Studenta 60 Březen

ECOlife: UDRŽITELNÝ ŽIVOT

str. 6

WWW.STUDENTA.CZ 60. ČÍSLO / BŘEZEN 2018 / ZDARMA

SM000116

→

EDITORIAL

Příjemné čtení,

LIFE

6 ECOlife: Jak se žije udržitelně 10 Kolik plastu sníš…!

18 Plýtvám, plýtváš, plýtváme

→

Kontejnery na tříděný odpad jsou prý pro každého z nás v průměru jen 93 metrů vzdálené. Já ten průměr očividně zvyšuji, protože je mám od bytu víc než půl kilometru daleko. Minulý týden jsem to schválně měřila, když jsem svou milovanou mikrovlnku, která mi po slušných jedenácti letech spolubydlení odešla, nesla k elektroodpadu. Pěkně mě bolely ruce, a to nejsem žádný střízlík. S kartony z IKEY, když jsem si tuhle pořídila stůl a pár polic, jsem musela jít šestkrát. Šestkrát 550 metrů tam a zpátky, to máte skoro tři a půl kiláku – v minus dvanácti zejména chuťovka. V tomhle kontextu se nemůžete divit, že někdo netřídí a nemůžete mu to ani tak úplně dávat za vinu.

Na Novém Zélandu vám popeláři sesbírají tříděný odpad ve speciálních popelničkách hned u zadních dveří do domu. A třídí tam skoro každý. U nás u domu leží zmoklá krabice od vietnamských nudlí už od silvestra a popeláři ji i nadále se zájmem ignorují. A nevšimla jsem si ani, že by kdokoli z mých sousedů podnikal v tom našem nefalšovaném sibiřském počasí poslední doby nějaké dobrodružné treky do vzdálené země recyklo-košů. Společnost totiž možná je mentálně nastavena na záchranu životního prostředí, ale infrastruktura pořád ještě zaostává. A do toho všeho samozřejmě vstupuje i ta pověstná lidská pohodlnost.

I vy byste raději jedli hmyzí maso místo hovězího, než abyste museli dodržovat příděly vody (to mimochodem vyplynulo z našeho posledního průzkumu, který v hlavním tématu tohoto vydání citujeme). Ne že byste nechápali, že dostatek pitné vody je důležitý (viz Kapské město), ale možná máte jako já prostě jen z duše odpor k zakazování. Protože zpoplatnění mikrotenových sáčků díru do světa neudělá, stejně jako to neudělal zákaz kouření v restauracích. Ale možnost vybrat si na místě za úplně stejných podmínek místo mikrotenu ekologičtější variantu – třeba Frusack – možná ano. Protože všichni víme, že naše planeta je důležitá, ale nikdo asi nepřeneseme dvě kila brambor jen tak v ruce, když u sebe zrovna nemáme nic než peněženku a obchod nabízí jen mikroten. Jakmile tohle začnou obchody a autority brát na zřetel, troufám si říct, že naše ekologická stopa výrazně klesne. Pozitivní motivace je totiž vždycky účinnější než ta negativní – ve všem.

WORK

46 Filozofové, k počítačům!

50 Nezaměstnatelní „humanisté“ 52 Posilovna pro duši

TOMÁŠ ŠVEHLA

→

ČÍSLO ILUSTROVAL „Ahoj všichni, už mám sice dostudováno (VUT FSI v Brně, obor průmyslový design), ale ve Studentě mi i tak dali příležitost pro ně něco nakreslit, za což jsem moc rád. Myslím si, že má vždycky smysl směřovat k tomu, co chceme, a nezastavit se. Ať už je to cokoli. Pro mě je to třeba umět co nejlépe kreslit.

Jak se mi to daří nebo ne, posuďte sami.“ :) – Tomášovi s prací pomáhal komiksový ilustrátor, zakladatel studia profiKOMIKS a mentor Michael Petrus

Magazín Studenta, č. 60, 1/2018, 7. 3. 2018. Vychází 6x ročně, rozdává se ZDARMA Vydavatel: Economia, a. s., Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8, IČO: 28191226. Ředitel speciálních projektů: Petr Orálek. Šéfredaktorka: Markéta Paráčková (redakce@studenta.cz). Foto: Jindřich Kodíček, Shutterstock, archivy obchodních partnerů. Grafika: Alena Palečková. Inzerce: Tomáš Hybeš (tomas.hybes@studenta.cz). Distribuce: Tomáš Hohn.

Tisk: EUROPRINT a.s. Adresa redakce: Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8. ev. č. MK ČR E 16630 © Economia, a. s. 2017. Obchodní sdělení jsou označena.

SPECIÁL

30 Co frčí v TECHsvětě?

38 Zlaté české hlavičky 42 Budoucnost už od včera

Březen 2018 STUDENTA 3

EDITORIAL

Co najdete uvnitř?

ZE ZÁKULISÍ

→

NOVÁ STUDENTA.CZ #JSMEVTOMSVAMI Každý správný magazín potřebuje i pořádný web. Ten náš nebyl v posledních letech nic moc, tak jsme zasedli k plánovacím stolům, čmárali layouty a boxy, půl roku uplynulo a tadááá!

Nový web je na světě!

M

agazín, který držíte v ruce, si každý měsíc poctivě vymazlujeme, s webem jsme toho ale moc dělat nemohli. Byl zastaralý, nepřehledný, pomalu se načítal a všem bylo jasné, že jeho dny musejí být dřív nebo později sečteny. A pak to konečně přišlo a my bouchli šáňo! :)

zaměření. Můžete si tam přečíst o knihách, filmech, akcích, přednáškách a o čemkoli dalším, co vás jen napadne. Tedy budete si tam o tom moct přečíst, zatím vychytáváme všechny broučky a berušky, co se se spuštěním vyrojili, ale brzy budeme ready, tak buďte taky!

#STUDENTACZ

Na webu nenajdete jenom redakční věci, chystáme taky spolupráci se všemožnými blogery a influencery – sami nám můžete dát na nějakého tip – chceme vás motivovat a inspirovat, a především chceme dát hlas vám všem, kdo máte chuť být slyšet.

Nový web je moderní, rychlý, přehledný a pořádně fresh. Zachovává si filozofii magazínu, ale přidává i spoustu věcí, co se nám sem nevejdou – nadupané fotogalerie, inspirativní videa a širší tematické

4 STUDENTA Březen 2018

BUĎTE SLYŠET!

MATĚJ KVASNIČKA

ALEX SLOBZHENINOV

BBX TÝM

Nová podoba webu by nikdy nevznikla bez Matěje, který v posledním půl roku usilovně makal na moderním grafickém designu a UX. Kromě Studenty k tomu navíc v Economii pracoval i na dalších projektech, takže nám věnoval i strašně moc svého volného času, čehož si hrozně vážíme. Dokonce jste ho mohli potkat na chodbách vašich škol, kde s vámi návrh webu testoval – na finální podobě jste se tak podíleli i vy!

Alex je typograf a student grafického designu, který našemu webu věnoval svůj originální font. Kromě toho, že pracuje na designech světových značek, má rád inteligentní nápady, dobré lidi a nápadité barvy – a my mu tímto ještě jednou moc děkujeme za pomoc!

Blackbox tým je parta mladých vývojářů, kteří stojí za tím, že vše, co se na webu vymyslelo, dostalo i příslušné kódy, a hlavně svou finální tvář.

Honza, Vlado, Tomáš, Kuba, Krajvy, Vašek, Vítek a Petr kromě Studenty dělají i na Aktuálně.cz a Žena.cz, ale my tajně doufáme, že na Studentě se jim pracuje nejlíp. :)

→ studenta.cz/matej

→ instagram.com/slobzheninov

Napište nám třeba přes Messenger Je to mega jednoduché!

Otevřete v Messengeru dole záložku Kontakty/Lidé, přes naskenování kódu namiřte na tohle naše kulaté logo a napište nám vzkaz!

Feedback, připomínku, přání, cokoli vás napadne, chceme vás slyšet.

Protože stejně jako v magazínu i na webu #jsmevtomsvami!

P. S. Jsme mobile-friendly – mrkněte na web v telefonu.

Hodně nás tam baví. :)

→ Sleduj nás na Instagramu @studentacz

Březen 2018 STUDENTA 5

6 STUDENTA Březen 2018

LIFE

→ ECOlife

JAK SE ŽIJE UDRŽITELNĚ? Říká se o nás, že jsme nejvíc ECOfriendly a ECOsensitive a ECOcautious generace, co tu kdy byla. Můžeme s tím souhlasit, můžeme argumentovat, že ani naši rodiče na tom nebyli s povědomím o životním prostředním zrovna špatně – koneckonců většina klíčové environmentální legislativy se začala řešit právě kvůli nim, když konečně odhodili nedopalky těch naprosto neškodlivých a zdravých „it’s toasted“ cigaret a začali řešit, že dehet na plicích asi není úplně oukej – ale na co se musíme opravdu na rovinu zeptat je: Stačí to? A není už pozdě?

Autor: Marijana Šutová, ilustrace: Tomáš Švehla

P

řestože se o nás mluví jako o ECOgeneraci a i přesto, že o třídění odpadu a nespotřebovávání tolika plastů, vody, oblečení a spousty dalších věcí mluví i mnoho z nás, řeči zůstávají jen řečmi. Ve skutečnosti totiž zrovna výstavní příklad nejsme.

Podle průzkumu DBB Worldwide, který porovnával přístup k ekologii u generace tzv. baby boomers, tedy u našich rodičů, a u generace Y, což jsme my, 66 % našich rodičů recykluje veškerý odpad, zatímco mezi námi to dělá pouze 53 %. Naši rodiče, kteří k řádné recyklaci měli zpočátku mnohem horší podmínky než my dnes, tak i nyní paradoxně třídí odpad častěji než my. A nejen, že recyklují, ale i jejich pohled na svět je v porovnání s námi celkově ekologičtější. Jak ukázal nejnovější průzkum Eurobarometru ohledně přístupu Evropanů k životnímu prostředí, za velmi důležitou považuje ochranu životního prostředí 54 % mileniálů a 57 % baby boomers. I tady nám to natírají, byť ne tak dramaticky. A není divu, právě oni totiž byli první skutečně ekologickou generací. Po všech těch excesech v 50. a 60. letech, kdy továrny, auta i lidé kouřili jako komíny a na životní prostředí myslel málokdo, to byla první generace s obavou, že když to takhle půjde dál, moc nám toho tu nezůstane. A ve stejném přesvědčení žijí dodnes.

Březen 2018 STUDENTA 7

Žijete ekologicky/udržitelně?

44 %

Šetřím vodou

78 % Třídím odpad

29 % Vyznávám principy slow fashion

58 % Vyloženě ekologicky nežiju, ale snažím se žít rozumně a zbytečně neplýtvat

61 % Data pocházejí z naší letošní on-line ankety, které se zúčastnilo téměř 1600 z vás.

Šetřím potravinami

ECONAKUPOVÁNÍ BY NÁM ŠLO

Ani my ale nemusíme házet flintu do žita, není to s námi zase tak špatné. V jednom specifickém aspektu jsme totiž ekologičtější než kdokoliv jiný. O co jde, ptáte se? O spotřební zboží. Průzkumy ukazují, že se při nakupování naše generace vůbec nejčastěji zajímá o původ produktu a o podmínky, ve kterých byl vyroben.

To naznačuje mimo jiné i již zmíněný průzkum DBB Worldwide, z nějž vyplývá, že je generace mileniálů oproti starším obecně ochotnější si připlatit za ekologické produkty. Ať už je to přírodní kosmetika, ekologické čisticí prostředky, nakupování bez obalu, bio potraviny, udržitelná móda, nebo alternativní zdroje energie, záleží nám na tom, co kupujeme, a cena je mnohdy až na druhém místě. Termíny jako udržitelnost, fair trade nebo bio se tak dnes stávají hlavním trendem marketingových kampaní, které cílí na mladé, a ti na to velmi dobře slyší.

8 STUDENTA Březen 2018

26 % Zkouším produkovat co nejméně odpadu

STOPY, KTERÉ NECHCEME ZANECHÁVAT

Jak moc jsme ekologičtí, ale nezáleží jen na tom, zda třídíme odpad nebo nakupujeme ekologické výrobky.

Snad ještě důležitější je tzv. ekologická stopa, kterou za sebou zanecháváme běžnými aktivitami našeho každodenního života. O co jde a jak se měří?

Ekologická stopa je výpočetní systém, který měří míru lidského dopadu na ekosystém a množství přírodních zdrojů, které je potřeba k udržení lidské ekonomiky. Stopa zohledňuje čtyři aspekty lidského života, které silně ovlivňují množství využívaných zdrojů – je to druh a množství spotřebovávaných potravin, způsob bydlení a používané zdroje v domácnosti, způsob cestování a přepravy a množství a druh spotřebního zboží, které nakupujeme. Právě dopravní prostředky, které používáme, a s tím spojené množství fosilních paliv, která spotřebováváme, ovlivňují naši ekologickou stopu nejvíce.

Zajímá vás, jak vy sami zatěžujete životní prostředí?

Svoji ekologickou stopu si jednoduše můžete změřit například na webu Světového fondu na ochranu přírody (World Wide Fund for Nature) vyplněním krátkého dotazníku. Jsou to docela zajímavé informace, doporučujeme.

JAK MŮŽEME POMOCT?

LIFE

K tomu, abychom matce přírodě pomohli, se nemusíme nutně přivazovat ke stromům nebo jíst jen to, co z nich samo padá. Existují malé krůčky, které nás fakticky nijak nezatíží, a přesto mohou v konečné fázi znamenat velkou pomoc.

Začít můžete třeba tím, že se budete držet těchto jednoduchých zásad:

1

VÍCE ZELENINY, MÉNĚ MASA Pěstování dobytka je jedním z největších producentů oxidu uhličitého vůbec. Zkuste si maso dát jen jednou dvakrát týdně. Je to zdravější jak pro vás, tak pro planetu.

2

NAKUPUJTE ŠETRNĚ Vybírejte si takové zboží, které je udržitelné a co nejméně zatěžuje životní prostředí. Nepoužívejte igelitky a snažte se nekupovat zbytečně balené potraviny (například okurky či brokolici v igelitu, které jsou oblíbeným nešvarem českých obchodů, nebo třeba ten nedávný bonmot Marks & Spencer s oloupanými pomeranči v plastových krabičkách).

3

NAKUPUJTE SEZONNÍ A LOKÁLNÍ PRODUKTY Nejenže je sezonní zelenina mnohdy levnější než ta importovaná, ale navíc je pravděpodobnější, že byla vypěstovaná v přirozeném a zdravém prostředí. A taky lépe chutná.

4

POUŽÍVEJTE ALTERNATIVNÍ ZDROJE ENERGIE K tomu, abyste používali alternativní energii, nemusíte mít na domě nutně solární panely ani vlastnit elektromobil. Některé energetické společnosti, jako je třeba ČEZ nebo Nano Energies, běžně nabízejí zelenou energii přímo do vašich domácností.

5

NAKUPUJTE V SEKÁČI A V OVĚŘENÝCH OBCHODECH Možná byste se divili, co všechno se dá najít v sekáči nebo v babiččině skříni. Máte chuť si něco koupit, ale zrovna nic nutně nepotřebujete? Odolejte nebo se snažte svou touhu ukojit třeba nějakým pěkným kouskem z druhé ruky. Ušetříte peněženku i životní prostředí

6

PŘÍRODA ČISTÍ NEJLÉPE Až budete příště umývat koupelnu, nechte chemii chemií a zkuste sáhnout po octu. Ocet je totiž efektivním, levným, a navíc ekologickým čisticím prostředkem, podobě jako třeba citronová šťáva nebo soda. Zkuste, funguje to vážně dobře.

7

TŘÍDIT, TŘÍDIT A TŘÍDIT Někdy se vám možná nechce ten kelímek od jogurtu umýt a hodit do speciálního koše, ale vzpomeňte si, proč to děláte a co tím chráníte.

A taky pamatujte, že velký bratr planeta Země vás sleduje a nezapomíná.

TOP 5 GLOBÁLNÍCH RIZIK Světové ekonomické fórum v lednu zveřejnilo seznam okolností, které by v příštích deseti letech mohly výrazně ohrozit stabilní (nejen) ekonomický rozvoj planety. Přes deset tisíc odborníků vybíralo z celé škály ekonomických, environmentálních, geopolitických, sociálních a technologických problémů a jejich závěrem bylo: 1. Výskyt extrémního počasí 2. Přírodní katastrofy 3. Kyberútoky 4. Zneužití nebo krádeže dat 5. Neúspěšné zmírňování klimatických změn Březen 2018 STUDENTA 9

LIFE 10 STUDENTA Březen 2018

→ Specialita dne

Ryba na plastu Hana Němcová a Tereza Dvořáková se před časem rozhodly, že přestanou jednou provždy používat mikrotenové sáčky. Neexistovala ale alternativa, kterou by je nahradily, a proto samy vymyslely Frusack, což je sáček vyrobený z kyseliny polymléčné původem z kukuřice. Lidé si podle nich dostatečně neuvědomují, jaký obrovský negativní dopad mají plasty na životní prostředí. A taky nevědí, že kdykoli si dají k obědu rybu, mlsají s ní i mikroskopické plasty. Tak daleko totiž tahle pohroma už zašla.

H

Autorka: Kristýna Dolejšová, foto: Jindra Kodíček

olky, průměrná spotřeba plastových sáčků a tašek na osobu za rok je docela alarmující, nemyslíte?

Tereza: Evropská unie provedla nedávno studii o tom, kolik jednorázových plastových tašek spotřebujeme, a průměr v té studii vyšel na 197 kusů plastových tašek pro každého za rok, přičemž Česká republika dosáhla s více než třemi sty tašek smutného, tuším, druhého místa. Celkově se pak za rok na světě spotřebuje více jak trilion mikrotenových sáčků nebo tašek, což je abstraktní množství, které si nikdo neumí představit. Doba rozkladu jednoho sáčku se přitom podle jeho typu a síly pohybuje mezi dvaceti pěti a několika sty lety. Problém je také v tom, že i když se plast rozloží, tak na malé kousíčky, které stejně zůstávají v prostředí. I když ho nevidíme, jeho zbytky se dostávají například do půdy a podzemních vod.

A taky ke zvířatům.

Tereza: Přesně. Množství zvířat, která byla nalezena zapletená do nějakého plastu, nebo celkové množství plastového odpadu v oceánu, které momentálně činí 165 milionů tun, je šokující. Člověk o těch dopadech ví, ale když pak vidí konkrétní čísla, případně fotky, je to opravdu šok.

Hana: Každý třetí mořský živočich, teď už možná i víc, má ve svých útrobách nějaké množství plastu. Želvy například nejsou schopny rozlišovat, jestli kolem plave medúza nebo kus plastu. Ryby a další mořští živočichové, které jíme, si zase pletou menší kousky plastu s planktonem. Pokud sníte rybu, můžete si být v podstatě stoprocentně jistí, že v ní jsou nějaké mikročástice plastů, které se takto dostávají i do vašeho těla. Šokující také je, že do roku 2050 bude v moři víc kusů plastu než

ryb. Často také slýcháme příběhy, že lidé jedou na dovolenou do místa, kde byli před deseti lety, místo čisté pláže a nádherného moře je tam ale nepořádek a všude plavou plastové sáčky. Lidé by měli být v tomto směru možná trochu sobečtí. Chcete si užít hezkou dovolenou, tak proč přispíváte k tomu, abyste byli na znečištěné pláži a plavali v toxické polévce.

Položily jste si někdy otázku, jak mohlo lidstvo dospět k takovému přehlcení plasty?

Tereza: Asi rozjetá sněhová koule a v rámci uživatelské pohodlnosti nikdo nepřemýšlel nad dopady.

Skoro se ani nedá uvěřit, že jsme dospěli k takové situaci. Za sebe vidím důvod v tom, jak se vše zrychluje a zpohodlňuje.

Hana: Souhlasím. Je strašně jednoduché koupit si předbalené jídlo a doma si ho už jen ohřát než trávit hodinu nějakou přípravou. Všichni jsme přece tak strašně ve stresu a zrychlení, že nemáme čas. Vidím v tom problematiku společnosti celkově. S plastem je to stejné jako se spoustou jiných věcí, jejichž vznik znamenal obrovský přelom, ale následně se po pár letech zjistilo, že jsou nějakým způsobem škodlivé.

