Studenta 62 Květen

KUDY K TOMU, CO V ŽIVOTĚ CHCEME? str. 6

WWW.STUDENTA.CZ 62. ČÍSLO / KVĚTEN 2018 / ZDARMA

SM000156

→

EDITORIAL

LIFE

6 (Ne)důležitost vzdělání 10 Dropout Dream 16 Jak se létá se stíhačkou

→

„Když jsem se poprvé ocitl nad zemí, věděl jsem, že tohle je ono, že tohle chci v životě dělat,“ řekl nám stíhací pilot plukovník Míka a je to asi ta nejkrásnější věta, co v tomhle vydání najdete. Je tak straš­ ně jednoduchá a tak strašně složitá zároveň. Najít tu naši skutečnou a nefalšovanou vášeň je totiž ohromně těžké a snad ještě těžší je ji následovat, protože nám něco musí platit nájem, protože je lepší vrabec v hrsti a protože sny mají tendenci být grandiózní ve výsledku, ale ohromně složité v začátcích.

A někdy taky nevyjdou, taková je jejich povaha.

Můžete to vzdát. Můžete se nainstalovat do pohodlné práce, kde budete až do důchodu kafíčkovat s kolegy, nadávat na šéfa a s úderem páté – a ani o minutu déle! – odcházet domů. Ale na co budete pak v důchodu vzpomínat? Na to, jak vám jednou kolegyně Maruška pochválila tabulku?

Nebo můžete riskovat, zkusit se pustit do toho, co opravdu chcete, a třeba si i epicky nabít. Ale nebudete se stejně cítit lépe, že jste vybočili z davu a dali všechno do toho, aby váš život stál za to? Ono se to totiž v našem věku ještě moc nezdá, ale ten život je fakt hodně krátký a asi největší hloupost, co můžete udělat, je trávit ho dennodenně vystresovaní z toho, že si pořád ještě nikdo nevšiml, jak neprofesionální jsou vaši kolegové, protože šéfovi je celý projekt úplně jedno. Protože když už se budete stresovat, nebylo by lepší být vyklepaní z toho, jestli se vaše kniha bude dobře prodávat nebo jestli automobilka opravdu sériově zavede váš software?

Rozhodnutí je samozřejmě na vás – a ani kvalita škol nebo správná volba prvního zaměstnání na to nemá zas takový vliv jako vaše vlastní povaha. Ať už zvolíte cokoliv, moje rada je: buďte odvážní a zvídaví a nevzdávejte to, i když vám celý svět říká, že byste měli. A taky sněte. Sněte hodně a sněte často, protože není nic smutnějšího než člověk beze snů.

Příjemné čtení,

WORK

44 Co čekáme od kariéry 48 Nejdůležitější otázky 56 Šéfem do několika let

ADÉLA MIKLÍKOVÁ

→

ČÍSLO ILUSTROVALA Po velkém úspěchu její prosincové obálky – která u nás v redakci i v celém mediálním domě sklidila spoustu komplimentů – jsme Adélu poprosili o ilustrace i do květnového vydání. A rozhodně nejsme zklamaní, naopak!

Přesvědčte se sami. :) – Adéle s prací pomáhal komiksový ilustrátor, zakladatel studia profiKOMIKS a mentor Michael Petrus

Magazín Studenta, č. 62, 3/2018, 9. 5. 2018. Vychází 6x ročně, rozdává se ZDARMA Vydavatel: Economia, a. s., Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8, IČO: 28191226. Ředitel speciálních projektů: Petr Orálek Šéfredaktorka: Markéta Paráčková (redakce@studenta.cz). Foto: Jindřich Kodíček, Shutterstock, archivy obchodních partnerů. Grafika: Alena Palečková. Inzerce: Tomáš Hybeš (tomas.hybes@studenta.cz). Distribuce: Tomáš Hohn Tisk: EUROPRINT a.s. Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8. ev. č. MK ČR E 16630 © Economia, a. s. 2018. Obchodní sdělení jsou označena.

SPECIÁLY

24 Česko rájem aut 32 Povídání s botem 66 Co je BPS

Květen 2018 STUDENTA 3

EDITORIAL

Co najdete uvnitř?

ZE ZÁKULISÍ

→

#COFRC͡

NA WEBU STUDENTA.CZ Už je to pár měsíců, co jsme bouchli šáňo nad novým webem, a od té doby jsme tam pro vás přichystali spoustu zajímavých článků – jako třeba tyhle, které byly za duben úplně nejčtenější. Že jste na ně ještě nenarazili? Tak honem na studenta.cz!

y r o v o h z #ro snů, m? Je to práce Truhlář s titule toty, finanční nejis a ik z ri á ln p přesto ěk v ypráví Zden

→

irace 3 minuty insp ruhlar studenta.cz/t

Zpátk y do formy! 21 tipů, jak

se na jaře nakopnout a být celý rok fit

2 minuty nové energie studenta.cz/befit

4 STUDENTA Květen 2018

→

#blogeriˇ

l l i h c & n #fu ek, 10 zvířecích otáz jí spát které vám neda

→

í říše 2 minuty ze zvířec ice studenta.cz/op

#v ycˇníW AY Od neurověd y k psychohy Chci něco vrá gieně. tit společnos ti, ří ká mladá vědk yně Mari e 3 minuty pří b ěhu studenta.cz/m arie

→

#mot ivace Animované seriály plné sarkasmu, ironie a bez limitů. Ty musíte vidět!

→

2 minuty seriálových tipů studenta.cz/animaky

# ku l t ur a Květen 2018 STUDENTA 5

6 STUDENTA Květen 2018

→

JAK (NE)DŮLEŽITÉ JE VZDĚLÁNÍ „Chceš se mít v životě dobře? Jdi na vysokou!“ S podobnými názory se mnoho z nás setkává dnes a denně, ať už doma, ve škole, nebo ve společnosti obecně. Zároveň na nás ale z většiny inzerátů s nabídkami práce křičí „praxe není potřeba, titul není potřeba“. Tak kde je pravda? Je institucionální vzdělávání na našich úctyhodných a někdy i staletých alma mater pro spokojený a úspěšný život důležité, anebo spíš přežité?

Autoři: Marijana Šutová, Barbora Prečuchová, ilustrace: Adéla Miklíková

E

xtrémně nízká nezaměstnanost a s ní spo­ jená změna pracovního trhu a k tomu ten náš – let’s face it – poměrně zastaralý vzdě­ lávací systém mnohdy diskutabilní kvality v nás často budí otázku, zda má škola dnes ještě vůbec smysl. Naději nám nedodávají ani někdy spíš smutné vtípky o tom, že si prodavači v Lidlu vydělají víc než někteří učitelé, anebo celé to nepochopitelné vládní usnesení o slevách na jízdné pro studenty a seniory, ke kterým má dojít na úkor financování školství.

Existuje navíc nespočet příběhů úspěšných lidí, kteří univerzitní vzdělání nikdy nedokončili nebo stu­ dovat nikdy ani nezačali. Možná vás překvapí, že mezi ně patří i špičky ve svém oboru, jako byl zakladatel Applu Steve Jobs, otec legendární automobilky Henry Ford, moderátorka a komediantka Ellen DeGeneres nebo šéfredaktorka amerického Vogue Anna Wintour.

Někteří lidé zkrátka institucionální vzdělání k úspěchu nepotřebují, přesto by ale bylo příliš unáhlené brát jejich příběhy za obecné pravidlo.

PŘETITULOVÁNO. REALLY?

Vysokoškolský titul byl pro předchozí generace tra­ dičně považován za něco prestižního. Se stále rostou­ cím počtem vysokoškoláků ale vyvstává otázka, zda pomalu neztrácí svůj význam. Když dnešní situaci po­ rovnáme s obdobím zlatých devadesátek, máme dnes v Česku více než dvojnásobek vysokoškoláků. Podle dat ČSÚ vzrostl počet vysokoškolských absolventů mezi lety 1996 a 2016 z 561 tisíc na 1,3 milionu. Na první pohled by se dalo říci, že jsou Češi vzdělanější, není to ale tak jednoznačné. Podle stejných dat totiž zároveň klesl počet lidí, kteří dokončili základní stupeň vzdělání.

LIFE

Kam s titulem a kam bez něj

LIFE

PROČ MÁ SMYSL STUDOVAT VYSOKOU ŠKOLU?

I přestože najdeme nespočet argumentů pro to, že se dnes bez vysoké školy úplně v pohodě obejdeme – nepůsobíme-li tedy například v medicíně nebo ve školství –, stále ještě existuje mnoho důvodů, proč stu­ dium smysl má. Tohle jsou některé z těch obecnějších:

1

ROZHLED Vysoká škola vás může naučit kritické myšlení a schopnost přemýšlet interdisciplinárně. Zkrátka se tam můžete naučit to zlaté pravidlo „think outside the box“.

2

INSPIRACE Témata a problémy, které během studia budete řešit, vás třeba dovedou k dalšímu množství podnětů a nápadů.

Navíc se naučíte pracovat se zdroji a efektivně je využívat k dalšímu bádání nejen v akademické sféře.

3

KONTAKTY I když jste nad tím třeba zpočátku nepřemýšleli, ten kluk, kterému jste na angličtině minule půjčili tužku, vám třeba za deset let dohodí fleka.

4

CESTOVÁNÍ Erasmus, letní školy, zahraniční stáže nebo jen krátké školní výlety.

Ať už to bude jakýmkoli způsobem, určitě to bude stát za to.

5

LEPŠÍ UPLATNĚNÍ A PLAT Statistiky ukazují, že na ten titul v životopise zaměstnavatelé ještě stále dají, platové rozdíly mezi středoškolskými a vysokoškolskými absolventy jsou taky poměrně výrazné, byť samozřejmě záleží i na profesi a firmě.

6

NEKONEČNÁ ZÁBAVA To nejdůležitější nakonec. Ne nadarmo se říká, že studentská léta jsou ta nejlepší léta života. Garantujeme, že za pár let po studiu se vám normálně fungovat s obrovskou kocovinou už moc nezadaří.

V porovnání s ostatními státy světa navíc rozhodně pře­ titulováno nemáme. Podle organizace OECD dokončilo v roce 2015 v Česku magisterské studium 31 % populace, zatímco například v Anglii, Dánsku, Nizozemsku, Japonsku či Polsku to bylo 40 % populace nebo více. I přestože se tedy může zdát, že má dnes titul každý druhý, v porovnání se Západem máme stále co dohánět. V případě institucio­ nálního vzdělávání ale není tolik důležitá kvantita, jako kvalita, můžete namítnout a máte naprostou pravdu.

TEORIE, KAM SE PODÍVÁŠ

Náš vlastní dojem z českého školství není zrovna nadšený.

Například podle dat průzkumu Generation what? až 52 % mileniálů spíše nesouhlasí s tím, že je český vzdělávací systém dobrou přípravou na trh práce. I podle naší ankety z konce roku 2015 má 69 % z vás za to, že praxe je důleži­ tější než vzdělání.

Navíc, pokud bychom české školství měli hodnotit z hle­ diska mezinárodního srovnání, ani zde nejsme nijak zvlášť blízko špičce. V mezinárodních žebříčcích univerzit bývá tradičně nejlépe hodnocena Univerzita Karlova, která se ale minulý rok v hodnocení společnosti Quacquarelli Symonds (QS) umístila až na 314. místě (což značí za posledních pět let propadnutí o 81 míst). Abychom jim nekřivdili, je to pořád velmi dobré umístění, univerzit je po světě podle odhadu 8 STUDENTA Květen 2018

QS asi 26 tisíc, umístit se v první pětistovce tak vůbec není špatné (ve stejné skupině je např. i pražské ČVUT). Co ale to pohoršení? Vedení škol to svádí na stagnující rozpočet, ale to by opravdu tolik stálo, aby si místní uspávač hadů, co stejnou přednášku přednáší naprosto identicky už třicet let, udělal rešerši toho, jak se za tu dobu svět změnil? Možná by ho to docela překvapilo.

PRAXE VS. STUDIUM 1:0

Bez praxe nejsou koláče. A taky žádné úžasné uplatnění.

Ačkoli to dnes platí méně často než v minulosti, nikdo z nás nechce zaostat. Proto většina z nás pracuje už za studia a nezřídka od nás uslyšíte, že nejdeme na přednášku, pro­ tože musíme místo ní do práce. A v 99,9 % jdeme raději tam než do školy, protože získáme znalosti z praxe, něco si na vlastní kůži vyzkoušíme, a ještě nám za to zaplatí. Takže se zase vnucuje ona otázka – nestačila by vlastně jen ta praxe?

Pomineme-li nedostatek špičkového vybavení, které vy­ plývá z nedostatečného financování rezortu (a z opravdu šíleného podfinancování učitelů jako takových, kdy je vážně s obdivem, že to přece jen někdo pořád ještě chce dělat), je jedním z důvodů, proč se zahraničním školám daří své studenty připravit na pracovní trh lépe, důraz na získání praktických dovedností „naostro“ již během studia na úkor biflování nekonečně teorie.

Jak ukázal i nedávný průzkum agentury Ipsos, většinou hodnotíme úroveň českého vzdělání jako dobrou, na druhé straně si ale devět z deseti Čechů myslí, že výuka mladé lidi dostatečně nepřipravuje pro budoucí zaměst­ nání, a to zejména kvůli absenci zkušeností z praxe.

Právě propojování univerzit s různými společnostmi z oboru a zapojování studentů do konkrétních projektů je něco, na čem český systém vysokých škol bude muset ještě zapracovat. Donedávna se na to navíc školy kdo­ víjak netvářily, mluvily o zbytečném byznysovém ovliv­ ňování akademické sféry apod., dnes se alespoň tvářit začaly – některé daleko lépe než jiné, samozřejmě.

KDYŽ JE VYSOKÁ PODMÍNKOU

I přestože hlasy, které zpochybňují uplatnitelnost „příliš velkého“ počtu vysokoškoláků, jsou hodně slyšet, realita jim absolutně nenahrává. Podle

dat Národního ústavu pro vzdělání byla v roce 2017 nejnižší nezaměstnanost právě mezi absol­ venty vysokých škol (2,9 %). Vůbec nejvyšší neza­ městnanost byla naopak mezi absolventy nižšího středního odborného vzdělání (12,9 %).

U některých profesí si navíc bez diplomu ani ne­ škrtnete. Nemluvíme samozřejmě o tom, že by vás třeba v nemocnici operoval chirurg, který je ve sku­ tečnosti kuchař s měsíčním internetovým kurzem medicíny, to se velmi pravděpodobně nikdy nestane.

Některé profese ale donedávna mohli vykonávat i lidé bez vysoké školy, relativně nedávno ovšem začala platit legislativa, která jim titul nařídila. Týkalo se to pozic nejen ve zdravotnictví a farmacii, ale například i ve školství. Stalo se tak, že učitelé s mnohaletou praxí najednou stáli před rozhodnutím, jestli mají změnit obor, nebo si dodělat diplom.

UČÍ VÁS POSTUPY, KTERÉ VÍTE, ŽE NEFUNGUJÍ...

T

řeba Petr, dvaačtyřicetiletý učitel na základní škole v Praze, se kterým jsme si povídali, se rozhodl pro druhou možnost, protože má svou práci rád. Studium mu ale značně komplikuje život a jeho poznatky z jeho průběhu jsou také místy docela zvrácené.

Petře, myslíte si, že by vaši práci mohl dělat každý?

Každý určitě ne. Je to hodně psychicky, časově i citově náročné, je to velká zodpovědnost. Svou práci mám rád. Už skoro patnáct let funguji jako třídní učitel.

Dostanu prvňáčky a projdu s nimi těch jejich prvních pět let ve škole, které jsou strašně důležité. Kvalita mojí práce je pak hodně vidět – kdybych je nenaučil číst, psát a počítat, neměli by šanci jakkoli pokračovat dál. Takže kromě nadšení a nadání pro věc je potřeba i důslednost a dobré metody.

Myslíte, že se tyto metody dají naučit pouze na vysoké?

Ne nutně. Jestli vás ten obor baví, dovzděláte se sami literaturou, kurzy, díky zkušenějším kolegům, samostu­ diem a praxí. To vás škola kolikrát vůbec nenaučí. Sám mám z toho studia na VŠ rozporuplné pocity. Teď už píšu závěrečnou práci a budu končit a na jednu stranu jsem rád, že toto nařízení zajistí určitou úroveň pedago­ giky na našich školách. Zároveň ale díky tomu dochází k absurdním situacím, které mě často demotivují.

Jaké situace to jsou?

Mám dojem, že nikdo nemá v úmyslu nám to zjedno­ dušit. Když máte dělat vysokou školu například v mém věku, je pravděpodobné, že už máte rodinu a vůbec jiný životní rytmus než maturant. A pokud nemáte

sponzora, nemůžete přestat pracovat. Takže si peďák doděláváte dálkově. Přes týden tedy učíte roztěkané děti ve školní lavici, přijdete domů a máte odolat povídání si s manželkou, televizi a skleničce vína. Místo toho si sednete k učebnicím a učíte se horu věcí, které pravděpodobně na své pozici nikdy nevyužijete. Mozek se zavaří. Takže studium pak trvá kolikrát i výrazně déle, než by mělo.

Já jsem si taky musel učení rozložit, jinak bych vyhořel. Poslední dva semestry mi tak už nebude platit stát, ale budu si je muset platit já, no a učitel­ ský plat je, řekněme, směšný. Požádal jsem o pro­ minutí školného, na žádost se podepsala i škola, kde pracuji, ale nebylo to k ničemu, nezájem. Teď proto vyřizujeme splátkový kalendář. Tohle nepochopení mě vážně mrzí.

Je aspoň studium snazší, když máte dlouholetou praxi?

Jak v čem. Něco člověk skutečně zná z praxe, a tak o tom už nepřemýšlí. Někdy je to ale zkouška pokory – člověk, který možná učí kratší dobu než vy, vám vtlouká do hlavy teoretické postupy, o kterých zkrátka víte, že jsou mimo a nemají šanci fungovat.

Víc mě asi mrzí, když u zkoušek vidím kolegyně, které učení zasvětily celý svůj život. Učí třeba češ­ tinu nebo dějepis desítky let, vědí, co měl který den tatíček Masaryk k snídani, ale pak je od zkoušky vyhodí proto, že mají při plavání pozadí nad hladi­ nou – a každý pedagog musí složit zkoušku z pla­ vání. Takže konec, smůla, můžeš si pár let před důchodem hledat novou profesi. Zní to absurdně, ale bohužel je to tak.

ČEKUJTE VÍC NA STUDENTA.CZ V RUBRICE #STUDIUM

Květen 2018 STUDENTA 9

LIFE

→

Dropout Dream

Znáte někoho slavného, kdo nechal školy a dosáhl pohádkového úspěchu? Negooglete to, jenom tak, z hlavy. Určitě si na někoho vzpomenete, jsme totiž přímo zaplaveni fantastickými příběhy mladých milionářů, kterým studium stálo v cestě k úspěchu. Štvalo je to, tak toho nechali stejně tak, jako vy byste kolikrát nejradši na tu další nudnou přednášku už taky nepřišli. Jenomže – jsou to opravdu příklady hodné následování? O těch dalších stovkách a tisícovkách z nás, kteří s vidinou pohádkového úspěchu ze školy odešli a dost ošklivě jim to neklaplo, se totiž většinou nepíše.

V

ětšina studentů končí studium na vysoké škole buď proto, že na ni nestačí, nezvládají skládat povinné zkoušky, nevidí v ní smysl, anebo zkrátka chtějí jít jinou cestou. Možná právě tou cestou, kterou šli Steve Jobs nebo Bill Gates.

Kdo by nechtěl?

BILL NEBO MARK JE JENOM JEDEN

Říká se tomu tzv. klam přeživších. Soustředíme se 10 STUDENTA Květen 2018

jen na omezený vzorek a mylně tak vyhodnotíme celou situaci. Jde například právě o přesvědčení, že podnikání je snadné a velkého úspěchu může dosáh­ nout kdokoli. Je to způsobeno tím, že jsme neslyšeli o těch, kteří neuspěli. A těch je drtivá většina. Bill Gates nebo Mark Zuckerberg totiž dost pravděpo­ dobně přijde jen jednou za generaci – samozřejmě se můžeme mýlit, ale statistiky hovoří poměrně jasně – a stát se jím vyžaduje dost specifické mentální

Autoři: Lucie Džurdženiková, Markéta Paráčková

PROČ SNÍME O TOM, ŽE SKONČÍME?

3 % 5 %

Měl/a jsem strach odejít

Ostatní

4 %

Nechtěl/a jsem ztratit rok

11 %

5 %

Ano, přemýšlel/a jsem o tom a udělal/a to

Škola měla dobrou reputaci

Proč jste školy nenechali, i když jste o tom přemýšleli?

9 %

Kvůli rodičům/rodině

57 %

Přemýšleli jste někdy o tom, že necháte školy?

41 %

Ne, nikdy mě to nenapadlo

17 %

Situace se zlepšila a důvod odejít pominul

48 %

Ano, přemýšlel/a jsem o tom, ale neudělal/a to

založení, nemluvě jen o IQ, které prostě každý druhý nemá. To se nedá nic dělat.

A ano, vysoká škola není zdaleka pro každého a neměli byste se v žádném případě nutit ji za každou cenu studovat, pokud vám to vůbec nic nedává. Pokud to ale chcete v životě někam dotáhnout, a to ne v pro­ fesi typu truhlář nebo elektrikář, kde diplom k úžasné­ mu úspěchu opravdu nepotřebujete, je vysoká škola velmi dobrý základ. Ať už se jakkoli náruživě mluví o klesající kvalitě vyučujících, kteří nedrží krok s mo­ derní dobou, klesající kvalitě některých nejen státních vysokých škol, podhodnocení celého resortu školství, směšných odměnách pro doktorandské studenty apod., nechat školy jen proto, že sníte o něčem bom­ bastickém, je prostě tenký led.

FENOMÉN „DROPOUT“

Když už jsem začal/a, říkal/a jsem si, že to dotáhnu

Ve Spojených státech – které jsou kolébkou tzv. „dro­ pout“ fenoménu – mají s předčasným ukončením školy obecně velký problém, a to zejména u menšin, jako jsou Afroameričané a Hispánci. Každoročně tam ze středních škol odchází přes 1,2 milionu středoško­ láků, a to z různých důvodů – ať už kvůli šikaně, nezáj­ mu o studium, nebo kvůli potřebě jít vydělávat hned a nečekat další dlouhé roky s rukama v klíně – velké procento „dropoutů“ jsou totiž lidé z chudších rodin.

Předčasným vypadnutím ze vzdělávacího systému

Data pocházejí z naší letošní on-line ankety, které se zúčastnilo téměř 1600 z vás.

si tito lidé bohužel vůbec neulehčují, neboť po zbytek života vydělávají podstatně méně než maturanti, jsou častěji nezaměstnaní, a dokonce mnohdy končí ve vězení (68 % vězňů jsou v USA právě „dropouti“). Není záhodno zapomínat ani na to, že podle amerického ministerstva školství je momentálně až 32 milionů dospělých Američanů (z velkého procenta právě „dropoutů“) značně či zcela negramotných, s čímž se pojí celá řada dal­ ších problémů.

Ze studií ale neodcházejí jen středoškoláci. Svá studia nedokončí ani více než polovina americ­ kých studentů, kteří dnes nastoupí na vysokou školu. Problém je o to palčivější, že i za nedokon­ čené studium musí zaplatit a školné v USA není zrovna nejnižší, ovšem bez vysokoškolského diplomu tito „dropouti“ jen těžko nacházejí kvali­ fikovanou práci, která by jim dluh pomohla rychle vymazat.

A to ani nemluvíme o tom, že chudák Neil de­ Grasse Tyson – velký propagátor vědy, pokud ho neznáte – teď musí natáčet krátká propagační videa, v nichž Američanům vysvětluje, že věda skutečně není názor, ale empirický doklad nějaké­ ho reálného faktu. Protože hovořit o Darwinově teorii evoluce jako o „your opinion“, jak to dělají leckteří američtí zákonodárci, je v dnešní době

KARLOVKU NEBO MASARYČKU ZDÁRNĚ UKONČÍ JEN POLOVINA STUDENTŮ. NAPŘ.

NA AMU V PRAZE JE TO ALE AŽ 88 % Květen 2018 STUDENTA 11

LIFE

8 %

8 %

Ostatní

Musel/a jsem ze zdravotních/rodinných důvodů

26 %

Nebavily mě předměty a styl výuky

9 %

Studium bylo hodně teoretické, chyběla mi praxe

3 %

Proč jste nechali školy?

Do zahraničí (brigáda/práce)

5 %

Ostatní

5 %

Založil/a jsem vlastní byznys

14 %

Studium bylo příliš složité, nezvládal/a jsem

19 %

16 %

Zvolil/a jsem si nevhodný obor

Vyskytla se mi lepší příležitost (pracovní nabídka, vlastní byznys apod.)

25 %

Kam jste pokračovali po odchodu ze školy?

Na jiný obor, který momentálně studuji

62 %

Do práce

každodenního vědecko-technologického pokroku teda hodně silná káva a taky dobrá rána pěstí lidské inteli­ genci, která v těchto případech samou leností až ostu­ dně zaostává.

SKONČÍ ZHRUBA PŮLKA Z NÁS

STŘEDNÍ VS. VYSOKÉ PLATY Chceme-li cenu vysokoškolského vzdělání vyčíslit, můžeme se orientovat třeba podle výše platů.

Zatímco totiž celkové hrubé platy absolventů středních škol v Česku se podle portálu platy.cz průměrně pohybují na úrovni 21 400 Kč, platy vysokoškoláků se průměrně pohybují kolem 25 870 Kč (u Bc.) a 27 670 Kč (u Mgr.).

12 STUDENTA Květen 2018

V Česku je v současné době procento vysokoškoláků, kteří vybraný obor nedokončí, velmi podobné tomu americkému, v konečném důsledku ale není tak tragic­ ké. Díky studiu zdarma totiž mnohdy zkoušíme jeden i více oborů, než se usadíme tam, kde chceme dostu­ dovat, a důsledky z toho pro nás neplynou v podstatě žádné (kromě nutnosti platit za studium po vyčerpání zákonem stanovené bezplatné lhůty, která činí 4 (Bc.) + 3 (Mgr.) roky).

