letech mluví o start-upech, podle loňského kariérního průzkumu Universum ale práce v nich láká už jen 3 % studentů. Proč myslíte, že se mladí opět přiklánějí k zaměstnání?

Nevím, jestli ta start-upová éra úplně končí, myslím, že se spíš jenom mění. Spousta start-upů totiž vzniká s tím, že budou další Seznam.cz nebo Facebook, ale ono se to podaří jenom mizivému zlomku z nich. Na druhou stranu Škodovka je tady jako zaměstnavatel přes sto třicet let, to je pro mě obrovská prestiž.

Všichni vědí, co děláte, když pracujete tady, a kdo za vámi stojí. Druhá věc je, že v rámci podobných tradičních společností je obrovská možnost po nějaké době změnit práci, kterou děláte, a nikdo se nepodiví, naopak vás v tom ještě podpoří. Šíře záběru je tedy poměrně veliká, to je podle mě to, co láká i mladé lidi.

Zkrátka se nechtějí celý život věnovat jednomu e-shopu, který vznikl ze start-upu, chtějí flexibilitu. A právě ve velké společnosti je možnost čas od času změnit svoje zaměření a posunout se v rámci ní někam dál, aniž byste cokoliv riskovali.

více vnímat realitu a my se snažíme vysvětlovat, že vstup do Škodovky neznamená jen peníze, ale i hromadu dalších benefitů (kromě zápůjčky automobilů také flexibilní pracovní dobu nebo home office a z pohledu pracovní náplně celé portfolio projektů, na kterých mohou pracovat), které mnohdy na první pohled vůbec nevnímají. A to často právě proto, že si žádnou prací nikdy neprošli. Na druhou stranu, když už se někdo najde, tak jsou to lidé, kteří se opravdu strašně rychle učí a jsou velice ochotní hodně a dobře pracovat.

Sám z vlastní zkušenosti vím, že po škole má člověk kolikrát pocit, že všechno ví a všude na něj čekají, jenomže ono to tak ani zdaleka není. Třeba takový Trainee program, který dnes nabízí poměrně mnoho společností, je proto velmi dobrý začátek kariéry. Dá vám kvalitní základní přehled o tom, jak to ve velké firmě funguje, co tam můžete očekávat a co se bude očekávat od vás. Vždycky je skvělé mít nějakou praxi, za niž se i Trainee program počítá, ať už se pak student rozhodne nastoupit do dané společnosti, nebo ne. ŠKODA AUTO jako zaměstnavatel je obecně hodně orientován na mladé talenty. Máte i ve vašem oddělení studenty?

Samozřejmě. Studenti jsou u nás na oddělení na stážích, píšou tu diplomové práce, jsou na částečných úvazcích a zjišťují tu, že ŠKODA není jen auto, ale že za každým naším výrobkem stojí i silné a velké IT oddělení, které nabízí zajímavou práci se zajímavými technologiemi. IT u nás také znamená velký rozsah práce, od programátorů až po byznys analytiky a projektové manažery.

Největší je teď poptávka po lidech, kteří mají IT schopnosti a zároveň umí mluvit byznysově, tedy po takových, co jsou schopní řeč IT přeložit do jazyka, kterému rozumí marketing, a naopak. Lidí s tímto profilem není mnoho, jsou proto hodně žádaní.

Vy sám se hodně orientujete na moderní technologie.

Jak podle vás bude automotive odvětví vypadat za 10, 20 nebo 30 let?

Auta se budou vyrábět asi i v budoucnosti víceméně stejně, jenom s větším podílem robotické automatizované práce. Už teď vlastně probíhá i velká část vývoje v digitální podobě. Řeší se také otázky typu vlastnit/nevlastnit, sdílet/nesdílet auto a podobné věci.

Pravděpodobně bude budoucnost hodně o elektrickém autě a autonomním řízení. Zdá se, že tam směřují trendy.

Jak bude auto konkrétně vypadat, to si asi nikdo neumí představit. Existuje hodně vizí, od těch futuristických až po ty reálnější. Nakonec ale vždycky rozhodne až zákazník, co se mu líbí a co ne – taky díky CRM systému. Já osobně doufám, že jednou přijde den, kdy ráno sednu do auta, to se podívá do mého kalendáře, zjistí si, že mám schůzku v Mladé Boleslavi, a tak mě tam odveze.

Zmínil jste CRM systém, což je něco, čemu se zejména věnujete. Můžete vysvětlit, o co jde?

CRM je kombinace IT a byznysu, který nakonec pracuje se zákazníkem. Je to systém, který používají firmy ke sběru informací o zákazníkovi – chtějí totiž vědět, co zákazník má a jak se chová, ale především aby z toho pak byly schopny usoudit, co by mohl chtít v budoucnu, a tím vytvořit nové příležitosti.

Jako takové laické přirovnání mě napadá kavárna, kam chodíme dlouho. Paní se na nás pokaždé usměje a zeptá se nás: „Zase malou kávu do kelímku jako obvykle?“ Ona zná nás jako své zákazníky, zná naše preference. A my se tam rádi vracíme. Je to výhodné jak pro ni (respektive pro firmu), tak i pro nás jakožto pro zákazníka. Je to „win-win“ situace. Paní má malou kavárnu a zvládne CRM v hlavě, velké firmy potřebují IT systémy a procesy.

Jaká data o zákazníkovi sbíráte vy ve Škodovce?

Sbíráme transakce nebo události, které má zákazník vůči Škodovce, tzn. samozřejmě koupi auta, návštěvy servisů, co si nechával opravovat nebo co si dokoupil, chceme vědět, jak se pohybuje v digitálním světě ŠKODA. A do budoucna chceme nabízet i něco víc než to. Škodovka totiž i teď stále ještě vystupuje směrem k zákazníkovi především jako prodejce aut.

Proto chceme rozvíjet další služby, např. již zmiňovaný car sharing (Uniqway) a především digitální služby. Příkladem takové služby je Car Connect. Auto připojené k internetu umožňující on-line zobrazení aktuální dopravní situace na silnici, aktuální ceny pohonných hmot, objednávku do servisu atp. Stávající Octavie a Kodiaq už toto propojení na internet mají, můžete si tam tak nahrávat cíle, svoje oblíbená místa, vidíte přehled, kolik jste ujeli, aktuální dopravu atd. K tomu, abychom poznali zákazníka, pochopili ho a uměli poznat, co opravdu chce, a nabídli mu to, potřebujeme právě CRM. Jaké typy technologií jsou s CRM spjaty a jaké profese?

V podstatě všechny. CRM je srdcem celé společnosti. Je to tedy velká změna s obrovským přesahem.

Jsou tam zapojení všichni od dealerů, call center přes datový sklad až k managementu, sales a samozřejmě marketingu. Data o zákazníkovi by zkrátka měla procházet celou firmou.

Myslíte, že jsme obecně jako společnost připraveni na robotizaci?

Já myslím, že ne. Podle mě ale společnost asi nebude připravená nikdy. V povaze člověka je rezistence vůči změně, když se ale ukáže, že je to změna pozitivní, tak myslím, že bude spokojen.

Tomáš Janota se CRM systémy a business transformacemi organizací zabývá už více než patnáct let.

Společnosti ŠKODA AUTO momentálně prostřednictvím CRM pomáhá přejít do digitální budoucnosti, k tomu ale bude potřebovat pomoc i mnoha mladých (nejen IT) talentů. A to je dobrá zpráva pro vás. :) Více info na

→ skoda-kariera.cz/it Listopad 2017 STUDENTA 57 SM000044

WORK

→ FAST-TRACKED CAREER

(In the World of Beer)

Moving up the corporate ladder can be slow and tiring, especially when you’re young and you don’t have much experience yet. However, if you choose the right employer, your career growth can be much easier, much faster and very exciting. Jakub Vanis, for example, has begun moving up his ranks after only six months in his employment and he doesn’t seem to be stopping anytime soon. “We just like to move at light-speed here,” Jakub shrugs and smiles casually.

