Práce z Vermontu / Works from Vermont by Cestmir Suska

prรกce z Vermontu / Works from Vermont

Čestmír Suška: Práce z Vermontu etc. Čestmír Suška vystavuje v delších intervalech, než bývá v našich krajích zvykem. Činí tak s vědomím, že každá další výstava má bilancovat větší sumu pořádné práce. Od své poslední výstavy v galerii Tvrdohlaví, kde překvapil také skleněnými plastikami, může dnes na své konto připsat další s úspěchem zvládnutou techniku a materiál. Letos strávil Čestmír Suška téměř tři měsíce v příjemném a přitažlivém prostředí umělecké kolonie ve Vermontu v USA. Podmínky, které pro své stipendisty zajišťuje zdejší samospráva, jej dokonce až příjemně zaskočily. Vše se tam odehrává v dokonalé režii umělců — manažerů, kteří poučeni vlastními zkušenostmi dovedou vycházet vstříc představám přijíždějících residentů. Komfortní provoz a přívětivá atmosféra mu umožnily experimentovat. Naučil se na místě svářet, protože při hledání vhodného materiálu pro svou práci narazil při obchůzkách na vyřazené železné zásobníky, v kterých místní skladují topné oleje nebo kapalný plyn. Konce zásobníků mají půlkulovitý tvar, který si přímo říká o zpracování — zejména když je někdo už dlouhá léta zatížený na konkávní a konvexní křivky tak jako Čestmír Suška. Jeho první kroky se ubíraly obdobným směrem jako u kované plastiky, kterou vytvořil už v Čechách. Otevřel celou plochu jednoduchým pravidelným rastrem, respektujícím souřadnice daného tvaru. Postupně se odvažoval ke stále hravějšímu zpracovaní materiálu a jeho práce se začala svým charakterem blížit trpělivému řemeslu pletařky. Odvažoval se ke stále jemnějším a promyšlenějším vzorům, které vznikaly nejdřív odebíráním a pak dokonce i zpětným skládáním tvarů, ovšem v jiném prostorovém řádu. Ponořil se tak do nově zvládnuté dovednosti a vytvořil pomyslnou smyčku, která startuje odstraněním určitých tvarů z plochy, jejich sestavením v ploše, pokračuje otiskem sestavy na papír, a může také skončit jejich „znovusvařením“ v převrácené konﬁguraci. 2(3

Vermontská kolekce tak obsahuje několik svařovaných objektů, několik vyskládaných obrazů a několik monotypů, které jsou závěsnou zrcadlovou variantou mozaikovitých skládaček z odřezků. Od dob, kdy Čestmír Suška může pracovat s poctivými sochařskými materiály jako pálená hlína, dřevo, bronz, kámen, sklo a nyní i svařované železo, přistupuje k sochařství ze zcela jiného úhlu, jako tomu bylo v osmdesátých letech. Tehdy se soustředil na obsah svého sdělení a podřizoval mu i materiál. Jeho situace umělce více profesí vnášela do jeho práce komplikovaná témata a spolu s tehdejší vypjatou společenskou situací jej nutila k určité naléhavosti, která se projevovala na jedné straně emocionální vypjatostí a na straně druhé absurdním humorem či tvrdou ironií. Za posledních patnáct let v něm vykrystalizoval ryzí sochařský postoj, který mu dává viditelnou jistotu tvaru, objemu a obrysu plynoucí z podstaty zpracovávaného materiálu. Právě kontakt s ním je počátečním impulsem, který spustí proces tvorby a teprve v různorodosti dnes už zvládnutých materiálů se zcela vykreslil obrovský Suškův plastický potenciál, jenž se pozvolna ale vytrvale chápe dalších a dalších nevyzkoušených možností. Ty potom s sebou přinášejí přirozenou a nenásilnou změnu tvarosloví, která harmonicky navazuje na předchozí práce, a stává se podhoubím příštích. Každá taková etapa má svůj vnitřní vývoj a když už sochař zvládne všechny ﬁnesy, opouští ji rád pro jinou netrénovanou technologii. Tento sympatický neklid, který jej vytrhává z bezpečí dobře zvládnutého řemesla, má blahodárný vliv, protože nabíjí autora i jeho práci vibrující energií, která je sice z rodu nevýbušných ale šířících velmi pozitivní vlnění. Magdalena Juříková

