Studenta 16 brezen 2010

16. číslo březen/2010

zdarma RUSOVÉ V ČESKU Lejla Abbasová Miss Academia bez CENZURY Čeho jsou schopni lidi při pohovoru?

Studentský design

MAGAZÍN PORTÁLU www.studenta.cz

80 % ÚSPĚCHU JE DORAZIT TAM, rádi Vás pozveme na pohovor, e-mail: jobs@vgd.cz

KAM MÁTE

PRAHA, LIBEREC MLADÁ BOLESLAV, OLOMOUC

AUDIT > DAŇOVÉ PORADENSTVÍ > VEDENÍ ÚČETNICTVÍ > ZPRACOVÁNÍ MEZD > PODNIKOVÉ A PRÁVNÍ PORADENSTVÍ > AUDIT > DAŇOVÉ PORADENSTVÍ > V BELGIE > LUCEMBURSKO > ČESKÁ REPUBLIKA > SLOVENSKÁ REPUBLIKA > MAĎARSKO > NĚMECKO > POLSKO > BELGIE > LUCEMBURSKO > ČESKÁ REPU www.vgd.eu

Studenta varuje: „Toto vydání obsahuje nadměrné množství pracovních nabídek pro studenty.”

Editorial

Adam Kožela – vydavatel Partneři Studenty

Hlavním tématem této Studenty jsou studenti z Ruska a celého bývalého SSSR u nás. Chtěli jsme tím jednak poukázat na vzrůstající počet studentů právě z těchto zemí, a zároveň zkusit otevřít oči těm, kteří při pohledu na ně „vidí rudě“.

Při mém studiu mě formovalo prostředí několika národů, ve kterém jsem se naučil to hlavní: není na světě národ, od kterého bychom se neměli co učit, a stejně tak neexistuje národ, na kterém bychom nenašli něco špatného, pokud chceme.

Kdo vyjel na jakýkoli studijní pobyt do zahraničí, ví, jakou péči věnoval výběru cílové země – ve většině případů jde o splněný sen podívat se do daného státu na delší dobu a poznat tamní kulturu a lidi. Studenti z bývalého SSSR, kteří se rozhodnou strávit svá studijní léta v České republice, tak nečiní z důvodu nějaké nouze – pokud studují a cestují, pocházejí z „lepších“ rodin, protože ostatní si to jednoduše nemůžou dovolit. Mohli se rozhodnout pro pobyt kdekoli v Evropě nebo zámoří, ale vybrali si právě Českou republiku – mohlo by nám to být ctí, ale není tomu vždy tak. Berme to jako možnost navázat kontakty se zemí, která v globálním kontextu hraje a vždy hrála nepoměrně významnější roli. To samé bychom mohli říct o naprosté většině zahraničních studentů – ať jsou z USA, Číny, Německa nebo Francie. V žádném případě nechci podceňovat roli naší země, jsem vlastenec každým coulem, ale je potřeba ji vidět v souvislostech a mít relevantní srovnání. Celý český hrubý domácí produkt je srovnatelný s rozpočtem větší německé automobilky…

Kromě této novodobé „invaze“ z Východu vám zpříjemníme březnové dny rozhovorem s dvěma zajímavými osobnostmi z oblasti kultury (Lejla Abbasová, mluvčí ministra pro lidská práva) a businessu (Petr Stuchlík, zakladatel významné finanční společnosti), nezbytnými tipy na začátek semestru (studentské party) a nakonec zabrousíme i do tématu kariéry (nejčastější chyby při pracovních pohovorech).

Přeji příjemné počtení Adam Kožela, vydavatel

Vydavatel TA Promotion International, s. r. o. Žateckých 3, 140 00 Praha 4 www.studenta.cz/kontakty info@studenta.cz Ředitelé vydavatelství, inzerce Tomáš Rašner Adam Kožela Asistentka vedení Dominika Bardiovská Redakce Richard Valoušek Eva Samšuková Michaela Raková Pavel Prchal Petr Švihel Ondra Chovanec Jiří Pešek Ondra Látal Fotografka Marie Bauerová Grafický design Savana Bitch Jazykové korektury Igor Pejchal Programátoři Jan Sklenář Tomáš Kocfelda Distribuce Petr Kubíček Poděkování Josef Šachta Lucie Frydecká Miroslav Němý Tomáš Lysoněk Petra Jandová Martin Branný Copyright © 2010 TA Promotion International, s. r. o.

Studenta vychází 4krát ročně Tištěný náklad ověřuje ABC ČR, člen IF ABC

Obsah Studenti z Ruska Lejla Abbasová Miss Academia Jiří Janeček, jak na Dakar Film: Girl movie Jak udělat kalbu 22 otazníků: Vojta Dyk

Uzávěrka: 19. února 2010 Distribuce: od 1. března 2010 Příští číslo vyjde: 26. dubna 2010 Registrace MK ČR E 16630

str. 6 str. 14 str. 22 str. 32 str. 36 str. 40 str. 42

Média o nás strana

Michaela Raková Pracuje pro Z1 a studuje žurnalistiku na FSV UK.

04 – 05

Média o studentech Média o studentech: Studenti vytvořili na facebooku „radar“ na gaye. Studování přes iTunes.

Hledáte lékařská tajemství? Zkuste Facebook.

(For medical secrets try Facebook: www.newscientist.com) Britský týdeník New Scientist uveřejnil výsledky průzkumu, který vyšel v publikaci Journal of the American Medical Association. Z něj vyplývá, že asi 13 procent amerických zdravotnických škol zaznamenalo, že jejich studenti uveřejnili na blozích nebo sociálních sítích citlivé informace o pacientech. Medici sice neprozradili konkrétní jména, ale publikovali natolik podrobné informace o zdravotním stavu či nemocnicích, že by pro pacienty nebo jejich rodinné příslušníky nebylo těžké odvodit, o koho se jedná.

Studenta: Zkontrolujte si profil svého urologa nebo gynekologa.

Univerzita zdarma a do kapsy pomocí iTunes U (www.radiotv.cz) Služba iTunes U (Universities) umožňuje svým uživatelům studovat trochu jinak. Pomocí této aplikace si do svého počítače nebo iPhonu můžete stáhnout více než 200 000 zvukových i audiovizuálních souborů, které vzešly z dílen desítek univerzit z celého světa. Nabídka je přehledně členěna do kategorií – od umění přes architekturu až po historii. Mezi soubory najdete záznamy z přednášek nebo i samostatné vzdělávací pořady z TV. To nejlepší nakonec: vše je zdarma.

(Lukáš Gregor) Studenta: Přednášky na státních školách jsou také zdarma :) Český bábel (www.respekt.ihned.cz) Týdeník Respekt uveřejnil na svých webových stránkách rozsáhlý materiál o Češích

a cizích jazycích. Problémy s angličtinou mají podle odborníků na lidské zdroje i lidé s vysokoškolským diplomem, nejčastěji z VŠE. „Naše školy nejsou schopné připravit žáky a studenty na to, aby v cizím jazyce komunikovali, aby jim byl k něčemu užitečný.

Stále jsme spíš přeborníci v soutěži o koncovky minulých časů.“ Na školách se učí hlavně gramatika, neklade se až takový důraz na praktické použití. Mnohem lépe s jazykovou výchovou jsou na tom například v Polsku nebo Rumunsku: „Jsou ochotni víc investovat do toho, aby se dostali do světa, aby třeba utekli chudobě u nich doma. My si tady žijeme pořád příliš dobře, jsme líní, nemáme velkou potřebu vyrážet někam do světa.“ (Bára Procházková, Michal Komárek) Studenta: I'm on the Headway to hell...

Projekt Gaydar (Carolyn Y. Johnson) (Project gaydar, an MIT experiment raises new questions about online privacy: www.boston.com) V americkém deníku Boston Globe upozorňují na nový vynález studentů z MIT (Massachusetts Institute of Technology), takzvaný “Gaydar”.

Univerzitní projekt prý dokáže podle přátel z profilu na Facebooku určit, jestli je jeho majitel homosexuál. Podle slov svých tvůrců je program, který vznikl jako seminární práce do školy, velmi přesný hlavně u uživatelů mužského pohlaví.

Zpráva rozvířila už stokrát omleté téma o ztrátě soukromí na sociálních sítích.

Studenta: Že bychom konečně u některých ”celebrit“ jejich orientaci přestali věštit z koule? :)

KAŽDY ÚTERÝ TOTO JE LOGO CLUBU PRDEL

(Míša Raková)

Club Prdel / Žitná 4, Praha 2

www.ClubPrdel.cz

Téma strana

Pavel Prchal Studuje na ČVUT.

Už jsem si zvykl, že běžně na ulicích a školních chodbách slýchám ruštinu a na ulicích vidím plakáty v azbuce.

Nejspíš proto se množství mladých Čechů vrhá do studia tohoto jazyka – na rozdíl od časů minulých tentokrát dobrovolně.

06 – 07

Když v průběhu Druhé světové války došlo k obratu na ruské frontě a německá armáda Wehrmacht byla od Stalingradu postupně zatlačována až k Berlínu, zaplavila vlna Rusů i naši zemi. Toto se navíc opakovalo o více než dvacet let později. Podobné zaplavování Rusy u nás, samozřejmě beze zbraní a s velkou nadsázkou, probíhá i dnes. Platí to i o českých univerzitách.

Existuje vtip, že prezident Václav Klaus obdrží na Pražském hradě výhružnou nótu od ruského prezidenta Putina: „Pokud na vašem území postavíte americký radar, vybombardujeme vám Prahu.“ Václav Klaus se poté zachová naprosto chladnokrevně: „Pokud nám vybombardujete Prahu, my Vám zničíme Karlovy Vary.“ Podle časopisu Respekt je dnes v České republice natrvalo usazených 30 tisíc Rusů, zejména vysokoškoláků a příslušníků ruské střední třídy, přičemž třetina přišla v posledních třech letech. Počet ruských studentů roste také razantním tempem.

Některé české soukromé vysoké školy si na Rusech dokonce založily svou existenci. „Studuji soukromou vysokou školu hotelovou a lidí z východních zemí je tam více než Čechů a Slováků dohromady,“ svěřila se nám jedna z českých studentek. „Škola vychází Rusům vstříc a často mám pocit, že je zvýhodňuje. Dokonce jim povoluje prezentovat své práce v ruském jazyce pomocí překladatele, pokud sami česky neumějí. Většina z nich je také z bohatých poměrů a dávají nám to všem patřičně najevo.“ Rozdíly mezi Rusy na soukromých a státních školách jsou mnohé. Na soukromých školách se soustředí potomci ruských zbohatlíků a Rusové se zpravidla nestydí peníze a majetek svých rodičů ukázat. Jiný typ lidí je ale na státních školách, většinou tvrdě pracující studenti, kteří sklízejí u Čechů už více sympatií. „V Rusku v posledních letech výrazně klesla úroveň vzdělání, a to zejména kvůli omezenému financování školství. Ruští absolventi pak na světovém pracovním trhu prohrávají oproti těm evropským. Výjimkami jsou ruské elitní univerzity, ale ty se vyznačují obrovským výběrovým řízením a nadměrným školným,“ řekla časopisu Studenta Inna Guzieva z VŠE. Česká republika je pro mladé Rusy skoro ideální. Jsme slovanská země nejvíce na západě a Rusové nás navíc berou jako stále spřízněný národ, který s nimi

byl ve svazu. „Byla jsem před měsícem v Moskvě na knižním veletrhu, kde Česká republika byla čestným hostem a měla centrální expozici. Zájem o české knihy a literaturu překvapil nás všechny, a nejvíc s jakou úctou mluvili návštěvníci o Češích jako výtvarnících nebo spisovatelích, a vůbec o národu,“ řekla Anna Chlebinová, redaktorka časopisu Ruské slovo, žijící v Praze. Není tajemstvím, že Rusové vědí o Česku více než Češi o Rusku.

Ruská náklonnost není ve většině případů opětována a v žebříčku popularity národů v Česku obsazují Rusové pravidelně horší pozice.

Soužití mezi národy není často jednoduché. Komplikuje to navíc typická uzavřenost ruské komunity. „Žil jsem s Rusy v jednom patře na koleji. Pravidelně se shlukovali ve větších komunitách, chlastali až do rána vodku a přes den spali. Často se i všichni zabarikádovali v kuchyňce a dokázali ji okupovat celý večer,“ pověděl nám jeden ze studentů ČVUT. Určité problémy může také vytvářet odlišný pohled Rusů na svět a historii. O rozdílech vypovídá i národní anketa hledající osobnost národa, kdy byl Čechy zvolen Karel IV. a v Rusku zase byl mezi prvními třemi J. V. Stalin. Diskuse s Rusy o komunismu nebo světové válce proto nevede zpravidla nikam. „Musím však říci, že přes mnohá negativa jsou společné hodiny s Rusy i obohacující. V hodinách angličtiny bylo kupříkladu zajímavé, jak silnou touhu měly mladé ruské studentky po své vlastní rodině oproti nám Češkám, které myslely hlavně na svou kariéru,“ přemítá na závěr již zmíněná studentka soukromé hotelové školy. Kontaktu s Rusy se na univerzitách už nevyhneme, možná to však pro nás může být lepší, než si ve skutečnosti myslíme. *** Pavel Prchal

Tomáš Rašner Vydavatel Studenty.