ADVERTORIAL

AB INBEV AB InBev is the world’s largest brewer. In their office in Prague, there are almost 600 international employees. “The whole experience is very eye-opening,” says Jakub. Are you also in a search for an exceptional career?

Check:

→ Ab-inbev.com/careers 58 STUDENTA Listopad 2017

Y

ou have started your career generally quite early, is that correct?

Well, after my high-school graduation, my father told me that if I wanted to move to Prague and to study there, I would have to provide for myself. So I basically started working right away. At first those were smaller part-time jobs in a bar, later on I moved to sales, collections and finally even people management. I anyway kept on doing both, full-time job as well as daily study program.

The challenge was that as soon as you get your own income, you start to question, whether you really need that university title. You do.

After you started working at AB InBev, it only took you six months to be promoted. That’s not very common for standard employment.

After six months in my first role, I was promoted to a Specialist in Transport Planning team. We were just

implementing system for the UK market and I was offered to be a so called “key-user“, which is basically a guy who tests and designs how should the system work after implementation. And honestly speaking, AB InBev is that kind of a company which moves at a light speed pace. The center in Prague is constantly growing in size year by year. The opportunities are there, you just need to grab them.

Why is it so fast over there?

We believe that the people we hire need to be significantly better than us. With this mindset you are really going for pure talent, we are talking about highly motivated people, bursting with energy. In this kind of environment, you can´t keep people in similar positions for too long or they will naturally get bored and quit. Their own hunger for growth, however, is enabling even their managers to move up, as they will have plenty of potential successors to choose from.

JAKUB VANIS Another six months, another promotion.

I was lucky enough to be appointed into company´s talent program. It is called BOOST and it is designed to really boost your career. We received plenty of extra trainings like change management, project management, leadership etc. We also were in charge of a very important project that redesigned the company´s means of internal communication. As a result of this program I was ready to step into a managing position. I applied for an Order Taking Team Leader for the UK market, which was basically the department where I started.

Did you ever face any other issue that would come from your new positions and fast promoting?

Apart from having a bit less “free“ time after work I have to admit that all I see are positives. There is always of course this “transition“ period right after you join a new position, when everything is new and you feel totally overwhelmed, but I like even that.

What you currently do is outsource people all around the world. Can you explain how this works?

For almost two years now I work as a Transition Project manager. My job is to define where a certain process should be located, design the knowledge transfer, prepare the communication plan and oversee the whole project. It is really from start to finish, end to end.

And you’re abroad right now on a business trip. Do you travel a lot?

With this role you have to travel a lot in between the

sending and receiving locations, so there are times when I basically live in the hotels. Currently, I am in India, and it is almost my second home. I would say I spend about one quarter of the year travelling, usually around Europe or to India. This is not something that you could manage via Skype only. The face to face contact here is an absolute must, especially if you are also running recruitment.

Tell us, how does one work “in the world of beer“? :) It is simply the BEST! I am so fortunate to be working for a beer company. And not just any beer company, I work for the best and the biggest beer producer in the world. I mean, we don´t make diapers or washing powder here. We make something which brings people together. We make a product that you can be passionate about.

Oh boy, stop, we’re already envious! :) How about hobbies, do you have time for any?

I believe that even when you are super-passionate about the work you do, you should still devote equal time to whatever interests you outside of the business. I was always active in music, playing multiple instruments in various bands that ranged from Jazz to Metal. I found the biggest balance as a lead singer in a hardcore band. There is nothing quite like it. You are basically channeling out all the accumulated stress and anger from work in a crazy show where you literally scream your lungs out! Stage diving also helps with that!

Jakub comes from a hipster spa paradise (his words) of Mariánské Lázně :) He studied International Business at VŠE when his friend recommended him for AB InBev. Since then his career moves in light speed. He hopes to make a vicepresident one day but the journey is the thrill for him. “It is like with the mountain climbing. Standing on the summit is nice, but what you remember and eventually tell your grandchildren is the story of how you fought the mountain,” says the super-positive young man who – in his free time – also sings in a hardcore band, flies drones and hikes whenever and wherever he can.

Kudos, man!

Listopad 2017 STUDENTA 59 SM000048

WORK

→ Podnikatelský start ve 12 letech

Mé cestě za úspěchem chybí už jen pád na dno Ve dvanácti investoval své první peníze, ve čtrnácti představil svou první mobilní aplikaci a v sedmnácti se nechal zplnomocnit, aby mohl podepisovat pracovní smlouvy. Příběh teenagera Honzy Slámy se píše teprve pár let, přesto už má za sebou řadu významných kapitol. Jaké ale v skutečnosti je „zázračné dítě“, které jedná za oceánem o milionových kontraktech?

C

o podle tebe dělá běžné dvanáctileté dítě?

Chodí ven se spolužáky, dívá se na Disney Channel, s kamarády natáčí videa, sleduje internet.

Tvých dvanáct ale vypadalo trošku jinak.

To je pravda, já přestal chodit ven, když mi jedna holka zlomila srdce. Nechtěl jsem ji potkávat. (smích)

Autor: Richard Valoušek, foto: David Christian Lichtag

Tím ses zas tak od svých vrstevníků nelišil, zlomené srdce řeší občas každý náctiletý. Většina ale zaleze pod peřinu s depresí, ty ses vydal cestou podnikání.

Začal jsem zkoušet investovat nereálné peníze a šlo mi to. Tak jsem si od táty půjčil pár korun a koupil sedm akcií. Tehdy jsem to nemohl řešit sám za sebe, všechno to šlo přes tátův živnostenský list.

Byl s tím táta v pohodě?

Doma jsem měl vždycky velkou podporu. Navíc byl táta rád, že se nevěnuji jen hraní na internetu, ale snažím se vyhledávat něco užitečného.

Představoval sis, že se z tebe stává milionář?

Možná chvíli, než jsem slyšel přednášku jednoho úspěšného manažera, že skutečný byznys investora se pohybuje ve stovkách milionů korun, u mě to bylo ve stovkách korun. Pochopil jsem, že žádný velký investor nejsem.

Jenže ti bylo teprve dvanáct. S první úspěšnou mobilní aplikací „Taháky do kapsy“ jsi pak přišel už ve čtrnácti.

To byl můj první marketingový tah. Trošku

provokativní, uznávám, ale nemyslím si, že by ta aplikace byla primárně nástroj k podvodu a tahákům pod lavicí. Kdo chce, podvádět vždycky bude. Já ale doufám, že Taháky do kapsy budou spíše vzdělávací pomůcka, která ulehčí přípravu do školy.

Co ty osobně, využíval jsi taháky při testech?

Já byl specialista na opisování. (smích) To přeháním, občas jsem se někomu mrknul přes rameno, to asi známe každý. Při dějepisu jsem měl vedle sebe chytřejšího spolužáka na historii, ale jinak mám čistý rejstřík. Žiješ v Brně, dnes jsme se ale potkali v Praze, a to už před devátou hodinou a zdá se, že jsi dost zaneprázdněný. Je těžké se ti vejít do kalendáře?

Dříve to se mnou bylo horší, to jsem dělal hodně produkty pro Česko, měl hodně schůzek, telefonátů a řešení. Teď více jednám s lidmi z USA, takže se můj pracovní čas přesunul do nočních hodin, kdy vše řešíme po telefonu a e-mailech.

