FAART _ 03 _ 19 by Studentská obec Fakulty architektury

03 19 občasník vydávaný studentským spolkem SOFA mapující aktuální dění na fakultě architektury vut brno

editorial rozhovor komentář report extra aktuall sloupek future akce

FAART 1. ročník #03/2019, sofa , vut, brno občasník SOFY

str.3,4

str.5

str.6,7 +9

str.8

str.10

redakční rada/ za SOFA: Helešic David / Malíková Marieta / Šoborová Adéla; za FA: Boušková Linda / Smržová Kristýna / Struhařík Daniel šéfredaktorka/ Malíková Marieta redaktoři/ Helešic David / Langnerová Karolína / Šoborová Adéla / Zhoř Přemysl grafický design / sazba/ Helešic David jazyková korektura/ Plášková Karolína tisk/ Legia editor čísla/ Langnerová Karolína

str.11

str.12

úvodní slovo Škatulata hejbejte se! (A všetkým ostatným krásny deň) Túto hru, škatuľky, v poslednom období hrá naša fakulta. Niektorí z nás vedome, niektorí nevedome, niektorí stoja v kúte a nechce sa im úplne hrať, možno preto, že cítia, že majú azda nejaký športový hendikep. Presúvajú sa miestnosti, stoly, úlohy aj poslania, dokonca možno vyučovacie predmety. Mnohí z vás sa zúčastnili na študentskej diskusii na začiatku februára a pomohli tak upraviť pravidlá hry. Mnohí z vás nám a hlavne dekanovi dali vedieť, čo ich trápi. Našlo sa aj mnoho pochvál či pozitívnych postrehov. Debata to bola určite príjemná a hlavne veľmi obsiahla – vyčerpaní výsledkami sme skončili až pred ôsmou. Podnetov k pravidlám hry je plné celé toto číslo – porota CBF nebola skúpa na slovo a ukázala nám, na čo sa nám možno až tak dobre nepozerá. Nebuďme však snáď urazení – všetci chceme, aby naša fakulta bola čo najprestížnejšou a najlepšou – a všetci vieme, že bez dobrej kritiky dobrý projekt nevznikne. Preto vás prosím, tak ako v poslednom čísle, ak máte konkrétny podnet k zlepšeniu fakulty, dajte vedieť novému vedeniu či hociktorému senátorovi našej fakulty, ktorý bude ďalej tlmočiť vaše nápady. Viac hláv viac vie :)

Vaša M. PS: Prosba v poslednom riadku je smerovaná celej akademickej obci, fakt.

rozhovor …než začneme Výsledky CBF:

Na následujících stránkách si můžete přečíst ohlasy a pocity poroty z letošní zimní Ceny Bohuslava Fuchse. Pokud vás vyhlášení v uspěchaném týdnu nějak minulo, výherní i oceněné projekty i konkrétní hodnocení a odůvonění cen najdete v krátkých publikacích na issuu profilu SOFY. Jinak přeji přijemné počteníčko...

ROZHOVOR S POROTOU XVI. Ceny Bohuslava Fuchse

Ing. akad. arch. Jan Šépka; Ing. arch. Ada Rypl Žabčíková; Ing. arch. Martin Rosa Začal bych otázkou, zda byste mohli zhodnotit jednotlivé stránky prezentovaných projektů od práce s analýzami přes koncept a urbanistické řešení, návrh, kompozici, hmoty apod. Jak jste vnímali práce po jednotlivých stránkách? MR: Já bych řekl, že dnes jsme mohli vidět hlavně urbanistické práce. Přičemž nás docela překvapilo, že podstatnou část prezentovaných prací tvořily analytické části, které převládaly nad tou návrhovými. To jsme vnímali jako určité negativum. Proto i námi oceněné práce jsou převážně urbanistické. JŠ: Co jsme se dozvěděli, a velmi nemile nás překvapilo, byl fakt, že nebyly vystaveny všechny studentské práce. Neumíme si vysvětlit, čím to je, zda neexistuje nějaký společný termín odevzání? Je přeci běžné, i na jiných školách, kdy práce, které nejsou odevzdány v termínu, nedostanou hodnocení či známku. Není možné, aby některé práce nebyly vystavené. ARŽ: Obecně nám chyběl čitelně odprezentovaný architektonický koncept. Při tak velkém množství prací je opravdu těžké vybrat v krátkém čase ty nejsilnější projekty. Krásná grafická úprava ještě nemusí neznamenat dobrou architekturu.

