Studenta 55 Duben

MAGAZÍN PORTÁLU WWW.STUDENTA.CZ 55. ČÍSLO / DUBEN 2017 / ZDARMA

ČESKÁ VĚDA:

JE SEXY?

MARPO

NA MAJÁLESU

Tomáš Dianiška a kol.

MICKEY MOUSE JE MRTVÝ

Divadelní trip o zlých snech Anna utekla z domova. Filip miluje fyziku a perník. Nikola je divná. A sny jsou bez hranic - něco jako EU. Kdo se chce stát na piko vteřinu středem vesmíru?

Kdo se bojí myší? Zapomeňte na pohádky, Mickey Mouse je totiž mrtvý. Surrealistická noční můra napsaná v horečce a místo spánku. Wau! I feel good tu ru tu ru tu ru tu. So good, so good...

DIVADLO POD PALMOVKOU Zenklova 34 Praha 8 - Libeň tel.: 283 011 127

DOPRAVNÍ DOSTUPNOST metro B (stanice Palmovka), tramvaj č. 1, 3, 8, 10, 14, 16, 25, autobus 109, 140, 185, 302

POKLADNA je otevřena v po – pá od 11 – 18 hodin a hodinu před představením.

autor Tomáš Dianiška vyhlášen divadelními kritiky Talentem roku 2016

WWW.PODPALMOVKOU.CZ WWW.PALMOFFKA.CZ

EDITORIAL

obsah TÉMA

12 Ženy a vědkyně. No vážně!

18 Skoro-kyborg Honza 22 Jak sexy je historie?

KARIÉRA

28 Ve velíně Temelína 34 Ve škole v tramvaji 36 Lépe chráněné osobní údaje

LIFESTYLE

42 Fyzička Anička 46 Na skok na Aljašce 50 S Marpem na Majáles

K

e všem vědcům na světě mám nevýslovný respekt. Nejen proto, že sama k vědě nemám vlohy – byť mě neskonale zajímá –, ale hlavně proto, kolik odhodlání, vytrvalosti a síly vůle musí každý vědec mít jen k tomu, aby vůbec vědcem byl. My se jim totiž možná už na škole smějeme – kdo z nás nikdy neslyšel nebo nevyprávěl vtipy o matfyzácích, že? – ale oni jsou v mnoha ohledech obdivuhodní.

A teď nemyslím vědomosti.

Kariéru ve vědě si lidi nevolí pro vysoké zisky, životní jistoty, pro slávu nebo pro to, že je sexy.

Kariéru ve vědě si lidi volí, protože jsou zvídaví, protože mají otázky, na které nejsou odpovědi, a oni jsou ochotní zasvětit celý život tomu, aby se je dozvěděli. Nemusejí být dobře placení ani uznávaní. Okolí nemusí chápat, co ani proč dělají, a dokud nepřijdou na něco přelomového, kolikrát po nich ani pes neštěkne. Ošklivě řečeno. Ale oni stejně bádají dál. A nemají to přitom vůbec jednoduché – nepracují od devíti do pěti pět dní v týdnu, ale prakticky nonstop, a když na čas vypadnou, nikde není psáno, že se znovu chytí. Kdo by o takovou kariéru stál, co?

editorial Možná lidé zvídaví, lidé šťouraví, lidé neúnavní.

Lidé, za které můžeme být neskonale rádi, protože jsou to právě oni, kdo lidstvo vede zase o krok dál. K nesmrtelnosti, k nevyčerpatelné energii, ke hvězdám. Vzpomeňte si na to, až se příště budete matfyzákovi posmívat, že je mezi holkami jak kopyto, a odpusťte mu, pokud se z vás zbytečně arogantně pokusí udělat blbce, protože i oni se těm hloupým stereotypům nějak bránit musí. Radši mu kupte pivo a zeptejte se ho, na čem zrovna pracuje.

Možná že tomu ani neporozumíte, ale možná se dozvíte něco fantastického. A možná dokonce získáte super kámoše a úplně nový pohled na věc.

Koneckonců, to je přesně to, díky čemu se jako lidstvo můžeme posouvat dál – rozšiřování obzorů. A nevím jak vy, ale já bych nás hrozně ráda viděla hodně daleko, nejlépe mezi hvězdami a na jiných planetách. Čím dřív, tím líp. A dožívat se aspoň tří set let, to by stačilo. :) Příjemné čtení všem,

PARTNEŘI STUDENTY: FACEBOOK.COM/STUDENTA.CZ TWITTER.COM/STUDENTACZ

Duben 2017 STUDENTA 3

ZE ZÁKULISÍ

PROČ VĚDA?

Hlavním tématem tohohle vydání Studenty je věda. Česká věda, věda světová, kariéra ve vědě a vědci a vědkyně.

Víte proč? Protože nás fascinují! Jak konkrétně, jsme se zeptali ve vlastních řadách. :)

Kristýna :

„Smekám před lidmi, kteří se zabývají vyvíjením nových léků a odhalováním příčin různých nemocí. Věnují tak svůj život záchraně životů mnoha lidí. Nemohu z toho velkého množství vybrat jediný objev, který považuji za nejzásadnější, protože všechny jsou pro mě důležité.

Ráda bych ale tenhle prostor využila k tomu, abych jim všem do posledního poděkovala a zároveň je i budoucí vědce povzbudila v další práci. Nemocí, na které ještě neexistuje lék, je totiž bohužel stále spousta...“

Mojmír :

„Zatímco ve společenských vědách jsem doma, ty přírodní jsem nikdy nechápal a jen nevěřícně obdivoval. I proto jsem si před pár dny zase zkoušel pustit přednášku o Einsteinovi a teorii relativity. Po deseti minutách čirého zoufalství jsem ji vypnul a zase na půl roku mám pokoj, než mě touha proniknout do neuchopitelných základů našeho světa opět navštíví. Na Einsteinovi a jeho přístupu obdivuju, jak dokáže něco tak (pro mě) nepochopitelně složitého vtěsnat do zdánlivě jednoduché poučky, kterou každý zná, a přesto nikdo vlastně nechápe. Prostě věda v nejlepší formě!“

Ella :

„Když jsem byla malá, tak mi táta před spaním vyprávěl o tom, jak v dětství choval v akvárku mravkolva, jako byl ten z Ferdy Mravence. Když jsem byla starší, chodili jsme na výpravy do přírody a já v rybníce pozorovala potápníky a jinou havěť. Ještě později jsem pak byla nadšená z knížek Richarda Feynmana. Žel, můj mozek doteď bojkotuje urputné snahy proniknout hlouběji do tajů fyziky nebo do pokročilé teorie her. Populárně-naučné články z nejrůznějších zdrojů ale stále doslova hltám a nepohrdnu ničím od paleontologie přes černé díry po techniku obohacování uranu. Fascinují mě obzory, ke kterým současná věda směřuje, a nové vědecko-technické obory, které vznikají.

Jedním dechem jsem přečetla třeba i životopis vizionáře Elona Muska, kterého si jednou vezmu.“

Radka :

„Nesmírně fandím všem, kdo vědou posunou lidstvo byť jen o malý krůček dopředu – protože pro mě je to naprosto cizí obor. Možná to bude i tím, že s vědou mám osobní zkušenosti maximálně v rámci výuky středoškolské fyziky a chemie – dál jsem šla spíše humanitním směrem. S radostí ale zhlédnu zajímavý dokument či si přečtu články, ale co mě fakt baví, je sitcom The Big Bang Theory. Ten má podle mého názoru skvělý vliv na popularizaci vědy, protože nejen že přitáhne mainstreamového diváka, ale pro mnohé to je ten první krok ke zjišťování více faktů.“

MÁTE ZAJÍMAVOU ZKUŠENOST S VĚDOU? Podělte se o ni s námi na Facebooku Studenta.cz nebo na Instagramu, kde jsme jako @studentacz.

ČESKÁ VĚDA:

JE SEXY? JE IN? Kam se po škole vydají ekonomové nebo technici, to tak nějak víme.

Jak jsou na tom ale mladí čeští vědci? Bez vědy bychom se jako lidstvo přece moc daleko nedostali, vědu potřebujeme. Co všechno se v rámci ní dá studovat? Víme o tom vůbec? A co českou vědu ohrožuje? Podívali jsme se tomu na zoubek.

Text: Ella Mahdalová

Před 13,7 miliardami let

NA ZAČÁTKU BYLO NIC, RESP. NĚCO, O ČEM POŘÁD JEŠTĚ MOC NEVÍME...

Objevilo se všechno.

Velký třesk. Čas, prostor, horko a tak.

Před 4,6 miliardami let

Vznikla Země. Pořád horko.

6 STUDENTA Duben 2017

Před 3,8 miliardami let

První stopy života. Našli je v Grónsku.

Před 66 miliony let

Přestali se objevovat dinosauři…

TÉMA

G

eografie, geologie, zoologie, biologie, chemie a biochemie, matematika, fyzika a astrofyzika, farmacie, mikrobiologie, ekologie, antropologie, paleontologie, fyziologie a… pokud jste dočetli až sem, seznámili jste se zhruba s polovinou oborů, které se dají na devíti českých přírodovědeckých fakultách studovat. Před několika lety se v žebříčku přírodovědeckých fakult umístila nejlépe z těch našich Biologická fakulta Jihočeské univerzity.

ŘEKNI, KDE TY ŽENY JSOU?

Co českou (a nejen tu) vědu také dost trápí, je malý počet žen, které se jí věnují. V brožurkách lákajících na kariéru ve výzkumu se sice ženy v bílých pláštích a s pipetou v ruce hezky vyjímají, ale realita je jiná. V roce 2012 pracovalo ve výzkumu jen něco málo přes 27 procent žen, což bylo nejméně od roku 2001. V té době se ve vědeckých kruzích navíc řešil skandál kolem Grantové agentury České republiky, která diskriminovala při přiznávaní peněz na výzkum právě ženy-vědkyně.

Dobrou zprávou je, že se situace snad přece jenom trochu obrací k lepšímu. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy aktuálně studuje více studentek než studentů, a to o celých 1107.

Proč ale do vědeckých vod obecně míří tak málo žen? Stejně jako třeba u ajťaček všechno obvykle začíná už na střední škole. Holky přece nemá bavit fyzika a chemie. Systém je mocný a často na naprostou demotivaci stačí.

Bohužel. A pak tu máme možnost mít rodinu a takové ty ženské věci. Známe to. Nic ale není ztraceno – nadějným českým vědkyním věnujeme článek o pár stránek dál a vážně to stojí za přečtení (a není to jen nestydaté self-promo autorky, čestně :) ).

OD RUCHADLA PO ČOČKY

Otázka za sto bodů – víte, co je to ruchadlo? Ne bratranci Veverkové, ale co to ruchadlo doopravdy je a k čemu slouží. Hm? Chvilka napětí…

Jde v podstatě o vylepšený pluh, který zemědělcům v první polovině 19. století dost usnadnil život. A je to – jak pravděpodobně víte spíš, než k čemu to slouží – náš, český vynález. Češi k vývoji světa svými vynálezy přispěli vícekrát, třeba lodním šroubem, sladkou kostkou cukru, tramvají a elektrickou lampou, anebo kontaktními čočkami a silonem. Čeští vědci objevili i krevní skupiny nebo trhavinu semtex.

Češi přispěli lodním šroubem, kostkou cukru, silonem, semtexem, tramvají atd. A objevili i krevní skupiny V současnosti je pak česká věda uznávaná hlavně kvůli výzkumu léků. Vědcům se daří bojovat s rakovinou a například tým profesora Antonína Holého se zasloužil o lék, který v raných fázích úspěšně potlačuje virus HIV.

RAKOVINA ČESKÉ VĚDY

Naše věda má ale i temnější stránky. Jaké třeba? Tak si vezměme třeba ten relativně nedávný skandál. A začněme nevinně – kdo

by neznal časopisy jako Science či Nature.

Publikovat v nich je pro vědce otázkou prestiže a cti. Na světě ale existuje několik tisícovek vědeckých časopisů, ve kterých mohou vědci ze všech možných oborů publikovat svoje objevy a studie. No a na ty si jednou posvítil známý americký list The Washington Post a u nás pak web Technet.cz i výzkumníci z Univerzity Karlovy a všichni zjistili docela zajímavý jev – některé z časopisů, které se navenek tvářily jako vědecké, ve skutečnosti jen inkasovaly peníze za zveřejnění textů a o obsahovou stránku článků se nestaraly.

Dostaly proto přezdívku „predátorské časopisy“ a i naši vědci a pedagogové, kteří do nich přispívali, by byli po tomhle odhalení o dost raději, kdyby je byli nikdy neobjevili.

V prostředí, kde téměř všechno od prestiže až po výši grantů závisí právě na počtu publikací ve vědeckých žurnálech, jsou podvodné časopisy výnosný business. Za publikaci jednoho článku si účtují v průměru 180 dolarů.

V boji proti podvodným akademickým žurnálům se hodně angažuje třeba Kolumbijská univerzita. Odhaduje, že v roce 2014 mohlo světlo světa spatřit asi 420 tisíc podvodných pseudovědeckých článků. The Washington Post poté upozornil na další rozměr podvodů – vědci si sami píší recenze na svoje texty a vydávají se přitom za renomované kolegy.

A to je ještě o něco vyšší level podvodů.

Abychom ale nekončili pesimisticky. Česká věda má před sebou obrovskou budoucnost.

Odrazila se ode dna, kdy se o ni nezajímalo moc mladých lidí, a v současné době raketově letí vzhůru. Čeští vědci sklízejí úspěchy své práce, patří mezi světovou špičku a máme u nás i spoustu perspektivní mládeže. Takže verdikt je ano – věda je zase sexy. A je rozhodně in.

10 000 př. n. l.

Nebojíme se vody, ale plavat neumíme. Stavíme první loďky.

Před 500 000 lety

Člověk v Evropě vynalezl rozdělávání ohně. V Africe už o hodně hodně dřív.

25 000 př. n. l.

Lidstvo se začíná oblékat do kůží, listí a tak.

8000 př. n. l.

Sázíme plevel a doufáme, že z něj upečeme chleba.

A docela to jde.

4000 př. n. l.

Sumerové objevili kolo, za dalších 600 let se objevil vymakaný hrnčířský kruh.

Duben 2017 STUDENTA 7

TÉMA

PROFESIONÁLNÍ BÁDÁNÍ ANEB

JAK NA KARIÉRU VE VĚDĚ?

Rozhodnete se studovat přírodní vědy. Studium na vysoké úspěšně zvládnete a získáte diplom. Gratulujeme! Jenomže co teď? Kam míří studenti přírodovědných škol za kariérou? A jak na to jdou?

Text: Ella Mahdalová

V

šechno vlastně začíná už na střední škole.

Největší hodinovou dotaci z vyučovaných přírodních věd má totiž biologie a chemie, a logicky se tedy na tyto obory na přírodovědecké fakulty vysokých škol hlásí i největší počet zájemců. „Prakticky u všech oborů ale zájem převyšuje nabídku,“ přináší dobrou zprávu pro budoucnost české vědy Michal Andrle z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Pokud chce tedy člověk udělat ve vědě kariéru, nejspíš mu nezbude nic jiného než pokračovat na doktorském stupni studia. A to už je jiná muzika. Jenomže – za doktoráty nebo postdoktorskými stážemi spojenými s vlastním výzkumem odchází docela výrazná část studentů do zahraničí. „Studium a vědecká zkušenost v zahraničí jsou pro další vývoj české vědy zcela klíčové, a proto velmi žádoucí. Stejně důležité však je, aby se mohli po nějaké době vrátit zpět a přivést nabyté know-how do naší vědy,“ říká k tomu Michal Andrle. Jenomže ne všichni se vrátí.

KLÍČEM JE KVALITNÍ VÝZKUM

Uplatnění absolventů je oborově specifické.

U oborů, jako je zmíněná chemie či biologie, ho nalézá velká část absolventů přímo ve vědeckých ústavech, ať už na univerzitách, v Akademii věd, či v soukromém sektoru.

V Česku máme několik firem, které se zabývají propojením vědy a byznysu. Například společnost Contipro z Dolní Dobrouče, která ve svých laboratořích vyrábí kyselinu hyaluronovou, je ve svém oboru celosvětově známá a uznávaná. V oblasti ochrany životního prostředí a biotechnologií se zase o inovace hodně zasazuje společnost Dekonta.

Přesto absolventi přírodovědeckých fakult často míří do státního sektoru, například do nového vědeckého pracoviště ve Vestci u Prahy, kde probíhá ve spolupráci UK a Akademie věd ČR špičkový biomedicínský výzkum.

KOLIK SI VĚDEC VYDĚLÁ?

Nástupní platy se příliš neliší od nástupních platů v jiných státních institucích – díky financím z grantové podpory si však mohou mladí vědci platově polepšit. Podmínkou je ovšem kvalitní výzkum, který bude grantem podpořen.

Mimochodem, práce vědce se ani moc neliší od práce jiné. Všude je jen spousta pekelně drahých přístrojů, chodíte v bílém plášti a… možná zachraňujete svět. Pokud se vědec dostane do fáze vlastního výzkumu, pravděpodobně dělá něco, co celý život dělat chtěl. A co může být lepšího pro kohokoli z nás?

+ — — —+ + +— — — +— + + — +

4241 př. n. l.

Lidstvo se naučilo psát. Teda, jenom někdo a vědci se doteď hádají kdo.

4241 př. n. l.

Egypťané sestavili první kalendář.

Odtud můžeme datovat vznik harmonogramu roku a letního a zimního zkouškovýho.

8 STUDENTA Duben 2017

1700 př. n. l.

A, B, C, D. Nebo tak nějak.

Semitské národy ve Středomoří vynalezly abecedu.

600 př. n. l.

Thalés z Milétu vynalezl statickou elektřinu. Takový to, když se kousky polystyrénu lepí na vaši kočku.

7–4 př. n. l.

V Betlémě se objevil Ježíš.

0

0

Tehdy to ale ještě neuměli napsat, protože nulu zatím ještě nikdo neobjevil. A taky nevěděli, co je za rok.

0

30–33 n. l.

Pilát Pontský objevil, co se stane, když Ježíše nechá přitlouct na kříž.

105

V Číně vyrobili papír.

Od okna A, B.

600

Na Blízkém východě objevili větrné mlýny. Ten Španěl se objevil až o dost později.

200

Indiáni ve střední Americe objevují nulu. Ale není, kdo by ji od nich opsal.

Duben 2017 STUDENTA 9

VĚDCI A „VĚDCI“ Dá se v našich podmínkách vůbec udělat kariéra ve vědě? Jsou všichni vědci opravdoví? A mají mladí lidé o vědu zájem? Na stav české vědy jsme se ptali profesora Petra Kulhánka, který svůj život zasvětil matematice a astrofyzice.

Text: Nela Vejvodová

1493

Jihoameričtí indiáni objevují neštovice a spalničky. Konkvistadoři recipročně objevují syfilis.

800

Bum, prásk. V Číně objevili střelný prach a ohňostroje.

10 STUDENTA Duben 2017

1100

Evropani okoukali nulu od Arabů a od té doby můžeme dostat za otázku nula bodů.

0

1448

Knihtisk. Bylo to docela tajemství. Ale tisknout se dala prakticky stejně jenom bible.

1492

Kryštof Kolumbus objevil Ameriku.

Doslova i přeneseně. A když to teda srovnáme s tím výletem na Kokořín…

TÉMA

J

ak na tom je česká věda? Máme dostatek vědců?

Vědců máme na rozdávání. Ale se zhodnocením, jak na tom česká věda je, je to složitější. Věda se v posledních letech stala obchodem, a to docela výnosným obchodem, který, pokud dodržujete určitá pravidla, přináší velké peníze. Proto se ve vědě kumuluje značné množství jedinců, kteří si říkají vědci a kterých je mnohem více, než bylo kdykoli v minulosti.

V populaci je vždy určité procento zvídavých lidí, kteří mají přirozenou touhu objevovat nepoznané a jsou přitahováni nevyřešenými tajemstvími. Toto procento je po dlouhou dobu zhruba konstantní a je dáno Gaussovou křivkou. Právě tito „opravdoví“ vědci jsou hybným motorem pokroku a skutečnými tahouny české vědy. Nechrlí sice co týden nekvalitní článek, jako by byli zasaženi tasemnicí, ale dělají skutečný a kvalitní výzkum bez ohledu na vnější tlaky.

Ten, kdo se přizpůsobí současnému systému, může snadno dělat nekvalitní vědu, aniž by toho příliš uměl, a být i velmi bohatý. Tento společenský marasmus ale zasáhl stejnou měrou nejenom vědu, ale i ostatní odvětví naší civilizace, takže nám postupně začíná připadat normální, že o věcech rozhodují intelektuálně poněkud retardovaní jedinci.

Máme dostatek mladých vědců?

Mladých lidí je v naší společnosti stejně, jako bylo před deseti lety i před stoletím. A procento těch, kteří jsou schopní vědu dělat, se také příliš nemění. Na počátku 21. století se objevil výrazný odliv zájmu o přírodní vědy, většina mladých byla fascinována výpočetní technikou a IT. Nárůst zájmu o tyto obory byl obrovský a je dodnes. Většinou odborníci

s vysokoškolským vzděláním z informatiky končí v lepším případě jako softwaroví vývojáři v bankách, v horším jako odborníci na webové stránky a v nejhorším jako prodavači počítačů. Nicméně v posledních letech zájem o přírodní vědy opět prudce stoupá a minimum máme pravděpodobně za sebou.

Láká studenty astrofyzika a teoretická fyzika?