Do Ameriky ses dostal díky aplikaci „Nenech to být“.

Kdy tě vůbec napadlo zabývat se šikanou?

Při hraní ping-pongu.

To vážně?

Vážně. Napadá mě při něm většina nápadů. Pak možná ještě při čekání ve frontě nebo v čekárně u doktora. (smích) Aplikace upozorňuje na šikanu ve školách, jak je doposud v Česku úspěšná?

Díky své jednoduchosti a uchopitelnosti je pro žáky základních a středních škol a také pro učitele snadným

Jan sláma Úspěšný tvůrce mobilních aplikací, který začal s podnikáním už ve dvanácti letech.

Svou první aplikaci představil ve čtrnácti.

O tři roky později byl zplnomocněn, a to ještě před hranicí plnoletosti.

Nyní se zabývá projektem FaceUp, který je zaměřený na šikanu a mentální naladění studentů v USA. Listopad 2017 STUDENTA 61

WORK

nástrojem, navíc anonymním. Odstraňuje největší bariéru při ohlašování šikany, strach.

Jak se jí v Česku daří?

Máme přes sedm set registrovaných škol, dostává se nám zpětná vazba žáků i učitelů. Nahlášeno díky aplikaci bylo čtyři sta případů šikany.

Zažíváte i falešná hlášení?

Jasně, jsou děti, které si to chtějí vyzkoušet, vyblbnout se. Řešili jsme toto téma s Linkou bezpečí, kam také volá řada dětí z legrace. Ovšem ukazuje se, že každý, kdo si to takto vyzkouší, odbourá strach pro pozdější reálné využití.

Proč si myslíš, že je aplikace tak průlomová? Přece jen čtyři sta nahlášení je opravdu hodně.

Odbourání strachu je to hlavní, děti nechtějí být tím pojmenovaným práskačem, bojí se posměchu a toho, že se šikana otočí proti nim. Anonymita aplikace je klíčová. Určitě pomáhá i to, že nemusíte agresora pojmenovat, často se totiž jedná kamaráda. Čekám, že dalším důvodem bude, že to děti nemusí říkat tváří v tvář.

Ano, i to je přes mobilní aplikaci jednodušší. Nechci tím říct, že podporujeme přesun dětí do on-line světa. Musí se naučit o problémech mluvit. Na druhou stranu, pokud tento způsob pomáhá k odhalení šikany, držme se ho.

Co js t e možná nevěděli V minulosti byl redaktorem populárního webu Ábíčko.cz, kam připravoval rozhovory s youtubery. Mezi jeho koníčky patří mineralogie, amatérská archeologie a sportovní rybaření. Ve škole chodil na dramatický kroužek, který mu prý mimo jiné pomohl se schopností nedávat na sobě znát neúspěch.

Nedávno vyhrál anketu o nejaktivnějšího středoškoláka.

62 STUDENTA Listopad 2017

Navíc se často stává, že když žák odbourá strach a skutečně za třídním učitelem dojde, ten se to snaží zlehčit.

Skutečně nám studie ukazují, že řada učitelů nejen že problém zlehčuje, ale hlavně se ho snaží ututlat, to je ještě větší průšvih. Nechtějí mít na svědomí, že v jejich třídě probíhá šikana.

Komu se tedy hlášení z aplikace dostane do ruky?

Vedení školy a také odbornému metodikovi, který ho může objektivně řešit. Občas dostanou prostřednictvím aplikace jen jméno, často se ale děti nebojí být podrobnější a celou situaci popsat.

Teď s podobnou aplikací míříte na americký trh, jak to probíhá?

Myslím si, že dobře, protože šikana je v USA mnohem větším tématem než u nás. Navíc jsme řešili, pro jaký trh by to mohlo být zajímavé. Přece jen Česko je pořád malý rybník ve světovém měřítku, to USA už pokryje násobně větší počet škol než u nás.

Ty osobně ses s šikanou setkal?

Byl jsem součástí mlčící většiny, jako řada z nás. Ale i to možná byla motivace hledat způsob, jak odbourat strach k upozornění na ni.

Do USA jdete s aplikací pod názvem FaceUp, jak moc se liší od té české?

Nezaměřujeme se jen na šikanu, ale také na náladu dětí, deprese, protože během mého krátkého pobytu tam řešili v sousední škole tři sebevraždy studentů.

Zabývají se jejich naladěním, problémy, aby tomu předešli a začali to včas řešit.

Máš pocit, že v USA mají ve školách více problémů než u nás?

Myslel jsem si to, ale není to tak, jen je více řeší. Děti jsou stále děti a je jedno, kde jsou.

U nás se to přechází?

To ne, ale máme jiné mentální naladění. Vysvětlím to na příkladu. Česká maminka, co žije se svými dětmi v Americe, jezdí vždy v červnu k nám, její kluci zde chodí do školy, protože v USA už mají prázdniny. První den se jeden z nich popral se spolužákem. Nikomu to nevadilo, ani tomu spolužákovi, nikdo nežaloval, nestěžoval si, šlo se dál.

Jasně, chlapecká bitka, pár šrámů, obdiv ostatních.

Jak by to prošlo podle tebe v Americe?

Tam to nepřichází v úvahu, nikomu tam nesmíš nic říct, natož se ho dotknout, učitelka tam ani na vteřinu neopustí družinu. Ten kluk to má v Česku jako zážitkovou hru, tábor. Čím myslíš, že je ten rozdíl způsobený?

Máme tady jiné problémy, navíc jsme kulturně dost odlišní. V USA si zřejmě užili střílením indiánů a teď věří v „no hate culture“.

Jsi na hranici plnoletosti, přitom máš za sebou řadu úspěšných projektů a na dalších pracuješ. Bojíš se, kdy přijde tvoje první selhání?

Je pravda, že mi už pár lidí řeklo, že mému příběhu, cestě za úspěchem chybí už jen pád na dno. Z něj se pak prý můžu odrazit ještě výš.

Myslíš si, že přijde?

Asi jo, otázka je, jak velký bude a jak moc si ho připustím.

Ano, říká se, že je to jen o hlavě daného člověka, jak velký pád ho potká.

Možná si ho nikdo ani nevšimne. Třeba jsem ho už zažil, ale ani jsem si ho nepřipustil. (smích) Je ale pravda, že počítám s možností, že narazím. Pak bude důležité, abych se rychle postavil. Uvidíme, jak se s tím poperu.

Máš svoji třináctou komnatu, něco, co si zpětně vyčítáš?

Nedá se říct, že bych si to vyloženě vyčítal, ale byl jsem občas naivní. Když mi bylo čtrnáct let, několik partnerů mi za práci nezaplatilo. Sice to bylo jen pár tisíc korun, ale v mém věku to byly velké peníze.

Jak ti to vysvětlovali?

To se ani moc nesnažili, stačilo se podívat na to, že jsem v tom věku nemohl podepisovat smlouvy, a když jsem třeba vyhledával v e-mailech začátek naší spolupráce, zjistil jsem, že jsme si ho potvrdili po telefonu.

Neměl jsem jediný hmatatelný důkaz. Měl jsem smůlu.

Vypekli mě a já se neuměl bránit.

Přesto jsi dokázal jít dál a své nápady realizovat.

Teď pár tisíc korun řešit nemusíš. Jak by ses postavil k daným firmám, kdyby se na tebe teď s něčím obrátily?

Mají u mě dveře zavřené, v tomto směru jsem nekompromisní, druhé šance dávat neumím. Vykašlal bych se na ně!

Byla tahle zkušenost jedním z důvodů, proč ses rozhodl zplnomocnit rok před svou plnoletostí?

Určitě, chtěl jsem podepisovat smlouvy, být zodpovědný sám za sebe, moci fungovat jako manažer.