Jak chápat Rusy? *** Měl jsem možnost strávit jeden skvělý semestr na Plekhanově ekonomické univerzitě v Moskvě.

O zážitky opravdu nouze nebyla a není možné je shrnout do několika vět. Není to ani předmětem tohoto sloupku. Mnohem spíše bych chtěl popsat zásadní změnu ve vnímání, kterou mi tato zkušenost přinesla. *** Velmi dobře si pamatuju předodjezdové dny plné očekávání. V zahraničí se pohybuji velmi často.

V tomto regionu jsem však nikdy předtím nebyl a vše s ním spojeno pro mě bylo mimořádně nehmatatelné. Řádné očkování českými předsudky mě samozřejmě neminulo. Jací vůbec budou?

Tajemní, nabubřelí, nechutně bohatí, nebezpeční? *** Byli úplně normální a díky jazykové podobnosti nám duševně velice podobní. Jen žijí ve světě jiné dimenze. Vše je obrovské. Domy, cesty, vzdálenosti, bohatství, ale i chudoba a beznaděj. Z Moskvy mně Praha připadala jako z Legolandu. Miloučké, křehké, neškodné pozlátko. *** Rusové k nám mají mimořádně pozitivní vztah. Čechija a Praga jsou v Rusku pojem, a to napříč všemi společenskými vrstvami. V každé rodině najdete člena, který u nás byl, a nikdo nešetří oblíbenými superlativy. Zdá se, že slovanská vzájemnost u obyčejných lidí funguje. Škoda že tomu tak není na politické scéně. *** V žádném případě nechci vyznít jako rusofil.

Jsem vlastenec a dobře chápu historické souslednosti, které u nás vše ovlivnily. Dnešní svět je ale jinde. Buďme rádi, že stále existují země, pro které je ČR pojem a které k nám v nejlepší víře posílají svou inteligenci. Budoucnost Evropy je na Východě a historických vazeb bychom měli lidsky i obchodně využívat, a ne nesmyslně pálit mosty pro zahojení vlastní malosti a starých křivd. *** Tomáš Rašner

Téma strana

08 – 09

Michaela Raková Pracuje pro Z1 a studuje žurnalistiku na FSV UK. Měla jsem možnost poznat zajímavé lidi z jiných zemí a zjistit, že není pravda, co se o nich povídá. Překvapilo mě, jak pěkně o nás mluví a že nás mají tolik rádi.

Jak čeští studenti hledí na ty ruské, už víme. Ale jak se žije mladým lidem z bývalého Sovětského svazu u nás?

Jsme prý moc uzavření, nebavíme se s nimi, nedáme jim opsat úkol a navíc žalujeme. Na to, co si o nás myslí, jsme se zeptali několika studentů z postsovětských republik. A odpovědi určitě překvapí, alespoň ty, co si až doposud o ruských studentech mysleli, že umí jen rozhazovat peníze svých rodičů a jezdit v nablýskaných autech.

Inna Guzieva

Inna Guzieva, 18 let, studentka VŠE v Praze, původně z Moskvy Já můžu o českých studentech říct jenom pozitivní věci, hlavně díky mému nedávnému týdennímu lyžařskému zájezdu, kde jsem byla jedinou cizinkou mezi Čechy. Čeští studenti jsou podle mě velice přátelští, společenští a erudovaní a s většinou z nich mám stejný smysl pro humor. Líbí se mi také různé studentské aktivity, kde můžeš potkat velmi zajímavé lidi se stejnými zálibami. Nikdy jsem neměla žádný problém kvůli své národnosti, ale pár lidí mi říkalo něco jako „Rusy nemáme rádi, ale ty jseš v pohodě“.

A to, že ruští studenti mají hodně peněz od rodičů, je docela pravda, protože poskytnout možnost studia v Evropě svému dítěti mohou domácnosti s vysokými příjmy, a ti, kteří mají nadměrně vysoké příjmy, obvykle posílají své děti na studium do Velké Británie a Ameriky.

Co se týká arogantního a nafoukaného chování ruských studentů, já myslím, že to se projevuje jenom jako ochranná reakce, protože pro Rusy není typické ukazovat své emoce a slabosti.

Maxim Pilucik, 23 let, student Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy z Běloruska Nejdřív jsem se obával, že budu mezi českými studenty takovou bílou vránou, že se mi nepodaří najít s nimi společný jazyk. Jenže opak byl pravdou.

Za tři roky studia na FSV jsem se báječně skamarádil se svými spolužáky, někteří se stali pro mne opravdovými přáteli, kteří jsou vždy připraveni mně přijít na pomoc. Netušil jsem tehdy, že se tady budu cítit jako doma.

Na jedné straně se mi jeví čeští studenti otevřenější jak vůči ostatním, tak i k poznání nového. Mnohdy jsou sebejistější a odvážnější. Ale na straně druhé chybí jim odpovědnost, které by se klidně mohli přiučit u běloruských kolegů. I když teď ani nevím, zdali to lapání po zodpovědnosti, které máme víc než dost, není pouhým pozůstatkem sovětského systému a hromadného deformování vědomí.

Pokud potkáte na vysoké škole nějakého běloruského studenta, chci věřit, že se k němu neobrátíte zády. Přece kdo, když ne Češi, nám vštípí lásku ke svobodě? Kdo, když ne vy, nám ukáže cestu, po níž dovedeme náš stát k demokratickým hodnotám? Tomu se stěží naučíme jen z knih. Stejně tak, jak se láska k rodnému slovu nezrodí, aniž bychom to slovo neslyšeli, bez komunikace nevznikne solidarita, již v současné době tak moc potřebujeme.

Téma strana

10 – 11

zahraj si piškvorky...

Angelina Smirnova, 19 let, exchange studentka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomie z Tomsku Měla bych začít asi tím, že jsem v ČR déle než 6 měsíců. Když jsem přijela, měla jsem pocit, že čeští studenti moc neumějí komunikovat s cizinci. Měla jsem několik předmětů s lidmi z celého světa včetně Čechů. Oni se teda ukázali jako ti celkem uzavření. Trochu to trvalo, než projevili zájem, jakože odkud jsem a co tady dělám a tak dále… Ale mám i několik špatných zkušeností, třeba v obchodě, kde jsem poprosila prodavačku o pomoc, a ona se tvářila, jako bych tam vůbec nebyla. Skupiny ve škole máme udělané tak, že je tam stejně Čechů a cizinců. Čeští studenti se moc neodlišují od těch ruských, mají stejné zvyky a podobný postoj k učení. Ale hranice mezi učiteli a studenty nejsou tak jasné jako u nás – vztah učitelů ke studentům je tady více osobní a přátelštější. Celkově se mi tu velice líbí a je prostě zajímavé pozorovat reakce lidí, které jsou někdy velmi zajímavé.

Anastasia, 26 let, studentka Filozofické fakulty UK z Ukrajiny Co si pamatuju ze svých začátků, tak tenkrát mě strašně překvapilo, jak málo se čeští studenti učili. Později jsem samozřejmě přebrala jejich rytmus a taky jsem se přestala učit. Bohužel :( Na Ukrajině jsme dostávali hodně domácích úkolů a bez samostudia se student taky neobešel.

Jinak co se týče českých studentů, tak jsem s nimi nikdy neměla problém, řekla bych, že všude se najdou dobří kamarádi. Jen jedna věc mi vadila – docela dost žalujou, nepůjčují domácí úkoly na opsání a při písemkách nedají opsat :). Vím, že to není správná věc. Mně to například bylo jedno. Patřila jsem mezi ty lepší studenty a opisovalo ode mě hodně lidí.

Na VŠ se opisování téměř nepraktikuje. Na jednom oboru to bylo docela anonymní, bylo nás hodně a znali jsme se „od vidění“, přesto jsem měla pár dobrých známých i kamarádů, se kterými jsem v kontaktu doteď.

Angelina Smirnova

Fashion strana

12 – 13

Fashion hodnotí: Savana Bitch podílející se na grafickém vzhledu Studenty

+++ S touhle dívenkou co do roztomilosti nemůže soupeřit ani čivava. Takový městský diblík no. Podobný výraz ve tváři Adiny Mandlové zruinoval nejednoho esesáka. Máme tady ale řešit hadry... že?

A to už nebude prvorepubliková soapopera. Tady to půjde do šedesátek a nejen kvůli tý divný sedačce za výlohou. Ono jednoduše řečeno to vypadá tak, že slečna chtěla sladit botasky se zbytkem, a moc se to nepovedlo. Do večerky pro dětskou šunku a mátový čaj super.

+++ Aha, černokněžník elegán. Ženy středního věku musí trhat oddací listy.

Mladej Roden, ne? Trochu vymrzlej, ale tak to chodí, když si v zimě dáváš hnědý JUSTICE. Boty nás moc nebaví. Značka dobrá, kousek mainstream, ale sneakers kamarádi říkali, že superstary jsou věčný a před antikvariát v týhle barvě ideál.

Praha rozmrzá, tak hlavně na randíčku v parku bacha na hovna. Cool guy.

Fotograf povídal, že na výloze bylo napsaný fixem „AŤ ŽIJE SMRT“.

+++ Pořádnej řízek, co? Sepranej cardigan a kalhoty, co neviděly žehličku. Borec má ve tváři napsaný, že by ani nemusel ty hadry kupovat u topmana. Podobný kousky by našel ve skříni už od raných devadesátek. Tenhle by měl psát fashion, protože přežil tak pět šest vln, a se ctí.

+++ První variace na téma pouštní bouře.

Milá slečna, ale srazit se s ní na schodech, tak jí podám skripta a jdu si po svým. Prostě uniforma. Ty koženkový bundy byly sexy, ale takový konfekční kombinace: nuda, nuda a nuda. Tohle bylo focený na Slovensku, takže si tady neodpustíme trochu pozitivní reklamy.

Když fakt trváš na tom indie: www.hejty.sk

+++ Druhý diblík, sákriš. Taková veselá holka, na kolejích a ve studentském klubu si s kámoškami užije hodně inteligentního humoru určitě. Zas ty boty vidíme hlavně a raději bychom neviděli. Kde to kupujete? Jinak na tomhle místě je asi dobře uvést, že mail na nás se dá nejspíš opatřit v redakci. Jestli nám chce někdo rozbít hubu, můžem se domluvit.

+++ Variace na téma pouštní bouře dvě.

Tohle by mohl být přímo veterán. Ani Džon Džej Ramobovi takhle netrčely bradavky zpod trika. Zima no.

Nedoporučujem opakovat.

Rozhovor strana

Richard Valoušek Pracuje v MF DNES a studuje mediální studia na Palackého univerzitě v Olomouci.

14 – 15 Lejla Abbasová: Nikdy jsem svou minulost neskrývala Miss české politiky, Porsche mezi oprýskanými Trabanty, i tak lze nahlížet Lejlu Abbasovou, která se rozhodla žít nějaký čas mezi politiky. Chodila s Robertem Rosenbergem, brala drogy, ve škole se setkávala s nepochopením. Byla zkrátka jiná, ale nikdy neztratila správný životní směr. Dnes už stojí pevně u kormidla svého života a tvrdí, že každá chyba je pro ni ponaučením. Studenta si s exotickou kráskou povídala o životních zkušenostech, které ji dovedly až do záře reflektorů.

Před vstupem do politiky jste si kladla otázku, zda si tímto krokem nezavřete dveře k lidem a aktivitám, které jsou vaším opravdovým světem. Co je tedy ten pravý svět Lejly Abbasové?

Můj opravdový svět jsou rozhodně neziskové organizace a o ně jsem také měla strach. Bála jsem se, že vstup do politiky by mohl odradit potencionální dárce nebo je přimět k tomu, aby se mnou ukončili spolupráci, což se ale naštěstí nepotvrdilo.

——— Jak tedy vnímáte politiku? Jako krátkou epizodu vašeho života a důležitou životní zkušenost?

Určitě. Vnímala jsem to jako zkušenost a příležitost. Já nemám politické ambice, nikdy jsem je ani neměla. Na druhou stranu ale musím říct, že je to svět, který člověka strhne, protože se dostane k tématům a lidem, k nimž by se normálně nedostal. V tomhle to je skutečný kýbl zkušeností.