Myslíte si, že máme jako národ špatný přístup k životnímu prostředí?

Tereza: Jsme v mnoha směrech národ extrémů. Na jedné straně jsou lidé, kteří to řeší extrémně hodně a pak jsou tady lidé, kterým je to zase extrémně jedno.

V případě třídění odpadů dopadá Česká republika tradičně dobře. Na žebříčcích se pohybujeme na prvních třech, čtyřech místech. U jednorázového plastového odpadu je ale podle mě povědomí lidí o jejich negativních dopadech velice rozdílné.

Březen 2018 STUDENTA 11

LIFE

Hana: Myslím si, že případné zpoplatnění mikrotenových sáčků by u nás mělo neuvěřitelný efekt.

Spousta lidí řeší finanční stránku věci a v momentě, kdy jim Evropská unie přikáže platit za každý mikrotenový sáček jednu korunu, budou využívat alternativy.

Bohužel se k nim nedostanou na základě svého vlastního vědomí a svědomí, ale budou k nim takhle dotlačeni, nicméně ten potřebný efekt nastane.

O FRUSACKU Nápad vytvořit ekologickou náhradu mikrotenových sáčků na ovoce, zeleninu a pečivo přišel od Hany Němcové. Vadilo jí, jak velké množství těchto sáčků si z obchodu nosí, a doma se jí tak vytváří úplně zbytečný odpad. Tereza Dvořáková se k ní za dva měsíce přidala a ve spolupráci s odborníky z české tkalcovny vyvinuly unikátní kompostovatelnou tkaninu. Frusack je proto znovupoužitelný a kompostovatelný.

Dostupný je v několika barevných provedeních.

12 STUDENTA Březen 2018

Co byste vzkázaly lidem, kteří používání mikrotenových sáčků nijak neomezují?

Hana: Dělaly jsme malý průzkum trhu a zjistily jsme, že spousta lidí stále neví o tom, že plastový odpad představuje nějaký problém, který se řeší.

Možná bychom spíš vzkázaly do médií nebo někam výš, aby byla osvěta o této problematice větší a byl na ni kladen důraz. Lidé, které nezajímá, že někde v mořích a oceánech plavou tuny odpadu, by si měli uvědomit, že plastový odpad má dopad i na život ve městech. V České republice nemáme moře ani oceán, ale když jdeme po ulicích, narážíme na spoustu plastového odpadu. Zase se dostáváme k tomu sobectví.

Lidé by si měli říct, že nebudou používat mikrotenové sáčky, protože sami chtějí mít kvalitnější život a chtějí, aby i jejich děti žily v příjemnějším, hezčím a zdravějším prostředí.

Tereza: Řada lidí je, konkrétně u těch sáčků a lehkých jednorázových plastů, mystifikována tím, že jejich používání nevadí, protože se zrecyklují. Myslí si, že když třídí odpad, je v pořádku, že si berou věci na jedno použití. Problém je ale v tom, že tašky a mikrotenové sáčky jsou vyrobeny z nekvalitního plastu, který je navíc velice lehký. Aby se z jakéhokoliv typu plastu dal vytvořit recyklát, je potřeba ho nashromáždit alespoň jednu tunu a nesmí být znečištěný, což se v případě těch mikrotenových sáčků prostě nestane.

Odpad se proto buď pálí, nebo putuje na skládku, což je horší varianta. Lidé nemají úplné povědomí o tom, že sáček hozením do žluté popelnice nezmizejí.

Pojďme k Frusacku, k ekologické variantě sáčku.

Z čeho je vyrábíte?

Tereza: Frusacky jsou vyrobeny z bioplastu, který je původem z kukuřice, na rozdíl od plastů, které jsou vyrobené z ropy. Kukuřice se procesem kvašení přes glukózu zpracovává do polymléčné kyseliny a z té se potom vyrábějí granule. Granulát je základ většiny plastů, který se následně buď taví, nebo vstřikuje. V našem případě se z toho granulátu vstřikováním vytváří vlákno, které následně přijde na cívkách do tkalcovny nebo do pletárny. Z bioplastu se dá vyrobit prakticky cokoliv, co můžete vyrobit z normálního plastu.

Hana: Bioplasty nejsou vhodné pro aplikaci na jedno použití, ale dávají smysl v momentě, kdy je z nich vyrobeno něco, co se používá opakovaně. Třeba jako právě Frusack.

Jaké má ten materiál vlastnosti?

Tereza: Ta tkanina je prodyšná, proto se vám ovoce ani zelenina nebudou pařit. Můžete je navíc přímo ve Frusacku dát pod kohoutek s vodou a všechno naráz oprat, což je velká výhoda například u hroznů.

Primárně ale jde o redukci odpadů, protože se v průmyslové kompostárně rozloží.

Hana: Navíc je velmi lehká, proto nepřidává na ceně váženého zboží. Sáčky jsme také navrhly tak, aby byly průsvitné. Prodavačka proto vidí, co je vevnitř, a nemusí každý sáček zvlášť otevírat.

Tereza: A ještě bych doplnila, že ta tkanina není vůbec savá, pokud se proto sáček ušpiní, stačí ho většinou jen jednoduše opláchnout vodou, protože ta špína na něm nedrží.

Hana: A rychle schne.

Má i nějaké nevýhody?

Hana: Materiál je samozřejmě textilie, proto se o ni musíte starat, abyste si ji hygienicky udržovali. Do mikrotenového sáčku něco dáte, ale potom je v podstatě určený k vyhození. Někdo ho třeba použije ještě jednou, ale nakonec stejně skončí na smetišti.

S Frusackem si člověk také musí pamatovat, že si ho má brát z domova s sebou. Záleží ale na každém, jaká je jeho motivace a jestli si vybuduje nový zvyk.

Stalo se vám někdy, že jste šly na neplánovaný nákup a Frusack jste s sebou neměly?

Tereza: Stalo, ale v takovém případě nenakoupím věci, které se dávají do mikrotenového sáčku, a nakoupím je až ve chvíli, kdy mám Frusack u sebe. Jak zmiňovala Hanka, jde o zvyk.

Hana: Mikrotenový sáček si v obchodě v žádném případě nevezmu. Když už potřebuji nakoupit třeba pečivo, v krajním případě zvolím papírový sáček. U volně ložených potravin bych zvolila komplikovanější cestu.

Pokud nejdete koupit dvacet drobných rajčat, ale nějaké menší množství, můžete je všechny vyskládat na váhu, a poté zvážit naráz. Navykly jsme si ale, že stejně jako si bereme ráno z domu klíče, mobil a peněženku, sáhneme i po Frusacku a nosíme ho pořád s sebou.

Reakce lidí v obchodech byly zpočátku asi různé.

Vzpomínáte si na nějaké vtipné příhody?

Hana: Když jsme šly se sáčky poprvé nakupovat, bály jsme se, jak budou v obchodech přijaty, jestli nás třeba od pokladny v supermarketu nevyhodí. Mikrotenový sáček je normální, Frusack je něco nového. Nestalo se ale vůbec nic a zažily jsme kouzelný moment, že vše funguje a obchody s tím nemají problém. O veselé příhodě nám psala jedna naše zákaznice, které se stalo, že jí paní na pokladně nenaúčtovala cibule, protože si myslela, že si je už ve svém vlastním sáčku do obchodu přinesla.

Tereza: Tohle se mi stalo v Itálii. Myslela jsem si, že se paní prodavačka ptá na můj sáček, a tak jsem nevědomky ukradla meruňky.

A co negativní reakce?

Hana: S negativními reakcemi jsme se vyloženě nesetkaly, někdy se ale lidé pozastaví. Osobně se mi stalo pouze jednou, že se mě paní pokladní zeptala, co to je, a řekla mi, že v tom mi potraviny zvážit nemůže. Když jsem jí ale vysvětlila, že jde o mou vůli, že si nechci vzít mikrotenový sáček a že mi potraviny může zvážit bez problému, už nic dál neřešila.

Tereza: Nejbizarnější zkušenost jsem zažila na řeckých trzích. Zboží, které jsem si dala do Frusacku, mi chtěli následně dát ještě do igelitového pytlíku, protože se prostě k nákupu dává.

Jaké máte s Frusackem plány do budoucna?

Hana: Firmu Infiberry, která za Frusackem stojí, jsme zakládaly s tím, že se chceme věnovat ekologickým řešením pro nákup a skladování potravin.

Frusack je pilotní produkt. Začaly jsme ho vyrábět z tkaniny, nyní jsme vyvinuly pleteninu, která je levnější a rychlejší na výrobu, nikoli ale méně kvalitní.

S touto novou variantou se budeme schopny dostat do supermarketů, které budou moci náš produkt nabízet svým zákazníkům. V nejbližší době se také budeme snažit o to, aby byl dopad Frusacku reálný a měl šanci se promítnout do statistik, k čemuž vede cesta právě přes supermarkety. V budoucnu se chceme zabývat i problematikou plýtvání potravin a pomáhat s jejím řešením.

Plánujete tedy, že budete supermarketům Frusacky prodávat a oni je budou nabízet zákazníkům?

Hana: Přesně tak. V Itálii došlo k zpoplatnění mikrotenových sáčků a nám od jednoho z tamějších supermarketových řetězců přišla poptávka na odběry v řádech milionů sáčků ročně, které chtějí nabízet svým zákazníkům. Zmínila bych ještě, že například ve Skandinávii vám v supermarketech odečtou z nákupu určitou částku, pokud si přinesete své vlastní sáčky a nepoužijete mikrotenové. I tak se dají lidé motivovat, aby sáhli po ekologičtější alternativě.

Co vy samy? Řekly byste – kromě vyhýbání se plastům – že žijete ekologicky?

Tereza: Když například potřebuji šuplík na koření, vyrobím si ho ze staré krabice od bot. Sice to vypadá, jak to vypadá, ale nepotřebuji si kupovat novou plastovou krabičku. Jedná se o drobnosti, které ale mohou mít ve výsledku dopad a člověk z nich má dobrý pocit.

Přestoupily jsme také například na ekologičtější přípravky do domácnosti jako prášek na praní, které před deseti lety nebyly, ale dnes je není problém koupit.

Hana: Minimalizuju také šatník a nakupování je u mě ztlumené. Spoustu věcí jsem rozdala, nechala jsem si jen nadčasové kousky a nové moc nenakupuji. Neustálá snaha být pořád in a cool mi přijde stresující. Dlouhodobě pak u nás stoupá redukce odpadu. Vzhledem k našemu vytížení jsme ale nebyly schopny ze dne na den přepnout na Zero Waste, postupně se k němu ovšem přibližujeme.

MIKROTENOVÉ SÁČKY HOZENÍM DO ŽLUTÉ POPELNICE NEMIZEJÍ. BUĎ SE SPÁLÍ, NEBO JDOU NA SKLÁDKU, COŽ JE JEŠTĚ HORŠÍ Březen 2018 STUDENTA 13

LIFE

→

KDYŽ SE RECYKLUJE DOBA

R

ozmach technologií vnímáme všichni. Jsou nové, lepší a vyspělejší každý den. Virtuální realita, AI, autonomní doprava, to všechno nejen nastupuje, ale bude na vzestupu ještě nějakou dobu. A tím to jen začíná. Technologie jsou zkrátka součástí každé sféry našeho života a je nutné se s nimi naučit žít a počítat s nimi i do daleké budoucnosti, protože jinak už to pravděpodobně nebude.

Technologie s sebou nesou ale také problémy.

Odcizení, lenost, závislost a stagnaci. Lidé jsou více a více přehlceni a stále častěji také přehlížejí, co všechno se kvůli jejich apatii může stát. Vizionář a podnikatel Elon Musk třeba označil umělou inteligenci za největší riziko, kterému naše civilizace čelí.

Stejný názor má i světoznámý fyzik Stephen Hawking.

14 STUDENTA Březen 2018

Ale nás běžné lidi to zase tak moc nezajímá. Nás zajímá víc, že už máme dost toho být neustále on-line, a máme potřebu vrátit do svého života nějakou hmatatelnou texturu. No řekněte sami, nemáte při prohlížení starých černobílých fotografií, které voní papírem a prachem, lepší a plnější pocit, než když scrollujete něčím Instagramem?

New York Times píší o tom, že je naše milostná aféra s technologiemi u konce. Nadšení opadlo a vystřídaly ho obavy. Víc než sedmdesát procent Američanů se bojí, že jim automatizace vezme práci a už jen jednadvacet procent z nich bez problému svěřuje Facebooku své informace. Podle Americké psychiatrické asociace pozoruje polovina mileniálů negativní vliv sociálních médií na své duševní zdraví.

Autorka: Lucie Džurdženiková

K přírodě se neobracejí jen zarytí ekologové, ale také lidé, kteří jsou tou naší přetechnizovanou dobou prostě a jednoduše unavení. Nemají náladu načítat video a mají dost blikání Messengeru. Nerozumějí si s virtuální realitou, protože není reálná. A oni si chtějí sáhnout, chtějí cítit povrch, texturu, chtějí zkrátka něco hmatatelného. A většinou také nechtějí zanechat těžkou ekologickou stopu. Retro, minimalismus, frugal, hygge – to všechno jsou pojmy, na které narazíte nejen při brouzdání po netu. O co ale jde?

A co je velmi zajímavá statistika – zejména protože většina odborníků ještě nedávno tvrdila, že video kills the radio star, nebo respektive, že on-line zlikviduje print – prodeje klasických staromódních knih tištěných na papír jsou podle Americké asociace vydavatelů už třetím rokem na vzestupu, zatímco prodeje e-knih klesají. Oxfordský slovník musel zpytovat svědomí, když před šesti lety vymazal slovo audiokazeta (taková ta s páskou, jak se přetáčela tužkou a pak šla do walkmana) ze své zkrácené edice, protože jen v roce 2015 prodali v NAC (nejstarší americký výrobce audiokazet) skoro dvanáct milionů kazet, a zaznamenali tak nejlepší prodeje od roku 1969. Jak se tak zdá, tak byť digitál nikdy zcela nevymizí (a nikdo z nás by asi ani nechtěl, aby vymizel, analog zažívá poměrně solidní boom i v době, kdy mnozí říkali, že už dávno bude jen vzpomínkou.

DRUHÝ ZLATÝ VĚK VINYLU

Návrat k analogu pozorujeme všichni, někteří více, jiní méně. A ví o něm i trh. Moderní technologické firmy tak vyrábějí externí klávesnice s designem klasického psacího stroje (a mimochodem jim to neskutečně sluší!), kapely začínají opět vydávat svou hudbu na vinylech (v USA se každý týden prodá víc než dvě stě tisíc nově vyrobených desek), studia chrlí reedice starých klasických hitů třeba od Davida Bowieho nebo Floydů, stále více lidí si pořizuje gramofon a sifon, místo cvakání do tabletů kupují blok a tužky. Mimo to se v umění vracejí plakáty ve stylu pop-artu, stále více oblíbené jsou také klasické budíky, kyvadlové hodiny, telefony staromódního vzhledu a různé truhly. Nezapomeňme ani na polaroid a retro styly v módě. Máme tu kolové sukně z padesátých let, vestičky a botky z třicátých i barevné košile z devadesátek – recyklujeme zkrátka všechno, co se nám líbí, ať už v oblečení, zařizování bytů, nebo třeba v životním stylu.

Hektický styl života moderní doby a stres z práce a povinností totiž taky vyžaduje nějakou protiváhu.

A touto protiváhou se často stává právě zařízení domácnosti, kreativní retro oblékání nebo přírodní styl inspirovaný Skandinávií – protože IKEA. Od chladné a poměrně neosobní moderny se v posledních letech při zařizování interiérů vracíme k přírodním materiálům a jasným čistým barvám a tvarům, které dodávají klid a pocit jistoty. Právě domovy jsou místem, kam utíkáme ze stresu a shonu všedního dne. „Úplně nejvíc jsou pro mě ty chvíle, kdy se prostě vrátím domů z kanclu a zavřu se do svého světa.

Uvařím si zelený bio čaj, položím ho na stůl, který pořád ještě voní dřevem, a pustím si k tomu Bowieho z vinylu.

Miluju ten zvuk, miluju to retro, miluju možnost se prostě zastavit a být jen tak se světem, jako to dělal třeba můj děda a snad bude jednou dělat i můj vnuk,“ říká Petr, manažer velké brněnské firmy a milovník retra a bio-všeho.

CHCEME PRYČ Z „UNDER PRESSURE“

Kromě přemíry technologií pramení záliba v retru i z toho, že jsou dnešní mladí lidé, jak by řekl třeba právě ten David Bowie s Queeny – Under Pressure – pod tlakem, pod tlakem ze všech stran, pod tlakem světa, rodiny, nadřízených, doby, nekonečného se srovnávání se vším a se všemi a toho vtíravého pocitu, že nejsou dost dobří, ať se snaží jakkoli. Na každém kroku (serveru a on-line stránce) nám jsou jako na běžícím páse servírovány jen těžko představitelné příběhy lidí, kteří se ještě před třicítkou stali milionáři a v podstatě je to ani nestálo nijak moc úsilí. Jsou to kolikrát úžasní podnikatelé, vynikají v partnerských vztazích a v ideálním případě mají už dlouho také vlastní bydlení a perfektní děti. Zkrátka všechno to, co se nás obyčejných smrtelníků netýká a s největší pravděpodobností ani týkat nebude.

Ve světě neomezených možností je navigace zejména obtížná. Nikdo vám nedá návod, ani neřekne, zda máte zakládat rodinu, nebo raději procestovat svět, vymýšlet nějakou appku, která změní život nám všem, pracovat v korporátu, založit start-up, točit vlogy, anebo snad zkombinovat všechno tohle a ještě mnohem víc. Vykašlat se na to, všechno vypnout a jít na procházku nebo se začíst do knihy je pak poměrně logická odpověď (pokud se z toho nemáte rovnou zbláznit).

HYGGE ANEB DÁNSKÁ CESTA KE ŠTĚSTÍ

Krásným příkladem útěku z reality je dánské hygge.

Věděli jste, že Dánsko se pravidelně umísťuje v žebříčku nejšťastnějších národů na světě na předních místech? Možná je to způsobeno právě i tímto fenoménem nebo, chcete-li, konceptem. Hygge je způsob života i stav mysli a je jen a pouze o tom, „jak si to udělat hezký“. Meik Wiking, ředitel Institutu pro výzkum štěstí v Kodani, ve své knize uvádí, že hygge je o atmosféře a prožitku. Je to o tom, žít život tady a teď, jako by snad zítřek ani neměl přijít. A o svíčkách.

Dánové milují svíčky. Každá situace je podle nich lepší, když jsou kolem svíčky.

V češtině pro to asi nemáme úplně to správné slovo, ale dalo by se to popsat jako naprostá spokojenost, útulnost, pohodlí, pocit domova a bezpečí.

Něco jako zachumlat se do teplé měkoučké deky se šálkem oblíbeného čaje a koukat z okna, jak venku nádherně chumelí. Jen si představte ten pocit. „Je to něco, co udělá z každodenní situace něco hrozně super. Je ti pak na světě prostě dobře, cítíš takové to vnitřní teplo, radost a klid. Je na to ale potřeba vynaložit nějaké úsilí, musíš to doopravdy vytvářet, nejde jenom čekat na to, že ti bude fajn. Je to takový nejvyšší level fajn, který pramení z nastavení mysli,“ popisuje hygge Lucka, sedmadvacetiletá studentka, která odjela v jednadvaceti do Dánska na Erasmus a zatím se nevrátila.

RETRO FUN FACTS • prodeje polaroidů stouply v roce 2016 o 166 % nad standard – prodalo se 3,5 milionu fotoaparátů • v USA se prodá přes 200 tisíc nových vinylových desek každý týden • nejstarší americký výrobce audiokazet prodal v roce 2015 12 milionů kusů – nejslavnější výrobce walkmanů je však přestal vyrábět už v roce 2010, čímž uvolnil místo konkurenci • prodeje tištěných knih v USA třetím rokem stoupají, zatímco prodeje e-knih klesají • v Česku se ročně prodá 57 milionů knih (včetně e-knih) Březen 2018 STUDENTA 15

LIFE

Myslíte, že naše generace řeší ekologii víc než předchozí?