Teoretická fyzika, astrofyzika a další obory bádající nad podstatou věcí přitahují velké množství mladých lidí. Většina z nich si ale studium těchto oborů představuje jako Hurvínek válku a jen malé procento je při studiu úspěšných. Studovat teoretické obory není totiž procházka růžovým sadem, ale obrovská dřina. Abyste byli úspěšní, nestačí nadání, ale po každé přednášce si prostě musíte sednout a celou ji nastudovat, jinak už příští hodinu nebudete vědět, o čem pedagog hovoří. Student teoretické fyziky musí počítat s tím, že bude denně trávit několik hodin studiem, jinak nemá u zkoušek žádnou šanci.

V porovnání s jinými obory, kde se postačí na předmět podívat několik dní před zkouškou, je v našem oboru takový postup naprosto nemožný.

S vědou se mladí setkávají už na základních, potažmo středních školách. Jaká je podle vás tamní úroveň výuky matematiky a fyziky?

Jsou základní i střední školy, které připravují žáky a studenty kvalitně i v dnešní uspěchané době, a jsou školy, kde je výsledek výuky žalostný. Bohužel těch druhých přibývá. Na mnoha školách i fakultách se setkáváme se zvláštní formou divadla: pedagog předstírá, že vyučuje, a student předstírá, že studuje.

Pokud se dnes podíváme na platy učitelů od

základních po vysoké školy, nemůžeme se divit, že školství je tam, kde je. Za tyhle peníze učí mnohdy lidé, o jejichž kvalifikaci by se dalo hluboce pochybovat.

Dá se ve vědě udělat kariéra?

Jednoznačně dá. Jak ta negativní, tak ta pozitivní. Za negativní považuji tu, že si na vědce budete hrát. Budete plnit příslušné „čárky“, chrlit jeden nesmyslný článek za druhým, spřátelené pracoviště ho bude citovat a vy na oplátku budete citovat podobně nekvalitní hrůzy z jejich dílny. Budete mít skvělý plat, účastnit se konferenční turistiky a nakonec sami uvěříte, že právě tohle je ta věda a vy jste těmi nejskvělejšími vědci ve vesmíru. Založíte rodinu a povedete vcelku slušný, i když z mého pohledu poněkud zbytečný život.

Pak je druhá cesta. Být opravdu dobří, publikovat jen tehdy, když to za to stojí a máte světu co sdělit, a to jen v časopisech, které čtou odborníci z vašeho zaměření. Ne vždy budete plnit tabulky mocných, ale i přesto se o vašem výzkumu dříve nebo později dozvědí ti, kteří ho opravdu dělají. Můžete se třeba stát členem mezinárodního týmu na nějakém špičkovém mezinárodním pracovišti, objevovat dosud neobjevené a mít radost ze skutečného poznávání přírody. Doufám, že alespoň někteří z vás si zvolí tuto druhou cestu.

1576

1498

U Přerova objevili první mamutí kost. Mamutí kost sama se tam objevila už o dost dříve.

Objevil se první kartáček na zuby.

V Číně. Z prasete a bambusu.

Nic moc, teda.

1500

V Anglii objevili tužky. Nebo spíš grafitové náplně dřívek. Od té doby je na testy můžete zapomínat.

Prof. RNDr. PETR KULHÁNEK, CSc. Teoretický fyzik, popularizátor astrofyziky a astronomie Přednáší na ČVUT a UP Zakladatel sdružení Aldebaran pro oblasti procesní bezpečnosti a auditu (ISO27001, ZoKB, GDPR a NIS).

TÉMA

VĚDA NĚŽNÁ, VĚDA MÁ Za mnohými vědeckými objevy historie i současnosti stojí ženy. Žena objevila nové chemické prvky, žena dostala lidstvo na Měsíc.

Přesto něžné pohlaví dodnes čelí řadě překážek, když chce ve vědě prorazit. Také proto si mnoho žen tuto kariéru nevolí. Pokud ji ale zvolí, stojí to většinou za to.

Text: Ella Mahdalová

Z

ačneme trochu zeširoka. V polovině března pobláznil internet rozhovor reportéra BBC s odborníkem na mezinárodní vztahy a Jižní Koreu, profesorem Robertem Kellym.

Vzpomínáte? Během televizního interview přes Skype mu do pracovny nejprve naprosto epicky vešla jeho čtyřletá dcerka Marion, poté do pokoje v chodítku vjel i jeho osmiměsíční syn James. A následně do pracovny tryskem vbíhá jeho manželka Jung-a Kim a děti bleskově odvádí.

Internet tehdy ukázal svoji sílu. Bohužel i trochu nešťastně. Drtivá většina on-line národa měla profesorovu manželku za… chůvu. Trvalo pár dnů, než se celá věc vyjasnila. Ozvalo se i pár dalších žen, například britská profesorka japonského původu nebo novinářka žijící v Londýně, ale pocházející z Indie. Jejich zkušenosti byly prakticky totožné – lidé se jich běžně ptají, zda pracují s dětmi nebo jako uklízečky.

Vážně lidi na první dobrou, když se mluví o zaměstnaných ženách, napadne tohle? Jak pak mají ženy prorazit v tak soutěživých oborech, jakými ty vědní bezesporu jsou? Na vrchol se tak dostane jen málokdo. Jak je možné, že si teprve 25. března

1596

2017 můžeme přečíst zprávu, že na studium neurochirurgie na americké Johns Hopkins School of Medicine se dostala první černoška v historii?

A mimochodem, víte, že Nobelovu cenu za přínos různým oborům získalo v historii jen 41 žen?

První černoška se na neurochirurgii na Johns Hopkins School of Medicine dostala teprve 25. března 2017 Faktem také je, že ženy, stejně jako v jiných oborech, musí často volit mezi kariérou a mateřstvím.

Ve vědě je to možná o to zásadnější volba. Do kanceláře se žena vrátí poměrně bez obtíží – vystoupit

Světlo světa spatřil splachovací záchod. Přesněji řečeno dva. Jenom dva.

1582

Objevilo se 11 nových dnů. České země přešly na Gregoriánský kalendář.

12 STUDENTA Duben 2017

1614

Objevily se logaritmy.

Co na to říct…?

1687

Isaacu Newtonovi spadlo na hlavu jablko a objevuje se gravitace. Jak to do té doby dělali, že neodlítli?

1783

Horkovzdušný balon bratří Montgolfierů se vznáší nad Francií.

1827

1860

První moderní fotografie. Jen kdyby Joseph Niépce věděl, kam až to povede…

1800

Alessandro Volta sestavil první baterii.

1814

Lokomotiva na páru už se řítí!

Lidstvo objevilo hasičáky. Zázrak, že za tu dobu nevyhořela celá planeta.

1858

Charles Darwin publikoval teorii evoluce.

Věřící s ní mají problém dodnes.

Duben 2017 STUDENTA 13

TÉMA a zase nastoupit do rozjetého výzkumu ale není vůbec jednoduché.

OBECNĚ KONKRÉTNÍ PŘEDSUDKY

Být špičkovým vědcem není jen tak. Vydobýt si svoje místo ve vědě taky. A teď si vezměte, že jste žena, o které si spousta lidí myslí, že jí přece matematika a fyzika nemůžou zákonitě jít, a navíc ji ještě bavit! Jasně že holky se do technických předmětů a oborů moc nehrnou, ale když se jim samy chtějí věnovat, mají to pekelně složité.

Je pravda, že technické a přírodovědné vysokoškolské obory jsou za holky rády. Snaží se je všemožně podporovat a motivovat – a nedělají to (naštěstí) jen kvůli aktuálně tolik módní diverzitě. I ve vědě totiž platí, že je občas dobré podívat se na problém jinou optikou. Optikou „s prsama“! :) Je nicméně zajímavé, že když se zeptáte konkrétních vědkyň, odpovědi, že se setkaly

s předsudky a bránilo jim to v kariéře, se většinou jen tak nedočkáte. Je to docela paradoxní situace – diskriminace ve vědě na základě pohlaví existuje, ale tak nějak na obecné úrovni. Česká grantová agentura totiž třeba prokazatelně diskriminovala ženy-vědkyně při přidělování grantů a počet oceněných žen-vědkyň je třeba ve velkém nepoměru k jejich mužským kolegům.

Pokud se vědkyně nemusí vypořádávat s bigotními předsudky, proč existuje něco jako „Test Ann Finkbeinerové“? Jde v podstatě o jeden z nástrojů novinářů, který jim má pomoci psát vyváženě o ženách ve vědě nebo technických oborech tak, aby byl text objektivní a nezavdal důvod ke vzniku předsudků.

Uznáváme, že to trochu moc zavání přílišnou genderovou korektností, některé body jsou až moc přehnané (co je špatného na tom, být v něčem první?) a že v našich podmínkách je test kvůli přechylování prakticky

TEST ANN FINKBEINEROVÉ Test v roce 2013 sestavila novinářka Christine Aschwandenová a pojmenovala ho po své kolegyni Ann Finkbeinerové, která dala dohromady brilantní článek o úspěšné astronomce z UCLA. Cílem každého podobného textu by mělo být jeho sdělení, ne uvažování nad genderovou otázkou. Při psaní článků je podle Aschwandenové

třeba držet se sedmi zásad. A to nikdy nepsat: Je to žena.

Její manžel pracuje…

Vychovává děti / Vyzvedává děti.

Stará se o své podřízené.

Překonala očekávání, když se prosadila ve svém oboru.

Je vzorem pro ostatní ženy.

Je první ženou, která…

nepoužitelný, přesto některé body smysl určitě dávají. Protože vždycky se odněkud zjeví blbec, který se bude podivovat nad tím, že vědkyně nejsou v kuchyni, že… Haha.

NECHME JE MLUVIT!

Přes všechno výše vyjmenované ale není snadné sehnat vědkyni, která by cítila, že vůči ní mají lidé, a to hlavně kolegové, předsudky.

A abychom se ale stále nepohybovali jenom v abstraktní rovině: oslovili jsme dvě mladé a úspěšné české vědkyně a zeptali se jich, zda někdy ve své kariéře musely překonávat překážky plynoucí z toho, že jsou ženy. „Nechci říkat, že je všechno vždycky v pořádku, ale vyloženě s předsudky typu ‚Holka a vědkyně?‘ jsem se naštěstí nesetkala. A jak se dá s předsudky bojovat? Vlastně těžko říct… Možná by pomohlo, kdyby instituce oficiálně jednoznačně definovaly, co je přijatelné a co už přijatelné není, a jasně o tom informovaly zaměstnance. V případě obecné veřejnosti se asi dá udělat jediné, a to držet se od lidí s podobnými názory dál, protože pokud si tohle někdo myslí, tak není pravděpodobné, že by se to dalo nějak jednoduše změnit. Nemluvě o tom, že je dost otázka, jak by vám takový člověk mohl případně obohatit život – nic moc mě nenapadá…“ napsala nám třeba bioložka a genetička Helena Fulková z Japonska, kde v současnosti vede svůj výzkum.

Na otázky odpovídala i forenzní genetička Halina Šimková: „S předsudky typu ‚Holka a vědkyně?‘ jsem se nesetkala nikdy, opravdu!

Naopak jsem odmalička cítila doma i v okolí podporu a pochopení, takže jít studovat biologii a dělat vědu mi přišlo jako ta nejpřirozenější věc na světě. A světe div se, s předsudky vůči ženám jsem se moc nesetkala ani u policie, do jejíhož Kriminalistického ústavu jsem nastoupila ještě

1886

Josephine Cochranová vymýšlí myčku. Určitě ví proč.

1876

Alexander Graham Bell si patentoval telefon. A jen kdyby i on věděl, kam až to povede...

14 STUDENTA Duben 2017

1879

Edison vynalezl žárovku.

Pane Cimrmane, teď tu byl!

1879

Na světě se poprvé objevuje Albert Einstein. No a pak už to znáte.

1885

Po silnicích se prohánějí první auta s benzinovým motorem.

IKONY Z PLASTU

za studií jako stážistka. Pokud se něco málo vyskytlo, byly to spíš hloupé poznámky z úst pár jednotlivců, které stačilo vtipně a s nadhledem odpálkovat. Určitě mne nikdo nikdy nijak nepoškodil ani neznevýhodnil jen proto, že jsem žena. A ani bych se nedala!“

Česká grantová agentura při udělování grantů ženy prokazatelně diskriminovala A jak se podle ní dá proti případným předsudkům bojovat? „Nemyslím, že bojovat je úplně ten správný přístup, mnohem lepší je budovat. Jak člověk vnímá sám sebe, tak ho bude vnímat okolí. Pokud žena ví, co chce, jde si za tím, buduje si zdravé sebevědomí, umí se radovat z věcí, které dělá, umí sama sebe pochválit, když se jí něco podaří, a naopak – nebojí se přiznat chybu, pak to všechno z ní vyzařuje a předsudky nemají šanci – lidi totiž obvykle ani nenapadne k nim sáhnout. Většiny nespravedlností se vůči sobě dopouštíme sami, ale někdy je nesnadné najít odvahu si to přiznat,“ myslí si Halina Šimková.

I když se občas najde nějaký ten blbec a grantová agentura se nechová ke všem fér a i když to s těmi předsudky (naštěstí) není tak horké, jak by se mohlo zdát, pár háčků ještě ta „něžná věda“ má. Prorazit ten pověstný skleněný strop totiž není jednoduché především z jednoho důvodu – holky to nenapadne. Nenapadne je, že by jim „jaderka“ za přihlášku utrhala ruce, nenapadne to často ani jejich okolí.

Udělat alespoň malou prasklinu do toho skleněného stropu se proto rozhodla třeba dánská společnost LEGO. Každý rok totiž vybírá ze záplavy nápadů od fanoušků dva až tři, které ve veřejném hlasování získají nejvíce podpory, a pak je i doopravdy vyrobí. A hádejte co – jedním z loňských vítězů byla i sada pěti figurek vědkyň z NASA. Ikonické plastové figurky se tak proměnily v Margaret Hamiltonovou, kterou určitě znáte z neméně ikonické černobílé fotky, na které stojí vedle svých počítačových kódů, kterými dostala lidstvo na Měsíc.

V sadě je dále také Katherine Johnsonová, matematička, která se zásadně podílela na projektech Apollo a Mercury, Sally Rideová, astronautka a fyzička, která se jako první žena v roce 1983 podívala do vesmíru, Nancy Grace Romanová, přezdívaná Matka Hubbleova teleskopu a jedna z prvních ředitelek v NASA a nakonec Mae Jemisonová, astronautka a fyzička a první Afroameričanka ve vesmíru.

Sada figurek se ještě nezačala prodávat, fanoušci ji už ale nadšeně vyhlížejí.

A my taky!

NEURON STORIES: JEDINÝ PODCAST, KTERÝ VÁS VTÁHNE DO SVĚTA VĚDY Že je věda moc komplikovaná a moc vědecká? Ne pokaždé! Třeba takové Neuron Stories srozumitelně ukazují výsledky vybraných výzkumů, které finančně podpořil Nadační fond Neuron na podporu vědy.

Podpora jeho mecenášů totiž nemizí nikde v černých dírách, ocenění vědci a vědkyně ji místo toho plně využívají na špičkový výzkum s konkrétními výsledky. A protože se při snaze porozumět těm všem číslům, grafům a cizím slovům můžete občas cítit frustrovaně, Neuron vám je servíruje hezky srozumitelně ve formě audio podcastů nebo videí.

POSLOUCHEJTE, ČEŠTÍ VĚDCI VYPRÁVĚJÍ Mluvené slovo je hudbou budoucnosti, nalaďte tak audio podcasty a přihlaste se k odběru.

Zaposlouchat se do příběhů českých vědců můžete na kanálu Neuron Stories na SoundCloud nebo iTunes. Každý měsíc pak přibývá jeden příběh, vy se tak nepřímo můžete s talentovanými českými vědci setkávat kdykoli a kdekoli – třeba při jízdě tramvají, na procházce nebo cestou do školy.

NAHLÉDNĚTE DO FASCINUJÍCÍHO SVĚTA VĚDY Vybrané výzkumy Neuron přibližuje i formou videa.

Jak si představujete zabijáka rezistentních bakterií nebo funkční důchodový systém? Jste jen jedno kliknutí od odpovědi.

Podívejte na bit.ly/NeuronStories

1895

Wilhelm Röntgen objevuje paprsky X. Což je teda mnohem víc superhrdinský název, než „rentgen“.

1890

Bratři Lumiérové rozjíždějí podnikání ve filmovém průmyslu a otevírají první kino.

1890

I. P. Pavlov poněkud uslintaným způsobem objevuje podmíněné reflexy.

1900

Konečně eskalátory. Kdo se má furt namáhat na schodech, no ne?

1901

Objevil se první elektrický vysavač. Taky se při vysávání snažíte naladit na jeho hučení?

Duben 2017 STUDENTA 15

TÉMA

MLADÉ, KRÁSNÉ, CHYTRÉ A ÚSPĚŠNÉ Rádi bychom vám na závěr našeho zamyšlení představili tři šikovné holky, které se ničeho nebály a rozvířily vody české i světové vědy.

PharmDr. ZUZANA HOLUBCOVÁ, Ph.D. Mgr. HELENA FULKOVÁ, Ph.D.

Mgr. HALINA ŠIMKOVÁ

• V roce 2016 získala cenu Neuron pro mladé vědce.

• Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor vývojová biologie.

• První česká badatelka, které se podařilo naklonovat laboratorní myši. Svedou to jenom ve čtyřech laboratořích na světě, ve dvou ve Spojených státech a ve dvou v Japonsku. Úspěch se Heleně Fulkové podařil při stáži na Tokijské univerzitě. A teď pozor – myši se jí podařilo naklonovat na první pokus! Narodilo se šest mláďat.

• V roce 2016 získala cenu Neuron Prima Zoom za nejlepší populárně-vědecké video.

• Vystudovala umělecký design a taky Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, protože jí chyběla biologie, která ji bavila od dětství.

• Dlouhou dobu pracovala pro Kriminalistický ústav, přednáší na třech vysokých školách.

• V roce 2005 pracovala jako expertka v centru Interpolu pro identifikaci obětí tsunami na thajském ostrově Phúket.

„Při klonování je nejdůležitější mikromanipulace.

Rozhoduje jemná motorika, schopnost vidět drobné detaily, kterou člověk získá pozorováním mnoha a mnoha vajíček. A pro zvládnutí takového ‚špeku‘, jako je klonování myší, je nutné taky určité nadání.“

1903

1903

„Z analýz chování pachatelů prý vyplývá, že nemalá část z nich – aniž by si to uvědomovali – dělá kroky ke svému dopadení. Psychologové v tom našli princip dětské hry na schovávanou. Aby hra mohla být hrou, musí být schovaný nakonec nalezen, jinak to ztrácí smysl. A tohle máme zakódované v podvědomí. Čím je to složitější a víc vygradované, tím je to lepší.“

Dřevo, látka, dráty. Na světě Marie Curie-Sklodowská získala jako první žena v historii titul doktora je první motorové letadlo. fyziky a taky Nobelovu cenu, za které Rozjíždí se po kolejích. doslova zaplatila životem.

16 STUDENTA Duben 2017

1905

První motorová pila. Ne, neobjevila se v Texasu.

• V roce 2016 získala Neuron Impuls, čili jeden milion na další výzkum.

• Vystudovala Lékařskou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně.

• Zabývá se reprodukční medicínou, jako první na celém světě zachytila pomocí speciálního mikroskopu, co se děje v lidském vajíčku před oplozením. Vajíčka ale nemají ráda, když se na ně někdo dívá, a proto byly začátky jejího úspěchu dost trnité.

• Zuzanu Holubcovou zajímalo, proč mají lidská vajíčka často špatný počet chromozomů, což se obecně vědělo, ale příčina zůstávala skrytá. „Vstup spermie je pro vajíčko klíčový moment.

Díky informacím z mého výzkumu lze přesněji určit, jestli je vajíčko připravené k oplození. Pro základní vědu je významné první zobrazení vývoje živých lidských vajíček a objev značných rozdílů ve srovnání s myšími vajíčky. To se moc nečekalo.“

1908

Ford Model T. První cenově dostupné auto na světě pro široké masy.

1910

Poprvé se přenáší rádiem, a to z Metropolitní opery v New Yorku.

Otevíráme školy studentům

„Studuj tam, kde tě to bude bavit.“

www.facult.cz

TÉMA

JSEM KYBORG

ALE JEN MALIČKO

K takovému sebehodnocení nakonec dospěl první očipovaný Čech, transhumanista Jan Hubík. Implantaci čipu totiž nepovažuje za žádnou velkou modifikaci, která by jeho tělo nějak vylepšovala. Zatím. Jeho snem ovšem je dožít se nesmrtelnosti – a někde se začít musí.

Text: Eva Samšuková, foto: Jindra Kodíček

S

ouvisejí podle tebe čipy pod kůží s budoucností lidstva a technologií obecně?

O tom vlastně je celé hnutí takzvaného biohackingu nebo transhumanismu. Obě slova pojmenovávají vylepšování vlastního těla. Přidávání vlastností, odstraňování nedostatků nebo limitů se liší od medicíny, která problémy jen léčí. V zásadě jsme asi všichni se svým tělem v pohodě, ale shodneme se, že by třeba mohlo být rychlejší nebo déle vydržet.

Hodně se pracuje na dosažení dlouhověkosti nebo nesmrtelnosti. Testují se třeba smyslová rozšíření, kdy by člověk měl možnost poznat světové strany, souvisí s tím také genetické inženýrství. Jediným limitem jsou vlastně technologie.

Ty sám bys chtěl být nesmrtelný?