——— Před patnácti lety jste v Praze poznala Roberta Rosenberga, dnes velmi známého pornoherce. Vy jste ho zažila ještě jako kluka, jaký to byl tehdy vztah?

Ono je to už skutečně patnáct let zpátky, tehdy to byl prostě jen kluk z Trutnova, který přijel do Prahy a jezdil tady na bruslích. Já jsem ho představila mamince, on záhy poté odjel do zahrani-

čí. Nedá se mluvit o žádné lásce, byli jsme zkrátka děti, které se vídaly dva měsíce.

——— O vás je známo, že jste na konci 90. let pracovala jako tanečnice v klubu Radost, kde jste se setkala i s drogami. Je to v podobných klubech běžnou praxí být blízko návykovým látkám, jako je extáze nebo koks?

Ono je důležité říct, že moje zkušenost je stará třináct let. Začala jsem tam tancovat ve svých sedmnácti a v té době v Praze byl kromě Radosti pouze klub Roxy, proto se mi to s dnešním stavem těžko srovnává. Tehdy tancovat v Radosti byla velmi prestižní záležitost. Radost byla místem, kde se dalo setkat s lidmi napříč celou společností z celé země. Nemálo dnešních velmi populárních hereček nebo moderátorek tam v té době také tančilo.

——— A drogy se staly součástí tohoto prostředí?

Ze svého příkladu můžu říct, že za první dva roky, co jsem v Radosti tancovala, jsem si nikdy nic nevzala. Pracovala jsem tam vedle školy, byl to můj přivýdělek. Chodila jsem tam na jedenáctou večer, ve čtyři ráno odcházela a za dvě hodiny vstávala do školy.

——— Jak se tedy člověk v tomto věku dostane k drogám?

Známe je všichni. Víme, jak vypadají, co dělají a díky bulváru i co skrývají. Ovšem to je jen skořápka, střípek jejich hvězdného života, za kterým se schovává člověk z masa a kostí. Tím je i Lejla, milá holka, která dokázala ze své odlišnosti udělat svou životní výhru.

Lejla Abbasová Založila Nadační fond Asante Kenya se dvěma větvemi. Jedna se zabývá projekty zaměřenými na školy, sirotčince, zemědělství nebo dívky utíkající před ženskou obřízkou. Druhá větev fondu s názvem Medela se aktivně zapojuje do vydávání knih či kalendářů. Finančně a mediálně navíc podporuje

Je to otázka nějakého rozhodnutí, já jsem bohužel udělala takové, které mělo dost spojitost s mým tehdejším vztahem. Na druhou stranu si ale myslím, že jsem to ve finále zvládla naprosto bez problémů. Ale také nutno podotknout, že jsem si nikdy nic nepíchla.

——— Co tedy dnes vy a taneční kluby?

V tanečním klubu jsem nebyla ani nepamatuju, protože mi to už za prvé nic neříká, za druhé na to není čas a za třetí dávám přednost klidnějšímu posezení s přáteli, kde na sebe nemusíme křičet. Už jdu za lidmi, ne za místem.

——— Jak vás tak poslouchám, tohle období pro vás bylo asi velmi cennou životní zkušeností, díky které jste teď mnohem silnější.

Vždy jsem se chtěla ze svých chyb poučit, proto jsem ani nikdy svou minulost neskrývala. Jsem toho názoru, že minulost nás utváří, otázka je, jak s ní dokážeme naložit. Teď už vím naprosto jistě, že s drogami nechci mít nic společného, protože mě to prostě nenaplňuje. V ten okamžik mě to bavilo, ale ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že to můj život ovládá víc, než je zdrávo, tak jsem s tím skončila. Nebylo to samozřejmě tak jednoduché, jak to teď zní, ale zkrátka je to za mnou.

——— Asi běžná otázka, na kterou se však, především jako student, nemohu nezeptat. Co vaše dětství, měla jste to hodně těžké jako dívka s tmavou pletí?

Mé dětství mělo několik etap. Ta první problémová byla asi až na základní škole po přestěhování na nové sídliště Dědina, které tehdy ve velkém vznikalo, a já tam chodila do prapodivné školy, která má dodnes velmi špatnou pověst.

V první třídě jsme měli učitelku, která vůbec nevěděla, co se mnou. Já už v té době uměla číst a psát, i v tom jsem se hodně odlišovala. Až další rok k nám přišla učit mladá holka, co právě dodělala vysokou, a zachránila mi svým skvělým přístupem alespoň nějaké sebevědomí, protože dokázala všechny problémy včas uhasit. Přesto tam nějaké nátlaky byly, přece jen jsem byla jediná tmavá z těch pětistovek studentů.

projekty neziskových organizací po celém světě. Více na www.asantekenya.org a www.projektmedela.org.

——— Podobně to probíhalo během celého studia?

Naštěstí ne, razantní změna přišla, když jsem se dostala na osmiletý kladenský gympl, který byl dost prestižní. Na Kladně byla silná romská komunita, takže ty děti půl roku nenapadlo se mě zeptat, proč jsem tmavá. Tam jsem snad nikdy nepřišla do kontaktu s rasismem.

——— Když se dítě pravidelně setkává s odmítáním svého okolí proto, že je zkrátka jiné, nutí ho to uzavřít se samo do sebe. Byl to i váš případ?

To je hodně zajímavé, protože já si vždycky myslela, že jsem byla velmi otevřené dítě. Když jsem se však nedávno dívala na jedno z rodinných videí, tak se na něm ukázalo, že tou hyperaktivní střelou, která ovládala celé video, byla má sestra. Já byla kdesi vzadu, něco jsem si tam dělala a vůbec s nikým nekomunikovala.

——— Takže ten krutý svět urážek a drzých dětí šel mimo váš dětský svět?

Dá se to tak říci, protože já si to, až na pár dlouhodobějších případů, asi vnitřně radši nepřipouštěla. Teď zpětně si daleko víc uvědomuju, jak ty děti byly někdy kruté. Pravdou také je, že jsem nikdy nebyla součástí kolektivu, že jedna moje kamarádka byla Romka a druhá typický otloukánek třídy – silnější holčina s brýlemi.

——— Kdy se tyhle nepříjemné vzpomínky začaly proměňovat v život krásné ženské, kterou začali chlapi obletovat?

To bylo spojené s mojí revoltou, která začala ve čtrnácti, kdy jsem chodila do jedné z prvních irských hospod v Praze, o něco málo později jsem pracovala v klubu, který vlastnili černoši. To bylo hodně multikulturní prostředí plné Američanů, Australanů, černochů.

———

Hledáme nové kolegy!

Přihlášky můžete zasílat již nyní! Více informací na www.deloittekariera.cz • • • • •

audit daně řízení rizik finanční poradenství manažerské poradenství

Rozhovor strana

16 – 17

Takže takhle rázně přišel skok do zcela jiné společnosti?

Najednou jsem byla mezi lidmi, kteří byli o patnáct let starší než já, taky jsem se začala jinak oblékat a pomalu dorůstala do toho přijatelného evropského vzhledu. Ta změna ale byla skutečně hodně rychlá, byl pro mě šok, jak se ve chvilce vše kolem začalo měnit. Okolo se z ničeho nic motalo neuvěřitelné množství chlapů, ale mě to nechávalo chladnou, neuměla jsem na to ani pořádně reagovat. Já se v té době navíc na chatě zamilovala do jednoho kluka a dva roky za ním jezdila, i proto mě tihle pánové nechávali úplně chladnou.

——— Pojďme zpátky k vaší současné politické profesi. Vy díky ní máte krásný náhled na morální a etický kodex společnosti. Jak na tom podle vás je morálně česká společnost?

Ještě než jsem začala pracovat pro ministra pro lidská práva, tak jsem zažila, věděla, slyšela od mnoha kamarádů, že jsme netolerantní a xenofobní, že neradi přijímáme nové věci. Opravdu jsem ale netušila, jak moc do hloubky je to společností prorostlé. Děsí mě, jak velké úsilí tomu budeme muset dát, aby se to změnilo.

——— Máte na mysli nějaké konkrétní případy, které vás tolik zarazily?

Například, že se v Čechách stále nosí, já nejsem rasista, ale nemám rád cikány. My jsme děsně tolerantní do okamžiku, než se vedle nás nastěhuje homosexuální pár, nebo nám nevadí drogy, feťák je pro nás monstrum z hororu, než zjistíme, že je bere někdo blízký, který překvapivě není prvoplánově žádný asociál. O Romech ani nemluvě.

———

zahraj si piškvorky...

Ministr Kocáb prosazuje větší zastoupení žen v politice, což spustilo vlnu debat o rovnoprávnosti pohlaví a dalších ožehavých tématech.

Nezdá se vám, že tohle jsou přesně ty prvky, ve kterých nejvíce zaostáváme za vyspělou Evropou?

My občas míváme pocit, že objevujeme Ameriku, že spousta těch věcí je naprosto revolučních.

Když vyjedete za hranice, kde mají „vyspělejší“ demokracii, tak zjistíte, že jsme v některých věcech do určité míry sto let za opicemi. Ať už to je zastoupení žen na kandidátkách, sociální systém nebo integrace minorit.

——— V posledním roce se neustále pohybujete mezi politiky. Jak je vnímáte, získala jste k nim respekt, nebo vás většina z nich zklamala?

Samozřejmě že tam jsou lidé, kteří si na tom mastí kapsu nebo hojí ego, ale najdou se i tací, kteří tu politiku dělají z vlastního přesvědčení. Bohužel, těch je nejméně, ovšem o to větší to jsou osobnosti. Oni vlastně neustále chodí hlavou proti zdi, proto si jich velice vážím.

——— Jak se vůbec cítíte mezi politiky? Jsou to seriózní pánové, nebo si občas neodpustí nějakou rádoby vtipnou připomínku, jak jste krásná? (směje se) Musím říct, že všichni jsou lidi, to je důležité. Tohle prostředí obecně není úplně nejvhodnějším prostředím pro rozjuchané situace a komentáře. Na druhou stranu nutno přiznat, že když někdo dokáže do často nekonečných protokolárních hodin jednání vnést nějaký humor, je to vítané.

——— Teď nedávno jsem se dočetl, že si děláte pilotní zkoušky, je to pravda?

Je to pravda, snažím se získat pilotní průkaz. Bohužel jsem začala pozdě, a tak jsem ho do zimy nestihla dokončit. Ráda bych ale vše dohnala na jaře a jednou sama odřídila úspěšně letadlo.

——— Kde vznikl nápad stát se pilotkou?

Nechala jsem se inspirovat panem Kocábem, který má pilotní průkaz a jednou letadlo při cestě do zahraničí řídil. Shodou okolností na toto téma padla řeč v Keni mezi mými známými. Zjistila jsem, že tam to funguje doslova jako půjčovna aut, kdy prostě přijdete s pilotním průkazem, půjčíte si letadlo, natankujete a můžete letět. Já už v Keni najela autem tisíce kilometrů a jsem tím doslova celá ubitá. Takže představa, že bych se tam mohla pohodlně přemisťovat letadlem, je parádní.

——— Vy jste dokonce přímo v Keni půl roku žila.

Jaký to byl život a jak vás vnímali místní obyvatelé?

Ta půlroční africká zkušenost je mým dalším životním milníkem, kdy se z měsíčního pobytu stal půlroční. Ovšem po tom měsíci skončily mé naplánované aktivity a já se ocitla na vlastních nohách, což jsem v té chvíli asi úplně nedomyslela. Musela jsem si najít nové bydlení, začít někde pracovat, což se ukázalo jako nereálné. Když jsem tam začala žít běžný každodenní život, už jsem pro místní obyvatele nebyla ta exkluzivní Lejla návštěva, ale člověk, se kterým prostě žili.

Hodně jsem narazila, ale o to více zásadní to byla zkušenost, díky níž se do Keni vracím a snažím se jí všemožně pomáhat.

Richard Valoušek je redaktorem MF DNES Foto: Jakub Ludvík

Studenta strana

Michaela Ráková Pracuje pro Z1 a studuje žurnalistiku na FSV UK.

18 – 19

Při hledání informací k tomuto článku jsem měla občas chuť se pořádně plácnout přes kapsu a ukončit svoje trápení nad rozdělanou bakalářkou. Ale každý si tím musí projít a mně by naštěstí bylo líto dát za podvádění tolik peněz.

Napíšu ti bakalářku Zn.: rychle a draze Nestíháte termín odevzdání seminární práce nebo si snad nevíte rady s bakalářkou? Můžete si jI nechat napsat od někoho jiného.