12 %

3 %

Ne, řeší se to víceméně pořád stejně

Spíše ne, i když se o tom víc mluví, neřešíme to víc než naši rodiče

56 % Spíše ano, i když to řešili mladí i dřív, teď to víc rezonuje

29 % Ano, takhle znečištěná planeta ještě nebyla, tak je to pro nás zásadní

MINIMALISMUS A FRUGAL

ČEKUJTE VÍC NA STUDENTA.CZ V RUBRICE #ECOlife

16 STUDENTA Březen 2018

Vývoj na nikoho nečeká, ale my už jsme unaveni se pořád někam hnát. Zároveň taky víme, že tenhle sprint není udržitelný. Stále více proto přemýšlíme o dopadu člověka a lidstva na planetu a bojíme se, že to možná nedokážeme zastavit, pokud nezačneme hned.

Někteří z nás třídí odpad, jiní šetří vodou, vyznávají slow fashion a spol. A někdo třeba žije minimalisticky.

Lidé, kteří žijí minimalisticky, vlastní skutečně jenom to nejnutnější, jen to, co opravdu nosí, jen to, co opravdu používají, mají úsporně zařízené domácnosti a z jejich života úplně zmizela oblíbená kategorie věcí „pro případ“, co by se jednou mohly hodit. Zároveň se tito lidé zaměřují na kvalitu věcí, které jsou trvalejší a déle vydrží. Extrémem minimalismu jsou pak ti, kteří nepotřebují mít ani vlastní bydlení, cestují po světě a všechny své cennosti nosí stále při sobě v krosně. „Minimalismus pro mě osobně znamená mnohem více svobody. Změnily se mi hodnoty, neřeším prostě věci, telefony, trendy, hadry… nemusím tolik uklízet, mám čistou hlavu i tělo a celkem často díky tomu létám k moři. Mám taky hodně času na svoje lidi a nejsem tolik ve stresu jako dřív. Miluju minimalismus, i když v tom ještě zdaleka nejsem profík,“ říká třeba pětatřicetiletý manažer Pavel z Prahy, který se na minimalismus vrhl zhruba před dvěma lety.

Frugal je pak takovou odnoží minimalismu. Je to styl života, který je stále více oblíbený především u mladých lidí. Na první pohled se může zdát trochu jako pitomost, ve své podstatě jde ale poměrně do hloubky a má celkem promyšlenou strategii, jak si později v životě pořádně užívat a odejít do důchodu třeba už ve čtyřiceti letech. O co tedy jde? Frugal znamená v překladu skromnost či šetrnost a vznikl pravděpodobně jako protipól tomu stále více se šířícímu konzumu ve všech oblastech života. Frugal komunita jsou lidé, kteří žijí skutečně velice úsporně, šetří a snaží se žít v souladu s přírodou, neprodukovat zbytečný odpad, jíst zdravě a ekologicky a pomoct tomu, aby i naše děti poznaly planetu alespoň v takovém stavu, jako je teď.

JAK ŽÍT FRUGAL?

Pro správný frugal life je potřeba si osvojit několik základních návyků a nastavení mysli. Zaprvé, sledujte své příjmy a výdaje. Všechny. Ano, i když si jenom na benzince koupíte malou čokoládu nebo žvýkačky.

Vytvořte si budget, řekněte si, kolik chcete měsíčně šetřit, a to, co zbyde, si rozdělte do jednotlivých kategorií jako jídlo, oblečení, bydlení atp. Sledujte slevy a akce a nakupujte jenom to, co skutečně potřebujete.

Zaměřte se na kvalitu a udržitelnost. Naučte se pořádně vařit a vyrábět, spousta věcí se totiž dá znovu

Co byste byli ochotni podstoupit pro záchranu planety?

75 % Využívat elektřinu z obnovitelných zdrojů

69 % Kupovat a jíst nedokonalé ovoce a zeleninu

67 % použít nebo s trochou kreativity a šikovnosti přeměnit na něco jiného a sloužit ještě dalších pár let. Návodů je všude dost, protože jsou v poslední době právě z oné touhy po hmatatelném dost na vzestupu hobby typu DIY (do it yourself), jako je práce se dřevem, kůží, sklem, nebo třeba cosplay, který kombinuje tohle všechno a víc.

Frugal jako životní styl jde ruku v ruce s ekologií a zdravím. Patří k němu totiž pouze k přírodě šetrné věci, omezování ježdění autem, více sportu, chůze a zdravá bio strava, která je v dlouhodobém horizontu levnější. Vaše budoucí já se vám bohatě odmění.

Budete mít nejen výrazně více peněz na účtu, ale také čistou mysl a zdravé tělo. A třeba se do toho důchodu skutečně dostanete už ve velmi nízkém věku.

ZASTAVME SE A PŘIVOŇME K RŮŽÍM

Ačkoli máme všichni někdy pocit, že by bylo nejlepší odstěhovat se někam na samotu do lesa v horách, pořídit si dva psy, slepice, králíky a vlastní stádo ovcí, pěstovat si zeleninu a ovoce a užívat si takovou svou vlastní idylku, člověk je přece jen pořád tvor sociální a kontakt je něco, co nám technologie usnadňují.

Určitě proto není žádoucí je ze svého života úplně odříznout, je jenom důležité, ostatně jako ve všem, najít si nějakou rozumnou hranici a nenechat se

technologickým vývojem a obecným směřováním světa strhnout a dohnat někam, kde nechceme být.

Jak říká „dánská“ Lucka, kterou jsme už jednou zmínili: „Měla jsem pocit, že se svět žene někam, kam já nechci. Že mě strhl nějaký proud, který jde úplně jinam, než kam chci já. Pro moje okolí bylo nejdůležitější, kdo má jaké hadry, velký barák, největší výplatu. Všichni byli ve stresu, neměli čas na sebe ani svoji rodinu…

No a tohle je prostě špatně a myslím, že v tom nejsem sama, když si to myslím. Chci být šťastná a spokojená, chci žít tady a teď, chci si užívat svoji rodinu, kamarády a svět. Chci, aby moje děti zažily všechna zvířata, viděly lesy, oceány a ledovce, a ne jenom nějaký bordel, co tady po nás zůstane, když se aspoň na chvíli nezastavíme a neřekneme si, co to proboha děláme.“ Nic se samozřejmě nemá přehánět a žádný extrém není dobrý. Jestli nemusíte retro a minimalismus ani frugal vám nic neříká, nevadí. Jestli vám sprint za lepší kariérou vyhovuje, proč ne. Každý jsme jiný, každý ale taky potřebujeme občas vypnout. Taková je zkrátka lidská psychika. A jestli vypínáte u počítačových her, při šplhání na hory nebo třeba zachumlaní ve svetru s horkou čokoládou a dobrou knížkou ve stylu hygge, dělejte to dál. Dělejte to často a nepodceňujte to.

Mentální odpočinek je totiž nesmírně důležitý – ať už s tisícem svíček, nebo bez.

Přestat používat plastové sáčky a tašky

63 % Přejít z fosilních paliv na udržitelný elektrický pohon

28 % Využívat genetické manipulace rostlin a zvířat

Březen 2018 STUDENTA 17

LIFE 18 STUDENTA Březen 2018

→ Zachraňme jídlo

Co můžeme změřit, můžeme změnit

Kdy naposledy jste vyhodili něco z ledničky? Já docela nedávno, ne vždy se mi podaří nakoupit natolik efektivně, abych vše stihl včas sníst. A pak už je pozdě. Šupem s tím do koše. Párkrát za měsíc u mě něco zbytečně mezi odpadky skončí. Pokud to máte stejně, je čas to změnit. Proč? Důvodů je celá řada – vyprávěli jsme si o nich s Annou Strejcovou a Adamem Podholou z iniciativy Zachraň jídlo.

K

dy naposledy jste jídlo vyhodili do koše?

Anna: Musím říct, že si vážně nevzpomínám.

Ale určitě už někdy ano. V tomto směru nejde být dokonalý, ale je potřeba říct, že i když je jídlo už za minimální trvanlivostí, stále se dá dobře zpracovat.

Adam: Pravidelně zveřejňujeme recepty, které lidi učí s jídlem pracovat, i když už se blíží jeho datum spotřeby.

Autor: Richard Valoušek, foto: Jindra Kodíček

Minimální trvanlivost, doba spotřeby, dva pojmy, které si možná řada z nás plete. Po nich se ale jídlo nemusí hned vyhazovat, že?

Anna: Podle průzkumů až 70 % obyvatel Velké Británie nezná rozdíl mezi těmito dvěma pojmy. Přitom výrobek po uplynutí minimální trvanlivosti je normálně k jídlu, tedy není nijak zdravotně závadný.

Adam: Tento údaj jen chrání výrobce či prodejce. Říká, že produkt ztrácí kvalitu, kterou garantuje, i tak je ale zcela bezpečný ke konzumaci.

Neodradí ale konzumenty věta, že produkt ztrácí kvalitu?

Adam: Lidé by si měli dát pozor na údaj Spotřebujte do, protože po jeho uplynutí může být produkt zdravotně závadný. I v tomto případě by však měl každý využít selský rozum a výrobek si prohlédnout, přičichnout k němu a zjistit, zda s ním něco je. Jinak je to plýtvání.

Anna: Řada lidí výrobky nevhodně skladuje, i proto jim dáváme k dispozici rady a tipy, jak potraviny a další jídlo skladovat. Mnohonásobně tak mohou prodloužit jejich životnost. A když už se jejich trvanlivost krátí, stále se dá produkt využít do řady jídel.

Řekněme, že náš rozhovor teď čte student na bytě či koleji, něco málo má v ledničce, něco v poličkách. Co má udělat, aby přispěl a neplýtval? Kde má začít?

Anna: Pokud jde o poslední část spotřebního řetězce, tedy domácnosti, tam je základem skladování.

Při něm děláme řadu chyb a zkracujeme životnost jídla. Například mouku a podobné sypké produkty je dobré přesypat z původního obalu do uzavíratelné sklenice. Konzervy v kovových obalech bychom měli skladovat při teplotě do 20 ˚C na suchých a vzdušných místech. Pak je určitě dobré vědět, co už tu zaznělo, že i po minimální trvanlivosti jsou potraviny stále k jídlu.

A pokud se blíží jejich datum spotřeby, je možné je vhodně zapracovat do řady jídel.

Adam: Pokud se o tu problematiku chtějí zajímat více, určitě bude fajn, když podpoří některou z organizací, které se tomu věnují, ať už finančně, nebo dobrovolnictvím. Říkáš zajímat víc. Jak to vůbec bylo u vás, kdy jste se začali zajímat víc?

Anna: Hodně na mě působila rodina, bylo u nás běžné, že jsme s jídlem neplýtvali a dávali si na to pozor. Nebyl to však směr, kterým jsme se vydali, byla to samozřejmost. Zůstalo to ve mně, a když jsem pak u Adama viděla film Z popelnice do lednice, cesta od filmu k neziskovce Zachraň jídlo nabrala reálné obrysy.

Adam: Na škole jsem se zajímal nejvíce o lidská práva. Vždy jsem měl kolem sebe akční kamarády, kteří hýřili nápady. Nejdříve jsme chtěli na problematiku plýtvání jídlem upozornit jednorázovou akcí, nakonec z toho ale vznikla funkční organizace.

Anna & Adam Anička vystudovala žurnalistiku a mediální studia na FSV UK v Praze, ale v praxi se věnuje marketingu.

Téma plýtvání jídlem ji zajímá proto, že se na něj dá dívat z mnoha úhlů pohledu a prolíná se do neuvěřitelného množství lidských aktivit. Adam navštěvoval Institut mezinárodních studií UK v Praze.

V Zachraň jídlo dnes vkládá svoji energii do navazování nových partnerství, síťování aktérů, prezentací na veřejnosti i v zasvěcených kruzích a snaží se také hledat inspiraci pro nové projekty.

Březen 2018 STUDENTA 19

LIFE

Problematikou se zabýváte skutečně do hloubky. Je to velká tíha, když víte, jak velký problém to je a jak málo můžete udělat?

Anna: Beru to jako příležitost. Je pravda, že čím víc toho vím, tím jsem skeptičtější v tom obrovském množství, kolik toho konzumujeme a vyhazujeme.

Navíc na to nemá člověk na zemi mnoho času, nanejvýš pár desítek let. Baví mě ale ta naděje i pocit, že dělám něco smysluplného. Lidé mi dávají za pravdu a to mi dodává morální naději.

ZACHRAŇ JÍDLO Iniciativa vznikla po tom, co pár přátel zhlédlo film Z popelnice do lednice, který se tematikou food waste zabývá, a tomuto tématu se věnuje už pátým rokem. Do povědomí veřejnosti se organizace dostala zejména díky úspěšným happeningům Hostina pro tisíc, Křivá polévka nebo Jam Session.

Zlomová byla kampaň z roku 2016 s názvem Jsem připraven, která upozorňovala na přísná estetická kritéria obchodních řetězců při výběru ovoce a zeleniny.

Více než 10 000 lidí kampaň podpořilo svým podpisem a krátce nato zařadily tři obchodní řetězce do prodeje tzv. křivou zeleninu.

→ www.zachranjidlo.cz 20 STUDENTA Březen 2018

Máte kolem sebe lidi, kteří tento problém ignorují?

Adam: Nechceme to nikomu vnucovat, my jen předáváme informace, nabízíme vhled do problematiky.

Zajímavé je, že se s námi shodnou v podstatě všichni.

Lidé se hádají nad přílivem uprchlíků, politikou, volbami, ale toto téma je spojuje.

Anna: Fascinuje mě, že s námi lidé dělají nadšeně napříč médii. Ilustruje to, že téma je přitažlivé pro všechny skupiny společnosti. Vždy ale musí jít o nenásilnou formu, nepřesvědčovat, ale pozitivně motivovat.

Adam zmínil neshody nad politickými tématy, ale toto už je také politické téma, nemyslíte?

Anna: Ano, určitě je, dění ve veřejném sektoru nám může jen prospět. Například letos vyšla novela zákona o potravinách, která říká, že supermarkety musejí nabídnout potravinovým bankám přebytečné produkty.

Adam: Je vidět, že se téma pomalu stává jednou z priorit Evropské unie, OSN i dalších mezinárodních dohod. Ekologická zátěž a špatný vliv na životní prostředí spojené s plýváním jídla jsou neúnosné.

Když vidíte, co všechno plýtvání jídlem způsobuje, co je pro vás nejtěžší přijmout?

Adam: Že to probíhá napříč celým potravinovým řetězcem. Všichni na tom máme podíl, od výroby po domácnost. Je to o celospolečenské diskuzi.

Anna: Naším největším nepřítelem je nedostatek kvalitních dat a výzkumů. Pro Českou republiku nemáme data, která bychom mohli srovnávat v čase a říct, zda se to zlepšuje, nebo naopak. Pak nám chybějí argumenty. Nyní ale konečně chystáme výzkum veřejného stravování jídelen.

Jak složité je lidi v tomto směru bez kvalitních dat vzdělávat?

Anna: Lehké to není, zvlášť když přihlédneme k tomu, že působíme lokálně, tedy nanejvýš v části České republiky.

Adam: Proto se musíme obracet na velké řetězce.

Na ně jsem se chtěl zeptat, jak ony fungují?

Adam: Když jsme s nimi začali komunikovat před lety v zemědělství ohledně zeleniny, závěry byly laxní, začaly dělat národní potravinovou sbírku, která ale

nemá s plýtváním nic společného. Dnes jsou mnohem aktivnější. Diskutují s námi, chtějí věci posouvat vpřed.

Například Tesco zveřejnilo, kolik plýtvá. Díky tomu má silnější argumenty ke změně.

Anna: Řetězce jsou největší pákou na veřejné mínění. Je jasné, že to dělají s vědomím, že získají konkurenční výhodu, budou vypadat transparentně.

Pro nás je ale klíčový výsledný efekt, který může fungovat. Tesco v Anglii je hodně progresivní, díky tomu se to zlepšuje i u nás. Obdobný vliv na strategii svých obchodů u nás má i mateřská firma společnosti Penny Market.

Hovořili jste o celém potravinovém řetězci. Dokážete říct, v jaké jeho části se plýtvá nejvíce?

Anna: Nejvíce se plýtvá na konci řetězce, tedy v domácnostech. Supermarkety jsou snadný terč médií a kritiků. Jenže obchodníci nemají zájem jídlo vyhazovat, proto je to u nich relativně malé množství.

Otázkou však je, zda nevyhazuje jídlo někdo kvůli nim.

Když totiž budou brát jen rovnou zeleninu, zemědělci budou nuceni tu méně povedenou vyhodit, protože si ji od nich nikdo nekoupí.

Dá se to změnit?

Anna: Dá a my na tom pracujeme každý den. Je ale těžké nabourat zajeté koleje obchodníků a jejich fungování. Nastavily se tady systémy, jak se to dělá, jak se prodává, pěstuje, skladuje. Musí nejdříve přijít změna poptávky, přemýšlení nás spotřebitelů. Neměla by nám vadit neforemná zelenina apod. Pak ji budou odkupovat i řetězce a zemědělci ji nebudou muset vyhazovat. To je ale jen jeden příklad z mnoha.

Jsme ve stádiu, kdy vyrábíme neúměrné množství jídla, kterým pak plýtváme, co na to příroda?

Anna: V mnoha ohledech jsme na kritické hranici, je to opravdu vážné. Například nezbývá mnoho času a ryby se nebudou moci rozmnožovat. Snažíme se přírodě poroučet a diktovat, jak se má chovat, ale tak to nefunguje. Na místech, kde byl deštný prales, pěstujeme něco, na co není tamní podnebí stavěné. Každý ekosystém má různé kvality, které nabouráváme.

Následkem je například vyhynutí hmyzu kvůli pesticidům, na to je pak navázáno strašně moc věcí.

Závěrem něco optimistického. Co vám při tématu, které tu řešíme, dělá opravdovou radost?

Adam: Když vidím, že obchodní řetězce jsou ochotny prodávat nevzhlednou zeleninu. Když s námi zástupci těchto gigantů chtějí vést diskuze a znát náš názor, když se dívají dál než na prvního zákazníka a chtějí věci sledovat dlouhodobou optikou.

Anna: Když se naše snaha stane normou a nebude vnímána jako aktivistická činnost a lidé budou vnímat, že plýtvání potravinami není normální.

PLÝTVÁNÍ JÍDLEM:

1/3

VŠ E H O VYPROD UKOVAN JÍDLA N ÉHO A SV Ě T Ě SE VYH ODÍ

40 %

ÝTVÁNÍ V EU JSOU ZA PL MÁCNOSTI ODPOVĚDNÉ DO

AŽ O 1/2

JÍDLA VÍC VYHODÍ TI, KDO ŽIJÍ SAMI

NA VÝROBU JEDNOHO KILOGRAMU HOVĚZÍHO MASA SE SPOTŘEBUJE

15 500 LITRŮ VODY,

pokud tedy vyhodíme např. hamburger, vyplýtváme množství vody, které bychom spotřebovali při dvouhodinové sprše

Březen 2018 STUDENTA 21

→ GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ Neexistuje… a co když tu je?

Globální oteplování je jedním z nejžhavějších témat dneška.

Neshodnou se na něm politici, osobnosti veřejného života a kolikrát ani členové jedné a té samé rodiny. Na jedné straně v tomto „konfliktu“ stojí přívrženci teorie, že klimatické změny jsou důsledkem lidské činnosti, na straně druhé jsou skeptici, kteří změny životního prostředí buď odmítají úplně, nebo je vnímají jako součást přirozeného vývoje planety. Ale kdo z nich má pravdu?

A

ť už se na problematiku životního prostředí díváme jakkoli, zvyšování teploty Země je podloženo nespočtem vědeckých výzkumů, a že se to děje, potvrzuje vědecká obec napříč zaměřeními. Podle dat americké NASA např. od konce 19. století průměrná teplota planety Země stoupla o 1,1 stupňů Celsia. Mezi lety 1880 a 1980 zároveň stoupla koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře asi o 30 % a od roku 1980 stoupá ještě o dost rychleji.