Určitě ano. Ne že bych cítil potřebu žít nekonečně dlouho, ale proto, že mě neuvěřitelně baví sledovat okolní svět, co se děje, kam se lidstvo vyvíjí. A já bych toho chtěl být svědkem, chtěl bych mít tu možnost to dlouhodobě

pozorovat. Když řeknu, že bych chtěl být nesmrtelný, tak to neznamená, že bych chtěl žít neomezeně dlouho. Ono je vysoce pravděpodobné, že za nějakou dobu bych dál žít nechtěl.

Je to o tom mít tu možnost volby. Smrt už nebude nevyhnutelná, ale dobrovolná.

Takže souhlasíš i s eutanazií?

To rozhodně. Myslím si, že člověk by měl mít právo o sobě rozhodovat v neomezené míře, takže by měl mít i možnost se rozhodnout, že už nechce dál žít.

Myslíš, že nesmrtelnost je reálně technologicky dosažitelná?

Asi jo. Ne teď.

Takže ty se jí nedožiješ?

Těžko říct. Technický vývoj se akceleruje, jde dopředu exponenciálně, pořád zrychluje a zrychluje. A ačkoliv jsme ještě daleko od nesmrtelnosti, tak díky téhle akceleraci se k ní dostaneme rychleji, než si dokáže člověk představit. Jsem proto tak trochu optimista

1928

Omylem byl objeven penicilin.

Historie se ale neptá, takže všechno dobrý.

1911

Odteď se můžete s kolegy v kanceláři hádat nad správnou teplotou. A mít v létě angínu.

18 STUDENTA Duben 2017

1920

Od tohoto momentu se můžete místo učení koukat na stupidní reality show ze soudních síní. Snad to paní navrhovatelka vyhraje.

1921

Český zářez. Bratři Čapkovi vymýšlejí robota. To slovo jakože.

1925

Objevuje se Věstonická venuše.

Nakřáplá, macatá, ale naše.

VŠE O CIPECH • v ČR má čip 30 lidí • nový čip bez poštovného a implantace stojí 100 dolarů • jehla, která se používá při implantaci, je velká jako ta na odběr krevní plazmy • čip se umisťuje mezi ukazováček a palec nedominantní ruky • vpich se hojí asi 14 dní, než se čip ukotví obrůstající vazivovou tkání • První implantace proběhla v roce 1998. Nechal si ji udělat vědec Kevin Warwick ve Velké Británii • data se do čipu nahrávají bezkontaktně čtečkou NFC • čip je ukrytý v bioskle, rozměr kapsule je 12x2 milimetry • čipem můžete dělat čtyři věci: otevřít dveře, počítač, platit bitcoiny nebo nahrát vizitku • datová kapacita čipu je 888 bytů • čip má životnost sto tisíc přepisů

1939

Objevila se první v praxi využitelná helikoptéra. Jak asi vypadala ta nevyužitelná?

1930

Telka s barevným obrazem.

1930

Odteď si můžete zapomínat nejenom tužky, ale i propisky.

1941

V Německu mají první programovatelný počítač, Z3.

1945

V poušti v Novém Mexiku se objevuje první atomový hřib na světě. Stávám se Smrtí, ničitelem světů…

Duben 2017 STUDENTA 19

TÉMA a myslím si, že by se to mohlo stát za mého života. Ono stačí, aby se jen objevily ty technologie, které budou člověku věk prodlužovat.

A tím, že mu ho budou prodlužovat, se dožije té fáze, kdy budou existovat technologie na opravení lidské schránky. A tak se tedy člověk té nesmrtelnosti možná dožije.

„Smrt už nebude nevyhnutelná, ale dobrovolná.“ Co kdyby k tomu objevu došlo ve chvíli, kdy už bude tvoje tělo dost staré?

To by mě asi mrzelo! Ale pokud by to bylo možné na mě aplikovat tak, jak si to my lidé představujeme, technologie by mohla být schopna mé tělo opravit a odstranit efekty stárnutí. Už dnes je lidstvo schopné mnoho defektů, které se u člověka projevují s věkem, odstraňovat, ale samozřejmě ne neomezeně.

O tom to je, že se ty technologie musí dostat dál, než jsou teď.

Je něco, co ti na tvém těle nevyhovuje?

Stálo to třeba za tvým rozhodnutím nechat si implantovat čip?

Ani bych neřekl. Já jsem se svým tělem celkem spokojený. Chtěl jsem to ale vyzkoušet, přišlo mi zajímavé mít v těle kus technologie, který ti vlastně přidává nějakou schopnost, v tomhle případě snadno spolupracovat s technikou. Lidé obecně na celém světě chtějí být rychlejší, silnější, zdravější, chytřejší. Hodně se mluví i o technologiích, které by měly zvýšit lidskou inteligenci skrz propojení

s přístroji. Dokonce si mnoho lidí myslí, že to bude nevyhnutelné tím, jak jde dopředu pokrok s počítači a umělou inteligencí. Aby lidstvo bylo schopné držet krok s umělou inteligencí, bude muset vylepšit svoje mentální schopnosti, aby se nezastavilo na tom, že to už mozek nebude schopen pobrat.

komunikovat na velkou vzdálenost, se schopností nahrávat zvuk, obraz, pozici, všechno možné. Když to trochu přeženu, tak stát může udělat pár kliknutí a sledovat všechny. Jestli to čtenáře vystraší, mohou se v Paralelní Polis dozvědět, jak se sledování státem vyhnout a bezpečně používat mobil a internet.

Jak probíhalo tvoje sžívání s čipem? Není to podobné jako piercing?

Oproti piercingu se s čipem nemusíš sžívat vizuálně. Zahojí se ti to, sice ho nahmatáš, je to vidět, když na něj zatlačím, ale vizuálně tě to nijak nevylepšuje. Takže ty pocity jsou, myslím, trochu jiný než u piercingu. Ale ze začátku, v prvních dnech, o tom furt přemýšlíš, pořád na to koukáš, pořád ti běží hlavou, že si vlastně můžeš nahrát data do těla. Přemýšlíš tak, jestli z tebe je kyborg, nebo není. Lidi ti to podsouvají, začne ti to vrtat hlavou, takže asi jo, jsem. Vzpomínám si, že ty první týdny, kdy jsem šel v Paralelní Polis platit, tak jsem si to vyťukal na kase a vytáhl jsem telefon.

A uvědomil jsem si, že telefon nepotřebuju, vrátil jsem ho do kapsy a zaplatil jsem rukou.

Teď už nad tím vůbec nepřemýšlím. Je to hodně pohodlné a rychlé. U počítače se mi stávalo to samé. Odemykám ho čipem. Už jsem si k němu sedl, začal vyťukávat heslo a vzpomněl jsem si, že můžu jen přiložit ruku na čtečku. Dneska přijdu, udělám ťuk a jsem přihlášený.

Jak ty ses vlastně dostal k Paralelní Polis?

Já jsem už dlouhou dobu anarchokapitalista.

K tomu musí člověk dojít dlouhými úvahami, studiem. A já se dlouhou dobu věnuji kryptoměnám. A o Paralelní Polis jsem podvědomě věděl, že je to kavárna, která bere bitcoiny.

Já jsem byl člověk, který se v téhle komunitě pohyboval téměř na odborné úrovni. Až po půl roce fungování Polis jsem se dozvěděl, že se tu pořádají bitcoinové meetupy, a to mě zaujalo. V tu chvíli jsem zjistil, že Paralelní Polis není kavárna, ale černej dům, kde je hromada anarchokapitalistů, což mě prostě nadchlo.

Jsou to lidi, se kterými si extrémně rozumím.

Vedeme spolu debaty o věcech, které jsou nám blízké. Je tu spousta přednášek, meetupů na tohle téma. V tu chvíli mě to tu prostě úplně okouzlilo a začal jsem sem chodit ve svém volném čase. Přirozeně jsem začal mít tendenci tomu místu i pomoct, protože jsem viděl, že se sem hodí každá ruka. A díky tomu jsem na podzim 2015 nastoupil jako stážista a po stáži tady zůstal, až jsem se stal členem spolku. Dnes už jsem v té pozici, že pomáhám směřovat celou Polis.

Spousta lidí se čipů bojí kvůli sledování…

Tak to se určitě nemusí bát těchto čipů. Za prvé mají opravdu malý dosah, za druhé, kdo by měl to sledování dělat? Stát? Takže stát bude lidi nutit, aby si do těla nechali dát čip, ti se mu budou proti tomu bouřit. Přitom teď stát nemusí dělat nic. Každý má mobilní telefon. Je to aktivní zařízení s baterií schopné

Vědí tvoji rodiče a prarodiče, že máš v ruce čip?

Vědí. Babičce chvíli trvalo, než jí došlo, že mám v ruce čip, nějaký kus technologie.

A když to pochopila, tak mě překvapilo, že to skoro až nějak přešla. A její největší starost byla, abych si nenechal udělat tetování.

1960

1950

Světlo světa spatřila hormonální antikoncepce.

Omylem byla objevena mikrovlnka.

1949

Lidstvo objevilo čárové kódy.

Ale proboha ne proto, aby si je nechávalo tetovat za krk.

20 STUDENTA Duben 2017

1953

Už víme, jak vypadá šroubovice DNA. Jako těstovina.

1959

První Čech si odnesl Nobelovu cenu. Jmenoval se Jaroslav Heyrovský a dostal ji za chemii.

JAN HUBÍK Honza žije napůl v Praze a napůl v Pardubicích, odkud pochází.

Vystudoval bakalářskou fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, ale také magistra ve financích na Institutu ekonomických studií FSV UK a má také titul MBA z marketingu. V současné době se živí jako datový vědec a blockchain expert na volné noze s působištěm v Creative Dock. Většinu volného času tráví v Paralelní Polis, kde se může věnovat kryptoměnám, decentralizaci a anarchokapitalismu, ale rád také fotí, lyžuje, plave nebo cestuje.

1976

Steve a Steve objevují Apple I., jeden z prvních osobních počítačů na světě.

A ZBYTEK UŽ SI PAMATUJETE, NE? 1965

3, 2, 1, ustupte. Přenosný defibrilátor.

1969

Lidé se objevují na Měsíci.

1989

WWW (to jako World Wide Web).

Jak do té doby lidi jako žili?!

Duben 2017 STUDENTA 21

TÉMA

NEJVĚTŠÍM NEPŘÍTELEM HISTORIKA

JE PAMĚTNÍK

Říká o sobě, že byl spíše klasickým puberťákem bez jasnějších představ o dalším životě a historie se pro něj stala až snem dospělosti. Sudička mu při narození věštila kariéru právníka. Po ní se původně Jakub Rákosník vydal, ale rychle pochopil, že životní vášeň na něj číhá v historických publikacích. „Když přišla nabídka věnovat se vědě, neváhal jsem, i když to znamenalo konec orientace na budoucí advokátní praxi a zprvu tak trošku i ekonomickou sebevraždu,“ přiznává s nadsázkou docent Karlovy univerzity a laureát Ceny Neuron.

Text: Richard Valoušek, foto: Jindra Kodíček

22 STUDENTA Duben 2017

P

ane docente, dnes spolu sice sedíme na akademické půdě, ale nechybělo příliš k tomu, abychom spolu mluvili v advokátní kanceláři. Kam jste měl v životě blíže?

Odmalička spíše k advokacii, protože s ní mě pojí už dávná rodinná legenda. Má praktická lékařka, starší dáma pamatující meziválečné období, měla svérázné metody. Jednou z nich bylo věštění budoucnosti novorozeňat. To si mě jednou položila na rohožku, zahrála sudičku a prohlásila, že budu právník. Tento příběh se se mnou táhl až do dospělosti.

Měli jste v rodině právníka a tlačila na vás rodina, nebo jak vzniklo vaše rozhodnutí jít studovat práva?

Můj prastrýc byl profesorem římského práva na Karlově univerzitě, byl u nás hodně uznávaný.

Odmalička jsem proto poslouchal, že budu právníkem. A v první řadě je samozřejmě pravda, že jsem poslechl rodiče, kteří to se mnou mysleli jistě dobře. Pravdou je i to, že postrádám například talent na přírodní vědy, takže tudy cesta nevedla. Navíc prastrýc právní historik byl symbolem mého dospívání, takže i jeho příběh mě v tomto kroku motivoval.

A chtěl jste se jím stát?

Právo jako obor mě příliš nelákalo, i když jsem je nakonec vystudoval.

To ale také historii.

A politologii. Měl jsem možnost studovat dva obory.

Od začátku jsem byl ale v rodině tlačen do právnického světa, navíc mi nepřišlo reálné, že bych mohl dostat místo ve vědě, a to i přes červený diplom.

Když se místo historika zdálo nedosažitelné, zamířil jste do advokátní kanceláře?

Byla to trošku nalinkovaná cesta, začal jsem na studentské pozici a budoval místo v advokacii.

Náhoda tomu ale chtěla po čase jinak. Uvolnilo se místo na akademické půdě a já neváhal.

Neodradil vás finanční propad?

Uznávám, že i přes nízkou pozici v kanceláři byl přechod do univerzitní sféry ekonomickou ranou, finanční ohodnocení bylo ve velkém nepoměru. Říkal jsem si však, že podobná šance podruhé přijít nemusí, a tak jsem neváhal a vyrazil za svým snem.

Navíc, byl jsem svobodný a bezdětný.

Finanční stránku jste ale úplně přehlížet nemohl, ať už kvůli rodině, nebo sám sobě.

Stále jsem věřil, že budu v případě nízkého příjmu na částečný úvazek pracovat v advokacii, že se v podstatě ty role prohodí, větší prostor dostane historie a jako koníček bude právničina.

Povedlo se?

Zpočátku jsem to zkoušel, ale nedělalo to dobrotu.

Navíc se ukázalo, že ve vědě lze mít vedlejší příjmy, které mi pomohou se jí věnovat naplno.

Duben 2017 STUDENTA 23

TÉMA

Doc. PhDr. et JUDr.

JAKUB RÁKOSNÍK, PhD. V roce 2014 získal Cenu Neuron pro mladé vědce v oboru společenských věd. Patří k nejlepším historikům mladé generace ve své specializaci, tj. v oboru moderních hospodářských a sociálních dějin. Zaměřuje se zejména na problematiku velké hospodářské krize z přelomu 20. a 30. let minulého století a na tématiku sociálního státu od jeho počátků až do současnosti.

24 STUDENTA Duben 2017

Když se dívám na váš publikační přehled, předpokládám, že ten myslíte vedlejším příjmem?

Ano, pomocí grantů na odborné práce anebo díky překladům knih se člověk s pozicí na univerzitě uživí. Na právo jsem rezignoval, k čemuž dopomohl stále větší počet novelizací. Dnes už bych byl v advokacii těžko použitelný.

Nakonec jste skončil u historie. Snil jste o ní odmalička?

Ona se stala spíše snem mé dospělosti. Na střední škole jsem byl klasický puberťák, spíš zabíjel čas, než že bych měl nějakou taktiku.

Byl jsem podprůměrný student, nevypadalo to, že bych měl ve studiích pokračovat.

Kde se to zlomilo?

Až na vysoké škole. Měl jsem načteno hodně historických knih, začalo mě to stále více zajímat. Když jsem se pak na škole rozkoukal, řekl jsem si: tohle je přesně ono, to mi vyhovuje.

Navíc mi to šlo, začal jsem mít dobré známky a byl úspěšný.

Sám říkáte, že ekonomicky jste šel z advokacie hodně dolů. Jak se motivují studenti historie vzhledem k profesní budoucnosti?

Já vždycky říkám, že místo jim slíbit

nemůžeme, ale když se budou snažit, hlady neumřou. Navíc z našeho ročníku se asi 10 % spolužáků věnuje vědecké kariéře, 10 % je v archivech a zbytek šel do komerční či státní sféry, kde se obstojně zajistili.

Jak nadaní jsou vaši studenti?

V každém ročníku se najde několik hvězd, které historií žijí. Je hezké vzpomínat, jak v prváku byli divokými dětmi, které nevěděly, co chtějí, a pak v pátém ročníku byli za nadšené badatele se vším všudy. Navíc je tu ještě jedna výrazná motivace.

Otevřená cesta do světa?

Ale jak otevřená, ona je v podstatě dokořán!

To jsem si za svých studentských let neuměl

představit. Dnes polovina ročníku odjede do zahraničí, kde sbírá zkušenosti.

Pojďme trošku blíže k samotné historii. Jak vnímáte její pozici mezi ostatními vědami?

Je to královna vědy, ale to spíše pro nás historiky. (smích) Je ale pravda, že ostatní vědci se na ni dívají spíše skepticky.

V čem spočívá podle vás její kouzlo?

Myslím si, že je atraktivní ve svém čarovném umění číst texty, které nikdo jiný nepřečte.

Práce se starobylými listinami, to je něco, co nám asi ostatní mohou trošku závidět. Na druhou stranu se jedná o narativní nauku.

Vyprávíme si příběhy o minulosti, které se často navíc mění, bývají rozporné a tím ztrácejí věrohodnost. Historie nemá exaktní odpovědi, proto se na ni jiní vědci dívají svrchu, nenaplňuje pro ně ideál přesně měřitelné vědy.

Jaké vztahy mají mezi sebou samotní historici? Rozcházejí se často vaše názory na jednotlivá období naší historie?

My jsme schopni se pohádat i o to, zda prezidenti při setkání popíjeli whisky, nebo koňak. (smích) Jak často se hádáte?

Samozřejmě že to nejsou hádky v pravém slova smyslu. Nejvíce k podobným střetům dochází na konferencích, kde historik vystoupí s určitou tezí, další vstanou a začnou tvrdit jiné poznatky, osočovat ho z příliš silného a nepodloženého tvrzení a ptát se, zda daný vědec uvážil to a to. Tím se vzájemně korigujeme, posouváme vpřed, precizujeme poznatky o daných obdobích a porozumění jim.

Vy se zaměřujete v badání nejvíce na sociální historii poloviny 20. století. Není příliš náročné věnovat se soudobým dějinám, které mnozí pamatují?

Ne nadarmo se říká, že největším nepřítelem historika je pamětník. Několikrát jsem se s takovými pohádal. Oni své vědění staví na reálné zkušenosti. Jsou přesvědčeni, že to, co zažili na vlastní kůži, co si pamatují, musí být pravda. Jinou nepřijímají. Pak se ale bavím s dalšími pamětníky a každý si to období pamatuje jinak, nehledě na archivní dokumenty, které poskytují zase jiný obraz minulosti.

Ustoupit ze své pravdy ovšem mnohý nehodlá. Je to jejich autentická zkušenost, přece. To bývá hodně náročné.

Má to vůbec nějaké řešení?

Na místě je určitá opatrnost, protože jak psal již Karel Durman, moderní dějiny jsou „popely ještě žhavé“, o ně se historik snadno popálí, protože se dostává do konfliktu s pluralitou

pamětí existujících ve společnosti. A svým dílem některé způsoby vzpomínání zpochybní.

Dobře je to vidět na kontroverzních tématech, jako je třeba normalizace v ČSSR. Nebylo by snazší tedy jít v bádání zpět, do doby, kterou už si vlastně nepamatujeme?

Rozhodně by to bylo svým způsobem jednodušší, protože by vám do toho nikdo nemluvil.

V takových dobách je historik autoritou, které se málokdo může postavit s hodnověrnými argumenty, a s větším časovým odstupem také události ztrácejí svou politickou výbušnost.

Dokáže dobrý historik na základě svých znalostí předvídat budoucnost?

Ne, ten, kdo předpovídá budoucnost nástroji vědy, je podvodník. Z poznání minulosti nepoznám budoucnost. Sociální věda nemá nástroje k tomu, aby budoucnost dokázala předvídat. Můžeme vytvořit teoretický model vývoje ve smyslu „pokud nastane toto, můžeme pravděpodobně očekávat ono“, nic víc; a to ještě s velkou mírou rizika, protože předpovídání dlouhodobého vývoje složitých systémů, jako je lidská společnost, závislých na velkém množství proměnných, přesahuje možnosti racionální vědy.

Co říkáte na tvrzení, že žijeme v kruzích?

To je věc spíše víry než racionálního vědění, ale je pravda, že řada věcí, které nyní společnost řeší, už tu byla. Díky tomu se můžeme lecčemus praktickému i přiučit. Učím studenty třeba dějiny sociálního pojištění a byl jsem okouzlen kdysi tím, kolik dnešních problémů muselo být řešeno již v minulých staletích, jako nákladnost sociální ochrany, rizika metod připojištění apod. Věci, které si dnes dokazujeme složitými matematickými vzorci, by nám možná snadněji vysvětlila povídání o pojištění námořníků ve Francii Ludvíka XIV., o svépomocných pokladnách dělníků v kartounkách počátku 19. století, anebo třeba o donucování chudých pracovat za sociální dávky v Anglii stejné doby.

Proč má podle vás historie smysl?

Protože umí otřásat zavedenými pořádky, zažitými dogmaty. Kolikrát nám již ukázala, že co je pro nás nyní přirozené a normální, nemusí být tak automatické, jak si my myslíme a někdy vyžadujeme, aby si to mysleli i jiní.

Naši předkové často považovali za normální věc něco, co dnes nejsme schopni pochopit.

Proto jsem vždy ve střehu, když se někdo začne odvolávat na přirozenost, normalitu a zdravý rozum. V tom je historie vážně sexy!

Duben 2017 STUDENTA 25

TÉMA KARIÉRA

ABSOLVOVAT DEN S IT

ROZHODNĚ NEBYLA ŠKODA Přitáhnout pozornost studentů z oboru informačních technologií měl za úkol projekt „DEN S IT“, kterým se mladoboleslavská automobilka snaží zdůraznit, že automobilový průmysl už dávno není pouze záležitostí obřích lisovacích strojů a zručných mechaniků. Doba se změnila a v každé úspěšné firmě prostupují informační technologie celou strukturou společnosti. To dobře vědí i ve ŠKODA AUTO a jejich zájem o šikovné „ajťáky“ sílí.