Ale pozor! Nejen že za to zaplatíte nemalou částku, navíc tím dost riskujete...

„Kvalifikovaná učitelka s praxí, toho času na MD, nabízí pomoc s vypracováním referátů, seminárních, bakalářských, diplomových prací.

Kvalitně a rychle, včetně seznamu použité literatury. Originalita a diskrétnost samozřejmostí.“

„Napíši za Vás rigorózní, diplomovou, bakalářskou, seminární a jiné druhy prací. Kvalitní originální práce z oborů ekonomie, právo, politologie, management, pedagogika. Za rozumnou cenu, v čase, ve kterém práci potřebujete mít, a především originálně. Zaručuji profesionalitu a originalitu.“

Na internetu se to podobnými odkazy v poslední době jenom hemží – stránky jako www.vejska.cz nebo www.hyperinzerce.cz na to mají dokonce i speciální sekce. O co jde? Lidé a především firmy nabízejí za úplatu napsání nejrůznějších typů prací za studenty středních i vysokých škol. Od referátů, recenzí nebo např. slohových prací až po seminárky, ročníkové práce a diplomky. A to vše prý od kvalifikovaných vysokoškolsky vzdělaných odborníků nebo přímo profesorů na VŠ.

Za kolik?

Nejlevnější jsou jednoduché referáty, ty dostanete už za 99 Kč za stranu (např. www.seminarky.net), seminárky nebo ročníkové práce už vyjdou trochu dráž, kolem 199 Kč za stránku textu (www.ukolydoskoly.cz). V cenách diplomových prací už jsou rozdíly mezi jednotlivými provozovateli webů prací za úplatu větší – zatímco na www.levnereferaty.cz vám nabízí cenu za normostranu 179 Kč, www.referatyzababku.cz za to chtějí o sto dvacet korun víc (299 Kč). Některé weby jdou ale tak daleko, že vám nabízejí napsání i rigorózní, disertační práce nebo práce MBA (za cenu 449 Kč za stranu).

Tak můžete získat třeba bakalářkou práci za průměrně 10 tisíc nebo magisterskou za dvojnásobek. Vyplatilo by se vám to?

Je to legální?

Poskytovat takovéto služby není pro provozovatele webů nebo lidi, kteří si dají inzerát, nikterak trestné. Na stránkách totiž často vydávají své služby jako „podklady pro ... práce“. Problémy z toho můžete mít nakonec vždycky jenom vy. Pokud by se na to totiž ve vaší škole přišlo (např. při obhajobě), budete pravděpodobně vyloučen. „Dopouštějí se činu, který se v akademickém světě nepromíjí. Je to podvodné jednání s těmi nejtěžšími důsledky,“ řekl pro Lidové noviny děkan Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Ladislav Rabušic.

Nemáte navíc ani jistotu, že vypracovatel „vaší“ práce na zakázku ji někde neopsal. Zkontrolovat plagiáty si můžete např. na www.odevzdej.cz nebo www.theses.cz, což jsou systémy, které využívají i některé vysoké školy (nejvíce Masarykova univerzita v Brně).

Míša Raková

TOP článek z www.studenta.cz

Téma strana

Richard Valoušek Pracuje v MF DNES a studuje mediální studia na Palackého univerzitě v Olomouci.

20 – 21

1. Nekvalitní příprava životopisu Nekvalitní životopis je lepší než žádný životopis, ale i tak byste měli sepsání životopisu věnovat alespoň minimální úsilí. Veškeré údaje o studiu a pracovních zkušenostech by na sebe ideálně měly navazovat. V dnešním světě počítačů je hříchem nevyužít funkce kontroly pravopisu. Pamatujte, že i u životopisu platí, že méně je někdy více, proto se snažte vejít do rozsahu nanejvýš dvou stran. Určitě je vhodné do životopisu uvést aktuální

„Přijímací pohovor do práce už není jen o upovídanosti a správně zodpovězených otázkách, jak tomu bylo ve škole. Tady už nestačí shoda náhod, ale skutečná sebevědomá příprava. Občas je zkrátka potřeba nechat si poradit, aby se úspěch dostavil. Snad vám k tomu pomůže několik rad od zkušených odborníků.“

jem o práci v dané společnosti, pokud nebudete ani tušit, čím se společnost zabývá. Každá společnost má dnes své internetové stránky, a tudíž není problém si základní informace rychle zjistit. Předejdete tak trapné situaci při letmém dotazu o společnosti, která zaměstnání zajišťuje.

4. Kandidát si nepamatuje, na jakou pozici se hlásí Každý personalista si už minimálně jednou hledal práci, takže pocity a prožívání kandidátů do urči-

nejčastějších chyb při pohovoru Písemky, testy, ústní zkoušky a nakonec pracovní pohovory. Cesta životních záchytných bodů, které se nikdy nevyhneme. Její kroky jsou jasné, a pokud jde vše, jak má, tak tou poslední zkouškou za kariérou by měl být přijímací pohovor do vaší „vysněné“ práce. Nedejte však pouze na své vlastní zkušenosti ze života, raději se na něj pořádně připravte s odborníky, kteří moc dobře vědí, o čem mluví. Studenta vám připravila ve spolupráci s experty ze společnosti Accenture deset největších chyb, které při pohovoru děláme. Je načase se jim začít vyhýbat.

kontaktní údaje. Výše uvedené úsilí bude odměněno tím, že se dostanete minimálně do prvního kola výběrového řízení, tam už bude vše záležet pouze na vás a vašich komunikačních schopnostech.

2. Kandidát neví, o jakou práci má nebo nemá zájem Před pohovorem doporučujeme ujasnit si, jaké máte představy o svém budoucím zaměstnání, a tedy s čím se chcete nebo naopak nechcete každodenně potýkat. Buďte sebekritičtí a hlaste se na pozice, které vašim zkušenostem opravdu odpovídají. Pokud budete šikovní, pilní a trpěliví, většina společností vám kariérní růst umožní. Ovšem pokud budete přijati na místo, na které jste se hlásili jen z nouze, může se stát, že vám nejen unikne to vysněné, ale rovněž vás to na tomto současném hodně rychle omrzí.

3. Kandidát se neseznámí s profilem společnosti Rozhodně nepřesvědčíte personalistu, že máte zá-

té míry chápe. Je zřejmé, že odpovídáte na více inzerátů najednou, ale rozhodně si před pohovorem ověřte, o jakou pozici se jedná. Je fatální chybou prohlásit na pohovoru, že si už nepamatujete, o jakou pozici jde, a budete rádi, když vám to personalista v krátkosti připomene. Je běžné, že někdy člověk za den stihne i více jak jeden přijímací pohovor, ale měl by si tedy alespoň napsat jejich pořadí a základní charakteristiku.

5. Nedostatek času vymezeného na pohovor Ověřte si s personalistou přesnou adresu a délku trvání pohovoru, abyste jej nemuseli předčasně ukončovat, a tím i možná vaše celé výběrové řízení ve společnosti. Zapomeňte na akademickou čtvrthodinku, vaše nové heslo pro pohovory zní: výsadou králů je přesnost. Ve velkých firmách počítejte s tím, že vás zdrží minimálně jedna až dvě recepce, nechte si proto časovou rezervu. Pokud se z jakéhokoli důvodu rozhodnete nedostavit se na pohovor vůbec, respektujte čas druhých a o toto své rozhodnutí se s dostatečným předstihem s dru-

sonalistou o podobné informace podělíte s předstihem, dá se s nimi pracovat. V pozdější fázi výběrového řízení to může být na škodu. Samozřejmě, že tím plusové body nezískáte, ale na druhou stranu se pak vyhnete velkým nepříjemnostem v době, kdy už budete zaměstnáni a budete se muset na delší dobu omluvit.

10. Vědomé přikrášlování dovedností a zkušeností

hou stranou podělte. Každého může potkat záležitost, kvůli které se nemůže dostavit nebo musí odejít dříve. V žádném případě to neudělá dobrý dojem, ovšem alespoň včasnou a upřímnou omluvou můžete zachránit několik plusových bodů na vaší straně.

6. Nevhodně zvolené oblečení Přizpůsobte své oblečení typu společnosti a pozici, na kterou se hlásíte. Obecně však lze doporučit, abyste džíny, latex a hluboké dekolty nechali doma. Seriózním oblečením můžete ukázat, jak moc si dané příležitosti vážíte.

7. Neprofesionalita kandidáta I když nemáte hluboké pracovní zkušenosti, každý personalista od vás bude očekávat profesionální vystupování. Vypnutý mobil je samozřejmostí, a když už vám zazvoní, tak ho rozhodně nezvedejte a omluvte se. Snažte se s personalistou mluvit raději jako s profesorem u zkoušky než jako s kamarádem u piva. Žvýkačku neschovávejte pod ja-

zykem ani v ruce, zkuste se jí zbavit ještě před příchodem do společnosti. Občas může role vzorného podřízeného udělat víc jak velká gesta a nafouknuté informace o vás samotných.

Svoji jazykovou úroveň ohodnoťte nejlépe pomocí škály Evropského referenčního rámce pro výuku cizích jazyků, která se používá ve většině společností jako norma. Pokud se však zaškatulkovat nedokážete, raději svoji znalost jazyka stručně popište. Hodnocení typu: Angličtina – maturita jsou velmi, ale velmi relativní (vzpomeňte si na sebe a na své spolužáky). Nemá cenu se přeceňovat nebo podceňovat, na většině pohovorů dojde k ověření vaší znalosti ústní či písemnou formou, a tam se ukáže vaše jazyková schopnost v plné kráse. Na druhou stranu nebuďte ani přehnaně skromní, pokud skutečně daný jazyk umíte, nebojte se to dát najevo.

8. Kandidát nezná svoji cenu Zvažte vaše potřeby a udělejte si malý průzkum trhu, abyste zjistili, zda jsou vaše platová očekávání adekvátní. Vězte, že otázce požadovaného platu se jako jedné z mála na pohovoru nikdy nevyhnete. Využijte toho a připravte se na ni. Zeptejte se známých, kteří pracují na podobných pozicích v podobných společnostech, nebo si to zjistěte od odborníků. Příliš vysoká laťka vám může zhatit slušně rozjetý pohovor, naopak nízká snížit vaši budoucí gáži.

9. Zatajování informací Nebojte se na rovinu říct, že máte zájem o práci jen na částečný úvazek, že máte již naplánovanou dovolenou, jazykový kurz nebo třeba že budete potřebovat volno kvůli zkouškám. Pokud se s per-

Co je společnost Accenture a čím se zabývá: Accenture je globální společnost poskytující odborné služby v oblasti manažerského poradenství, systémové integrace a outsourcingu.

V rámci svého poslání dodávat inovace a inovační řešení, spolupracuje se svými klienty tak, aby jim pomohla stát se vysoce výkonnými organizacemi v oblasti podnikání. Společnost působí ve 49 zemích a její příjmy dosáhly za fiskální rok končící 31. srpna 21,58 mld. USD. Více informací na www.accenture.cz/kariera

mediální partner:

EXKLUZIVNÍ fotky a reportáže s nejhezčími vysokoškolačkami na www.studenta.cz!

10. Bohuslava Jiroušková – Univerzita Karlova – 20 let, Valašské Meziříčí

9. Tereza Svobodová – Univerzita Karlova – 21 let, Karlovy Vary

8. Kateřina Kubačková – Ostravská univerzita v Ostravě – 20 let, Horní Těrlicko – Karviná

7. Jana Tůmová – Vysoká škola obchodní v Praze – 23 let, Praha

6. Lenka Kuglíková – Vysoká škola polytechnická v Jihlavě – 22 let, Brno

5. Bohdana Kopciová – Masarykova univerzita v Brně – 23 let, Třinec

4. Marie Chamillová – Masarykova univerzita v Brně – 21 let, Rožnov pod Radhoštěm

3. Michaela Junová – Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích – 23 let, České Budějovice

2. Aneta Hoffmannová – Univerzita Karlova – 23 let, Praha

1. Radana Janovská – Univerzita Palackého v Olomouci – 20 let, Hustopeče

Finalistky Miss Academia 2010:

SOUTĚŽNÍ SPOJOVAČKA. Poznáš správné kombinace?

3

5

6

Správná řešení najdete na www.studenta.cz

2

1 4

8

10

9

7

— Rozhovory bez CENZURY se všemi finalistkami — FOTOGALERIE v plavkách a šatech z pražského castingu — FOTOGALERIE v plavkách ze zlínského castingu

V seriálu Miss Academia na www.studenta.cz najdete:

Rozhovor strana

24 – 25

Richard Valoušek Pracuje v MF DNES a studuje mediální studia na Palackého univerzitě v Olomouci.

Čím více peněz máte, tím méně máte snů, souhlasíte?