V takové pozici musíš dobře fungovat v týmu lidí, dokázat si vhodně vybírat kolegy, platit je, být zodpovědný i za jejich práci. Jak ti jde tohle?

Myslím si, že dobře, cit na lidi mám, baví mě si je vybírat, pracovat s nimi, budovat vztahy. Přece jen všechno je o lidech, týmu, spolupráci. Ale i v tomto směru už jsem se spálil.

Musel jsi někoho vyhodit?

Jak jsem říkal, že jsem celkem nekompromisní a druhé šance dávat neumím, vzal jsem na naši pracovní cestu do Kalifornie kromě stálého kolegy novou slečnu.

Uměla skvěle anglicky, proto mě zaujala. Na jednání ale nefungovala. I já, se svou lámanou angličtinou, jsem byl přesvědčivější. Rychle jsem vyhodnotil, že mi nebude příliš platná, tak jsem ji vyhodil.

Při cestě po Americe?

Bylo to čtvrtý den, měla tak před sebou ještě dva týdny placené dovolené za oceánem. Věřím, že si ji užila.

Uvědomuješ si v tu chvíli, že je to vlastně hlavně tvé selhání manažerských schopností?

Jasně, vím, že je to má chyba, také těch peněz, co mě stála. Učím se tím, jsou to zkušenosti, které se mi, věřím, jednou vrátí.

Cítíš, že výběr kolegů a práce s nimi bude tím nejnáročnějším, co se budeš muset naučit? (dlouze přemýšlí) Emoční inteligenci mám, u téhle slečny jsem si ani nepřipouštěl, že to není správná volba. Rychle jsem ale pochopil, že nemá správný charakter, vlastně jsem to tušil mnohem dřív, ale potřeboval jsem někoho se skvělou angličtinou a to splňovala.

Bohužel nám to ani tak nefungovalo.

Jsi nervák?

Před vystoupením nervózní nejsem, naopak si čas na pódiu před posluchači užívám. Přitom třeba na základce jsem byl introvert schovaný s dvěma kamarády v zadních lavicích a tiše sledující, co se vpředu děje.

Začal jsi podnikat velmi mladý a jsi dostatečně úspěšný k tomu, aby ti z toho brzy přeskočilo. Těch příkladů máš kolem sebe dost. Toho se nebojíš?

Je pravda, že úspěšných manažerů, co jim hráblo, je strašně moc. Příkladem mi může být Honza Mühlfeit, který skončil na tři měsíce v blázinci, zkrátka to nedal.

Vím, že je to nebezpečné.

Máš deprese?

Cítím, že jsem na tom hůř než řada mých vrstevníků, hodně věcí si beru osobně, i maličkosti mě umí totálně položit. Přitom je řada věcí, které přecházím, neřeším je, mávnu nad nimi rukou. Pak se stane ale nějaká prkotina a já jsem úplně rozhozený.

Zkus nějaký příklad.

Hodně je to spojené s projekty. Mě totiž baví ta cesta za nimi, pak, když dojdeme do cíle, projekt se podaří, přijde prázdnota, smutek, že je to za mnou. Výsledek už si tolik neužívám, dívám se hned dopředu.

To může být i výhoda.

Snažím se ji využít ve svůj prospěch, plánovat další projekty, vydat se na další cestu.

Listopad 2017 STUDENTA 63

WORK

→

STUDENTI PRÁV, NEOPOMEŇTE PRAXI! A občas i potlačit vlastní ego

Veronika Šťovíčková a Jan Hrivnák pracují v pražské pobočce Dentons, největší globální advokátní kanceláře na světě, kde se věnují obchodnímu právu. Oba se stali advokáty teprve letos, na svá školní léta tak mají pořád ještě velmi čerstvé vzpomínky. Proč je podle nich pro studenty práv důležité získávat praxi už při škole a co by neměli podcenit? Zjistili jsme za vás.

ADVERTORIAL

VERONIKA ŠŤOVÍČKOVÁ Veronika je od roku 2014 English law qualified (Socilitor of the Senior Courts of England and Wales) a od roku 2017 i českou advokátkou. V Dentons je členkou korporátní praxe, a díky své kvalifikaci v českém a britském právu se specializuje zejména na přeshraniční transakce.

64 STUDENTA Listopad 2017

Vám se ji podařilo získat?

V: Ano, po dokončení University of Warwick jsem složila pohovor u jedné advokátní kanceláře, takže jsem training contract dostala ihned po absolvování fakulty.

Legal Practice Course, tedy roční magisterské studium, mi zaplatili v Birminghamu, protože zde měla firma svou základnu. Po roce studia jsem složila advokátní zkoušky, pak jsem v jejich londýnské pobočce nastoupila na koncipienturu a za dva roky jsem se stala britskou advokátkou, tedy Solicitor of the Senior Courts of England and Wales. V letošním roce jsem pak složila advokátní zkoušky i u České advokátní komory.

Jane, vy jste práva vystudoval na Univerzitě Karlově.

Jak těžké je pro českého absolventa najít uplatnění?

J: Záleží na tom, jak je člověk aktivní už během studia.

Za sebe mohu doporučit najít si praxi co nejdříve po nástupu na fakultu. Já jsem například začal sbírat zkušenosti v jedné malé advokátní kanceláři už během druhého ročníku, ve čtvrtém ročníku jsem pak nastoupil do Allen & Overy jako paralegal. Myslím si, že mi tyto zkušenosti hodně pomohly najít si následně uplatnění jako koncipient, protože advokátní kanceláře

se na předchozí praxi pochopitelně dívají. Na druhou stranu nepůsobí moc dobře, když člověk vystřídá během posledních tří let na fakultě třeba šest kanceláří. Měl by pracovat minimálně rok v jedné.

Co by podle vás studenti práv neměli, kromě již zmíněné praxe, rozhodně podcenit?

J: Při získávání práce, ale i během ní je důležitá znalost cizích jazyků. Angličtina je v dnešní době standard, kromě ní je podle mého názoru dobré umět německy, francouzsky nebo rusky. Kdybych se mohl vrátit v čase, určitě bych se věnoval dalšímu jazyku. Dále by měli být cílevědomí, pečliví, měli by mít pokoru, sociální inteligenci a někdy je také důležité potlačit vlastní ego, což podle mě spousta právníků neumí. Určitě bych také nepodcenil kontinuální vzdělávání, protože právo se neustále mění a tyto změny je potřeba sledovat.

V: Myslím si, že je dobré, když senior právníci dávají junior právníkům zpětnou vazbu na jejich práci. Pokud ji nedostanou, měli by si o ni říct, aby opravdu věděli, co udělali špatně, a mohli se tak dál učit.

Jane, zmínil jste se o důležitosti průběžného vzdělávání.

Jak udržujete krok s těmi neustálými změnami?

J: V kanceláři se například pravidelně setkáváme jednou týdně nebo ob týden. Na každé z těchto setkání si někdo z nás nastuduje nějakou aktuální problematiku, se kterou nás seznámí, a společně ji následně rozebíráme a diskutujeme o ní. Stává se také, že přímo v praxi narazíme na nějaký problém. V takovém případě se snažíme sjednotit, jak k němu budeme přistupovat. Absolvujeme rovněž různá školení, v rámci kterých se mimo jiné dozvídáme, jak se na určitou problematiku dívají soudci, pracovníci katastru a lidé z dalších úřadů, což je pro mě velmi přínosné. Večer před spaním se pak místo koukání do mobilu snažím pročíst nějaké články nebo zajímavý judikát.

Autor: Kristýna Dolejšová, foto: Jindra Kodíček

Veroniko, vy jste vystudovala práva ve Velké Británii, jak obtížné je tam získat jako čerstvý absolvent praxi?