22 STUDENTA Březen 2018

Oxid uhličitý je skleníkový plyn, což znamená, že v atmosféře zadržuje teplo (a povrch Země je tak díky němu v podobné situaci jako rajčata ve skleníku vaší babičky). Tento jev je poměrně přirozený a žádoucí – teplota na zemském povrchu by totiž bez něj byla pod bodem mrazu. Jenomže! Příliš velké množství skleníkových plynů v atmosféře může vést k méně a méně propustné střeše daného skleníku, a tudíž i k přehřívání rajčat, tedy v tomto případě planety, což má logicky za následek klimatické změny.

A právě tady nastupuje druhá banda, která tvrdí, že v historii naší planety se podobné klimatické cykly už několikrát opakovaly, a momentální oteplování Země tak není ničím jiným než běžnou součástí jejího přirozeného vývoje. I NASA samotná potvrzuje, že za posledních 650 000 let došlo až k šesti vlnám klimatických výkyvů, které náhle ukončila poslední doba ledová před zhruba 7000 lety.

A první skupina se brání tím, že od konce 20. století se teplota na povrchu Země zvýšila mnohem rychleji, než jak naznačoval předchozí vývoj, a vinu za tento jev dávají především lidským aktivitám. Většina vědců se totiž dnes shoduje, že náhlý nárůst oxidu uhličitého v ovzduší způsobuje do velké míry spalování fosilních paliv a další lidské aktivity spojené s průmyslovou výrobou, vysokou zemědělskou produkcí, emisemi motorových vozidel nebo třeba odlesňováním velkých ploch. Kritici teorie globálního oteplování na druhou stranu argumentují tím, že CO2 je přirozenou složkou atmosféry a lidské aktivity na jeho míru v ovzduší nemají žádný vliv.

ASPOŇ PRO TY MEDVĚDY

Oteplování zemské atmosféry má za následek různé změny životního prostředí, které jsou v posledních letech velmi viditelné. Ať se to děje přirozeně, nebo nepřirozeně a ať se to děje kvůli člověku, nebo ne, děje se to. Ledovce tají, mořská hladina stoupá, a podle National Geographic vědci předpokládají, že do konce 21. století ještě stoupne o 18 až 59 centimetrů.

Zároveň dochází k vysušování kontinentálních vodních zdrojů, a v důsledku toho i k vymírání některých živočišných druhů a rostlin. Jedním z nejvíce alarmujících případů je možnost úplného vymření ledních medvědů v důsledku tání ledovců, což potvrzují mimo jiné i biologové Martyn Obbard a Ian Stirling. A to asi nechce nikdo z nás, aby lední medvědi vymřeli, ne? Tak ať už věříte, nebo nevěříte v globální oteplování a ať věříte, nebo nevěříte, že ho způsobuje člověk, chovat se k planetě ohleduplně, snažit se snižovat emise a neprodukovat zbytečný odpad rozhodně můžete. Aspoň kvůli těm medvědům.

Autor: Marijana Šutová

LIFE

PROČ BY NÁS TO MĚLO ZAJÍMAT?

→

J

eště se neznáte? Tak se seznamte! KiC neboli Keep it Clean je platforma, která ukazuje, že uklízet a zároveň nevyhazovat odpadky je vlastně docela cool. Málokdo chce potkávat na svých oblíbených místech povalující se krabičky od cigaret. Ať už je to pláž u rybníka, nebo na Bali, sjezdovka v Horní Dolní, nebo na Hintertuxu.

Na svých stránkách a na Facebooku KiC často sdílí zajímavé články z domova i ze světa, které se týkají recyklace, úklidu a celkově rozumného nakládání s našimi životy.

Můžete tam najít inspiraci pro nějakou inovaci, nebo naopak ukázat, co jste kde uklidili, vyčistili, vylepšili, a ukázat tak, že společnými krůčky ujdeme ve finále velký kus cesty.

Hledejte na Instagramu, svoje úklidové fotky označujte @keepitclean_official nebo hashtagem, podle toho, kde se zrovna nacházíte: #keepitcleanczech, #keepitcleanfrance, #keepitcleanbali a tak dále… :) Keep clean what gives you pleasure! keepitclean.cz Březen 2018 STUDENTA 23

LIFE

→ Elektromobil je mrtev

AŤ ŽIJE ELEKTROMOBIL! Budoucnost dopravy odvážně míří k elektromobilům. Je to ale jediná možnost, která se nám nabízí? Třeba leží v biopalivech, možná ve vodíku. A možná budeme za pár let v autech spíše létat než jezdit. S Janem Vernerem, který v rámci svého doktorátu ve spolupráci s automobilkou ŠKODA AUTO zkoumá, jakou zátěží je doprava pro životní prostředí, jsme se trochu zasnili do budoucnosti. Hlavně jsme se ale pod jeho vedením ponořili do tajů emisního testování, které je jedním z prvních kroků, jak účinně a relativně rychle zlepšit ekologickou situaci naší planety.

ADVERTORIAL

DOKTORANDSKÝ PROGRAM Disertační práci ve spolupráci se ŠKODOU AUTO můžete psát i vy! V rámci doktorandského programu tam budete úzce spolupracovat se specialisty z oboru i s vrcholovými manažery daných segmentů. Naučíte se spoustu nového, seznámíte se s reálnou praxí a na konci programu budete mít relevantní práci, která obstojí i před nejnáročnější komisí. Časově se vám program navíc rád přizpůsobí a za váš čas vám ještě zaplatí.

→ skoda-kariera.cz 24 STUDENTA Březen 2018

Testujete manuálně, nebo virtuálně skrze počítačový systém?

Ačkoli počítačové simulace dnes nacházejí uplatnění v řadě výzkumných a vývojových oborů, činnost Emisní laboratoře je založena čistě na měřeních.

Veškeré testy probíhají na skutečných vozidlech pomocí moderní analytické techniky. Celý proces je samozřejmě z velké části automatizován a řízen počítačem, výstupem jsou ale naměřené, nikoli simulované či matematickým modelem predikované hodnoty. Všechna využívaná zařízení (analyzátory,

průtokoměry, dynamometr, teplotní či tlakové senzory a další) procházejí pravidelnými kontrolami a kalibracemi. Náklady na technologické vybavení jednoho testovacího boxu se pohybují kolem 35 a cena jednoho PEMS zařízení je zhruba 4,5 milionu korun.

Na svém doktorátu pracuješ v rámci společnosti ŠKODA AUTO. Jak ses ke spolupráci s automobilkou dostal? Škodovka přijela předloni k nám do Pardubic do školy na pracovní veletrh. Prezentovala tam pro studenty nabídku svých stáží, Trainee a doktorandského programu. Přestože jsem na začátku uvažoval o Trainee programu, rozhodl jsem se nakonec pro ten doktorandský a od té doby tu jsem. Čím se práce na disertační práci za pomoci velké automobilky liší od té řekněme čistě akademické?

Dává mi především možnost dostat se k nejmodernějším technologiím. Soukromá firma, jako je ŠKODA AUTO, chce logicky být úspěšná, musí proto mít ty nejlepší možné výsledky, čemuž pak odpovídá i vybavení, které má a na kterém pracujeme. Třeba právě emisní centrum je nejmodernější centrum svého druhu v České republice. Kromě toho tu mám možnost získat praktické zkušenosti a znalosti od kolegů, kteří se tomuto oboru věnují již řadu let. Čím se ve své disertačce konkrétně zabýváš?

Obecně lze říct, že se zabývám hodnocením zátěže dopravy na životní prostředí. Rád bych stanovil emisní charakteristiku vybraných rostlinných biopaliv při různých koncentracích v reálném provozu.

Autorka: Michaela Říhová, foto: Zbyněk Pecák

H

onzo, co řeší takové Emisní centrum v automobilce?

Celou řadu věcí. Provádějí se tu zkoušky různých typů vozů benzinových, dieselových, ale i vozidel s alternativním pohonem, včetně vozů předsériových nebo vývojových. Když budu konkrétní, tak laboratorní testování emisí probíhá zejména podle jízdních cyklů NEDC (New European Driving Cycle, platný do září 2017) a WLTP (Worldwide harmonized Light vehicles Test Procedure, platný od září 2017), které jsou definovány legislativou EU. Nový testovací postup WLTP představuje globální standard pro stanovení emisí znečišťujících látek (oxidu uhelnatého, uhlovodíků, oxidů dusíku a pevných částic), emisí CO2 a spotřeby paliva daného vozu. Emisní centrum je dále vybaveno mobilními analyzátory, tzv. PEMS (Portable Emissions Measurement System), které jsou využívány pro měření emisí oxidů dusíku, počtu pevných částic a oxidu uhelnatého v běžném provozu. Tato metodika je v EU platná od dubna 2016 a označuje se jako RDE (Real Driving Emissions).

Takže biopaliva se v automobilech už běžně používají?

Ano a ne. Podle mých zjištění žádná automobilka v ČR dnes neprodává vozidla jezdící na 100% rostlinná biopaliva, do nafty se ale třeba běžně přidává až 7 % biosložky (FAME), do benzinu až 10 % (bio)etanolu. Dříve předpokládaný přínos biopaliv k úspoře emisí CO2 se ukazuje jako problematický vzhledem ke vzniku emisí během produkce biomasy. Existují ale také i jiné alternativní zdroje pohonu – CNG, LPG, vodík apod. Každé z nich má ovšem své specifické plusy a minusy.

Například?

Například používání metylesteru řepkového oleje jako biosložky v motorové naftě může vést ke zvýšené produkci oxidů dusíku. Ani vodík, coby palivo, nepřináší jen samá pozitiva. Cca 96 % světové produkce vodíku se vyrábí z fosilních paliv (zemní plyn, ropa), což je spojeno se vznikem CO2. Produkci vodíku elektrolýzou vody za současného energetického mixu také nelze označit za bezemisní. Je zde i problém s jeho uskladněním kvůli jeho nízké molekulové hmotnosti.

Takže ekologická budoucnost vozidel nemusí nutně tkvět v elektromobilech?

Myslím si, že by nemusela. Elektromobil má samozřejmě celou řadu výhod, je třeba tišší než běžné vozidlo, kromě částic z brzdového systému a obrušování pneumatik při styku s vozovkou nevytváří lokální znečištění. To je velký benefit, neboť spousta látek obsažených ve výfukových plynech je zdraví škodlivá.

Ve městech rovněž využijeme díky častějšímu zrychlování i zpomalování rekuperaci energie. Energii pro elektromobil však musím rovněž vyrobit, a tím pádem znečištění musí vzniknout, výhodou ovšem je, že to může být mimo obydlená území a že díky konstantnímu chodu tepelné elektrárny mohu účinněji bojovat s oxidy dusíku. U emisí CO2, jejichž dopad není lokální, ale pouze globální, je však už přínos elektromobilů diskutabilní. Všechno má svá pro i proti. Myslím si proto, že plně elektromobilní budoucnost v opravdu blízkém časovém horizontu v globálním měřítku nenastane.

Proč?

Problémem bude nedostatečná infrastruktura, tedy například přenosová soustava nebo počet dobíjecích míst. Běžných čerpacích stanic, a to jen těch veřejných, je po republice přes tři tisíce. Problém je momentálně také s nízkou energetickou hustotou baterií a s otázkou ekologie při těžbě, výrobě a likvidaci/recyklaci baterií.

Takže bys mírnil nadšení z elektromobilů?

Jak se to vezme. Je to bezesporu slibná alternativa ke

spalovacím motorům. Ani odborná veřejnost a vědecké studie se ale v otázce elektromobility zatím neshodují. Je však nutno zdůraznit, že technologie jdou hrozně dopředu, a tak je stejně tak možné, že třeba za pár let budeme v automobilech více létat než jezdit. Před deseti lety jsem si taky neuměl představit, že budu mít dotykový telefon, a dnes s ním člověk žije naprosto běžně.

Když tu tak mluvíme o ekologii, jak jsi na tom ty sám? Žiješ ekologicky?

Samozřejmě. S tím, co profesně řeším, by to snad ani jinak nešlo. :) Základ je ten, že třídím odpad, a to včetně hliníkových víček od jogurtu. Snažím se taky produkovat minimum odpadu, neboť nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Nejezdím autem, když nemusím, do Škodovky třeba jezdím z Pardubic vlakem. Myslím si, že lidé obecně chtějí žít ekologicky, ale zároveň se nechtějí vzdát svého pohodlí.

Myslíš si, že to jde nějak změnit?

Jsem pragmatik. Pokud bych chtěl někoho motivovat, aby se choval ekologicky, dával bych relevantní argumenty. Možnou cestou je třeba regulace dopravy v centrech měst skrze emisní normy nebo pozitivní motivace, jako je například MHD zdarma a další alternativy.

JAN VERNER Honza studoval Dopravní fakultu Jana Pernera v Pardubicích.

Už na škole ho zaujalo téma emisí, kterému se podrobněji věnoval i ve své diplomové práci a v současné době na něm pracuje i v rámci své disertačky ve spolupráci se ŠKODOU AUTO. Březen 2018 STUDENTA 25 SM000115/3

LIFE

→

Ve Francii se udržitelná móda považuje za nadávku

Kamila Boudová alias Falešná Pařížanka původně snila o tom, že bude navrhovat modely pro ty nejlepší světové značky. Po několika letech v módním průmyslu ale obrátila a dala se na cestu módní revolucionářky, která propaguje udržitelnost. Jaké to je, když člověk obrátí své životní hodnoty naruby? A jak se dá vyžít s 35 kusy oblečení v šatníku?

Autorka: Marijana Šutová, foto: archiv Kamily Boudové

S

tudovala jsi módní design, pracovala v módním průmyslu. Kdy sis uvědomila, že je něco špatně, a rozhodla se to změnit?

Bylo to v době, kdy jsem se připravovala na magisterské studium v Paříži a četla jsem odborný tisk s informacemi o požárech a dětské práci v Bangladéši a v Indii – v zemích, kde sídlili naši dodavatelé a kam jsem denně posílala e-maily s naléháním na včasné dodání. Úplně mě to praštilo. Začala jsem se víc zajímat o garance férových podmínek pro lidi, kteří pro nás pracují, ale nic takového neexistovalo. Nikdo nevěděl, kde přesně a za jakých okolností se oblečení vyrábí.

Najednou jsem si uvědomila, že ani při nakupování nemohu zaručit, že nepřispívám ke světu, který bych tu pro svou dceru nerada zanechala. To byl konec.

V čem vidíš největší kámen úrazu současného módního průmyslu?

V nastavení našich hodnot. Ať už profesionál, nebo spotřebitel, všichni chceme co nejvíc vydělat a co nejvíc ušetřit. Ale nešetříme ani sebe, ani naši planetu, jsme schopni se upracovat k smrti nebo zamořit vodu a půdu tak, že otráví celé komunity pro peníze.

Ty nás přitom nenasytí ani nás láskyplně nepohladí.

Nepostarají se o nás. To opravdu umí jen příroda a lidé.

Spousta velkých módních řetězců pořádá v poslední době kampaně na podporu slow fashion. Vnímáš to spíš jako marketingový tah?

Ano, u velkých společností to vnímám především jako marketing, což neznamená, že je jejich iniciativa špatná. Jen stojí pořád na té samé hodnotě. Co nejvíc vydělat a co nejvíc ušetřit. Podporovat lidi v tom, aby hodně nakupovali levné hadříky, které nikdo neumí zrecyklovat a které za pár týdnů skončí jako toxický odpad. Hadříky, které mají ohromnou uhlíkovou stopu, kterou přispívají ke klimatické změně, kyselosti oceánů a udržují miliony lidí, většinou žen, v chudobě a závislosti. Žiješ v Paříži, ale hodně času trávíš i v Česku. Jak se tady a tam liší přístup k udržitelné módě?

U nás jsou tomu lidé více otevření. Je to tu spíš něco nového, a tak tu tomu snáz dokážeme vytvořit image aspirace, lákavého životního stylu. Ve Francii se pojem „la mode equitable“ považuje za nadávku. První udržitelné kolekce a eventy se tam objevily už v devadesátých letech, kdy se u nás řešila úplně jiná témata, ale bohužel se nejednalo o nijak vizuálně lákavou nabídku, a tak tu udržitelná móda dostala nálepku „hadrů pro hippíky“ a je těžké s tímto stigmatem pracovat.

Přednášíš i na vysokých školách, jak vnímáš přístup mladé generace k udržitelné módě a k ochraně životního prostředí obecně?

Velmi pozitivně. Je určitě potřeba v nich zažehnout jiskru, nadšení. Ukázat jim, jaké má jejich jednání dopad a jak hluboký smysl může mít jejich život, pokud

Kamila

Boudová Kamila je velkou propagátorkou udržitelné módy. Má za sebou studium v Paříži a v Šanghaji a práci v módním průmyslu, od které se odvrátila, aby propagovala zásady tzv. slow fashion.

V Česku založila Fashion Revolution, pořádá SLOU Days, přednáší na vysokých školách a na různých workshopech a loni vydala knihu Falešná Pařížanka.

Březen 2018 STUDENTA 27

LIFE

se rozhodnou vystoupit z rozjetého vlaku a začít dělat věci jinak. Zrovna minulý týden jsem se dozvěděla, že jedna má studentka po návratu na domácí univerzitu v USA založila asociaci udržitelné módy a vzdělává své spolužáky v tomto tématu. Dokonce mluví o tom, že to byly právě moje hodiny, které ji tolik inspirovaly.

V každé třídě se vždy najdou jeden nebo dva studenti, kteří se tématu chtějí věnovat, zajímá je to, ale neorientují se v problematice a ten základ, který jim dokážu poskytnout, je pro ně odrazovým můstkem k opravdové akci.

FALEŠNÁ PAŘÍŽANKA „Snila jsem o tom, že jsem publikovaná autorka asi dva roky a loni se sen stal skutečností. Díky úžasné spolupráci s nakladatelem vznikla publikace mnohem vtipnější a čtivější, než jsem plánovala původně. Šla jsem s kůží na trh a popsala příběh svého života jak na světě, tak v hlubinách mé duše. Potom svůj šatník od dětství přes pubertální hippie období a materiální mánii v Londýně až po aktuální minimalistický stav.

S čtenáři se dělím o své zkušenosti ze zákulisí módního průmyslu i z pomalého životního stylu, a jak ovlivňuje mou kariéru a každodenní rytmus.“ 28 STUDENTA Březen 2018

Ty sama se držíš zásady nekupovat oblečení, pokud ho vyloženě nepotřebuješ. Máš nějaký systém, jak to dodržovat?

Pro mě je to hra o to, kdo bude nejlíp oblečený s nejlepším dopadem na společnost a životní prostředí.

Hledám způsoby, jak může můj život být opravdu dobrý spíš než jen míň špatný. Na denní nošení doma vždycky něco najdu. Pokud se věci rozpadají, zašívám.

Když už to dál nejde, vždy se najde nějaká kamarádka, která se třeba stěhuje nebo zhubla nebo ztloustla a potřebuje se nějakých svršků zbavit.

Když jsem třeba pozvaná na svatbu a nemám co na sebe, tak přichází na řadu hra: kdo mi co půjčí, případně co najdu v sekáči nebo v půjčovně. Většinou vyrážím v šatech půjčených od kamarádek a já jim za to peču štrůdl, takže společnost na tom určitě vydělává.

Lidské vztahy se prohlubují a srdce se otevírají.

Je možné nosit pouze udržitelnou módu, aniž by nás to stálo majlant?

No jasně! Pokud je udržitelnost v první fázi o jakési zdrženlivosti, co se nákupů týče, tak jak by to mohlo stát majlant? Podrazit boty není určitě dražší než pár nových a přitom je to udržitelná móda. Nit a jehlu doma většinou také najdeme. Takže udržitelná móda je určitě ten správný směr pro studenty, kteří raději investují třeba do cestování, vzdělání a knížek než do nového kousku oblečení každý měsíc. Ten trik je cítit se skvěle v oblečení, které už něco zažilo. Reklamy nás totiž pořád přesvědčují o tom, že pokud to není nové, svěží a trendy, tak jsme out. Vyvolávají v nás negativní pocity vyřazenosti a nepřijetí. Ale je to jen hra s naší myslí.

Ty sama máš v šatníku jen kolem 35 kusů oblečení.

Jak to děláš se specifickými kousky, jako je například sportovní nebo společenský oděv?

Dělám to tak, že vyprané sportovní prádlo – od podprsenky po legíny a botasky – nosím klidně na procházku po parku s dcerou a naopak jsem schopná do lesa vyrazit v mentolovém kompletu a ve zlatých sandálech.