foto: Lívia Čellárová editace: Eva Drbalová

Nastínil jsem to již dříve, ale napadává Vás nějaké téma, které chybělo v ateliérových pracích, např. nová témata, která se nedostala na akademickou půdu (inovace, udržitelnost atd.)? MR: Obecně nebyly zastoupeny žádné práce, které by se týkaly krajiny nebo krajinářské architektury a drobné architektury. Téměř jsme neviděli práce, které by řešily rekonstrukce. Těch bylo velmi málo. JŠ: V tomto ohledu jsme vyzdvihli dva ateliéry, které se úplně nezabývají standartní architektonickou tvorbou a typologií, ale věnují se například parametrické architektuře, jako ateliér Vítek nebo zadání v ateliéru Kristek-Sedlák, kde se studenti vypravili do fungujících ateliérů a poznávali praxi. Následně udělali společný výstup i s ateliérem, kde hostovali. To nám přišlo hodně zajímavé. Studenti tak mohou zkusit i něco jiného, než navrhovat. Kdybyste měli nějak shrnout, tak v čem poznáváte největší slabiny studentů, či naopak v čem odvedli studenti nejlepší práci? JŠ: Viděl bych to ve dvou rovinách. Chybí jim jasné sdělení konceptu. V řadě případů absolutně chybí informace, o čem návrh je. Pro studenty by mělo být důležité si uvědomit, že projekty budou v budoucnosti prezentovat i dál v časopisech, před veřejností, atd. Musí se naučit vytvářet jednoduché sdělení, o čem jejich projekt je. A protože jsme architekti, tak to není jen o vyřešení dispozice nebo konstrukce, ale je to především o architektonickém konceptu. Řekl bych, že to je věc číslo jedna, která tady jasně chybí. Neváhal bych říci, že to chybí až u 90 % studentů. Druhá věc, kterou bych rád zmínil, je způsob instalace. Takhle nemá vypadat instalace závěrečných prací na architektonické škole. Bohužel musím jít tak daleko, že to nazvu ostudou! Takhle to musím říct, protože škola by se, v tomto ohledu, měla do příště zlepšit. Závěrečnou prezentací se prezentují jak ateliéry, tak samotní studenti a celá škola. MR: Já bych rád dodal, ať nejsme jen negativní, že jsou zde i výjimky, které jsme ocenili. Totéž se týká i jednotlivých ateliérů. Jsou zde ateliéry, které prezentaci zvládají a ty ostatní by se měly pokusit o něco podobného. Ada RyplŽabčíková: Já bych se zmínila, víc než o studentech, o vedení ateliérových prací. V mnohých případech se výsledky ateliérové tvorby nelišily od typologických či urbanistických cvičení. A to se mi zdá příliš málo. Ateliérové práce by měly být výsledkem autorova architektonického myšlení – jeho osobitého vyjádření se a ne jen plnění zadaného úkolu. Vedoucí práce by měl k takovému přemýšlení nabádat a vést diskuzi. Zároveň by studenti měli chápat, že ateliéry jsou nejdůležitější částí jejich studia. Máme za sebou vyhlášení a výsledky letošního ročníku. Kdybyste to však měli shrnout, odnášíte si po dnešku nějaký konkrétní projekt, který Vám vyloženě utkvěl v paměti více než ostatní? JŠ: Urbanistické projekty, které se zabývaly městem Hranice na Moravě. Byly to týmové práce, kde byl každý projekt zpracován jiným způsobem. Někdo řešil projekt prostřednictvím participace s občany, někdo se věnoval nalezení netradičních míst ve městě a jejich využití. Byly to pochopitelné projekty a řekl bych, že takto by úroveň prací ve škole měla vypadat. Od těchto prací bych se pozitivně odpíchl. ARŽ: Pro mne byla příjemná změna u ateliéru Kristek-Sedlák, kde vedoucí použili jiné a netradiční přístupy, které očividně rozvíjí kritické a kreativní myšlení. To považuji za zásadní pro naše povolání.