V: V Británii je nejen pro cizince, ale i pro samotné Brity hodně těžké dostat hned po škole training contract, tedy koncipienturu. Získává ho totiž opravdu jen malé množství absolventů, protože advokátní kanceláře si mezi uchazeči pečlivě vybírají. Člověk tak musí absolvovat několik kol pohovorů a ukázat, že má něco, co ostatní nemají. Souvisí to s tím, že advokátní kancelář, která si vás jako koncipienta vezme, vám rovnou zaplatí roční magisterské studium a garantuje vám tak, že se u nich advokátem stanete. V Británii totiž děláte advokátní zkoušky před nastoupením na koncipienturu.

Veroniko, vy se orientujete jak v českém, tak britském právu. Jaký je mezi nimi například rozdíl?

V: České právo je kodifikované, takže člověk musí mnohem více dbát na to, co je uvedeno v zákonech.

Britské soudy spíše posuzují, jaká byla například představa stran o dané smlouvě, čeho chtěly obchodně docílit, a nedojde k jejímu zneplatnění třeba kvůli tomu, že obsahuje ustanovení, které zákon nějakým způsobem nedovoluje. V případě českých transakcí si člověk musí dát opravdu pozor na to, aby třeba nevyloučil ustanovení, které je kogentní a musí tam tedy být.

ostatní týmy, občas je sice náročné všechny lidi zkoordinovat, ale pocit z dobře odvedené práce stojí za to.

Proč jste se rozhodli pracovat právě pro Dentons?

V: Dentons je mezinárodní společnost, která má dobrou reputaci po světě, a mám tady příležitost dělat i britské transakce. Navíc tu pracuje velký tým britských právníků a také mám štěstí v tom, že mám k sobě partnera, který dělá stejnou oblast práva, takže mě může mentorovat.

J: Už během studia jsem věděl, že chci pracovat v mezinárodní advokátní kanceláři. Ve chvíli, kdy jsem do Dentons nastoupil, rostla kancelář oproti jiným raketově. Viděl jsem zde proto velkou možnost rozvoje a jsem rád, že se moje představa naplnila. Neustále se tady kontinuálně vyvíjíme dál a posouváme se dopředu. Pro mě osobně jsou také zajímavé projekty, ve kterých je více jurisdikcí. Z Prahy tak například vedeme

Jste oba mladí lidé. Jaké jsou vaše kariérní cíle do budoucna?

J: Chtěl bych se stát partnerem. Myslím si, že by si člověk měl u čehokoliv, co dělá, určit nějaký cíl a jít si za ním. Mít motivaci je důležité.

V: V tuto chvíli jsem spokojená tam, kde jsem.

Nevytyčila jsem si cíl, že se musím do pěti nebo do deseti let stát partnerkou, ale chci svou práci odvádět dobře a samozřejmě se dál profesně vyvíjet. Zároveň bych chtěla založit rodinu. Dentons je poměrně unikátní v tom, jak se chová k advokátkám, které se stanou matkami. Váží si jejich znalostí a zkušeností, takže jim umožňuje pracovat flexibilně, třeba dva nebo tři dny v týdnu podle toho, jak s ohledem na svou rodinu potřebují.

Co vás na práci advokáta nejvíc baví?

J: Vždycky jsem chtěl dělat právo, takže mě moje práce celkově baví a naplňuje. Navíc mám štěstí, že v Dentons je opravdu dobrý tým lidí, se kterým se skvěle spolupracuje. Naši klienti jsou také zajímaví lidé, rád s nimi pracuji a mám radost, když jsou spokojení.

V: Souhlasím. Mě také na práci nejvíc baví spokojenost klientů, když dobře odvedete práci.

JAN HRIVNÁK Jan je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a od roku 2017 také advokátem.

Ve své praxi se zaměřuje na oblast bankovnictví, financování a práva nemovitostí.

Právní poradenství poskytuje jak při lokálních, tak i přeshraničních transakcích.

Listopad 2017 STUDENTA 65 SM000016

WORK

→

ÚSPĚCH V PODNIKÁNÍ NENÍ ZARUČENÝ O těch, kterým se to nepovedlo, se ale nedočtete Podnikání je složité a má svá rizika, o kterých se příliš nemluví. Stát navíc podnikatelům ani moc nepomáhá, spíš naopak. Zatímco si tak lidstvo masově navyká na moderní technologie, státu se to zatím příliš netýká. Co s tím dělat do budoucna? Na názor jsme se zeptali Michala Horáčka, úspěšného podnikatele, spisovatele a také jednoho z kandidátů na příštího českého prezidenta.

H

ADVERTORIAL

odně mladých lidí má dnes zájem o podnikání. Vy sám jste také podnikal. Jsou tu nějaká rizika, co si podle vás možná neuvědomují?

Mám radost, že mladé táhne podnikání. Bez vlastních firem, vlastní přidané hodnoty a vlastních slavných značek se úspěšnou a perspektivní ekonomikou nestaneme. Éru levné montovny zvládneme opustit jen v případě, že budeme mít vlastní schopné podnikatele. A pokud jde o rizika, to hlavní vidím asi v tom, že se všude možně dočtete o lidech, kterým se to povedlo.

66 STUDENTA Listopad 2017

Bohužel drtivé většině se to ale nepovedlo, jenže o nich se nikde nedočtete. Tím vzniká dojem, že to půjde samo a úspěch je zaručený. Není. To pak člověka může zkrušit.

Natolik, že nezačne znovu, případně jinak.

Myslíte si, že stát v současnosti podnikatelům spíše pomáhá, nebo škodí?

V rámci kampaně jsem navštívil přes pět set míst po celém Česku, často právě menší a střední české firmy.

A snad nikde jsem neslyšel, že by jim stát pomáhal.

Naopak si všichni stěžují na čím dál složitější předpisy a čím dál tvrdší regulace. Já bych chtěl stát, kde si po internetu založíte firmu za pár minut. Jde to jinde, může to jít i u nás. Klidně ať zůstanou ještě nějakou dobu i staré, „papírové“ postupy pro ty, kteří moderní technologie nemají v oblibě nebo jim prostě nerozumějí. Ale pro všechny ostatní by měly být možnosti odpovídající 21. století.

Hovoříme-li o moderních technologiích, máte pocit, že lidstvo posouvá k technologické závislosti?

Nepochybně. A tento trend posílil zejména s objevením parního stroje. Vývoj technologií a společnosti jde ruku v ruce. Jestliže chceme i nadále využívat veškerý komfort, který nám technologický pokrok přináší (bez ohledu na to, jestli je to dostupnost všech informací na internetu, nebo ústřední topení, které nás zbavilo nutnosti přikládat do kamen), tak se holt musíme smířit s tím, že budeme do značné míry závislí na technologiích, jejichž fungování valná většina z nás naprosto nerozumí. A jestli máte dojem, že to přišlo až s dobou pokročilé výpočetní techniky, zkuste si jen tak zpaměti nakreslit schéma fungování zmíněného parního stroje.

O technologické závislosti jedinců (zejména mladých lidí) se začíná mluvit jako o velmi závažném problému, jak na to nahlížíte vy?

Označovat koukání do mobilů a tabletů za závislost je podle mého z velké části hysterie. To samé se říkalo v době objevu knihtisku. Všichni si budou číst v knihách a nebudou se bavit mezi sebou, čímž společenský život upadne. Pak přišlo rádio a televize a bylo to to samé, opět přišly stížnosti, že rodiny se mezi sebou nebaví a jen se dívají na televizi. Jenže lidstvo navzdory těmto apokalyptickým scénářům žije dál vcelku plnohodnotným a často i velice tvůrčím životem. Zkrátka jestli vám vadí, když sedíte v kavárně s někým, kdo zároveň kouká do mobilu, tak zkuste být zajímavějším společníkem, třeba s tím přestane.