Prostě tu účelnost neřeším a upravuji si ji podle svých pravidel. Šaty, které s jedním páskem nosím do práce, klidně s jinými botami a páskem vytáhnu na svatbu.

Trička, svetry nebo kalhoty můžeme snadno koupit v sekáčích. Jak ale třeba udržitelně nakupovat spodní prádlo nebo boty? Není to v Česku příliš složitá a drahá záležitost?

Složité to určitě není. Existuje několik on-line shopů, které mají v nabídce udržitelnější nebo veganské va­ rianty. Cenově to samozřejmě je trochu jinde, ale o to tu přece jde. Zaplatit lidem férově za jejich práci. Vyrábět věci lokálně, vytvářet pracovní místa pro naše spoluobčany, anebo klidně vozit oblečení z Asie a dát práci lidem tam, ale za férových a bezpečných podmínek.

Loni vznikla např. na Slovensku značka Créeme, která lokálně plete materiál a šije spodní prádlo ze 100% chemicky čistých materiálů. Ano, v řetězci si za cenu jedněch kalhotek od Créeme koupíte troje, ale o to tu prostě teď nejde. Teď máme před sebou jako lidstvo úplně jiné výzvy než ušetřit peníze.

Nakolik se tvůj ekologický přístup promítá i do dalších aspektů tvého života?

Je to kompletní záchvat. Všechno se u mě zpomalilo, a přitom můj život nabral neuvěřitelné obrátky. Shodou okolností jsem prošla jakousi krizí středního věku už v pětadvaceti letech. V Americe už to má i svůj název – quarter life crisis – a přichází v momentě, kdy doděláte školu a najednou nemáte důvod vstát z postele. Měla jsem za sebou tři roky pracovně v třech různých zemích, studia v Paříži a v Šanghaji a objevila jsem se se svými hodnotami uprostřed naprostého vakua, krize. Trvalo mi rok nějak se ukotvit, přijít na to, co si v životě opravdu přeju, a vyrazit za tím, i když má startovní čára byla pod pětimetrovou vrstvou bahna na dně rokliny. Díky tomuto odstupu jsem si ale dokázala vytvořit úžasný život téměř ve všech oblastech. Dál to piluji, to je jasné. Je to práce na celý život, ale mohu říct, že dnes jsem svobodný člověk.

Věřím v sebe, ve svou misi. Mám čas věnovat se věcem, na kterých mi záleží, třeba i proto, že pro mě neexistuje rozdíl mezi osobním a profesním životem. Mám prostě jednu životní misi a její součástí je jak má dcera a rodina, tak učení nebo hodiny strávené strategickým plánováním. Je to downhill sjezd a je to super.

V Česku jsi založila Fashion Revolution, pravidelně pořádáš SLOU Days, přednášíš, pořádáš workshopy a vydala jsi knížku. Co chystáš dál?

Zrovna včera jsem oslavila třicetiny a věřím, že život začíná po třicítce. Když se podívám na uplynulé čtyři roky možná pět let od okamžiku, kdy jsem upadla do té krize, tak musím říct, že si nedokážu ani představit, co se na mě chystá dál. Na čem teď pracujeme s týmem, je on-line platforma a další vzdělávání a šíření revoluce hodnot. O ní jsem mluvila i v mém TEDx talku.

Píšu druhou knížku, tentokrát o svobodě v mateřství.

Pracuji dál na otevření svých vnitřních možností, na svobodě mé mysli a v rámci překonávání svých limitů možná začnu znovu chodit na box.

SPECIÁL | TECHNOLOGY

TECHNOLOGY Speciál

PARTNEŘI SPECIÁLU

→

SPECIÁL | TECHNOLOGY

Představte si, že jdete do supermarketu, vyberete si všechno, co potřebujete, ale neházíte to do košíku.

Pěkně to dáte rovnou do batohu nebo do kapsy a mizíte. Ne nelegálně, nic nekradete. Čidla ve vašem smartphonu si prostě a jednoduše podají virtuální ruku s čidly na potravinách, pak na platební bráně u východu ze supermarketu, která vám strhne příslušnou částku z účtu, a vy vybíháte, aniž byste museli stát ve frontě nebo se přemáhali k úsměvu na ženskou protivnější než kopřivka.

30 STUDENTA Březen 2018

J

5G INTERNET

Dobrá zpráva pro všechny internetové závisláky!

Jedním z hlavních současných cílů českých i mezinárodních telekomunikací je vývoj bezdrátové sítě 5G, přes kterou se budeme moci připojovat k internetu už v roce 2020, podle některých předpokladů dokonce už koncem roku 2019. Internet 5G bude jednak výrazně rychlejší a jednak bude schopen připojit mnohem více zařízení najednou, což umožní širší a bezproblémovější využití chytrých zařízení neboli tzv. internetu věcí.

Autorka: Marijana Šutová

→ TECH TRENDY DNEŠKA: CO FRČÍ A POFRČÍ?

en se tou představou ještě chvíli kochejte – žádné fronty, žádný řev dětí rezonující s pípáním pokladen, žádné otrávené obličeje, jen rychlý a efektivní nákup bez zbytečných zdržovaček. Nezní to přímo pohádkově? No a teď si vezměte, že to není ani zdaleka jediná technologická vychytávka, která nám v blízké budoucnosti setsakramentsky ulehčí život. Podívali jsme se na několik z nich, které mají podle nás velkou budoucnost.

DIGITÁLNÍ SUPERMARKETY

Pokud se vám úvod článku zdá jako sci-fi, tak věřte, že nás éra obchodů bez pokladen čeká spíš dříve než později. Jako první takový koncept zavedla firma Amazon, když nedávno otevřela svoji vůbec první prodejnu Amazon Go. Tam zákazníci nakupují rovnou do virtuál­ ního košíku, po dokončení svůj nákup přes aplikaci zaplatí a můžou jít. Žádné pokladny, žádné prodavačky.

Celý nákup je přitom sledován kamerami a senzory, které kontrolují, zda někdo nevkládá zboží do košíku bez použití aplikace. Líbí se vám takový koncept?

Podobný „obchod budoucnosti“ nedávno otevřela i společnost Alza na pražské Floře. Kdo ví, třeba za chvíli budeme takhle nakupovat úplně všechno – nebo ještě lépe, budeme „chodit“ nakupovat virtuálně pomocí VR. I na tom už se pracuje – čtěte dál ve speciálu.

BLOCKCHAIN

Tato technologie vznikla s bitcoinem a na jejím principu jsou postaveny i další dnes čím dál populárnější kryptoměny. Potenciál blockchainu se ale virtuálními měnami ani zdaleka nevyčerpává, naopak. Velmi, velmi zjednodušeně jde o jakousi databázi transakcí sdružovaných do jednotlivých bloků, které jsou pomocí peer-to-peer řetězů propojeny. Data sdružená do takových bloků je téměř nemožné vymazat, proto má tato technologie vysokou míru zabezpečení. Protože propojuje nekonečné množství počítačů, je zároveň naprosto transparentní, a jsou-li data v jednom bloku nějakým způsobem změněna, okamžitě to je plošně viditelné. Právě díky bezpečnosti a transparentnosti přemýšlí o využití této technologie nepřeberné množství byznysů a odvětví – a protože i nás v redakci to hodně zajímá, budete si moct o blockchainu přečíst víc v dubnové Studentě.

MASO BEZ MASA

Milujete burgery, steaky nebo párky, ale pomyšlení na utrpení zvířat, ze kterých se dané laskominy vyrábějí, vás nenechá klidnými? Nebojte, v budoucnu si nějaký ten masový pamlsek budete moci dát s klidným svědomím. Nastává totiž éra voňavých burgerů, které chutnají jako maso, vypadají jako maso, ale maso nejsou.

Asi nikoho nepřekvapí, že s dokonalou náhražkou masa přišli Američané, národ, který se kromě republikánů a demokratů dělí také na milovníky burgerů a zarputilé vegany. Právě v USA se tak objevuje stále více společností, které se zaměřují na výrobu „masa“ z rostlinných proteinů nebo živočišných buněk tak, aby při jeho produkci nedocházelo k jakémukoli využití či zneužití zvířat.

Kolébkou těchto start-upů, jako jsou Impossible Foods, Beyond Meat nebo Memphis Meats, je Silicon Valley a investuje do nich mimo jiné i Bill Gates.

O masu bez masa tak zcela jistě ještě hodně uslyšíme.

AI UŽ DNES DOKÁŽE ODHALIT ALZHEIMEROVU CHOROBU DESET LET PŘEDTÍM, NEŽ PROPUKNE

Jaké technologické vychytávky s nadšením sledujete vy?

Dejte nám vědět na mail redakce@studenta.cz, rádi si rozšíříme obzory!

UMĚLOU INTELIGENCÍ PROTI ALZHEIMEROVI

O umělé inteligenci (neboli AI, artificial intelligence) se v posledních letech mluví snad ve všech možných odvětvích včetně medicíny. A právě v té je využití AI zejména zajímavé. Výzkumníci italské univerzity v Bari například nedávno vyvinuli počítačový systém, který pomocí umělé inteligence dokáže odhalit Alzheimerovu chorobu již deset let předtím, než tělo vůbec začne projevovat její symptomy. Vyvinuli algoritmus, který se snímáním výstupů magnetické rezonance několika desítek pacientů naučil rozpoznat typické neurologické aktivity probíhající v mozku předtím, než se choroba rozvine, a identifikovat tak její vůbec první náznaky. Podle výzkumníků dokázala umělá inteligence identifikovat zárodky Alzheimerovy choroby s 86% úspěšností.

Březen 2018 STUDENTA 31

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ VIRTUÁLNÍ REALITA NENÍ ZDALEKA JEN O HRÁCH

EUROSOFTWARE

ADVERTORIAL

Společnost Eurosoftware vyvíjí a dodává softwarová řešení mnohým mezinárodním retailovým řetězcům po celém světě a patří v tomto k nejrespektovanějším v oboru. Hledáte-li práci s moderními technologiemi v oboru s mezinárodním přesahem, podívejte se na:

careers.gk-software.com/ → en/jobsearch nebo na profil Eurosoftware na Proudly.cz.

vývojem virtuální reality stále roste její využití napříč oblastmi. Velmi oblíbenou se stala například v architektuře, protože si díky ní architekti mohou prohlížet své návrhy ve virtuální podobě, mohou se v nich pohybovat, lépe zjišťovat, kde případně udělali chybu, nebo je v daleko lépe představitelné podobě prezentovat svým klientům. „Podobně může VR posloužit i při zařizování interiéru, kdy mohou obdobně postupovat interiéroví designéři, různě si hrát s barvami, tóny a prostorem a zkoušet, jak bude interiér vypadat v realitě,“ vysvětluje jednatel společnosti Eurosoftware Stephan Kronmüller.

by se zákazníci mohli při nákupu oblečení prohlížet ve virtuálním zrcadle a digitálně si jednotlivé kousky vyzkoušet. To by bylo něco úžasného, nemyslíte?

Nikam nechodit a oblečení si vyzkoušet virtuálně z domu? Takové nakupování by přežili i ti z nás, kdo mají na nákupy oblečení alergii. Předtím, než ovšem může být tenhle koncept hojně užíván, je nutné VR naprogramovat pro velmi vysoké grafické rozlišení a to je zatím otázka budoucnosti. V Eurosoftware na tom ale usilovně pracují. A víte, co je na tom nejlepší?

Můžete jim s tím pomoct i vy!

NAKUPUJME VIRTUÁLNĚ

„Do našeho týmu hledáme nové talenty konstantně, protože vývoj na nikoho nečeká,“ říká Stephan Kronmüller. „Příležitosti nabízíme i studentům, kteří mohou pracovat na částečný úvazek, a získat tak praxi v oboru. Funguje u nás také speciální Studentská laboratoř, kde studenti pracují přímo na aplikacích, které firma dále využívá.

V rámci laboratoře tu mají svého vedoucího a na jednotlivých projektech a aplikacích vždy spolupracují s přiděleným specialistou, získávají tak skutečně konkrétní znalosti a dovednosti.“ Do své plzeňské kanceláře hledá Eurosoftware momentálně hlavně Java nebo Javascript vývojáře, ale nezapomínají ani studenty humanitních oborů, kteří tu mohou najít uplatnění na pozicích, jako je IT/ Business konzultant, nebo na některé z těch administrativních.

Právě společnost Eurosoftware, která vyvíjí firemní aplikace a software pro spotřebitele, se momentálně VR aktivně zabývá. Pracuje totiž mimo jiné na projektu, který by zákazníkům umožnil nakupovat z domu přesně tak, jak jsme psali výše. Nasadíte brýle a nakupujete. Jak to přesně funguje? V konceptu tzv. homeshoppingu je virtuální realita přímo propojená se zákulisními systémy prodejny i s pokladnou.

Umožňuje tak zákazníkovi stejný zážitek, jako kdyby byl přímo v obchodě, a to včetně možnosti si zboží detailně prohlédnout ze všech stran.

Kromě nakupování běžného spotřebního zboží směřuje využití VR i k módnímu průmyslu. Nejzajímavějším prvkem v tomto segmentu je pak vytvoření funkce tzv. magic mirror, pomocí níž

BUĎTE SOUČÁSTÍ VÝVOJE

Autorka: Marijana Šutová

S

Když se řekne virtuální realita (VR), většina z nás si představí hlavně její využití v herním a zábavním průmyslu. Napadlo vás ale někdy, že se virtuální realita dá využít i v jiných, hodně praktických oblastech? Třeba v architektuře, automobilovém průmyslu nebo ve světě obchodu? Jen si to představte: Potřebujete si dojít na nákup, ale jste nemocní, nemáte dost času nebo je obchod moc daleko, tak si prostě jen nasadíte VR brýle a najednou jste tam, ve vaší oblíbené prodejně. Vyberete si, co potřebujete, a máte nakoupeno. Vítejte v budoucnosti!

32 STUDENTA Březen 2018 SM000122

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ VIRTUÁLNĚ-REÁLNÉ AUTOMOBILY S virtuálními obchody nebo herním průmyslem využití technologie VR ani zdaleka nekončí. Už dnes se například využívá pro testování funkcionalit nových automobilů, což je věc, ze které budeme jednou profitovat všichni. Ve společnosti Valeo, která se mimo jiné aktivně zabývá autonomními systémy vozidel, si dokonce k testování vytvořili svou vlastní virtuální realitu. O tom, jak funguje a co se s ní testuje, jsme si povídali s Martinem Klímou, který se na testování funkcionality nových vozidel specializuje, a s Ondřejem Zemanem, který s kolegy onu zmiňovanou VR vytvořil.

P

ánové, auta už se dnes netestují fyzicky na asfaltu?

Martin: Samozřejmě že ano. Testovat určitou funkci vozu v reálném prostředí, například na testovací trati, ale zpravidla bývá náročné na čas i na počet lidí, kteří na test musejí dohlížet. Oproti tomu virtuální realita nabízí možnost provést požadované testy v relativně krátkém čase při potřebě méně pracovních sil. Spoustu chyb také odhalíte už v prvotní fázi vývoje, kdy třeba reálný vůz ještě vůbec není připraven. Pro otestování běžných jízdních scénářů dnes úplně běžně stačí model vozidla a model senzoru na objektové úrovni. Skrze VR tak v současnosti testujeme téměř všechno.

Je něco, co se virtuálně otestovat nedá?

Martin: Každá funkcionalita má z pohledu testování svá specifika. Při testování v reálném prostředí leží velké riziko třeba ve vyšších rychlostech nebo ve větším množství vozidel, kde je složitá koordinace. Naopak ve virtuální realitě nehrozí riziko zranění nebo zničení techniky, i ona ale má svá omezení. Například je pomocí ní velmi složité otestovat samotný senzor, např. kameru, laserový skener nebo radar, protože vstupem jsou vlastně hrubá fyzikální data. Naopak třeba jízdní asistent se pomocí VR testuje velice jednoduše.

Jak to celé v praxi funguje?

Ondra: Základními funkcemi této VR je renderování 3D prostředí, modelování odezev jednotlivých senzorů a poté streamování těchto simulovaných vstupů do skutečné řídicí jednotky pomocí speciálního rozhraní.

Nejkomplikovanější pro nás proto v tomto směru bylo napojení skutečné řídicí jednotky na tyto simulované vstupy místo reálných senzorů tak, aby si myslela, že je k ní připojena reálná kamera. V těchto systémech je totiž implementována spousta bezpečnostních opatření a funkčních kontrol, které se nedají tak lehce obejít.

Myslíte si, že se do budoucna v rámci testování zcela přesuneme do virtuálního prostředí, nebo je ten asfalt prostě potřeba?

Ondra: Myslím, že objem simulace a testování ve VR bude jenom růst a bude se i víc a víc automatizovat.

Ukazuje se totiž například, že pro testování autonomních aut je potřeba najet minimálně miliony kilometrů s velkou variabilitou scénářů, a toho těžko dosáhnete na silnici. Stejně tak si ale myslím, že bude přibývat testování v reálném prostředí, protože je to naprosto zásadní pro testování jednotlivých algoritmů počítačového vidění. A simulovaná data – ať už dodavatelé simulací kolikrát tvrdí cokoli – nikdy nebudou stejná jako reálný svět.

VALEO Částečná a později i celková autonomie je budoucností automobilů a pro společnost Valeo je to také jedna z klíčových výzev, co se vývoje, výroby i testování týče. Už dnes tam pracují na spoustě fascinujících novinek – a co je na tom nejlepší – podílet se na tom můžete i vy!

→ prace.valeo.cz

Březen 2018 STUDENTA 33 SM000108

ADVERTORIAL

Jak se taková testovací VR tvoří?

Ondra: Vytvoření VR není příliš složité ve smyslu vykreslování 3D prostředí a grafické simulace. Dnes jsou běžně dostupné uživatelsky přívětivé 3D enginy, ať už jako placený software, nebo jako open source. Dále potřebujete základní modely prostředí a vozidel, což se dá

relativně levně nakoupit na internetu. Daleko složitější záležitostí bylo vytvoření celého simulačního softwaru, kdy narážíme na spoustu problémů typu časování, různé konverze video dat, potřebujeme rozhraní na zbytek námi používaného toolchainu a tak dále.

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ CHYTRÉ KŘIŽOVATKY Pohodlí, efektivita a žádné nehody Víte, že většina nehod, které se dějí na našich křižovatkách, je způsobena špatným úsudkem? Řidiči buď nevěnují provozu dostatečnou pozornost, nesprávně vyhodnotí situaci, nebo třeba přecení výkon svého vozu. Asi vás to moc nepřekvapuje, že? Co by vás ale zaujmout mohlo, je, že se už nyní pracuje na řešení a eliminaci těchto smutných statistik, a to skrze koncept tzv. chytrých křižovatek.

ADVERTORIAL

CONTINENTAL Společnost Continental AG patří se svými více než 230 000 zaměstnanci v 56 zemích světa k předním globálním dodavatelům automobilového průmyslu. V České republice zaměstnává více než 16 000 zaměstnanců a působí ve výrobních závodech v Adršpachu, Brandýse nad Labem, Frenštátě pod Radhoštěm, Jičíně, Meclově, Ostravě, Otrokovicích, Trutnově a od dubna 2014 také ve výzkumném a vývojovém centru s celosvětovou působností v Ostravě.

Uplatnění v celé škále oborů a specializací ráda nabízí i studentům a čerstvým absolventům.

Pro víc informací nalaďte:

→ continental.jobs.cz

INTELIGENTNÍ SEMAFORY, RADARY A SENZORY

Jak to bude fungovat? Z pohledu řidiče naprosto jednoduše – auto vám zkrátka řekne, co ve které situaci dělat. Křižovatky totiž budou vybaveny detailními senzory, kamerami, radary a dalšími systémy, které budou snímat všechny prostory, vozidla, řidiče, chodce a další účastníky provozu v okolí. Na základě těchto údajů se speciálním algoritmem vygeneruje 360° model křižovatky v reálném čase, a technologie vám tak bude moct prozradit, jestli jedete příliš rychle, jestli je před vámi jiné vozidlo, chodec apod.