C

hladné ranní počasí, které má do blížícího se jara stále ještě daleko – přesně takové panovalo devátého března ve městě, které pod svými křídly chrání slavný zelený šíp. V půl deváté ráno to v Mladé Boleslavi, kde je ŠKODA AUTO doma, vypadá na zcela běžný den. Pro většinu místních tomu tak, na rozdíl od studentů České zemědělské univerzity, skutečně bude. Ti v rámci akce „DEN S IT“, kterou pro ně ŠKODA AUTO uspořádala, přijeli zjistit, jak funguje IT oddělení v největší tuzemské automobilce.

26 STUDENTA Duben 2017

Ráno vysadil autobus skupinu přibližně třiceti studentů Provozně ekonomické fakulty, kteří přijeli na vlastní kůži vyzkoušet, jak to chodí ve firmě, která patří do jednoho z největších automobilových koncernů na světě. Vedle společností jako Bentley, Bugatti, Porsche, Lamborghini je mladoboleslavská Škodovka v koncernu VW ve velmi kvalitní a světové společnosti. Však ona návštěva z pražské univerzity byla také světová.

Prohlídku si nenechali ujít ani zahraniční studenti. Od autobusu zamířili všichni do prostor škodováckého muzea, kde jejich program začínal.

NÁVŠTĚVA ČASŮ MINULÝCH Nedočkavé přešlapávání studentů a pedagogů v předsálí muzea ŠKODA AUTO přerušilo prohlášení místního průvodce. „Odbilo právě devět hodin škodováckých!“, oznámil svůj příchod a tedy oficiální začátek celé akce. Zábavnou formou plnou otázek a nenechavých připomínek se zaměstnancům muzea podařilo studenty vtáhnout do svého výkladu. Jejich pozornost upoutali naplno a zaslouženě. Výklad historie firmy, důležitých mezníků a ukázka nejvýznamnějších kousků škodováckého muzea trvaly přes

hodinu. Hodinová návštěva muzea – žádná sláva, řeknete si. Ne však v muzeu ŠKODA AUTO. Fotoaparáty mobilních telefonů cvakaly o sto šest. Sluchátka přenášející výklad průvodce nikdo ani na vteřinu nesundal. Úvod se škodovákům podařil, rozespalost z autobusu ihned zmizela.

PŘES LISOVNU...

V deset hodin dopoledne čekal účastníky návrat zpět do autobusu. Ne, domů se opravdu ještě nejede. Přišel čas přesunout se z minulosti do přítomnosti a podívat se, jak funguje škodovácký závod dnes. Na programu byla návštěva lisovny a datového centra. „To je město ve městě!“ zaznělo v autobuse po průjezdu osmé brány. Je to pravda. Před návštěvou lisovny, kam se studenti přesunuli, projížděl autobus oblastí výrobního závodu přibližně pět minut. Vlastní elektrárna, poliklinika nebo nákladové nádraží jsou dalším důkazem toho, že mladoboleslavský závod je opravdu netradičním městem, které spoléhá samo na sebe.

Lisovna je jedním z mnoha míst, kam se ve Škodovce bez speciálního povolení s fotoaparátem nepodíváte. Skupina návštěvníků procházela obrovskou výrobní halou a účastníci vybavení reflexními vestičkami a ochrannými brýlemi za neustálého hluku lisovacích strojů nahlíželi do jejich skleněných průhledů, poslouchali výklad v angličtině a směřovali k dalšímu bodu prohlídky – pro studenty informačních technologií pravděpodobně jedné z nejzajímavějších částí celého programu – do datového centra.

POZORUHODNÝM DATOVÝM CENTREM NÁS PROVEDL ZDENĚK KRÁL

... DO CENTRÁLNÍ NERVOVÉ SOUSTAVY

MONITORING VE ŠKODOVCE JE TÉMA SAMO O SOBĚ

KARIÉRA

Přirovnání k centrální nervové soustavě je vcelku přesné. Bez datového centra by provoz v dnešní době už nemohl fungovat.

Při vstupu jsou studenti vyzváni k nazutí igelitových návleků na boty. Ano, čtete správně. Čistota na půdě datového centra by mohla soupeřit s čistotou nemocničního prostředí. Vstupem do datového centra začínají oči účastníků kmitat ze strany na stranu. Je to napětí, nedočkavost, nadšení? Těžko určit přesně.

Pozornost studentů je ale rozhodně na NOVÝ KODIAQ nejvyšší úrovni.

NA VL AS TNÍ OČI Zaměstnanci centra pak vyprávějí o tom, jak probíhá chlazení rackových skříní, a nechávají studenty, ať si to sami prohlédnou a ověří. Všichni jsou zabraní do výkladu a až po chvíli nejistoty reagují na chybu odborného doprovodu. „Jenom dvacet jedna tera?“ ozve se z publika. Dobrá připomínka, která napadla pravděpodobně i méně technicky zdatné. Úložiště datového centra ve ŠKODA AUTO pojme totiž až dvacet jedna celková plocha datového centra 1500 m2. Uznání petabajtů (PB) dat. Ještě jste o takové jednotv pohledech studentů bylo patrné. Že by snad ce neslyšeli? Nebojte se, určitě nejste první. odborný doprovod studenty informačních techPro zajímavost, v binární soustavě se jeden PB nologií svým výkladem uchvátil tak, že začali rovná 1 125 899 906 842 624 bytů. Pěkné číslo, o Škodovce přemýšlet jako o svém zaměstnanemyslíte? vateli? Nechme jim to rozležet v hlavě, řekli si asi A POŘÁD ROSTEME ve Škodovce, a na řadu tak přišel oběd v Café/ Datové centrum, které začalo plně fungovat Restaurant Václav. v roce 2011, se v současné době rozšiřuje a při„ZA JAKOU INOVACÍ BUDETE VIDĚT VY?“ stavuje se další budova. Po dokončení bude Drobná únava už začínala být znát, ale přednáška o možnostech nabírání zkušeností ve ŠKODA AUTO opět upoutala pozornost. Video přehráno, taštičky s dárkovými předměty účastníkům rozdány a jde se na to.

Praxe povinné, nepovinné, doktorandský i Trainee program. Otázky českých i zahraničních studentů naznačily, že je možnost případného nástupu k jednomu z TOP zaměstnavatelů v České republice nenechává chladným. Navíc následoval workshop o monitoringu ve velké mezinárodní společnosti a otázky v místnosti létaly oběma směry.

Cílem celého Dne s IT bylo přitáhnout pozornost mladých lidí, kterým je oblast informačních technologií blízká. Nám se charakter a provedení akce, která míří na potenciální talenty jednoho z nejprogresivnějších odvětví, moc líbily.

Otázka ze slovníku ŠKODA AUTO se tak na konec nabízí sama. Za jakou inovací budete vidět vy?

Duben 2017 STUDENTA 27

KARIÉRA

ČEZ PROGRAMY PRO MLADÉ:

ZE ŠKOLY ROVNOU DO VELÍNA JADERNÉ ELEKTRÁRNY Kdo z nás může říct, že pracuje v jaderné elektrárně? No třeba Honza Hejný, který do Temelína zavítal jako student a zůstal jako důležitá součást týmu. Skupina ČEZ ale nehledá jenom technicky zdatné lidi, hledá třeba i ekonomy, jako je Michal Otradovec. Obou kluků jsme se zeptali, co a jak a kdy a kde, no a hlavně samozřejmě na to proč. :) Text: Ella Mahdalová

H

ONZA HEJNÝ vystudoval v roce 2014 s červeným diplomem pražskou ČVUT. Jeho výcvik jako operátora sekundárního okruhu Jaderné elektrárny Temelín pak trval dva roky.

Honzo, pověz nám, jak ses dostal do Temelína?

První vzpomínka na Temelín pochází vlastně už z mých cca jedenácti let, kdy jsem autobusem projížděl okolo chladicích věží a asi jako každého mě ohromila jejich velikost a majestátnost.

V průběhu studia vysoké jsem se proto také zúčastnil dvoutýdenní Letní univerzity, která v přátelském duchu formou přednášek a prohlídek prohloubila moje vědomosti o jaderných elektrárnách a ukázala mi praktický obraz teoretických znalostí, které jsem nabyl na škole. Tehdy jsem poprvé viděl Temelín i zevnitř a mezi pro mě nezapomenutelné zážitky určitě patří první návštěva například reaktorového sálu nebo vnitřku chladicích věží.

Co se ti na stáži nejvíc líbilo?

Jen samotný vstup do areálu a prohlídky jednotlivých zařízení v takovémto měřítku pro mě byly dostatečnou náplní stáže. Nikdy třeba nezapomenu na návštěvu chemických laboratoří, ze kterých jsme odcházeli až po jedné hodině v noci. Příjemným zpestřením jsou taky aktivity, které Letní univerzitu doprovázejí, jako např. odpolední cyklovýlety s odborným a relaxačním programem, kterých se s námi účastnili i někteří zaměstnanci, a my je tak mohli poznat nejenom z profesní, ale i z lidské stránky.

Pracovat pro ČEZ ses rozhodl hned po Letní univerzitě?

Pro některé účastníky s vhodným psychologickým profilem jsou připraveny rozšířené psychotesty, které pravidelně podstupují třeba obsluhy blokových dozoren. Na základě jejich výsledků 28 STUDENTA Duben 2017

LETNÍ UNIVERZITA & ČEZ POTENTIALS Na Letní univerzitu se studenti technických oborů mohou letos přihlásit už jen do 30. 4. – tak na nic nečekejte!

Program ČEZ Potentials nejen pro techniky běží neustále.

Informace o obou programech najdete na www.kdejinde.jobs.cz.

mi pak bylo nabídnuto studijní stipendium a po dokončení studia i možnost nástupu do přípravy na pozici operátora sekundárního okruhu. Výběr se tedy skládal z několikerých psychotestů a následně pohovorů s vedoucími provozu. Síto bylo poměrně husté, ale já měl štěstí jím projít, a tak jsem podepsal stipendijní smlouvu, v rámci které jsem dostával měsíční příspěvek při studiu a k tomu měl po dokončení školy zaručenou pracovní pozici. To byl super pocit.

MICHAL OTRADOVEC vystudoval Institut ekonomických studií na Univerzitě Karlově. Část studia strávil v Austrálii, USA a Německu. Nyní pracuje na pozici specialisty ve strategii Skupiny ČEZ. Michale, proč ses rozhodl přihlásit do programu ČEZ Potentials?

Už na vysoké škole mě to vždycky táhlo k energetice. Vnímal jsem ji jako velice rozmanitý obor,

který je kombinací fyziky, matematiky, byznysu i práce s lidmi a odehrává se v mezinárodním prostředí – navíc v oblasti, která se každým rokem neuvěřitelně mění, hlavně v oblasti inovativních technologií. Program Potentials jsem viděl jako cestu, jak se stát součástí všeho výše zmíněného, a to s mnohými benefity k tomu navíc, převážně v oblasti rozvoje soft skills i rozvoje osobního.

Jak náročné bylo přijímací řízení?

Přijímací řízení bylo vícekolové.

Nejsložitějším, ale zároveň nejzábavnějším z toho bylo podle mě jednodenní assessment centrum, kde jsme řešili skupinové úlohy, sebeprezentace i testy nejrůznějšího charakteru.

Naplnil program tvoje očekávání?

Rozhodně. Dostal jsem se k práci v oblasti, která mě baví. A co je na tom nejlepší – mohu ji vykonávat s lidmi, kteří sdílejí podobné nadšení a jsou velmi nápomocní ve všech ohledech. Mám ochotného garanta, který mi dovoluje efektivně skloubit čas v práci se všemi aktivitami programu. A v neposlední řadě je to vynikající parta současných členů Potentials; každý z různých divizí Skupiny ČEZ, se kterými trávím hodně času v rámci programu i na neformálních akcích.

Co na ČEZ Potentials považuješ za nejhodnotnější?

Coaching mi třeba pomohl zvládnout přechod z univerzitního života do toho plně pracovního – naučil mě vyvažovat práci a osobní život tak, abych se nemusel vzdát svých koníčků ve volném čase, ale zároveň pracoval efektivně. Program mi taky pomohl zlepšit mé komunikační a prezentační dovednosti a nasbíral jsem díky němu mnoho znalostí i zkušeností z oblasti energetické, ale především té lidské.

Vyrostli jsme v KPMG Otevřeli jsme nové pozice v consultingu, daních i auditu a hledáme kolegy s různým vysokoškolským vzděláním. Přidej se k nám třeba už od prvního ročníku na VŠ a my ti dáme nejlepší školu byznysu a financí, jakou do kariéry můžeš dostat.

Prohlédni si volné pozice na www.vyrostlijsme.cz/volne-pozice nebo nám prostě jen pošli své CV a my tě nasměrujeme dál.

Dej nám o sobě vědět!

Tatjana Dichkovska Senior Manager v Deal Advisory Technické nákresy a ekonomii jsem se učila na školách.

Navrhovat největší transakce v ČR jsem začala až v KPMG. recruitment@kpmg.cz www.vyrostlijsme.cz

KARIÉRA

PAVLA A INTERNSHIP V O2:

ŽÁDNÝ MŮJ NÁPAD NESMETLI ZE STOLU Chceš si přivydělat a zároveň získat praxi, která se ti v životě neztratí? Buď jako Pavla Šedivá a přihlas se do Internship programu společnosti O2. Zažij dvanáct měsíců zkušenosti, zajímavých kontaktů a zážitků, o kterých budeš ještě dlouho vyprávět. Pavla, která v O2 momentálně pracuje na plný úvazek, o těch svých chvilku vyprávěla nám.

Text: Kristýna Dolejšová, foto: Jindra Kodíček

P

avlo, minulý rok jsi absolvovala Internship program v O2. Jaká byla náplň tvé práce?

Přihlásila jsem se na pozici Market Intelligence Specialist a moje práce spočívala v tom, že jsem připravovala podklady pro tým pricingu. Zjišťovala jsem například technologické novinky a trendy nebo konkurenční nabídky jiných operátorů. Za ten rok jsem se dozvěděla strašně moc o telekomunikacích nejen v České republice, ale i ve světě.

Co tě během programu překvapilo?

Bála jsem se, že na mě bude tým pohlížet jako na někoho, kdo ještě nic neumí a nemá zkušenosti. Myslela jsem si, že budu jako student dostávat úkoly, které nikdo jiný nechce dělat. Tohle se ale nestalo. Měla jsem na starosti věci, které mě opravdu bavily. Když jsem přišla s nějakým nápadem, co třeba dělat jinak, můj nadřízený ho nikdy nesmetl ze stolu.

Součástí stáže je i rozvojový program. Čeho ses mohla v jeho rámci zúčastnit?

Podívala jsem se například do budovy, kde máme řadu technologií a dohledové centrum, což pro mě bylo hrozně zajímavé. Zjistila jsem tam, jak vůbec funguje celá služba, kterou O2 poskytuje. Zúčastnila jsem se i různých workshopů a školení. Společnost O2 navíc dělá spoustu dalších věcí, takže je tu i možnost podílet se třeba na natáčení pořadů O2 TV a O2 TV Sport, nebo se dostat na akce, které O2 sponzoruje.

Po skončení programu jsi už v O2 zůstala. Je standardní, že je absolventům Internshipu nabídnuta stálá pozice?

Když jsem se programu zúčastnila já, většina internshipů dostala nabídku v týmu

30 STUDENTA Duben 2017

pokračovat. Záleželo pak už jen na nich, na jakém úvazku se domluví se svým nadřízeným.

Na jaké pozici momentálně v O2 pracuješ?

Po absolvování programu jsem se chtěla v marketingu posunout jiným směrem, zabývat se více on-linem. Poslala jsem proto životopisy do různých firem a potkala jsem se s teď již mým kolegou a vypracovala jím zadané úkoly. To, že jsem v té době měla již roční zkušenost v O2, mi pomohlo. Znala jsem totiž telco trh a také to, jak to ve firmě chodí. A vyšlo to, dobře mi ale dopadly i pohovory v jiných společnostech. Nakonec jsem se rozhodla zůstat v O2, i když v jiném týmu.

Proč jsi zůstala, když vyšly i jiné pohovory?

Líbila se mi ta rozmanitost práce. Máme prostředky a možnost vymýšlet spoustu nových věcí, a být tak jejich průkopníky. Lidé na oddělení jsou navíc do všeho zapálení a rádi zkoušejí něco nového.

Zužitkovala jsi ve své pozici některé zkušenosti nabrané v Internship programu?

Ano, celkově tomu byznysu víc rozumím. Vím, co O2 dělá jako operátor, a znám do detailu celou škálu služeb, které poskytujeme. Lépe se mi tak orientuje v on-line marketingu a mohu produkt snáze propagovat.

Doporučila bys program jiným studentům?

Určitě. Poznají, jak funguje velká firma, a otevřou si dveře do profesního světa. Byla jsem hodně mile překvapená, když jsem po absolvování tohoto programu dostala pět pracovních nabídek. Internship program v O2 je opravdu základní kámen, na kterém se dá stavět.

CO JE INTERNSHIP PROGRAM V O2?

Dvanáctiměsíční placená stáž pro studenty posledních ročníků vysokých škol, která startuje vždycky v září. Každý rok je vypsáno několik desítek pozic a je jen na studentovi, na kterou z nich se přihlásí.

Stážisté sbírají reálné pracovní zkušenosti během flexibilní pracovní doby, která vyžaduje maximálně 20 hodin týdně.

Součástí stáže je i rozvojový program, který zahrnuje například vzdělávací aktivity, odborné přednášky a exkurze na zajímavá pracoviště. Nejlepší účastníci programu mohou pak v O2 zůstat na plný pracovní úvazek. Další informace o programu a přehled vypsaných pozic nalezneš na www.chcidoo2.cz.

UNI CHANCE unikátní šance pro studenty vysokých škol

Stáž, která otevírá dveře do světa Přihlašování od 1. 5. 2017 www.unichance.cz

KARIÉRA

ZNÁME VÍTĚZE GSK CONTESTU! V úterý 28. 3. proběhlo v sídle GSK velké finále GSK Contestu, v rámci kterého šest nejlepších týmů bojovalo o vítězství a skvělé ceny. Od začátku panovala na místě příjemná a uvolněná atmosféra, skoro se zdálo, že studenti přijeli z různých částí republiky navštívit svoje kamarády a jen tak si popovídat. O čem vlastně?

Text: Kristýna Šestáková

FUTURE LEADERS PROGRAMME

D

VOJITÁ VÝZVA

Všechny přihlášené týmy si v samotném úvodu soutěže zvolily, čím se chtějí zabývat. Již samotný výběr tématu se ukázal být velkou výzvou. První možností bylo vypracovat ideální strategii, která by usnadnila komunikaci s veřejností na téma očkování. Druhou variantou bylo zajistit zábavnou a zajímavou formou větší povědomí o HIV/AIDS. Po zvolení tématu měly týmy tři měsíce na přípravu projektu, který zaujme porotu, a především přinese nějaké inovativní a originální řešení, jak se na problematiku 32 STUDENTA Duben 2017

dívat. Z navrhovaných řešení postoupily do finále tři nejlepší projekty od každého tématu a finálová šestka byla pozvána, aby se sešla s profesionály z GSK osobně a přesvědčila je o tom, proč by měl vyhrát právě jejich projekt.

NEOČKUJEŠ? RISKUJEŠ! ANEB ZVLÁDNE TO I TVŮJ LÉKÁRNÍK Po krátkém seznamovacím kolečku a milém projevu Emmy Boishardy, generální ředitelky pro Českou republiku, se přihlásil ke slovu první tým se svou očkovací strategií. Zvolili poněkud odvážnou taktiku, která kromě

Zaujala tě společnost GSK? Přihlas se do jejich Future Leaders Programme. Ten je otevřený ambiciózním absolventům vysokých škol, kteří chtějí sdílet poslání společnosti a zlepšit kvalitu lidského života tím, že umožní lidem být aktivnější, cítit se lépe a žít déle.

FLP ti dá unikátní šanci během tří let rozvíjet své dovednosti, načerpat cenné zkušenosti a strávit jeden rok v zahraničí.

V průběhu tří rotací (sales, marketing a tvé zaměření) skutečně poznáš z různých úhlů, jak funguje GSK. Na konci tohoto programu z tebe bude silný lídr se skvělými zkušenostmi a výborně nastartovanou kariérou.

Více na futureleaders.gsk.com

detailní analýzy cílových skupin a konference pro lékaře zahrnovala také spoty připomínající svým laděním notoricky známou sérii reklam „Nemyslíš, zaplatíš“, které v minulosti varovaly před rizikovým chováním na silnicích. Druhý tým na to šel od lesa a podíval se na očkování z pohledu jeho odpůrců. Zároveň se snažil poukázat na reálné případy ze svého okolí, kdy bylo chybně usuzováno, že očkování způsobilo zdravotní komplikace či dokonce smrt.

Poslední očkovací tým postavil svou kampaň hlavně na osvětě. Jejich cílem bylo vytvořit jednoduchý, snadno srozumitelný web a šířit informace pomocí různých akcí, například World Immunization Weeku. Přišli také se zajímavým nápadem školit lékárníky, aby byli schopni očkovat pacienty přímo v lékárnách. V jednoduchosti je krása, a díky tomuto i dalším faktům si tenhle tým složený ze studentů z Hradce Králové vysloužil první místo.