Zajímavá je v tomto směru například statistika pro­ jektu Česko v datech, který loni srovnával „úmrtnost“ na českých vysokých školách za posledních pět let a zjistil, že nejvyšší šanci zdárně ukončit vzdělání mají studenti těch škol, které jsou velmi specificky a velmi prakticky zaměřené, přijímací zkoušky na ně jsou slo­ žité a projde jimi pouze malé množství skutečně per­ spektivních a talentovaných studentů, například tedy umělecké školy. Zatímco Karlovu nebo Masarykovu univerzitu tak zdárně ukončí zhruba ta zmíněná polo­ vina nastupujících studentů, třeba na Akademii múzic­ kých umění v Praze je to 88 % studentů.

Když už se rozhodneme skončit, jdeme nejčastěji podnikat – Česko pořád ještě patří mezi ty nejakč­ nější státy z hlediska drobného podnikání (jakkoli se nám to stát zrovna snaží nebo nesnaží ztížit), anebo to prostě na trhu práce zkusíme bez titulu, však ono to taky jde – celá řada HR manažerů už dnes na CV uchazeče vzdělání ani nehledá – extrémně nízká ne­ zaměstnanost si holt žádá nějaké ústupky.

ZKOUŠKOVÉ OBDOBÍ ŽIVOTA

Pokud je to profesor uspávač hadů, zbytečně moc teorie nebo nekonečná nuda, ale přesto vás ten obor zajímá, nezatracujte vysokou. Nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit. Jestli zoufale chcete podnikat nebo máte nápad na něco, co na trhu zoufale chybí, přece s tím nemusíte čekat, než dostudujete. Existuje celá řada studentských inkubátorů podnikání, spous­ ta rozvojových a mentoringových programů, kde vám odborníci z praxe rádi poradí, jak na to, abyste nezpřetrhali všechny akademické vazby jen proto, abyste posléze zjistili, že nepřicházíte s ničím novým nebo třeba jen nejste podnikatelský typ. I takoví lidé jsou.

Doba studia vysoké školy vám tak může sloužit jako takové životní zkouškové období – můžete si leccos zkusit, aniž byste nutně museli nést dlouho­ leté následky. A to není k zahození, nemyslíte?

SM000134-2

LIFE

→ Vysněné profese z dětství

JAK SE STÁT KOSMONAUTEM NEBO PRINCEZNOU?

P

ro některá z typicky oblíbených povolání byste školy hledali marně. Mezi takové patří třeba takový popelář, kterým jsme chtěli být snad všichni. Stačí být fyzicky zdatný, projít vstupní prohlídkou, instruktáží a od­ borným školením a už se můžete frajersky vozit na stupátku. Řidičům kombajnů i kamionů pak stačí ma­ nuální zručnost a příslušný řidičský průkaz (konkrétně skupiny T pro zemědělské stroje a C, případně C+E, pro náklaďáky a kamiony). Pokud vás daná problema­ tika zajímá, můžete si samozřejmě vzdělání doplnit

14 STUDENTA Květen 2018

i studiem různých zemědělských nebo logistických oborů, v zásadě ale potřebujete jenom řidičák a za­ městnavatele – ať nedrandíte po poli někomu, kdo o to nestojí.

U zpěváků, herců a podobných „performing arts“ profesí je to o něco komplikovanější. Sice nemusíte mít žádné vzdělání, ale naopak musíte mít notnou dávku talentu, a to pár refrény ve sprše úplně nedoženete.

Pokud vám ale bylo shůry dáno, můžete (ale nutně nemusíte) své nadání rozvíjet na uměleckých školách a konzervatořích – bez toho, aniž byste prokázali, že

Autorka: Johana Svobodová

Jako malé děti jsme měli spoustu snů a plánů. Věděli jsme přesně, co budeme dělat, až nám bude dvacet a budeme děsně dospělí, a taky jsme si mysleli, že budeme v té době už všemu rozumět. No, sami víte, že reálná situace je trochu jiná. :) Kdekdo z nás toužil po tom, stát se policistou, veterinářem, zpěvákem, kosmonautem nebo třeba princeznou. A protože sny se mají plnit – zvlášť když vás škola štve – podívali jsme se za vás na to, co můžete udělat pro to, abyste mohli vládnout království nebo letět do vesmíru.

na to máte, se tam ale nedostanete. Přijímací řízení alias talentovky tam totiž bývají docela náročné.

Pokud jste chtěli být princem nebo princeznou, ani tam to nemusíte nutně vzdávat. Ačkoli jsou William a Harry, asi nejznámější evropští princové, už bohužel zadaní, na světě existuje celá řada dalších monarchií, kam byste se případně mohli přivdat/přiženit – kromě těch evropských, jako je Norsko, Švédsko, Španělsko nebo třeba ona zmíněná Velká Británie, panují mo­ narchie třeba i v Bahrajnu, Malajsii, Saudské Arábii, Thajsku nebo v Tonze.

VZHŮRU NA STŘEDNÍ

Kadeřnice a kosmetičky, do kterých chtěly vyrůst snad všechny malé holčičky, se formují na středních školách a učilištích. Studujete tam tři roky a máte-li talent, zá­ kazníci po vás skočí, ani nebudete vědět jak. Pokud už jste vystudovali něco jiného a chtěli byste dodatečně změnit směr, existuje i celá řada kurzů, které můžete absolvovat.

Chlapci, kteří se už jako malí rozhodli zachraňovat svět a jejich snem bylo hasit požáry nebo pátrat po zločincích, potřebují minimálně maturitu, ideálně pak Policejní akademii nebo nějakou podobně zaměřenou odbornou školu. Než se z vás ale stane policista nebo hasič, budete muset projít také celou řadou psychic­ kých a fyzických testů, aby se stát přesvědčil, že na to máte a může se na vás spolehnout.

KDE UŽ STUDIA ZABEROU DÉLE

Kromě kadeřnic chtěla být děvčata hojně také uči­ telkami. Znělo to samozřejmě skvěle, práce je to ale dost náročná. Potřebujete trpělivost, nadhled a ideál­ ně také movitějšího partnera, protože učitelství vám zase tolik nevydělá, stačí vám k tomu ale relativně jednoduchá cesta – pedagogická fakulta.

Snad každý z nás jako malé dítě také ošetřoval své hračky s vidinou toho, jak jednoho dne bude pomáhat skutečným lidem nebo zvířatům. Ať už se rozhodnete pro jedno nebo druhé, čeká vás dlouhá doba strávená ve škole. Dobrý prospěch je v tomto případě důleži­ tý a značně zvyšuje šance dostat se na další školu.

Nejlepší je proto začít v podstatě hned na základce. Řekněme, že lékařská kariéra není úplně jednoduchá rekvalifikace, takže čím dříve s tím začnete, tím lépe.

Stručně řečeno: pro budoucí veterináře je nejlepším startem jedna ze tří středních veterinárních škol, dále veterinární univerzita a pak pět let studia. Lékaře čeká něco podobného, jen to většinou trvá let šest – tři roky teoretické a tři roky klinické – a pak šup na ates­ tace, které trvají další roky. Ano, je to dlouhé a nároč­ né, ale co byste čekali, vždyť tu jde doslova o životy.

A PAK AŽ KE HVĚZDÁM

Kdo z nás nikdy nechtěl létat? Když jsme byli malí a ani na moment nás nenapadla existence nějakého

strachu z létání, nebe a to, co je nad ním, lákalo snad celou grupu ze školky. Někomu tehdy stačilo nebe, jiným byla planeta od malička malá. Pilot a kosmonaut jsou prostě jedny z těch nejvíc cool (a zároveň nejam­ bicióznějších) povolání.

A jak jsou na tom v realitě dneška? Pilotům stačí „jen“ středoškolské vzdělání ukončené maturitní zkouškou, potom je ale čeká dlouhá cesta napříč růz­ nými výcviky a zkouškami. Pokud se chce dotyčný stát profesionálním pilotem u některých z aerolinek, je pro něj klíčový především certifikát ATPL (Airline Transport Pilot Licence). Ještě před tímto kurzem na něj čeká poměrně náročný screening, který se skládá třeba z testů z angličtiny, matematiky nebo fyziky, a samotný kurz trvá asi osmnáct měsíců, během nichž se neučí pouze létání, ale například také letec­ ká angličtina a jiné praktické poznatky. Potom musí pilot nalétat alespoň 1500 hodin za nejrůznějších podmínek a kapitán se z něj může stát až po několika letech praxe. No a samozřejmě – pokud chcete létat se stíhačkou, a ne s komerčními aerolinkami, musíte do armády, kde absolvujete celou řadu cvičení, školení, přednášek, misí a dalšího (otočte stranu a přečtěte si víc :) ).

To nejlepší nakonec – kdo chce být kosmonautem, potřebuje výborný prospěch alespoň od střední, titul z matematiky, fyziky, inženýrství nebo z přírodních věd a skvělou fyzickou kondici. Let do vesmíru je pro tělo obrovská zátěž, a tak se tu sleduje opravdu všechno. Uchazeč musí také výborně plavat (i ve ska­ fandru), mít dobrý zrak, mluvit anglicky a měl by mít zkušenosti s létáním, angažmá u armády je samozřej­ mě výhodou. Omezit vás může také věk nebo výška.

Pokud ale uspějete a přijmou vás do vesmírného pro­ gramu, čekají vás až dva roky testování, učení, zkou­ šení a zažívání a teprve po tom všem, pokud se budete opravdu snažit a budete opravdu vyhovovat paramet­ rům programu, můžete se dostat do vesmíru. Netřeba asi říkat, že se budete za tímto typem kariéry muset odstěhovat do zahraničí, protože my Češi úplně často do vesmíru nelétáme, ale proč ne? Být třeba první (nebo druhý, třetí, desátý) člověk na Marsu není k za­ hození, ne? Zvlášť teď, když je to díky Elonovi všechno zase o něco dosažitelnější.

Zkrátka a jednoduše – nepřestávejte snít! Nikdy nevíte, kam vás vaše sny nakonec dovedou.

Květen 2018 STUDENTA 15

LIFE

→ Sen každého kluka

Být pilotem z povolání

Tahle dvojka si skoro denně plní sen většiny malých kluků – sedají do letadla a míří do oblak – a živí je to! Pokud jste si představili letadlo, kterým poletíte na dovolenou, pozor – Ivo Kardoš a Jaroslav Míka jsou armádní piloti a jejich život možná není až tak pohádkový, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jaké je to být pilotem a chránit české nebe? A jak složitá cesta k tomu vede?

JAK SE STÁT PILOTEM Řídit letadlo můžete ještě před patnáctými narozeninami, potřebujete k tomu jen souhlas zákonného zástupce a výcvik. Na ten si z části můžete vydělávat brigádami v aeroklubech, kde tréninky probíhají.

Dnes je také možnost začít s létáním na sportovních letištích s ultralighty, aeroklub proto není podmínkou.

Všechna tato letadla mají stejný princip letu – mají vrtuli, křídla, knipl, je jedno, zda se jedná o větroně nebo Gripen. A pokud by vás lákalo armádní pilotování, pak se stačí po maturitě přihlásit na Univerzitu obrany, projít výběrovým řízením a pracovat na sobě.

16 STUDENTA Květen 2018

P

ánové, kdy jste poprvé viděli letadlo?

Jaroslav Míka: Když nám prolétávalo jen pár desítek metrů nad chalupou. Měli jsme ji blízko letiště. Natolik mě to uchvátilo, že jsem pak celé dny sedával na kamenné zídce a sledo­ val, jak jedno za druhým lítají tam a zpět.

Umím si představit to nadšení malého kluka, ale co na to rodiče, sousedi?

Jaroslav: U nich už ta radost taková nebyla, to je pravda. (smích) Těm to vysloveně vadilo. Myslím, že jsem byl bezkonkurenčně jediný v širokém okolí, komu se to líbilo.

Jak to bylo u vás, Ivo? Ivo Kardoš: Mně od malička letadla nad hlavou nelé­ tala, ale kousek od nás bylo pole a tam vždycky hodně nízko nalétával „čmelák“, práškovací letadlo. S úžasem jsem se na něj chodil dívat.

Dneska pilotujete armádní stíhačky. Byla by už pro vás nuda sedět v kokpitu „čmeláka“?

Ivo: Nuda úplně ne, protože s těmito zemědělskými le­ tadly lítáte dost nízko u země, a navíc je to těžký stroj, náročný na přistávání. Takže nuda by to nebyla, ale jsem rád za to, co dělám.

Takže letadla = láska na první pohled. Co jste museli dál podstoupit, aby se váš dětský sen mohl zhmotnit?

Jaroslav: Netrpělivě jsem čekal, až mi bude čtrnáct let a budu se moct hlásit v místním aeroklubu.

Ivo: Mám to stejně, jen o rok později, v patnácti letech jsem vstoupil do aeroklubu a už z toho světa nevylezl.

Nebáli se vás rodiče pustit takhle mladé k létání?

Jaroslav: Pocházeli jsme z Příbramska, jsme hornická rodina, děda i táta jsou horníci. Jeden těžil rudu, druhý později uran. Když jsem dospíval, táta mi řekl: Jestli půjdeš pod zem, tak uvidíš. Tak jsem šel raději nad zem. (smích) Ivo: U nás také nikdo neměl s létáním žádné zkuše­ nosti. Rodiče se samozřejmě trošku báli, bylo mi pat­ náct a chtěl jsem létat letadlem a skákat padákem, i když jsem to vůbec neuměl a nic o tom nevě­ děl. Musím ale říct, že mě maximálně podpo­ rovali a určitě mi v tom nebránili.

Brali vás kamarádi za hrdiny, líbilo se to holkám?

Ivo: Tak se to vůbec nebralo. Byli jsme zkrátka sportovci. Někdo jezdil na kole, někdo dělal kolektivní sporty nebo jen chodil se psem. My měli létání. Jasně, občas se někdo za­ jímal, jaké to je létat, co to obnáší, ale paf z toho moc nebyli.

Jaroslav: Taky si nemyslím, že bych byl za hrdinu. Takový ten nezasloužený obdiv přišel až s armádním létáním. Do té doby byly návštěvy ae­ roklubu brány jako jeden z koníčků.

Koníček, který ale musel zabírat spoustu času. To není, jako když si jde člověk třikrát týdně zaběhat.

Ivo: Zabíralo to v podstatě veškeré víkendy. Sešli jsme se v aeroklubu často už v pátek po škole a odcházeli v neděli večer. Sobota dopoledne byla věnována teorii, do letadla jsme se dostali zhruba po půl roce.

Jaroslav: Bylo ale fajn, že nás pustili téměř ke všemu.

Neměl jsem ještě ani řidičák a už jsem řídil letadlo.

Do patnácti jsem létal s doprovodem a potom do

Květen 2018 STUDENTA 17

LIFE

osmnácti jsem létal s bezmotorovým letadlem, ale i tak to bylo super. Stačil mi k tomu podpis zákonného zástupce a výcvik.

A taky hádám finanční zajištění. Jak moc drahý je to koníček?

Jaroslav: Peníze to stojí, to je jasné, ale když to srov­ náme s jinými sporty, není to tak hrozné. Pokud tomu člověk propadne, je v té komunitě spokojený, chodí do aeroklubu rád, nebere to jen komerčně, dá se ledacos odpracovat. Aerokluby mají programy, aby vše zlevni­ ly. Jen tam pak člověk tráví více času.

Plk. gšt.

JAROSLAV MÍKA je jednou z velmi výrazných osobností a zároveň stoupající hvězdou českého vojenského letectva.

V pozici velitele 211. taktické letky vedl kontingent čtyř stíhacích letounů JAS39C Gripen v rámci mise NATO Baltic Air Policing.

Jednalo se o historicky první zahraniční misi českého stíhacího letectva od 2. světové války. Ačkoli je stále výkonným letcem, působí nyní ve štábní funkci na Generálním štábu Armády České republiky, kde se podílí na tvorbě nových koncepcí pro výcvik a bojovou přípravu budoucích stíhacích pilotů českého letectva.

18 STUDENTA Květen 2018

Je to dnes jiné, než bývalo? Vy jste začínali v osmdesátých letech.

Jaroslav: To byly samozřejmě jiné poměry tehdy, vše­ chen výcvik byl zadarmo, ale byla tam velká brigádní povinnost, a to až dvě stě hodin ročně. Dneska je to méně, ale zase je to dražší.

Ivo: Já bych snad jen dodal, že když člověk chce, cestu si najde. Létání není levné hobby, ale jsou i dražší. Myslím si, že pro mladé lidi i v dnešní době je to dobrá volba a ae­ rokluby budou rády za každého, kdo do toho bude zapálený.

Dnešní studenti se s oblibou věnují více věcem zároveň, studují a do toho pracují, věnují se různým sportům. Dá se vůbec létání s něčím kombinovat, je na to prostor?

Jaroslav: Když se o to bude člověk snažit, je dost pravděpodobné, že něco dřív nebo později bude šidit, nic nebude dělat na 100 % a to u létání je potřeba. Je to hobby na plný úvazek. Člověka to musí pohltit.

Ivo: Anebo musíte být dostatečně bohatý, abyste si to zaplatil. Pak ale musíte myslet v první řadě na bezpeč­ nost. Nestačí, když si půjdete jednou za půl roku zalí­ tat, to je málo, praxe je strašně důležitá.

Dnes pracujete v armádě. Jak dlouhá cesta do ní z aeroklubu vede?

Ivo: Někdo vstoupí rovnou do armády, aniž by byl členem aeroklubu, což je tak 40 % pilotů, kteří nemají žádnou praxi s létáním, když začínají, a učí se to za pochodu.

Jaroslav: Pak když dochází po prvním roce výcviku k selekci, často praxe z aeroklubu pomůže. Šance, že projdete, je vyšší, ale místo vám to nezaručí.

Kam vede cesta těch, kteří neprojdou?

Ivo: Mohou jít létat s aerolinkami nebo být hobby piloty, lítat s kluzáky a podobně.

Jaroslav: Nebo pokud opravdu vyloženě nemají talent, mohou v armádě zůstat a věnovat se jiným věcem než samotnému létání.

Stává se, že někdo zkrátka nemá na pilotování talent, a tak mu to zakážete?

Ivo: My mu to úplně nezakážeme, ale nepustíme ho pilovat armádní letadla. Pokud se rozhodne jít jinou cestou, a přesto létat, záleží na dalších místech, kde zkoušky bude podstupovat.

Jaroslav: Je to stejné jako u řízení, jsou ti, kteří mají talent, a ti, kteří to zkrátka nedávají. Každopádně musíme být při výběru objektivní, protože pak by ten člověk mohl někoho zabít.

Vy na létání evidentně talent máte, umíte si ale ještě představit, že byste se věnovali něčemu jinému?

Jaroslav: Když jsem se jako kluk poprvé svezl v „Blaníku“, ocitl se nad zemí a sledoval ten výhled, věděl jsem, že je to ono, že tomuhle se chci v životě vě­ novat. Měl jsem jasno a neměnil bych.

Ivo: Já to mám úplně stejně, hned jsem věděl, že to chci dělat. Nic jiného nepřipadalo v úvahu.

Autor: Richard Valoušek, foto: Jindra Kodíček

Denně se učíte připravovat na všechny možné situace, a tak by se dalo říci, že jde o bezpečné létání.

Přesto často ve filmech vidíme letecké katastrofy.

Zažili jste sami nějakou krizovou situaci?

Ivo: Občas se naskytne nějaká závada, ale i na ně jsme vycvičení. Člověk tak přesně ví, jak se v dané chvíli za­ chovat, díky tomu je klidný a dokáže to vyřešit. Máme vystřelovací sedadlo, které můžeme v momentu na­ prosté krize použít, ale to se zatím nestalo. Nikdy jsem se o život nebál.

Jaroslav: Pamatuji si, že jsem měl na motoru malé otáčky a v podstatě jsem k letišti doklouzal. Motor to nakonec zvládl. Byl jsem připravený, že může vysadit, proto jsem nebyl rozhozený.

S letectvem je nejvíce propojena 2. světová válka, ve které byli českoslovenští piloti velice uznávaní.

Vzhlížíte k nim také?

Jaroslav: Samozřejmě, protože když si vezmete, že jsou to hrdinové pro běžnou populaci, co teprve pro nás.

Ivo: Já jsem na jejich příbězích vyrostl. Naše armádní letectvo bylo ve světě velký pojem.

Jak je tomu dnes, jak vnímáte pohled na armádu z řad veřejnosti?

Jaroslav: Starší lidé a má generace v tom vidí stále prestiž. Mladší lidé to mají trošku jinak, svět jim nabízí tolik možností, že si mohou neustále vybírat. I proto pro ně armáda již není tolik atraktivní. Je ale skvělé, že se jim svět otevřel, a zda nakonec skončí v armádě, nebo někde jinde, to není tak podstatné.

Kpt. IVO KARDOŠ je pilotem stíhacího letounu JAS-39 Gripen.

Je jedním z elitních hotovostních pilotů, kteří chrání vzdušný prostor České republiky ve dne v noci, sedm dní v týdnu.

Zkušenosti sbíral rovněž v zahraničních misích v Pobaltí a na Islandu. Je aktuálním českým display pilotem pro letoun JAS-39 Gripen, a jeho akrobatické umění tak obdivují tisíce návštěvníků leteckých dnů po celé Evropě.

Květen 2018 STUDENTA 19

LIFE

→ ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOST Vyplatí se ji zaplatit?

ADVERTORIAL

KOMERČKA PRO STUDENTY Nenechte se trápit nedostatkem peněz a šetřete tam, kde můžete. Ulehčit si život můžete třeba skrze tyhle produkty Komerční banky: • Účet G2 pro studenty středních a vysokých škol • Balíček Erasmus ušitý na míru zahraničním studijním pobytům • Studentská půjčka Gaudeamus až do výše 600 tisíc korun

→ kb.cz

tipendium máte, super. Co ale jídlo, bydlení, doprava, zábava a zážitky? Všechno to už si musíte zaplatit sami. Ceny za různé oby­ čejné věci se navíc zem od země liší. Už jste třeba slyšeli o tom, že Big Mac vás v Norsku vyjde na téměř dvojnásobek toho, co v Polsku?

Ve skandinávských zemích je pro nás Čechy v rámci Evropy asi úplně nejdráž – životní náklady jsou tam i několikrát vyšší než u nás – a to i přes to, že třeba v Dánsku nebo Švédsku jsou státní školy pro všechny občany Evropské unie zdarma. A dráž není jenom na severu. Co vám pak zbývá? Buď se uskromnit a vyrazit do třeba ne úplně tak lákavé země, anebo si stát za svým snem, rozbít prasátko a vyrazit. I to se dá zvlád­ nout, aniž byste se totálně finančně zruinovali, musíte na to ale jít chytře.

POMŮŽE UŽ JEN SPRÁVNÝ VÝBĚR ÚČTU

Příběhů o finanční gramotnosti jsme slyšeli tisíce, proto všichni víme, že se vyplatí dobře zvážit, za co platit a za co ne. Zvolte si takovou banku, kde dopředu víte, jaký máte měsíční poplatek a co vše je schované pod slovem zdarma.

Příkladem je studentský účet G2 od Komerčky, kde neplatíte žádné poplatky za vedení účtu, máte zdarma výběry z bankomatů KB, elektronické platby a mož­ nost jít do minusu 5000 Kč bez úroků. Navíc si můžete zdarma zvolit design své karty.

Pro studium v zahraničí je pak Balíček Erasmus vytvořený přesně podle vašich potřeb. Je to účet jak

v korunách, tak v eurech, tudíž si nemusíte lámat hlavu s převody a nepřicházíte o žádné peníze, pokud není kurz ke koruně zrovna příznivý. Můžete si vybrat ze dvou variant. Například balíček Standard, který je zdarma, nabízí kromě jednoho výběru měsíčně z ban­ komatu v zahraničí zdarma také jednu SEPA platbu bez poplatků.

PŮJČKA, KTERÁ NEBOLÍ

Pokud jde o vzdělání, vyplatí se investice i v momen­ tě, kdy nemáte zrovna peníze po ruce. Zkušenosti ze zahraničí se vám mohou v budoucnu vrátit, třeba v podobě získání dobré pracovní pozice.

V takovém případě můžete využít studentskou půjčku. Dejte si ale pozor na to, kterou si vyberete, ne všechny jsou totiž věrohodné a výsledné úroky vás můžou dost překvapit. Volte osvědčené instituce a pečlivě si pročtěte všechny informace o nabízeném produktu.

Třeba Gaudeamus úvěr od Komerčky je vytvořen na míru studentům. Můžete si půjčit až 600 tisíc korun, po dobu studia si odložit splátky jistiny nebo třeba úvěr čerpat postupně na platby školného, přesně proto, aby vás nezruinoval, naopak. Zřídit si ho navíc můžete zdarma. Říká se, že investice do vzdělání je ta nejlepší z in­ vestic. U toho zahraničního to platí dvojnásob, nechat nedostatek peněz bránit vám v rozletu by tak byla škoda. Zvlášť, když nad ním můžete s přehledem vyhrát těmi správnými řešeními.

Autorka: Michaela Říhová

S

Jakkoli můžeme debatovat, jestli je vysokoškolské studium pro dobrou kariéru skutečně důležité, proti Erasmu a podobným programům, díky kterým můžeme vyjet sbírat zkušenosti do zahraničí, neřekne křivého slova asi nikdo z nás. Co ale dělat, když na něj nemáme? Protože si přiznejme – náklady na zahraniční výjezd ani zdaleka nekončí u školného.

20 STUDENTA Květen 2018 SM000157

SM000168

STUDUJ A CESTUJ S NÁMI SE DOMLUVÍŠ PO CELÉM SVĚTĚ www.jazykovepobyty.cz | 800 100 300 |

Jazykové pobyty v zahraničí

LIFE

→ NOVÝ ZUCKERBERG? TŘEBA VY! Neustále čteme o závratných úspěších jednoduchých nápadů, které vydělaly miliony.

Každý známe celou řadu milionářů, kteří nepotřebovali ani školu k tomu, aby měli na účtu minimálně šesticiferné částky. Ono to ale není tak snadné. Drtivá většina nových byznysů do roka skončí a o jejich zakladatelích se nikde nedočteme. Jak se přidat raději k těm Zuckerbergerům? Třeba inspirací od lidí, za nimiž jsou vidět úspěchy, nejen řeči.

→ icollege.cz

O

n-line podnikání je dnes relativně jedno­ duché, a každý druhý si díky tomu myslí, že může snadno a rychle vydělat závratné částky. Jenže – ani zmíněný zakladatel Facebooku nezačínal jen se štěstím. Naopak, měl vý­ borného soukromého učitele a na ty nejprestižnější vysoké školy se připravoval už od základky. Svůj první komunikační program navíc navrhl, když mu bylo dva­ náct let, takže domněnka, že si jednou založíte web a ten vám přes noc vám začne vydělávat miliony, není vždy tak úplně pravdivá.