Chytré křižovatky logicky nemohou fungovat bez chytrých automobilů, které všechny tyto signály dokážou přijmout a vyhodnotit. Pokud systém automobilu zpracuje informace od křižovatky

a vyhodnotí danou situaci jako nebezpečnou či krizovou, vyšle k řidiči signál a dá mu doporučení, co dělat. V budoucnosti autonomních aut pak vozidlo rovnou i samo zareaguje, např. zpomalí či zastaví.

Samozřejmostí je upozorňování na pohyby chodců nebo cyklistů ve směru jízdy vozidla a v současné době navíc vznikají také chytré systémy, které dokážou předvídat a upozorňovat na potenciální možné scénáře vývoje dopravy ve vašem okolí.

Co je na tom důležité – křižovatka vyhodnotí i situace, které řidič, ani pokud je skutečně pozorný a provozu se věnuje, odhalit nemůže až do doby, než se s nimi bezprostředně setká. Například z hlavní silnice doleva odbočující automobily na nerovném povrchu, pohyb za překážkou, chodec či cyklista za rohem, mrtvý úhel apod. „Vozidla budou samozřejmě potřebovat speciální přijímače, náš koncept je ale postaven na standardizovaných technologiích, a proto by neměl být pro žádného výrobce problém jej implementovat,“ dodává Sören. „Výhody musejí ale samozřejmě vždy převyšovat náklady. Chytré křižovatky jsou proto primárně určeny pro místa s vysokým rizikem nehod.“ Řešení V2X pro chytré křižovatky tak může – a s největší pravděpodobností bude – zachraňovat životy a zabraňovat škodám na majetku, což je koneckonců něco, o co se společnost Continental dlouhodobě zasazuje.

Autorka: Lucie Džurdženiková

K

dyž se řekne, že je něco chytré, hned vás určitě napadne, že je to technologicky nadřazené tomu standardnímu. Máme chytré telefony, chytrá auta, ledničky a zanedlouho můžeme mít i chytré křižovatky. „Tato technologie byla poprvé představena teprve na přelomu roku a už teď řešíme její reálnou implementaci s celou řadou měst,“ říká Sören Pinkow ze společnosti Continental, která koncept chytrých křižovatek vyvíjí. „Prvním městem, kde bude technologie implementována, bude Columbus v americkém Ohiu, který zvítězil v loňské Smart City Challenge pořádané tamním ministerstvem dopravy.“ Tyto křižovatky by měly – kromě snížení počtu kolizí a nehod – také výrazně ulehčit provozu ve městech nebo řidičům pomoci snížit spotřebu paliva.

Budou totiž reagovat na aktuální situaci vozu a dopravy v reálném čase.

34 STUDENTA Březen 2018 SM000114

SM000117

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ SEZNAMTE SE S YUMI Nový kolaborativní robot míří na českou scénu Automatizace vezme lidem práci, toho se obává spousta zaměstnanců napříč obory. Budoucnost ale nemusí být ani zdaleka tak černá (ba naopak!). Důkazem toho je třeba YuMi, kolaborativní robot, který je přímo navržen pro efektivní spolupráci s lidmi. Do výroby ho zavádí společnost HELLA a zatím si nemůže jeho využití vynachválit.

Co musíte umět, abyste se dostali do Trainee programu? „V rámci výběru kandidátů máme několik kritérií – mezi ty nejdůležitější patří motivace studenta být součástí programu a učit se něčemu novému, flexibilita, zájem, znalost anglického jazyka a pak takové ty spíše osobnostní rysy, aby na dané oddělení zapadl.

Jak říká jedno hezké moudro: ‚Neumíš?

Naučíme tě. Nemůžeš?

Pomůžeme ti. Nechceš?

Nepotřebujeme tě.‘ Podle toho se řídíme,“ říká pan Chládek. To zní dobře, ne?

→ hella.jobs.cz

Y

uMi (přezdíván zkratkou ze slov you and me) je robot, který otevírá zcela novou oblast v rámci automatizace výroby. „Od těch běžných robotů se liší tím, že je navržen přímo do sdíleného prostoru se zaměstnancem.

Pomáhá jim se stereotypními úkony nebo se stará o práci, která může být pro obsluhu nebezpečná,“ říká Petr Chládek, ředitel pro vývoj výrobního zařízení společnosti HELLA. Právě proto, že se robot pohybuje těsně vedle lidí, podléhá přísným bezpečnostním opatřením. Nejen že musí být důkladně naprogramován, je také důležité, aby daným úkonem či nástrojem neohrožoval pracovníka. „Jedná se o novou oblast automatizace a je nutné si uvědomit, že je nezbytné aplikaci posuzovat jako celek. Jako příklad uvedu jednu absurdní aplikaci: Co nám pomůže bezpečný kolaborativní robot, když mu dám chapadlo pro manipulaci např. s nožem. Je nutné celou tuto aplikaci připravit tak, aby robot (sám o sobě připraven pro sdílení prostoru s operátorem) nemohl chapadlem, popřípadě nástrojem ublížit obsluze,“ vysvětluje pan Chládek.

NENAHRAZUJE, JEN DOPLŇUJE

Velkou výhodou využití kolaborativního robota je i to, že může výrobci pomoct zůstat konkurenceschopným i v případě, že trpí nedostatkem zaměstnanců, což je například v České republice opravdu závažný problém.

Podle Úřadu práce např. hledají zaměstnavatelé aktuálně přes 214 tisíc zaměstnanců, což je nejvíc v historii. Není tak pravda, že by YuMi někomu práci bral, naopak. Pomáhá společnosti jako celku i jednotlivým zaměstnancům, kteří se mohou místo monotónní práce věnovat hodnotnějším úkonům.

První aplikace YuMi do výroby proběhla v centrále společnosti v Německu – a osvědčila se – v následujících týdnech tak bude robot zařazen do výroby i na několika dalších pobočkách koncernu HELLA, včetně té v Mohelnici, takže pokud vás spolupráce s YuMi láká, nemusíte za ní jezdit nikam daleko.

VÝVOJ NA NIKOHO NEČEKÁ

Pokud vás HELLA nebo YuMi zaujali, nemusíte na nic čekat – šanci na uplatnění společnost totiž poskytuje i studentům. „Nechceme čekat na to, až najdeme vhodného kandidáta na odbornou pozici, chceme si ho již v průběhu jeho studií pomalu vychovávat. Proto se snažíme, aby byl student v průběhu Trainee programu zapojen do co nejvíce odborných věcí na oddělení, seznámil se s kolektivem a celkově s prostředím firmy.

Zároveň chceme, aby se studenti i poznali a bavili se, zahrnuli jsme proto teambuildingové aktivity, setkávání se s top managementem i s personalisty,“ doplňuje Vendula Hejnová, personalistka ze společnosti HELLA. Máte-li chuť, snahu a dobrou angličtinu, nemusíte na nic čekat. YuMi počká na vás. :)

Autorka: Johana Svobodová

ADVERTORIAL

NEUMÍŠ?

NAUČÍME!

36 STUDENTA Březen 2018 SM000107

SM000123

SPECIÁL | TECHNOLOGY

Česká republika je sice malá země, zato je ale plná výjimečných osobností a (nejen) technologických mozků. Čeští vědci a objevitelé dali světu celou řadu vynálezů, bez kterých si mnozí z nás nedovedou představit každodenní život. Jistě všichni víme o kontaktních čočkách, bleskosvodu, semtexu nebo elektrické tramvaji. To všechno už ale bylo před nějakou dobou. Jak jsme na tom dnes? Zhloupli jsme snad a už nic nevymýšlíme?

Anebo se o tom spíš tolik nemluví?

38 STUDENTA Březen 2018

S

DAVID PAŠKEVIČ

David ještě za svých studií na vysoké škole vynalezl první prototyp 3D pera, které umí doslova kreslit do vzduchu výtvory z různých materiálů. Nyní míří na trh jeho modernější druhá verze, která je o poznání menší a při tom toho mnohem víc dokáže. Tato příruční 3D tiskárna umí díky svým vyměnitelným nástavcům kromě tvoření také pájet, řezat či vypalovat různé vzory do všemožných materiálů. Dokáže tak opravit a vytisknout třeba překousané kabely, kryty mobilů, nábytek, nebo rovnou celou plastovou hračku.

Autorka: Lucie Džurdženiková

→ ZLATÉ ČESKÉ HLAVIČKY

píš se o tom nemluví, zlaté české ruč… tedy v tomhle případě spíš hlavičky ale šrotují dál a některé nápady, které se v nich zrodily, rozhodně stojí za pozornost. Vybrali jsme pro vás naprosto miniaturní zlomek toho, o čem byste měli vědět. Děje se toho ale daleko víc a to je moc dobře!

FRANTIŠEK ŠTĚPÁNEK

Františkovi se říká „česnekový vědec“. Zajímá se o to, co budeme dělat, až si bakterie zvyknou na antibiotika a nebudou si z nich dělat hlavu – taková doba se totiž nezadržitelně blíží, a lidstvo se tak ocitne ve stejné situaci, jako než byl vynalezen penicilin – a využívá k tomu ryze lidovou medicínu. Zjistil, že ať už je bakterie jakkoli odolná, pořád se nesnese s česnekem, a toho je třeba využít. Patentování, schvalování a testování zabere jeho medicíně ještě pár let, nás ale může těšit, že až nastane antibiotiková apokalypsa, máme ve hře svého česnekového koně.

MAREK NOVÁK

Tento třiadvacetiletý mladík je už profesionálem ve světě byznysu, vynálezů a prestižních ocenění od NASA nebo třeba Microsoftu. V současné době zároveň studuje ČVUT, přednáší robotiku na středních školách a rozjíždí vlastní podnikání. Se svými dvěma kolegy zcela ovládl prestižní soutěž Imagine Cup, ve které pánové představili svůj unikátní glukometr o velikosti kreditní karty (na soutěži prezentovali variantu pro děti). Jeho glukometr se dá propojit se

smartphonem, a se získanými daty se tak dá pracovat v reálném čase, rodiče tak například mohou mít vždy přehled o hladině cukru svého dítka. Společně se specialisty ze 3. lékařské fakulty na Vinohradech Marek také pracuje na vyléčení cukrovky druhého typu.

JAN LUKAČEVIČ

Tento šestadvacetiletý člen Akademie věd ČR a zároveň nositel prestižní British Interplanetary Society Award for Best Technical Paper, kterou získal jako první Středoevropan, má skutečně daleké cíle. Chce, aby se lidstvo konstantně někam posouvalo a dotáhlo to ideálně až na Mars. Ve své praxi se věnuje především technologiím, které zkoumají elektrické výboje vznikající během prachových bouří na povrchu rudé planety, a v současné době se podílí na vývoji technologicky vyspělé antény modulu, který za pár let (v roce 2020 v rámci mise ExoMars) poletí na Mars zjišťovat, zda tam byl, anebo by mohl být v budoucnu život.

Jste napnutí, jak to celé dopadne? My ano! Tak držme těm našich zlatým českým hlavičkám palce a nezapomeňme o nich všude mluvit – máme totiž rozhodně na co být hrdí!

INZERCE

SM000093

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ ELONOVA (TĚŽKÁ) RAKETA Mnozí společnosti SpaceX předpovídali brzký zánik a oficiální místa jí zpočátku důvěřovala jen hodně váhavě. Jedna z firem miliardáře a vizionáře Elona Muska ale minulý měsíc postavila celý aerokosmický průmysl na hlavu a skeptikům ukázala… no, hlavně záda. Ale co vlastně onen epický zážeh sedmadvaceti silných motorů znamená?

O

brovský úspěch. Průlom. Milník.

Megashow. Tak světová média informovala o úspěšném startu rakety Falcon Heavy Muskovy společnosti SpaceX. Start rakety byl několikrát odložen – nejprve o roky (kvůli technickým záležitostem, původně měla startovat už v roce 2011), poté o hodiny (kvůli silnému větru ve vyšších vrstvách atmosféry). Nakonec ale Falcon Heavy před zraky tisíců lidí vzlétnul a úspěšně dopravil do vesmíru červený kabriolet Tesla Roadster – čímž byly mimochodem naplněny předpovědi našich předků o tom, že v roce 2018 už jistě budeme mít létající auta. :) 40 STUDENTA Březen 2018

Malá odbočka: kromě obřího pozitivního marketingového efektu, který bezpochyby Tesla s figurkou Starmana za volantem volně plujícího vesmírem má, šlo i o těžce pragmatický tah. Falcon Heavy totiž nemohl letět s prázdnou, má-li jeho hlavní předností být schopnost vynést do kosmu obrovsky těžký náklad. Jenže – co vynést, aby firmu případná ztráta věci při nezdařeném startu nemrzela? Kamení asi ne, že? SpaceX taky už pár svěřených věcí při startu rozbila (abychom byli fér, ne vždy to byla tak úplně jejich vina), takže si nyní nemohla dovolit riskovat třeba s vládním satelitem nebo s jinou podobně nákladnou a těžce nahraditelnou záležitostí.

Sáhla tak takříkajíc do vlastního.

PRVNÍ SATURN, ZA NÍM FALCON

Falcon Heavy jsou v podstatě tři spojené první stupně rakety Falcon 9, a díky zkombinované síle motorů Merlin se jedná o nejsilnější vesmírnou raketu současnosti a o druhou nejsilnější raketu v historii. Pro srovnání, z floridského Mysu Canaveral 6. února mohlo stejně dobře odstartovat v jednu a tu samou chvíli osmnáct letadel Boeing 747. Víc „vytuněná“ už byla jenom raketa Saturn V, kterou od roku 1967 do roku 1973 používala NASA pro svůj program Apollo a Skylab.

Po úspěšném startu propukli fanoušci nejen samotné SpaceX, ale i nadšenci dobývání vesmíru

v hurónský jásot a připojil se k nim i sám Musk, který do té doby nadšení ostatních poněkud krotil.

Otevřeně uváděl, že má ohledně úspěšného startu obavy, jelikož šance, že vše vyjde podle plánu, je jen padesátiprocentní. Starosti mu dělaly především silné vibrace spodních stupňů raket, které sice let doprovázejí vždy, při malé vzdálenosti mezi jednotlivými motory ale mohou mít fatální následky.

Oddělování jednotlivých stupňů také nebylo nikdy testováno za letu – a tak by se dalo pokračovat.

Téměř všechno ale nakonec klaplo, nezdařil se pouze návrat jednoho ze stupňů rakety, který neovladatelně a rychlostí asi 500 kilometrů za hodinu dopadl do oceánu mimo přistávací plošinu.

A proč o tom všem píšeme? Hlavně proto, že velká část dosavadních zažitých představ o aerokosmickém průmyslu a dobývání vesmíru dostala s příchodem společnosti SpaceX pořádně na frak. Ne žádná vláda, ale soukromá firma bude kolonizovat prostor, na který jsme v posledních letech tak nějak zapomněli (nebo se vykašlali, posuďte každý sám). Muskova společnost navíc přešla poměrně rychle od představ a slov k činům. Žádné jiné soukromé společnosti se zatím do vesmíru nepodařilo vynést satelit, kosmickou loď, a inu ani tu raketu – a ještě se úspěšně vrátit na zem.

Zažitá praxe, že na cesty do vesmíru mají monopol americké, potažmo ruské a možná čínské státní programy, tak vzala za své – což už mimochodem pochopila i NASA a svěřila SpaceX zakázky za celkem 1,6 miliardy dolarů. Vedle ruských lodí Progress tak zásoby na Mezinárodní vesmírnou stanici už vynáší i nákladní loď Dragon Elona Muska.

POČKAT, JE TOHO VÍC!

To ale pořád není to hlavní – SpaceX nejen ukázala, že to jde, ale že to taky jde výrazně levněji. Prolomila totiž technické tabu, když znovupoužila (opět jako první na světě) první stupeň rakety, což je vlastně podstata celého fungování společnosti, která má za cíl levné a efektivní dobývání kosmu. Jak moc levné přesně? Podívejme se na čísla: Dosud létaly do vesmíru opakovaně pouze americké raketoplány, jejichž provoz a opravy byly v porovnání s Falcony nesmírně drahé. Podle magazínu Time byly americké raketoplány schopné vynést na orbitu Země kilogram nákladu za zhruba 60 000 dolarů (což je 1,2 milionu korun), zatímco SpaceX v případě Falconu Heavy hovoří o 1300 dolarech (27 000 korun) za kilogram nákladu.

A to je to, o co tady vlastně celou dobu jde. Výrazné zlevnění letů do vesmíru totiž otevřelo zřejmě celou novou éru dobývání kosmu, a to i přes to, že Musk dle vlastních slov vývoj Falconu Heavy (který stál asi půl miliardy dolarů) třikrát skoro odpískal.

NASA zkrátka v tomto schématu nedokáže soukromé SpaceX konkurovat. Ohlásila sice plány na další misi na Měsíc a vývoj podobného monstra, jako je

Falcon Heavy, rakety Space Launch System (která by eventuálně měla astronauty přiblížit i Marsu), nicméně už jen první odhady hovoří o 500 milionech dolarů za jediný start. A vývoj bude stát dalších hezkých pár miliard, což je v porovnání s Falconem Heavy (start 90 milionů, vývoj 500 milionů) strašně moc.

A tady si dovolíme ještě jednu malou odbočku – podle Wall Street Journal dosáhl v roce 2017 objem celosvětového vesmírného businessu 345 miliard dolarů (ve hře jsou civilní i vládní zařízení nejrůznějších účelů). To všechno může SpaceX za výrazně lepší cenu do vesmíru vynést – a vydělat na tom. Zakázky se společnosti jenom hrnou, od americké armády i vlády, od španělského operátora, čeká se, zda s nějakým vlastním projektem, ať už komunikačním, nebo třeba navigačním, nepřijde třeba Saúdská Arábie či některý další z bohatých států Perského zálivu a mnohem, mnohem víc je ještě čeká.

Ale zpátky k Falconu Heavy a jeho schopnostem.

Na nízkou orbitu planety Země dokáže vynést až 64 tun nákladu (nevídáno, neslýcháno!) a na přechodovou dráhu k Marsu (což je jeden z cílů Elona Muska) až 14 tun vybavení, zásob a přístrojů, což se bude při osidlování rudé planety náramně hodit, že. Případné přistání na Marsu tak možná nebude nutně v režii některé ze zemí, ale třeba právě americké společnosti jednoho snílka, co si jednou řekl, že se tam prostě podívá a hotovo. Elon se navíc nijak netají tím, že si přeje i další vesmírné závody. A jak nás učí historie – technologické trumfování vždycky vede k úspěchům, ať už jedné, nebo druhé strany. SpaceX tak vytrhla organizace, jako je NASA, z dlouholeté letargie a nás všechny tak možná čekají hodně vzrušující roky.

CO S TÍM PLÁNUJÍ DĚLAT?

Stejně jako při samotném rozjezdu SpaceX se najde i nyní řada skeptiků a kritiků, kteří nad celým konceptem kroutí hlavou a snahy soukromé společnosti shazují. „Nerozumím tomu, co s tím teď plánují dělat,“ uvedl například o Falconu Heavy šéf vesmírného programu společnosti Boeing John Mulholland. Podobně se o celém konceptu dříve vyjadřovala i samotná NASA nebo američtí zákonodárci zodpovídající za aerokosmický průmysl, jejichž skepse ale nakonec vyústila mimo jiné v zásobování vesmírné stanice Muskovým Dragonem. S kritiky je to holt vždycky tak.

Nová munice jim ale scházet nebude – SpaceX se totiž už teď zaměřuje na vývoj nové rakety BFR – Big Falcon Rocket (občas také Big Fuc*ing Rocket :) ), která má v budoucnu zamířit právě na Mars. První testy mají přijít v roce 2020 a k Marsu by měla na rozdíl od Falconu Heavy vynést i lidskou posádku. „Po úspěšném startu Falconu Heavy jsem si naprosto jistý, že dokážeme BFR zprovoznit,“ nechal se Musk slyšet na tiskové konferenci po úspěšném odpálení jeho dosud nejtěžší rakety.

A my mu držíme palce! Tak go, Elon, go!

Březen 2018 STUDENTA 41

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ BUDOUCNOST ZAČÍNÁ DNES Nebo vlastně už včera. Vývoj přelomových technologií se totiž nikdy neděje přes noc, ačkoli jsme dnes zvyklí, že se všechno mění s rychlostí blesku a pokrok na nikoho nečeká. Teprve v historickém kontextu ale můžeme ocenit, jak jsme šťastní, že žijeme zrovna dnes. Jako příklad pro vás máme tramvaje – protože je všichni známe a používáme a jen málokdo z nás se nad nimi skutečně zamyslí. A to je škoda.