VÍTĚZNÉ TÝMY

KRISTÝNA, ANETA (HIV)

NECH SE „ČEKNOUT“ Po pauze, během níž se členům některých týmů podařilo navázat kontakty s pracovníky GSK, přišli ke slovu finalisté, kteří si jako téma vybrali oblast HIV/AIDS. První tým vsadil především na prevenci a s ní spojené pravidelné měsíční testování ve městech s největším výskytem tohoto onemocnění. K tomu, aby se každý nechal „čeknout“, vyzýval veřejnost maskot Chrudoš, hrdina krátkého komiksu navrženého samotnými studenty. Další z finálových týmů přišel s naprosto propracovanou strategií, do níž zahrnul snad všechna dostupná média. Studenti se zaměřili například na média určená homosexuálům či na vytvoření vlastního YouTube kanálu, na němž by sdíleli videa ve spolupráci se známými osobnostmi. Na zapojení různých typů médií postavily svou kampaň i členky posledního týmu. Ty navíc přidaly další zajímavé způsoby,

jak informovat o HIV/AIDS, například pomocí pop-up stánku nebo karetní hry. Na porotu zapůsobila i videa, ve kterých se ptaly veřejnosti na rozdíl mezi HIV a AIDS či na to, zda by políbili osobu s HIV/AIDS. Tento odvážný nápad si nakonec získal největší sympatie poroty a zvítězil.

ZKUŠENOSTI A NOVÉ KONTAKTY Po slavnostním vyhlášení a předání šeku na 1500 eur oběma vítězným týmům byla pro zájemce připravená prohlídka prostor a také konzultace s jednotlivými členy poroty. Ti velice ochotně dali týmům přímo na místě zpětnou vazbu a rady, jak svůj projekt případně vylepšit. Všichni z účastníků soutěže si tak domů kromě pocitu ze skvěle odvedené práce odnesli ještě řadu zkušeností a někteří i možnost zapojit se přímo do projektů GSK a pracovat se špičkami v oboru.

PETR, DAVID A HONZA (OČKOVÁNÍ) Co vám soutěž dala?

David: Určitě zkušenost a možnost něco vytvořit. Bylo to do jisté míry i házení s prioritami, trochu nám se vším zamíchalo zkouškové, a i když jsme to chtěli vzdát, navzájem jsme se vyhecovali a dotáhli jsme to do konce.

Petr: Pro mě bylo hodně důležité uvědomit si rozdíl mezi teoretickou znalostí a její aplikací v praxi tak, aby to každý správně pochopil. Šlo nám o to, problematiku zjednodušit.

Honza: To je pravda. Odbornou stránku věci zná ve zdravotnictví každý. Dost ale záleží na tom, jak informace předá. My se snažili hlavně vyvarovat přílišného negativismu, zaměřit se spíše na pozitiva.

Jak naložíte s výhrou?

David: Přemýšlel jsem, že bych si koupil prut na ryby.

Honza: Já si to rozhodně napíšu do CV, určitě se to bude v budoucnu hodit.

Doporučili byste účast na soutěži ostatním?

David: Stoprocentně. A určitě bych víc zapojil univerzity a studentské spolky, aby o tom daly studentům vědět.

Petr: Rozhodně. Je super vidět, jak to chodí ve velké farmaceutické společnosti.

Jaké jsou vaše první dojmy?

Kristýna: Teď asi hlavně radost.

Aneta: Já jsem nadšená a cítím taky trochu úlevu.

Co vám soutěž dala?

Kristýna: Bylo skvělé potrénovat některé dovednosti a věnovat se do hloubky výzkumu.

Na ten projekt bylo celkově docela dost času, takže jsme se nad tím mohly zamyslet a samy rozhodnout, co nám dává smysl, aniž bychom musely řešit rozpočet. Dalo mi to i chuť nastartovat kariéru ve farmaceutické firmě, konkrétně tady v GSK. Aneta: Našla jsem díky projektu zalíbení v oblasti sociálního marketingu. Baví mě ten pocit, že můj projekt by případně mohl někomu pomoct a něco změnit. Zároveň jsem získala širší povědomí o HIV všeobecně a mohla jsem díky práci na projektu strávit víc času se svojí kamarádkou.

Duben 2017 STUDENTA 33

KARIÉRA

ZAZVONIL ZVONEC (TRAMVAJE)

A VELETRHŮM JE KONEC Jak často se můžete projet supermoderní tramvají přímo ve škole? Moc často asi ne, co? Pokud jste vyrazili na některý z jarních kariérních veletrhů, mohli jste. Resp. mohli jste se tramvají projít a vyzkoušet si, jaké je ji řídit. Škoda Transportation totiž letos na školy dovezla hodně unikátní stánek.

Text: Mojmír Sedláček, foto: Jindra Kodíček

S

amé dvojky! Ve středu 22. března se hned v několika budovách Západočeské univerzity v Plzni uskutečnil už 22. ročník Veletrhu pracovních příležitostí. Na představení téměř dvou stovek firem dorazily úctyhodné 4000 návštěvníků, kteří se mohli pokochat ledasčím.

Hlavním lákadlem ovšem byl – a proti tomu jen těžko někdo něco namítne – extra povedený stánek společnosti Škoda Transportation.

Proč se nám líbil? No tak předně protože vůbec nevypadal jako stánek, ale jako plně vybavená tramvaj. Mohli jste jím projít, vyfotit se v něm třeba úplně vepředu na sedadle řidiče a prozkoumat ho do nejmenších detailů, které byly vážně hodně dobře zvládnuté.

34 STUDENTA Duben 2017

K tomu jste si mohli zadarmo dát energeťák, zasoutěžit si nebo si popovídat s lidmi z firmy s více než stopadesátiletou historií. „Naše společnosti vidí v mladých lidech budoucnost. Nebojíme se absolventům dát příležitost a ten, kdo chce přijmout výzvu, dostane dostatek prostoru na realizaci,“ řekl nám Michal Prát ze Škody Transportation. „Kariérní veletrhy nám umožňují potkávat se s množstvím studentů, povídat si s nimi, zjišťovat, jaké jsou jejich představy o budoucím zaměstnání a co musíme udělat pro to, aby se u nás mladým lidem dobře pracovalo a rádi chodili do práce.“ Pokud jste se nemohli zúčastnit veletrhu v Plzni, mohli jste jedinečnou prezentaci Škody Transportation obhlédnout koncem března a začátkem dubna i v Praze (v budovách ČVUT) a v Brně (při VUT). A že jste nestihli veletrh ani jeden? Nezoufejte, unikátní tramvaj rozhodně nebude zahálet. Společnost ji bude nadále využívat například pro dny otevřených dveří, sportovní akce pro zaměstnance a další vhodné události. Je tak dost pravděpodobné, že se vám ještě poštěstí na ni někde narazit.

CENA EMILA ŠKODY Pozor! Se Škodou Transportation můžete kromě super zkušeností získat také až 80 tisíc korun (podle umístění)!

Jak? Stačí se přihlásit do soutěže o Cenu Emila Škody. Jde o soutěž o nejlepší diplomové a doktorské práce vypisovanou Škodovkou ve spolupráci s Nadací ČVUT Media Lab. Přihlásit se může student libovolné technické univerzity v Česku a jedinou

podmínkou je, že práce musí být zaměřena na dopravní strojírenství nebo na kolejovou dopravu, tedy na oblasti, kterým se věnuje i Škoda Transportation.

Máte v šuplíku nebo zrovna dokončujete takovou práci? Tak honem s ní za Michalem do Škodovky! Přihlášku do soutěže najdete na www.skoda.cz/cena-emila-skody a čas máte do 31. srpna (na přihlášky) a 5. září (na odeslání prací).

NEJEN KARIÉRA, HLAVNĚ TECHNIKA Taky vás občas štve, že si na kariérních veletrzích nemůžete pořádně popovídat o tom, co vás zajímá? To vám u stánku Škody Transportation nehrozí, protože s sebou za studenty neberou jenom kolegy z HR oddělení, kteří vám rádi sdělí cokoli, co vás zajímá ohledně kariéry ve firmě, ale promluvit si přímo na místě můžete i o sebesložitějších technických tématech.

U stánku vás totiž celkem standardně zdraví i techničtí odborníci, kteří navrhují a konstruují vlaky, tramvaje a třeba i elektrobusy nejen pro Českou republiku, ale také pro vývoz do zahraničí. „Stánek Škodovky je moc hezký a na první pohled zajímavý. Hlavně strojaři se tady toho dozvědí opravdu hodně,“ ocenil vizuální i hodnotovou stránku své návštěvy u stánku Tomáš z Fakulty strojní Západočeské univerzity v Plzni. A komunikaci lidí ze Škody Transportation si pochvalovala i Lucie, budoucí všeobecná zdravotní sestra: „I když jsem mimo obor a tady vlastně tak trochu náhodou, všichni tu jsou velmi ochotní se se mnou bavit o možnostech práce, což je skvělé.“ Nejvíce dotazů studentů tradičně směřovalo na trainee program, v rámci něhož se mladí stávají plnohodnotnou součástí týmu

hned po studiu, nebo dokonce už během něj. Mohou se tak zapojit do smysluplných projektů a spolupracovat s odborníky z oboru prakticky bez nutnosti předchozích zkušeností, což je pro studenty samozřejmě velmi lákavé.

VYPLŇTE JÍZDENKU A VYHRAJTE Na stánku Škody Transportation jste se ale nejen zapovídali nebo si vyzkoušeli, jaké je řídit tramvaj. Mohli jste také soutěžit. Stačilo jen vyplnit soutěžní jízdenku a čekat, zdali se na vás usměje štěstí.

A bylo opravdu o co stát, výherci totiž nedostanou žádnou bonboniéru nebo blahopřání, ale jízdu na testovacím okruhu ve Velimi, který je jinak pro veřejnost uzavřen.

Právě tam totiž Škodovka testuje elektrickou Push-Pull jednotku, kterou vyrábí pro německé dráhy. Výherce tak čeká hodně zajímavá zkušenost kombinující poznání moderních strojů a adrenalin.

Jak vidíte, prezentace Škody Transportation je skutečně neotřelá a obzvláště pro studenty technických oborů nabízí spoustu informací, které se budou určitě hodit. A ostatní si aspoň vyzkoušeli krásnou tramvaj, což na pracovních veletrzích rozhodně není standardem.

“TRAMVAJ” STÁNEK Co je na unikátním stánku, se kterým jste vyrazili na kariérní veletrhy, výjimečného?

Chtěli jsme představit naši společnost takovou, jaká doopravdy je. Tedy světová a moderní, a přitom s českým srdcem. Zároveň nám šlo o to, aby stánek prezentoval, jaké výrobky jsou naší doménou.

Jaké jsou interaktivní prvky tohoto stánku – tramvaje?

Naší snahou bylo zakomponovat do tramvaje co nejvíce funkčních prvků a vizuálních detailů tak, aby si studenti mohli vyzkoušet, jaké to je, sedět na sedadle řidiče. Mohou proto otestovat velký dotykový panel, který slouží pro kontrolu všech systémů vozidla, přenos obrazu z kamery v interiéru tramvaje přímo na kontrolní panel nebo rozeznít tramvajový zvonec.

Proč jste zvolili právě takovouto prezentaci vaší společnosti?

Jsme výjimeční tím, že nevyrábíme jen nějakou určitou součástku, kterou posíláme do zahraničí, a ta se pak někam montuje. Naše společnost si vše sama vyvíjí, navrhuje, konstruuje, a tak, jak vidíte tramvaj, lokomotivu nebo třeba metro v reálném provozu, tak přesně v této finální podobě opouští náš závod. Chtěli jsme tedy studentům přiblížit, že u nás mohou být u něčeho jedinečného, a to u zrodu krásného stroje od prvních výkresů až po finální produkt.

Michal Prát, specialista HR Marketingu Škody Transportation Duben 2017 STUDENTA 35

KARIÉRA

KDYŽ PRÁVO DOHÁNÍ TECHNIKU…

Věděli jste, že v květnu příštího roku vstoupí v účinnost nová evropská legislativa týkající se ochrany osobních údajů, tzv. GDPR? My také ne! Co změny znamenají pro nás jakožto uživatele nejrůznějších služeb, a co znamenají pro právníky? Na tato témata jsme si povídali se dvěma odborníky z největší globální právní kanceláře Dentons.

N

ová právní úprava ochrany osobních údajů pro nás znamená hlavně to, že dojde k posílení našich práv a k větší kontrole nad využíváním našich osobních údajů. Dnes po nás totiž různé služby chtějí občas až absurdní množství osobních údajů, které jim na první pohled k ničemu nejsou. Nová legislativa nám přináší také tzv. právo být zapomenut, což se nám v redakci zejména líbí. Co to přesně znamená? Zeptali jsme se advokátů Andrey Hámorské a Filipa Michalce.

Proč Evropská unie vůbec schvalovala novou legislativu týkající se ochrany osobních údajů, bylo to potřeba?

Andrea: Hlavním důvodem pro schválení nové legislativy bylo to, že současná legislativa byla přijata v době, kdy spousta platforem, které dnes shromažďují, uchovávají a zpracovávají osobní údaje, vůbec neexistovala.

Filip: Současná právní úprava vychází z evropské směrnice z roku 1995. GDPR se tak snaží reflektovat technologický vývoj a nové komunikační kanály, jako jsou sociální sítě nebo cloudová úložiště. Je pravidlem, že každá nová právní úprava je přijímána v reakci na předchozí vývoj, a proto je vždy trochu pozadu oproti nejnovějším trendům a technologickým novinkám. To je i případ GDPR. Jaký byl vývoj schvalování této legislativy?

Filip: Schvalování GDPR provázely dlouhé a složité diskuse, které trvaly déle než čtyři roky. Orgány Evropské unie GDPR projednávaly v rámci tzv. trialogu (diskuse mezi zástupci Evropského parlamentu, Evropské komise a Rady EU) řadu měsíců. Tyto diskuse 36 STUDENTA Duben 2017

Text: Ella Mahdalová, foto: Jindra Kodíček

však byly potřebné, GDPR je komplikovaná právní norma a v rámci jejího přijímání bylo nutné přijmout řadu kompromisů. Musíme si dále uvědomit, že do styku s osobními údaji přicházíme víceméně všichni, což bylo nutné v GDPR zohlednit.

Andrea: Evropská unie novým nařízením harmonizuje právní úpravu ochrany osobních údajů v jednotlivých členských státech.

Spousta mezinárodních firem má totiž pobočky v několika členských státech EU a často si mezi sebou osobní údaje předávají. Proto je

potřeba mít stejnou úroveň ochrany osobních údajů ve všech členských státech EU. Co je u nás potřeba dohnat v oblasti osobních údajů, abychom vyhověli nové úpravě?

Filip: Současný český zákon o ochraně osobních údajů s řadou novinek, které GDPR přináší, nepočítá.

Z tohoto důvodu probíhají diskuse ohledně způsobu promítnutí GDPR v České republice. Subjekty údajů (tj. fyzické osoby) budou mít více práv, než měly doposud. Například tzv. právo na výmaz (právo být zapomenut), na jehož základě bude za stanovených podmínek možné požadovat po správci osobních údajů, aby vymazal osobní údaje, které se subjektu údajů týkají. Toto právo se doposud dovozovalo z judikatury Soudního dvora EU v souvislosti s případem španělského občana, který požadoval, aby Google vymazal ze svých výsledků vyhledávání odkazy na jeho osobní údaje. Právo být zapomenut je nově zavedeno přímo v GDPR. Andrea: Ano, jednoznačně se posilují práva fyzických osob, tj. subjektů údajů. V první řadě budou mít subjekty údajů právo být detailně informovány o všech právech, které jim GDPR garantuje. Jinými slovy, bude povinností správce osobních údajů (tj. subjektu, který údaje zpracovává pro jím určené účely), aby subjekt údajů o všech těchto právech detailně poučil. Dále GDPR zakotvuje práva, která doposud v české právní úpravě ochrany osobních údajů chyběla. Zmínila bych například právo vznášet námitky proti zpracování.

V GDPR je nově zakotveno i právo na přenositelnost údajů, tedy aby jedna společnost ve strukturované podobě předala osobní údaje subjektu údajů jiné společnosti.

Jak bude nová legislativa přenositelná do praxe? Souhlas se zpracováním osobních údajů musím dnes dát prakticky k čemukoli, k objednávce jídla na internetu a podobně.

Andrea: Souhlas se zpracováním osobních údajů musí být svobodný. Pokud je něčím podmíněn, tak nebude moct být brán jako svobodný.

Od toho je ale potřeba odlišit případy, kdy poskytnutí určité služby, o kterou sám subjekt údajů žádá, nutně vyžaduje zpracování určitých osobních údajů. K zpracovávání takových údajů souhlas vůbec není potřeba. Když si objednáváte jídlo a žádáte o jeho doručení, nutně musíte uvést adresu.

Pokud ale poskytovatel služby po vás chce i datum narození, což není pro doručení podstatné, tam již váš souhlas potřebuje. A pokud bude poskytnutí služby doručení jídla podmíněno poskytnutím takového souhlasu, vámi udělený souhlas nebude svobodný, a tedy poskytovatel služby se o něj nebude moct opřít.

Filip: GDPR zavádí velmi vysoké sankce za porušení ze strany správců nebo zpracovatelů osobních údajů.

Společnosti, které zpracovávají osobní údaje, si tak budou muset dávat velký pozor na to, jaké osobní údaje vyžadují a získávají a jak s nimi nakládají.

Jaké největší novinky nás tedy čekají?

Filip: Ve stanovených případech budou správci osobních údajů povinni jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů nebo provést tzv. posouzení dopadu zpracování osobních údajů.

Správci budou mít také ohlašovací povinnost v případě, že dojde k porušení zabezpečení osobních údajů. Za zmínku dále stojí, že za osobní údaje se mohou považovat i technické údaje, jako je IP adresa nebo cookies.

Je novela nějak kontroverzní?

Andrea: Možná výší sankcí, které budou činit až 20 milionů eur nebo 4 procenta z celosvětového obratu firmy. Spousta věcí je ale také stále nejasných. Jak už to u nové legislativy chodí, neexistují a nějakou dobu nebudou existovat žádná soudní rozhodnutí, která by pomohla s vyložením nejasných ustanovení GDPR. A má nová legislativa nějakou slabinu?

Andrea: Tato legislativa je nová, bude účinná až od května 2018. V tuto chvíli tak je

předčasné hovořit o slabinách. Případné slabiny GDPR ukáže až praxe.

Filip: Často se hovoří o tom, jak obecná, nebo naopak jak konkrétní má nová právní úprava vlastně být. Pokud bude nová legislativa moc obecná, bude docházet k nejasným výkladům, pokud bude naopak moc konkrétní, tak se může stát, že se na něco zapomene. I proto diskuse nad GDPR trvaly tak dlouho.

Jak se s novou legislativou týkající se ochrany osobních údajů změní vaše práce?

Andrea: V první fázi se na nás klienti obracejí zejména s požadavkem, abychom je informovali o tom, co je nové. Na základě toho se určí, co budou muset společnosti, které jsou našimi klienty, změnit, a to ve svých postupech a dokumentaci. Počítáme tedy s tím, že ve druhé fázi budeme klientům asistovat s úpravou různých dokumentů – nová úprava si vyžádá revize a úpravy spousty smluv, jejichž plnění s sebou nese zpracování osobních údajů, nebo například připravovat nové vzory souhlasů se zpracováním osobních údajů.

A k tomu mě ještě třeba napadá, že nově bude

platit, že pokud bude tento souhlas obsažen v dokumentu, který kromě souhlasu upravuje i další věci, bude muset být ve smlouvách zvýrazněný tak, aby si subjekt údajů, který daný dokument podepisuje, byl zcela jednoznačně vědom, že v rámci dokumentu udělil takový souhlas. I toto budeme muset měnit.

Filip: GDPR je koncipováno jako evropské nařízení, které je v celém svém rozsahu závazné ve všech členských státech EU. V Dentons máme velkou výhodu v tom, že máme kanceláře v řadě dalších členských států EU, kde se naši kolegové stejně jako my zabývají GDPR. Nedávno jsem se o GDPR bavil s našimi kolegy z Polska, kteří řeší velmi podobné problémy a otázky v oblasti implementace GDPR do praxe.

Předpokládám, že ve spolupráci s našimi kolegy ze zahraničí budeme pokračovat.

Existují vůbec právníci-specialisté na ochranu osobních údajů?

Filip: Čistě že by se věnovali pouze tomuto oboru, to spíš ne. Ochranou osobních údajů se spíš zabývají právníci, kteří pracují například pro finanční instituce nebo pro velké společnosti, které přicházejí do styku s velkým množstvím osobních údajů. Ochrana osobních údajů bývá vnímána jako součást práva informačních technologií.

DENTONS Globální právní firma Dentons má svou kancelář i v samém srdci Prahy. Pracuje tu více než sto dvacet spolupracovníků, z nichž část tvoří i studenti, nejčastěji na pozicích právních asistentů. Absolventy práv tu pak najdete v pozicích koncipientů a absolventy ekonomických oborů ve finančním oddělení nebo v oddělení risk managementu.

Zajímá vás víc o kariéře v Dentons?

Napište jim na prague@dentons.com.

Duben 2017 STUDENTA 37

KARIÉRA

DO ZAHRANIČÍ NA VLASTNÍ PĚST:

NORSKO VOLÁ!

Díky Domu zahraniční spolupráce (DZS) vyjíždí spousta z nás každoročně na celou řadu stáží a zahraničních pobytů. Jen program Norské fondy a fondy EHP třeba za poslední dva roky podpořil hned 145 mladých lidí, kteří se rozhodli vydat do zahraničí – a to pozor – na vlastní pěst. To znamená, že si sami vyhledali cílovou instituci, na které chtěli strávit jeden nebo dva semestry, sami si zajistili potvrzení o přijetí a sami požádali o grant. A uspěli.