Oproti Markovi ale máte dnes poměrně velký náskok – zatímco on se totiž o internetu jako o velké novince učil až za běhu, vy můžete čerpat z reálných znalostí a dovednosti těch nejúspěšnějších lidí na poli on-line byznysu. Stačí si jen vybrat ten správný kanál.

PROFESIONÁL VS. „PROFESIONÁL“

Rad, jak začít podnikat na internetu a vydělat co nejdří­ ve co nejvíce, je plný internet. Jsou také dost rozdílných kvalit, takže když na první dobrou nevíte, komu věřit, snadno se ztratíte. Každý druhý majitel nějakého webu se totiž dnes považuje za odborníka, těch, od kterých byste se skutečně mohli něco naučit, je ale relativně málo.

Co daný člověk dělá? Jak prosperuje jeho firma?

Jakou váhu má to, co říká? Takové otázky si položte,

než se rozhodnete, koho poslouchat, a pokud na ně dostanete uspokojivé, ba dokonce vzrušující odpovědi, pravděpodobně jste se proklikali na stránky iCollege.

Organizátoři jejich tříměsíčních kurzů internetového podnikání si totiž při rozhodování, kdo pro ně má před­ nášet, kladou zrovna ty.

JEDENÁCT SOBOT, PADESÁT LEKTORŮ

Jaký nápad je skutečně perspektivní? Jak zakládání firmy co nejvíce zjednodušit? Jak správně sbírat data?

Těmito a mnoha jinými otázkami vás za jedenáct podzimních sobot provede přes padesát lektorů těch nejzvučnějších jmen. Dozvíte se, jaké trendy v praxi skutečně fungují a jaká teorie už je pasé, dozvíte se, o jakých aspektech budoucnosti byste se měli zamýšlet už dnes i jak si vybudovat na trhu výsostné postavení.

Svoje názory a know-how vám předá a kariérně vás na oběžnou dráhu vystřelí třeba Petr Ludwig (pod­ nikatel, spisovatel a zakladatel GrowJob Institutu), Ondřej Fryc (zakladatel Mall.cz), Simona Kijonková (zakladatelka a majitelka populární Zásilkovny) nebo třeba Oliver Dlouhý (zakladatel a CEO skvělého vyhle­ dávače letenek Kiwi.com). Zkrátka ti nejpověřenější z pověřených. A kdo ví – třeba s jejich radami v hlavě a poučeni z jejich dobrých i špatných zkušeností budete ten nový Zuckerberg nakonec právě vy.

Autorka: Lucie Džurdženiková

ADVERTORIAL

ICOLLEGE iCollege můžete navštěvovat od října do prosince 2018, kurz se koná v sobotu na VŠE v Praze. Je rozdělený do jednotlivých tematických bloků a vedený profesionály na slovo vzatými.

Pro studenty je cena za kurz (tj. všechny soboty) 5490 Kč, a když se zapíšete do 30. 6., dostanete ještě 20% early birds slevu. Jak říkají sami organizátoři, podobnost s klasickými školami je minimální – na rozdíl od těch je tohle totiž nalejvárna, co vám změní život.

22 STUDENTA Květen 2018 SM000152

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

AUTOMOTIVE Speciál

PARTNEŘI SPECIÁLU BUDOUCNOST

→

Květen Říjen 2018 STUDENTA 23 2017 STUDENTA 23

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ ČESKO: RÁJ AUTOMOBILOVÉHO PRŮMYSLU

Ž

e je Česká republika velkým výrobcem aut, je celkem známé. Možná jste ale nevěděli, že jsme v roce 2017 byli spolu se Slovenskem zvoleni dokonce tím vůbec největším – podle počtu aut vyrobených na obyvatele. Podle dat Evropského sdružení výrobců automobilů bylo jen u nás za tento rok vyrobeno 1,344 milionu osob­ ních vozů, což z nás dělá pátého největšího výrobce aut v Evropě a prvního v regionu střední a východní Evropy. Podle dat agentury Czechinvest zároveň au­ tomobilový průmysl v Česku zaměstnává více než 150 tisíc obyvatel a představuje 20 % naší průmyslové výroby, což je solidní číslo.

24 STUDENTA Květen 2018

Tato rozsáhlá výroba se ani zdaleka netýká jenom značky Škoda, o které ví asi většina z nás. V Česku sídlí ještě desítky dalších světových značek, jako jsou například Hyundai, Toyota, Peugeot nebo Citroën, a také celá řada dodavatelů systémů a součástek – za všechny Continental, Valeo, Hella, Faurecia, Aufeer Design, Aisin, Magna Bohemia a další a další. Právě proto je pro mnoho evropských (a nejen těch) automo­ bilek česká výroba zásadní.

JAK VYPADALY ZAČÁTKY

Mezi hlavní evropské výrobce aut se Česko určitě nedostalo náhodou. První sériově vyráběný osobní

Autorka: Marijana Šutová

Když se ve světě řekne Czech Republic, většina cizinců si pravděpodobně kromě nejlepšího piva a nejkrásnějších žen vybaví právě auta. Automotive neboli automobilový průmysl je totiž odvětvím, které nám v Česku mimořádně jde, a to zdaleka nejen díky simply clever. Kde to vlastně všechno začalo a kam to celé směřuje?

automobil u nás byl totiž vyroben už před 120 lety a byla to značka Präsident od výrobce Nesselsdorfer Wagenbau-Fabriks-Gesselschaft A. G. (NW), ze kte­ rého později vznikla společnost Tatra. Tento vůz jel nejrychleji kolem 30 km/h, což byl na tu dobu velký úspěch. Právě společnost Tatra je nejstarší českou automobilkou a byla založena už roku 1850, tehdy hlavně jako výrobce kočárů a bryček.

Další významnou značkou není nikdo jiný než Škoda, která vznikla v Mladé Boleslavi už v roce 1895 pod názvem Laurin & Klement – podle svých zakladatelů.

Původně se zaměřovala na výrobu kol, v roce 1905 ale vyšel z výroby jejich vůbec první automobil. Firmu později koupila strojírenská společnost Škoda.

Právě na přelomu 19. a 20. vznikaly i další české au­ tomobilky, které hrály v následujících letech důležitou roli ve výrobním průmyslu. Patřily mezi ně například značky Praga, Sodomka nebo i producenti autobusů, jako jsou Karosa či Iveco.

A PAK PŘIŠEL REŽIM…

Poválečné období znamenalo pro výrobu aut v teh­ dejším Československu významnou změnu. Veškeré automobilky spadly do rukou státu a musely se sdru­ žovat do velkých národních podniků. Vláda po roce 1948 zároveň rozhodla, že se budou vyrábět jen dva typy vozů – Tatra 87 a Škoda 1101. Škoda tak získa­ la monopol na výrobu malých osobních vozů a Tatra se měla zaměřit na větší a nákladní auta. Socialistiká ekonomika i zákaz navazování styků se zahraničím ovšem brzdily možnost inovací a konkurenceschop­ nosti československých firem na světovém trhu. Náš vývoj tak v těchto letech více či méně stagnoval. Československo mělo oproti většině ostatních států východního bloku ovšem jistou výhodu, a to právě díky dlouholeté tradici zdejší automobilové výroby, která mu umožnila se ještě spolu s východním Německem zapojit do alespoň nějakého technologického vývoje.

Naše škodovky a německé trabanty a wartburgy tak jely, i když ekonomika zase tolik ne.

Po roce 1989 pak došlo k dalšímu převratu v tom, jak automobilová výroba v Česku fungovala. Na trh se rázem dostaly levnější a výkonnější vozy ze zahraniční a pro české výrobce bylo zpočátku těžké jim konku­ rovat. Zároveň se ale otevřely dveře investorům, což postupně českým automobilkám pomohlo získat svoje místo zpět. Česko i východní Evropa se také po rozpadu východ­ ního bloku staly pro zahraniční firmy zdrojem levné pracovní síly, a proto se zde začaly otevírat i výroby mnoha dodavatelů světových automobilek.

ČESKO MONTOVNOU EVROPY?

A tak to zůstalo, že? Resp. tak o tom stále mluví celá řada ekonomů i novinářů – že jsme jen levnou

montovnou. Proč se to o nás pořád říká? Je to přede­ vším z důvodu nízkých nákladů na průmyslovou pro­ dukci u nás v porovnání se západní Evropou. V praxi to většinou funguje tak, že vývojová centra automobilek, kde se vozy a jejich díly navrhují, se nacházejí v jejích domovských zemích. Do Česka se pak dovezou jed­ notlivé díly (které se vyrábějí ještě za nižší cenu vět­ šinou v Asii) a u nás se vozy nebo jejich části z těchto součástek smontují. Hotové automobily se pak pro­ dávají opět v zahraničí, a nikoli u nás. Auto, které se tak v Německu prodává jako německé, je tedy vlastně smontované u nás.

Na tento systém mnoho lidí pohlíží kriticky, protože spousta českých expertů kvůli němu přichází o mož­ nost se podílet na procesu vývoje přímo u nás. Tedy lépe řečeno – přicházela, minulý čas. Čeho si totiž mnoho těch nejhlasitějších kritiků vůbec nevšímá, je to, že mnoho společností, které u nás nejprve otevře­ ly montovnu, sem v průběhu let přestěhovaly i vývoj, protože zjistily, že naše zlaté české hlavičky dokážou zrovna to, co naše zlaté české ručičky.

Kam to půjde dál? S extrémně nízkou nezaměstna­ ností, která u nás momentálně panuje, kdy potřebná místa – a to zejména v automotive, což je u nás nej­ zásadnější průmysl – prostě chybějí, se budou au­ tomobilky zejména stále víc snažit (a tyto snahy už samozřejmě probíhají i dnes) automatizovat. Pozvolna tak přicházejí kolaborativní roboti, umělá inteligen­ ce a chytré systémy všeho druhu, jejichž kolébkou je mimo jiné právě i Česko a za to se rozhodně stydět ne­ musíme. Naopak. Máme na co tu být hrdí.

AUTOMOTIVE je strojírenské průmyslové odvětví, které se zabývá vývojem, výrobou, marketingem a prodejem motorových vozidel.

Patří sem všechny automobilky, ale také jejich subdodavatelé.

V Česku je automobilový průmysl tradičně jedním z nejsilnějších odvětví – na naší celkové průmyslové výrobě se podílí zhruba jednou čtvrtinou. Loni navíc vytvořily české automobilky jeden zajímavý historický rekord – vyrobily více než 1,4 milionu motorových vozidel – a ani letos nejsou jejich plány o nic méně odvážné.

Květen 2018 STUDENTA 25

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ Stáž, diplomka, trainee program

JAK NA KARIÉRU V AUTOMOTIVE? Málokteré odvětví má nejen u nás ale i ve světě takovou tradici, silné postavení a dobrou pověst jako právě automobilový průmysl. Automobilky, výrobci, vývojáři a dodavatelé různých systémů i součástek – kterých je v Česku možná víc, než vás vůbec kdy napadlo – proto představují atraktivního, stabilního a hodně slibného zaměstnavatele, který má navíc velký hlad po talentech téměř všech zaměření a specializací. Jak a kde tu můžete začít? Poradíme! trainee Anna Kodedová

J

e to lepší než paběrkovat a sbírat praxi tu dva měsíce v obchodě s oblečením a tu dva měsíce v kavárně hned z celé řady důvodů. A je to také jednoduché jako facka – musíte jen chtít a prostě to zkusit. Náskok před vrstevníky, kteří o ka­ riéře začnou pořádně přemýšlet až po škole, si totiž můžete vybudovat už za studia, ať už zajímavou stáží nebo třeba vypracováváním závěrečné práce pod tak­ tovkou některého ze zvučných jmen na automobilo­ vém trhu, za což kolikrát dostanete i zaplaceno v rámci nějakého stipendijního programu.

No, a pokud už školu končíte nebo jste skončili, taky nutně nemusíte hned nastupovat na konkrétní pozici, na skvělou kariéru vás totiž může (mnohdy i lépe) při­ pravit i nadupaný trainee program.

ČERVENÝ DIPLOM NETŘEBA

ADVERTORIAL

V rámci trainee programů často zjistíte to, co vás žádná škola naučit nemohla, ať se snažila jakkoli – jak to funguje v praxi. Budete se podílet na práci na růz­ norodých projektech, naučíte se, co se řeší a co frčí, a zjistíte na vlastní oči, jak funguje skutečný podnik v prostředí současné tržní ekonomiky. Zároveň máte možnost si na míru sestavit i plán své kariéry, který vám pak pomůže v odborném rozvoji, protože si při­ znejme – trainee programy bývají zamýšleny zejména pro lidi s potenciálem pro manažerské pozice.

Jednou z firem, která nabízí zajímavé trainee pro­ gramy (i stipendijní program, mimochodem), je třeba WITTE Automotive v Nejdku u Karlových Varů – mi­ mochodem společnost, jejíž historie sahá až do roku 1899. Od svého založení až do současnosti se WITTE Automotive vypracovala do pozice jednoho z techno­ logických lídrů v oblasti zamykacích a ovládacích sys­ témů v autech a ve svém vývoji nijak nezpomaluje. „Díky rozsáhlé síti výrobních závodů u nás nacházejí uplatnění studenti technických, logistických 26 STUDENTA Květen 2018

i ekonomických oborů. Zkušenosti u nás tak můžete získat ve všem, co vás baví, ať máte zájem o vyvíjení produktů na míru v inovačních centrech na pozici inženýrů, konstruktérů, projektových manažerů, anebo o ekonomicko-administrativní činnosti nezbytné pro chod podniku a fungování logistického centra,“ vyjmenovává Nikola Antlová z útvaru Vzdělávání. „Nepožadujeme přitom žádný červený diplom ani vyznamenání. Jediné, co je pro nás důležité, je vaše nadšení pro sebezdokonalování, zodpovědnost a smysl pro týmovost.“

ZADARMO? ANI NÁPAD!

Pokud si dobře pamatujete, ještě relativně nedávno se některé trainee programy podobaly spíš stážím a za vaše úsilí vám neplatily. Tak tomu už ale dnes naštěstí není. „Pracovat a vzdělávat se u nás rozhodně nebudete zadarmo,“ říká Nikola Antlová. „Vaši práci v trainee programu vnímáme jako plnohodnotný pracovní úvazek s odpovídajícím mzdovým ohodnocením a stejnými benefity, jako má každý jiný zaměstnanec. Jde například o dopravu zdarma, obědy od 13 Kč, příspěvky na zdraví a sport a další. Pro trainees, kteří nejsou místní, zajišťujeme také ubytování.“ Zkušenost a očité svědectví ale přece jenom vydá za tisíc slov. Dejme tedy také prostor těm, kteří se rozhodli zajistit si náskok už za studia a do firmy přišli ještě před získáním diplomu. „WITTE bylo ve správný čas na správném místě. Zažíval jsem zrovna období studijních neúspěchů a řekl jsem si, že nutně potřebuji získat zkušenosti z praxe,“ říká Vojtěch Cibulka, jeden z vůbec prv­ ních účastníků WITTE Stipendijního programu, který letos ve společnosti pracuje už pátým rokem.

Jak Vojtova cesta vypadala? „V červenci roku 2012 jsem ještě jako student Západočeské univerzity v Plzni začal ve WITTE pracovat na částečný úvazek na pozici referent/kreslič. Mé první úkoly mě zavedly na výrobní linku, kde jsem dva týdny pomáhal mnohem zkušenější obsluze sestavovat zámky pro značky, jako byly Ford nebo BMW, a s překvapením jsem zjišťoval, že kapotové a sedačkové zámky nejsou ani z poloviny tak jednoduchými systémy, jak jsem si do té doby představoval. Práce mě chytla a ve společnosti WITTE se mi zalíbilo. Od roku 2013 jsem se pak jako jeden z prvních zapojil do WITTE Stipendijního programu, který mi umožnil pokračovat ve studiu a zároveň nabírat pracovní zkušenosti na pozici konstruktér. Dva roky kombinování školních a pracovních povinností vyústily v inženýrský titul a novou pracovní pozici – samostatný konstruktér. Dnes už pracuji na pozici vedoucí konstruktér a hodně mě to baví.“

„HUMANISTÉ“, NEKLESEJTE NA MYSLI

Leckoho možná překvapí, že (nejen) v trainee progra­ mu v podobné firmě, která je ze své podstaty tech­ nicky orientovaná, se uplatní i někdo bez technického vzdělání. Opak je ale pravdou. Reprezentativním

Vojtěch Cibulka, jeden z prvních stipendistů

příkladem může být třeba Anna Kodedová, která vystudovala střední uměleckoprůmyslovou školu v oboru užitá fotografie a média a nyní se studiem dále pokračuje v Plzni na vysoké škole v oboru huma­ nitních studií. Přesto ale našla ve WITTE Automotive dobré uplatnění. „Po střední škole jsem hledala práci, která by mi hlavně umožnila dál dálkově studovat a u které by nebyl takový problém v tom, skloubit ji se studiem,“ říká Anička. „Zalíbilo se mi, že WITTE nabízí flexibilní pracovní dobu a možnost růstu i kandidátům bez technického vzdělání, a jelikož jsem nebyla rozhodnutá pro žádnou určitou pozici, na kterou bych chtěla jít, nabídli mi zařazení do trainee programu. První dva týdny jsem tak nakoukla do firemního marketingu a poté se přesunula do personálního týmu.“ Právě Anička byla jedna z prvních účastnic trainee programu společnosti WITTE Automotive a ve spous­ tě aspektů se tak mohla podílet na jeho tvarování: „Trainee program je u nás relativně novou záležitostí a není samozřejmě vždy jednoduché být tou první skupinou trainees, zároveň je to ale strašně zajímavé, protože můžeme program zlepšovat a zdokonalovat pro ročníky, které přijdou po nás. Být součástí něčeho nového v tak velké společnosti je moc fajn.“ Kromě stipendijního a trainee programu můžete s WITTE Automotive začít spolupracovat třeba i při vypracování diplomky, na různých praxích a brigádách apod., zkrátka začít můžete jakkoli vám vyhovuje.

Stačí se do toho jen pustit. A pozor – čas na přihlášky je zrovna teď, tak to nepropásněte.

ZAŽIJ ŽENEVU 2019 Chtěli byste se podívat na prestižní ženevský autosalon? Vyhrajte vstupenky, letenky a ubytování na místě!

Stačí se přihlásit do trainee programu společnosti WITTE Automotive, splnit zadaný úkol a obhájit ho před komisí. Místo na autosalonu i ve firmě pak budete mít v kapse.

Víc o trainee programu a o tom, jak se přihlásit (čas máte do 15. 6.) najdete tady:

→ witte-automotive.jobs.cz Květen 2018 STUDENTA 27 SM000153

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ TESLA VS. ETIKA Jsou samořiditelná auta amorální?

U

ž od začátku své teoretické existence budila samořiditelná auta řadu pochyb­ ností. Fascinace technologickým pokro­ kem je jedna věc, ovšem etické a morální otázky, jež jsou s ním spojené, bychom rozhodně neměli přehlížet. V kontextu aktuálních událostí, kdy v nedávné době došlo hned k několika nehodám týka­ jícím se právě samořiditelných vozů, je nutno se ptát, jaké jsou vlastně možnosti takovýchto aut? A ať se zachovají, jak se zachovají, budeme s tím souhlasit?

AKTUÁLNÍ AUTONOMNÍ STAROSTI

V březnu srazil samořiditelný Uber v americké Arizoně 28 STUDENTA Květen 2018

ženu, která dost nešťastně přecházela silnici. Auto jelo v režimu autopilota, řidič se kontrole vozidla nevěnoval, a došlo tak k první smrtelné nehodě chodce v souvis­ losti s provozem samořiditelných aut. Uber zareagoval promptně a v řadě států přestal tato vozidla využívat.

O pouhých několik dnů později ale na amerických sil­ nicích zemřel další člověk, tentokrát ve vozidle Tesla z výroby populárního vizionáře Elona Muska. Muž nedával pozor na cestu a i přes upozornění systému nechal auto nabourat do betonové zdi. Stálo ho to život.

Odpůrci autonomních technologií tak mají rázem v ruce argumenty pro zákaz automatického řízení.

Je však vina skutečně na straně techniky? Musíme si

Autorka: Mojmír Sedláček

Technologický pokrok (nejen) v automotive oblasti jde kupředu mílovými kroky. S různými technologiemi a vychytávkami jako by se každý den trhal pytel, některé ale mohou na naši společnost působit dosti dvousečně – například autonomní auta. Jsou ve vývoji, někde už v testování, všichni se na ně těšíme, ale i když zrovna nedělají chyby, nejsme s jejich mechanickým rozhodováním často spokojeni. Proč? Co od nich tedy vlastně očekáváme?

CHTĚLI BYSTE TANK?

Ale i kdyby lidská supervize nezbytná nebyla, nebudou to autonomní auta mít vůbec jednoduché. Například Robin Kopecký z Přírodovědecké fakulty UK se ve své přednášce na konferenci New Media Inspiration pozastavoval nad tím, proč chceme, ba dokonce vy­ žadujeme, aby se auta rozhodovala morálně, když třeba bojové drony nebo umělá inteligence představují mnohem palčivější etické otázky. Pro svůj výzkum Kopecký využívá známého tramvajového dilematu a sleduje, jaké chování by od svého auta potenciální uživatelé vyžadovali. Auta mohou být naprogramo­ vaná jako „tanky“ (vždy dávají přednost záchraně po­ sádky), „počítadla“ (vyhodnotí situaci tak, aby přežilo co nejvíce lidí, ať už v autě, či mimo něj), nebo „rytíři“

(nikdy neudělají čin, který by s velkou pravděpodob­ ností vedl ke smrti člověka).

Asi vás nepřekvapí, že většina lidí by pro sebe (a především své blízké) volila tanky, přestože je ne­ považují za morálně správné – zajímavé je: pokud by volba byla veřejná, a ne tajná, největší podíl respon­ dentů se přikláněl k počítadlu. Ukazuje se tedy určitá povrchnost a dvojí metr, který aplikujeme na sebe a druhé. V zásadě nic šokujícího, ovšem dokážete si představit, jak je tím pádem složité naprogramovat samořiditelná auta „správně“? Jde o nemožný úkol, s jehož výsledkem nikdy nebudou spokojeni všichni. To zkrátka vyplývá z logiky věci.

Bylo by tedy nejlepší, kdybychom se na morální pro­ blémy spojené se samořiditelnými auty dokázali dívat realisticky. Uvědomit si, že i se zapojením této tech­ nologie prostě budou lidé na silnicích umírat; jenže s tím rozdílem, že dost možná v mnohem menších počtech. Riziko ze strany řidičů a jejich lidských chyb (mimochodem až 94 % nehod na silnicích je způsobe­ no chybou řidiče) považujeme za samozřejmost, jsme však ochotni riskovat i to, že zahyneme „rozumným“ rozhodnutím ze strany umělé inteligence? Zdánlivě prostá technologická otázka v nás tak probouzí neče­ kané otázky, které možná vedou až na dřeň našeho lidství a o kterých určitě ještě hodně uslyšíme.

TRAMVAJOVÉ DILEMA Spočívá v hypotetické situaci, kdy po kolejích jede tramvaj či vlak, který není možné zastavit. Ke trati je na jedné koleji připoutáno pět lidí a na druhé jen jeden člověk. Vy jste u výhybky a čelíte rozhodnutí: nechat vlak přejet pět lidí, nebo zatáhnout za výhybku, odklonit soupravu, a způsobit tak smrt jednoho člověka? Je nečinnost menším zlem než aktivní páchání, třebaže v souladu s vyššími principy?

Jednoznačná odpověď neexistuje.

INZERCE

SM000127

uvědomit, že samořídící systémy se prezentují jako asistenti, kteří by měli řízení ulehčit, nikoli ho plně nahradit. Jedná se proto o pouhou automatizaci ně­ kterých činností, což by mělo v důsledku umožnit větší bezpečnost a pohodlí při jízdě. Pokud se však na tyto systémy kompletně spolehneme, nemůžeme čekat, že se vždy zachovají zrovna tak, jak bychom chtěli my.

Minimálně v současné době není technologický pokrok dostačující na to, aby se auta mohla řídit kompletně sama, a tak je lidská supervize stále ještě nezbytná.

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ CHYTRÉ PNEUMATIKY Poradí si s akvaplaningem dřív, než si ho všimnete Pokud nevíte, co je akvaplaning, patříte buď mezi neřidiče, nebo mezi ty šťastnější z řidičů, kterým ještě tenhle jev nezpůsobil žádné větší problémy.

Buďte rádi. Smyk a následná ztráta kontroly vozidla na silnici je jednou z těch nejděsivějších situací, které můžete za volantem zažít. Blýská se ale na lepší časy. Společnost Continental totiž vyvíjí unikátní systém, díky němuž už na vás nevyzraje ani ta sebemokřejší vozovka.

K ADVERTORIAL

jevu s názvem akvaplaning dochází, když je silnice, po které jedete, mokrá.

Učebnicovým příkladem je, jedete-li přímo skrze vodu, stát se vám to ale může i při nebo po relativně mírném dešti. A čím méně drama­ ticky vypadá, tím hůře, protože kolikrát neodhadnete situaci vozovky správně. Máte dojem, že je poměrně suchá, a ejhle, už se kloužete.

Pokud se pneumatika dostatečně nedotýká vozov­ ky – a když je mezi ní a povrchem silnice voda, tak se to děje –, nemusí být vozidlo dobře ovladatelné a pak stačí už jen relativně málo a máte nehodu, kterou jste nezavinili a na kterou jste ani nepomysleli, dokud jste se v ní neocitli. Akvaplaning je zkrátka hodně nebez­ pečný a velmi špatně odhalitelný jev. „I s těmi nejlepšími pneumatikami vyvolává náhlý akvaplaning u řidiče leknutí, což už samotné může znamenat nebezpečí nehody,“ říká Frank Jourdan, člen představenstva společnosti Continental a vedoucí divize Chassis & Safety. „Proto vyvíjíme vysoce výkonnou technologii založenou na

30 STUDENTA Květen 2018

informacích z čidel a na softwaru, který dokáže odhalit potenciální nebezpečí vzniku akvaplaningu. Díky tomu dostane řidič varování včas.“

CHYTRÉ PNEUMATIKY

O chytrých telefonech, lednicích i autech se už nějakou dobu hovoří, chytré pneumatiky tu ale ještě nebyly. Jak vypadají? Úplně stejně jako ty běžné, v plášti ale mají zabudovaná čidla, která odesílají informace o stavu vozovky do palubního počítače. Kromě údajů o silnici je systém eTIS (electronic-Tire Information System) schopen zjistit i zbývající hloubku dezénu pneumati­ ky, díky čemuž může stanovit bezpečnou rychlost pro dané jízdní podmínky a předat tuto informaci řidiči.