MR: Já bych se k tomu rád připojil. Všechny práce v ateliéru Kristek–Sedlák mě velmi zaujaly a oslovily. Myslím si, že by bylo dobré, aby všichni studenti prošli tímto ateliérem či podobnými ateliéry s výrazně odlišnou formou výuky, aby získali jiný pohled na to, čeho se architektura týká. Dovedou podle Vás studenti pracovat s kontextem místa, nebo jste měli spíše opačný pocit, že práce nereagovaly na okolí? JŠ: Určitě je to případ od případu. Myslím si, že práce s kontextem je závislá i na konceptu samotném. Dobrý projekt umí pracovat jak s konceptem, tak s kontextem. Řekl bych, že se to odrazilo do ocenění jednotlivých projektů. MR: Mě trochu překvapilo, že byť v pracích převládaly analytické části, tak ve valné většině prací kontext nebyl moc patrný. Trochu z toho vyplývá, že práce s analýzami nemíří správným směrem. Bylo by možná třeba s analýzou pracovat trochu jinak. JŠ: Možná trochu jinak řečeno: Nedělají se náhodou analýzy jen pro analýzy? Na závěr mi dovolte jen krátkou otázku. Existují podle Vás nějaká aktuální témata, která by se měla na architektonické půdě řešit? Popřípadě zda jste je ve vystavených pracích našli? MR: Těch témat je celá řada. Myslím si, že jedno z těch témat je to, které se řešilo v ateliéru Kristek-Sedlák, že je velmi důležité vnímat architekturu v celistvosti, netýká se pouze navrhování domů, ale jsou zde určité přesahy do jiných disciplín. Druhá věc je, že zvláště u urbanistických projektů čím dál více nabývá na důležitosti to, jak jsou prezentovány před veřejnosti. A to nejen na konci, ale i v průběhu vzniku. Bylo zde relativně málo projektů, jejichž součástí bylo projednávání s veřejností či zapojování veřejnosti do návrhu. Jsou zde i nové trendy, jako jsou parametrická a udržitelná architektura. Jsou na škole zastoupeny pouze okrajově, ale je velmi dobře, že tu jsou a rozvíjí se. Například právě v ateliéru Vítek. ARŽ: Já to vnímám velmi podobně. Jsem ráda , že se tu zavádí hlubší architektonická diskuze i jiné přístupy k výuce. Architektura není jen hezképřidanou hodnotou staveb a urbanismus není jen doplňování bloků. JŠ: Já jen dodám na závěr z jiného soudku.

Ateliéry by si měly dávat pozor na vyváženost kvality odevzdaných prací. V řadě ateliérů byly zajímavé projekty, ale byly tam i velmi špatné práce. Ateliéry společně s vedením školy by si měly nastavit určitou laťku, pod kterou ty špatné projekty nepustí. Ta nejnižší postavená laťka bude vždy vytvářet kvalitu celé školy. …rozhovor vedl Přemek Zhoř

Celý rozhovor i hodnocení jednotlivých projektů je k dispozici v poznámkách facebookové stránky SOFA.

komentář Každý ho chce. Kdo ho má, chlubí se jím. Všichni cítí tu naději, že jeho projekt je ten pravý. Co pro to ale uděláme? Naklikám paré, co nejvíc toho nacpu na plakát. Večer po termínu pošlu na tisk a přes noc dopatlám model. Ráno to pověsím na kousek bílé zdi, pokud je po ruce židle, položím na ní model, na něj hodím paré a je to: hotovo, vystaveno, každý pěkně sám za sebe. Po odchodu se zastavím ve dveřích, zjistím, že je v ateliéru nános nádobí od Vifonek a zástup kvetoucích hrníčků, kterým za chvíli narostou nožičky. Hmm… Asi by bylo dobré s tím něco udělat. Řešení číslo jedna. Hromadu bordelu zakryju něčím, co je po ruce, přesunu za „paraván“ nebo hodím do krabice a na chodbu. Řešení číslo dva. Vystavím to na chodbě, nebo jiném neinfikovaném místě a ateliér vzduchotěsně uzavřu a už tam nikdy nevkročím. Splněno, jdu spát. Pokud dostanu echo, zajdu se večer podívat na vyhlášení, anebo taky ne. Cenu mi pak někdo předá. Podívejme se teď na to ze strany porotců: Dostal jsem pozvání na fakultu architektury, chtějí slyšet můj názor, váží si mě, udělám si den volna i přes přeplněný diář na dalšího půl roku. Začátek je příjemný, nachystaná snídaně, komorní atmosféra s klavírním doprovodem ze strany studentského porotce. Po seznámení vyrážíme do terénu. Vcházíme do prvního ateliéru, důkladně studujeme práce a snažíme se je v přiměřeném čase pochopit. Snažíme se rozluštit, co nám chtěl autor říct, rozšifrovat zadání, lokalitu, rozsah. Dělali všichni to samé? Kdo ateliér vedl? Kde to vlastně jsme? Proplétáme se úzkými uličkami zanesenými čímsi, sem tam spící člověk. Tady ještě nemůžeme, instalují, tak jdeme jinam. Tohle je vystavená škola? Nějaký speciální den? Jsme překvapeni, vůbec to tak totiž nevypadá. Zahlédneme krásné projekty nebo dokonce celou instalaci. Máme co oceňovat. Radíme se, diskutujeme, máme jasno. Přijde vyhlášení. S radostí oceníme kvalitní práce a máme jedinečnou možnost sdělit náš pohled na fakultu a poskytnout ji feedback. Ale kde všichni jsou? To je jim vše jedno? Nechtějí slyšet zpětnou vazbu? Tak s tím pojďme něco udělat.