Zeptal jsem se na závěr pana Stuchlíka. Dlouze přemýšlel, než odpověděl. Nakonec skončil u přepočítávání toho, kolik znamená hodně peněz. Poté ale naštěstí přiznal, že sny nejsou o penězích. To se mi ulevilo.

Petr Stuchlík: Měl jsem podřízené ve věku své mamky Jeho společnost je špičkou ve finančním poradenství, jeho životopis bere dech, přesto tenhle dvaatřicetiletý rodák ze Zlína zůstává nohama na zemi a cení si profesionálního partnerství s Martinem Nejedlým. „Jeden bez druhého bychom dneska nebyli tam, kde jsme, takže ho nezapomeňte zmínit,“ nabádá vážně před začátkem rozhovoru. Příběh o proměně středoškolského překladatele anglických manuálů v respektovanou osobnost českého finančnictví je ukázkou toho, že když občas zariskujete, můžete se dočkat vysněného jackpotu.

Petr Stuchlík Vystudoval management a marketing na VŠE v Praze a univerzitě v Rotterdamu. V roce 2000 založil společně s Martinem Nejedlým společnost Fincentrum zabývající se distribucí finančních produktů a informací v prostředí pokročilých informačních technologií.

V minulosti také působil například jako obchodní

a marketingový ředitel iDNES. Marketingu na internetu se věnuje od roku 1997, stojí mj. za dvěma knihami na toto téma a zřizuje odborné weby www.investujeme.cz a www.hypoindex.cz.

Vzpomenete si, kdy a jak jste si vydělal první peníze?

To bylo při brigádě o prázdninách po prvním ročníku gymplu, kdy jsem byl příliš líný, abych pomáhal jako většina mých spolužáků na stavbě, a tak jsem překládal manuály z angličtiny do češtiny pro zlínskou firmu Z Studio, která shodou okolností patřila synovi ředitele gymnázia, což se docela hodilo (směje se).

Takže se dá s nadsázkou říct, že když někdo z nás v dětství hrál nějaké hry, tak návod byl od vás?

Já vždycky v humoru říkám, že když si někdo ve druhé polovině 90. let koupil hodinky Casio nebo hrál hry na Nintendu, tak k tomu měl návody ode mě. A navíc takové ty záruční podmínky a doporučení, jak ty věci ošetřovat, byly stejné a musely být všude, takže z toho byly celkem slušné peníze.

Jaký jste byl vůbec student, poletoval jste pořád někde s kamarády, nebo trávil večery nad učením?

Asi jsem nebyl úplně šprt, spíš takový Milhouse s velkými brýlemi a patkou.

Na základce a střední jsem neměl problémy, nemusel se moc učit, a stejně jsem měl vždycky samé jedničky. Na vysoké se to trošku změnilo, už jsem nebyl takový vzorňák, přesto jsem nějaká ocenění získal, například za diplomku. Mám ale štěstí, nikdy jsem se nemusel příliš učit, přišlo mi, že to jde tak trošku samo.

Máte pocit, že lidé, kterým to jde dobře ve škole, mají v životě větší šanci na úspěch? Člověk hlavně musí být sebevědomý a dravý, což u mě problém nebyl, už na základní škole jsem byl dobrý obchodník, kdy jsem dokázal spoustu věcí vyobchodovat, i s učiteli. Já mám spíš pocit, že studentské úspěchy mohou být člověku na překážku, zvlášť když to měl ve škole hodně vydřené.

Vy sám jste říkal, že vaše společnost vznikla na internetové horečce po roce 2000, v čem je další plus Fincentra?

Onou největší devizou Fincentra bylo, že jsme se vždycky dokázali adaptovat a změnit, když bylo potřeba, klidně i o 180 stupňů. My jsme si s Martinem Nejedlým v březnu 2000 řekli, že vyděláme strašně moc peněz na internetu a že založíme internetovou firmu v oblasti financí, a to se povedlo.

Teď 6. dubna budeme mít desetileté výročí, příjmy z internetu však tvoří jen jedno dvě procenta.

Pokud jde ale o ten internetový start, ten jste trošku prošvihli, nemám pravdu?

Už v březnu toho roku byl technologický index NASDAQ na vrcholu, pak už šel opravdu pouze dolů. Internetová bublina praskala, takže my jsme to teoreticky rozjeli v nejhorší době. Sotva se tak firma odstartovala, a o internet nikdo nestál, všichni investoři se od něj odvraceli. Tam se ale ukázalo, že člověk v nouzi a pod tlakem udělá mnohem víc důležitých rozhodnutí, než když se mu daří. Všechno zlé je tak pro něco dobré.

Pojďme úplně k zárodku, kdy vznikala ta původní myšlenka založit si vlastní firmu?

Když jsem v roce 1999 trávil studijní pobyt v zahraničí, okusil jsem velké evropské firmy jako Johnson & Johnson nebo L‘Oréal. Ty mě ovšem nijak zvlášť nezaujaly, a tak možná tam jsem už přemýšlel nad tím, že se v Česku pokusím založit si něco malého vlastního. Původní myšlenka byla, že to bude v oblasti internetové reklamy.

Co změnilo tyhle vaše původní plány?

Byl to vcelku nenápadný zájezd do městečka London u Toronta, kam jsem letěl se třemi spolužáky reprezentovat VŠE. V té Kanadě probíhala úplně šílená soutěž v řešení případových studií. Pamatuji si, že to vyhráli Číňané, protože všichni ostatní tam ten pobyt propili. Je ale pravda, že oni skutečně byli někde zavřeni a poctivě pracovali. To jen ukazuje, jací jsou a že nás jednou všechny převálcují.

A co vás na téhle cestě tak ovlivnilo?

Bylo to nevinné povídání se spolužačkou Petrou Lapkovou, tehdejší přítelkyní Martina Nejedlého, která mi právě na palubě letadla říkala, že její přítel rovněž přemýšlí o internetu, i když v oblasti financí. A i když bych nedoporučoval nikomu zakládat firmu s někým, koho téměř neznáte, tak my jsme to s Martinem udělali a musím zaklepat, že ta firma šlape i po deseti letech.

Takže osud vám někde nad Atlantikem zavál do cesty vašeho osudového profesního partnera?

Přesně tak, my jsme se poté setkali a skutečně si sedli, byla to taková láska na první pohled. Lidsky jsme neměli žádný problém. My jsme s Martinem každý jiný, oba dva jsme silné osobnosti a ten úspěch stojí na vzájemném respektu. Když máte s někým firmu, je to užší vztah než v manželství. Zvlášť z počátku s tím člověkem trávíte strašně moc času, ale my se snad nikdy pořádně nepohádali, je to taková selanka.

Vy jste začal na vysokých postech jako velmi mladý, měli s tím někdy problémy vaši starší kolegové?

V tomto mám možná podobný osud jako Martin Roman, který tuším od jednadvaceti byl vždycky ředitel. Já se stal obchodním ředitelem iDNES ve čtyřiadvaceti, od roku 2006 jsem měl vždy na starosti regionální obchodní síť MF DNES a Lidových novin, což bylo něco kolem sto dvaceti lidí a všichni z nich, bez výjimky, byli výrazně starší než já.

A co ty negativní reakce, ty nikdy od vašich starších podřízených nepřišly?

Většinou mými podřízenými byly dámy, především na Moravě to byl čistě ženský kolektiv. A i když ony byly ve věku mé maminky a já jejich syna, tak s tím problém nebyl. Byl to sice zvláštní, ale rozhodně naprosto bezproblémový vztah.

Rozhovor strana

26 – 27

zahraj si piškvorky...

Zakladatelé Martin Nejedlý a Petr Stuchlík.

Prvního dubna minulého roku váš server investujeme.cz vydal aprílovou zprávu, že Fincentrum bylo prodáno.

Jednalo se samozřejmě o vtip, ovšem jistě se objevily nějaké reakce z vašeho okolí, že?

Víte, náš obor je hodně o stresu a občas je potřeba si oddychnout a věci zlehčovat, což já sám možná dělám až příliš často. Tenhle aprílový žertík však se mnou neměl nic společného, byla to sólo akce redakce investujeme. cz. Nevěděl jsem o tom, v té době jsem letěl zrovna do Košic. Když jsem pak vystoupil z letadla a zapnul telefon, tak mi přišlo snad třicet nepřijatých hovorů a blahopřejných zpráv. Z počátku jsem byl úplně mimo, teprve poté jsem zjistil, o co jde, ale nijak jsem to neodsoudil.

Když vás tak poslouchám, napadá mě, jste šéf pohodář, nebo spíš morous?

Obávám se, že v tomhle jsem tragická kombinace, kdy si myslím, že mám smysl pro humor, a kolegové se tomu povinně smějí.

Poslední otázka na zamyšlení, souhlasíte s tvrzením, že kdo má více peněz, má méně snů? (dlouze přemýšlí) Mé oblíbené životní krédo zní: Osudem člověka je jeho povaha. Jste-li věčně naštvaný a nespokojený, peníze to nezmění. A naopak.

Pokud máte sny, tak není důležité, jestli máte nebo nemáte peníze, ty sny máte stejně. Otázkou však zůstává, co je vlastně „hodně peněz“, ty představy se u každého postupem času mění.

ve svém druhém životě?

Asi bych vždycky dělal obchod. Sice jsem vystudoval marketing, ale k obchodu mě to táhne. Marketing se pak dá dobře využít jako takový nástroj toho obchodu.

Umíte rozlišovat profesní a osobní život?

Kdo říká, že musí makat od rána do večera, tak dělá něco špatně. Nemyslím si, že můžete být úspěšný manažer a nemít čas na osobní život, to je špatně.

Na druhou stranu se to určitě do jisté míry prolíná, jako když jdete do divadla na pozvání nějaké firmy. Čas na koníčky, sport a rodinu ale zkrátka mít musíte.

Co bude za dvacet let s úspěšnou dvojicí Nejedlý-Stuchlík?

Konkurence o nás často šíří, že brzy naši firmu prodáme, a tím zradíme všechny naše klienty, poradce a manažery v terénu. Ovšem my jsme oba třicátníci a nevidíme důvod, abychom firmu prodávali. Její hodnota je minimálně někde kolem půl miliardy korun, a co bychom s těmi penězi dělali?

Skutečně vás nenapadá, co by se s podobným balíkem dalo dělat?

Stejně je přece musíte zhodnocovat, starat se o ně, a pokud máte firmu, která vydělává, navíc vás to baví, tak nemáte důvod ji prodávat. Určitě nevěříme velikášským vizím, kdy některé firmy chtějí expandovat do Číny a podobně.

Kdybyste nepůsobil v oblasti finančního poradenství, čím byste se v životě zabýval?

Vy pocházíte ze Zlína, když se vracíte domů, dobírají si vás tam za pražský přízvuk?

Jsem člověk, který, když něco dává smysl a funguje, v tom najde zálibu. Považuji se spíše za univerzalistu než specialistu, a i když to hodně lidí nerado slyší, tak vést nějaký tým lidí, ať už v jakékoliv firmě, je vcelku na podobné bázi. Je to sice nepopulární, ale já tomu věřím.

Vždycky říkám, že jsem se ztratil někde na D1, protože v Praze mi i po čtrnácti letech všichni říkají: „Vy jste z Moravy, že?“, ale ve Zlíně mě zase mají těžce za Pražáka. Teď mám v podstatě akcent ztracený někde na té dálnici.

Richard Valoušek je redaktorem MF DNES

Takže, co by bylo tím zaměřením, které byste preferoval

STUDENTSKÝ ŽIVOT

BEZ CENZURY! Každý den přinášíme nový článek, každé pondělí nové téma týdne. To nejlepší z našeho webu: 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

Procestovali jsme s českým studentem Srí Lanku. „Prostě jsem si musel vyčistit hlavu…“ www.studenta.cz/srilanka Zabývali jsme se tématem smrti mezi studenty. „Bilance mých kolejí: Každý semestr jeden mrtvý“ www.studenta.cz/smrt Ptali jsme se, kdo má platit na prvním rande. „Jsou kluci hamouni nebo holky vyžírky?“ www.studenta.cz/placeni

1 2 3 4 5

6 7 8 9 10

Mluvili jsme s Honzou Škampou, který vyhrál v pokeru 17 milionů. „Školu si nechávám jako záložní plán“ www.studenta.cz/skampa Ptali jsme se studentky na práci krupiérky v kasinu. „Často po mně hází karty a žetony“ www.studenta.cz/kasino Zjišťovali jsme propojení sportu a intelektu. „Jak vysoké IQ má studující fotbalista?“ www.studenta.cz/fotbalista

Vyzpovídali jsme bývalou pornoherečku, která se dala na studium. „Lituju toho. Teď už studuju VŠ.“ www.studenta.cz/pornoherecka

Zkoumali jsme, jak práce eskort dívek láká modelky. „Výdělek se pohybuje od 1000 do 2500 euro za večer.“ www.studenta.cz/modelky

Našli jsme postavu Markéty Irglové v nových Simpsonech. „VIDEO: První Češka v Simpsonech“ www.studenta.cz/marketa

Vybrali jsme nejlepší momenty nejpopulárnějších seriálů současnosti. „VIDEO: HIMYM, Big Bang, Californication, 30 rock a další“ www.studenta.cz/serialy

Připravujeme: Existují rozdíly mezi studenty podle oborů? Jsou ajťáci asociální samotáři? Chodí na ekonomky šampóni? Nosí všichni matfyzáci ledvinky? Umí právníci víc než jenom mluvit? Sledujte www.studenta.cz.