Dalším velice důležitým faktorem při detekci akva­ planingu v řešení navrženém společností Continental jsou širokoúhlé kamery nainstalované ve zpětných zrcátkách, masce chladiče a na zádi vozidel. „V okamžiku, kdy je na silnici opravdu hodně vody, záběry z kamer zaznamenávají specifické vzory rozstřiku vody, které mají

díky vytlačování pneumatikou odlišnou charakteristiku.

Díky tomu můžeme odhalit akvaplaning v jeho rané fázi,“ vysvětluje Bernd Hartmann, projektový manažer z frankfurtské pobočky společnosti Continental, kde se momentálně pro toto řešení vyvíjí hardware i software.

Systém by tak díky analýze dat z pneumatik a kamer vyhodnotil situaci vozovky a jízdy auta a upo­ zornil řidiče na to, jaká rychlost je v jeho stávajících podmínkách ještě bezpečná. O krok dál by pak šel ještě systém propojení automobilů – na kterém se také pracuje – který by situaci vozovky mohl sdílet i mezi auty kilometry od sebe. Dostali byste tak jako řidič varování, že se blíží mokrá silnice, pěkný kus od toho, než byste na ni skutečně vjeli.

Systém detekce akvaplaningu je momentálně ve výzkumné fázi, ale usilovně se na něm pracuje a odborníci ze společnosti plánují, že by ho měla mít nainstalovaný už příští generace nových modelů pro­ dukčních vozidel. Silniční provoz by tak v relativně dohledné době mohl být výrazně bezpečnější, což je i dlouhodobým záměrem společnosti Continental.

VYVÍJEJTE I VY

Chytré pneumatiky jsou jen zlomkem z novinek této společnosti, která se v poslední době silně zamě­ řuje na vývoj technologií, o kterých se nám dříve ani nesnilo, a to i v Česku, kde má celkem šest vý­ robních závodů a jedno výzkumné a vývojové cent­ rum v Ostravě, které se věnuje mimo jiné teplotním

a kapalinovým senzorům. Celkem u nás společnost zaměstnává více než 16 000 lidí, nejsme tedy jen nějaká malá lokální pobočka, ale právoplatný člen jejich globální rodiny. „Největší fokus technologického vývoje v naší společnosti je oblast automatizace řízení, elektrifikace vozidel a konektivita,“ vyjmenovává Milan Souček, Country Employer Branding Specialist ve společnosti Continental. „To jsou nové technologie, které nabízíme našim zákazníkům z řad automobilek a právě zde můžeme nabídnout celou řadu výjimečných projektů i našim zaměstnancům.“ A co musíte splňovat, abyste se jejich zaměstnan­ ci mohli stát? „Nejvíce u nás najdou uplatnění studenti technických škol,“ říká Milan. „Ti se tu mohou seznámit s celou řadou unikátních přístrojů a přímo na nich testovat nové technologie po boku našich odborníků.

Studentům a absolventům v naší společnosti nabízíme jak odborné praxe v rámci studia, tak stáže či trainee programy. Již při těchto formách spolupráce se navíc účastní projektů s mezinárodním přesahem.“ Kromě angličtiny jsou pro ně u kandidáta důle­ žité i dobré analytické a komunikační dovednosti. „Opravdu zásadní jsou pak vnitřní hodnoty kandidáta, které by se měly potkávat s hodnotami naší společnosti,“ podotýká Milan. „Continental je německá společnost typická svou štábní kulturou, což vyhovuje především těm, kteří mají rádi jasně daná pravidla a procesy.“ Poznáváte se? Výborně! Mrkněte na jejich stránky a zjistěte, jak můžete začít.

CONTINENTAL Asi každý z nás si pod názvem Continental vybaví kvalitní pneumatiky, tato prestižní mezinárodní společnost se ale už zdaleka nezabývá jen jimi. Kromě brzdových systémů vyvíjí a vyrábí také vstřikovací systémy spalovacích motorů a do praxe zavádí celou řadu chytrých řešení pro bezpečnější provoz, např. chytré křižovatky nebo právě detekci akvaplaningu.

V Česku sídlí celkem na osmi místech, zejména ve východních Čechách a ve Slezsku, a nabízí celou řadu zajímavých uplatnění. Podívejte se, jestli se v některé z nabídek nezhlédnete taky:

→ continental.jobs.cz Květen 2018 STUDENTA 31 SM000113

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

HONZA PICHL Honza Pichl je student doktorského studia na FEL ČVUT původem z Hradce Králové.

K vývoji chatbotů se dostal ve studentském inkubátoru eClub Prague, kde nejprve pracoval v rámci své diplomové práce na systému, který je schopen odpovídat na faktické otázky v přirozeném jazyce.

Nyní pokračuje se svým týmem v eClubu v rámci druhého ročníku Alexa Prize na zdokonalování konverzačního bota Alquist. Ve svém volném čase rád hraje na piano.

32 STUDENTA Květen 2018

→ Konverzace na úrovni

JAK VYPADÁ UMĚLÁ INTELIGENCE 21. STOLETÍ?

Začínají na nás mluvit nejen auta, ale také domácí spotřebiče, samoobslužné prodejny, počítače. Kam až to může zajít? A děsí vás to, nebo vám to naopak přijde vzrušující a nemůžete se dočkat, až si s roboty – nebo chcete-li lépe řečeno s chatboty – začnete povídat? O tom, jak takoví boti fungují, jsme si povídali s Honzou Pichlem z výzkumného týmu umělé inteligence Alexa, který se svým chatbotem Alquistem boduje na globální úrovni.

Autor: Richard Valoušek, foto: Jindra Kodíček

K

olik povídek, knih a filmů bylo věnováno ro­ botizaci světa. Technologický vývoj nebere konce a rozhodně nezpomaluje. Kam až to může zajít? „Myslím, že to nikdo z nás nedokáže předpovědět. To, co jsme si mysleli, že přijde za dvacet let, se stihlo za pět, s podobně rychlým vývojem není snadné odhadnout budoucnost. I když bychom rádi,“ usmívá se Honza Pichl, jeden z členů týmu ČVUT, který uspěl na mezinárodní soutěži The Alexa Prize od Amazonu.

V ní se prezentovaly studentské týmy z nejlepších světových univerzit. Česká parta kolem Honzy za sebou nechala zástupce z Princetonu nebo Carnegie Mellon. „Konkurence byla obrovská, ale ukázalo se, že náš chatbot je zkrátka chytrý,“ vysvětluje Pichl. Čeští zástupci nakonec v soutěži obsadili druhé místo, za které získali od Amazonu finanční podporu na další vývoj chatbota v hodnotě přes dva miliony korun. „Díky tomu může náš výzkumný tým zůstat pohromadě, budeme mít veškeré výdaje hrazeny a nebudeme se muset poohlížet po jiné práci,“ má jasno nadějný český student. Denně se tak se svými spolužáky a kolegy schází nad vylepšováním umělé inteligence.

CHATBOT MŮŽE BÝT NÁŠ NOVÝ KAMARÁD

„Jedná se o počítačový program, který je určený k automatizované komunikaci s lidmi. Například pro vámi zmiňovanou soutěž jsme museli připravit našeho chatbota jménem Alquist na dvacetiminutový rozhovor s chytrým zařízením Amazon Echo. Do hodnocení dialogu byli zapojeni porotci i uživatelé. Byla to zajímavá zkouška,“ popisuje Honza průběh prestižní soutěže.

Květen 2018 STUDENTA 33

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

THE ALEXA PRIZE Tým studentů ČVUT (Long Hoang Nguyen, Jan Pichl, Martin Matulík, Jakub Konrád, Petr Marek a Ondra Hrách) pod vedením Jana Šedivého z CIIRC ČVUT se zúčastnil finále The Alexa Prize.

V ní se soutěžilo o to, kdo dokáže vyvinout nejlepšího chatbota pracujícího s chytrým zařízením Amazon Echo. Český tým si z tohoto klání přivezl domů druhou cenu a finanční ocenění v podobě 100 000 dolarů.

34 STUDENTA Květen 2018

Pro jeho tým dopadla skvěle, druhé místo v silné kon­ kurenci zajistilo české partě z ČVUT nejen finanční podporu, ale také celosvětovou prestiž. „Myslím, že se o nás mnohem více ví. Pomáhá nám to otevírat dveře tam, kam bychom se jen těžko dostávali. Navíc se můžeme naplno věnovat rozvoji umělé inteligence.“ Chytrá krabička, jak by se na první dobrou dalo za­ řízení nazvat, s vámi dokáže dlouhé minuty hovořit o filmech, sportu nebo počasí. Může být naším novým kamarádem. „Zná všechny filmy, které jsou v mezinárodní filmové databázi, navíc neustále jejich obsah aktualizuje.

Když člověk chce a nehází chatbotovi klacky pod nohy, dokáže se bavit na úrovni i mnohem déle. V budoucnu to bude pomáhat třeba i osamělým lidem,“ vysvětluje Pichl.

V čem vidí největší rezervy, ve kterých se dá inteli­ gence robota zlepšovat? „Chceme více pracovat s tónem hlasu, jeho intonací a dobou reakce. To všechno by mělo pomoci zkvalitnit zážitek z rozhovoru.“ Pokud tedy člověk bude chtít, povídat si může s Alquistem skutečně dlouho.

Je to také o trpělivosti. „Občas se chatbot dostane do úzkých, nerozumí tomu, co člověk řekl, nebo zkrátka danou věc nezná, pak se snaží dalšími otázkami rozhovor stočit tam, kam potřebuje, kde se orientuje,“ dodává Pichl.

AUTA, LEDNIČKY, POČÍTAČE, CO BUDE DÁL? Postupně na nás začínají mluvit i zdánlivě

nepochopitelné věci, kartáčky na zuby, kávovary a další domácí spotřebiče. Je nějaká hranice, kde se to zastaví nebo s námi roboti jednou budou žít? „To se bavíme opravdu o pořádně daleké budoucnosti. Zatím jsme rádi, že roboti reagují a dokážou vhodně odpovědět, vyhovět nám. Jsme stále na cestě, která je pořádně dlouhá,“ uklidňuje Pichl.

A neděsí ho možnost robotizace světa, kolikrát už jsme četli, že nás roboti jednou budou ovládat. „V tomto směru jsem úplně klidný, vím, co tito chatboti a další přístroje umělé inteligence umějí. Jde to malými krůčky kupředu, ale takhle daleko se to v dohledné době nedostane,“ má jasno Pichl, který na jejich vývoji denně pracuje, a uklidňuje tak i ty největší snílky sci-fi.

Největší bariérou pro českého uživatele je zatím to, že všechny systémy počítají převážně s angličtinou. „Postupně se přidávají další jazyky, ale opět to nějakou dobu potrvá a těžko říct, kdy bude Amazon počítat s češtinou. Přece jen jsme opravdu malá cílová skupina,“ upřesňuje Pichl.

V nejbližších letech tak český zákazník na chatbota narazit může, ale česky se s ním nedorozumí. „Ale dočkáme se, chce to jen čas,“ uzavírá povzbudivě debatu na téma umělé inteligence. Nadějný tým studentů ČVUT pod patronací Jana Šedivého má budoucnost robotizace v Česku ve svých rukou. Máme se na co těšit.

SM000154

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ AUTA BUDOUCNOSTI SE VYMÝŠLEJÍ UŽ DNES

MAREK ŠÁROVEC

ADVERTORIAL

26 let, Vysoké učení technické Brno – obor Automobilní a dopravní inženýrství Marku, klasický studentský život ti nedávno skončil. Na co z něj jsi opravdu pyšný?

Jsem velice rád, že jsem během studia využil několik

36 STUDENTA Květen 2018

příležitostí a na delší dobu jsem vycestoval do zahra­ ničí – ať už to bylo Řecko, Švédsko, USA, Belgie, nebo loni na podzim Dánsko. Díky tomu jsem poznal spous­ tu zajímavých koutů světa, celou řadu inspirativních lidí a získal jsem taky trošku jiný pohled na svět.

Jak jsi skončil ve Škodovce?

Když jsem se letos v lednu vracel z Dánska, hledal

Foto: Škoda Auto

Potenciál automobilového průmyslu je obrovský. Kromě elektromobility a autonomního řízení, o kterých se hodně mluví, nás čeká i celá řada různých nových systémů a vychytávek, které si třeba dnes ještě ani nedokážeme představit. V budoucnu ale budou běžné a na jejich vývoji se můžete podílet i vy, a to i v případě, že budete teprve čerstvými absolventy – třeba jako Marek Šárovec a Mihai Belu, kteří nově nastoupili do Trainee programu ve ŠKODA AUTO.

jsem novou výzvu, kterou bych před sebe postavil.

A jakožto absolventa Automobilního inženýrství mě nenapadlo nic lepšího a příhodnějšího než se přihlásit do ŠKODA AUTO. A když výzva, tak proč ne rovnou do toho nejzajímavějšího programu, který automobilka čerstvým absolventům nabízí, že?

Co tě na Trainee programu hlavně lákalo?

Mě osobně nejvíc lákala skutečnost podílet se na vývoji nových automobilů, což asi není vzhledem k mému vzdělání moc překvapující. Každopádně si myslím, že obecně největším lákadlem pro čerstvé absolventy je možnost pracovat v jedné z největších a nejúspěšnějších firem v ČR, která nabízí obrovské možnosti vycestovat do zahraničí, hromadu příleži­ tostí k osobnímu a kariérnímu rozvoji a v neposlední řadě také vcelku zajímavé finanční ohodnocení.

Co přesně ve Škodovce děláš?

Aktuálně působím v Technickém vývoji na oddělení Vývoje motorů, které má na starosti vývoj koncer­ nových motorů MPI řady EA 211 pro celý svět. Zde jsem dostal na starosti součásti pohonu rozvodového

mechanismu a také pomáhám s konstrukcí motorové konzole, která mimo jiné slouží k uchycení motoru ke karoserii.

Jaké to je být součástí Technického vývoje, tedy přísně střežené oblasti, ve které vznikají automobily od úplně první myšlenky?

Musím uznat, že zatím si to docela užívám. Je velice zajímavé pracovat na komponentech motoru, který se bude vyrábět až za pár let. Zároveň je také hodně motivující mít možnost nahlédnout „pod pokličku“ mo­ delům, které byly nedávno představené na Autosalonu v Ženevě nebo představeny teprve budou.

Jak se žije v Mladé Boleslavi?

Na rovinu musím přiznat, že to není to samé jako žít v Praze nebo v Brně. Na druhou stranu je super, že je každoročně v Trainee programu banda třiceti lidí, kteří jsou naladění na stejnou vlnu jako vy. Tudíž se nudy rozhodně bát nemusíte. Pořád se něco děje. A protože rok od roku do programu nastupuje více mezinárod­ ních absolventů, čehož je třeba i kolega Mihai jasným důkazem, nevyjdete ze cviku ani se svojí angličtinou.

→ MIHAI BELU

25 let, KTH Royal Institute of Technology Stockholm – obor Solid Mechanics Mihai, odkud pocházíš a co jsi vystudoval?

Pocházím z Rumunska, z Brašova v Transylvánii, kde jsem na místní univerzitě vystudoval bakalářský obor Automobilního inženýrství. V rámci bakalářského pro­ jektu jsme tam s ostatními kolegy a naším vedoucím prováděli výzkum zabývající se crash testy vozidel, to bylo hodně zajímavé. Na navazující studium jsem se pak vydal do Švédska, kde jsem vystudoval obor zabý­ vající se mechanickými vlastnostmi materiálů a jejich složením a zkušenosti ze zahraničí mě dost obohatily.

Kdy tě napadlo, že by ses mohl za prací přesunout do Česka?

Před dokončením studia jsem se začal porozhlí­ žet po další životní výzvě a chvíli potom, co jsem dopsal diplomovou práci, mi přišel e-mail s tím, že Škodovka otevřela možnost pro podání přihlášky do Trainee programu. Moji rodiče v Rumunsku jezdí Škodovkou, a navíc je to i moje oblíbená značka aut.

K tomu se mi líbil celý koncept Trainee programu, který nabízí spoustu zajímavých příležitostí. Musím přiznat, že jsem zpětně opravdu moc rád, že jsem přihlášku podal.

Jak vypadalo přijímací řízení do Trainee programu?

Všechno začalo Skype pohovorem a dvěma jazyko­ vými testy. Poté následovala ta opravdová výzva – Assessment centrum. Neměl jsem moc tušení, jaký bude průběh, a přiznávám, že jsem byl dost nervóz­ ní. Den před samotným Assessment centrem jsem se ale potkal s ostatními uchazeči o Trainee program a také se současnými Trainees, kteří mi dodali odvahu a hodně mi pomohli. Celodenní Assessment centrum bylo náročné, ale zároveň to byl skvělý zážitek a důle­ žitá zkušenost pro mě samotného. Navíc jsem se se­ známil se svými budoucími kolegy, se kterými jsme se navzájem povzbuzovali a hodně jsme si pomáhali.

Na jaké části vývoje automobilů se podílíš?

Má první pracovní rotace probíhá na oddělení, které se zabývá vývojem bezpečnosti vozu při nárazech na boční část vozidla. Spolupracuji se spoustou za­ jímavých a milých lidí, kteří mi pomáhají se vším, co je potřeba. Je to opravdu komplexní a náročná práce, jejíž zvládnutí vyžaduje řadu zkušeností, které se od kolegů snažím co nejvíc načerpat. Aktuálně se učím pracovat se softwarem, který na oddělení používáme.

Co pro tebe znamená práce v Technickém vývoji, kde se vymýšlejí auta na léta dopředu?

Je to pro mě především skvělá příležitost a úžasný pocit, za který jsem opravdu vděčný.

TRAINEE PROGRAM Roční Trainee program ve ŠKODA AUTO umožňuje čerstvým absolventům díky několika rotacím poznat, jak funguje jedna z nejmodernějších firem v České republice. Stanou se plnohodnotnou součástí společnosti, projdou různými odděleními, zahraniční stáží a kromě nenahraditelných pracovních zkušeností získají také spoustu zážitků a nových přátel.

Chcete se o Trainee programu ve ŠKODA AUTO dozvědět víc?

skoda-kariera.cz/ → trainees Květen 2018 STUDENTA 37 SM000115/2

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ TVÁŘÍ V TVÁŘ ODBORNÍKŮM Přijďte si popovídat S KÝM SE CHCETE POTKAT? Zajímá vás nějaké téma, o kterém se moc nemluví? Nebo už dlouho pokukujete po nějaké společnosti nebo osobnosti z automotive, se kterou byste se chtěli seznámit, ale ještě jste nenašli odvahu nebo nebyla příležitost? Vytvořte si ji! Napište nám, o čem byste chtěli mluvit a s kým byste se chtěli potkat, a my se je pokusíme na akci přivést.

→ redakce@studenta.cz 38 STUDENTA Květen 2018

Zajímá vás automobilový průmysl? Chcete vědět, co se kde chystá a na čem se pracuje, zjistit, kde se po škole nejspíš uchytíte, nebo si prostě jen popovídat s podobně zaměřenými nadšenci? Tak se připravte na září. Ve spolupráci s předními jmény českého automotive totiž chystáme jednu peckovou akci.

J

menuje se Budoucnost kariéry v automo­ tive a dorazit na ni můžete 20. 9. 2018 do CIIRC (Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky) neboli do fungl nové budovy pražského ČVUT, která je vážně krásná. Chceme, abyste se všichni potkali, dali si spolu kafe a popo­ vídali si o životě (nebo o autech). :) Na festivalu nebudou chybět zástupci auto­ mobilek, potkat se ale budete moct i s vývojáři a výrobci všelijakých součástek, systémů a kom­ ponentů, o kterých jste možná ani nevěděli, že se vyrábějí (nebo plánují). „Pro společnost Continental je úzká spolupráce s univerzitami a studenty prioritou, což dokazuje naše partnerství této jedinečné akce, i naše generální partnerství s ČVUT,“ říká Milan Souček, Country

Employer Branding Specialist ze společnosti Continental, která je hlavním partnerem festi­ valu. „Neustále se snažíme studenty a absolventy zapojovat do našich mezinárodních projektů a dávat jim příležitost prosadit vlastní nápady a inovace a možnost aplikovat je přímo v praxi.“ Pokud si chcete třeba s Milanem popovídat face-to-face o tom, co byste spolu mohli vymy­ slet, zastavte se!

Těšíte se? My moc. :) Tak v září na ČVUT na viděnou!

Registrujte se už teď na 1url.cz/@studenta, místa se pomalu, ale jistě naplňují!

Chcete být partnery festivalu? Pište na jonas.havlicek@studenta.cz

vývoj a výroba autobrzd

see. think. act.

Brzdy vyvíjí v Jablonci již 65 let Pětašedesát let od svého vzniku oslavila na Nový rok firma TRW Automotive Czech s.r.o., která od samého počátku své existence dodává na automobilový trh brzdy pro osobní automobily. A od stejného data, od 1. 1. 1953, má také vlastní vývojové oddělení. „Před čtrnácti lety firma využila vládní pobídky na podporu technologických center a vývojové centrum výrazně rozšířila.

V současné době zde v nově zrekonstruovaných prostorách pracuje více než 120 inženýrů a techniků na projektech pro všechny nejvýznamnější automobilové výrobce. Vývojové centrum sestává z pěti výrobkových skupin – Actuation, Foundation Brakes, Slip Control System, CASE a CAE,“ říká Martin Skalický, vedoucí jabloneckého vývojového centra. A pokračuje výčtem konkrétních činností jednotlivých oddělení.

Oddělení Actuation se zabývá konstrukcí a testováním Duplex jednotky, která obsahuje podtlakový posilovač brzd, hlavní brzdový válec a nádržku na brzdovou kapalinu, která se používá v brzdových systémech osobních a lehkých užitkových automobilech. „Funkce této jednotky ve voze je posílení síly působící na brzdový pedál a vytvoření hydraulického tlaku v brzdovém okruhu. Zásobník brzdové kapaliny je standardně umístěn na hlavním brzdovém válci a zajišťuje zásobu brzdové kapaliny při všech jízdních režimech,“ vysvětluje Martin Skalický a dodává, že hlavní brzdový válec v sobě může mít integrovaný spínač brzdových světel nebo dráhový senzor, který se potom využívá ve vozidlech s hybridními brzdovými systémy.

Oddělení Foundation Brakes pak řeší úlohy týkající se vývoje předních brzd, zadních brzd s mechanickou parkovací brzdou (IPB) a zadních brzd s elektrickou parkovací brzdou (EPB).

Nedílnou součástí tohoto vývoje je i vývoj software a testovacího prostředí pro testování parkovacích systémů automobilů.

Další významnou aktivitou tohoto oddělení je návrh a realizace speciálních zkušebních zařízení včetně hardwaru a softwaru. „Oddělení Slip Control System se zabývá konstrukcí a zkoušením ABS, ESC jednotek.

Tyto jednotky umí mimo jiné spolupracovat s aktivním tempomatem, parkovacím pilotem, kontrolovat tlak v pneumatikách, regulovat EPB, předcházet kolizím s chodci a také spolupracovat při rekuperaci brzdné energie v hybridních vozidlech,“ pokračuje Martin Skalický.

Oddělení CA&SE má na starosti technickou podporu pro zákazníka a zabývá se přípravou předprojektové dokumentace, vedením projektů, prováděním jízdních zkoušek a přípravou vozidel na testy. Příprava vozidel na testy obnáší výrobu kabelových svazků určených pro spojení měřící techniky, která slouží k záznamu dat. Data jsou požita k hodnocení brzdového systému a k porovnání s požadavky zákazníka, které jsou kladeny na vyvíjený produkt.

TRW součástí koncernu ZF V areálu závodu státního podniku Autobrzdy v ulici Na Roli 26, kde dodnes sídlí vývojové centrum, byla výroba brzd zahájena 1. ledna 1953. V roce 1992 byl státní podnik Autobrzdy transformován na akciovou společnost Ateso. Jablonecký závod se stává dceřinou společností a.s. Ateso a navazuje úzkou spolupráci se zahraničním partnerem Lucas Automotive. V roce 1996 pak získává Lucas Automotive majoritní podíl. Následně se Lucas Automotive spojuje s americkou firmou Varity Kelsey Hayes, aby o pár let později byl koupen americkou nadnárodní firmou TRW Automotive. Se změnou vlastnické struktury se mění i jméno firmy, z Autobrzd na Lucas Autobrzdy, později na Lucas Varity, až k dnešnímu jménu TRW Automotive Czech s.r.o. V roce 2015 pak dochází ke strategickému spojení firem ZF a TRW. TRW se stává pátou divizí koncernu ZF s názvem Active & Passive Safety Technology.

Oddělení CAE (Computer Aided Engineering) Jablonec má na starosti počítačové simulace. Výzkumné a vývojové úlohy řešené v tomto týmu se týkají výpočetní podpory prováděné pro ostatní vývojové týmy i pro ostatní organizační jednotky ZF v zahraničí. Výpočty a související návrh komponent, materiálů a uspořádání zahrnuje strukturální, teplotní a dynamické analýzy prováděné metodami FEA (metodou konečných prvků). Výpočty metodou FEA umožňují simulovat chování komponentu nebo jeho části v jednotlivých scénářích tepelného nebo mechanického namáhání ve fázi virtuálního prototypu.

TRW AUTOMOTIVE CZECH S.R.O. | Jablonec nad Nisou | Člen skupiny ZF Group

SM000151

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ UFO PŘECE JEN EXISTUJE! Vyvíjejí ho studenti

ADVERTORIAL

Jestli vaše srdéčko při zhlédnutí těch tří mysteriózních písmenek zaplesalo, možná vás trochu zklameme, že zkratkou UFO tentokrát nemyslíme malé zelené mužíčky. Pokud vás ale zajímá automotive a to, jak šikovní jsou vaši vrstevníci, kteří se v tomto odvětví už činí, rozhovor s Ondrou Lufinkou a Honzou Kadeřábkem s chutí přelouskáte. Tito dva mladí a nadějní doktorandi totiž ve společnosti Valeo momentálně vyvíjejí robotickou plošinu, která bude pomáhat testovat autonomní auta. A možná bude jednou taky létat, kdo ví. :)

Zajímají vás autonomní systémy budoucnosti?