Adéla Šoborová

+ Zamyšlení Budík hlasitě zvoní už celou minutu. Asi je čas ho vypnout, řeknu si pro sebe. Pomalu se převalím na druhou stranu postele a spím dál. Vnitřní hlas ke mně však promlouvá: „Vstávej, škola čeká.“ Chlácholím ho slovy, že přece neznám nikoho, kdo by vstával na první zazvonění. Druhé probuzení, budík zase drnčí pod polštářem. Přimhouřenýma očima luštím čas na mobilu. Je teprve sedm. Dám tomu ještě 10 minut. Tentokrát ovšem riskuji, zkouším to bez budíku. Na pár sekund zavírám oči a okamžitě se probouzím, bohužel zjišťuji, že jsem spal další 3 hodiny. Zdá se, že tenhle experiment nemohl skončit jinak… Možná situace kterou jste zažili. Nejtěžší část dne, kdy sbíráte veškerou psychickou sílu (po pařbách snad i fyzickou), bojujete sami se sebou. Výhrou pak je, když opustíte vyhřátou postel a vydáte se do širého, chladného světa – do školy na přednášky. Jeden z možných důvodů, proč se většiny přednášek účastní malý počet studentů. Ve výsledku to znamená, že některé přednášky, které jsou součástí rozvrhu, zejí prázdnotou. Pak se musí vyučující snažit, aby zaujal alespoň hrstku zbylých studentů. V tomhle případě se nabízí reakce, že některé předměty jsou nudné, s oborem úplně nesouvisí, a že přednášející je taky případ… Ovšem co takové přednášky dobrovolné, na kterých často mluvili lidé z oboru, praktikující architekti. Docházka jen skalních příznivců. Jedna z nich například kombinovala atributy jako profesorka ze Švýcarska, ETH, Mendelsohn, vším tím byla zajištěna velmi kvalitní přednáška. Přesto byla účast katastrofální. Škoda. Podobný problém se týkal i letošního lednového Fuchse. Akce, která měla být vrcholem zimního semestru. Nebo Formát 400 a další podobné události.

Nabídka na škole je, poptávka bohužel pokulhává. Maily jsou přitom denně spamovány různými pozvánkami. Facebook zamořily události spojené s naší školou. Fakulta je od shora dolů polepená množstvím plakátů – na nástěnkách, po zdech, na dveřích – vše ve výši očí. „Sakra, kam se teda koukáte?“ Ptají se nervózně organizátoři. Studenti o ně zkrátka nejeví zájem. Opět škoda. V tomhle příspěvků jsem nechtěl nikoho karát nebo snad vychovávat, mým cílem bylo připomenout vám, nám studentům, co obnáší studium na vysoké škole. Tím spíše na naší fakultě, na architektuře. Je to samozřejmě těžký obor, zároveň je však jeden z mála kreativních. My budoucí architekti toho musíme znát hodně a ne vše se naučíme ve škole. Je pro nás důležité samostudium, přednášky architektů, workshopy, knihy, články. Je potřeba se o studium a obor zajímat, nejen docházet na povinné cvičení a jednou za týden něco splácat na ateliéru.

foto: Lívia Čellárová editace: Eva Drbalová

Právě teď je k tomu ideální příležitost. SOFA vstává z popela – plánuje jednu akci za druhou, připravuje tenhle časopis FAART, snaží se dát do pořádku Archu a oživit studentské akce. Na škole bude zároveň tento semestr probíhat série kvalitních přednášek, často i zahraničních hostů. Proto buďme aktivními studenty, nenechme si je ujít. Určitě přijďte. Vašek Heginger

report

STUDIUM;

KONCEPT:

RYCHLEJI A LÉPE.