Zůstaneme-li u mladých lidí, ti si často stěžují, že u nás upadá politická kultura. Jak z toho podle vás ven?

Nestěžujme si na ostatní. Aby ke kultivaci politické kultury mohlo dojít, musí se o to přičinit každý z nás.

Vy sám se o to zrovna přičiňujete, kandidujete na prezidenta. Jakou máte pro tuto pozici kvalifikaci?

Danou mým životním příběhem: když šlo o zásadní věc a studenti v listopadu 1989 prolomili první ledy, byl jsem aktérem revoluce. Hodně jsem si tam odsloužil a jsem na to hrdý. Jsem si jistý, že v nadcházejících prezidentských volbách půjde zas o hodně.

Prošel jsem i herním prostředím a umím poznat falešné hráče. A jejich hru překazit. A to je přesně to, co má prezident dělat. Kvůli tomu ho občané jako svého, a ne stranického zástupce na Hrad vysílají.

A pak mám i vzdělání, které je podle mého názoru kvalifikací hodně dobrou: jsem sociální antropolog.

Vysokoškolákům ani nebudu připomínat, že „sociální“ je společenský a „antropolog“ ten, kdo se zabývá člověkem. Vnímám a studuji tedy člověka ve společnosti.

Jaké vzdělání by mělo být pro prezidenta příhodnější?

Co by podle vás prezident měl mít, umět a dělat?

Měl by používat obě poloviny mozku, tedy rozum i srdce. Měl by být radikálně nezávislý, ke všem aktérům politické scény by měl mít stejně blízko a stejně daleko, zodpovídat se má především občanům. Měl by být energický, čitelný a důvěryhodný. Možná bych to řekl slovy jednoho svého textu: Měl by mít „srdce jako kníže Rohan“.

Prezident v porovnání například s předsedou vlády nemá zase takové výkonné pravomoci, a tudíž toho nemůže zase tolik změnit. Nelákalo vás spíš kandidovat do sněmovny?

Do sněmovny jsem nikdy kandidovat nechtěl. Přece jen parlamentní politika je založená na partajích. A já jsem nikdy extra netoužil být členem nějaké party, nebo ještě hůř nějaké partaje. Jistěže je to legitimní

a já si přeji, aby lidé do stranické politiky vstupovali.

Ale pro mě osobně to není. Nedělal bych to s vášní a nasazením, takže ani dobře.

Prezident oproti premiérovi skutečně nemá příliš velké pravomoci, zato má obrovskou moc symbolickou. Na rozdíl od parlamentních a vládních politiků si může dovolit uvažovat dál, než sahá jeden státní rozpočet. Může inspirovat občany země a vnášet do společnosti klíčová témata. To je třeba věc, která se mi docela daří už v rámci kampaně.

Jak například?

Kamkoli přijedu, všude lidi trápí zadluženost. Tak jsem se svým týmem dal dohromady návrh na plošné odpuštění úroků, pokut a penále z dluhů, které vůči státu mají fyzické osoby. Státu by to jednoznačně pomohlo, protože by se zbavil spousty nedobytných pohledávek, a těm dlužníkům by to pomohlo taky. Najednou by mohli zaplatit jen dluh samotný, ne ty šílené pokuty kolem. A parlamentním stranám se ten návrh líbí a snad se ho podaří zrealizovat. To je třeba konkrétní věc, k níž jsem mohl inspirovat už jako kandidát na prezidenta. Co teprve v úřadě…

Můžete stručně vyjmenovat pár svých postojů? (EU, Rusko, migrace…)

Byl bych raději, kdyby si zájemci prošli můj program, má padesát čtyři stran a je v něm všechno. Ale chcete-li ve zkratce, tak například dlouhodobě říkám, že členství v Evropské unii je v podstatě předpokladem české státnosti. Netvrdím, že EU je ideální projekt, naopak má nespočet chyb, ale zvenčí je odstraníme jen těžko.

Pokud jde o Rusko a Čínu, jsou to světové velmoci, které není možné ignorovat politicky ani ekonomicky.

Nicméně je klíčové si uvědomit, že jsme členy NATO a EU a že Bezpečnostní strategie ČR i další strategické dokumenty zcela logicky vycházejí z našeho členství v těchto organizacích. Není tím pádem možné upřednostňovat zájmy zemí, které našimi spojenci nejsou, před těmi, které naopak patří mezi naše spojence a sousedy. Navíc dlouhodobým základem naší zahraniční politiky je apel na dodržování lidských práv, což je u Číny i Ruska dost zásadní problém.

Kvóty pro migranty pak skutečně odmítám, protože ten koncept je jednoduše pitomý. Jak chcete udržet nějaký počet lidí na území některého ze států EU, když v Unii nemáme hranice? Migrační krize je skutečně zásadní celosvětový problém. Jenže kvóty nejsou řešení.

Podle mého jde o věc, kterou musíme být schopní řešit na celoevropské úrovni. Zejména posílením ochrany vnějších hranic Unie. A samozřejmě bychom měli udělat vše pro to, aby se ti lidé pokud možno nevydávali na cestu. To znamená posílit bezpečnost a zázemí přímo u nich doma. Jistě, je to běh na dlouhou trať a bude to stát peníze. Ale jakmile se Evropou budou valit stovky tisíc lidí bez střechy nad hlavou a platných dokladů totožnosti, bude už pozdě.

MICHAL HORÁČEK Český spisovatel, esejista, textař, básník, producent a vystudovaný antropolog. V roce 1990 založil spolu se třemi kolegy akciovou společnost Fortuna, která se stala prosperující mezinárodní společností a – byť od roku 2004 bez Horáčka – funguje dodnes. Loni oznámil kandidaturu na prezidenta České republiky. O tento post se utká v lednu příštího roku.

Listopad 2017 STUDENTA 67 SM000056

STUDY

→ Využilo ho na 280 tisíc lidí Málokdo z nás by asi řekl, že projekt Evropské unie, pod jehož názvem si vybavíme především vysokoškolské pobyty v zahraničí (byť není jen o nich), letos slaví třicet let od svého vzniku. No, je to tak, „erasmáci“ jsou tu s námi už déle, než si většina z nás vůbec pamatuje. Pojďte se s námi podívat na to, jak projekt, kterému je spousta z nás vděčná za nálož nezapomenutelných zážitků a zkušeností, vznikl a jak se mu až do dneška dařilo.

T

ADVERTORIAL

rocha historie na úvod – Erasmus byl schválen v červnu roku 1987 a ještě tentýž rok ho stihlo absolvovat 3244 studentů. K dnešnímu dni se díky Erasmu+ zapojilo více než devět milionů Evropanek a Evropanů. Tomu se říká úspěch! Cílem programu bylo (a stále je) podpořit vzájemné vztahy mezi školami napříč Evropou, zkvalitnit jazykovou výuku a dát vzdělávání mezinárodní rozměr. Dávno se ho také neúčastní jen vysokoškoláci, ale také mládež, pedagogové i absolventi, Erasmus+, který v roce

68 STUDENTA Listopad 2017

O 23 % NIŽŠÍ NEZAMĚSTNANOST

V dnešní kosmopolitní době je velká škoda Erasmu+ nevyužít a nevyjet na kratší, nebo klidně i delší pobyt do zahraničí. Nejen že tak máte šanci zkusit si žít v jiné zemi a poznat její kulturu, zlepšit si své jazykové schopnosti a zažít spoustu nových věcí, podle rozsáhlé studie z akademického roku 2013/2014 přináší Erasmus+ také spoustu benefitů, které třeba na první pohled nezvažujete.