Všechno, co se počítá (a co ji pohání), je umístěno pod podlahou vozidla, tudíž tramvaj není nízkopodlažní. Kromě toho, že je to unfriendly pro maminky a vozíčkáře, její oboustrannost (a s ní spjaté dveře se schody z obou stran vozidla) dost limituje pohyb uvnitř

Interiér z dřevovláknitých desek, který vzešel spíše z omezených materiálových a technologických možností než z estetického cítění, působí velmi „sovětsky“

Říkalo se jí Kačena nebo Kachna, a protože soudruzi měli ve zvyku upravovat infrastrukturu podle tramvají, a ne naopak, musely se kvůli ní upravovat tratě, aby se na ně vešla

Není klimatizovaná, topení má zabudované ve střeše a mírně topí i v létě, takže nic moc pohodlí

ADVERTORIAL

DÁVNÁ MINULOST Tramvaj Tatra KT8D5 patří mezi první trojčlánkové kloubové tramvaje, které u nás byly vyrobeny. Naše ulice (až dosud!) brázdí od roku 1986 a smíchovská Tatra jich dohromady vyrobila jen 199, většinou pro česká a slovenská města – 45 z nich ale například putovalo do severokorejského Pchjongjangu.

42 STUDENTA Březen 2018

Byla určena pro dopravní špičky, jenomže kvůli její oboustrannosti je interiér nešťastně řešený na obě strany (méně sedaček, než by se normálně vešlo, které zabírají zbytečně moc prostoru), takže se do špiček absolutně nehodí

DNES A DENNĚ Tramvaj Škoda 15T od plzeňské Škody Transportation vyjela do ulic poprvé v roce 2011 a zatím se jich vyrobilo 230. Vozidla pro Prahu mají speciální podvozek – s přímým pohonem kola motorem bez použití převodovky – což je celosvětový unikát. Pět z nich je také pojmenováno po významných osobnostech dopravy, v ulicích tak potkáte tři Františky (mimo jiné Křižíka), jednoho Václava a jednoho Matěje.

Tramvaj je zcela nízkopodlažní a interiér je uzpůsoben pro maximalizaci místa pro sezení i stání; vozidla jsou navíc navrhována tak, že je možné je zkrátit nebo prodloužit bez nutnosti zásadních technických změn

Je plně klimatizovaná, ačkoli lidé v létě stejně otevírají okna a prostě jim nemůžete vysvětlit, že tím výkon klimatizace paradoxně snižují

Všechno, co se počítá (a co je pekelně těžké), je nově na střeše – proto bylo důležité zásadně změnit pevnostní strukturu celého tramvajového skeletu Interiér s elegantními dřevěnými sedadly a velkými okny po celém obvodu tramvaje odpovídá estetickým požadavkům 21. století

HUDBA (BLÍZKÉ) BUDOUCNOSTI A teď se trochu zasněte a přestavte si tramvaj zcela autonomní, bezpečnou a pohodlnou. A pak si představte, že na ní v plzeňské Škodovce už pracují – a mezi místními techniky jsou možná i vaši spolužáci!

Tramvaj je výrazně bezpečnější – u všech vozidel se klade důraz na pasivní ochranu při kolizích i aktivní ochranu předcházející kolizím Flexibilní – její vnitřní vybavení bude uzpůsobeno pro rychlou změnu konfigurace interiéru, což znamená méně sedadel, když jedou fanoušci z fotbalu, a více sedadel, když není špička

Zcela autonomní (nebude potřebovat řidiče) a bezpečná (kolizím bude předcházet sofistikovaný monitorovací systém)

Telemetrie a vzdálená diagnostika budou sledovat a vyhodnocovat všechny důležité provozní parametry pro maximální spolehlivost přepravy i pro predikci případného servisu

PODÍLEJTE SE NA BUDOUCNOSTI I VY! Cokoli si dokážete představit, dokážete uskutečnit. Jestli je vaší vášní doprava a zamlouvá se vám představa, že na její podobě zanecháte vlastní stopu, není nic jednoduššího než zamířit do Škody Transportation a přidat do týmu produktového manažera Jirky Vokouna, který je už teď plný vašich vrstevníků. Protože kdo jiný to celé vymyslí, když ne nadupané mladé mozky? :)

→ skoda.cz/kariera

Březen 2018 STUDENTA 43 SM000118

SPECIÁL | TECHNOLOGY

→ Key to an Innovative Mind:

NEVER ACCEPT THE STATUS QUO No more queues at the stadiums whenever you want to have a beer. No more a missed game. Just use an app and order yourself a cold one straight from your seat, no muss, no fuss. Reading about this, you probably will not think of this as of a technological innovation, but it is one indeed. There needs to be someone who thought about it, others who helped and a company who supported the full idea. What other innovations has the world of beer in store for you? And how one nurtures innovative minds? We talked to Darren Armitage, Solutions EU Innovation & Analytics Director in AB InBev, the World’s largest beer brewer.

D

ADVERTORIAL

arren, tell us more about this beer ordering app.

We recently piloted this app. It started as an initiative to drive up app usage but we pivoted the idea to allow people to buy drinks from and to their seats at the football stadiums. The idea currently continues to evolve to other occasions.

This idea is a great example of a good innovation – we 44 STUDENTA Březen 2018

found that in addition to improving the consumer experience by overcoming a consumer issue (having to queue to get drinks, missing part of the event in order to buy drinks etc.), it also brings us closer to the end consumer – enabling to us to gather more information and make further offers to them. Beginning with a stakeholder problem is a great place to begin an innovation journey.

Speaking of innovations, what area of your business is most frequently innovated?

All areas of the company are encouraged to innovate – from supply chain (raw materials) through to liquid and packaging, logistics and distribution, and finally how we interact with consumers.

In Leuven, for example, we have a Global Innovation and Technology Centre which acts as a focal point for many of the innovations around liquid production and dispensing. The Solutions team have more of a technology focus – which means that we are looking at how we can apply technology to areas of the beer industry – e.g. Artificial intelligence to change the way consumers can interact with our brands, analytics and machine learning to improve our internal processes or drive sales.

How important are innovations for a beer brewer?

Very – innovation will help us stay relevant to consumers, drive the industry and deliver efficiency.

Consumer trends are changing all the time, we are continuously looking at new types of product to both adapt to the change and potentially create new markets. Innovation can also help with keeping the company efficient and keeping costs down.

Is there any innovation you’re particularly proud of?

Apart from the one we mentioned in the beginning, we’re quite proud of The Smart Barley Programme, which is a great example of an innovation to create a platform to help barley growers around the world.

It’s a very unique approach that’s based on building and supporting an ecosystem.

Are young talents an important part of your innovation process?

Having a pipeline of creative curious minds is the key to keeping the company successful and moving forward. Our talent development programmes help identify and develop future leaders, no matter the age. Creativity is ageless; we all have a part to play in innovation. The most important thing is to be curious, notice everything and be prepared to challenge things.

Our own personal perspective and experience colours the way we approach things – diversity in all forms is incredibly important to build a creative organisation.

So everyone is encouraged to participate in innovations in AB InBev? We have a number of people in the company whose role is innovation; some of those are in specialist areas (e.g. Global Technology Innovation Centre).

We also have teams that act as innovation enablers.

Ideas, however, can come from anywhere – Sharktank Challenge is a good example of that. It’s an internal innovation challenge for our senior leaders to set

challenges that all employees are encouraged to join and contribute to.

Speaking of young talents, we’ve also recently started hosting these with European universities to attract graduates to the company. Everybody brings their own personal perspective and experience to problem, so it’s really important to have a diverse audience for those challenges.

Do you educate and help your employees to be more innovative?

We are currently rolling out some innovation training to help people understand their creative profile. This will help them understand how they can participate in the creative process – coming up with ideas; being able to spot commercial opportunities etc. – and that they all have a part to play in the innovation process.

One of the company principles is “we are a company of owners” – people are generally encouraged to think and act like owners – that means they are encouraged to challenge the ways we do things – and feel free to suggest changes. If you see something that could be done better, or more efficiently – say so.

NEVER STOP LEARNING. NEVER STOP SEARCHING. NEVER ACCEPT THE STATUS QUO

How do you reward innovative minds?

The company has a reward and recognition driven culture. A good example is the Sharktank programme mentioned above. The winning three teams of this year’s challenge are being taken to our office in Silicon Valley (Beer Garage) to receive innovation training and to develop the minimum viable product version of their ideas to pitch back to the European management team. It’s a good demonstration of the company commitment to innovation.

Speaking of technological innovations, what do you think are the most promising fields for further development?

Technology is going to have a huge impact on the industry over the coming years. The big things for me that we should keep an eye on are: Data – will provide us a basis for using artificial intelligence and machine learning to change the way we interact with consumers and customers. Internet of Things will have a huge part to play – from making the manufacturing process more efficient through to enable us to track assets, or run marketing campaigns with consumers. Distributed Ledger has the potential to revolutionise raw material tracking in the supply chain and change the way we manage contracts with suppliers and customers. And Augmented Reality will reduce in cost and potentially transform the way we maintain equipment in the brewery. It could also change the way we interact with each other, given we’re such a geographically diverse organisation.

AB INBEV AB InBev is the World‘s largest brewer with approximately 30% share on the global beer market. In their office in Prague, there are almost 600 international employees, highly motivated to kickstart their innovative ideas and make them count on a global scale. Are you also in a search for an exceptional career?

Check:

→ Ab-inbev.com/careers

Březen 2018 STUDENTA 45 SM000092

WORK

→

FILOZOFOVÉ, K POČÍTAČŮM! Žijeme v době označované termínem STEM (science, technology, engineering, mathematics). To je doba moderní, rychlá, efektivní, a hlavně technologická a kdokoli ji tak označil, nám tím taky tak trochu naznačil, že pro humanitní obory v ní jaksi není úplně místo, že…

Jenže to se pán/paní/organizace/entita šeredně spletla, technologický věk totiž otevírá humanitním oborům zcela nové možnosti a to, že se o nich nemluví, je velká škoda.

Takže pokud jste i vy názoru, že absolventi filozofie jsou v moderním kontextu absolutně nezaměstnatelní, čtěte a plačte… nebo spíš se divte a přejte jim to. :)

Autor: Mojmír Sedláček, ilustrace: Tomáš Švehla

V

íš, já jsem vlastně taky tak trochu psycholog.“ Kdyby tahle věta byla pravdivá pokaždé, když ji někdo vysloví, tak už ani není koho rozebírat – dušezpytcem by byl totiž pomalu opravdu každý. Když mi to ale říkal můj kamarád, který se živí jako UX designer, musel jsem mu dát přece jen za pravdu. Takový UX designer totiž sice prosedí celé dny u počítače a vymýšlí, jak navrhnout co nejdokonalejší webové stránky, ale nesmí přitom zapomínat na entitu, která se z našeho technokratického přemýšlení tak trochu vytratila – na člověka. Je to totiž každý jednotlivý uživatel, jenž nakonec bude produkt či službu využívat, a pokud jej do našeho tvůrčího modelu nezahrneme, naše práce bude kompletně zbytečná. Až takhle jednoduché to je.

ČERNÉ VIZE SE (OPĚT) NEPLNÍ

Řada techniků, fyziků či ekonomů humanitními obory pohrdá a ptá se, k čemu je psychologie, antropologie, sociologie ve světě, který je ovládán technologiemi, Březen 2018 STUDENTA 47

Máte pocit, že mají absolventi technických oborů lepší uplatnění než ti z humanitních?

WORK

6 %

1 %

Ne, absolventi humanitních oborů nejsou tak úzce zaměření, a proto jsou pro zaměstnavatele flexibilnější

28 %

Myslím, že vždy záleží na člověku, jak se uplatní, obor tolik nerozhoduje

Ne, absolventi humanitních oborů nejsou tak úzce zaměření, a proto jsou pro zaměstnavatele flexibilnější

35 %

Ano, technika je na trhu práce obecně žádanější a lépe placená

59 % CO SI MYSLÍ HUMANISTÉ

ČEKUJTE VÍC NA STUDENTA.CZ V RUBRICE #WORK

48 STUDENTA Březen 2018

71 %

Myslím, že vždy záleží na člověku, jak se uplatní, obor tolik nerozhoduje

kterým rozjímající humanisté prostě nemohou rozumět? Odpověď je jednoduchá – v centru dění je totiž stále člověk, kterému zmíněné společenské vědní obory naopak rozumějí (na rozdíl od těch technických) poměrně dobře.

Můžeme najít spousty příkladů toho, jak se lidská povaha téměř nemění, jak obdobně reaguje na nové a neznámé podněty, ať se jedná o vynález knihtisku, průmyslovou revoluci, či komunikaci prostřednictvím mobilních telefonů. Jeden příklad za všechny – v roce 2002 dostal Nobelovu cenu za ekonomii Daniel Kahneman, vlivný psycholog, který nám ve svých dílech ukázal, jak iracionálně se navzdory společenskému pokroku rozhodujeme. Prostě, člověk zůstává stejně omylným a nedokonalým tvorem jako dřív, a postupně si to začínají uvědomovat i technologičtí giganti, donedávna poněkud zahledění do svých výdobytků.

Poslední dekádu jsme od našich i zahraničních politiků a samozvaných odborníků pravidelně slýchali o důležitosti technických oborů a naopak o zbytečnosti těch společenskovědních. Vždyť budoucnost je ve virtuální realitě, umělé inteligenci a kompletní automatizaci práce, no ne? Tak k čemu humanisty, kteří umějí o všem vznešeně mluvit, ale stylovou appku nenaprogramují! Poslední dobou se však ukazuje, že tak

Ano, technika je na trhu práce obecně žádanější a lépe placená

CO SI MYSLÍ TECHNICI jednoznačné to vůbec není a humanitní obory si začínají opětovně vydobývat místo na slunci. A paradoxně jim v tom pomáhají právě ony technologie. Tento názor potvrzuje i novinář a spisovatel George Anders, který o užitečnosti humanitních vzdělanců v dnešní době napsal celou knihu. Dochází v ní k závěru, že s rostoucí automatizací, digitální propojeností a chaosem obsaženým v neuspořádaných velkých datech je potřeba zdravého lidského úsudku důležitější než kdy dřív.

Otevírá se tak prostor pro projektové manažery, specialisty na lidské zdroje nebo odborníky na marketing – čili jednoznačně humanitní obory založené na komunikaci a práci s lidmi. A to je jen špička ledovce.

ROZSÁHLÉ PŘÍLEŽITOSTI

Jak už to tak chodí, technologie předstihly nejen legislativu, nýbrž i vědu. Zrovna v případě sociálních sítí se jedná o fenomén poslední dekády, což je na akademickou sféru opravdu málo času – než se dají do pohybu seriózní výzkumy, pár let prostě uplyne, nemluvě o pochopitelné počáteční nedůvěře vůči novinkám. Časem se však způsob práce, která často zahrnuje orientaci ve velkém množství dat, proměnil a i ti humanisté, kteří si s počítači zas tak netykají, mají možnosti uplatnění. Což se ukázalo třeba už v pět let starém britském průzkumu – podle něj mělo

Myslíte, že po škole jednoduše najdete práci v oboru?

1 4 %

4 %

Nebudu si hledat práci ve svém oboru

9 %

Nebudu si hledat práci ve svém oboru

Ne

87 %

28 %

Ano

58 %

Ne

Ano

CO SI MYSLÍ HUMANISTÉ 60 procent manažerů ve vedoucích pozicích humanitní vzdělání a pouze 15 procent se pyšnilo diplomem z technické školy.

Důležitost trochu jiného přístupu k datům si uvědomil i Facebook, který už v létě 2014 uspořádal konferenci spojenou s výročním setkáním Americké sociologické asociace. Zájemcům z oblasti výzkumu tam ukazoval, jak pracovat s datovými nástroji a co všechno lze z přístupných informací zjišťovat. Navíc se kasal tím, že může proměnit způsoby vědecké práce, jelikož v jeho prostředí si uživatelé na nic nehrají, nýbrž vyjadřují své skutečné zájmy, názory a emoce; značně odlišná situace od standardního vyplnění dotazníku, při kterém je člověk jaksi nastražen, jelikož ví, že se účastní vědeckého výzkumu.

Je pravda, že okolnosti dotazníkového šetření jsou poněkud umělé, to je však pro mnohé z nás i vystupování na sociálních sítích – nebo vy jste snad za monitorem vždy upřímní? Každopádně není pochyb o tom, že tyto nové formy komunikace si vědecký pohled zaslouží.

Další sférou, kde mohou být společenští vědci užiteční, je pak samotná komunikace. Velmi dlouho byli lidé zvyklí na to, že komunikace sestává z mnoha složek, přičemž slova byla pouze jednou z nich; roli hrála i gestikulace, držení těla, mimika, další

CO SI MYSLÍ TECHNICI neverbální atributy (například oblečení) a samozřejmě kontext. Když však komunikujeme s lidmi na sociálních sítích, dostáváme se do zcela odlišných situací.

Trochu jiná pravidla platí pro chat a jiná pro napsání příspěvku na svou či cizí zeď, zároveň nemáme přímý kontakt s daným člověkem (známým či cizím), a tak zprávy interpretujeme často s nedostatkem informací a tak dále. Prvky jako smajlíky se s tím snaží vyrovnat, nakonec je však stejně potřeba oslovit odborníky na mezilidskou komunikaci, abychom kontakt v technologickém věku pochopili.

SVĚTLÉ ZÍTŘKY

Takže co z toho všeho plyne? Kupříkladu ve Spojených státech v roce 2015 dokončilo bakalářské vzdělání v humanitním oboru o celých deset procent méně studentů, než tomu bylo o pouhé tři roky dříve. Společenské vědy tedy nejsou ostrakizovány jen u nás, nýbrž se jedná o celosvětový trend; avšak věřme v rovnovážné prvky společnosti, v jejichž důsledku se situace časem opět zklidní a humanisté se se svým vzděláním opět dobře uplatní. Ostatně, některé vlaštovky (staro)nové doby jsme už zmínili, a tak nelze než doporučit, abyste studovali to, co vás baví a zajímá – když totiž každý bude dělat hlavně to, v čem je dobrý, budeme z toho těžit všichni. Technici i humanisté.

Data pocházejí z naší letošní on-line ankety, které se zúčastnilo téměř 1600 z vás.

OPRAVDOVÉ SOCIÁLNÍ SÍTĚ Co vás napadne, když se řekne analýza sociálních sítí? Nejspíš něco v tom smyslu, že se při ní zkoumá obsah na Facebooku, Twitteru či Instagramu. A máte pravdu, ale jen částečně – sociální sítě totiž mají z pohledu sociologie už více než stoletou historii a v nejširším smyslu slova znamenají vztahy mezi členy jakékoli společnosti či skupiny.

Dnešní komunikační platformy si vypůjčily zastřešující název, ovšem stále stavějí na principech, které má sociologie zmapované už desítky let.

Březen 2018 STUDENTA 49

WORK

STU

DIUM

t ec h nick é H u m a ni t n

→ HUMANITNÍ (NE)ZAMĚSTNATELNOST V ČÍSLECH Taky vás maminka strašila tím, že když půjdete studovat humanitní obor, odsoudíte se k životnímu stylu založenému na topince a škemrání po „normální“ práci? No, tak to asi moc nepočítala s tím, že bude mít Česko nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, co?

Ani s tím, že bude po vysokoškolácích hodně hlad – ať už studovali cokoli. A v neposlední řadě – že právě v technologickém věku je po lidech, kteří chápou člověka jako komplexní entitu, velká poptávka.

Abychom dojmy podložili fakty, podívali jsme se za vás na to, jak to s těmi nezaměstnatelnými filozofy vlastně doopravdy vypadá.

50 STUDENTA Březen 2018

Ř

í

eči o tom, že lidé se sociálním vzděláním jsou nezaměstnatelní, považuji za mýtus. Data mluví jasně,“ svěřil časopisu Fakulty sociál­ ních studií Masarykovy univerzity jejich nový vedoucí katedry sociologie Tomáš Katrňák. „Trh práce je lačný po vysokoškolácích. Ještě jimi není dostatečně nasycen. Dnes žijeme v historicky nejpříznivější době.“ V Brně se po „sockách“ neboli „humanistech“ relativně lační – zmíněná fakulta hlásí podle dat Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy jen 2,8% míru nezaměstnanosti svých absolventů.