PROČ BYSTE MĚLI VYJET TAKY? „Ten hlavní důvod, proč jsem se účastnila, byl jednoduše ten, že tady jen nesedíme ve třídě a nebavíme se o něčem, ale prostě jdeme do terénu a zažíváme to, o čem ve škole mluvíme celý půlrok. Člověk si z toho určitě odnese víc, než že pouze sedí v místnosti a poslouchá.

Jednoduše přijde do Norska a musí se vypořádat s různými situacemi a vše vidí na vlastní oči. Navíc jsme navštívili místa a viděli osobnosti, které bychom při cestě na vlastní pěst nikdy nepotkali.“ Katarína Balková, vyjela do Norska

S

tudenti v rámci těchto programů vyjížděli také na Island a do Lichtenštejnska, nejpopulárnější cílovou zemí ale zůstávalo Norsko, kam vycestovalo 137 studujících. Proč se do projektu zapojili? Většinou proto, aby se naučili něco nového. Kromě akademické náplně stáže (která byla motivací pro 99 % dotázaných) mladé lidi lákal hlavně život v cizí zemi a kultuře (95 %) a možnost procvičit si cizí jazyk (90 %).

STUDENTSKÁ STÁŽ, FAJN. ALE CO DÁL? Zážitky jsou fajn, ale co nám po návratu z cest zůstane? Většinou hlavně zvýšená motivace k dalšímu studiu, znatelně zvládnutější sociální dovednosti, viditelně posílená sebedůvěra

a větší samostatnost. Znalost hostitelské země a lepší jazykové dovednosti jsou už takovým standardem. Zkrátka – zahraniční pobyt vás rozvíjí jak po osobnostní, tak i po profesní stránce.

S tím souhlasí i absolventi stáží podpořených z Norských fondů, kteří jako nejzásadnější po návratu z pobytu hodnotili právě motivaci ke studiu, zvýšenou sebedůvěru a samostatnost (průměrné skóre 90 %) i prohloubení znalostí o hostitelské zemi. Z dotazníků navíc vyplývá, že 86 % studentů má na základě zkušenosti z pobytu zájem pracovat po dostudování v jiné evropské zemi. Kromě toho věří, že stáž, kterou absolvovali, měla zásadní význam pro jejich profesní rozvoj.

„Výuka je tu na vysoké úrovni. Přednášky máme k dispozici předem on-line, je povinné je sledovat. Na hodinách se už pak diskutuje o konkrétních tématech, případně se pracuje ve skupinách. Malý kampus je uprostřed přírody na západním Islandu. Nejbližší město je 40 km, tam jezdíme na nákupy na střídačku školním autem, které je určeno pro exchange studenty.“ Tomáš Gálik, vyjel na Island „Skutečnost, která na mě zapůsobila nejvíce, je kvalita a rozvoj předmětů vyučovaných na univerzitě. Jsou připravovány v souladu se skutečnými problémy, které se mohou v budoucím zaměstnání objevit.“ Jakub Kročil, vyjel do Norska

NORSKÉ FONDY A FONDY EHP Zprostředkovatel programu: Dům zahraniční spolupráce Alokace: 4,2 milionů eur Doba implementace projektů: 2014–2016 Více informací: www.dzs.cz.

38 STUDENTA Duben 2017

ABSOLUTNÍ POHOSTINNOST Naše slova.

Vítej v Jan Becher Pernod Ricard.

Pečujeme o více než 40 světoznámých značek alkoholu.

Uvědomujeme si tu zodpovědnost k tradici a historii nápojů, stejně jako ke každému, kdo si chce vychutnat jejich chuť.

Chceš nám s tím pomoci?

Navštiv www.pernod-ricard.cz

ČESKO-SLOVENSKÁ

SUMMERCHALLENGE 2017 Léto 2017 se nezadržitelně blíží.

Prázdniny, dovolená, relax a zábava.

Zní to dobře? Přidej k tomu ještě Nestlé česko-slovenskou #summerchallenge a tvoje léto bude nezapomenutelné.

1 firma, 2 trhy a dva vítězné týmy nakonec.

To vše můžeš zažít v prostředí mezinárodní společnosti, která je jedničkou na trhu.

Na tvojí cestě tě bude provázet buddy a zkušení lídři v dané kategorii.

CO TĚ ČEKÁ?

NAHLÉDNEŠ DO SVĚTA BYZNYSU Z TROCHU JINÉHO ÚHLU POTKÁŠ SE SE SKUTEČNÝMI LÍDRY V OBORU SESBÍRÁŠ KONTAKTY A ZKUŠENOSTI K NEZAPLACENÍ NEBUDEŠ NA TO SÁM – DOSTANEŠ KOUČE, CO TI VŽDYCKY RÁD POMŮŽE A TO NEJLEPŠÍ NA KONEC – CELÉ TI TO NEUKRADNE Z LÉTA VÍC NEŽ 20 HODIN!

CHALLENGE Challenge accepted! Získej přes prázdniny cennou zkušenost z byznysu. Jsou ti blízké inovace a jsi kreativní?

Zjisti víc info na www.nestle.cz/cz/summerchallenge nebo nám napiš na info@nestle.cz

Každý člen vítězného týmu si odnese kávovar Nespresso Prodigio v hodnotě 5390 Kč, který můžeš propojit se svým smartphonem. A k tomu ti ještě přidáme 2017 čokoládových tyčinek podle tvého gusta - takže je libo Kit Kat, Lion, Deli, nebo třeba Kofila? :)

STÁŽ / TRAINEESHIP #RISEANDSHINE

A pozor, to pořád není všechno! Ti nejlepší z vás budou moci získat i roční stáž na centrále Nestlé v Praze nebo v Bratislavě a k tomu možnost strávit celý den s naším obchodním ředitelem! Máš na to? Tak se honem přihlašuj, čas máš jen do 5. května!

YOUR STORY

Kam ten svet speje?

ŽENY & FYZIKA!

Z diktátů dostávala většinou pětky a už na základce málem propadla. Kromě toho je ale paní doktorka Anička Fučíková také jednou z nadějných mladých českých vědkyň současnosti. Jako první se jí podařilo vyrobit křemíkový nanokrystal s velice úzkou emisní čárou, který má využití nejen v technice, ale třeba časem i v medicíně.

Text: Markéta Paráčková, Radka Bartošová Foto: Jindra Kodíček

42 STUDENTA Duben 2017

A

ničko, prozraďte nám – jak jste se dostala k vědě? Že chci dělat vědu, to jsem věděla už jako malé dítě. Později jsem se k tomu dostala na základní škole. Nejdřív jsem se věnovala biologii, ale ta byla zprvu spíš o poznávání kytek, nebyla to ta zábavná věda v laboratoři. To mě poměrně rychle přešlo.

Pak jsem zkusila dějiny, kde jsem se dostala na různé olympiády, ale záhy jsem i tam zjistila, že je to všechno až moc jednoduché.

No a potom jsem se dostala k matematice a fyzice, kde vím, že jim nikdy nebudu rozumět tak, jak bych chtěla. Celý život tak fakticky mám co dělat a šanci poznávat nové věci.

Vedli vás k vědě už na základní škole?

Na mojí základní škole se věda nijak přímo nepropagovala, ale věnovali se studentům, co se týče různých soutěží. Nebylo to, že by nás vedli k nějakým experimentům, ale učitelé třeba navrhli: „Hele, tady je soutěž, nechceš to zkusit? Já ti pomůžu.“ Jaké to pro vás obecně bylo ve škole?

Od první do čtvrté třídy základní školy to bylo nic moc. Málem mě i kvůli češtině vyrazili.

Na druhém stupni už zjistili, že nejsem tak blbá, jak si původně mysleli, a základku jsem končila s vyznamenáním. Takové jsem měla všechny začátky na školách – začínala jsem jako propadlík, ale končila jsem s výborným prospěchem. Stejně jako na matfyzu – prvák jsem málem neudělala (byl podmínečný zápis do druháku), v páťáku jsem už měla prospěchové stipendium. Přes ty moje různé dys- poruchy mi vždycky chvíli trvalo najít systém, jak dostat do hlavy potřebné znalosti.

Jaké dys- poruchy myslíte?

Trpím dyslexií, dysgrafií, dysortografií, a dokonce na to mám někde doma papír. Zní to hrozně, ale já ty učitele chápu, že si o mně nemysleli nic dobrého, v té době se dys- moc neřešilo. Problém byl třeba v češtině, kde zejména nevěděli, co se mnou, protože diktát jsem měla skoro vždycky za čtyři až pět a slohovku za jedna až tři. Hodně jsem totiž četla,

i desítky knížek měsíčně, a protože mám částečně fotografickou paměť, tak jsem si vždycky jednotlivé části z knížek „vyfotila“ a pak slohovku skládala z nich a bez těch slov, se kterými mám problém.

Kdy vám na tyhle dys- poruchy přišli?

Před maturitou jsem si říkala, že by bylo dobrý mít alespoň nějakou úlevu, když jsem to sama sobě diagnostikovala. :) Tak jsem si došla za psycholožkou, abych na to měla papír.

Máte vystudovanou Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Bylo těžké se tam dostat? Šla jsem na matfyz ze zemědělky (obor účetnictví), kde fyzika byla jen v prváku a pak vůbec. Takže nebylo ani divu, že u přijímaček jsem měla z matiky a informatiky lepší skóre než z fyziky. No a prvák byl pak docela drsný, protože jsem vlastně byla fyzik samouk na jedné z nejtěžších škol fyziky v republice, takže jsem samozřejmě málem vyletěla.

Proč?

Bylo toho najednou nějak moc, co jsem se musela doučit. :-)

Mgr. ANNA FUCÍKOVÁ, Ph.D. Doktorka Anna Fučíková vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor biofyzika a chemická fyzika. Momentálně pracuje jako odborná asistentka na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy a ve Fyzikálním ústavu Akademie věd jako vědecká pracovnice. Během své stáže na univerzitě ve švédském Stockholmu vynalezla unikátní úpravu povrchu křemíkových nanokrystalů. Za své úspěchy získala grant od Nadačního fondu Neuron a za svou práci na

Jste žena ve vědě, to pořád ještě není standard. Proč myslíte?

Tak když se podíváte na statistiky, je v Česku žen ve vědě stále málo, máme dokonce první příčky v tom, že u nás nejvíc žen z vědy vypadává po Ph.D. a nedostávají se na vyšší pozice. Aktuálně se toto téma hodně řeší a mluví se o genderové diskriminaci při udělování grantů, problém je i mateřství – když na rok nebo na dva vypadne, je to velký problém, protože věda jde strašně rychle dopředu.

A potom se prostě blbě vrací. Rozhodně to ale nevyřeší nějaké kvóty, lepší by bylo mít anonymizované grantové přihlášky nebo přihlášky na pracovní místa.

Pokud vědkyně (nebo i vědec) takhle vypadne, je problém najít za ně náhradu?

Jde o to, v jakém oboru. Já mám specializaci, která se hodně špatně hledá v jedné osobě – mám znalosti z fyziky, biologie a teď po Ph.D. i chemie. Takže za mě by se třeba hledala náhrada špatně, tedy náhrada v jedné osobě. Ale i kdyby našli – já sama nemám čas na všechno, co bych chtěla dělat, takže když místo mě posune lidstvo o kousek dál někdo jiný, jenom mu poděkuji. :) Občas se objevují názory, že ženy nemají ve vědě co dělat. Setkala jste se s tím někdy i vy osobně?

V mém nejbližším okolí a na našem oddělení takoví lidé nejsou. Ale jinak samozřejmě. Třeba když někdo přijde do laboratoře a myslí si, že jsem laborantka. To se sem tam stává. Myslím, že fyzika je taková poslední chlapská oblast, kde ženská není standard. Vzpomínám, že když jsem byla ve druháku na matfyzu, vzala jsem si knížku a vyrazila jsem do zahrad u Břevnovského kláštera. Učila jsem se tam z knížky na zkoušku a kolem šel starší pár a pán se zajímal, co to čtu a studuju. Zvedla jsem knížku a řekla „Elektřina a magnetismus od Sedláka“ a on jen zvolal „Bože, kam ten svět spěje! Ženy a fyzika!“ Tahle historka docela dobře ilustruje vztah starší generace k ženám ve vědě a obecně k novinkám.

poli biofyziky cenu Česká hlava pro doktorandy.

Duben 2017 STUDENTA 43

YOUR STORY Kdo vůbec rozhoduje o tom, co budete zkoumat?

Tak samozřejmě člověk má nějaké téma, které ho zajímá a staví na tom, co má za zázemí v laborce. Primárně však rozhoduje grantová agentura, tedy ti, co dávají finance. Bez nich se totiž ani nehnete. Fakulta se samozřejmě snaží, ale nemůže každého zásobovat penězi na výzkum. Nemůže si dovolit sponzorovat úplně všechny, kolikrát je ráda, že nám zaplatí elektřinu a základní věci, občas něco opraví.

Takže člověku nezbude než psát grantové přihlášky a prosit.

Získala jste cenu Neuron za výzkum unikátních křemíkových nanokrystalů s tenkou emisní čárou, které jste vyrobila jako první na světě. Jak to celé vlastně probíhalo?

Tak bylo to i trošku o štěstí, původně jsme chtěli vyrobit standardní křemíkové nanokrystaly. Ale kvůli nedostatku financí na aparaturu jsem musela trošku improvizovat a díky tomu jsme vyrobili unikátní nanomateriál. Pak rok trvalo, než se nám to podařilo pochopit a kontrolovaně opakovat.

Zbývá vám vůbec v rámci všech vašich vědeckých aktivit a povinností čas na koníčky?

Je pravda, že na ně teď čas moc není. Ale když byl, tak jsem fotila, docela i profesně – třeba historické akce. Dostalo mě to na místa, kam se člověk běžně nedostane, což byl skvělý zážitek. Jednu chvíli jsem si tím i přivydělávala a zaplatilo mi to výbavu na focení, kterou mám. Teď fotím, jen když mě někdo ukecá, třeba kamarádům svatby,

a beru to jako relax. A pak i ráda cestuju.

I když to je taky občas veselé.

Jak to myslíte? Co se vám během cest přihodilo?

Třeba v Japonsku jsem byla zrovna tehdy, když přišlo tsunami. Byli jsme právě v Hirošimě na hradě na kopci, když se ozvaly sirény. Nebo když jsem jela do Skotska, bylo tam sucho. Všechny vodopády vyschlé, a když jsme dojeli na Orkneje, kde prší 366 dní z 365, já dostala úžeh. :) A sem tam ještě trochu obchoduji na burze, loni se docela dařilo, říkám, že jsem si přivydělala na 13. a 14. plat.

Riskujete při investování?

Když znáte rizika, tak nejste až zas takový riskér. Ale ekonomie mě baví, je to taková schovaná fyzika a matika s tím, že tam jsou skryté parametry v podobě nálad investorů a lidí, odhad toho, jak se budou chovat. A když člověk zná fyziku a miluje psychologii a zajímá se o ekonomii, usnadňuje mu to rozhodování.

Kromě výzkumu také učíte. Jaký je váš pohled na dnešní studenty? Nejste proti nim přece jen o mnoho starší.

Možná to bude znít příkře, ale podle mě nemají dost často takovou výdrž, co jsme mívali my. Co nejde napoprvé, do toho se jim už napodruhé nechce. Vidím to tady na studentech, kterým ani tak nechybí inteligence, jako spíš odolnost a vytrvalost. Inteligentní člověk je totiž z principu člověk líný, protože ví, jak se vyhnout náročným činnostem. To ale není vždy nevýhoda, lenost vedla už k mnoha objevům, ale i při té objevitelské lenosti musíte opakovat některé experimenty do zblbnutí s malými modifikacemi.

KREMÍKOVÉ NANOKRYSTALY Běžný křemíkový nanokrystal

„Odborník například připojí

pozorovat maximálně asi tři jevy

emituje světlo v široké spektrální

k nanokrystalu léčivo a pak

v buňce, s našimi nanočásticemi

oblasti. Nanokrystaly, které

sleduje, kam se v těle dostane.

může být těchto jevů až třicet,“

připravila doktorka Fučíková, jsou

Když lépe pochopíme, kam přesně,

vysvětluje paní doktorka. „Naše

monochromní, tedy emitují pouze

jaké množství a kudy konkrétně

nanokrystaly by také mohly

velice specifické světlo. Díky této

označené nanokrystaly doputují,

nahradit luminofory, které jsou

důležité vlastnosti mohou mít

můžeme vybrat nejefektivnější

poměrně drahé, v zářivkách nebo

v budoucnu široké užití v rámci

léčivo, nebo stávající léčivo

LED svítidlech. Další perspektivní

vývoje nových technologií, ale také

změnit tak, aby lépe fungovalo. Při

využití se nabízí v optickém

v optice nebo lékařství.

použití nynějších postupů můžeme

přenosu dat.“

44 STUDENTA Duben 2017

„INTELIGENTNÍ ČLOVĚK JE Z PRINCIPU LÍNÝ, PROTOŽE DOBŘE VÍ, JAK SE NÁROČNÝM VĚCEM VYHNOUT.“ Typ americké výchovy například lidem ve věku dnešních studentů říkal, že všechno umějí a jakákoliv chyba, která se přihodí, je externí a děti tam často dostávají i diplomy jen za účast. Což samozřejmě snižuje hodnotu těch na prvních místech a těm, co mají papír jen za to, že přišli, to na sebevědomí a vytrvalosti taky nepřidá.

Uchazečů o technické a vědní obory každoročně ubývá. Má podle vás věda budoucnost i u téhle generace bez výdrže?

Myslím si, že se studenti zase k fyzice vrátí.

Jen tam nastane změna, že se k vědě bude přistupovat trošku jinak. Ne že by totiž mladí neměli rádi vědu, ale vědí, že je to v jistém slova smyslu řehole. Účetní pracuje od devíti do pěti a domů si už práci nenese, kdežto já si nosím domů všechno a po práci pokračuji o večerech nebo o víkendu, čtu si články související s prací apod. Podle mě je právě tohle to, co jim vadí, spíš než věda sama o sobě.

Nevidím to ale zas tak černě. Navíc třeba má pokud člověk matfyz a pak jde klidně dělat i úplně jinou pozici, tak je to pořád pozitivní, protože se naučil logickému myšlení, analýze, apod. Díky tomu pak může jít v podstatě kamkoli.

Jak vy vidíte svou budoucnost ve vědě?

Já bych svou práci už asi neměnila. Nikdy nevím, co ten den budu dělat, a to je pro mě skvělý pocit. Za tři měsíce mi ale končí smlouva a ještě nevím, jestli si mě tu nechají, tak uvidíme. Ve vědě máte obecně většinou úvazek na dva nebo tři roky a pak často nevíte do poslední chvíle, jestli nebudete muset jinam. Najít dobré místo ve vědě pak trvá klidně i rok a musíte putovat tam, kde je práce, ne naopak. Já proto říkám, že vědci jsou takoví novodobí nomádi. Stojí to ale za to.

Duben 2017 STUDENTA 45

LIFESTYLE

SOBÍ BURGER, POLÁRNÍ ZÁŘE A VŠECHNO DALEKO

TAKOVÁ JE ALJAŠKA

Pracovní léto ve Spojených státech na pozici plavčíka už má za sebou leckdo. My chtěli být netradiční. Chtěli jsme zažít akci a dobrodružství, a tak jsme vyjeli na tři měsíce Work&Travel hádejte kam? Na Aljašku.

Text: Anna Jílková

J

akýkoli brigádní výjezd do Spojených států s sebou nese obrovské množství výhod.

Procvičíte angličtinu a naučíte se v ní jistěji komunikovat, poznáte nová místa, nové lidi a strávíte celé měsíce za oceánem, aniž by vás to nějak finančně vyčerpalo. Sama Aljaška s sebou ale nese určitá specifika, se kterými se jinde jen těžko setkáte. A soudě podle toho, že za celé léto jsme tam potkali jen další dvě „work&travel Češky“, o těchto možnostech asi i málokdo ví.

46 STUDENTA Duben 2017

HORY, MOŘE, LEDOVCE A JEZERA To je neuvěřitelná kombinace aljašské přírody. Pokud se vám výhled na ni naskýtá každý den, jezdí se do práce hned lépe. Po celé Aljašce máte přístup k ledovcům, jezerům i horským výšlapům, které vám svými velkolepými rozhledy zatají dech. Fotkami takových míst budete rozhodně ještě dlouho po návratu ohromovat okolí.

A prostředím to nekončí. Také zvířata, která s trochou štěstí zahlédnete u nás

v zoo, jsou na Aljašce na denním pořádku.

Losi se procházejí i po městě, najdete je jak na ulicích, tak ležící v městských parcích.

My jich tam jen za to jedno léto napočítali kolem dvaceti. Za medvědy musíte většinou vyrazit trochu dál, alespoň do nejbližšího lesa, pravděpodobnost, že se s nimi za léto alespoň jednou setkáte, je ale stále vysoká.

Před každým vstupem do parku proto visí varovné cedule, které říkají, jak se v případě setkání s nimi zachovat.

inzerce

TEPLO, SVĚTLO A RYBY HNED Z ŘEKY Proč jedete na Aljašku? Vždyť je tam zima! To byla asi nejčastější obava našich přátel před odjezdem. Obava absolutně zbytečná, mimochodem. Přestože rozloha Aljašky je obrovská a teploty se tak mohou na různých místech výrazně lišit, panuje tu všude během léta tzv. polární den, který slibuje vyšší teploty a více světla. Opravdová tma tak v létě trvá jen pár hodin a člověk má mnohem více času být akční a na to se zvyká velmi rychle a velmi snadno.