Přidejte se ke klukům a podílejte se na jejich vývoji taky!

→ Valeo.cz 40 STUDENTA Květen 2018

K

luci, co je UFO? Kromě létajících talířů, tedy.

Honza: UFO vyvíjíme ve Valeu jako nástroj pro budoucí podporu ADAS (Advanced Driver-Assistance Systems) testování. Je to robotická platforma, na kterou je možno navěsit vícero druhů maket překážek nahrazujících objekty z reálného světa (chodec, cyklista, automobil, zvěř atd.). S těmito maketami je pak díky UFO možno pohy­ bovat kolem testovaných automobilů po trajektoriích dle konkrétního testovacího scénáře.

Ondra: Projekt máme zároveň svázán s našimi diser­ tačními pracemi. Cílem je vytvořit platformu, která bude

plně autonomní a schopná se synchronizovat s testova­ ným automobilem, případně časem řešit i spolupráci více platforem pro simulaci složitějšího provozu.

Jak plošina vypadá?

Ondra: Je to nízká a odolná robotická platforma, která je koncipovaná tak, aby ji automobil mohl v případě potřeby přejet a target (chodec apod.) na ní umístěný se v případě kolize uvolnil a volně „odletěl“.

Honza: Má zhruba deset centimetrů na výšku a je ve tvaru čtverce o hraně jeden metr. Je z ocele a prototyp má bílou barvu.

Podobnost názvu s návštěvníky z vesmíru je tedy čistě náhodná?

Ondra: Čistě. Je to zkratka pro „Ultra-Flat Overrunable robot“, ale budeme ho ještě měnit.

V jaké fázi jste s projektem teď?

Honza: Doposud byly vyrobeny první dva prototypy – nepočítám pár dřevěných předprototypů, které si hrdě schováváme na památku. :) – a pracujeme dál.

Dalo by se říct, že tato UFO už umějí přesně to, co je při základních testech potřeba. Zkuste si ale představit náročnost podmínek, ve kterých budou UFO v běžném provozu operovat: je tu vlhko, horko, nebo naopak zima, odlétávající štěrk, prach a obrovské vibrace.

Právě na tom, aby všem těmto vlivům byla platforma schopna odolat, teď s Ondrou pracujeme.

Je na ní něco unikátního?

Ondra: Je to projekt vytvořený výhradně studenty doktorských, případně magisterských technických oborů, to je asi docela unikátní. Snažíme se využít běžně dostupné a zároveň low-cost prostředky, pro­ tože podobné produkty dostupné na trhu jsou velmi drahé (v řádu milionů korun).

Samotný nápad ale od studentů nevyvstal, že ne?

Juraj Prstek, mentor projektu: Nápad na čistě student­ ský projekt vznikl před pěti lety v hlavě tehdejšího ge­ nerálního ředitele. V rámci brainstormingu jednotlivých vývojových oddělení pak vznikl požadavek na vývoj plo­ šiny, která by nám pomohla rychleji a efektivněji testo­ vat. Našli jsme studenty, kterým se nápad líbil, a začali jsme pracovat. Od prvních modelů, které vypadaly jako z katalogu dětských hraček, nám zatím cesta k tomuto plně robotizovanému prototypu zabrala 3,5 roku.

Asi jste nedělali všichni všechno, že?

Ondra: Jasně že ne. Na podobných projektech je běžné, že se každý člen týmu soustředí na část, ve které je odborníkem. Není snad ani možné, aby jeden člověk řešil zároveň strojařskou konstrukci, hardware elek­ troniky a do toho ještě programoval. Honza se teď zabývá spíše mechanikou, během projektu se na ní podíleli i další lidi, já řeším momentálně elektroniku po stránce hardware i software, ale během návrhu mi také pomáhali ostatní členové týmu. Samozřejmě jsme ale museli všichni spolupracovat, abychom se domluvili na celkovém konceptu zařízení.

Co bylo na vývoji složitější, hardware, nebo software?

Ondra: Z hlediska elektroniky je rozhodně náročnější softwarové vybavení mikroprocesorů, které UFO řídí.

Musí fungovat real-time, řešit nedostatky hardwaro­ vých částí, neustále kontrolovat chybové stavy a tím zabránit neočekávanému chování, provádět vlastní

diagnostiku atd. Hardware je v tomto případě docela oddechovka. :) Honza: V té „oddechovce“ nám nejvíc času zabral asi vývoj konstrukce ze strojařského hlediska, tedy aby byla nízká a odolná vůči přejetí. Všichni kluci v týmu pracovali opravdu velmi pečlivě, a proto je výsledek tak robustní.

Co vás na tom celém nejvíc bavilo?

Ondra: Nejvíc mě bavilo sledovat, jak byl prototyp poprvé smontován, jak se poprvé rozjel, splnil první požadovaný scénář. Celkově to, jak začínal fungovat podle toho nekonečného tvoření u počítače.

Honza: Mě osobně baví celý tento projekt. Auta na dálkové ovládání jsou v dětských letech pro hodně kluků i holek atraktivní záliba, a díky tomuhle projek­ tu jsem se mohl těsně po absolvování vysoké školy vlastně podílet na vývoji takového většího RC auta, které navíc bude „cvičit“ skutečná autonomní auta.

To mě děsně bavilo. Dostal jsem se do týmu opravdu chytrých lidí, kteří mě naučili obrovské množství tech­ nických postupů.

Co dalšího jste se naučili?

Honza: Za přibližně dva roky, co ve Valeu pracuji, jsem nabral tolik praktických zkušeností z technického oboru okolo robotiky, které mě škola nenaučila ani za ta léta dřiny. Těžko to všechno vyjmenovat.

Ondra: Já se naučil asi hlavně pracovat v týmu, řešit konkrétní problémy z praxe a celkově uplatnit znalosti ze školy na reálném prototypu.

Co plánujete vykoumat dalšího?

Ondra: Nápadů je hromada, třeba udělat z platformy létající UFO. :) Honza: Ano, neviditelné létající UFO by se mi jako další projekt určitě zamlouvalo!

ONDRA & HONZA Ondra Lufinka pochází z Liberce, vystudoval Elektroniku a aplikovanou informatiku na FEL ZČU v Plzni a momentálně tam pokračuje v doktorském programu se zaměřením na inteligentní systémy pro automotive. Se společností Valeo spolupracuje v rámci své disertační práce.

Honza Kadeřábek pochází z Příbrami.

Vystudoval obor Informační a řídící technika na Technické fakultě ČZU v Praze a v současnosti tam i on pokračuje v rámci doktorského programu. K tomu pracuje ve společnosti Valeo jako trainee.

Květen 2018 STUDENTA 41 SM000109/1

SPECIÁL | AUTOMOTIVE

→ JÁDRO TĚLA MUSÍ BÝT SILNÉ Stejně tomu je u automobilů Stejně jako člověk nemůže fungovat bez srdce, auto vám nikam nedojede bez motoru. A jak je složité srdce, je složitý – dnes už dokonce složitější – i motor. Výrobou různých komponentů pro motory konvenční i hybridní se u nás v Česku zabývá společnost Aisin, které se to navíc ohromně daří. Nedávno se třeba ucházela o významnou zakázku automobilky Toyota, a jako uchazeč s nejefektivnějším navrženým procesem zvítězila ve výběrovém řízení na většinu součástek. O tento úspěch se s námi podělil Jiří Mikulka, senior manažer společnosti Aisin.

U

ADVERTORIAL

AISIN Společnost Aisin je globálním výrobcem a dodavatelem automobilových součástek. Konkrétně dodává díly motorů do závodů evropských i japonských výrobců, jako jsou Toyota, Renault, Volvo nebo Nissan. Řídí se heslem „Kvalita na prvním místě“ a nejen do svého závodu v Písku momentálně hledají šikovné inženýry.

Pokud vás zaujali, zjistěte o nich víc na:

→ aisin.co.cz

spěli jste v rámci výzvy TNGA, vysvětlíte nám, o co přesně jde?

TNGA je celosvětový koncept automobilky Toyota, který byl navržen s maximálním důrazem na spolehlivost, modularitu a bezpečnost jed­ notlivých komponent, které se v automobilu nacházejí.

Toyota to připodobnila lidskému tělu – každé tělo potře­ buje silné jádro a to samé platí pro automobily. Poptávali tedy jen ty nejkvalitnější součástky a vítězem se měl u každého jednotlivého výrobku stát ten, kdo navrhne nejefektivnější proces jeho výroby.

Co všechno u vás v Písku vyrábíte?

V našem závodě máme celkem čtyři procesy – proces tlakového lití, obrábění, montáž a vstřikování plastů.

Vyrábíme různé komponenty pro konvenční i hybridní motory, jako jsou například kryty rozvodového řetězu, skříně převodovky a pro uložení klikového hřídele, sací moduly atd.

A vy jste zvítězili u většiny součástek, o které jste se ucházeli.

Přesně tak. Povedl se nám v tomto směru neskutečný kousek. Získali jsme čtrnáct ze šestnácti výrobků, o které jsme usilovali, to je obrovský úspěch. Už jen ucházet se o takovou zakázku byla velká výzva a takto zvítězit bylo obrovské zadostiučinění pro všechny zúčastněné.

Na co všechno si u vás mohou „sáhnout“ čerství absolventi?

Mladí talenti byli, jsou a budou nedílnou součástí našich týmů. Drtivá většina inženýrů, kteří se dnes podílejí na přípravě TNGA, začínala ve firmě právě jako absolventi. Postupně se inženýři dostanou do všech oblastí přípravy projektu, od fáze přípravy technologických dat v momentě, kdy se o projekt ucházíme, až po samotnou realizaci a uvedení do provozu, tedy „sáhnout“ si mohou víceméně na všechno.

Těmi byli kdo všechno?

Výzva se týkala všech oddělení ve firmě – technologie, nákup, řízení projektů, výroba atd. Už když jsme se o vý­ robky ucházeli, jsme zavedli nové postupy a mnoho ino­ vací, ať do výrobního procesu vysokotlakého odlévání, obrábění, montáže nebo vstřikování, takže se momen­ tálně nacházíme ve fázi tzv. vzorkování, tedy přetváříme to, co jsme navrhli, do reálného procesu. Sériové díly tak začneme dodávat hned v lednu.

Jaké kandidáty hledáte?

Do oddělení engineeringu hledáme šikovné absolventy strojních fakult ideálně (ale ne nutně) se zaměřením na procesy obrábění, tlakového lití, vstřikování plastů nebo montáže. Měli by mít chuť učit se novým věcem, být komunikativní a umět anglicky, což bývá dnes většinou u absolventů trochu problém, ale není to nic, s čím by se nedalo pracovat. Přímo u nás je to totiž rádi doučíme.

42 STUDENTA Květen 2018 SM000163

BUDOUCNOST

Pracujte na projektech, o kterých se zatím nesmí mluvit.

Za pár let o nich bude mluvit každý.

Vytváříme inovace pro automobily, letadla a kolejová vozidla.

Staňte se naším designérem, konstruktérem, výpočtářem, projektovým vedoucím nebo zkušebním technikem – a zanechte svou stopu ve světě dopravy.

Více informací hledejte na stránkách

budoucnost.afd.cz SM000130

44 STUDENTA Květen 2018

WORK

→

ZBĚSILÉ TEMPO MLADÉHO ZAMĚSTNANCE Kudy k práci, co si zamilujeme?

Je to docela game changer. Nový fenomén. Zaměstnanci si vybírají společnosti, a ne naopak. To tu ještě nebylo, alespoň ne v takové míře. Nelíbí se vám tam, kde jste? Tak tam nebuďte, jinde po vás (stojíte-li za to) sáhnou víc než zuřivě. Z jen nepatrné nezaměstnanosti a statisíců pozic, které u nás momentálně čekají na obsazení, můžeme těžit všichni. Jakkoli nás „ti druzí“ kritizují, taky nás totiž hodně nutně potřebují.

Autorka: Pavlína Doležalová, ilustrace: Adéla Miklíková

Z

náte to – jsme líní, nechce se nám pracovat, raději si užíváme po klubech s kamarády a očekáváme, že nám naši prokrastinaci budou hradit rodiče. A tam to nekončí, taky pohrdáme prací v továrnách, nevoní nám pracovat na směny, máme nereálné představy o platech a sebe­ rozvoj nám nic neříká. Zmínili jsme všechno? Snad ano.

Všichni víme, jak o nás smýšlí starší generace a větši­ na médií, stejně dobře ale víme, že realita je tak trochu jiná, že.

Díky technologiím a životu v uspěchané době jsme v lecčem nadmíru efektivní, výrazně rychlejší než naši předchůdci a také jsme zvyklí fungovat ve vysokém nasazení. Pokud pracujeme, pracujeme takřka non­ -stop a nebojíme se ani kombinovat úvazky a zakázky, protože náš hlad po vědomostech nás nutí rozvíjet se co nejvšestranněji. Chceme dosáhnout výš, dojít dál a uspět víc než naši rodiče i vrstevníci, chceme být těch třicet pod třicet nadpozemsky úspěšných a osl­ ňujících lidí a nebojíme se kvůli tomu otáčet svůj život o sto osmdesát stupňů, kdykoli je to potřeba. To je skvělá vlastnost, ale taky trochu nevděčná.

Květen 2018 STUDENTA 45

8 %

WORK

Flexibilní pracovní doba/podmínky

5 %

Ostatní

32 %

9 %

Možnost získání zkušeností v oboru a profesní seberozvoj

Možnost kariérního růstu

Co je pro vás při výběru zaměstnání nejdůležitější?

10 %

Stabilita zaměstnání

14 %

Výše platu

NUDA A NESMYSLNÍ POHROBCI

ČEKUJTE VÍC NA STUDENTA.CZ V RUBRICE #WORK

46 STUDENTA Květen 2018

Když se v ní nevyvíjíme, tak o tu práci nestojíme.

Nepotřebujete nás? Fajn, někdo jiný bude. Tenhle fičák v přístupu ne každý šéf rozdýchá, ale takoví prostě jsme. A jestli někdo říká, že je to špatně, tak bychom se ho rádi zeptali, proč bychom proboha pořád ještě měli řešit třeba tzv. gender pay gap neboli rozdíl mezi výší platu mezi muži a ženami nebo jiné naprosto ne­ pochopitelné dinosaury kariérního světa. Oni jsou totiž pořád živí – například průměrný rozdíl mezi hodinovou odměnou muže a ženy za stejnou vykonanou práci totiž i dnes v době rovných příležitostí a tolerance na sto padesáti různých úrovních v Česku pořád ještě činí celých 22 %. Proč? A proč se o platech nemluví? A proč se od nás leckde očekává, že budeme dřít a mlčet, spíš než abychom se na něčem smysluplně podíleli a po­ máhali to rozvíjet a vylepšovat. Vždyť taková konec­ konců je naše představa o životě – je krátký a má cenu dělat jen to, co má opravdu smysl.

Nahrává nám v tom i automatizace a robotizace, které většina z nás na rozdíl od některých starších je­ dinců nebere jako apokalypsu. Prostě místo vás bude tisknout, kopírovat, montovat, objednávat a nevíme co všechno dalšího ještě robot. To není důvod se bát, to je důvod oslavovat – vy se totiž zatím budete moct věno­ vat něčemu smysluplnějšímu. Kreativita je pořád ještě doménou člověka, a ne stroje, tak proč toho nevyužít.

22 %

Příjemné pracovní prostředí

CHCEME ŽÍT, NEJEN PRACOVAT

Co je pro nás tedy v pracovní sféře nejdůležitější?

Příjemné pracovní prostředí a work-life balance, to jsou zaklínadla, která na vás vyskakují snad všude kolem. A má to svůj důvod – nikomu se nechce praco­ vat někde, kde se necítí dobře, a všichni chceme kromě práce stíhat i trávit čas s přáteli a rozvíjet své koníč­ ky. Nechceme se vzdát radosti z naplněného života a místo toho pracovat každý den od do a pak běžet domů na televizi. Work-life balance je – podle loňské globální studie švédské společnosti Universum – pro naši generaci důležitější než kariérní růst.

Necelých 60 % respondentů této studie také ozna­ čilo jako nutnost mít ve svém pracovním prostředí přátelský kolektiv, který podpoří v krizových situacích.

Dalších 53 % studentů potřebuje vnímat především stabilitu svého pracovního místa, a zvýšit tak svůj vnitřní pocit bezpečí. Pro 42 % absolventů je pak zá­ sadní dobrá reputace firmy, pro kterou pracují, s čímž jde ruku v ruce i vyšší sociální status pracovníka.

UZNÁNÍ, RESPEKT A OCENĚNÍ

Naše vlastní on-line anketa z letošního února vypovídala podobně – nejdůležitější je pro vás při výběru zaměstnání možnost získání zkušeností v oboru a profesní seberozvoj, následně příjemné pracovní prostředí a výše platu. Právě ve vztahu k platům personalisté často tvrdí, že máme

6 %

6 %

Ostatní

Výše platu

34 %

11 %

Dobrá pověst zaměstnavatele

Stabilita zaměstnání

Co je pro vás při výběru zaměstnání nejméně důležité?

12 %

Možnost kariérního růstu

14 %

Nechci být zaměstnán/a, chci podnikat

nereálné představy a často požadujeme více peněz, než je zvykem. Na místě je pozastavit se nad tím zvykem – jest­ liže je plat učitele na základní škole průměrně 25 226 Kč hrubého a nájem v Praze už dnes skoro neseženete levněji než za 15 000 Kč se vším všudy (nedej bože, když máte rodinu a potřebujete větší byt), není přece to, že si třeba řekneme o něco víc, nijak kriminální, naopak.

Mnohem důležitější je pro nás ovšem férovost.

Musí s námi být jednáno rovně, a to ve všech směrech. „Lidem nevadí, že jejich kolega či šéf vydělává víc, pokud to odpovídá tomu, že je výkonnější či že musí nést větší zodpovědnost. Problém to začne být tehdy, když rozdíly v penězích, které si lidé nosí domů, nedokážete vysvětlit.

To je pak jedno z nejvíce demotivujících zjištění,“ říká na­ příklad psycholožka Eva Höschlová.

Ze španělského průzkumu společnosti KPMG také plyne, že mladá generace potřebuje v první řadě cítit uznání za své úsilí a smysl toho celého. Právě smys­ luplnost patří mezi ochranné faktory před vyhořením, kde je dále důležitý systém motivace a následné­ ho ocenění, a to nejen v podobě mzdy, ale i lidského zájmu. Zkrátka musíme být oceněni za to, co děláme.

To nás pak motivuje ještě víc zabrat.

JÁ SE Z TOHO ZBLÁZNÍM!

Kvůli naší povaze a kvůli tomu, že se nároky na kvalitu našeho výkonu neustále zvyšují, jsme jako generace

17 %

Flexibilní pracovní doba/podmínky značně náchylní na rozvoj deprese a jiných psychických onemocnění. Největším strašákem je řadu let syndrom vyhoření (tzv. burnout), kdy se člověk propadne do spirály neustálého stresu a pocitů bezmoci. Chronická únava, podrážděnost, časté bolesti hlavy a nespavost jsou jen malou ukázkou toho, co vše zahrnuje. A týká se čím dál více lidí.

Výrazný dopad náročného pracovního rytmu zazna­ menává i pole psychosomatiky, kdy se starosti mysli projevují na tělesné úrovni – ekzémy, nevysvětlitelné bolesti či nevolnosti apod. Fyzická stránka se po vy­ šetřeních zdá být v pořádku a předepsané léčivo neú­ činkuje? To vám možná psychika dává signál, že musíte zvolnit. Nemalá míra zátěže samozřejmě zahrnuje i jiné zdravotní komplikace (od kardiovaskulárních obtíží přes astma a diabetes až po onkologická onemocnění).

Důležitá, ač podceňovaná, je prevence. I když je v tomto ohledu situace mnohem lepší než v dřívějších dobách, je stále těžké určit si jasné hranice mezi pra­ covní a soukromou oblastí života. Tato nevyváženost pak může přispívat k již zmíněným důsledkům, a proto se stává prioritou naší generace při hledání zaměstná­ ní právě možnost „vyrovnávání vah“.

Takže se sem tam na chvíli zastavte a řekněte si, že všeho moc škodí, vypněte telefon a jděte relaxovat.

Však ono se taky nic nestane, když se vám jednou někdo nedovolá napoprvé.

Data pocházejí z naší letošní on-line ankety, které se zúčastnilo téměř 1600 z vás.

SLOVA PROFÍKA Peter Drucker, americký ekonom a otec moderního managementu, mimo jiné poznamenal: „Never push loyal people to the point where they don’t give a damn.“ Pro mileniály a současný pracovní trh to platí dvojnásobně – čím víc se s nimi počítá, tím věrnější budou.

A logicky to platí i naopak.

Květen 2018 STUDENTA 47

WORK

→ SCHOOL’S OUT Co teď? Škola končí a vy ještě pořád nevíte, kam dál? Nepanikařte. Někteří z nás nevědí, co vlastně chtějí dělat, ani po letech budování kariéry. Prostě se tam nějak dostali a pak se tam nějak udrželi, ačkoli je to třeba kdovíjak nebaví. Možná byste se divili, kolik lidí se ani nesnaží zjistit, co by je v životě opravdu naplňovalo.

Není to totiž vůbec nic jednoduchého, zabere to hodně času a přemýšlení a nemůže to za vás udělat nikdo jiný. Do začátku vám ale rádi poradíme.

S

nažili jsme se původně přijít s naším vlastním řešením, nějakým návodem, který by vám pomohl se po škole roz­ hodnout, co dál dělat. Čím usilovněji jsme nad tím ale přemýšleli a čím náruživěji si to celé kreslili a domýšleli, zjistili jsme, že se pořád vracíme k těm stejným fundamentálním otázkám, na kterých to celé stojí: 48 STUDENTA Květen 2018

ve smyslu „what makes you happy“, co byste dělali celé dny a roky, pokud byste mohli. Nemusí to být nic, na čem vyděláte nebo čím někomu prospějete, je to prostě to, co vám dělá radost. Může to být nakupování, peníze, štěňátka, všechno od řešení hlavolamů až po pomoc babičce, zkrátka úplně cokoli. Máte to? Perfekt, pojďte dál.

U J E TE? CO MIL

MŮŽETE V T BÝT DOBŘ OM Í?

Dá se v tom vzdělat nebo se­ bevzdělat tak, abyste v tom byli opravdu dobří? Může jít o studijní obor, kurz, workshop, on-line zdroje, literaturu nebo několikaletou praxi, zkrátka cokoli, co vám pomůže se v tom, co opravdu milujete, zlepšit na maximální úroveň. Existuje něco takového a jste ochotni do toho jít? Výborně, tak dál.

Když budete profík v tom, co opravdu milujete, může vás někdo najmout a zaplatit vám?

Zkuste přemýšlet zeširoka.

Třeba pokud rádi mazlíte štěňátka, přemýšlejte o práci se psy od veterináře přes chovatele a vy­ stavovatele až po vedoucího útulku. Pokud máte rádi hlavolamy, můžete najít uplatnění v celé řadě oborů od spisovatelů přes matematiky a techniky až po vynálezce. Neupejpejte se. V téhle otázce se klidně zasněte o čemkoli bez limitů a pak si řekněte, jestli to, co jste si vysnili, je monetizovatelné, nebo ne. Nemusíte být zrovna miliardář, ale bez peněz do hospody (a do nájmu, elektřiny, jídla, zážitků, daní atd.) nelez, že. A konečně:

ZAPLATÍ VÁM ZA TO NĚKDO?

JAK TO OT ŽI V Z L EP Š Í N Í C H ?

T A T S O

Tohle je už víc filozofická otázka, ale jestli chcete v životě dělat něco, co má smysl, měli byste si ji položit taky. Jak to, co vás baví, v čem jste dobří a za co vám i někdo zaplatí, zlepší životy ostatních? Mohou to být detaily, třeba když napíšete knihu nebo natočíte film, někdo se na to podívá, pobaví ho to a zapomene na chvíli na to, jak to bylo dneska v práci na houby. Nebo důležitější věci, jako když budete chovat štěňátka a budete je prodávat rodinám se stydlivými dětmi, které tak získají věrného kamaráda a větší sebevědomí. Anebo game changing události, když vaše láska ke hlavolamům povede k tomu, že navrhnete řešení pro chytré křižovatky tak, aby na nich už nikdy nikdo nezemřel.

Na úplně stejných otázkách je shodou okolností postaven i japonský koncept ikigai, tedy hledání důvodu k bytí, který je tak výstižný a má tak široké uplatnění, že se jím může řídit skutečně každý, ať už jste na ta štěňátka, nebo na peníze.

Teprve až si uvědomíte toto, tedy to, co vás v životě bude skutečně naplňovat, můžete si klást otázky ohledně toho, kolik peněz, jaká kariéra, jestli pevná, nebo flexibilní pracovní doba, stabilní, nebo dynamické prostřední, anebo jestli ško­ dovka, nebo Toyota. Všechny ty pozice, firmy a pracovní pod­ mínky jsou totiž ve finále jen nástrojem k tomu, abyste byli šťastní, a to si málokdo z nás uvědomuje. A o co jiného přece v životě jde, když ne o spokojenost?

CO MILUJETE?

Tady jste spokojení, ale taky se občas cítíte zbyteční

vášeň

Tady jste víceméně šťastní a naplnění, ale nemáte z toho žádné peníze

mise*

CO SVĚT POTŘEBUJE?

V ČEM JSTE DOBŘÍ?

profese

Tady jste v pohodlíčku, ale máte trochu pocit prázdna

poslání*

ZA CO MŮŽETE BÝT PLACENI?

Tady leží vzrušení a pocit zadostiučinení, ale taky nejistota * mise vs. poslání – mise = z ní pramení vaše osobní zadostiučinění; poslání = co od vás potřebují ostatní Květen 2018 STUDENTA 49

WORK

→ Nomen omen

CO PO JMÉNĚ?

Jmenujete se Větvička a máte nutkavý pocit, že se z vás musí stát biolog? Možná to není vůbec náhoda! Bývalý šéf botanické zahrady UK by mohl vyprávět. Existuje totiž teorie, která říká, že si povolání vybíráme podvědomě podle jména. To by vysvětlovalo, proč naše vláda sídlí ve Strakově akademii, mezi zubaři jsou Kazíková, Zoubek a Vrtal, pastýř českých oveček je kardinál Vlk a nápoje rozváží pan Nevyjel. Anebo ne?