Design strana

28 – 29

Pavel Prchal Studuje na ČVUT.

Jako malý jsem měl touhu stát se designérem, která byla posléze zatlačena do pozadí kvůli skutečnosti, že neumím kreslit, ale spíše psát a počítat.

Rozhovor o lidech, kterým se podobnou touhu podařilo realizovat, pro mne byl proto inspirující.

„Studentský design je inspirující“

Podílet se na vytváření vzhledu automobilů je pro mnohé jedince touhou, kterou mají již od dětství, kdy si hráli s miniaturními modely aut. Automobilka Škoda Auto již několik let nabízí studentům příležitost si podobné sny splnit. O možnostech mladých designérů v automobilovém průmyslu jsme si povídali s člověkem na slovo vzatým, designérem PetErem Olahem.

Pokud má mladý člověk ambici, že jednou bude navrhovat automobily, kam by měly směřovat jeho kroky?

U designu automobilů, stejně jako u každého jiného druhu umění, je důležité určité nadání, představivost a schopnost vidět i to, co běžní lidé nevidí. Vzdělání je dnes v tomto oboru samozřejmostí. Existují specializované vysoké školy na transport design, z kterých je nejdostupnější bratislavská Vysoká škola výtvarných umění, nebo světové školy, jako např. londýnská RCA, univerzita v Pforzheimu nebo švédská Umea. V poslední době se ale automobilový průmysl mění a vedení automobilek přikládá velký důraz na různorodost designérů, a tak v této branži nacházejí své místo i absolventi produkt-desig-

nu, architektury i módy. Důležitá je hlavně motivace designéra uspět. Proto je nesmírně cenné, když už během studií absolvuje stáže v automobilkách, kde se dostane do styku s reálnými projekty a prací ve vývojových centrech. Minimálně jeden dva světové jazyky jsou dnes také samozřejmostí, a pokud k tomu připočítáme schopnost integrovat se do kolektivu, kreativně spolupracovat s týmem a umět své ideje kvalitně prezentovat, dostaneme profil ideálního uchazeče o místo automobilového designéra.

Jaké vlastnosti potřebuje mladý designér, který se chce uplatnit v automobilovém průmyslu? V čem je toto odvětví specifické?

Automobilový design je právem považován za jednu z královských disciplín designu. Designéři tu pracují s nejmodernějšími technologiemi a mají k dispozici špičkové vybavení a velké rozpočty.

Na druhé straně, automobil jako produkt musí automobilku uživit v celém průběhu výrobního cyklu, což v praxi znamená cca šest až osm let. Proto logicky je finální schválení jeho vzhledu velmi dlouhý a komplikovaný proces. V případě, že by automobilka udělala špatné rozhodnutí a produkt by na trhu neuspěl, nebylo by ho možné rychle nahradit. Právě proto je při tvorbě nového návrhu vytvořena mezi designéry interní soutěž a na závěr se z např. z deseti návrhů do sériové výroby dostane pouze jeden. Designéři musí mít velkou vnitřní motivaci a psychickou sílu, poněvadž se často stá-

Otevřené obory bakalářského studia I Management ICT projektů I Informační technologie I Ekonomie a management

Prezenční, kombinované a individuální studium.

www.unicorncollege.cz

Škola, která vám k něčemu bude.

inzerce

vá, že může pracovat pro automobilku i pět let a přitom žádný z jeho návrhů neuvidí světlo světa. Škoda Auto dlouhodobě podporuje studenty studující design na univerzitách. S jakými školami spolupracujete?

Spolupráce s univerzitami zaměřenými na design má ve Škoda Auto bohatou tradici, ať jsou to stáže nebo diplomové projekty studentů prakticky všech evropských univerzit. Zároveň připravujeme projekty užší spolupráce s vytipovanými školami, které často trvají více let. Tady se jedná hlavně o Českou vysokou školu umělecko-průmyslovou, Slovenskou technickou univerzitu a též Vysokou školu výtvarných umění.

Jakou formou studenty podporujete?

V současnosti nám běží například projekt Fit2Style, kde studenti designu nejen ve spolupráci s námi, ale i s oddělením výzkumu Škoda Auto a Volkswagen tvoří návrhy, které mají oslovovat různé cílové skupiny. V rámci projektu jsme se zaobírali specifickým designem pro seniory, hledali jsme ideální řešení pro čistě ženská nebo mužská auta, mysleli jsme na chovatele domácích mazlíčků nebo připravovali ideální služební auto… to je jen pár tematických okruhů, na které hledáme odpovědi. Projekt vždy trvá dva semestry a studenti se po úvodních analýzách na domovské fakultě střetnou na tvořivém workshopu, které-

ho se zúčastní navíc i konzultanti z architektury, produktového designu, módy i sociologie a psychologie. Zde do hloubky rozebíráme životní styl konkrétních skupin a to poté studenti zapracují do podoby návrhů. Nejlepší návrhy se přetransformují do modelu, případně prototypu v měřítku 1:1, který potom zkoušíme zabudovat do reálného automobilu a testujeme ho. Nejtalentovanější studenti mají také jedinečnou možnost konzultovat své návrhy přímo s vedením designu Škoda Auto a prezentovat mu je.

Získali studenti pod Vaším vedením nějaká ocenění? Pokud ano, vzpomenete si na konkrétní studenty?

Design strana

30 – 31

Při práci se studenty jsem měl několikrát možnost vést diplomové práce, a ty patřily na univerzitách vždy k oceněným a publikovaným. Jako příklad nesmírně talentované designérky bych uvedl Kristin Fottner ze švédské UMEA. V její diplomové práci řešila kompletní interiér luxusního automobilu budoucnosti. I navzdory rozměrům automobilu třídy Škoda Fabia se jí podařilo přesvědčivě argumentovat fakt, že i takový automobil může být hodnotný a působit exkluzivním dojmem.

Po úspěšném prezentování práce byla oceněna a Škoda Auto jí zároveň okamžitě nabídla práci v našem studiu. Každoročně dostane pár nejtalentovanějších studentů tuto příležitost a je už jen na nich, jak ji uchopí.

Byly některé studentské návrhy a nápady použity v praxi?

Dipl. Ing. Peter Olah Art.D. Designér Škoda Auto a absolvent Fakulty architektúry STU v Bratislavě se zkušenostmi z předcházející spolupráce s mezinárodními firmami jako Volkswagen, Audi, Ford, ale i Adidas, Davidoff, Gotive nebo MontBlanc. Ve svém volném čase se zabývá i architekturou, grafickým designem. Jeho práce byly oceněny cenami za design, jako například

V běžné praxi se studentské návrhy zpravidla nikdy neaplikují do sériové výroby. Avšak často se stává, že studenti svou prací inspirují designéry a zároveň mají možnost ve spolupráci s nimi a automobilkou na svých návrzích dále pracovat, a touto cestou oné sériové výroby skutečně dosáhnout.

Kde dnes vznikají návrhy nových vozů Škoda? Jaký vliv na vzhled automobilů má německý vlastník Volkswagen?

I když Škoda Auto patří do koncernu VW, téměř všechny návrhy automobilů vznikají v designovém studiu v Mladé Boleslavi. Samozřejmě s designéry a vedením koncernového designu téměř denně vedeme rozhovory o tom, kam by měl design jednotlivých automobilek směřovat, tak aby si vzájemně nekonkurovaly a každá oslovovala

mezinárodní ICSID Design Excellence Award, Slovenská Národní cena za dizajn, nebo cenou Design centra České republiky „Vynikající výrobek roku“. Peter Olah je také držitelem doktorátu z umění a pravidelně přednáší na univerzitní půdě o designu.

odlišnou skupinu zákazníků, aby byl tímto způsobem celý koncern na trhu úspěšný. Finální rozhodnutí pak padne při vzájemných porovnávacích prezentacích za účasti všech, tedy i vedení koncernu. Toto může výsledek ovlivnit, ale nakonec to jsou opět jen designéři Škodovky, kteří tyto připomínky zapracují, a tak výsledný model bude vždy nést jejich rukopis. Škoda se vizuálně výrazně mění, avšak i nadále si zachovává své hodnoty, které jsou zakořeněné hluboko v tradici.

Pavel Prchal

Dakar strana

Pavel Prchal Studuje na ČVUT.

Jiří Janeček působí dojmem člověka, který se nebojí náročných věcí, což dokládá i jeho závodnická historie na Dakaru. Snad se tato vlastnost a zkušenosti nabyté z nejnáročnější rallye na světě pozitivně odrazí i v jeho práci, ke spokojenosti všech občanů.

32 – 33 „Myslel jsem, že nás kamion na Dakaru roztrhne vejpůl“

Přívlastkem „běžný student VŠ“ by se dal označit člověk nad 20 let, který svůj čas dělí mezi studium, příležitostné brigády a větší množství různých party. Studenti mohou být ale různí. Například poslanec, radní města Prahy a student politologie Jiří Janeček, který se dnes kromě založení rodiny a podnikatelské a politické kariéry může pochlubit i dvojnásobným dokončením rallye Dakar.

Ve svém životopisu máte napsáno, že od 18 let podnikáte. Co vás přimělo pustit se na podnikatelskou dráhu v tak mladém věku a v čem jste podnikal?

Protože jsem impulzivní člověk a své nápady bych mohl jako zaměstnanec jen těžko realizovat, začal jsem podnikat. I když začátky nebyly lehké, neboť podnikání obnáší dobrou orientaci v řadě oblastí, podařilo se mi vybudovat fungující firmy a prosadit se na trhu. Soustředil jsem se na cestování a posléze na oblast gastronomie. Podařilo se mi vytvořit úspěšné a dá se říci i rodinné firmy. Bez tohoto zázemí by se mi to jen těžko podařilo.

Od roku 2002 jsem se začal věnovat politické kariéře. Chtěl jsem pomoci ODS, protože jsem si vždy vážil a stále vážím tehdejšího předsedy a současného prezidenta Václava Klause. Po prohraných volbách v roce 2002 jsem se rozhodl do ODS vstoupit a aktivně se zapojit do politického dění.

Při pohledu na výčet vašich aktivit a úspěchů v nejrůznějších odvětvích se člověk nemůže ubránit otázce, zda se považujete za hyperaktivního člověka?

Určitě nejsem hyperaktivní, ale spíše ctižádostivý. Pokud se pro něco nadchnu, snažím se své plány zrealizovat a dotáhnout je do zdárného konce.

To je, myslím si, pro každého úspěšného člověka velmi důležité. Podobně jako se obklopit správnými lidmi, protože největší síla je v dobrém týmu.

Jakou vysokou školu a jaký obor studujete?

Studuji už třetím rokem politologii na soukromé vysoké škole. Tento obor mi byl nejbližší a pro mě důležitý, abych praktické zkušenosti obohatil i teoretickými znalostmi. Trochu mě ale překvapilo, že v některých předmětech se prezentovaná teorie velmi liší od praxe.

ODS se momentálně potýká s odlivem voličů. I množství studentů VŠ se kvůli obecnému znechucení vysokou politikou od ODS odvrací. Co byste studentům vzkázal do nadcházejících voleb?

Na strany nelze pohlížet jen prostřednictvím médií. U nás jsou totiž média založena většinou na kritice, a proto řada dobrých a realizovaných nápadů zapadne a veřejnost se o nich ani nedoví. Myslím si, že každý by se měl podívat kolem sebe, jak se změnilo okolí v jeho bydlišti nebo školy či jak se rozvíjí jeho město nebo obec. Potom si udělat úsudek o práci strany a její politické orientaci. ODS je pravicová strana s demokratickým způsobem vyjadřování svých členů. V žádném případě ale nechce připustit zadlužování České republiky, aby zejména mladí lidé nemuseli splácet dluhy.

Věřím, že v tomto ohledu také nabídne zajímavý volební program, který osloví i studenty.