Ne-úplně objektivní zpráva

ze čtvrteční studentské diskuze:

Ve čtvrtek 7. února zahořela na krátko fakulta zábleskem zájmu studentů o jejich vlastní studium. Novinka. Po oficiálním shromáždění akademické obce, kde děkan Jan Kristek představil nové vedení fakulty, jeho cíle a obecné informace, jsme se ve skupině asi čtyřiceti studentů odebrali „podebatovat si“ (už méně formálně) o tématech jako obsah studijního plánu, rozvrhy, vybavení školy… A taky o všem, co nás na téhle škole… irituje. Nebo co na ní máme vlastně rádi. Se zaskočením jsem zjistila, že se dostavili studenti, kteří by si mohli říct: „Za rok budu konečně ze školy a může mi být úplně ukradené, co se tu bude dít, přece…“ Velkou skupinu tvořili druháci. Ti by si mohli zase říct: „Nemám čas, musím počítat NKáčka,“ nebo prostě: „Tohle nebudu řešit, když jsem na téhle škole druhým rokem a beztak ještě ničemu nerozumím.“ Nejvíce mě potěšilo, že se dostavila řada pedagogů, i přes to, že tentokrát mluvili hlavně studenti – a opravdu jsme si nebrali servítky. Možná přišli jen ze zvědavosti, ale i tak… Nakonec jsme své poznatky trochu chaoticky odprezentovali a dokonce se nám dostalo okamžité odezvy od pana děkana i proděkana pro studium, Jana Foretníka. Zde stručné shrnutí jednotlivých diskuzí v okleštěných bodech; budu mluvit „za nás“, doufám, že to nikoho neurazí:

Spousta předmětů je obsahově zastaralých (příklad: typologie zemědělských staveb). Neaktuálnost některých přednášek (urbanismus, typologie staveb…) je zarážející, ani ne v tom, že se student musí věnovat vstřebávání zbytečných informací, ale také, hlavně v prvních ročnících, je vnímá jako absolutní pravdu a čerpá z nich ve své tvorbě, která tím pochopitelně trpí. U řady předmětů se zachází zbytečně do jednotlivých detailů či výpočtů, bez důrazu na pochopení obecných zásad. U technických záležitostí bychom ocenili důraz na empirické metody navrhování. Mezi nejatraktivnější učební metody podle nás patří „learning by doing“, exkurze a cesty za architekturou a otevřená diskuze.

Předměty by na sebe měly navazovat (především na ateliér!) a student by mohl mít možnost flexibilně si volit „béčkové“ předměty (i mezi ročníky) tak, aby byly přínosné pro práci na ateliérovém projektu.

ZAN nebo klidně i první ateliér by měl být vyučován hned v prvním půlroku studia, aby měl člověk možnost zjistit, jestli ho vlastně navrhování a architektura baví.

foto: Marieta Malíková

vhodný pro moji aktuální potřebu. Obsah by měl být praktický a měl by reflektovat architektonickou tvorbu abychom nemuseli – cituji Davida Helešice –

„modelovat vrtačky v Maxu“. #7

Přemýšleli jsme také společně o povinné/nepovinné praxi. Byly zde různé názory – že je potřeba minimálně šestiměsíční pracovní stáž pro přijetí na MSP; že je možné praxi zavést do studijního plánu jako praktickou nebo akademickou stáž a také, že vlastně „nucená“ praxe není třeba, protože „kdo pracovat chce, pracovat bude“. Pravdy jsme se pro tentokrát nedobrali. Třeba se příště shodneme.

Magisterské studium postrádá přehledný koncept a jasnou profilaci absolventa, která by logicky měla vyplývat ze zvoleného modulu. Bavili jsme se o tom, kým by měl náš absolvent být po opuštění školy: hotový projektant? Vedoucí vlastní kanceláře? Může to být teoretik, propagátor, památkář…? Otázkou také je, je-li na místě nutnost zapisovat se do modulu na celé dva roky anebo povinná zahraniční stáž v MSP.