T

zv. nominativní determinismus je hypotéza o tom, že si lidé podvědomě vybírají (nejen) práci podle svého jména (respektive pří­ jmení). Poprvé byla oficiálně zmíněna v roce 1994 v časopise New Scientist, ale to, že lidé někdy tíhnou k profesím, které odpovídají jejich příjmení, na­ padlo mnohé (nejen naše předky) už dříve.

Například známý psycholog Carl Jung teorii de­ monstroval na svém kolegovi Sigmundu Freudovi, který mimo jiné zkoumal potěšení (Freud znamená v němčině radost), a kromě jeho existuje i celá řada jiných studií, které ukazují, že některé profese jsou mnohem častěji zastoupeny jedinci, kteří jsou k tomu „předurčení“ svým příjmením.

SEBELÁSKA NA PRVNÍM MÍSTĚ

V roce 1975 psycholog Lawrence Casler provedl výzkum, který měl ukázat, jak to tedy je – zda si skutečně vybírá­ me svou profesní dráhu podle příjmení, anebo je to celé spíše dílem náhody a štěstí. Casler přišel s několika mož­ nými vysvětleními a jedním z nich byl například tzv. im­ plicitní egoismus. To je teorie o tom, že je v lidech hluboce zakořeněná intenzivní sebeláska, která je vede k tomu, 50 STUDENTA Květen 2018

podvědomě preferovat věci, profese, a dokonce i bydliště nebo partnery, které asociují sami se sebou.

Příkladem tohoto jevu byl třeba pokus, kdy byly lidem servírovány dva čaje různých značek a jeden z nich měl shodou okolností první tři písmena shodná s jejich jménem. Například Tommy tak tes­ toval čaj Tomeva & Laurel a podobně. Úkolem bylo oba čaje ovonět, ochutnat a rozhodnout, kterému z nich dávají přednost. Téměř všichni testovaní volili jako lepší právě ten čaj, který měl podobné jméno jako oni sami. Oba čaje byly přitom samozřejmě nality z jedné konvice…

SHE SELLS SEASHELLS BY THE SEASHORE

Psycholog B. Pelham v roce 2002 zkoumal, zda se podobný efekt projevuje také u výběru bydliště.

Výsledek? Projevuje. Pelham totiž zjistil kupříkladu to, že lidé narození 2. 2. (3. 3., 6. 6. atp.) se disproporč­ ně častěji stěhují do měst, která mají ve svém názvu nějaký odkaz na danou číslici. Šlo o města jako Twin Lakes, Three Forks, Six Mile atp. Tuto souvislost vědci dokonce objevili u všech měst, která měla co dočinění s nějakou číslicí. Zajímavé, že?

Autorka: Lucie Džurdženiková

Mudr.

Alfréd Zoubek

A co tedy ty profese? Pelham se svým týmem ana­ lyzoval seznamy odborníků a zjistil, že jméno sku­ tečně výrazně souvisí s tím, co se svým životem budeme dělat. Tento jev nazvali name-letter efect.

Ukázalo se tak například, že lidé se jménem Dennis (Denise) se disproporčně často stávají dentisty, stejně jako je hodně právníků (anglicky lawyer) se jménem Lawrence, nebo geologů Georgů.

Jiná studie zase ukázala, že příjmení právníků (lawyer nebo attorney) neobvykle často obsahují tro­ jice písmen jako law, lau nebo att, zatímco u lékařů je to trojice doc, dok nebo med. To už by bylo asi trochu moc náhod najednou, nemyslíte?

Jiní vědci tento fenomén vysvětlují také třeba skrze geny a napojení na vlastní předky. V praxi to znamená, že kdesi na počátku naší rodové linie byl někdo, kdo získal příjmení, protože vykonával danou profesi, a my teď prostě jen jdeme v jeho šlépějích. To se v našich končinách zdá asi trochu věrohodnější.

KOVÁŘ PETR KOVÁŘ Z KOVÁŘOVA

Poradenská společnost Bisnode například analyzovala před pár lety obory podnikání mužů v České republice ve vztahu k jejich příjmení a snažila se zjistit, zda podobné

trendy jako ve světě platí i u nás. Analýza potvrdila předpoklad, že existuje statisticky významný vztah mezi příjmením a profesí. Ukázalo se tak třeba, že více než osm procent mužů s příjmením Zedník skutečně podniká v oblasti stavebnictví. Nejsilnější procentuální souvislost mezi příjmením a předmětem činnosti ale byla zjištěna v případě příjmení Kovář.

Vědec Richard Wiseman šel v podobných úva­ hách ještě dále a zkoumal dokonce vliv jména na délku života. Trochu bizarní, víme a bereme to s re­ zervou. Každopádně se ukázalo, že lidé s pozitivní­ mi iniciály jako H.U.G (hug znamená objetí), J.O.Y (joy neboli štěstí), nebo třeba známé V.I.P se dožívají v průměru o čtyři roky více než lidé s negativními iniciálami jako P.I.G (pig neboli prase) nebo dokonce D.I.E (die čili zemřít) apod.

Jak se jmenujete vy? Má to vliv na to, jakou ka­ riéru jste si vybrali, nebo se vás to vůbec netýká?

A také pozor na to, až budete jmenovat své potom­ ky. „Pokud vaše jméno zní inteligentně, úspěšně a přitažlivě, je pravděpodobnější, že se tak budete snažit i chovat,“ tvrdí výše zmíněný psycholog, profesor Wiseman. Brát vážně ho ale samozřejmě nemusíte.

NOMEN OMEN Z latiny doslova jméno à la znamení.

A příkladů rozhodně není málo. V našich vodách jsou známí například – televizní rosnička Karla Mráčková, náčelník horské služby Rudolf Chlad nebo kutil Přemek Podlaha.

Ve světě pak známe nejrychlejšího muže světa Usaina Bolta (bolt je anglicky mimo jiné i blesk), básníka Williama Wordswortha (muže hodného slov) nebo třeba bývalého mluvčího bílého domu L. M. Speakese.

INZERCE

SM000095

WORK

→ Vydechněme si konečně

STABILNÍ PRÁCE LÁKÁ I MLADÉ Všimli jste si někdy, že se vlastně pořád za něčím honíme? Dobrá škola, skvělé známky, červený diplom, a když si konečně můžeme vydechnout, že je titul v kapse, lákají nás všude na dynamické pracovní podmínky, neustálý rozvoj, vývoj a změny a my se chytáme, protože jsme na to zvyklí. Není ale spíš načase si trochu oddychnout a místo práce, kde se musíme pořád za něčím honit, zkusit práci, co nemusíme každé dva roky měnit?

ADVERTORIAL 52 STUDENTA Květen 2018

pohled mohou při výběru zaměstnání ze všech těch dynamických inzerátů získat dojem, že na ně nikdo ne­ myslí. Přitom opak je pravdou.

STÁTNÍ SPRÁVA NENÍ JEN O POLITICE

Kde ale hledat takovou práci? Možná vás to překvapí, protože na to obecně moc nemyslíme – jen si vez­ měte loňský průzkum kariérních preferencí studentů a absolventů zprostředkovaný společností Universum – státní správa v něm bodovala pouze u právníků, ostatní studenti ji spíše ignorovali, než že by ji pre­ ferovali. Důvodem může být, že když se řekne stát,

Autorka: Johana Svobodová

D

ynamické prostředí plné změn zaručeno, to na nás padá snad ze všech pracovních inzerátů. Nikdo vám už ale neřekne, že nálože změn se hodně pojí s nepokojem, stresem a dlouhodobou frustrací z toho, že si pořád musíte něco dokazovat – a přiznejme si – ne vždycky vám to vyjde tak, jak byste si představovali. A někteří z nás vlastně o změny vůbec nestojí. Mají rádi zvyk, pohodu a těší je, že se pořád nemusejí ohlížet za novou pracovní pozicí, novou šancí, novou firmou apod. To samozřejmě neznamená, že o kariérní růst nestojí, jen jsou v tomhle směru prostě o něco klidnější a na první

představí si většina z nás politiky a politická činnost nás rozhodně neláká – ptali jsme se vás na to mimo­ chodem v minulosti v jedné z našich on-line anket.

Práce ve službách státu přitom ani zdaleka nekončí na Úřadu vlády. Naopak, existuje spousta zajímavých institucí, které nabízejí atraktivní uplatnění a poměr­ ně vzrušující náplň práce, aniž by vás uhnaly přehna­ nou dynamikou a podobnými buzzwords dneška.

Mezi takové patří například Národní bezpečnost­ ní úřad (NBÚ), o němž možná ne úplně všichni z nás vědí. Je to přitom velká škoda, protože místní experti řeší celou řadu strašně zajímavých případů, a abyste se jedním z nich mohli stát taky, nepotřebujete žádnou praxi nebo specifické vzdělání.

STAČÍ MÍT ZÁJEM A VYTRVAT

Národní bezpečnostní úřad má velmi široké pole pů­ sobnosti. Věnuje se otázkám bezpečnosti snad úplně ve všech sférách – od osobní bezpečnosti jedinců přes bezpečnost firem, předmětů, dokumentů, vlády a potažmo vlastně nás všech dohromady. Jako jedni z jejich specialistů se tak můžete dostat k opravdu velmi různorodým úkolům, projektům a zkušenos­ tem, a to nemusíte být vzděláním ani právník, ani po­ licista. Navíc jde o velmi stabilního zaměstnavatele a rozhodně vám tam nehrozí, že budete za rok nuceni odejít, protože firma zkrachovala nebo kvůli špatným hospodářským výsledkům musela propustit 10 % zaměstnanců. „Jako státní instituce samozřejmě patříme mezi nejstabilnější zaměstnavatele v České republice a rádi dáváme příležitost všem těm, kdo se o práci u nás zajímají,“ říká personální ředitelka NBÚ Dagmar Urbancová. „Nemusíte mít nutně žádné specifické vzdělání nebo praxi, stačí jen mít zájem o dění okolo sebe, vztah k bezpečnostní problematice a hlavu otevřenou, a šanci vám rádi poskytneme. Musíte samozřejmě projít určitým přijímacím řízením a psychotesty, protože práce s utajovanými informacemi je velmi specifická, ale pokud se prokážete jako vhodný kandidát, nemáte u nás žádné dveře zavřené.“ Jako každý správný zaměstnavatel nabízí NBÚ kromě dobrého platu i klasiku – pět týdnů dovolené a šest sick days, multisportku, kurzy různého vzdě­ lávání, posilovnu atd. – pokud ale nejste z Prahy, poskytnou vám k tomu všemu také ubytování za vý­ hodnou cenu, což se při dnešní výši nájmů ve velkých městech dost vyplatí. Sbírat zkušenosti z tak speci­ fické a prestižní instituce, jako je NBÚ, se vám navíc nikdy neztratí. Ať už se rozhodnete budovat kariéru v rámci státní správy, nebo v soukromém sektoru, jako bezpečnostní experti trénovaní těmi nejlepšími z nejlepších nebudete mít o kariérní možnosti nouzi, a to nejen v Česku, ale i v zahraničí.

ZÁMKY, ALARMY I DRONY

Kromě bezpečnostních prověrek, které jsou asi obecně nejznámější činností NBÚ, se místní specia­ listé zabývají mimo jiné také například fyzickou nebo administrativní bezpečností. Termín administrativní bezpečnost asi hovoří sám za sebe – jde o ochranu utajovaných dokumentů, a to od jejich vzniku až po jejich zničení, správné nakládání s nimi, jejich pře­ pravu apod. „Momentálně se například také hodně soustředíme na vývoj systému, který zajistí ochranu utajovaných informací v digitální podobě, což je dnes poměrně výzva,“ říká ředitelka příslušného útvaru Markéta Blatská.

Co je fyzická bezpečnost, možná na první pohled neuhodnete. Nemusíte si z toho ale nic dělat, pro­ tože rozsah této činnosti je skutečně velmi široký a zahrnuje vlastně jakékoli zabezpečení předmětů, budov nebo osob. Jde tak třeba o ostrahu, režimová opatření (např. povolení vjezdu a vstupu do budovy) i o celou řadu technických prostředků – od mecha­ nických zábran a zámků přes poplachové a tísňové systémy, požární signalizace atp. Patří sem napří­ klad i videosystémy a systémy založené na umělé inteligenci. Zkrátka cokoli, čím se chrání utajovaná informace, musí mít certifikát NBÚ.

Při udělování certifikátů bezpečnostním výrobkům je nejdřív samozřejmě musíte otestovat a zjistit jejich silné a slabé stránky. Pokud uspějí, dostanou certifi­ kát, pokud nikoli, bohužel. Dobrý příklad je u budov.

Pokud třeba postavíte dřevěný dům, sebelepší bez­ pečnostní dveře vám k ničemu nebudou, pokud se kdokoli může dovnitř jednoduše dostat skrze dřevěné příčky domu. Odborníci NBÚ vám toto jednoznačně řeknou a vy se podle toho můžete zařídit. V některých případech vám mohou také pomoci dopadnout pa­ chatele například vloupání. Ne že by ho sami chytali, samozřejmě, ale mohou policii poskytnout informace, které se ukážou při hledání pachatele jako klíčové.

Například věděli jste, že se běžné plastové okno dá otevřít obyčejným šroubovákem už do jedné minuty?

Pokud ale má certifikaci NBÚ, a stejně se vám přes něj někdo dostane dovnitř, víte, že to byl profesionál a musel použít složitější postup, aby uspěl. Takové informace pak můžou policii dost pomoct.

Při práci na Národním bezpečnostním úřadu se vám tak jednoduše může stát, že budete nejdřív svědky odolnostních testů bezpečnostních mříží, dveří nebo trezorů – což je mimochodem hodně zajímavé vidět – a pak budete třeba na full-time vy­ mýšlet ochranu proti dronům. Záběr je tu opravdu široký a uplatnit se můžete, kdekoli vám to přijde nejzajímavější. A rozhodně se nemusíte bát, že byste museli po roce či dvou odcházet, na nudu tu totiž narazíte opravdu jen těžko.

MOŽNÁ HLEDAJÍ PRÁVĚ VÁS NBÚ momentálně nabízí celou řadu otevřených pozic, ať už v administrativní, fyzické, nebo třeba průmyslové bezpečnosti.

Místo pro vás najdou, i pokud vás zajímají informační systémy, projektový management či jiná zaměření. Pro dobrou kariéru v NBÚ je důležité mít zájem o bezpečnost České republiky a umět držet jazyk za zuby. :) Žádné specifické vzdělání nebo praxe není potřeba, a pokud chcete ze začátku do úřadu jen nahlédnout, přijímají i stážisty, tak se ničeho nebojte a jděte do toho!

→ nbu.cz

Květen 2018 STUDENTA 53 SM000161

WORK

→ PŘÍJEMNÉ PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ Kariérní tahoun dneška Je to takový malý a nenápadný aspekt, který má ale velký vliv na to, jestli někam budeme chtít jít pracovat a jestli tam také pracovat vydržíme – příjemné pracovní prostředí. Může se to zdát jako banalita, v globálních kariérních průzkumech (i v naší letošní on-line anketě) se ovšem právě příjemné pracovní prostředí umísťuje na těch nejvyšších příčkách. Proč?

Ž

ADVERTORIAL

DIMENSION DATA Společnost Dimension Data dodává svým klientům celou řadu nejrůznějších komplexních IT řešení – budují digitální infrastruktury, ať už ve fyzickém prostředí, nebo hybridním cloudu, a pomáhají i s kyberbezpečností.

V jejich kancelářích ve 47 zemích světa pracuje téměř 30 tisíc zaměstnanců, kterým firma pomáhá v rozvoji pomocí různých kurzů a odborných školení tak, aby byli vždy „ahead of the curve“.

Chcete patřit mezi ně?

→ vlastnipribeh.cz

e nikdo nechce pracovat v kobce (nejste-li archeolog), je asi jasné každému. V minu­ losti se ale zaměstnanci nezaměřovali tolik na to, jestli mají uzavřenou kancelář, nebo sedí v open spacu, jestli na zdi nad nimi visí obrázek, nebo ne, jestli je kolem nějaká zeleň, nebo jenom plas­ tové karafiáty ještě někdy z minulého režimu. Dnes je situace úplně jiná. Lidé chtějí pracovat v příjemném prostředí, které je bude motivovat k vyšším výkonům a k většímu pohodlí a zaměstnavatelé se přizpůsobují.

Inovace pracovního prostoru proto v poslední době řeší spousta společností. „Káva a čaj zdarma je dnes už absolutní standard, zaměstnanci hledají daleko víc. Při vybavování nových prostor proto měli naši kolegové možnost výběru některého vybavení, a i nyní jsou jejich názory a připomínky stále vítány,“ říká Kateřina Chalupová z HR oddělení společnosti Dimension Data, která se nedávno přestěhovala do nových prostor na pražském Pankráci, které vypiplala k dokonalosti.

HRACÍ KOUTKY, RELAX ZÓNY

Než uchazeč kývne na nějakou nabídku, chce vidět, kde bude pracovat. Prohlídky kanceláří jsou proto v rámci přijímacího řízení dnes už víceméně běžnou záležitostí. Čím víc prostory zaujmou, tím větší šance je, že kandidát na nabídku kývne. „Pracujeme v open spacu, při zařizování kanceláře jsme proto dbali nejen na to, aby byli pracovníci pohromadě a spolupracovali, ale také aby měli dostatek prostoru a soukromí. K tomu slouží třeba oddělené zasedací místnosti, či call roomy. Vše je stylizováno v příjemných tlumených barvách, a protože jsme oficiálním partnerem Tour de France, některé naše

stěny zdobí cyklistické dresy,“ popisuje Kateřina. „Každý si u nás může vybrat, kde se mu bude pracovat nejlépe. Jde to totiž prakticky kdekoli – u stolů, v kuchyňkách, v relax zóně se sedacími vaky apod. Pro rozptýlení a načerpání nových sil k práci jsme v prostorách kanceláří vybudovali i hrací koutek s Playstationem, kulečníkem a fotbálkem.“ Právě relax zóny a různé hrací koutky se staly žha­ vými trendy dneška. Zaměstnavatelé si totiž v posled­ ních letech začali velmi dobře uvědomovat, že člověk nemůže jen dřít a dřít, ale potřebuje i odpočívat, aby mohl pracovat efektivněji. „Jsme firma, která realizuje ambiciózní koncepty moderních kanceláří. V praxi hodně uplatňujeme i internet věcí, takže i v našich kancelářích můžete naleznout dotykové tabule nebo žaluzie s automatickým stmíváním,“ podotýká Kateřina. Zaměstnanci tak mají veškerý komfort a technologie, aby se mohli naplno věnovat kreativní práci.

REPREZENTATIVNÍ A FUNKČNÍ

Krásné nové kanceláře samozřejmě neslouží pouze zaměstnancům, ale také klientům. Firma si tak buduje dobrou image i příjemné prostředí pro schůz­ ky. Kateřina dodává: „Když je prostor reprezentativní, máte radost vítat v něm návštěvy a klienty a pochlubit se. Moderní a dobře vybavený prostor pomůže naladit na správnou pracovní atmosféru vás i zákazníka.“ K příjemnému pracovnímu prostředí patří i práce z domova a možnost rozvrhnout si pracovní čas podle potřeby. Firmy se snaží, aby se potenciálním zaměst­ nancům u nich pracovat chtělo, a jsou ochotny pro to udělat opravdu dost. Což je velmi příjemný bonus nejen na začátku pracovní kariéry.

54 STUDENTA Květen 2018 SM000167

WORK

→ JAK SE DOSTAT DO VYSNĚNÉ FIRMY? Zkuste stáž Stáž není nikdy špatný nápad. I když vám za ni třeba zrovna neplatí nebo není kdovíjak dlouhá.

Je to totiž výborná možnost, jak nahlédnout pod pokličku zaměstnavateli, po kterém třeba už nějakou dobu pokukujete, ale ještě si nejste stoprocentně jisti, zda se u něj chcete ucházet o práci. A čím prestižnější společnost, tím vám stáž udělá v CV lepší službu. extra náročného, většinou jen o zájem o obor, selský rozum a komunikativní znalost angličtiny, prostě nic, co byste nezvládli. :)

Chtěli byste zjistit, jak to v ČEZu funguje a jestli si s místními opravdu sednete? Mrkněte na

ADVERTORIAL

J

estli se vám líbí několik společností, ale nevíte, která pro vás bude ta pravá, je stáž ideálním řešením, jak si všechny proklepnout. A skvělý odrazový můstek je to i při prvním kontakto­ vání firmy, kterou už dlouho sledujete, a chtěli byste, aby si vás taky všimli. Pokud totiž uděláte na stáži dojem, máte postup na dlouhodobější a lepší pozici skoro zaručený. „Během tří měsíců poznají stážisti nejen fungování daného týmu, ale pokud mají zájem, podívají se i do dalších částí firmy. Zdaleka nestojíme jen o techniky.

I pokud studujete ekonomiku, právo, IT nebo třeba mezinárodní vztahy, v oblasti energetiky najdete uplatnění,“ říká vedoucí stážového programu ČEZ Experience Martin Máca. „Po úspěšném zakončení stáže k nám absolvent samozřejmě může nastoupit nastálo.“ Právě ČEZ Experience je jedním z nejnovějších tuzemských stážových programů. V jeho rámci si můžete vyzkoušet reálnou práci na reálných projek­ tech největší energetické firmy v Česku. Zapomeňte tak na vaření kávy a kopírování dokumentů, čeká vás celé portfolio divizí, z nichž si můžete vybrat, kde byste pracovali nejraději.

Na stáž do vodní elektrárny Štěchovice v březnu nastoupila třeba Lucie Pacholíková, která studuje ekonomiku a řízení energetiky na ČVUT. „Na vodních elektrárnách Vltavské kaskády se zrovna zavádí automatizace řízení. Jezdím tedy po jednotlivých elektrárnách, mám možnost se podívat, kde systém již funguje, jak se zavádí jinde a co všechno to obnáší. Je skvělé vidět na vlastní oči to, o čem se učím, a konfrontovat teorii s poznatky z praxe. Normálně trvá zaučení na pozici v mém oboru asi rok, tohle mi dá konkurenční výhodu,“ říká Lucie. Další stážisté se přihlásili například do HR oddělení v Praze či do Temelína.

Nesejde na tom, v jakém ročníku jste, ale hlavně na tom, jestli máte co nabídnout. Každá stážová pozice pak má své vlastní podmínky, které musíte splňovat, abyste se mohli přihlásit, ale nejde o nic

→ kdejinde.jobs.cz

a vyberte si stáž na míru – garantujeme, že zklamaní nebudete.

INZERCE

Zkušenost nabitá energií Dej svému studiu pořádnou dávku energie a získej zkušenosti během stáže v programu ČEZ Experience. www.kdejinde.cz/experience Květen 2018 STUDENTA 55

SM000147-1

SM000147-2

WORK

→ DO PÁR LET VE VEDENÍ FIRMY? Jde to!

START

ADVERTORIAL

ZAČNĚTE V KPMG Nejen tito tři pánové, ale i celá řada dalších významných osobností českého a světového byznysu vyrostla v KPMG, kde načerpala pořádnou zásobu zkušeností z různých oborů, dobré rady i motivaci k tomu jít dál. Abyste tam svou kariéru mohli odstartovat i vy, nemusíte nutně studovat ekonomku, musíte ale mít ambice se vyvíjet, zájem o byznys, ať už z jakéhokoli pohledu, a hlavně to chtít někam dotáhnout.

Všechno ostatní vás naučí. :) A dobrá zpráva je, že můžete začít třeba hned – právě totiž nabírají!

→ vyrostlijsme.cz 56 STUDENTA Květen 2018

Sníte o tom, že budete jednou vést vlastní firmu, řídit tým lidí nebo třeba finance velké společnosti? Super! Jen sny nebo vlohy – pokud jste se vůdčím typem třeba už narodili – ale k velkému úspěchu nestačí. Na to, co všechno ještě musíte umět nebo znát, jsme se za vás zeptali tří ředitelů prestižních českých a mezinárodních společností.

Začátky jsou těžké KROK

František Beneš jednatel ve společnostech Leros a Premium Rosa (součást skupiny Kofola)

MĚJTE AMBICE

1

Šéfové se jen málokdy rekrutují z lidí bez ambic. Vysněte si, čeho chcete dosáh­ nout, a jděte za tím, ať už je vaše motivace jakákoli. „Moje maminka podnikala a já jí s tím pomáhal, což mě bavilo, takže jsem začal přemýšlet o tom, že bych mohl řídit něco většího, vlastně už relativně brzo. Taky jsem si – jakkoli drsně to zní, ale nemá to moc cenu zastírat – chtěl co nejvíc vydělat a manažeři vydělávají hodně.“

KROK

Nikdy nevíte, u čeho v životě skončíte. Důležité je se nebát a čapnout každou pří­ ležitost. Františka třeba na škole vyhodili ze zápočtu z účetnictví, a přece skončil jako finanční ředitel v prestižní společnosti. „Tehdy to tedy nebylo úplně o tom, že by mi účetnictví vadilo nebo mě nudilo, bylo to čistě o prioritách – jiný předmět byl náročnější a učitel hodně vyhazoval, tak jsem upnul síly na něj. Do KPMG, kde jsem posléze začal pracovat, jsem se ale dostal opravdu náhodou. Byl jsem na pracovním veletrhu, a podle prospektu, kde byli všichni nafoceni v přírodě, jsem si myslel, že vyrábějí outdoor oblečení. :) Pohovory ale byly tak profesionální – a platová nabídka taky super – že když mi pak volali s nabídkou práce, ani jsem je nenechal domluvit s tím, že to beru.“

2

NEBOJTE SE EXPERIMENTOVAT

Ve dvou (a více) se to lépe táhne KROK

3

KROK

4

NAJDĚTE SI SPRÁVNÉHO PARŤÁKA

Nikdo nebojuje sám. Když si najdete toho správného parťáka, co vám pomůže roztáhnout křídla a vy­ víjet se, máte vyhráno. „Musíte potkávat správné i nesprávné lidi, od všech se totiž učíte. Zvláště ze začátku kariéry je dobré mít co nejvíc šéfů a kolegů, což je třeba výhoda poradenských společností, jako je KPMG, kde lze rotovat na různých zakázkách, s různými teamy, různými cíli a různými nadřízenými. Je zde mnohem větší šance, že potkáte někoho, kdo vám dá dobrou radu nebo vám nějak významně pomůže.“

POSLOUCHEJTE DOBRÉ RADY

Poslouchat dobré rady odborníků se vám vyplatí stejně jako učit se z praxe – některé znalosti a doved­ nosti vám totiž škola nedá, ať je sebelepší. „‚Pokud máš pocit, že všechno funguje, určitě jsi na něco zapomněl,‘ to je jedna z rad, jejichž význam si potvrzuji dnes a denně. Člověk se musí neustále učit. Spousta teorií, které byly ve škole naprosto logické a jasné, v praxi třeba ztrácí smysl a člověk musí spoustu věcí znovu promyslet a pochopit jinak. Některé klíčové dovednosti se navíc teoreticky vůbec naučit nedají – například jednat s lidmi a řešit konflikty.“

Neusnout na vavřínech KROK

Tomáš Zdobínský CFO Deutsche Bank

Patrik Choleva CFO SKANSKA Polsko

NEPŘESTÁVEJTE NA SOBĚ PRACOVAT

5

Nikdo není neomylný a ten, kdo si myslí, že je, se mýlí. Pochybnosti jsou lidské a jsou důležité, protože vám pomáhají zlepšovat se. „Vždy jsem měl pochybnosti. Při nástupu do všech nových pozic. Byly totiž vždy o stupeň výš, než jsem čekal, a většinou jsem na ně byl také mladý. Na druhou stranu jsem vždy vyhledával těžké úkoly, a když mě něco nebavilo, o to víc jsem se tomu věnoval. Nepřestávat se zlepšovat, ať už studiem, či novými zkušenostmi, je důležité. Už Darwin koneckonců říkal, že nepřežije ten nejsilnější nebo nejinteligentnější, ale ten, co se dokáže přizpůsobit.“

KROK

Stará pravda říká, že lidé nastupují do práce kvůli firmě, ale odcházejí kvůli šéfovi.