Dvakrát jste dokončil nejnáročnější rallye na světě, rallye Dakar. Vzpomenete si na nejdramatičtější moment, který se vám při závodění udál?

Těch momentů bylo více. Při prvním Dakaru jsme v závěru zapadli do písečného zvonu a vykopávali se přes čtyři hodiny. Přitom ve stínu bylo kolem čtyřiceti stupňů Celsia. Letos zase nevydržel diferenciál přední nápravy.

Snažili jsme se do písečných dun couvat, ale bylo to velmi obtížné. Naštěstí nám pomohl týmový kamion Martina Kolomého, který nás nakonec dotáhl do cíle. Nechat se táhnout Tatrou na laně byl pro mě opravdu otřesný zážitek, protože jsem si uvědomoval, že pokud někam zapadneme, tak nás kamion snad roztrhne vejpůl.

Jak na Dakar trénujete? Stíháte skrz práci a studium nějakou speciální přípravu?

Snažím se, ale je to velmi obtížné. Práce poslance a radního je velmi náročná.

To musím ještě skloubit se studiem a rodinou. Takže až následně nějaký čas vyšetřím, věnuji ho trénování a závodění.

Pavel Prchal

ŠLÁPNĚTE DO TOHO NA AUKRU! AUKRO — NEJVĚTŠÍ NÁKUPNÍ GALERIE NA ČESKÉM INTERNETU. WWW.AUKRO.CZ

Studentský život strana

Pavel Prchal Studuje na ČVUT.

34 – 35

Autonehoda, kóma, transplantace a vysoká škola Běžný student vysoké školy si často stěžuje na nedostatek času, náročnost zkoušek nebo například na stres. I když si to mnohdy nedokážeme připustit, prožíváme jedno z nejhezčích životních období. Například starší absolventi velice rádi vzpomínají na svá studia, kdy si člověk naplno užívá svobody a celý život má ještě před sebou. Existují však studenti, kterým byla možnost běžného studia, ne vlastní vinou, osudem odebrána. Právě jejich největším přáním je, aby je jejich okolí pokládalo za normální a aby opět žili běžnými životy.

Podobné přání má i Jana.

Jana působí jako křehká dívka, k čemuž přispívá i její drobná postava. Přesto se za jejím zevnějškem skrývá velká vnitřní síla člověka, který toho v životě už prožil mnoho a který za určitou normálnost musel dlouze a bolestivě bojovat.

Problémy začaly Janě v jejích patnácti letech v několikavteřinovém okamžiku, když se pár opilých kluků vracelo autem z maturitního večírku a v protisměru srazili vozidlo, ve kterém byla Jana. Janin přítel, který řídil, strhnul v poslední chvíli auto na stranu a tím Janě zachránil život. O svůj ale bohužel přišel. Jana skončila v nemocnici s poraněním páteře, roztrhanou ledvinou, zlomenou nohou, desítkami pohmožděnin a dlouhou dobu byla v kómatu a pohybovala se na rozhraní života a smrti.

Z kómatu se nakonec probrala a po určitém čase nastoupila na střední školu, kam byla přijata. „Po nehodě jsem skoro vůbec s nikým nekomunikovala.

O to těžší bylo zapadnout na nové škole. Škola mi ale jako jediná pomáhala.

Pomáhala mi srovnat se s tím, že přítel umřel. Snažila jsem se být dobrá a učila jsem se dlouho do noci. S nikým jsem nechtěla moc mluvit, jen se pořád učila,“ svěřuje se Jana. Stav zbývající ledviny se jí navíc začal zhoršovat, takže trávila mnoho času v nemocnici, množily se jí absence a studium se stalo těžším. Přesto jakékoliv úlevy odmítala: „Nechci, aby se na to bral ohled.

Chci být jako ostatní.“ Nakonec díky úctyhodné vůli zdárně odmaturovala a byla přijata na univerzitu. Štěstí jí však stále nepřálo. Funkce ledviny se jí zhoršila natolik, že se muse-

lo přistoupit k transplantaci. Ještě před nástupem do nemocnice Jana zvládla dokončit většinu zkoušek v semestru a v létě, kdy si většina studentů užívá cestování a volného času, ona ležela opět na operačním stole s nejistou vyhlídkou do budoucnosti. Transplantace se nakonec zdařila i přesto, že doktoři měli strach kvůli Janině vrozené anémii, a Jana nastoupila opět do školy. Nutno říci, že má prezenční studium a studuje jako běžný student vysoké školy, bez jakýchkoliv úlev.

Její fyzické zdraví se konečně začalo obracet k lepšímu, s tím psychickým má však stále potíže: „Bohužel si stejně myslím, že s tím nejsem až tak úplně srovnaná, i když to na sobě nedávám znát. Stále se mi vybavuje okamžik nehody. Mívám dny, kdy celou noc probrečím a absolutně nechápu proč, když vím, že s tím už nic neudělám.“ Mezi spolužáky se o své minulosti raději ani nezmiňuje: „Nechci, aby to ostatní věděli. Občas se mě ptají, protože mám polepené ruce náplastmi a podobně, ale většinou jim stačí, když řeknu, že mám zdravotní problémy. Dál o tom mluvit nechci.“ K opilým klukům, kteří jí způsobili veškeré trápení, cítí na jedné straně velkou zlost, že jí vzali někoho, kdo jí byl opravdu blízký, a na druhé straně lítost. K alkoholu má doteď odpor, který by ovšem stejně kvůli ledvině a lékům nesměla požívat. „Na život se teď dívám docela jinak. Naučila jsem se mít radost z maličkostí a z každého pokroku, co se stane. I víc si všímat lidí okolo sebe, protože to málokdo v dnešní době dělá.“ Vzhledem k tomu, že se Janě po letech rozsvítilo světlo na konci tunelu, vnímá budoucnost už optimističtěji a je si jistá svými plány: „Přála bych si být šťastná. Zapomenout na minulost a mít šťastnou rodinu, děti… A naučit je, že na světě jsou důležité věci.“ Pavel Prchal Pozn.: Jméno bylo redakcí změněno. Ilustrační foto.

TOP článek z www.studenta.cz

Film strana

Eva Samšuková Studuje na Přírodovědecké fakultě UK.

36 – 37

GIRL POWER movie – šokující, odvážný a kontroverzní dokument.

Co spojí světové kontinenty, části jejich dívčích populací a graffiti? Dokumentární road movie Girl Power v čele s Ondřejem Rybárem – absolventem Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku, pro nějž bude snímek celovečerním debutem.

Graffiti je životním stylem. Může být anonymní, svérázné a vypovídající. Je možná samotným životem. Alespoň pro dívky, které se mu věnují a zasvětily mu velkou část své existence. Ačkoli si graffiti většina lidí představí spíše jako spojení barev a mužství, o slovo se ve spojení hlásí i ženství. Ne že by se holky snažily nenápadně vklouznout do graffiti světa a pomalu se přizpůsobovaly zavedeným mravům. Naopak – graffiti se přizpůsobilo jim. Holky ho přikrášlily podle svého. Oblékly mu minisukně a kozačky. Kluci, bojíte se růžového laku na nehty a červené rtěnky? Vždyť se tak pěkně vyjímají na zdech Prahy, na oknech New Yorku nebo v pařížském metru!

Graffiti je uměním, které žije na ulici svým vlastním nekomerčním stylem.

Zároveň je trestným činem, proto jsou tvářičky něžných stvoření, které vidíte na našem plakátě, rozmazané. Co když některá z nich sedává vedle vás na přednáškách?

Ondřej Rybár pronikl do komunity writerek, jak se nazývají dívky, které pomocí barev tvoří v šedivém světě 21. století své životní postoje. To se mu podařilo jen díky Sany, která s Ondřejem celý dokument vytváří a sama aktivně maluje již 8 let. Právě ona seznámila celý tým s dalšími slečnami, které se věnují graffiti. Holky ve snímku za rouškou uměleckých přezdívek mluví ve svých rodných jazycích o postoji žen v graffiti a o tom, co jsou pro něj ochotny obětovat ze svého života a pohodlí.

Girl Power jsou sebevědomé dívky, které vědí, co chtějí, jdou si tvrdě za svým cílem a umí se bavit. Poznáte je lépe, až na podzim v roce 2011 shlédnete celý dokument Girl Power. Zatím se navnaďte videem a nejnovějšími informacemi na stránkách www.girlpowermovie.com. A v březnu vám na www.studenta.cz přineseme rozhovor s tvůrci filmu – Ondřejem Rybárem a pražskou Sany.

Eva Samšuková foto: www.GirlPowerMovie.com

Školy strana

38 – 39

zahraj si piškvorky...

Veletrh iKariéra 2010 na ČVUT v Praze Již 16. ročník pracovního Veletrhu iKariéra proběhne 10. března 2010 v Dejvicích na fakultách ČVUT. Je určený studentům a absolventům technických vysokých škol.

Potkáte zde několik desítek společností, pro které je Veletrh jedinečnou možností získat do svých řad nové tváře nebo alespoň cenné kontakty do budoucna. Zdarma dostanete brožurku Průvodce veletrhem, ze které načerpáte mnoho užitečných informací.

Více najdete na http://cvut.ikariera.cz.

Otevření sportovní haly VŠE na Třebešíně V prosinci 2009 byla slavnostně otevřena víceúčelová sportovní hala VŠE, která poskytuje vynikající zázemí pro výuku tělesné výchovy a sportovní vyžití studentů a zaměstnanců školy.

Tělocvična o rozloze 1 400 m2 umožňuje umístit současně tři volejbalová nebo basketbalová hřiště, hřiště na házenou, florbal, sálový fotbal a další sporty. V hale je i umělá horolezecká stěna a sál se zázemím pro rehabilitační cvičení.

VŠE dosud neměla – jako jediná z pražských univerzit – odpovídající sportovní zařízení a pro sportovní činnost si musela prostory pronajímat. Podle slov ředitele Centra tělesné výchovy a sportu Mgr. Miloše Pádivého se otevřením víceúčelového sportovního zařízení „splnil sen několika generací tělocvikářů“.

Výstavba si vyžádala investici více než 90 milionů Kč. Stavba byla zahájena v říjnu 2008 a dokončena byla za 13 měsíců. Kromě sportovišť jsou v hale moderně vybavené šatny, konferenční místnost a zázemí pro učitele.

Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně vám nabízí prestižní ekonomické a informatické vzdělání v českém i anglickém jazyce.

Provozně ekonomická fakulta MENDELU v Brně je nejstarší ekonomickou fakultou na Moravě, na kterou se hlásí přes 5500 uchazečů ročně, a jejich počet stále narůstá. Byla založena již v roce 1959. Fakulta nabízí všechny tři stupně vysokoškolského studia v českém i anglickém jazyce. Před více než deseti lety bylo studium rozšířeno o informatické obory. Absolventi PEF nacházejí uplatnění v oblasti managementu, obchodu, evropských institucích, ve finančním sektoru, veřejné správě, i jako informační manažeři a projektanti informačních systémů. Výuka je koncipována tak, aby byla především dobře využitelná v praxi a zvýšila tak kvalitu absolventů a jejich uplatnění. Život na fakultě se odehrává v novém pavilonu Q, který je plně klimatizován, posluchárny jsou vybaveny nejmodernější multimediální technikou a učebny nabízejí přístup ke špičkovým informačním a komunikačním technologiím. Přihlášky ke studiu je možno podat v písemné či finančně výhodnější elektronické podobě do 10. 3. 2010.

PEF MENDELU v Brně –„Znalosti pro život“

Ples SUS VŠB – TU Ostrava Dva týdny po začátku letního semestru se uskutečnil ples Stavovské unie studentů VŠB –TU Ostrava. Tentokrát připadl na pátek 19. února 2010. Tento ples patří k největším na Ostravsku, a to především proto, že se hosté mohou bavit ve třech patrech kulturního domu Akord v Ostravě – Zábřehu. V suterénu si užívali diskotéky, v přízemí to byla klasická plesová hudba v podání formace Rio Trio a ve druhém patře si mohli zatančit u cimbálové muziky. Účast byla hojná a řady studentů univerzity doplnili také absolventi a přátelé školy. Bohatý program plesu byl nejen ve znamení kvalitní hudby, ale také pestrého doprovodného programu.

Hosté mohli shlédnout Slezský soubor Heleny Salichové, břišní

tance v podání tanečnic z centra orientálního tance Fatima nebo taneční vystoupení v podání TK Trend Ostrava. K plesu neodmyslitelně patří tombola, která byla bohatá i letos. Hosté se bavili až do brzkých ranních hodin, kdy byly přistaveny autobusy, aby odvezly studenty zpět na koleje. Za pořadatele děkujeme všem sponzorům a samozřejmě vedení naší alma mater za velkou podporu při pořádání plesu.