Shrnutí našeho studia: existuje obrovský nepoměr mezi vynaloženým úsilím a výsledky naší práce. Pozornost studenta bývá rozdrobena mezi na sebe nenavazující a zbytečně specifické úkoly. foto: Marieta Malíková

Dále apelujeme na srovnávání úrovně jednotlivých ateliérů (jednotné datum odevzdání!); u každého zadání by měla proběhnout závěrečná kritika s kvalitní zpětnou vazbou. Důležité je i hodnocení v průběhu semestru, váha jednotlivých kritik. K harmonogramu semestru jsme zmiňovali problematický moment odevzdávání ateliéru v době, kdy bychom se měli soustředit na zkoušky. Ve výsledku pak trpí buď kvalita odevzdávaného projektu nebo si člověk registruje automaticky druhý termín.

Neštítíme se práce – jen nás moc nemotivuje to, že to prostě musíme udělat, abychom „prolezli“.

#10

Jiné: Přehlednost a dostupnost informací je nutná! To se týká třeba intranetu a fakultního webu. Také si myslíme, že bychom měli víc dbát na prezentaci naší školy širší veřejnosti – výstavy, akce pro lidi z venku atd. Vybavení školy – všichni asi víme, co nám chybí: truhlářská dílna, jednouše dostupný a rychlý 3D tisk, dovybavení modelového centra, sprcha (poznámka: opověď vedení:

„Sprcha a tohle – jo, v pohodě, všechno bude, ale teď se věnujme akreditacím.“)

Nakonec Barča Ochotná poznamenala zajímavou věc:

+ koše na třídění odpadu a chill out space…

„Na téhle fakultě bylo víc lidí vyhozených z Nosných konstrukcí než z Ateliéru.“

Závěrem: Víme, že se to změnit nedá přes noc. Leccos se nedá třeba vůbec. Víme, že nám nikdo nic nemůže slíbit. A také, že mnohých z nás se už ty změny nebudou týkat. Ale přece:

…což vypovídá a důležitosti, kterou pak tomu předmětu přikládáme… (žejo…)

Předměty, které nám tady chybí jsou sociologie, filozofie, humanitní předměty. Ty se zde v nějaké omezené škále sice vyučují, bylo by ale lepší, kdyby byly vedeny s přesahem do architektury, s návazností na fenomény, které budeme v profesním životě muset vnímat. Také bychom ocenili větší škálu výuky soudobých teorií a přístupů k architektuře; nové trendy.

Výuka výpočetní tvorby se stala tématem kvůli nepraktičnosti učené látky, nutnosti splnění postupně všech jednotlivých kurzů bez možnosti flexibilního výběru nástroje, který je nejvíc

...MÁ TO CENU!!! Karol L.

extraa

Tady teď budeme mít kancelář SOFY. Ve třetím patře, vlevo, úúúplně na konci chodby. Pokud tě minula studentská debata, ale chtěl/la ses vyjádřit... Pokud Tě napadá ještě nějaký zlepšovák, týkající se: provozu školy, rozvrhu, předmětů a jejich prolínaní... Napiš co je si myslíš (nálepky jsou k dispozici for fun...) , vyfoť nebo naskenuj a pošli nám nae facebook SOFY____

fotoreport Tradiční Pleš pořádaná druháky FA VUT se letos netradičně odehrála v brněnském Artbaru na svátek zamilovaných. I přes to se bál nenesl v duchu srdcí, růží a přívěsků od Pandory, ale v dresscodu Garden in Hell, jenž rozezněl prostory pekelnými kvítky a atmosféru dotvořil skvělý hudební doprovod ve složení dvou znojemských kapel The Queues a THRASHSUFR, rock’n’rollovými bohy Něco si přej a DJ ze Zlína A:cze. S úderem půlnoci se pekelnou tmou blýsklo patnáct čerstvých pleší, které připomenuly, že pleš je zase po roce v kurzu. Nikol Dlabačová

FOTO BY FILIP KŮŘIL

sloupek Limit největší možné struktury, kterou může při současných materiálech člověk postavit je X-Seed 4000. Navržena roku 1995 japonskou inovativní společností Taisei Corporation. Budova by se nacházela přímo v Tokijském zálivu, kde by vyrůstala přímo z moře a dosahovala by s 800 patry 4000 metrů. S takovouto výškou by překonala i horu Fudži a vrcholek by se stal nejvyšším bodem Japonska.