Čestmír Suška: Works from Vermont Etc. Čestmír Suška exhibits his works in longer intervals than is customary in Czech lands. He does so knowing that any future exhibition of his should always, somehow, evaluate a decent portion of sound work. From his last exhibition in the Hardheads (Tvrdohlaví) gallery Suška, along with others, surprised the public with his glass sculptures. Today he can add yet another successfully mastered technique and material to his list of accomplishments. �is year Čestmír Suška spent almost three months in the pleasant and attractive atmosphere of an art colony in Vermont, USA. Suška was pleasantly surprised by the conditions that local organizers had arranged for their interns. Everything there happens under the perfect organization of artist–managers who, having taken the lesson from their own experience, are able to understand the needs and ideas of arriving residents. �e comfortable operation and kind atmosphere of the place allowed Suška to experiment. He learned to weld. During his excursions, searching for appropriate material for his work, he ran into discarded tanks in which the local people store fuel. �e saucer–shaped form of the tank’s sides were nearly begging to be transformed — especially if one is as heavily interested in concave and convex shapes as Čestmír Suška was for many years. Suška’s first steps there took a similar direction as with the wrought sculptures he created in Czech lands. He opened the whole surface through a simple, regular pattern that respected the coordinates of the given shape. Gradually, he dared to go further and further towards a more playful processing of the material and the character of his work began to resemble the patient cra� of a knitter as he plunged into more subtle and more elaborated patterns, first created through elimination and then reconstruction of shapes, albeit arranged in a different spatial order. 4(5

He then started with another newly mastered skill. Suška would create an imaginary loop that began with the removal of certain shapes fromthe surface and their surface configuration and continued by imprinting the configuration on paper; it could even result in their being re-welded in an inversed configuration. �e Vermont collection thus contains several welded objects, several composed objects and several monotypes that represent an easel mirror variant of the mosaic-like puzzles of off-cuts. Since that time Čestmír Suška has become able to work with authentic sculptural materials such as burnt clay, wood, bronze, stone, glass and now, also welded iron. Today, he approaches sculpture at a completely different angle than he did in the 1980s when he focused more on the content of his message and the material he used was subordinated to that. His situation as an artist of more than one profession brought complicated subjects into his work. �at, along with the extreme situation of that time, forced him towards a certain urgency — which, on one hand, expressed itself by emotional pressure, and on the other, by absurd humor or harsh irony. In the last fi�een years, a pure sculptural attitude crystallized in Suška — an attitude which gives his work an evident confidence and steadiness of shape, volume and outline arriving from the basis of the processed material. It is exactly the contact one has with a material that represents the initial impulse that triggers the creative process. Suška’s sculpting potential only receives clear outlines from the variety of materials he has mastered, making him grasp more and more yet untried possibilities. �ese then bring along natural and spontaneous changes in the morphology that harmonically follows up his previous works and becomes a hotbed of future ones. Each such stage has its own inner development and as soon as the sculptor masters all its niceties, he gladly leaves for another, untrained technology. �e influence of such likable restlessness which pulls the artist from the safety of well-mastered cra� is salubrious for it charges him and his work with a vibrating energy – energy that might not be one of those volcanic ones but spreads an immensely positive vibration. Magdalena Juříková, exhibition curator Contact: ironman@volny.cz