Například – projekt významným způsobem posiluje zaměstnatelnost a profesní mobilitu účastníků.

Studenti si totiž zahraničním pobytem prokazatelně zlepší klíčové schopnosti a jako absolventi se pak mnohem lépe uplatní na trhu práce.

Erasmus+ také pomáhá rozvíjet osobnostní rysy, které u svých zaměstnanců hledá většina zaměstnavatelů – tedy toleranci, sebedůvěru, schopnost řešit problémy, zvědavost, znalost svých silných a slabých stránek a rozhodnost. Zajímavostí pak například je, že studenti z východní Evropy se po absolvování Erasmu+ lépe uplatňují na domácím

Autor: Johana Svobodová

ERASMUS SLAVÍ TŘICET LET

2014 na stávající program navázal a rozší řil jeho možnosti, totiž nabízí kromě vysokoškolského vzdělávání také školní vzdělávání pro učitele, odborné vzdělávání pro středoškoláky, vzdělávání dospělých a neformální vzdělávání pro mládež včetně podpory dobrovolnictví.

Erasmus+ v EVROPĚ: • •

Erasmus vznikl v roce 1987 a hned ten rok se do něj zapojilo

11 zemí.

Dodnes se projektu zúčastnilo více než devět milionů lidí.

34 evropských zemí

•

Zapojeno je včetně těch mimo EU – např. Turecko, Norsko, Island, Lichtenštejnsko nebo Makedonie.

•

V letech 2014–2020 poskytne Erasmus+ stipendia

čtyřem milionům lidí.

trhu, zatímco studenti z jižní Evropy jsou pak snadněji zaměstnatelní v jiných evropských zemích.

U studentů, kteří výměnný pobyt absolvují, je navíc míra nezaměstnanosti o 23 % nižší než u těch, kteří se jej nezúčastnili.

Z BREXITU SI HLAVU NEDĚLEJTE

Pokud vás láká strávit studijní semestr nebo dva v cizině, musíte být zapsaní minimálně do druhého ročníku vysoké školy a musíte projít výběrovým řízením na své domácí univerzitě. Pak můžete absolvovat jeden, ale i několik pobytů nebo stáží. Musíte se však vejít do celkové doby dvanácti měsíců za jeden studijní cyklus. Na dobu pobytu k tomu dostanete paušální stipendium, ze kterého si můžete platit potřebné náklady. Výhodou navíc je i to, že si nemusíte hradit školné ani na těch univerzitách, kde se běžně platí. Na oplátku pak jen musíte splnit daný počet kreditů a přivézt si zpět domů potvrzení o době pobytu a výpis známek.

Pokud se vám zamlouvá třeba Velká Británie, ale bojíte se, jak tam můžete nebo nemůžete vyjet kvůli Brexitu, zůstaňte v klidu. Do roku 2020 běží program absolutně beze změny a i v následujícím období se zapojení Británie – v Česku velmi populární destinace – všeobecně očekává. Pobytu ve vaší vysněné zemi tak nic nebrání. Přihlaste se a balte kufry!

Universita di Bologna.

•

Nejvíce studentů vysílá italská

•

Nejpopulárnější destinace jsou Německo, Francie, Španělsko, Velká Británie a Finsko.

•

Nejčastěji vycestovávají studenti ze Španělska, Francie, Slovenska, Turecka a Polska.

→

92 % zaměstnavatelů

→

33 % absolventů

→

94 % účastníků

hledá u kandidátů osobnostní rysy, které Erasmus+ pomáhá rozvíjet (sebedůvěru, zvědavost, schopnost řešit problémy atd.)

žije s partnerem jiné státní příslušnosti.

říká, že Erasmus+ zlepšil jejich dovednosti.

Erasmus+ v ČESKU: v roce 1997.

•

Česká republika se do projektu zapojila

•

Dosud programu využilo na (včetně 90 tisíc vysokoškoláků a 33 tisíc středoškoláků).

•

Podíl českých studentů, kteří se do Erasmu+ zapojili, je čtvrtý nejvyšší z celé EU.

•

V akademickém roce 2015/2016 jsme vyslali a 9034 jsme jich přijali.

•

Nejvíce studentů vysílá Univerzita Karlova, druhá je Masarykova univerzita.

280 tisíc lidí

7948 vysokoškoláků

Listopad 2017 STUDENTA 69 SM000062

STUDY

→ Magisterský program

NA CO MYSLET PŘI VÝBĚRU? Jste po bakaláři, nebo zrovna končíte a nevíte, kam dál?

Ještě než se 14. listopadu vydáte do kongresového centra Masarykovy koleje na Veletrh magisterských programů, máme pro vás pár tipů, na co při výběru toho správného oboru nezapomenout.

ADVERTORIAL

MÁTE DALŠÍ DOTAZY? Zastavte se 14. listopadu na Veletrhu magisterských programů v kongresovém centru Masarykovy koleje (Thákurova 1, 160 000, Praha 6), kde vám zástupci jednotlivých univerzit rádi poradí s čímkoliv, co vás zajímá.

Zaregistrovat se na

→ master-and-more.cz

můžete s bezplatným kódem QE7SW už teď.

1. ZAJÍMÁ VÁS OBOR?

Začínáme tím nejtěžším a zároveň tím nejdůležitějším. Nevíte, co by vás bavilo? Odpověď nepřijde jen tak sama od sebe. Přečtěte si o univerzitách a podívejte se na jednotlivé programy – určitě najdete něco, co vás zaujme. Umíte si představit studovat zrovna tenhle obor? Výborně, na veletrhu můžete všechny své otázky probrat přímo s lidmi z daných univerzit.

2. POMŮŽE V KARIÉŘE?

Svět je dynamický a nabízí spoustu možností. V praxi to pak často vypadá tak, že mnoho lidí pracuje v odvětvích, která ani zdaleka nesouvisejí s jejich vzděláním. Váš výběr magistra tak nemusí váš život ovlivňovat navěky. A to není nutně špatně. Výhodou magisterského titulu je větší šance najít dobrou práci, ať už studujete cokoliv.

3. JAKÉ JSOU PODMÍNKY PŘIJETÍ?

Výběr magisterského programu může trochu limitovat obor, ve kterém máte bakaláře. Ne ale vždy, proto se nutně hned nevzdávejte vysněného magistra, ani pokud se hodně liší. Raději si místo toho prostudujte podmínky přijetí a pobavte se o nich na veletrhu – možná vás překvapí, že spoustu přednášek můžete absolvovat i z úplně jiného zaměření.

4. A CO UNIVERZITA, JAK SI STOJÍ?

Nezapomínejte se zajímat o univerzitu, kde chcete studovat. Má dobrou pověst? Co dalšího vám může nabídnout? Koleje, mimoškolní aktivity, jazykové kurzy? Kdy se přednášky konají, můžete s nimi zkombinovat práci? Jak své studium zpětně hodnotí absolventi? Čím víc informací máte, tím lépe se vám bude vybírat.

5. CO PENÍZE?

Nejde jen o školné. V úvahu musíte brát i další náklady – ubytování, cestování, učební pomůcky atd.

Jaká je životní úroveň ve městě, které jste si vybrali? Je tam levně? Draze? Stojí vám ta investice vůbec za to? Pokud zvažujete studium v zahraničí, doporučujeme se na veletrhu zastavit na prezentaci „Magistr v zahraničí – zkušenosti a financování“, dost věcí vám tam poradí.

70 STUDENTA Listopad 2017 SM000055

SM000023-2

Ý HIT NOV RA AUTO LU IKÁ MUZ !