Iva Šedlbauerová, www.sus.vsb.cz

Šéfuj Majáles na své škole V Praze, Brně, Hradci Králové a Plzni se uskuteční další ročníky studentských superfestivalů. Nejen velké open-airy, ale také množství doprovodných akcí, to vše je Majáles. Pořadatelé letos opět otevírají tzv. majálesovou jednotku a dávají 2 zájemcům z úplně každé školy a fakulty příležitost spolupracovat na Majálesu a šéfovat kampaň na své škole. Studenta vám jako první médium přináší všechny hlavní hvězdy: ——— 23. dubna 2010 – Hradec Králové (Šimkovy Sady) – Kryštof, Mig 21, Horkýže Slíže, Vypsaná Fixa, Sto Zvířat a UDG ——— 24. dubna 2010 – Plzeň (Amfiteátr Lochotín) – Kryštof, Horkýže Slíže, Tleskač, UDG, Polemic, Fast Food a další ——— 30. dubna 2010 – Praha (Stromovka) – Kryštof, Monkey Business, Mig 21, Support Lesbiens, Horkýže Slíže, Vypsaná Fixa, Ivan Mládek, Sto Zvířat, UDG, Xindl X a další ——— 7. května 2010 – Brno (Velodrom) – Kryštof, Support Lesbiens, Horkýže Slíže, Vypsaná Fixa, Ivan Mládek, Sto Zvířat, UDG, Xindl X, Cocotte Minute, Sunflower Caravan a další ——— Komplet informace na novém webu www.majales.cz  inzerce

Career Days 2010: Staň se jejich superhrdinou Pod tradičním názvem Career Days bude Hotel Diplomat Praha ve dnech 3. a 4. března opět hostit veletrh pracovních příležitostí pro studenty 3.–5. ročníků a absolventy vysokých škol ekonomického, sociálního či technického směru. Již po osmnácté tak budete mít jedinečnou příležitost osobně se setkat s manažery a personalisty předních společností působících na českém trhu a navázat s nimi přímý kontakt.

Vedle individuálních setkání se zástupci společností vás čekají i speciální tréninky vedené profesionály na zlepšení vašich

komunikačních a prezentačních schopností nebo instruktáže, jak úspěšně projít „assessment centry“. Career Days vám letos nabídne i dvě novinky: „Entrepreneurship day“, kde si můžete vyzkoušet na vlastní kůži procesy zakládání a rozvoje společnosti za asistence odborníků, a panelové diskuse s představiteli různých společností na aktuální společenská, hospodářská a pracovní témata.

Více informací naleznete na www.careerdays.cz

Kalby v Česku strana

40 – 41

zahraj si piškvorky...

Jak vyzrát na kocovinu Začátek semestru s sebou vždy přináší nespočetné večírky, jejichž následky zná asi každý. Jakmile po prohýřené noci člověk prozře a s námahou otevře oči, dopadne na něj tíha alkoholu naplno. Hlava třeští, jazyk se lepí na patro a mozek marně vyvolává silný pocit žízně kvůli alkoholové dehydrataci. Přesto není kocovina brána pouze negativně. Jakmile se člověk zbaví prvotních nepříjemných symptomů, zažívá zvláštně příjemný psychický stav, jaký zkušení alkoholici nazývají „jasnou chvilkou“. „Kocovinu způsobují dva hlavní enzymy, alkoholdehydrogenáza a acetaldehyddehydrogenáza. Ten, kdo je má hodně aktivní, nemá pak s kocovinou problém. Což není ale případ Asiatů, u kterých se acetaldehyd přeměňuje pomaleji, víc se hromadí a působí delirium. Asiati proto obecně mají s kocovinou větší problémy,“ řekl redakci student I. lékařské fakulty UK Martin Mastný. Abyste se kocovinových příznaků dokázali zbavit co nejrychleji, přinášíme vám několik rad a tipů.

Nemíchat a pít hodně tekutin

Kofein

Toto staré pravidlo je bohužel u velkého množství pijáků podceňováno. Pokud vydržíte pít celý večer pouze jeden druh alkoholu, váš žaludek bude jistě nadšený. Rovněž, pokud alkohol pravidelně prokládáte nealkoholickými nápoji, můžete se zbavit ranního stavu dehydratace, kterému se lidově říká „sušák“. Bohužel nealkoholické nápoje jsou mnohdy dražší než ty alkoholické, proto se jedná o poměrně drahý recept proti kocovině.

Kofein napravuje fyzickou únavu organismu a má povzbuzující účinky. Přesto je dvousečnou zbraní, protože kofein (stejně jako alkohol) odvádí z těla tekutiny. Požití kafe nebo energetických nápojů se proto doporučuje až poté, co jste se vypořádali s dehydratací a tekutiny do organismu doplnili.

Prokládání alkoholu mastným jídlem Existuje historka o tom, že ruští agenti KGB před společenskými akcemi vždy vypili sklenici oleje. Mastnota jim poté zaplnila střeva a vypitý alkohol se velmi špatně v trávícím systému vstřebával. To jim umožnilo zůstat při smyslech a lehce zjišťovat tajné informace. Pravdivost příběhu prokázat nemůžeme, co však je vyzkoušené je fakt, že mastné jídlo vám při konzumaci alkoholu od jeho působení skutečně uleví.

Vyprošťovák Účinek tzv. mírného množství alkoholu na kocovinu je diskutabilní a zcela individuální věcí. Někomu se skutečně udělá lépe, někomu se zase přitíží.

Stojí to ovšem za vyzkoušení.

Fyzická aktivita Přemluvit se po flámu na sport je věcí opravdu silné vůle. Sport je ale jedním z nejlepších receptů na kocovinu a zbaví vás jí téměř zaručeně. Mnohdy jste i po podobné „léčbě šokem“ schopni náročnější psychické práce.

Úleva žaludku Tento zjemnělý výraz pro zvracení je vhodné používat pouze v krajních situacích, ke kterým nás mnohdy donutí tělo samo, protože už požitý alkohol nemůže dál přijímat. Jedná se o nejnepříjemnější variantu, která je ale docela efektivní. Někteří studenti jsou také schopni uprostřed party si ulevit žaludku, aby následně mohli pít ve stejném gardu jako předtím.

Jde o jakousi formu alkoholické anorexie, ale i ta se občas vyskytuje. Lidé jsou zkrátka pro odstranění kocoviny udělat mnohé a některé metody jsou minimálně nezdravé.

Opít se znovu Proti kocovině funguje zaručeně. Bohužel po opětovném vystřízlivění je vám ještě mnohem hůře. Výhoda tohoto řešení je ale ve rčení „co můžeš udělat dnes, odlož na zítřek a dnes máš volno“, které platí i na kocovinu.

Pavel Prchal

TOP článek z www.studenta.cz

zahraj si piškvorky...

Tipy, jak uspořádat ideální večírek Konečně máte po zkouškách, slavíte narozeniny, chystáte loučení se svobodou nebo si snad jen z nudy plánujete připravit pro kámoše pořádnou party? Studenta vám přináší několik zásadních rad, díky kterým zaručeně nezůstanou hosté jen znuděně sedět na gauči a trapně koukat jeden po druhém. Tak jen račte, party začíná!

3. Klasika, společenské hry Na první pohled možná ohraná písnička, ale úspěch to stejně vždycky zaručí. Můžete zvolit klasické „Člověče, napij se!“ nebo „Česko, otázky a odpovědi“. Jen pozor, aby poraženecké panáky nevyprázdnily nápojový lístek. Špatnou volbou nemusí být ani moderní Nintendo Wii, u kterého se však budou bavit všichni, kromě vás, kteří to máte už ohrané.

1. Koho pozvat Začněte tím, že pozvete co nejvíce lidí, protože vám to přinejmenším polovina z nich odřekne. K pozvánce nezapomeňte přidat, že je každý vítán s doprovodem, aspoň i sami budete mít možnost pozvat někoho nového. Důležitým prvkem je pak nejen správné namíchání drinků, ale rovněž samotných hostů. Nezapomeňte na pořádné pařiče, milovníky tance a večírkové blázny, ať party neschází rozmanitost a zábava. Základem úspěchu je vyrovnaný počet holek a kluků. Mezi něžným pohlavím neoslovujte jen samé krásky, ať kluci nemají strach je oslovovat. To že jsou potřeba především single lidi než v páru, je snad jasné. Trefou do černého může být nějaká celebrita, ovšem Paris Hilton k vám dorazí jen těžko a Agáta Hanychová vás vyjde na tučný balík.

4. Kouřit, či nekouřit?

V žádném případě nezakazujte kouření, protože spousta lidí se pak přemístí na balkón či před dům, a těžko je budete dostávat zpět. To už je snadnějším řešením pořízení čističky vzduchu. Ani vodní dýmka by nemusela být trefou vedle, ale neradno ji nabízet zcela opilým hostům, ti pak většinou končí v oné místnosti.

2. Jaký vybrat alkohol Každý má chuť na něco jiného. Jsou holky, které nedají dopustit na víno, ale i takové, které neodmítnou dobré pivo. Kluci většinou vypijí, co je po ruce, a tak se nebojte experimentovat. Když si nebudete vědět rady, míchejte do alkoholu všechno, co vás napadne. Chytlavým experimentem může být meloun napíchaný injekcemi vodky.  inzerce

5. Nouzový plán Všechno selhalo, nikdo netancuje a gauče jsou plné znuděných hostů?

Ztlumte světlo a vyzvěte všechny k tanci. V tom nejhorším případě můžete zhasnout úplně a reakce se brzy dostaví. Hlavně nesmíte dopustit, aby došlo pivo či jiný oblíbený mok, to už je lepší investovat do noční donášky bez ohledu na to, kolik to stojí.

Dobrou party poznáte podle toho, jak ráno vypadá podlaha, čím špinavější, tím lepší party máte za sebou :-) Richard Valoušek, autor je redaktorem MF DNES

22 otazníků strana

42 – 43

zahraj si piškvorky...

odpovědí zpěváka Vojty Dyka. Co závidí ženám?

Vojta Dyk (24) Student DAMU v Praze, herec, zpěvák skupiny NightWork.

Narozen 23. 7. 1985 v Praze

1. Co považuješ za svůj dosud největší životní úspěch? Že jsem…

9. Co je právě teď tvoje nejoblíbenější píseň?

Nemám písně, ale alba… Teď Richard Bona – Bona makes you sweat…

2. Ke kterému zvířeti by ses přirovnal?

Delfín.

10. V jakém filmu bys chtěl žít?

Kundun…

3. Kdy a proč ses naposled opil?

4. února, protože jsem pil alkohol. /rozhovor ze 7. února/

11. Kdybys uměl létat, kam bys letěl jako první?

Nahoru…

4. Jak se zaručeně zbavíš deprese?

Dlouhým spánkem.

12. Co (nebo kdo) nejvíce ovlivnilo tvůj život?

Rodina.

5. Jak bude vypadat konec světa?

Už ho asi dvacet let prožívám…

13. Která žena má pro tebe největší sex-appeal?

Ta, která to ví a trochu to dává najevo... Ale všeho s mírou…

6. Jak vypadají mimozemšťané?

Nevím…

7. Které drogy by měly být legální?

Přírodní.

8. Jaký je nejlepší večerníček?

Káťa a Škubánek.

14. Co si myslíš o vztahu na jednu noc? Že je moc krátký…

15. Čeho se nejvíc bojíš?

Pavouků…

16. Komu fandíš?

Spartě...

17. Co závidíš ženám?

Viz otázka č. 10 (bez „n“ na konci).

18. Co ti dalo studium?

Různé závislosti, větší rozum, možná i nějaké vzdělání, ale to už je trochu silné slovo…

19. Co je nejhorší možný dárek?

Plakát trenéra české fotbalové reprezentace pro dívku…

20. U kterého filmu jsi naposled brečel?

Brečím skoro u všech filmů, kde se vraždí zvířata.

21. Co tě v poslední době nejvíc naštvalo? Česká politika a čeští politici…

22. Co tě v poslední době nejvíc potěšilo?

La Putyka.

Looking for challenge & reward in a global business environment?

ExxonMobil Business Support Center Prague C

M

Y

CM

MY

CY

• Customer Service & Logistics • Credit Analysis • Accounts Payable • Procurement • Support Functions

CMY

K

Are you interested in working for ExxonMobil in the Czech Republic?

Application has never been easier.

It all happens on-line!

Open your web browser and apply on-line at www.exxonmobil.cz Apply for a job of your interest Complete your profile and keep it updated with any changes on-line

We have opportunities for you!

Visit: www.exxonmobil.cz

Taking on the world’s toughest energy challenges.

TM