Pražská alternativa je pak ještě o něco radostnější – absolventů Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je nezaměstnaných jen 1,1 %.

Klasické filozofické fakulty jsou na tom o něco hůře než ty sociálních studií, jejich míra nezaměstnanosti se pohybuje kolem 4 a 5 procent – nejhůř je na tom Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích s 8,5 % a nejlépe FF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem s neuvěřitelnými 0,0 %.

Než začnete kývat hlavou, že teda vidíme, že to s těmi filozofy není tak růžové, jak v tématu líčíme, dovolte nám jedno srovnání – Dopravní fakulta Českého vysokého učení technického v Praze hlásí míru nezaměstnanosti 5,4 % a Textilní fakulta Technické univerzity v Liberci 8,8 %. Špatně jsou na tom i architekti na Vysokém učení technickém v Brně s 7,8 % nebo agronomové na Mendelově univerzitě s 6,3 %.

A pokud by se vám chtělo argumentovat volnou nohou, tak tyto údaje se týkají absolventů, kteří ukončili studium v období půl až jeden rok před sběrem údajů o nezaměstnaných Úřadem práce ČR, nejde tedy o „ičaře“.

„HUMANISTŮ“ JE TŘETINA

Podle údajů Českého statistického úřadu u nás vysokou školu v bakalářském nebo magisterském programu v denní nebo kombinované formě studuje přes tři sta tisíc lidí, 14 % z toho jsou občané jiné země, nejčastěji Slováci, a každý rok přibyde zhruba padesát tisíc nově zapsaných. Humanitní obory studuje zhruba třetina z tohoto počtu, což je poměrně zdravé číslo pro zdravou společnost. Protože nejen technikou je národ živ. Jak říká Branko Černý, o kterém si můžete přečíst o pár stránek dál: „Definičně se jednodušeji kvantifikují věci, které mají mnoho společného s čísly a pravidly spíše než s lidmi, proto technické obory bývají vnímány jako prestižnější.

To je ale krátkozraký pohled na věc a myslím, že se snad konečně i mění. Žijeme v době, kdy jsou duševní zdraví, radost a kultivace autentického životního stylu všedními trendy, v době, kdy je deprese podle Světové zdravotnické organizace nejrozšířenějším zdravotním problémem na světě. Kdy jindy než teď musíme právě našim psychologům nebo sociologům naslouchat pro radu?“ Nejenom že politologové, sociologové, žurnalisté nebo filosofové mohou najít uplatnění na volné noze nebo ve vlastní praxi téměř jakéhokoli zaměření, ale uvítají je i ve státní správě, sociální politice a v soukromém sektoru u podniků i neziskovek. Mohou rovněž využít své dovednosti v oblasti marketingu, public relations, výzkumu trhu a u reklamních agentur nebo v HR. Panika z toho, že pokud neumím ani jeden programovací jazyk, římské právo nebo vyoperovat slepé střevo, jsem k ničemu, tak není vůbec na místě. Řada zaměstnavatelů hledá především schopné lidi. Ačkoli technické obory dokážou nabídnout nenahraditelné znalosti, uvědomme si, že dovednosti a schopnosti a jejich kvalita záleží v první řadě hlavně na člověku samotném. Ať už studuje cokoli.

Míra nezaměstnanosti absolventů NEJVYŠŠÍ: HUMANISTÉ

• Filozofická fakulta JČU – 8,5 % • Filozofická fakulta VŠB-TUO – 5,7 % • Filozofická fakulta MUNI – 5,5 %

NEJNIŽŠÍ: HUMANISTÉ

• Filozofická fakulta UJEP – 0,0 % • Fakulta sociálních věd UK – 1,1 % • Filozofická fakulta UK – 1,6 %

TECHNICI

• Fakulta textilní TUL – 8,8 % • Fakulta architektury VUT – 7,8 % • Agronomická fakulta MENDELU – 6,3 %

TECHNICI

• Fakulta elektrotechnická ČVUT – 0,0 % • Fakulta chemické technologie VŠCHT – 0,0 % • Fakulta strojní ZČU – 0,0 %

Data pocházejí ze studie Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK pro přílohu Hospodářských novin Nejlepší vysoké školy.

Studenti humanitních oborů, proč myslíte, že nenajdete práci v oboru jednoduše?

1 3 %

6 %

Ostatní odpovědi

Nabídka pracovních pozic v daném oboru mě neoslovuje

39 %

Velká konkurence mých vrstevníků

42 %

Nedostatek pracovních příležitostí v tomto oboru Data pocházejí z naší on-line ankety.

Březen 2018 STUDENTA 51

→

WORK

OD PSYCHOLOGIE K TECHNICE A ZASE NAZPÁTEK Branko Černý je jeden z mála oboustranně nadaných lidí, kteří kombinují obě zaměření – jak humanitní, tak technické. Po studiu psychologie na prestižní americké univerzitě, se kterým mu finančně pomohla Bakala Foundation, přesídlil do technologické sféry, prostřídal marketing a finance ve společnostech těch nejzvučnějších jmen a teď v Los Angeles rozjíždí „fitko pro vnitřní pohodu“, která je podle něj zejména v technologickém věku nesmírně důležitá.

Č

ím tě lákalo studium psychologie?

Myslím, že každý máme takový primární filtr, skrze který vnímáme svět. Můj byl vždycky „zajímalo by mě, jak se tenhle člověk uvnitř doopravdy cítí“ a psychologie je právě jednou z odpovědí na tuhle otázku, proto jsem se rozhodl studovat ji. Možná ještě jednou budu psychologem, v danou chvíli jsem ale měl víru, že budu schopen ve světě vytvořit víc hodnoty jako podnikatel.

ADVERTORIAL

BAKALA FOUNDATION Bakala Foundation nabízí talentovaným a cílevědomým českým studentům podporu potřebnou ke splnění jejich studijních snů.

Pokud vás taky láká studium na světových univerzitách těch nejlepších jmen, vězte, že se o stipendia ke studiu vybraného bakalářského nebo magisterského oboru (program Scholarship) můžete hlásit až do 33 let. Přihlášky do 9. ročníku jsou navíc právě otevřeny a budou ještě do 30. dubna 2018.

→ bakalafoundation.org

A proto ses vydal do technologických vod?

Od softwaru je k psychologii vlastně blízko. Snad všechny přední mobilní aplikace mají ve vývojářském týmu lidi, co rozumějí psychologii. Z vlastní potřeby jsem přišel s konceptem pro aplikaci, který mnoho lidí zajímal natolik, že jsme na něj vybrali několik milionů dolarů ve formě venture investic, a postavili tak společnost, na kterou jsem dodnes velmi pyšný.

U toho jsi ale nezůstal, byl jsi marketingovým manažerem v Googlu, finančním ředitelem v STRV. Neměl jsi někdy pocit, že na některou profesi nejsi dostatečně kvalifikovaný?

Já jsem se vždycky rychle učil a nestyděl jsem se dělat chyby a zase je napravovat. Navíc si nemyslím, že jsou v dnešní době v mnoha oborech léta zkušeností tím nejvýznamnějším faktorem. Samozřejmě že řezbář musí svoje řemeslo pilovat, ale kreativec nebo podnikatel, ten pokud si dá tu práci a skutečně se na to soustředí, může všechny potřebné informace najít na internetu nebo posbírat od mentorů. Zbytek úspěchu pak spočívá ve vytrvalosti, ochotě dělat chyby a brát na sebe to riziko.

Takže nesouhlasíš s tím, že humanitní obory jsou ty „méně důležité“?

Rozhodně ne. Myslím si, že humanitní vzdělání nám pomáhá rozumět světu lidí, a čím hlubší je naše osobní

poznání, tím bohatšího života jsme schopni. V technologickém věku je navíc humanistů potřeba víc než kdy jindy. Například současný masivní exodus a sociální rozpad San Francisca ilustruje, co se stane, když přestaneme naslouchat humanitním podnětům.

Studovat psychologii v Americe je ale asi něco jiného než ji studovat tady v Česku, nemyslíš?

Přijde mi, že mým kamarádům, co studovali tady, se dostalo velmi dobrého vzdělání. Pak je tu ale samozřejmě ta nadstavba osobnostního a profesního rozvoje, které přední americké univerzity nabízejí, a tomu se dá konkurovat jen těžko. Já osobně jsem tak třeba v rámci psychologie mohl studovat i ústavní právo, astronomii nebo tvůrčí psaní. Díky škole jsem trávil čas v Ekvádoru, Koreji, Washingtonu DC, vyzkoušel jsem si, jaké by to bylo být CEO publikačního byznysu s hodnotou milion dolarů atd. Právě tahle diverzita mi na tom osobně vyhovovala nejvíc. Dalo mi to rozhled, profesní i osobní expanzi a strašně důležitý odrazový můstek pro networking po celém světě.

Teď zase trochu profesně sklouzáváš k té psychologii. Založil jsi Sanctuary, fitko pro vnitřní pohodu. O co jde?

Všichni máme právo cítit se dobře a všichni taky můžeme. Dnes v technologickém věku je to podle mě ta úplně nejdůležitější věc. Statistiky ze světa byznysu taky jednoznačně vypovídají o zvýšené poptávce po „opravdových“ věcech a zážitcích, po kamenných obchodech, společenských místech, kam se dá chodit, třeba jako do kostela. V Sanctuary se proto věnujeme věcem, které prohlubují radost a duševní pohodu.

Jsme vlastně takové luxusní health & social kluby, kde se místo pracovních schůzek scházíme k meditaci.

Zajímá vás víc? Přečtěte si celý rozhovor na webu Studenta.cz.

52 STUDENTA Březen 2018 SM000120

SM000117-2

WORK

→ KREATIVITA A EMPATIE

To žádný robot nezvládne

ADÉLA ZÁHORKOVÁ Adéla vystudovala obor Sociální práce ve veřejné správě na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Nyní pracuje jako HR Business Partner, ve volném čase vytváří promo komunitních akcí, bloguje a hledá, jak by lépe zkombinovala svoje koníčky, talenty a osobní život.

→

Zajímá vás, co můžete i vy studovat v Budějovicích?

jcu.cz 54 STUDENTA Březen 2018

Technické obory, nebo ty humanitní? Ve světě musí být obojí. Když se staví most, není to jen o technikovi, který ho navrhne. Někdo za něj lobboval, někdo nabíral ty správně schopné jeřábníky, jiný ho pěkně nafotil, napsal o něm super článek a motivoval tím ostatní města, aby si taky jeden pořídili. Tím Adéla Záhorková, která na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích vystudovala právě jedno z tamních humanitních zaměření, argumentuje, proč u nás technické obory nesmějí být vnímány jako prestižnější (než ty humanitní).

P

roč ses rozhodla vystudovat zrovna sociální práci?

Hledala jsem si obor se širokým spektrem uplatnění a rozhodla se pro sociální práci ve veřejné správě. Zároveň obor kombinoval praktickou výuku a různorodost předmětů. Říkala jsem si, že získám minimálně čas a v průběhu studia si lépe ujasním, co bych chtěla dělat, a zároveň navážu na předměty, které mě na gymplu nejvíc bavily.

Sbírala jsi při škole i pracovní zkušenosti?

U mě to bylo jednoduché – buď budeš dřít na poli, nebo se osamostatníš a najdeš si nenáročnou práci v kanceláři. Na jednu stranu jsem se naučila tvrdé disciplíně a pokoře, na druhou stranu bych teď ráda procestovala svět, víc kreslila a tak. Protože disciplínu můžeš získat i sportem a kvalitně strávený čas je ta nejdražší komodita vůbec.

Patří podle tebe do výuky i praxe?

Jasně, výuka by měla být vždycky provázaná s praxí,

jedině tak dostává učivo smysl. Škola by měla nastavit směr (např. vhodnou kombinovatelností rozvrhu s praxí), propojovat studenty a firmy na odborných konferencích, job days a jiných eventech.

Aktivní musí být ale především student sám. Celé je to o komunikaci a správném mindsetu všech zúčastněných stran.

Myslíš si, že humanitně zaměření lidé mají místo i v technologickém věku?

Rozhodně. Počítače jsou mnohem zdatnější zásobárny informací, lidé je zase převyšují schopností kritického myšlení, kreativním přístupem a empatií. Některé profese postupně zanikají, mění se a vznikají nové.

Tempo se přitom zrychluje. IT už teď patří mezi základy dnešní gramotnosti, roboti v budoucnu převezmou většinu jednoduché práce a lidé budou mít více volného času. Jak ho využijí? To bude velké téma, kde se psychologové nebo sociologové určitě neztratí. Stejně tak se ale musí bezpodmínečně měnit i struktura a zaměření humanitních oborů.

SM000123-2

WORK

→ OD PŘÍPRAVY KÁVY AŽ K MANAGEMENTU Veroniku Bitalovou přivedly zkušenosti z první pojízdné kavárny v Česku k práci v řetězci kaváren Starbucks.

Nastoupila jako baristka a během pouhých čtyř let se vypracovala na pozici Store Manager jedné z kaváren, za kterou teď nese plnou odpovědnost. Až vám tedy zase někdo příště řekne, že v práci nechce jen „vařit kafe“, vzpomeňte si na ni. :)

Kde ses naučila být manažerem?

Přímo ve Starbucks. Každý, kdo půjde na nějakou pozici, prochází speciálním tréninkem. Trénink na pozici Store Manager trvá tři až čtyři měsíce, na pozici Assistant Store Manager dva měsíce, barista by se měl vytrénovat za jeden měsíc. Prostřednictvím různých školení s profesionály lidi naučíme vše, co po nich vyžadujeme. Člověk k nám tedy může přijít zcela bez zkušeností.

ADVERTORIAL

Koho teď nejvíc hledáte?

Za sebe myslím, že hledáme úplně na všechny pozice.

Starbucks už nemá kavárny pouze v Praze, ale i v Ostravě, Brně, Hatích, Hradci Králové a plánujeme se rozšiřovat i dál. Každá kavárna potřebuje obsadit pozice Store Manager, Assistant Store Manager, Product Manager, Facility Manager, vedoucí směny, a hlavně mít svůj baristický tým.

To je dost lidí. Co od nich na začátku požadujete?

Důležitá je pozitivní energie. Nemyslím tím, že musejí mít pořád pusu od ucha k uchu, protože pro každého je přirozené něco jiného. Mělo by ale z něj vyzařovat, že ho práce baví. Dále je pro nás zásadní komunikace se zákazníkem. Angličtina nebo jiný cizí jazyk je výhodou, ale ne podmínkou. Znám spoustu baristů, kteří na začátku neuměli obsloužit zákazníka v anglickém jazyce. Časem ale komunikaci od ostatních odposlouchali a jsou šťastní, že se něco naučili. Zkrátka nebát se komunikovat a jít zákazníkům naproti. A potom musejí být týmovými hráči. Jednak všechny úspěchy kavárny slavíme společně, ale také se umíme podržet. Někdy je například strašně dlouhá fronta a jednomu z baristů právě skončila směna, takže může jít domů. Srdcař ale třeba zůstane o chvilku déle a pomůže nám.

Co bys poradila baristům, kteří chtějí směřovat výš?

Důležité je zodpovědně plnit vzájemná očekávání. Měli by krásně obsloužit zákazníka a připravit mu kvalitní nápoj. Máme totiž poslání inspirovat a povznášet lidského ducha s každým šálkem. Člověk by také měl na kavárně opravdu strávit čas, na kterém jsme se předem domluvili. Nejde jen o to, že máme dohodu, kterou musí plnit, protože ho tady potřebujeme. Díky času strávenému na kavárně se bude v týmu cítit mnohem líp, bude si ve své práci jistější a začne kavárnu vnímat víc jako svoji a naváže vztah se svými stálými zákazníky. Pokud se tohle stane, má otevřené dveře jít dál.

Zajímá vás víc? Celý rozhovor s Verčou najdete na webu Studenta.cz!

Autorka: Kristýna Dolejšová, foto: Matej Slávik

V

erčo, ruku na srdce – do Starbucks jsi nenastupovala úplně s tím, že tu uděláš kariéru, viď?

To určitě ne, nevěřila jsem, že bych tu zůstala. Tenkrát jsem potřebovala práci, protože jsem se chtěla v posledním roce bakalářského studia osamostatnit. Studovala jsem humanitní vědy se zaměřením na vzdělávání, proto bych teď mohla učit občanku a dějepis, což jsem vždycky dělat chtěla. Nakonec se mi ale právě tady ve Starbucks podařilo dělat něco, co mě baví, i když jsem to nevystudovala, a zároveň lidi dál vzdělávám, takže vlastně nejsem ani úplně mimo obor.

56 STUDENTA Březen 2018 SM000112

SM000105

HRAJÍ: E. Burešová, M. Procházková, V. Vyoralová, J. Kopečný, R. Tomeš, J. Vojtek, P. Dopita, J. Langmajer, S. Tofi, A. Gondíková, I. Jirešová, M. Písařík, L. Korbel, J. Nosek, P. Ryšavý, O. Bábor, P. Pecha, M. Malinovský, J. Štágr, V. Beneš, V. Zavřel a další.

Vstupenky na www.hdk.cz nebo v pokladně divadla, Křižíkova 10, Praha 8, tel.: 221 868 666, obchodním odd. tel.: 221 868 777, 888, 999, e-mail: objednavky@hdk.cz a v síti TICKET ART vč. všech poboček CK Čedok.

Hlavní mediální partner

Generální partner muzikálu Čas růží

Partner muzikálu Čas růží

Partneři Hudebního divadla Karlín

ZÁVĚREM

NEPŘEHLÉDLI JSTE NĚCO?

CO VÁS ČEKÁ V PŘÍŠTÍM ČÍSLE?

str. 48

„S rostoucí automatizací, digitální propojeností a chaosem obsaženým v neuspořádaných velkých datech je potřeba zdravého lidského úsudku důležitější než kdy dřív. Znovu se tak otevírá prostor pro humanitní obory.“

→

str. 28 „Prošla jsem si jakousi krizí středního věku už v pětadvaceti letech. V Americe už to má i svůj název – quarter life crisis – a přichází v momentě, kdy doděláte školu a najednou nemáte důvod vstát z postele.“

• • • •

str. 15 „Prodeje klasických ‚staromódních‘ knih tištěných na papír jsou podle Americké asociace vydavatelů už třetím rokem na vzestupu, zatímco prodeje e-knih klesají.“

Existuje ještě chudý student?

Za co utrácíme a za co ani nápad?

Kde se vzalo platové tabu?

A co je to ten blockchain?

Vycházíme už 4. 4.

str. 52 „Samozřejmě že řezbář musí svoje řemeslo pilovat, ale kreativec nebo podnikatel, ten pokud si dá tu práci a skutečně se na to soustředí, může všechny potřebné informace najít na internetu nebo posbírat od mentorů.“

str. 19

str. 11

„Minimální trvanlivost je údaj primárně pro ochranu výrobce. Říká jím, že po něm produkt ztrácí kvalitu, kterou garantuje, i tak je ale ke konzumaci zcela bezpečný.“

„Do roku 2050 bude v moři víc plastu než ryb.“

SUDOKU

STŘEDNĚ TĚŽKÉ

EXTRA TĚŽKÉ

1

8

5

7

8

2 2

9

5

7 1

4

3

9

5

5

3

7

8

1

8

2

7

4

4 6

58 STUDENTA Březen 2018

4

9

5

9 3

2 6

2

4 1

5

7

8

2 8

3

1

1

3 3

7

6

5 7

4 3

9 7

1 9

5

2 6

7 8

9

Vyrostli jsme v KPMG Bavily mě daně, fúze a transakce.

To vše dnes v KPMG propojují mé mezinárodní projekty.

Jan Kiss Associate Manager v Daňovém oddělení

www.vyrostlijsme.cz

Nejatraktivnější zaměstnavatel v našem oboru podle průzkumu Universum 2017

3. nejžádanější zaměstnavatel roku 2017 mezi studenty vysokých škol dle průzkumu Klubu zaměstnavatelů (1. mezi auditorskými a poradenskými společnostmi)

TOP odpovědná firma roku 2017 1. místo v kategorii Nejangažovanější zaměstnanci

SM000104

SM000106

2017

2047