Ten je totiž ke spokojenosti v práci naprosto klíčový. „Šéf by měl naslouchat, dávat reálné cíle, důvěřovat, starat se o rozvoj byznysu i svých lidí. Musí dávat pocit smysluplnosti. Neměl by to být jen formální šéf, ale lídr, kterého budou lidé následovat, nejen poslouchat. Spousta věcí se dá naučit, musíte ale být plně otevřeni ke zpětné vazbě svých podřízených, a dokonce ji vyžadovat, ať je jakákoli. Jen tak se můžete posunout dál.“

6

BUĎTE FÉR K SOBĚ I JINÝM

CÍL

Květen 2018 STUDENTA 57 SM000150

WORK

→

KDYŽ ŠÉFUJE VRSTEVNÍK… Máme mu závidět, nebo ho obdivovat? A musíme ho poslouchat? Je dobře, když náš šéf ví, co je to meme, a v hospodě sedí v partě vedle nás, nebo je to spíš ke škodě? Osoba nadřízeného je pro pracovní život každého z nás strašlivě důležitá, co když je ale „ten nahoře“ stejného věku jako my nebo je ještě mladší? Není to trochu divné?

P

oslouchat příkazy je pruda. Ať už jde o ro­ dičovské „nekousej si nehty a ukliď si po­ kojíček“, nebo o učitelské „nevymlouvej se a pojď k tabuli“. Stejné je to i v práci. Ti, kdo nám zadávají úkoly, většinou disponují – nebo by měli – přirozenou autoritou. Ta pochází obyčejně buď z jejich osobnosti, anebo prostě z jejich postavení.

Občas se ale stane nečekaná věc – šéfuje nám náš vrstevník. Jak se k tomu postavit?

Logicky vás jako první napadne – proč to vůbec řešit, ne? I podle naší on-line ankety, které jste se letos v únoru možná zúčastnili i vy, je pracovat s lidmi stejného věku důležité jen pro necelých 35 procent re­ spondentů, zbytku je to jedno a na věku spolupracov­ níků jim nezáleží. Jaké by ale byly výsledky, kdybychom

58 STUDENTA Květen 2018

se bývali ptali na šéfy, co? Ohledně nadřízeného stej­ ného věku se totiž kolikrát chtě nechtě ozve červíček pochybností a ptá se nás: jak to, že on jo a já ne? Co má on, co já nemám? Neměl bych být taky tam, kde je on?

Otázky, samé otázky…

PROGRESIVNÍ JUNIOŘI

Odborník na management Blake Ashforth před pár lety tvrdil, že pokud se zaměstnanec identifikuje se společností, je v práci spokojený, a že právě osoba nadřízeného je v tom, zda se dokáže se společností identifikovat, tím nejvýraznějším faktorem. Když je šéf špatný, lidi to demotivuje. Když je šéf dobrý, roz­ víjejí se a kvetou pod ním. Tato teorie ale samozřejmě počítá s tím, že svého dobrého šéfa respektujete, což

se v případě nadřízeného stejného věku nutně dít nemusí.

Samozřejmě že ve většině případů toho, že nám šéfuje člověk stejně starý jako my, nebo dokonce mladší, jde víceméně čistě a pouze o rozdíl mezi jeho a naším datem nástupu do práce. Třeba ve fastfoo­ dech či obchodech a ve službách obecně zkušenosti bobtnají praxí a zlepšení obvykle přichází po několika týdnech, jakmile dostaneme dané postupy takříkajíc do ruky. Pokud nezpomalíme, ale přidáme, za chvíli můžeme být manažerem, aniž bychom se nějakým kariérním růstem nějak víc zabývali. Některé firmy, které si pracně budují image progresivních, mla­ distvých a maximálně flexibilních zaměstnavatelů, se tento efekt snaží podpořit například mikrotýmy třeba jen o čtyřech lidech včetně takzvaného (junior) teamleadera, který je vede. Ten se zpravidla rekrutu­ je z řad mladistvých zaměstnanců a svým zápalem a elánem většinou žene zbytek svého týmu k úspě­ chu, o což vlastně už od začátku jde.

LOVE, NEBO HATE?

Když se do podobného kolektivu dostaneme, můžeme zaujmout dvojí postoj. Buď se urazíme, budeme závidět a zapškneme (nebo dokonce za­ čneme našemu nadřízenému říkat, co on má dělat, namísto naopak), anebo se zachováme dospě­ le a řekneme si, že přece vlastně o nic moc nejde.

Možná by vás překvapilo, kolik je prvních případů. Ze tří mladých nadřízených, kterých jsme se na jejich zkušenosti zeptali, se dva setkali, nebo dokonce déle zápolili s neochotou podřízených je respektovat kvůli jejich věku. „Mojí šéfové je stejně let jako mně, obě ještě studujeme. Občas je pro mě trochu těžké přebrat si to celé tak, že k ní mám cítit úctu jako k nadřízenému. Na druhou stranu si ale většinou záhy uvědomím, kolik praxe už stihla získat, že se dostala výš, z čehož se nakonec ta úcta zrodí vlastně přirozeně,“ popisuje pětadvacetile­ tá Barbora, čímž shrnuje pragmatický postoj, který by měl asi každý z nás zaujmout v takové situaci.

Hysterie totiž nic nevyřeší a úcta a autorita nemusí plynout a priori z věku, ale také z pozice, šikovnos­ ti a schopnosti získat zkušenosti. „Svého šéfa beru primárně jako osobu zkušenější, vlastně si ani moc neuvědomuji, že jsme skoro stejně staří,“ říká třeba tři­ advacetiletý Tom. „Nastoupil přede mnou, pracuje od šestnácti, takže není co řešit.“

ZKOUŠKY SPOJUJÍ

Přes 66 procent respondentů naší zmiňované ankety také uvedlo, že by práci změnilo kvůli nepříjemné­ mu pracovnímu prostředí, a 47 procent by měnilo kvůli kolektivu, se kterým by si nesedlo. I v tomto případě se dá na šéfa-vrstevníka nahlížet dvěma

34 % Ano

Je pro vás důležité pracovat s lidmi podobného věku?

66 % Ne

optikami. Starší šéf už má většinou jiné starosti než zkoušky, má nebo zakládá rodinu, řeší hypotéku, úřady, instalatéra. Mladší šéf vás ale spíš nachytá na Instagramu, Snapchatu nebo 9gagu – protože je tam taky a ví, jak podobné sociální sítě fungují, jak pípají a jak na ně jejich uživatelé reagují. „Z toho vzniká jemný tlak, který u starších nadřízených moc nehrozí. Zase ale stejně jemně a přirozeně nutí k práci, takže je to vlastně v pořádku,“ podotýká třiadvaceti­ letá Martina.

Na druhé straně šéf-vrstevník sdílí podobné nebo rovnou stejné strasti jako vy. Zmíněné zkouškové, diplomka, neochotný profesor? To se pravděpodob­ ně týká vás obou. Lehká nevolnost po proslavené noci se taky stane oběma. „Navíc můžeme využívat právě těch současných komunikačních platforem, což u starších ročníků rozhodně nehrozí, a člověk v obavách jen pořád refreshuje e-mail,“ zmiňuje ještě Martina.

V neposlední řadě šéf-vrstevník zná stejné hlášky a memy jako vy, což se taky počítá, protože díky tomu příliš často nehrozí, že se nepochopíte.

TIPY, TRIKY, VYCHYTÁVKY

I když tedy může být divné, když se člověk stejně starý jako vy najednou zvedne a řekne: „Jdu na poradu s boardem,“ není to nic, kvůli čemu bychom měli zapšknout a láteřit na nefér podmínky. Od člo­ věka, který ve stejném věku dosáhl výš než my, se totiž především dá spousta věcí naučit. A co je jed­ noduššího než se zeptat? I náš šéf totiž někdy za­ čínal a dělal chyby, úspěšně je překonal a nyní nám ty osvědčené triky může předat. A když ho budete respektovat, udělá to radši.

NEZAPOMÍNEJTE SVÉ MÍSTO Nejen pro podřízené může být situace, kdy je v čele týmu nebo projektu mladší člověk, složitá. Náročné to je totiž často i pro něj samotného.

Má zodpovědnost, starosti a plán, který musí protlačit, a ne vždy je jednoduché urgovat starší, zvlášť když ho nechtějí poslouchat. Pro obě strany je proto nejdůležitější jedno – uvědomte si, proč tam jste. Jste tam, abyste vedli tým, nebo abyste lídra poslouchali. Lídr je v čele, protože ho tam dosadil někdo daleko zkušenější než vy, kdo věřil, že na to má.

Konec debaty.

Květen 2018 STUDENTA 59

WORK

→ Jakubova raketová kariéra Maďarsko, Německo, Švýcarsko, Praha. Ačkoliv školu dokončil relativně nedávno, kariérní cesta vedla Jakuba Korfa už ledaskam. Dnes pracuje jako interní poradce exekutivního managementu v jednom z nejprestižnějších lyžařských středisek ve Švýcarsku. A jak to tak bývá, když vám přijede šéfovat „mlaďoch“ z východní Evropy, ne všichni z toho jsou zpočátku nadšení. Jak to Jakub zvládl? Zeptali jsme se za vás!

K

ADVERTORIAL

ubo, jak se ti radí lidem, kteří jsou o generaci starší?

Mně dobře. Otázkou ale samozřejmě je, jak to vnímají oni. Když se dozvěděli, že do lyžařského střediska Crans-Montana přijedu, reakce byly smíšené. Značná část lidí si byla sama vědoma toho, že potřebují někoho, kdo přinese jiný úhel pohle­ du, protože podnikání nefungovalo dobře, a proto můj příjezd vnímali pozitivně. Někteří ale nadšení nebyli.

60 STUDENTA Květen 2018

Když jsem jim pak začal koukat pod prsty a oni zjistili, že mě neopijí rohlíkem, začali být dost nervózní a sta­ věli se proti mně. Začátky ale bývají často složité v ja­ kékoliv nové pozici.

Neříkal sis, že sis ukousl až moc velké sousto?

Občas to asi napadne každého, ale byl jsem dobře při­ praven. Většinu věcí, které v praxi používám, jsem se naučil reálnou prací. V CPI sice všechno podporujeme

Autorka: Kristýna Dolejšová, foto: Michaela Danelová

ZA TŘI ROKY V ČELE MEZINÁRODNÍHO PROJEKTU

školeními, ale nejlepším školením na světě je stejně praxe. Moje současná pozice je hodně o řízení lidí a to se ani jinak naučit nedá. Když chcete o generaci star­ ším lidem radit, jak mají řídit podnik, musíte je pře­ svědčit o tom, že své práci opravdu rozumíte. Tohle se naučíte jedině tím, že to budete zkoušet. A pokud je součástí zodpovědnosti za vaši práci dělání rozhod­ nutí, nějaké chybě se stejně nevyhnete. Důležité je se z toho poučit a jít dál.

Situace v Crans-Montaně si ale nakonec sedla. Jak jsi toho docílil?

Snažil jsem se s těmi lidmi mluvit. Sedli jsme si mezi čtyřma nebo šesti očima a vše si vyříkali. Vyslechl jsem jejich názor, řekl svůj a společně jsme hledali kompromis. Vše je totiž o komunikaci. Nakonec jsme si vzájemně pomohli a ve finančních výsledcích za sezonu, která teď končí, už vidíme ve vývoji pozitivní trend. Je lepší než ta minulá, a ačkoli nám částečně pomohlo příznivé počasí, je tam vidět i stopa určitých konkrétních opatření, která jsme zavedli.

Co je konkrétně náplní tvé práce?

Působím jako interní poradce exekutivního manage­ mentu střediska. Dohlížím na finanční toky, plánování a reportování výsledků vedení tady v Praze. Zároveň jsme s kolegy z naší hotelové sítě zahájili určitou pro­ vozní restrukturalizaci restaurací, které nefungova­ ly úplně efektivně. Podílím se také na strategickém plánu na dalších deset let.

Liší se to nějak od toho, cos dělal předtím?

V porovnání s mou předešlou pozicí není tahle za­ měřená čistě na finance, ale vyžaduje daleko hlubší porozumění celému byznysu, vnitřnímu fungování společnosti včetně personálního obsazení manage­ mentu a také pochopení toho provozu. Z analytické práce jsem se tak posunul více do exekutivní role.

A pak bych zmínil určitě ještě odlišnou mentalitu míst­ ních a jejich pracovních návyků.

Jak se to projevuje?

Lidé tam nejsou obecně zvyklí mít tak velké pracovní tempo, nechce se jim příliš řešit problémy a jsou po­ měrně rezistentní vůči změnám. Pro mě osobně je ale tohle největší výzva. Jedním z mých hlavních úkolů je totiž změnit jejich myšlení tak, aby například pocho­ pili způsob, jakým se na věci v CPI v Praze díváme, jak o nich přemýšlíme a jak by i oni měli fungovat.

Na jakých jiných projektech ses už v CPI podílel?

Jeden z těch projektů byl dokonce důvodem, proč

jsem vůbec do CPI přišel. Četl jsem před třemi lety rozhovor s tehdejším ředitelem develop­ mentu Igorem Klajmonem o tom, jak se ve fran­ couzském městě Nice zrekonstruoval Palais Maeterlinck a udělaly se z něho luxusní apartmá­ ny na prodej. Tehdy jsem si říkal, že se v té firmě dějí velké věci a že by se mi tam líbilo. Asi za měsíc jsem pak viděl nabídku na otevřenou pozici a za další tři týdny jsem podepisoval smlouvu.

Podílel jsem se také na projektu, který zahrnoval provoz hotelu v Římě, nebo na velice atraktivním portfoliu v Německu.

To je docela široký záběr. Jak je to u vás vlastně s kariérním postupem?

Není přesně stanovené, že se za dva roky do­ stanete na tuhle pozici, pak zase na tuhle pozici atd. CPI je totiž skvělé v tom, že se tady neustá­ le všechno mění, dělají se nové akvizice, nějaké projekty se naopak prodávají, něco se buduje.

Je to organizace s velkým apetitem. Pokud jste opravdu schopní a šikovní, vždycky se tu uplat­ níte a může vás čekat skvělá kariéra. A přesto, že jsme už velká korporace, zakládáme si na zachování určité rodinné atmosféry. Ta vychází od samotného majitele a vedení, kteří ve spo­ lečnosti vytvářejí určitou neformální atmosféru, což je také jeden z důvodů, proč sem všichni rádi chodíme.

Možností, jak se uplatnit a kam se posunout, je opravdu spousta. Sám jsem toho důkazem.

Do CPI jsem nastoupil jako finanční manažer, po pár měsících jsem byl povýšen na pozici Portfolio Finance Director a nyní působím jako interní po­ radce exekutivního managementu. Stačí jen mít zájem, nebát se, prokázat znalosti, chtít na sobě pracovat a také mít co CPI nabídnout a na nudu si nemůžete stěžovat.

Mít firmě co nabídnout, říkáš. Co tím myslíš?

Vždycky říkáme, že vzdělání je skvělé, ale k naší práci potřebujeme kromě odborných předpokla­ dů a znalostí jazyka také selský rozum. Hledáme lidi, kteří na sobě chtějí pracovat. Například já potřebuji práci, která mě neustále posouvá a učí novým věcem, což moje současná pozice splňu­ je maximálně. Mohu pracovat v zahraničí, mám možnost si sáhnout na exekutivní management, podílet se na strategii, kterou se naše společnost bude řídit další dekádu a podobně. Věřil jsem, že jednou takovou možnost mít budu, jen jsem ne­ čekal, že přijde tak brzo.

CPI PROPERTY GROUP Původně ryze česká společnost CPI Property Group dnes patří mezi nejvýznamnější mezinárodní hráče na poli realitních investic v regionu střední a východní Evropy a Německu. Působí v jedenácti evropských zemích a vlastní stovky nemovitostí.

Její celková aktiva přesahují 7,5 miliardy eur a své aktivity rozvíjí napříč všemi segmenty (nejčastěji retail, hotely, kancelářské prostory a nájemní bydlení).

Skupina je v ČR největším hotelovým operátorem dle ubytovací kapacity a největším vlastníkem maloobchodních prostor, celkově vlastní patnáct obchodních center v deseti českých městech.

Co je ale nejdůležitější – dává příležitost mladým a nadšeným lidem, a to v celé škále oborů. Pokud vás Kubův příběh zaujal, podívejte se, jak se tam můžete uplatnit i vy:

→ cpipg.com

Květen 2018 STUDENTA 61 SM000165

WORK

→ Často předem nevíte, co vás čeká

DOBRODRUŽNÝ SVĚT AUDITORŮ Klidná hlava, nehysterči a počítej se vším. To si před auditem nemusí nutně říkat jen klient. I jako auditor musíte totiž být připraveni na leccos, a to zvlášť na začátku kariéry, kdy je nervozita vždycky na místě.

O tom, jak se s ní perou a jak je práce, kterou si vybrali, baví, jsme se bavili se dvěma začínajícími auditory ze společnosti Deloitte – Ivanou Lojdovou a Šimonem Harantem.

ADVERTORIAL 62 STUDENTA Květen 2018

nehysterčit a být flexibilnější i v případech, kdy se věci třeba nedějí tak, jak jsem si je naplánovala. To se hodí pak samozřejmě i v osobním životě.

Co vůbec obnáší práce v auditu? Šimon: Velkou většinu času pracujeme přímo u klienta.

Ten si poctivě celý rok vede účetnictví a my pak ově­ řujeme, zda je v něm všechno v pořádku. Analyzujeme hlavní položky, ověřujeme je pomocí celé řady analy­ tických nástrojů apod.

Ivana: Přesně tak. Často se setkávám s tím, že je povolání auditor ve společnosti vnímáno spíše

Foto: Matej Slávik

J

ste oba v podstatě úplně na začátku. Neříkali jste si, než jste šli k prvním klientům, že jste si ukousli moc velké sousto? Nebyly pochybnosti?

Ivana: No samozřejmě že byly! A jsou pořád, ale ta vidina, že mě každá zkušenost někam posune, ať už je jak­ koli komplikovaná nebo se jí jakkoli bojím, je silnější než ta obava samotná. Řekla bych, že je to všechno o osobním nastavení – pokud něco opravdu chcete, musíte být připra­ veni na to, že to občas „bolí“. Kdykoli ale opravdu potřebuji poradit nebo pomoct, mám k dispozici zkušenějšího kolegu, a neumím si tak představit problém, který bychom nedoká­ zali vyřešit. To mi umožňuje všechno brát s klidnou hlavou,

v negativním slova smyslu jako někdo direktivní, kdo přijde a kontroluje, což je hodně daleko od reality. Ano, hlavním výstupem naší práce je zpráva auditora, na kterou spoléhají investoři a jiní a která má za sebou spoustu detailní práce, ale náš vztah s klienty je mnohem širší. Když objevíme příležitost, jak klient může něco vylepšit a uspořit tím čas či peníze, rádi ji s ním sdílíme.

Navíc ve stále větší míře různým společnostem poskytu­ jeme služby čistě poradenské, pomáháme nastavit vnitř­ ní procesy atd.

Co je na tom podle vás nejsložitější? Šimon: Takovou největší výzvou podle mě je, že člověk vlastně často dopředu neví, co ho čeká. Na strategickém plánovacím mítinku si před schůzkou dohodnete, co se bude jak testovat a dohodnete si i jednotlivé postupy, ale u klienta pak můžete narazit na to, že svoje řešení nemůžete implementovat, protože například data, která k tomu potřebujete, nemá k dispozici, a vy tak musíte vy­ myslet nové postupy a řešení.

Ivana: Přesně to bych řekla, že je na té práci taky nejza­ jímavější, nikdy totiž nespadnete do stereotypu. Každý klient je jiný, podniká v jiném oboru, je jinak velký, má jiné potřeby a náklady, práce s každým novým klientem je tak vždy novinka a taky výzva. Šimon: Souhlasím. Člověk má možnost poznat podni­ katelské prostředí a kulturu v mnoha podnicích ve velmi krátkém čase a to je velmi zajímavé. Práce je to také velice dynamická a člověk se při ní rychle učí, což bylo pro mě osobně třeba jedno z hlavních kritérií při výběru prv­ ního zaměstnání.

Jaké byly vaše začátky ve firmě? Šimon: Musím říct, že super. Všichni působili velice

Co podle vás musí mladý člověk mít nebo umět, aby se vůbec mohl vydat na dráhu auditora?

Ivana: Myslím, že nejdůležitější je v začátcích pro práci auditora trpělivost a zdravá pokora. Často jste vystavo­ váni jednáním s lidmi, kteří mají daleko více zkušeností a znalostí než vy. Měli byste tak vystupovat pokorně, ale zároveň profesionálně. Je to tedy takový mix ko­ munikačních dovedností a asertivity. Nesmí vám ale chybět samozřejmě ani ty „tvrdé“ znalosti účetnictví a financí a měli byste mít chuť se neustále vzdělávat. Šimon: Podle mě je právě ta proaktivita a chuť se ne­ ustále rozvíjet a vzdělávat pro tuhle práci nesmírně důležitá. Člověk nemusí mít před nástupem žádnou zkušenost, ale musí mít vůli se neustále zlepšovat .

→

Pro vás oba je to vlastně první zaměstnání, je to tak? Šimon: Ano, na částečný úvazek jsem tu začal pracovat už při magisterském studiu a zpětně si myslím, že mě právě to spojení práce v oboru a studia na vysoké škole dost obohatilo. Předtím jsem totiž měl i různé jiné bri­ gády, byl jsem ve studentských spolcích atd., ale žádná z těchto zkušeností, byť mi také každá přinesla různé do­ vednosti, nebyla přímo v oboru. Deloitte byl tedy v tomto směru mé oborové poprvé. :) Ivana: I pro mě to byla první pořádná pracovní zku­ šenost. Jako studentku managementu mě přirozeně lákalo prostředí velkého businessu a chtěla jsem se učit od těch nejlepších. Deloitte u mě nakonec z velké čtyřky vyhrál proto, že bylo nejtěžší se tam dostat.

Díky tomu jsem měla pocit, že se tam můžu nejvíc naučit, a to se mi potvrdilo i u pohovorů, kde se mnou komunikovali profesionálové s obrovským rozhledem.

Hodně důležité pro mě taky bylo, že mi při pohovo­ rech neslibovali benefity (byť jich spoustu máme), ale hlavně osobní rozvoj a překračování vlastních hranic.

přátelsky a nápomocně, a když jsem něčemu nero­ zuměl, mohl jsem se bez problémů na cokoli zeptat.

Na samém začátku jsme měli dva kurzy ACA, které trvaly cca tři týdny a věnovaly se finančnímu a ma­ nažerskému účetnictví, takže i lidi, kteří nebyli přímo z ekonomické fakulty, měli možnost znalosti získat a rozvinout. Hned potom jsme měli interní kurz práce s auditním softwarem, pak auditní práce jako takové (definování rizik, procedur atd.) a nakonec jsme si zkoušeli i zakázku „nanečisto“. Věnovali jsme se také českým účetním standardům a efektivní práci s Excelem, prostě všemu, co jsme potřebovali. Letos naše firma zavádí nový tříměsíční trénink, který je postaven na individuálním plánu, a proto je ještě praktičtější, s velkým zaměřením na procesy a inter­ ní kontroly, což je teď v naší branži trend. Součástí studia bude více těch zakázek nanečisto a pak také hned zkraje týden práce přímo u klientů. Věřím, že tento trénink novým kolegům pomůže ještě lépe se připravit na auditní profesi.

IVANA & ŠIMON Ivana Lojdová pochází původně z malé vesničky nedaleko Telče, vystudovala management na VŠE v Praze a druhým rokem působí na pozici Senior Analytik ve společnosti Deloitte. Spolupracuje s klienty z oblasti výroby, zpracování, telekomunikace i farmacie a v portfoliu má i několik sportovních klubů. Šimon Harant pochází z Bratislavy. Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity a v Deloitte působí už od dob svých magisterských studií. Momentálně se ve své praxi věnuje auditu, zejména v zdravotnickém sektoru.

PROČ DO DELOITTE? Asi všichni víme, že jde o celosvětově známou a prestižní společnost spadající do tzv. velké čtyřky těch nejvýznamnějších jmen v auditu. Za zmínku ale určitě stojí i to, jak si „cvičí“ své nováčky, protože to je poměrně unikátní přístup – v rámci úvodního tříměsíčního procesu tam totiž už nebudete navštěvovat jen kurzy a cvičení, ale vyzkoušíte si audit přímo v praxi. Budete také moct vynechat to, co umíte, a naopak si posílit praxi v tom, kde se chcete zlepšit.

V Deloitte s vámi tak od začátku zacházejí jako s rovnocennými kolegy a to vždycky potěší. A na první zakázce už budete od začátku vědět, co dělat.

→ www2.deloitte.com Květen 2018 STUDENTA 63 SM000166

WORK

→ CENA WERNERA VON SIEMENSE Dělat vědu má smysl Získat uznání, nové kontakty, nadchnout investory pro svůj projekt a samozřejmě si užít i nemalou finanční odměnu. Takové jsou příběhy vítězů vědecké soutěže Cena Wernera von Siemense.