MEN R CA

AMERICKÝ MUZIKÁL

LIBRETO

TEXTY

HUDBA

IVAN MENCHELL

DON BLACK

FRANK WILDHORN

DASHA, M. PROCHÁZKOVÁ, V. NOID BÁRTA, M. PÍSAŘÍK, J. SCHNEIDEROVÁ, B. SKOČDOPOLOVÁ, I. ANDRLOVÁ, M. PLEŠTILOVÁ, I. SVOBODOVÁ, V. BENEŠ, B. JOSEF, D. KRAUS, L. KUMPRICHT, M. MEJZLÍK, K. STŘIHAVKA, T. VANĚK, M. ZAHÁLKA a další Uváděno na základě exkluzivní smlouvy s Music Theatre International. www.MTIshows.com

Vstupenky na www.hdk.cz nebo v pokladně divadla, Křižíkova 10, Praha 8, tel.: 221 868 666, obchodním odd. tel.: 221 868 777, 888, 999, e-mail: objednavky@hdk.cz a v síti TICKET ART vč. všech poboček CK Čedok.

www.hdk.cz

STUDY

STUDY AND WORK IN LIECHTENSTEIN!

ADVERTORIAL

Are you interested in business or data, or both at the same time? If you are, then the University of Liechtenstein is a perfect match for you! This university with a long tradition has a lot to offer, especially this winter. Besides, in its Master’s program in Information Systems there is also a possibility for you to get the prestigious Hilti Fellowship to combine your study with work experience most efficiently. Feeling more like a short stay? No problem either, the Winter School is waiting for you! Read more and choose your own option to study abroad.

72 STUDENTA Listopad 2017

T

WHY UNIVERSITY OF LIECHTENSTEIN? PRACTICAL AND INNOVATIVE - Students within the → Master’s program in Information Systems work closely together with leading industry partners in the region like Hilti, ThyssenKrupp Presta, Ivoclar Vivadent and other internationally renowned companies. The program allows the combination of work and study as lectures are scheduled from Thursday to Saturday to maximize flexibility for students. “Innovation Lab” and other seminars offer exciting practical-work projects each semester and also possibilities for students to write their master’s thesis in collaboration with them.

Graduates of the Master’s program have ideal qualifications for entering the job market in Liechtenstein, Europe and around the world.

Autor: Marijana Šutová

→ No plans for your master studies yet?

he Master’s program in Information Systems perfectly suits students holding a first degree in the fields of Industrial Engineering and Management, Informatics, Economics, Information Technology (IT) or Business Administration. The majors in “Business Process Management” and “Data Science” provide great education in competences both in information technology and business required so vigorously in contemporary digital world. The program focuses on developing skills related to both, improving organizational efficiency and innovativeness in students using the transformative power of information systems.

PRACTICAL FOR INTERNATIONALS – The University of Liechtenstein is well organized to help international students. There is an International office, which helps the students with accommodation, travelling, leisure time, student life and living in Liechtenstein. There is also a Buddy program run by the Erasmus Student Network and the University’s own dormitory which is available for international students and is near the campus.

WORK AND STUDY

The program enabling you to work and study with a prestigious scholarship is called Hilti Fellowship and it is a combination of practical training at Hilti, one of the biggest providers of products for construction industry, and academic learning at the University of Liechtenstein, designed to set the cornerstone for a successful future. It allows students to study abroad for one semester in Liechtenstein (Thu –Sa) and gain experience as an intern at the Hilti Corporation (Mon – Wed).

The salary for the five months placement is about CHF 13’000 (approximately 286 000 Czech crowns).

The Program starts in February and you can still apply here: uni.li/hilti-fellowship

LIECHTENSTEIN WINTER SCHOOL 2018

→

RESEARCH POSSIBILITIES - Research at the Institute of

Information Systems specializes in “Business Process Management” and “Data Science”. The institute‘s research agenda is dedicated to identifying and using information and communication technology to meet contemporary organizational needs, including digital innovation, process management, sustainability, content management, big data analytics, enterprise resource planning, culture assessment, and digital nudging. Various projects deliver practical solution for the industry and are regularly presented at international conferences and publications.

The winter school will be held from February 18th to 23rd and it will be focused on contemporary state-of-the-art in Business Process Management and Data Science. The course is organized by the Hilti Chair of Business Process Management and managed by Prof.

Dr. Jan vom Brocke.

Classes are taught in English by BPM and Data Science thought leaders from both academia and practice and it is especially recommended to Bachelor students. Many social events to experience Lichtenstein will be included in the winter school, such as visits to renowned companies in the region like Hilti and Swarovski.

More information and application is available here:

→ winterschool.li

Watch out though – you can only apply for the Master’s program in Information Systems (starting February 2018) until November 30th, so don’t hesitate!

Liechtenstein is waiting.

For more info visit

→ www.uni.li

→

INTERNATIONAL AND FRIENDLY ENVIRONMENT – Each year there are students with more than 15 nationalities from all over the world starting the Master’s program, but more importantly, the Information Systems Department is home to more than 20 Information Systems researchers including seven professors and renowned international visiting staff. Students also benefit from a very personal atmosphere and an optimal professor:student ratio of 1:12.

STUDENT LIFE IN THE HEART OF THE ALPS – What sets → the University of Liechtenstein apart is not only the unique learning environment, but also the attractive leisure options in the border region between Liechtenstein, Eastern Switzerland, Vorarlberg in Austria and the Lake Constance region in Southern Germany.

Listopad 2017 STUDENTA 73 SM000064

ZÁVĚREM

NEPŘEHLÉDLI JSTE NĚCO?

CO VÁS ČEKÁ V PŘÍŠTÍM ČÍSLE?

str. 53

„Google, Uber, Facebook či Airbnb jsou největšími jednorožci na světě a dostat se mezi ně je podobně pravděpodobné, jako že budete mezi prvními kolonizátory na Marsu. Není to sice nemožné, ale znáte to.“

→

str. 8

str. 20

„Snapchat přirovnal k heroinu a na vlastní telefon si nechal nastavit dětský zámek, aby nestahoval žádné aplikace.“

„Lidé nepotřebují mít nabitou peněženku, věří nulám a jedničkám na svém účtu.“

• • • •

str. 9 „Americká studie vypozorovala, že lidé klepnou na displej mobilu nebo ho ‚svajpnou‘ průměrně 2617krát za den.“

Jsme materiální generace?

Jak důležité je mít kreativní hobby?

Jak podle personalistů vypadá Mr. Perfect?

A kdo nás ochrání, když…

Vycházíme už 6. 12. str. 9

„Desetiminutovým tweetováním nebo scrollováním Facebooku se hladina oxytocinu v těle zvyšuje až o třináct procent, což je srovnatelná hodnota hladiny hormonu štěstí v těle nevěsty při svatbě.“

str. 47

str. 60

„Pokud svěříme nějaký úkol AI, tak vkládáme důvěru do jejího autora a do toho, že nic neopomenul. Zase to tedy je o lidském faktoru.“

„Úspěšných manažerů, co jim nakonec hráblo, je strašně moc.“

SUDOKU

LEHKÉ

TĚŽKÉ

4 5

2

4

8 5

9

8

8

3

6

4 3

74 STUDENTA Listopad 2017

8

1

2

7

4 1

4

2

4

1 9

6 9

4

9

2

5

2

6

7

8

6

3

3

1 2

9

3 5

6 5

7

3

1 5

4

8

3 9

2 6

7

4

5

7

2

4

SM000066

SM000043

Od listopadu přijímáme přihlášky!

SKODAAUTOKariera

WeAreSKODA

ŠKODA AUTO a.s.