No a ryby! Ty ryby! Lososa jsme jedli všichni, ještě než jsme na Aljašku přijeli. Až tam jsme ale zjistili, kolik druhů jich vůbec existuje a že s tím, co jsme si v restauracích dávali doteď, se to teda vůbec nedá srovnávat. Chuť ryby, kterou rybáři vylovili ten den, kdy vám ji v restauraci naservírují, najde v Česku jen hodně těžko konkurenci.

Mezi další místní speciality patří určitě krab.

V každém běžném stánku s občerstvením dostanete i sobí párek v rohlíku nebo sobí burger a chilli. My vyzkoušeli i burger z bizona a volně rostoucí ovoce podobné našim malinám, kterým říkají salmon berries. Všechno lahoda jak blázen.

OBROVSKÉ VZDÁLENOSTI A POLÁRNÍ ZÁŘE Rozloha Aljašky tvoří více než pětinu celkového území Spojených států amerických, proto je třeba počítat s tím, že všechno je tu od sebe opravdu dost daleko. A to dál, než se zdá. Vážně. Jedete pět hodin autem na sever, říkáte si, jaký veliký kus cesty jste ujeli, a když se podíváte do mapy, zjistíte, že je to v podstatě úplně nepatrná část. Totéž platí o městech. Nakoupit si většinou pěšky nedojdete, vyšlo by to na celodenní výlet. A vzhledem k tomu, že veřejná doprava zde víceméně neexistuje, jezdí všichni všude autem. (A chudí studenti jako my na kole.)

Není to sice zaručené, ale šance, že se na podzim dočkáte polární záře, jsou relativně vysoké. A čím déle na Aljašce zůstanete i po skončení sezony, tím vyšší budou. Existují tu dokonce webové stránky, které polární záři monitorují a jsou schopné vám říct relativně přesný čas, kdy se nad vámi objeví. Pro takové případy je potřeba být připravený okamžitě vyrazit a vyjet někam za město, kde vám výhled na oblohu nebude rušit noční osvětlení. A pak už se jen kochat.

NĚJAKÉ MINUSY? Pokud jste jen trochu ekologicky zaměření, pak pro vás může být Aljaška docela šok. Navzdory tomu, jak je krásná a panenská, je fakt, že se tu třeba takový odpad netřídí buď vůbec, anebo jen minimálně. Pokud se tak jako brigádník dostanete třeba do takového hotelu, uvědomíte si, že množství vyhazovaného odpadu je tu dost alarmující. A to nejen do kontejnerů.

Aljaška také patří mezi nejdražší státy USA. Pokud sem jedete pracovat, bát se toho zase tolik nemusíte, jelikož budete také pobírat místní plat, který cenám odpovídá. Českých turistů tu ale mnoho nepotkáte. :( Od domova máte navíc devítihodinový časový posun, což občas docela komplikuje videohovory s rodinou či s přáteli – jeden či druhý si prostě vždycky musí přivstat. Všechno tohle je ale jen malé negativum na jinak nádherné Aljašce.

V Česku se o ní pořád ještě tolik nemluví, tak nečekejte, až bude mainstreamem, a vyrazte se tam podívat. Vážně to stojí za to.

LIFESTYLE

MAJÁLES 2017: MĚSÍC STUDENTŮ JE TU! Je tu duben! A duben znamená Majáles! Slaví se vlastně už od středověku a letos tomu rozhodně nebude jinak! Zatímco některé akce na některých školách už běží, my se těšíme hlavně na vrchol této tradiční oslavy jara, mládí a studentského života – velký open-air festival. A jestli máte rádi party, stejně jako my si ho nenecháte ujít!

NEJLEPŠÍ DEN V ROCE Volba krále a královny Majálesu, hromada akcí a nakonec koncert pod širým nebem. Koho letos uslyšíte? Headlinerem bude MARPO & TroubleGang, na stagi se ale vystřídají taky Tomáš Klus, Horkýže Slíže, Mandrage, Rybičky 48, Majk Spirit, Paulie Garand, No Name, Vypsaná fiXa, Wohnout a spousta dalších. K nim se ještě připojí dva vítězové souboje studentských kapel, na které se my v redakci děsně těšíme. :)

48 STUDENTA Duben 2017

KDY A KDE? Hradecký Majáles – pátek 21. 4. v Šimkových sadech Pražský Majáles – sobota 29. 4. na Letišti Letňany Brněnský Majáles – sobota 6. 5. na brněnském Výstavišti Váháte s pořízením lístků? Neváhejte, zbývá jich už vážně jenom pár! Měsíc studentů si oslavit prostě zaslouží, tak neseďte doma a vyrazte se pobavit s tou nejlepší společností!

DO KINA

RYCHLÝ A ZBĚSILÝ DUBEN

Čtvrtý měsíc v roce je tu a s ním i filmové premiéry, které by vaší pozornosti rozhodně neměly uniknout. Staří známí i nové tváře, hromada otazníků a porce napětí – vybrali jsme pro vás tři peckové snímky, které stojí za pozornost!

Text: Kristýna Dolejšová

RYCHLE A ZBĚSILE 8

Být fanouškem nějaké filmové série s sebou občas přináší zklamání. Někdy se totiž tvůrcům nepodaří být originální a nový díl se tak od začátku jeví jako variace na ten předchozí. Tohle naštěstí neplatí o osmém dílu jedné z nejúspěšnějších filmových sérií všech dob. Milovníci rychlých aut si i tentokrát přijdou na své, kromě toho se ovšem mohou těšit na překvapivý zvrat. Krásná a vychytralá kyber-teroristka Cipher (Charlize Theronová) totiž na stranu zla získá samotného Dominica Toretta (Vin Diesel)!

Zachránit rovnováhu světa se tak pokusí Hobbs (Dwayne Johnson), který do osiřelé rodiny přibere Deckarda Shawa (Jason Statham), záporáka z minulého dílu.

Ptáte se, jak mohl Dom zradit Letty (Michelle Rodriguez) a další staré kámoše? A jak to celé dopadne? Pokládáme si úplně stejné otázky a chceme znát odpověď!

Premiéra: 13. 4.

1 PROTI VLASTNÍ KRVI

V jedné z nejbohatších částí Británie žijí tři generace rodiny Cutlerů. Pokud si ovšem představujete honosné vily à la Panství Downton a luxus, kam se podíváte, jste na omylu. Cutlerovi totiž bydlí v karavanovém táboře a veškeré dny tráví poflakováním, pytláctvím, loupežemi a potyčkami. Ve svém okolí nejsou oblíbení a policie jim je neustále v patách. V čele klanu stojí Colby (Brendan Gleeson), roli vůdce má ale brzy převzít jeho syn Chad (Michael Fassbender). A právě ten se začíná trochu zdráhat. Drsný život psance za hranou zákona by totiž raději vyměnil za klidný život s manželkou a dětmi. Colby ale vládne tvrdou rukou. Místo toho, aby se snažil syna pochopit, plánuje vyloupit dům plný cenností. Půjde Chad proti vlastní krvi? A má vůbec možnost volby?

Premiéra: 13. 4.

PŘES KOSTI MRTVÝCH

2 3

Už jen z názvu tohoto mysteriózního dramatu může ledaskomu naskočit husí kůže, v kině ale bude běhat mráz po zádech všem.

Děj snímku se odehrává v Kłodzké kotlině.

Obyvatele této malé osady na polsko-českém pohraničí vyděsí několik podivných vražd, které postrádají jasně vysvětlitelnou logiku nebo motiv. Nalezená mrtvá těla totiž patří lovcům, kteří v právě probíhající lovecké sezoně vybíjeli divokou zvěř a přitom se sami stali kořistí. Kdo za záhadnými vraždami stojí? Vyrazte na tento snímek a odhalte to skrze hlavní postavu snímku Janinu Dušejkovou. Mezi herci naleznete i českého Miroslava Krobota a za režií stojí oceňovaná Agnieszka Holland (znáte třeba z minisérie Hořící keř). Na festivalu Berlinale byl film oceněn Stříbrným medvědem, tak jsme na něj docela zvědaví.

Premiéra: 20. 4.

Duben 2017 STUDENTA 49

LIFESTYLE

50 STUDENTA Duben 2017

Na festivalech musíš publikum strhnout

A TO MILUJU

S českou hiphopovou scénou nebyl Marpo dlouho zadobře, a tak začal spolupracovat s hudebníky v zahraničí.

Když se stal bubeníkem v kapele Chinaski, kolegové i fanoušci se mu smáli. Jeden z největších hitů, který napsal pro svou dceru Emmu, na koncertech nehraje. Přesto jsou jeho show pověstné svou energií. Jak se z kluka, který nahrával první dema na kazeťák, stal jeden z headlinerů letošního Majálesu?

Text: Markéta Henzlová, foto: Jindra Kodíček

J

e ti dvaatřicet let. S rapováním jsi začal ve třinácti. Vzpomeneš si ještě na své začátky?

Pamatuju na kazeťák, na kterej jsem nahrál první demo. Bylo to do „loopu“, na nějaký americký hip hop stránce jenom k poslouchání, takže mi hrál z beden a já do toho rapoval. Pak přišel na počítače program Ejay HipHop a to byly fakt první dema. V tý době mi bylo tak čtrnáct. Je to šílený, když se takhle podívám zpět. Na střední škole jsem se seznámil s DJ Paickem, kterej dotáhl dalšího rapera Zakeho, a tenkrát jsme dali dohromady Moneyfest. Postupně se přidal ještě MC Wohnout, Oer a Shareem. Zake vypadl.

Dodneška se mnou hraje MC Wohnout, už je to dobrejch čtrnáct let.

Pocházíš z hudební rodiny, bylo díky tomu snazší prosadit se v hudebním byznysu?

Hip hop byl, a možná i dodnes je, specifická scéna. Teď už je víc mainstreamová, ale tenkrát se o ni zajímal jen úzkej okruh lidí. Takže jsem to měl stejně těžký jako každej jinej, kdo se snaží v hudební branži uspět. Je to dobrá škola, člověk si to musí prošlapat od začátku, aby se naučil mechanismus celý tý věci.

Myslíš, že dnes s YouTube, internetem obecně, různými talentovými show a podobně je snazší se prosadit, nebo naopak složitější?

Snazší to asi je, ale je to na hovno. Dřív jsme byli víc soudný. Člověk si tu věc dělal doma pár let, než s tím vůbec vylezl na světlo. Klip měl většinou jen velkej interpret, protože to stálo raketu.

Dneska každej udělá jeden track, na foťák natočí klip a chce hned slávu a peníze. Na druhou stranu dřív tu byly dva weby, který vesměs hejbaly tím,

kdo bude jak úspěšnej. Zní to vtipně, ale bylo to tak. Každá strana si tlačila svoje koně a člověk musel stát na jedný straně barikády. Ne jako já – někde uprostřed. Já si to chtěl vždycky vyšlapat sám.

Co bylo pro tvoji kariéru zásadní? Byl to single Jsem? Setkání s Gipsym? Rap fight? Nebo něco úplně jiného?

První krok bylo určitě setkání s Gipsym. Ale Gipsy si nesl takovýho černýho petra český scény a já jsem ho po něm převzal. Takže ze začátku po první desce úspěch. Po druhý to bylo ještě lepší a pak to začalo nějak uvadat, až to šlo pomalu do kopru. Nejspíš to bylo tím, že jsem byl mladej a myslel si, že se ze mě každej posere.

Asi i přístupem k věci. Nepovedla se show, fuck it, hlavně že zaplatí. Ale zase, jak říkal můj táta, všechno zlý je k něčemu dobrý. Probral jsem se a teď se to vyplácí. Velkej zlom nastal až v roce 2013 s deskou R!OT. Co ty osobně považuješ za svůj největší úspěch?

Mám dvě zdravé děti a fungující rodinu. Ale pokud myslíte pracovně, tak to mě teprve čeká, pokud se mi podaří vyprodat pražskou O2 arénu. A doposavad? Konečně to dělám tak, jak chci já, s partou kamarádů. To je skvělej pocit.

Troublegang je rodina. Když jsme TG založili, byli jsme čtyři. Říkal jsem, společně budeme hladovět, společně budeme i jíst. Mám tak nějak za úkol ty kluky zabezpečit, abychom se tím jednou mohli všichni dobře živit a byli šťastní.

Nebyli otroky práce, kterou člověk nenávidí. Btw, dneska nás je už jedenáct, takže těch hladovejch krků mám na zádech víc. :)

Jestli se nepletu, od začátku jsi tíhnul ke spolupráci se zahraničními hudebníky. Jak se ti to podařilo a v čem to je podle tebe jiné než s těmi tuzemskými?

Tak hodně to zapříčinilo to, že jsem spustil první českej hiphopovej spor s Indy a Wich, a tak nějak mě celá scéna zavrhla a nikdo se mnou nechtěl dělat. Začal jsem hledat jinde a opět se to mega vyplatilo. Dneska mám producenty už jenom ze světa se skvělým zvukem, desku nahrávám v Anglii, za pomoci lidí z US atd. Takováhle spolupráce je jiná. Ty lidi mají jinej přístup k hudbě a k rytmu obecně. My jsme země valčíku, případně bigbítu. 1, 2, 3, 4 a furt dokola. Oni jsou vychovaný úplně jinak. A to mi dalo velkou školu. Naučil jsem se totál jiný postupy, získal jinej feeling.

V čem vězí, že zrovna ty sis nakonec nenašel „normální zaměstnání“ a uspěl jsi v hudební branži?

Já to tak chtěl. Odešel jsem z plzeňských práv, protože jsem se prostě chtěl živit muzikou.

Natolik jsem věřil, že to dokážu, že jsem tomu dal fakt všechno. A díky bohu to vyšlo. Jsem hodně tvrdohlavej a cílevědomej. Když něčeho chci dosáhnout, neznám ne.

Mnoho českých raperů má za sebou bouřlivá období. Jak ses ty vyrovnával se slávou?

Co se týče ženskejch, to mě minulo úplně. Se svou ženou jsem od svejch čtrnácti. Takže v tomhle jsem v klidu, v hlavě to mám srovnaný. Potkal jsem tu pravou a nehodlám to měnit.

Pokud to teda nezmění ona. (smích) Každopádně sláva. Slovo sláva bych dal spíš do uvozovek, protože mě tohle vlastně nezajímá. Moji rodiče dokázali v hudebním průmyslu veliký věci. A to Duben 2017 STUDENTA 51 Duben 2017 STUDENTA 51

jsem si dal za cíl taky. Chci se podepsat natolik, že o mně bude mluvit ještě x dalších generací.

A to myslím vážně. Aspoň se pokusím. Lepší zkusit a vyhořet než pak litovat celej život.

Když se naskytla možnost stát se bubeníkem v kapele Chinaski, musel ses hodně rozmýšlet?

Nerozmýšlel jsem se ani chvíli. Taková nabídka se neodmítá. Na bubny hraju od tří let a vždycky jsem chtěl hrát na bicí s velkou kapelou. Jenže nikdy nebyla taková kapela, se kterou bych chtěl spolupracovat, tak jsem paličky složil do kouta a začal se věnovat rapu, protože tam to je ve finále jen o mně. Fanoušci i lidi ze scény se mi posmívali. Teď už se asi nikdo nesměje. Nikdo tenkrát nechápal, že bejt bubeník je v rapu extrémní výhoda. Mám prostě skvělej rytmus, můžu si dělat, co chci. Rapovat v halftimu, přejít do triol, sextol, shuflovat a tak dále. A taky jsem dostal od Chinaski extrémní školu. Viděl jsem ze zákulisí první ligu. Když jsem pak tenhle přístup začal aplikovat na rap, extrémně se dařilo a daří. Musíme investovat, to holt tak je. Např. 90 % raperů nemá dodneška vlastní mikrofon. To je jako když jste novinář a nemáte tužku, papír, diktafon nebo notebook. My máme všechno svoje, mikrofony, in ear odposlechy, mixpult, stagebox plus komplet zadrátování na pódiu a spoustu dalších věcí.

Jakou muziku doma pouštíš dětem? A co ty sám rád posloucháš?

Tak Emma paradoxně poslouchá vlastně všechno, jen ne dětský písničky. Nechápu proč, ale na iPadu našla moje album Lone Survivor, a to si někdy pouští. Což je hezký. :) Jinak poslouchá spíš písničky jako Roar od Katy Perry, něco od Lady Gaga nebo Ariany Grande. Musím říct, že Otík zatím vnímá hudbu hodně, reaguje na rytmus, kdekoli něco hraje, tak začne tančit a nastraží uši. Asi tam bude něco po dědovi. Já sám jsem si strašně ulítnul na americké country. Poslouchám

i rock, miluju Foo Fighters a samozřejmě rap.

Posledních šest sedm let jezdím pravidelně několikrát do roka na Floridu a zamiloval jsem si to.

Můžu jen doporučit interprety, jako jsou Blake Shelton, Tim McGraw nebo Dustin Lynch.

Co bys dělal, kdybys nedělal muziku?

Já vůbec nevím. Možná ty práva? Asi spíš ne.

Mohl bych dělat manažera, produkčního… hádám. Ale nemyslím na to, ještě nekončím.

Jak je podle tebe dneska důležité studium?

Důležitý určitě je. Ale záleží na každém, co chce dělat. Pokud chce bejt jadernej fyzik, tak základka asi stačit nebude. I v hudbě se to liší, já třeba na konzervatoři nebyl, noty umím tak hodně zlehka, ale vlastně je v dnešní době ani nepotřebuju umět. Nejsem nájemnej hráč. Takže to je každýho uvážení, jakým směrem chce v životě jít. Vím, že na děti nikdy nebudu tlačit, když jim to ve škole nepůjde. Neuslyší ode mě, že z nich nic nebude. Já byl extrémně problémovej na střední, vystřídal tři základky, a když vidím všechny ty jedničkáře, nedopadli zrovna nejlíp. Ale studium je důležitý, člověk nechce bejt debil, že jo. :) Co máš vlastně vystudováno ty?

Mám vystudovanou anglo-německou obchodní akademii. Ale škola pro mě byla pain in the ass.

Já to vlastně nenáviděl, vstávání, učení, přes léto zkoušky… Za rok jsem uměl nasbírat i 450 zameškanejch hodin. To muselo být pro rodiče těžký období a hádám, že se mi to vrátí.

Co tě ve škole nejvíc bavilo a co naopak?

Nenáviděl jsem matiku. Na základce jsem se v tom nějak zasekl a nenaučil se zlomky a trojčlenky a podobný hovadiny a pak se to se mnou šíleně táhlo. Bavil mě tělocvik. :) Sám máš dvě děti. Minimálně už jsi asi řešil výběr školky a brzo přijde i škola. Jaký máš obecně názor na české školství?

Určitě, já to mám se ženou už tak nějak

MARPO Vlastním jménem Otakar Petřina, narodil se v roce 1985. K hudbě měl blízko už od narození. Jeho tatínek byl známý rockový kytarista a maminka manažerka kapel jako Žlutý pes nebo Chinaski. Jeho začátky jsou spojené se singlem Jsem, výrazněji na sebe Marpo upozornil, když vyhrál největší battle v historii českého rapu, a důležité pro něj bylo také setkání s Gipsym, který mu následně produkoval několik desek. Marpo byl členem skupiny Charakter crew, vystupoval v seskupení Marpo & Mc Wohnout a nyní koncertuje se svou crew TroubleGang. Zároveň je od roku 2008 bubeníkem v kapele Chinaski. Kromě muziky se profesionálně věnoval thajskému boxu. Teď ho zaměstnávají hlavně jeho malé děti – Emma a Otakar.

52 STUDENTA Duben 2017 52 STUDENTA Duben 2017

vymyšlený. Emma chodí do anglické školky, kde jsou jen rodilí mluvčí ze Států, a už začíná pěkně mluvit anglicky. Jelikož hodně cestuju a anglicky mluvím asi líp jak česky, tak si na to potrpím.

I na přízvuk. Otík tam půjde taky. A co se týče základky, žijeme v Roztokách u Prahy, takže do školy určitě půjdou sem. Nechci, aby chodili na nějaký super prestižní školy někam do prdele.

Chci, aby byli se svejma kamarádama a měli takový to pěkný dětství a partu. Stejně jako jsme to měli my. Český školství je dobrý, strach o ně nemám, ty se neztratěj.

Kdo jsou tví fanoušci? Vyrostli s tebou, nebo jsou mladší?

Někteří se vrátili, ale hodně fanoušků je novejch.

Od 16 do 25 je to asi nejsilnější.

Jaký je rozdíl mezi tím, o čem jsi rapoval tenkrát a o čem rapuješ teď?

Dřív jsem rapoval hodně takovej ten ego rap, jsem nejlepší a podobně. Teď hodně rapuju o životě, co prožívám, co vidím okolo sebe. Píšu songy, protože to tak zrovna cejtim. K čemu jinýmu má bejt hudba než k vyjádření emocí?

Jsi headlinerem na Majálesu, co budeš hrát tam?

Uslyšíte asi od každýho stejně. Naše největší hity. To, co na stagi nejvíc funguje. Ale já hodně vsázím na energii, takže tracky, který jsou hodně energický. Bude to top.

Je pro tebe Majáles něčím jiný než ostatní festivaly?

Určitě, jako jediný z mála se snažej dělat to jinak. Třeba že prostě nepřijdeme jen s kytarama, DJem a bicíma a neodehrajeme standardní show jako všude jinde. Ale máme možnost a prostředky odehrát show, jakou Majáles ještě neviděl!

Co festivaly obecně, máš je rád?

Mám, protože klubovejch koncertů, kde je vaše publikum, jsem odehrál fakt přes tisíc. Ale na festivalech není z velký části vaše publikum. A já miluju ty lidi strhávat na svou stranu.