Kdysi ještě na základní škole jsem dostal za úkol napsat tři povolání, která bych chtěl v budoucnu dělat. Pamatuji že jsem napsal mimo jiné Architekt. Už jsem vlastně zapomněl, co jsem si pod tím povoláním představoval, ale cítil jsem za tím určitou moudrost kombinovanou elegancí. Když jsem se měl po několika letech na konci gymnázia rozhodnout, jaký obor si skutečně zvolit, Architekturu jsem potvrdil. Nevím, co jsem tehdy očekával, protože v prostředí, ve kterém momentálně vyrůstáme, nevím občas ani jak probíhá práce našich rodičů. Nevnímal jsem architekta jako „NAD-ŘEMESLNÍKA“, jak by se asi dal přeložit řecký výraz Archi-Tekton. Někoho, kdo kreslí linky v kanceláři, ale spíše toho, kdo disponuje renesančním všeobecným přehledem se schopností řešit určité problémy. Spojit efektivní, estetické, sociologické, ale i etické řešení v jeden projekt, který obstojí v časové ose. Momentálně po čtyřech letech studia architektury vnímám určitou krizi této profese, která balancuje od něčeho, co bych popsal jako motivační citát, k pouhému striktnímu pojetí služby svému donátorovi. Tímto se osekává možnost přemýšlet více komplexně a celková idealistická služba společnosti je servis jednotlivcům.

Nechci být někým, kdo navrhuje vily pro jedno procento obyvatel, zatímco Evropou mimo jiné probíhá bytová krize. Proč jsou symbolem moderní architektury desetkrát dražší vily na lukrativních pozemcích a ne řadové domky pro dělníky či panelákový byt… Architektura je vnímána samotnými architekty spíše jako lukrativní produkt a ne chytré a efektivní řešení určitého problému. Minimalistický design obdivujeme kvůli tomu, že je upřímný a na nic si nehraje. Zavrhuje ozdůbky a nabízí koexistenci technických, estetických

a někdy také sociologických výdobytků. Vlastně to kdysi muselo vypadat, že jednotný elegantní styl spojí všechny ekonomické vrstvy. Ale i z minimalismu se stala drahá záležitost. Loosův „jednoduchý černý oblek“ se stává nedostupný. K čemu jsou vlastně drahá auta oligarchům (nejen) na východě Evropy, když státní společná komunikační síť neumožňuje plné užití. Uvažování zarámcované „čím více bude společnost vzkvétat, tím lépe se budu mít i já“. Ale zpět k architektuře. Momentálně pociťuji určitý problém v krizi vnímání architektury a architektonické profese, která připomíná spíše motivační citát pro své vlastní účastníky. Hledání jednoho monumentálního a univerzálního řešení se stalo spíše odstrašujícím příkladem. Vlastně se vzalo staré uvažování nad službou jednotlivci, jen ho několikanásobně zvětšit. To nám jako chirurgický řez může zachránit život. Ovšem s vedlejšími následky. Megaprojekty řešení nenabízejí, spíš vytvářejí nové problémy. Mimo jiné tu megaprojekt máme. Lidská společnost s množstvím kontextů, kdy sebemenší faktor může ovlivňovat faktory sebevětší. Čím hustší a propojenější síť, tím zřejmě lepší. Vyspělou společnost nelze popsat jednou charakteristikou, ale abstraktním dojmem zahrnující veškeré námi zpozorované charakteristiky.

Architekt by si měl být vědom, že dokáževěcisledovatzvětšíhoodstupu a tyto abstraktní charakteristiky formulovat do konkrétních. Nikdy to nebude na sto procent výstižné, ale může dosáhnout pověstných „99 procent“. Rád bych se pokusil řešit témata a problémy, které jsou ve společnosti zjevné, ale dají se těžko uchopit a neexistují na ně jednoduchá řešení. Navrhnout fungující rodinný dům tak, aby koexistoval s okolním prostředím, je podle mne archetypem této profese, která se ovšem může promítnout do jiných oborů. Vašek Šana

aktuall

...Maska tam, maska sem, s Asií se neminem, až nastane setmění, Mersey club se promění. Čas si na nás udělejte, kostýmy si nachystejte. Abyste věděli na příště, do diáře si napište: Bude to paráda a hlavně zábava. Nebojte se, dostavte se!