Ta oceňuje každý rok studenty a mladé vědce z technických a přírodovědných oborů.

SOUTĚŽNÍ KATEGORIE • Nejlepší diplomová práce (celkem 200 000 Kč) • Nejlepší disertační práce (celkem 200 000 Kč)

• Nejvýznamnější výsledek základního výzkumu (300 000 Kč) • Nejlepší pedagogický pracovník (100 000 Kč) • Ocenění za překonání překážek při studiu (20 000 Kč)

• Ocenění za vynikající kvalitu ženské vědecké práce (20 000 Kč) • Nejlepší absolventská (diplomová/disertační) práce zabývající se tématy konceptu Průmysl 4.0 (20 000 Kč) • Doporučení vítěze

ADVERTORIAL

(10 000 Kč)

Nepropásněte šanci získat prestižní ocenění a přihlaste se taky

→ siemens.cz/cenasiemens

S

outěž pořádá společnost Siemens spolu s významnými představiteli vysokých škol a letos vyhlásila už její 21. ročník. Cílem je přispět k rozvo­ ji českého vysokého školství, vědy a výzkumu.

Zájemci se o vítězství mohou utkat v sedmi ka­ tegoriích – v rámci nich se udělují i tři zvláštní ocenění, která mají za cíl poukázat na součas­ ná témata ve společnosti. Vyhlášení a předání cen vítězům se navíc uskuteční na slavnostním večeru v pražské Betlémské kapli.

ABSOLVENTSKÉ PRÁCE DO ŠUPLÍKU NEPATŘÍ

Když už stojí tolik úsilí a nervů, je škoda nechat je v šuplíku. Řeč je o diplomových a dizertač­ ních pracích z oblasti technických a přírodo­ vědných oborů, které můžete do Ceny Wernera von Siemense přihlásit. Tyto kategorie patří dlouhodobě mezi největší a nejoblíbenější a není divu. Kromě prestižního ocenění udě­ lovaného nezávislou vědeckou radou si autoři těch nejlepších prací odnášejí i vysoké odměny – celkem si rozdělí až čtyři sta tisíc korun.

Navíc získají mediální publicitu pro svou práci a nové kontakty z akademické a vědecké ob­ lasti. Spolu s autorem vítězné práce ocenění získává také jeho vedoucí.

A pokud se navíc absolventská práce věnuje tématu z oblasti průmyslu, mohou soutěží­ cí uspět dokonce dvakrát. Letos bude nově

z diplomových a disertačních prací porota vybí­ rat i zvláštní ocenění pro práci na téma Průmysl 4.0. Její autor získá dvacet tisíc korun.

Nechte se také odměnit za své úsilí a přihlaste svou diplomku či disertačku do této prestižní sou­ těže. Svou práci můžete přihlásit až do 25. listo­ padu 2018.

I DOBRÝ TIP SE CENÍ

Do soutěže ovšem nemusíte přihlásit pouze svoji závěrečnou práci. Jestli znáte studenta, který napsal skvělou diplomku nebo disertačku, můžete ho do soutěže doporučit. Pokud se umístí na prvním místě, získáte kromě dobrého pocitu i fi­ nanční ohodnocení deset tisíc korun.

Vedle talentovaných studentů vysokých škol ovšem soutěž oceňuje i výzkumné projekty v ob­ lasti základního výzkumu. Pokud na nějakém právě pracujete, můžete se přihlásit a získat pro sebe či svůj tým až tři sta tisíc korun.

VÍCE NEŽ 300 OCENĚNÝCH, 10,3 MILIONU KORUN Soutěž Cena Wernera von Siemense je svým roz­ sahem, výší odměn a historií jednou z nejvýznam­ nějších nezávislých iniciativ tohoto druhu v Česku.

Během dvaceti ročníků soutěže bylo oceněno 344 studentů, vědců a pedagogů, kteří získali odměny v celkové výši 10,3 milionu korun.

64 STUDENTA Květen 2018 SM000169

SPECIÁL | SHARED SERVICE CENTRA

SHARED SERVICE CENTRA Speciál

PARTNEŘI SPECIÁLU

→

Květen 2018 STUDENTA 65

SPECIÁL | SHARED SERVICE CENTRA

→ Z Ostravy až na kraj světa

JAK SE OUTSOURCUJE BYZNYS? Řekněme, že máte byznys a potřebujete, aby byly některé činnosti vykonávány denně (třeba zákaznická podpora), ale nemáte na to čas ani lidi – využijete tedy služeb tzv.

BPS (Business Process Services) společnosti. Nebo byste se rádi posunuli na nový level podnikání, ale nevíte, jak na to – i tady nastoupí BPS společnost a poskytne vám nejen návod, ale i veškerou podporu a služby, které potřebujete.

O tom, co přesně jsou a co dělají BPS společnosti, jsme se bavili s jednou z těch nejprestižnějších u nás.

S

ADVERTORIAL

OKIN BPS

Společnost OKIN BPS začínala před čtrnácti lety v Ostravě se čtrnácti zaměstnanci.

Dnes zaměstnává více než 1600 lidí různých specializací a poskytuje podnikové služby fungující na principu outsourcingu zákazníkům po celém světě. Pracují tu lidé z padesáti různých zemí a šanci uspět tu mají i čerství absolventi vysokých škol bez předchozí praxe. Stačí jen chtít.

career.okinbps.com/ → cs/kariera

ídlí v Ostravě a jmenují se OKIN BPS. Zaměřují se na IT a na procesně-administ­ rativní činnosti a pomáhají rozvíjet byznys společnostem z celého světa – a to včetně těch nejprestižnějších jmen – ve čtrnácti světových jazycích. Proč? Protože firmy nutně potřebují některé činnosti a procesy outsourcovat, jinak by se pod jejich tíhou zhroutily. Nemají také třeba čas ani prostor se jim věnovat. Například, když podnikáte v IT a veškerý čas potřebujete investovat do vývoje nových soft­ wareových řešení, vkládat úsilí do call centra je pro vás problematické. Proto ho raději outsourcujete od odborníků, ušetříte si čas i úsilí a zároveň víte, že když vám vaši zákazníci zavolají, bude jim poskytnut špič­ kový servis.

Společnosti věnující se Business Process Services ale nejsou zdaleka jen call centry, naopak. „Našim zákazníkům poskytujeme i komplexní IT služby nebo služby projektového řízení, řídíme třeba všechny síťové operace v obchodních jednotkách známých řetězců s potravinami, oblečením či nábytkem, spravujeme cloudová úložiště s citlivými daty nebo řídíme migraci dat a sítí firem po celém světě,“ vysvětluje Martina Szturc Káňová, HR ředitelka společnosti OKIN BPS.

NIKDY SE NENUDÍTE

Nejen že musíte být odborníkem na danou proble­ matiku, když s ní chcete pomáhat jiným, denně ale

také řešíte nové a nové výzvy, protože se k vám sbí­ hají problémy z celého světa. Na řešeních tak musíte pracovat dost kreativně. S rutinními záležitostmi vám navíc pomáhá automatizace a umělá inteligence, a proto se můžete soustředit skutečně jen na to, co vás baví. A co nevíte, to vás naučí.

Kromě různých profesních kurzů, programů a cer­ tifikací společnost provozuje také OKIN Akademii, kterou ročně projde 1500 lidí. „V rámci síťařské a cloud akademie nabízíme certifikace jako CCNA, CCNP, RedHat RHCSA, Windows MCSE a další, školíme také projektový management dle certifikace PRINCE2 i soft skills, jako jsou komunikace se zákazníkem, vyjednávání, leadership a další,“ vyjmenovává Szturc Káňová.

Ze školy tak s nadsázkou nemusíte vědět skoro nic, stačí jen dávat pozor a mít zájem a zjistíte tu všechno, co potřebujete. „Máme například jednoho kolegu IT specialistu, který se původně vyučil pekařem, ale pak našel svou vášeň v IT, prošel OKIN akademií a teď patří mezi naše schopné IT odborníky,“ usmívá se HR ředitelka.

Důležitá je samozřejmě angličtina a pak jakýkoli další jazyk, i ty se ovšem dají doučit. A za vaše úsilí vás OKIN BPS i náležitě odmění – do seniorních pozic totiž nejčastěji dosazují vlastní zaměstnance, kariérní růst jak vertikální (do vedoucích pozic), tak horizontální (pokud si třeba chcete zkusit jiný obor) je tak poměrně čilý. Třeba jen za rok 2015 tu byl povýšen každý šestý zaměstnanec a to vůbec není k zahození.

66 STUDENTA Květen 2018 SM000149

SPECIÁL | SHARED SERVICE CENTRA

→ NEPŘESTÁVEJTE SE ROZVÍJET Jen tak se stanete lídry Být dobrým lídrem je studium na celý život. Neustále se něco mění, lidé přicházejí, odcházejí a vy konstantně čelíte novým výzvám a musíte na ně být připraveni jak přístupem, tak znalostmi. Učení a vývoj pro vás tak nikdy nekončí stejně jako pro Michaelu Raiolu, která už při studiu na VŠE věděla, že si musí najít uplatnění, kde její vývoj a rozšiřování jejích profesních kapacit budou podporovat. Rozhodla se proto pro společnost ExxonMobil.

M

íšo, řekla bys, že se člověk lídrem rodí, nebo stává? Řekla bych, že stává. Samozřejmě někdo k tomu má větší předpoklady než jiný, ale bez chuti na sobě pracovat a neustále se rozví­ jet – a to i skrze přijímání kritiky například – se člověk lídrem nestane. Leccos se samozřejmě dá nastudovat, ale nejcennější je v tomto ohledu praxe, proto pokud máte ambice se rozvíjet, ať už horizontálně, nebo ver­ tikálně, najděte si k tomu vhodného partnera v podobě svého zaměstnavatele, to totiž opravdu hodně udělá.

Je ExxonMobil pro tvůj rozvoj dobrým partnerem?

Je skvělým partnerem. Pro mě bylo rozhodující být ve firmě, která mi bude v dalším rozvoji pomáhat, a tady mám pořád pocit, že se něco děje, že se někam po­ souvám a něco se učím. Jsme dynamická společnost, kde se neustále něco mění, a pracuje u nás kolem se­ dmdesáti různých národností, takže o nudu taky nouzi nemáme.

Když jsi začala vést lidi, co na tom pro tebe bylo nejsložitější?

Nejsložitější pro mě bylo pochopit, že je každý člověk jedinečný a že musím mít ke každému individuální přístup. A taky že ne všechno je moje vina, například když někdo z týmu odchází. V tak dynamickém pro­ středí jako u nás se to děje celkem často a z velké části ne kvůli špatnému vedení. Lidé si prostě chtějí zkusit něco nového nebo změnili preference kvůli rodině atd.

Bylo pro mě tedy na začátku nejdůležitější si uvědo­ mit, že některé věci prostě nemůžu ovlivnit, a přijí­ mat je takové, jaké jsou. Ta různorodost prostředí, lidí a povah je ale zároveň to, co si nejvíc užívám a co mě obohacuje. Také když se nám jako týmu podaří vyřešit nějaký problém nebo máme nějaký společný úspěch, to mi dělá velkou radost.

EXXONMOBIL Je nadnárodní petrochemický gigant, který patří k těm největším a nejrozmanitějším společnostem na světě. V Česku sídlí jeho business support centrum, kde pracuje přes 1200 zaměstnanců 70 různých národností, a poskytuje podporu veškerým firemním operacím napříč Evropou, Blízkým východem a Afrikou.

Jestli vás proto zajímá práce s globálním dosahem, podívejte se, koho hledají:

→ careers.exxonmobil.com Květen 2018 STUDENTA 67

SM000164

ADVERTORIAL

Zvlášť když jsi mezi cizinci jako doma, viď?

Přesně tak. :) V multikulturním prostředí jsem se začala pohybovat už od školy, v rámci VŠE jsme měli tzv. buddy systém, spolupracovalo se s mezinárodními stu­ dentskými organizacemi atd., taky jsem měla vždycky vášeň pro cizí jazyky, mluvím anglicky, španělsky a ital­ sky a v práci teď můžu tohle všechno skvěle využít, a to jak v rámci jedné kanceláře, tak v rámci naší spolupráce s kolegy z celého světa. Člověk se obecně naučí být ote­ vřený a přístupnější, když se denně setkává s odlišnými kulturami, také trpělivější a bere tak nějak všechno se zdravým nadhledem. Od cizinců se také může leccos naučit, což je vždycky žádoucí.

V práci se obecně moc nenudíš, už jsi vystřídala pěkných pár pozic.

U nás je to celkem normální. Pokud máte ambice se vyvíjet a třeba i zkoušet nové věci – a nemusíte k nim být nutně kvalifikovaní, protože vás všechno naučí – dají vám tu prostor. Po univerzitě jsem chtěla hlavně čerpat nové zkušenosti a znalosti, proto moje první tři pozice byly individual contributor, pak jsem chtěla pracovat s lidmi, tak jsem si vyzkoušela pozici team leadera v zákaznickém servisu. Tahle pozice mi zatím dala asi nejvíc, věnovala jsem se náboru a rozvoji za­ městnanců a bylo pro mě velmi obohacující sledovat, jak se vyvíjejí a vidět jejich úspěchy. Od května pak na­ stupuji na pozici supervizora v jiném oddělení. To je na práci v ExxonMobilu taky skvělé – že se v rámci firmy můžete přesouvat a posouvat. To vám jen tak někdo dnes nenabídne.

SPECIÁL | SHARED SERVICE CENTRA

→ ČÍST MEZI ŘÁDKY NA GLOBÁLNÍ ÚROVNI? Spousta z nás sní o práci, která by nám umožnila být v kontaktu s celým světem. Málokdy ale na takovou skutečně narazíme, zvlášť takzvaně z pohodlí domova, aniž bychom se kvůli ní museli stěhovat do zahraničí.

Martin Koska měl štěstí a tenhle sen se mu splnil už během vysoké. Začal totiž pracovat v globální společnosti, která zahraniční zkušenosti nejen zprostředkovává, ale také vyžaduje.

K

ADVERTORIAL

dyž komunikujete s lidmi z Asie, musíte číst mezi řádky. Pokud třeba jejich odpověď zní asi ano, ve skutečnosti většinou myslí ne, akorát to nejsou na rozdíl od nás zvyklí říkat přímo,“ vysvětluje Martin jednu z mnoha kulturních odlišností, se kterou se při své práci setkal a která ho ze začátku

68 STUDENTA Květen 2018

docela překvapila. Teď už ho ale prý nic podobného nezaskočí.

Mezinárodní pracovní prostředí globální společ­ nosti typu Accenture, kde Martin působí, nespočívá v tom, že během dne potkáte dva cizince v kuchyňce, ale v každodenní osobní, telefonické nebo písemné

Autorka: Kristýna Dolejšová, foto: Michaela Danelová

Práce v mezinárodním prostředí se do života hodí

komunikaci s kolegy, klienty, jejich dodavateli a zákaz­ níky, kteří pocházejí z různých koutů světa. A zpravidla čím dále jsou, tím mohou být rozdíly v jejich přístupu a práci markantnější. „Potřebujete bezpečně znát kulturu lidí, se kterými jednáte, protože jinak brzy zjistíte, že ke stejné situaci přistupují jinak než vy.“ A to může být někdy docela výzva. „Poznávání lidí z různých kultur a vnímání jejich potřeb, přání a pohledu na svět mě obohacuje,“ říká ale Martin. „Zajímá mě například jejich názor na ekonomické nebo společenské změny, které se u nich dějí, ale také, jak vnímají Čechy. Zjistil jsem třeba, že jsme ostatními považováni za poctivý národ, což je fajn. Na druhou stranu bychom se ve srovnání s jinými měli naučit lépe zviditelňovat výsledky naší práce a také nám trochu chybí optimismus.“ Do Accenture Martin nastoupil už během svého vy­ sokoškolského studia a za třináct a půl roku svého pů­ sobení zde pracoval celkem na deseti různých pozicích.

Kariérní cesta se tu totiž může vyvíjet různými směry, a proto není výjimkou ani přecházení mezi jednotlivý­ mi divizemi společnosti. „Zaměstnanci mohou profesně růst a získávat nové zkušenosti například tak, že projeví zájem o některou z aktuálně otevřených pozic na našem interním seznamu, nebo se přes náš globální systém přihlásí ke krátkodobé výpomoci na jiných odděleních společnosti v České republice nebo zahraničí.“

SEZNAMTE SE S VELKÝM BYZNYSEM

Možná jste o tom nevěděli, ale Accenture pomáhá svým klientům z různých průmyslových odvětví stát se v oblasti svého podnikání výkonnějšími. Odborné služby a řešení poskytuje v oblasti strategií, poraden­ ství, digitálních technologií, technologických služeb a podpory podnikových procesů. Podle Martina je takový outsourcing u firem běžný, obzvlášť u těch větších. Accenture je ale v tomto směru unikátní, pro­ tože nenabízí jen jednotlivé dílky skládačky, například pouze softwarové řešení, ale svým klientům poskytne kompletně vše a svou strukturu přitom ještě dokáže měnit podle jejich potřeb.

Martin ví, o čem mluví – působí totiž právě v odvět­ ví Business Process Services (BPS), které je součástí Accenture Operations – jedné z pěti hlavních celosvě­ tových divizí společnosti. Klientům napříč odvětvími a kontinenty tak pomáhá vykonávat spoustu činností lépe, efektivněji a levněji. Práce v BPS je proto často označována za seznamku s velkým byznysem.

Poslední dva roky Martin působí na pozici Capability Lead. Na starosti má všechny projekty v oblasti speci­ fických služeb včetně těch, které jsou ještě v příprav­ né fázi. Například výrobcům elektroniky, zemědělské techniky nebo automobilové společnosti jeho tým pomáhá spravovat síť záručních servisních partnerů

nebo sledovat všechny náklady spojené se záručními opravami.

CO ZROVNA FRČÍ?

Je těžké z takového množství zajímavých oborů a pro­ blémů vybrat něco, co by stálo zejména za zmínku.

Martin nakonec po delším zamyšlení vybral farmacii, především v oblasti pharmacovigilance, kde vidí velký potenciál. Accenture se v rámci ní podílí na snižová­ ní výskytu nevhodných léků a léčiv na trhu, z čehož vlastně těžíme my všichni. „Farmaceutické firmy mají povinnost i vlastní zájem sbírat informace o nežádoucích účincích jejich léků a léčiv nejen během klinického testování, ale i po uvedení na trh – a to ze všech možných zdrojů. Pomáháme jim proto například překládat zprávy v lokálních jazycích od lékařů nebo pacientů do angličtiny a následně zajišťujeme, že jsou už přeložené a ve správném formátu zadané do centrální databáze klienta. Farmaceutické firmy tak všechny důležité informace získávají rychle a v souladu s nařízeními úřadů, a mohou případně na nežádoucí účinky včas zareagovat.“

JAZYKY JSOU KLÍČOVÉ, ALE ANGLIČTINU NEPOČÍTÁME. TA JE DNES UŽ STANDARD

JAZYKY JSOU KLÍČOVÉ

Pracovní příležitosti jsou v Accenture velmi rozmanité.

Například ve farmaceutické oblasti nacházejí uplatně­ ní zkušení lékaři a farmaceuti, ale i studenti a absol­ venti nejrůznějších fakult, kteří zde mohou v závislosti na pozici získat práci i bez předchozí praxe. Spíš než pracovní zkušenosti jsou tu totiž důležité jiné předpo­ klady, zejména znalost jazyků a chuť rozvíjet se v me­ zinárodním byznysu. „Hledáme lidi, kteří jsou zodpovědní, poctiví, mají pozitivní přístup a ovládají alespoň jeden cizí jazyk.

Angličtinu do toho nepočítáme, protože ta už je v dnešní době standard. Dále je pro nás důležité, aby uchazeči měli chuť učit se novým věcem, chtěli na sobě pracovat, zapojili se do týmu a pomáhali měnit našim klientům jejich fungování k lepšímu s využitím technologií a postupů, které jsou ve světě na špici,“ vysvětluje nám Martin předpoklady, které by měli zájemci o práci splňovat. „Absolventi mají příležitost pracovat s velmi zkušenými profesionály z různých oborů jako jeden tým, a z první ruky tak od nich získávat spoustu zkušeností. Tito odborníci zase mohou pracovat v dynamickém a otevřeném prostředí. Síla velké mezinárodní firmy je v tom, že poskytujeme služby po celém světě a navzájem sdílíme know-how.“ Accenture podle něj klade velký důraz na fair-play a rovné příležitosti, proto se může každý zaměst­ nanec dál jakkoli specializovat: „Naskočte do našeho rozjetého vlaku, který jede velkou rychlostí, a vytvořte si expertizu v nějaké oblasti nebo se rozvíjejte na lídra týmu.

Možností je spousta.“

ACCENTURE Accenture je globální společnost poskytující odborné služby a řešení v oblasti strategií, poradenství, digitálních technologií, technologických služeb a podpory podnikových procesů.

Jejich klienty jsou velké mezinárodní společnosti i veřejný sektor a uplatnění tu můžete najít, ať už vás zajímá téměř jakákoli oblast byznysu, jejich záběr je totiž opravdu hodně široký.

Accenture Operations sídlí od letošního jara v nové budově Visionary v pražských Holešovicích.

Podívejte se, co všechno tu můžete dělat:

→ accenture.cz/careers

Květen 2018 STUDENTA 69 SM000103

SPECIÁL | SHARED SERVICE CENTRA

→ GOT MAD ACCOUNTING SKILLS? Here’s a Job Option You May Haven’t Thought of Are you keen on numbers? If so, LUKOIL Accounting and Finance Europe (LAFE) may be looking just for you. You didn’t know they were in the Czech Republic? Well, surprise! :) They are a shared service center specializing on accounting and finance, they are based in Prague and are they currently looking for talents amongst the youth. Interested?

ADVERTORIAL

JOIN LUKOIL! If you want to be a part of their professional team directly involved in interesting projects and fulfill your potential, there’s nothing easier than to contact them.

They will be happy to discuss your future career and additionally, if you speak Dutch, Finnish, Bulgarian or Russian, you can check their current vacancies straight away by e-mailing:

→ lafe.careers@eu.lukoil.com

A

s a part of LUKOIL Group, one of the lar­ gest private oil and gas companies in the world (accounting for more than 2% of the world‘s oil production and around 1% of the proved hydrocarbon reserves), they have a lot on their plate and if you decide to work for them, boredom will not be an option.

Every day millions of consumers in more than 40 coun­ tries worldwide buy their products, energy and heat, im­ proving the quality of their life. And also – did you know that LUKOIL Group is one of the largest and most desired employers not just in Russia where they come from but also abroad? It employs over 100,000 people and has a full control over the whole production chain from oil and gas production to petroleum product sales.

MORE FOREIGNERS, MORE FUN

Were you always interested about other cultures and want to know more? There’s a good news for you – LAFE is based in Prague, so you don’t really need to travel anywhe­ re to meet people from across the world because it em­ ploys around 100 people of many different nationalities.

With possibilities like that you can be celebrating “Baba Marta” with your Bulgarian colleagues, while learning about Finnish culture straight from the Finns and tasting the delicious pirogi prepared by your Russian buddies. And the fun doesn’t stop there; they also employ people from Spain, Poland, Sweden, India and let’s not forget about the cool bunch from the Philippines because the more the merrier.

WE WELCOME FRESH GRADUATES!

LAFE welcomes experienced accountants but also fresh graduates who want to start their career in this field. They can offer you a whole variety of po­ sitions in accounting and finance depending on your seniority level and experience and will gladly discu­ ss your individual career plan, your aspirations and your development so you can achieve whatever you want the most efficient way. They can offer many possibilities, so don’t wait up, go on and experience the fast growing industry of oil refining, petroleum product sales, oil trading and development of new technologies.

70 STUDENTA Květen 2018 SM000162

SM000135-2

SM000126

str. 19

→

ZÁVĚREM

NEPŘEHLÉDLI JSTE NĚCO?

„Když jsem se jako kluk poprvé svezl v ‚Blaníku‘, ocitl se nad zemí a sledoval ten výhled, věděl jsem, že je to ono, že tomuhle se chci v životě věnovat.“

str. 9

MĚJTE KRÁSNÉ LÉTO!

„9 z 10 Čechů si myslí, že výuka na vysokých školách nepřipravuje mladé lidi dostatečně pro budoucí zaměstnání.“

A NA VIDĚNOU NA STUDENTA.CZ...

str. 49 „Teprve až si uvědomíte to, co vás v životě bude skutečně naplňovat, můžete si klást otázky ohledně toho, kolik peněz, jaká kariéra nebo jestli škodovka, nebo Toyota. Všechny ty pozice, firmy a pracovní podmínky jsou totiž ve finále jen nástrojem k tomu, abyste byli šťastní, a to si málokdo z nás uvědomuje.“ str. 29 „Jste ochotni riskovat i to, že zahynete ‚rozumným‘ rozhodnutím ze strany umělé inteligence, když ta to vyhodnotí jako žádoucí?“ str. 11 „Hovořit o Darwinově teorii evoluce jako o ‚your opinion‘, jak to dělají leckteří američtí zákonodárci, je v dnešní době každodenního vědecko-technologického pokroku teda hodně silná káva.“

... ANEBO ZASE V ŘÍJNU ;) str. 34

„Chytrá krabička, jak by se zařízení dalo nazvat, s vámi dokáže dlouhé minuty hovořit o filmech, sportu nebo počasí. Může tak být vaším novým kamarádem.“

SUDOKU

STŘEDNĚ TĚŽKÉ

EXTRA TĚŽKÉ

2 5

9

3

9

8 8

3

1

6

9

4

5

6

6

5 3

3

3

9

74 STUDENTA Květen 2018

5

2

1

6

7 5

9

5 7

2

9

2

5

9

5

8 1

8

1

1

7

3 3

9

6

9

2 7

1

7

6

9

8

5

2

5

4

1 1

6

7

SM000148

kultovní MUZIKÁL

HUDBA/TEXTY/LIBRETO

ONDŘEJ G.

BRZOBOHATÝ V HLAVNÍ ROLI

VOJTĚCH

DYK

Dále hrají

K. Daňhelová, A. Fialová, I. Chýlková, J. Kretschmerová, J. Dulava, A. Háma, L. Janota, F. Rajmont, D. Ratajský, J. Sklenář, P. Vaněk

Hlavní mediální partner

Partneři Hudebního divadla Karlín

1987

2047 SM000106-3