Přesvědčovat je. Ukázat jim, že to, co doposavad viděli, nebylo nic. Jednou jsem si řekl, že chci, aby kapela, co po nás půjde na pódium, na něj vlastně ani nechtěla jít. Aby byla nesvá, nervózní, když uvidí, co umíme.

Co bys vzkázal právě těm lidem, kteří se chystají na Majáles a neznají tě? Čím bys je nalákal?

Určitě můžu říct, že takhle energickou a propracovanou show ještě neviděli. Dejte nám šanci, víc po vás nechci. Odejdete s pusou u země.

Guaranteed. Díky.

LIFESTYLE

Duben 2017 STUDENTA 53

PRÁCE I ZÁBAVA BEZ KOMPROMISŮ:

NOTEBOOKY 2 V 1

Kategorie notebooků 2 v 1 rozhodně není nová, ale časem dozrává. A zatímco ještě nedávno byly přístroje 2 v 1 docela výjimečné, teď jsou zcela běžné a oblibou mohou soupeřit s klasickými notebooky. Je to dáno i tím, že toho nabízejí mnohem víc než v minulosti. Jejich výbava už nemusí sahat ke kompromisům, a díky své konstrukci nabídnou řešení pro hodně nezvyklé situace.

Text: Luděk Vokáč

K

ategorie notebooků 2 v 1, tedy přístrojů, které jsou schopné zároveň sloužit jako klasický laptop a zároveň zastanou funkci tabletů, prošla v posledních letech bouřlivým vývojem. Výrobci hledali různá ideální řešení, zkoušeli všemožné konstrukce a zkoumali, komu se jaký přístroj bude hodit. Teď nastává v této třídě doba dospívání, kdy se již z toho nepřeberného množství řešení vynořila ta, která jsou opravdu praktická a která uživatelé chtějí. Notebooky typu 2 v 1 tak začaly získávat na výbavě a dnes ve valné většině případů již nejde o přístroje, které by činily nějaký kompromis. Naopak, ke všem kladům klasických notebooků ještě jakoby nádavkem přidávají onu flexibilitu v podobě schopnosti fungovat coby tablety.

Nadále však existují i specifičtější přístroje, takže z kategorie 2 v 1 zároveň nevymizela pestrost, co se týče různých typů konstrukce a specifických uživatelských požadavků. V podstatě tak dnes můžeme oblast 2 v 1 zařízení popsat jako to nejuniverzálnější na poli osobní výpočetní techniky. Nabídne uživatelům téměř vše, na co si vzpomenou, ať už preferují klasické notebooky, nebo míří spíše směrem k tabletům.

PŘEKLÁPĚNÍ JE KLASIKA Kdy přesně se začala psát historie těchto univerzálních přístrojů, se asi popsat nedá, nicméně zásadním milníkem byl rok 2012. Tehdy například Lenovo uvedlo svůj první notebook s označením Yoga, který přinesl jako jeden z prvních přístrojů dnes tak populární překlápěcí konstrukci. U ní je displej pevně spojen se základnou klávesnice jako u klasických notebooků, speciální konstrukce pantů ale dovolí otevření nejen o 180, ale i o 360 stupňů, takže lze displej vlastně z druhé strany přiklopit zpět k tělu notebooku. Na Lenovo, coby průkopníka tohoto řešení, v následujících letech navázala celá řada výrobců a postupně byla tato 54 STUDENTA Duben 2017

konstrukce vypilována k dokonalosti tak, že dnes patří v této kategorii k povinné klasice.

Výhodou takto konstruovaných notebooků je, že se v podstatě dnes již na první pohled neliší od klasických notebooků. Pevnost kloubu, pohodlí používání a důraz na kvalitní klávesnici jsou v tomto případě na úrovni běžných notebooků. Důkazem toho může být třeba nabídka značky Asus, kde vedle sebe v řadě tenkých notebooků Zenbook stojí na první pohled téměř neodlišitelné modely UX330 a UX360. Zatímco ten první je normální ultrabook bez dotykového displeje, ten druhý je zařízením typu dva v jednom. Ani u jednoho z přístrojů se nemusí uživatel omezovat z hlediska výběru konfigurace nebo provedení – špičkové kovové tělo a tenká konstrukce, možnost výběru aktuálních procesorů a moderních prvků výbavy najdou uživatelé u obou modelů.

Podobné přístroje nabízejí nekompromisní výkon, kvalitní klávesnici a dlouhou výdrž baterie, což jsou prvky nezbytné pro pohodlné a praktické každodenní intenzivní používání takového notebooku. Přitom umožní ve chvílích klidu a volna využít i funkce tabletu.

Ale i v této kategorii najdeme neobvyklá zařízení. Právě průkopnická značka Lenovo například před časem představila nezvyklý model Yoga Book, který má namísto základny s klávesnicí v podstatě velkou dotykovou plochu. Na té se může klávesnice zobrazit v případě potřeby, ale jinak může sloužit třeba pro psaní nebo kreslení. Lenovo tento přístroj cílí na kreativní uživatele, ale třeba také na studenty, kteří stále preferují ruční psaní poznámek: ty si mohou psát na papír připnutý na dotykovou plochu a Yoga Book je automaticky převede i do elektronické podoby.

ROZDĚLENÉ ÚKOLY I druhá základní kategorie přístrojů 2 v 1 má svůj původ v roce 2012, tehdy totiž Microsoft představil svůj první přístroj Surface. Tohle

je zařízení, které vypadá a funguje spíše jako tablet, ale s připojenou klávesnicí dokáže zastat i funkce notebooku. I jemu podobná řešení se postupem času ujala, výrobci je ale v mnohém interpretují po svém. Někdy mají přístroje, podobně jako Surface, připojitelnou jen jakousi jednoduchou klávesnici, jindy jde o různé dokovací stanice (třeba Lenovo Miix) a někdy opět vypadají jako klasické notebooky. Ostatně, k takovému řešení dospěl časem i sám Microsoft, když v roce 2015 představil Surface Book – notebook s odnímatelným displejem, který lze samostatně používat jako tablet.

Tahle zařízení mají většinou společné to, že veškerá jejich elektronická výbava sídlí v části s displejem, právě aby mohla být tato používána zcela samostatně. Klávesnice je tu buď jen rozšiřující příslušenství, nebo přidává i některé funkce navíc: obsahuje další rozšiřující porty, mívá v sobě přídavnou baterii nebo třeba nese datový modul, který umožní takovému přístroji připojit se k internetu přes sítě mobilních operátorů. Ke špičkovým přístrojům tohoto ražení patří například Toshiba Portégé Z20t, která je díky úhlopříčce displeje 12,5 palce stále dostatečně kompaktní coby tablet, ale přitom už dost velká na plnohodnotný notebook. Toshiba se zároveň může zamlouvat i zájemcům o klasický notebook, přitom jako lehký tablet nabízí nové možnosti těm, kdo již více holdují světu dotykových displejů.

Výhodou je fakt, že si uživatel může vybrat lehké řešení a přizpůsobit ho každé situaci.

Na drobné poznámky mu například může stačit tablet, ten stačí třeba i pro sledování videa. Ale na delší práci se určitě hodí plnohodnotný notebook. Tohle vlastně umějí všechna zařízení 2 v 1, jen u těch oddělitelných si uživatel může určovat, kolik toho s sebou zrovna ponese. Nevýhodou je, že v případě potřeby již základnu s klávesnicí, kterou ponechal doma, nepřipojí. Výhodou pak to, že tablety jsou opravdu lehoučké.

TECHNICKÉ NOVINKY OD ALZA.CZ VARIANTA

1

LENOVO YOGA BOOK 10 LTE CENA: 17 999 KORUN Neuvěřitelně lehký a tenký, takový je Lenovo Yoga Book 10 LTE. S hmotností pouhých 690 gramů vaši tašku rozhodně příliš nezatíží, a díky úhlopříčce displeje 10 palců se vejde i do menší brašny. Samozřejmostí je precizní zpracování s luxusním „hodinářským“ kloubem. Největší zvláštností Yoga Book 10 je ovšem jeho virtuální klávesnice, která se zobrazí na povel. Její plocha jinak může sloužit jako pracovní prostředí, třeba pro kreslení nebo zaznamenávání ručně psaných poznámek. Nadchne i patnáctihodinová výdrž baterie.

VARIANTA

2

ASUS ZENBOOK FLIP UX360 CENA: 24 990 KORUN STUDENTSKÁ SLEVA: 10 % Tenké notebooky Zenbook mají u Asusu již dlouhou tradici a varianta flip do této kategorie přinesla čím dál oblíbenější konstrukci 2 v 1. Uživatelé se mohou těšit na luxusně zpracované a odolné tělo z hliníku, díky kterému se podařilo tloušťku udržet na úžasných 13,9 mm a hmotnost na hranici 1,3 kilogramu. Přitom se jedná o plnohodnotný notebook s třináctipalcovým displejem a velmi pohodlnou klávesnicí. Zenbook UX360 je k dispozici v řadě variant, ale například v provedení s procesorem Core i5, 8 GB RAM a 512 GB SSD diskem a parádním IPS Full HD displejem slibuje výdrž baterie okolo 12 hodin na jedno nabití.

TOSHIBA PORTÉGÉ Z20T-B-10C CENA: 29 890 KORUN Japonská značka Toshiba představuje v našem výběru trochu jiný typ zařízení 2 v 1. Její displej se nepřeklápí, ale je odnímatelný a funguje samostatně i bez klávesnice. Takové řešení bude vyhovovat těm uživatelům, kteří častěji využijí jen samotný tablet, ale přitom nechtějí dělat kompromisy ve výbavě. Z20t má 12,5palcový displej, úsporný procesor Core M, 8 GB RAM nebo 256 GB SSD disk. Modul s (mimochodem podsvícenou) klávesnicí obsahuje přídavnou baterii, která prodlužuje celkovou výdrž sestavy až na neuvěřitelných 17 hodin na jedno nabití. Za pozornost stojí i tříletá záruka.

VARIANTA

3

Duben 2017 STUDENTA 55

ŠKOLY A MY

ZE SVĚTA UNIVERZIT

Zkouškové je ještě daleko a sluníčko se ukazuje čím dál častěji. Je to jasné – letní semestr je v plném proudu. Co je nového na vysokých školách? Přinášíme vám čerstvé aktuality ze světa českých vysokých škol a univerzit.

Text: Radka Bartošová

CO VÁS ČEKÁ?

FANDÍME

Zaujalo vás naše téma dubnového vydání – věda? Pak si nenechte ujít 52. ročník mezinárodního festivalu populárně-vědeckého a dokumentárního filmu Academia Film Olomouc 2017 (AFO), který se koná 25.–30. dubna na půdě Univerzity Palackého v Olomouci. Každoročně představuje ty nejlepší současné vědecké snímky prestižních světových produkcí. A ústředním sloganem futuristického 52. ročníku je burcující The Future Is Now!

S úspěchy ve fotografických soutěžích bodovali čeští studenti z Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Nejprve student doktorského studia Roman Vondrouš, jehož fotka z koňských dostihů získala druhé místo v kategorii Sport Action v mezinárodní soutěži Pictures of the Year International v New Yorku.

Na druhém místě v kategorii editor magazínové fotografie se také umístil student 4. ročníku Petr Toman v renomované mezinárodní soutěži Best of Photojournalism, kterou každoročně vyhlašuje americká asociace fotoreportérů NPPA (National Press Photographers Association).

Jedinečný hudební festival, který se odehrává na palubě jedoucích zlínských trolejbusů – to je Busfest ve Zlíně, který vyjíždí 19. dubna.

Výborná atmosféra a blízkost oblíbených interpretů zaručena. Každý interpret má totiž vlastní trolejbus a jízdy se po krátkých přestávkách třikrát opakují, takže máte šanci vidět všechny vystupující. Projekt pořádají studenti Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Gratulujeme i třem studentkám Univerzity Karlovy za Bolzanovu cenu, kterou Karlova univerzita (UK) oceňuje významné vědecké práce svých studentů. Ve společenskovědní kategorii si cenu převzala Veronika Dulíková (Filozofická fakulta) za vědeckou práci týkající se vlivu vlády egyptského panovníka Niuserrea.

Zuzana Patáková z Matematicko-fyzikální fakulty si odnesla cenu v přírodovědné kategorii za svoji disertační práci a v biomedicínské kategorii získala cenu Zuzana Ptáčková z Farmaceutické fakulty za výzkum v oblasti farmakokinetiky.

Drony z Fakulty elektrotechnické ČVUT, které se v půlce března zúčastnily prestižní robotické soutěže v Abú Dhabí, si doletěly pro vítězství! Soutěžní tým Dr. Martina Sasky získal první místo v disciplíně kooperativní sběr předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér a stříbrnou pozici v kategorii autonomní přistání na vozidle. Gratulujeme!

Máte tip na akci, úspěšného studenta nebo jen info z vaší univerzity, které stojí za zveřejnění? Napište nám na redakce@studenta.cz!

56 STUDENTA Duben 2017

VĚDĚLI JSTE O...

PRAKTIKANT ROKU 2017!

Neznáte? Poznáte! :) Soutěž o nejlepšího praktikanta roku 2017 právě začíná. Je jedno, jestli studujete střední, nebo vysokou – praxe je prostě důležitá vždycky! Pomůže vám s ní jedinečný systém Registr praxí, který vám nejen najde vhodnou praxi, ale taky eviduje dovednosti, které jste při praxi zatím získali, a co jste všechno dokázali.

Teď můžete navíc i vyhrát.

Jste zaregistrovaní v Registru praxí a sbíráte kredity? Skvěle, můžete se zúčastnit! Nejste? Tak to se koukejte zaregistrovat!

Titul a lákavou odměnu 50 tisíc korun vyhraje ten, kdo do konce roku 2017 získá za své praxe nejvíce kreditů. V soutěži bude vyhlášeno i dalších devět nejlepších, všichni dohromady tvoří TOP desítku praktikantů. Čím více úspěchů, tím vyšší cena na trhu práce. Nezní to super?

Mrkněte na studentske-praxe.cz a zjistěte víc!

PREM

ŘÍJEN

IÉRA

2017

H U D BA

P U VO D N Í T E X T Y

ALAN MENKEN

G L E N S L AT E R LIBRETO

CHERI STEINKELLNER & BILL STEINKELLNER SISTER ACT Is presented through special arrangement with Music Theatre International (MTI). www.MTIShows.com

Vstupenky na www.hdk.cz nebo v pokladně divadla, Křižíkova 10, Praha 8, tel.: 221 868 666, obchodním odd. tel.: 221 868 777, 888, 999, e-mail: objednavky@hdk.cz a v síti TICKET ART vč. všech poboček CK Čedok.

Hlavní mediální partner

www.hdk.cz

22 OTÁZEK PRO LUKÁŠE ŠEMBERU

NEÚSPĚCH?

ZBYTEČNĚ DLOUHO JSEM SE UTÁPĚL

1

10

Co je pro tebe v životě vůbec nejdůležitější?

Pro mě je důležité mít v životě stále něco, co mě baví, jít si za tím a stále se zlepšovat.

A úplně nejdůležitější je pro mě má rodina.

2 3

4 5

Co považuješ za svůj dosud největší životní úspěch?

Když jsem se v roce 2009 účastnil seriálu Mistrovství světa silničních motorek.

A co naopak za neúspěch?

Po vážné nehodě na motorce jsem se dostal do těžké životní situace a dlouho se v tom utápěl, což teď zpětně beru jako takový svůj neúspěch.

Jaký máš recept na to, když tě ostatní kritizují?

Lidi kritizují, hlavně když vidí, že něco dokážete. Takže kritiku beru spíš pozitivně a jako inspiraci.

12

Už jsi našel svůj životní cíl? Jestli ano, co to je?

Můj životní cíl je předat mé zkušenosti okolo motorek a sportu mým dětem (až budou).

6

15

7

Co pro tebe znamená odpočívat?

Pod slovem odpočívat si představím lehátko u bazénu někde v teple. Ale i můj obří gauč postačí po celém dni v práci nebo po náročném tréninku.

Co pro tebe znamená studium?

Studium pro mě znamená vzdělávat se v oboru, který vás zajímá.

9

13

14

Pamatuješ si nějaký moment, který ti změnil život?

Nejvíc mi změnila život má nehoda, tu si bohužel pamatuji velice dobře.

8

11

Čím se zaručeně dostaneš ze špatné nálady?

Hodně mi pomáhá hudba a taky rychlá jízda. Třeba vyřádit se na čtyřkolce.

Který člověk zatím ve tvém životě sehrál největší roli a proč?

Moje manželka. Pomohla mi se po nehodě trošku uklidnit a doteď je pro mě obrovskou podporou. Díky ní jsem začal nad vším víc přemýšlet, a hlavně být pozitivní.

Co tě v poslední době nejvíc naštvalo? Štve mě to, co se poslední dobou děje kolem v Evropě i ve světě.

LUKÁŠ ŠEMBERA

Čtyřiadvacetiletý sportovní nadšenec je ambasadorem celosvětového běhu Wings for Life World Run, ve kterém sám závodí. Život se s ním přitom vůbec nemazlil.

Před osmi lety jezdil motocyklové mistrovství světa, než se mu jedna zatáčka stala osudnou a ve svých šestnácti letech musel vyměnit motorku za invalidní vozík. Ani to mu však nebrání být aktivnější než většina zdravé populace. Pravidelně hraje basketbal, jezdí na handbiku a chodí do posilovny.

Co tě v poslední době nejvíc potěšilo?

Přestěhoval jsem s ženou do nového bytu a moc pěkně jsme si ho vybavili. Působí to tam na mě úžasně pozitivně.

Umění – jakými třemi slovy bys ho popsal?

Inspirace, trpělivost, krása.

Jaký byl tvůj dosavadní životní sportovní výkon?

V roce 2009 jsem skončil na 14. pozici na mistrovství světa. Loni jsem se také účastnil závodu Wings for Life World Run a ujel jsem 18,5 kilometru, čímž jsem předjel i spoustu zdravých běžců.

Co už bys nikdy v životě nechtěl zažít?

Probuzení z jedné operace po mé nehodě bylo hodně bolestivé, to bych znovu opravdu nepotřeboval zažít.

16

Co bys naopak chtěl zažít znovu, ale víš, že už to nikdy nepůjde?

Asi atmosféru závodu GP, když stojíte na startu a vůbec nevíte, co se bude dít v první zatáčce.

17

Pamatuješ si na chvíli, kdy sis uvědomil, že už víš, co chceš v životě dělat?

Už od malička jsem chtěl být závodník a od čtyř let jsem jezdil na motorce. Věřil jsem, že jednou budu nejlepší a budu jezdit MotoGP.

18

Kdyby ses neživil tím, čím se živíš teď, co bys dělal?

Pracuji v rodinné firmě, kde vyrábíme kapoty na motorky, a mám to moc rád.

M

Y

CM

MY

CY

Každopádně hodně by mě bavilo živit se sportem.

19

Máš rád na cestách i v životě plán, nebo radši jedeš bez něj?

Něco mezi tím. Vždycky vím, kam jedu, ale co mě čeká tam, to už neplánuji.

Komu a jaké bys dal vyznamenání, kdyby sis ho mohl úplně vymyslet?

Dal bych ho rodičům, hlavně tátovi. Spoustu toho obětoval a ohromně mě podpořil, abych se dostal tam, kde jsem teď. Je pro mě velkou inspirací a doufám, že jednou budu alespoň z poloviny tak dobrý táta, jako je on.

20 21

22

Co nejradši sdílíš se světem?

Asi úspěch a všechno, co mi dělá radost.

Co si naopak necháváš jen sám pro sebe?

Když něco pokazím.

Vydavatel (info@studenta.cz): Studenta Media, s. r. o., Anglická 20, 120 00 Praha 2, IČ 27678148 Redakce (redakce@studenta.cz): Markéta Paráčková (šéfredaktorka), Radka Bartošová (asistentka redakce), Richard Valoušek, Eva Samšuková, Ella Mahdalová, Markéta Henzlová, Luděk Vokáč, Mojmír Sedláček, Kristýna Dolejšová Fotograf: Jindra Kodíček Design: Alena Palečková, Petra Lorse Jazyková korektura: Soňa Čapková, Tereza Ladová Distribuce: Tomáš Hohn Copyright © 2017 Studenta Media s. r. o., Studenta vychází 6krát ročně, tištěný náklad ověřuje ABC ČR, člen IF ABC. Uzávěrka: 27. března 2017, distribuce: 12. dubna 2017, příští číslo vyjde: 10. května 2017. Registrace MK ČR E 16630 58 STUDENTA Duben 2017

C

CMY

K

NASTARTUJ SVOU KARIÉRU JAKO TRAINEE

Za kterou inovací budeš vidět ty?

Industry 4.0. Výroba vozů. ConnectedC@r. Digitalizace. Big Data.

Svět i automobilový průmysl procházejí velkými změnami. Buď u toho! Uč se, plánuj, koordinuj a rozvíjej se ve ŠKODA Trainee programu.

Co tě čeká?

Speciální rozvojový a vzdělávací plán pro Trainees Minimálně 2 rotace ve ŠKODA AUTO Zahraniční stáž v rámci koncernu VW Až 60 zaměstnaneckých benefitů finančního i nefinančního charakteru

Od dubna přijímáme přihlášky!

Co musíš mít, znát a umět?

Ukončený magisterský stupeň studia v době nástupu (max. 1 rok po ukončení) Anglický jazyk na pokročilé úrovni, německý jazyk výhodou Pracovní či studijní zahraniční zkušenost nebo odbornou praxi během studia

Jedinečný rok plný zážitků a nových přátel

www.skoda-kariera.cz

SKODAAUTOKariera

WeAreSKODA

ŠKODA AUTO a.s.