Karneval FaVUT - ASIE 7. března od 19:30 v Mersey

HODNOCENÍ PŘEDMĚTŮ ZA ZIMNÍ SEMESTR 2018/2019 PROČ je důležité anketu vyplnit? Výsledky této ankety jsou jedním z mála nástrojů, jak vedení fakulty i rektorátu ANONYMNĚ a přitom oficiální cestou ukázat, jak jsme spokojení s výukou a jednotlivými předměty... - s jejich obsahem, - s tím, jak jsou pro nás užitečné, - kolik času u nich strávíme, - jak se učivo prolíná s ostatní výukou... Otázky jsou zkrácené a zjednodušené. ...PROSÍM, věnujte této anketě pár minut vašeho cenného času - čím víc hlasů tím méně se dá náš názor na výuku přehlédnout! Anketa bude zveřejněna ve STUDISU od 25.2. do 1.3.

STUDENTSKÉ HAPPY HOURS!!! Protože chceme, aby naše jídlo bylo dostupné pro všechny, máme speciální nabídku pro všechny studenty.

Nakupujte s 10% slevou!!! K uplatnění slevy nám předložte

Vaši ISIC kartu! Vaše HAPPY HOURS u nás jsou tyto: 7:30–11:30 a 13:30–21:00. Přijďte na oběd, svačinu, dobrou večeři. Přijďte k nám posedět, učit se, zastavte se pro jídlo po cestě do školy nebo domů. Myslete na své zdraví, bude Vám to víc myslet, nebudete unavení, tělo se rychleji zregeneruje!

Jezte ZDRAVĚ s MyKitchen. ...Je to jen pár kroků od zastávky Šilingrovo náměstí, kam poholně dojedeš od školy šalinou č. 6...

future 14/2 25/2 28/2 7/3 14/3

výstava | Sedm podob Brna budoucnosti

14. 2. 2019–22. 3. 2019 | Urban centrum, Mečová 5 KAM (Kancelář architekta města Brna) na více než sedmdesáti vizualizacích představuje sedm architektonických a urbanistických soutěží, které za svou více než dvouletou činnost připravili pro město a jeho části.

přednáška | Německé jaro 2019: BAUHAUS

9:00 | FA VUT V letoším roce si připomínáme stoleté výročí od založení slavné německé školy Bauhaus, která kompletně změnila pohled na výuku umění a navrhování architektury…

procházka | Do kláštera informatiky

18:30 | FIT VUT Procházka s architektem Alešem Burianem (ateliér Burian–Křivinka) nás zavede do areálu Kartuziánského kláštera v brněnském Králově poli, kde sídlí Fakulta informačních technologií VUT.

party | Karneval FaVUT – ASIE 19:30 | Mersey klub Brno

přednáška | Final_Final_Husova18_Lenka Hámošová

19:00 | PRAHA / 4AM Fórum pro architekturu a média Prezentace představí analýzu vizuálních strategií, kterými v současnosti nejvlivnější bratislavští developeři komunikují své velkolepé stavitelské plány veřejnosti a získávají tak její souhlas s výstavbou, která zásadně mění tvář města.

18/3

výstava | Downtown Denise Scott Brown

21/3

prezentace | AntiFormát

22/3

22. 11. 2018–18. 3. 2019, denně 10:00–19:00 | Architekturzentrum Wien

Série krátkých, zajímavých prezentací studentů ze zahraničí, kteří nám povykládají, jak to chodí u nich na fakultě: jaký mají kolektiv a prostředí, styl výuky, rozdíly mezi jejich domácí a naší fakultou atd. Každý příběh doprovází 20 obrázků po 20 sekundách (20 × 20 = 400).

vernisáž | Olověný Fuchs F kleci

Výstava organizovaná třemi studentskými spolky ze třech škol architektury: pražský Spolek posluchačů architektury (SPA), brněnská SOFA / Studentská obec Fakulty architektury a liberecký studentský spolek Fakulty umění a architektury (FUA TUL). Putovní výstava započne v pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP).

30/3

debata | Olověný Fuchs F kleci

10/4

prezentace | Formát 400 jaro

13/4

festival | Open House Brno 2019

CAMP – Centrum architektury a městského plánování

Série krátkých, zajímavých prezentací studentů, kteří zrovna byli na studijní nebo pracovní stáži. Vyprávějí zážitky ze školy, z cestování, poradí jak sehnat ubytování a jak neutrácet zbytečně peníze… Každý příběh doprovází 20 obrázků po 20 sekundách (20 × 20 = 400).

Festival Open House otvírá na dva dny budovy a místa, kolem kterých chodíme, ale nemůžeme se do nich podívat. Návštěvníkům dává zdarma nahlédnout, jak vypadají zevnitř architektonicky zajímavé stavby, jak fungují administrativní a technické budovy či co zbylo z industriálních staveb.