Příběhy soch Každá socha má svůj příběh, tak jako píseň, báseň, kniha a kterákoli dobrá věc. Má také svůj smysl, třebaže ve světě přísně organizovaném a racionalizovaném vypadá absurdně a trochu cize. Ale k tomu se ještě vrátíme. Můj text má pojednávat o sochách Čestmíra Sušky obecně a zvláště o těch, které vytvořil za svého vermontského pobytu. Příběhy těchto soch jsou prosté. Čestmír Suška, jejich autor (který byl sochařem dávno předtím, než se stal členem skupiny Tvrdohlaví), obdržel jakési stipendium a odcestoval do amerického Vermontu aby tam, v městečku Johnson a ve studiu Red Mill vytvořil práce, které potom vystavil ve stejnojmenné Galerii Červený mlýn. Materiál k tomuto dílu objevil v jakési kovovýrobě, která byla napůl sběrnou šrotu. Železné polokoule byly kdysi zásobníky na plyn. Základní tvar byl dán a železo bylo materiálem, který příliš často nepoužíval. Objevil tedy ten nejvhodnější předmět své sochařské touhy, protože kulaté sochy vytvářel už dávno předtím. Několik z nich vystavil také na jedné z předchozích výstav ve Vídni, skleněnou plastiku „Mořská hvězdice“, ale také litograﬁi „Koule s otvory“ a jednu práci, která se nazývala „Béžová díra“ , podle ní jsem pojmenoval svůj text k výstavě „Párátka věží, béžové díry kosmu“, neboť o nic menšího, ale ani většího nešlo. Byly to práce velice realistické ve své reálnosti (lépe řečeno: tvarové zarputilosti) a taky abstraktní, záhadné na první pohled a právě tak jednoduché. Jejich názvy něco říkaly o díle, ale také o autorovi. „Motýl“, „Larva“, „Chroust“, „Prizma“ a „Na špici“: názvy metaforické a také dvojznačné, neboť na špici nebyla pouze socha vertikálně namířená do kosmu, ale především se tak jmenovala jedna restaurace. Bez sochařova mírně ironického nadhledu bychom byli o něco chudší, zvláště pokoušíme-li se vysvětlit dílo, které realitu abstrahuje a má všechny znaky monumentu. Pokaždé máme před sebou jednoduchost, ale také záhadnost sochařství, které vnímáme v elementárnosti tvarů. A ten mírně humorný nadhled je nutný, chce-li se sochař vyhnout patosu anebo zavádějící hře na tajemství. Připomínají-li tyto práce magické předměty a zdají-li se býti symbolickými, je to nejspíš jen proto, že v sobě mají rustikální magičnost věcí, které propouštějí světlo, jsou průhledné a budí dojem, jako by nimi svět procházel jako to sluneční anebo umělé světlo. Jsou-li nasvíceny zevnitř, mají něco z předmětů divadelní scény. Základním a výchozím tvarem je tedy koule, která je potom dělená na polokoule, obojí je perforováno otvory, takříkajíc rozloženo na součástky, ale i ty mají své místo a svoji hodnotu v procesu skladebném, na jehož konci stojí dílo. Z koule může být květ anebo motýl, a jako při biologickém nebo rostlinném dělení je tady část „mateřská“ a část „dceřinná“. Umění je nicméně umělé a nikoli přírodní a sochař, který nepracuje ani v řádu geometrickém a podle pravidel abstraktního konstruktivismu musí hledat své místo v prostoru velice zúženém. Divák se dívá a diví se, něco se mu líbí a něčemu jen rozumí, jednou z věcí, která ho na soše zajímá, je sokl. Někdy je nutný, jindy nepotřebný. 6(7

Práce Čestmíra Sušky jsou často o nepotřebě soklu. Leží na zemi. Zvláštní výjimkou je však koule, kterou vystavil ve vermontské řece Gihon: jako by jen ležela na hladině, stála na vodě. Má ovšem podstavec, který je ukrytý pod vodou. Sokl je opravdu něco navíc, je instalací sochy. Kunsthistoricky býval velevýznamný. Díváme-li se na Uccellovy malby jezdeckých soch, vidíme především ten sokl, vidíme dílo umělce, který téměř všechen svůj talent vyplýtval na malbu podstavce, na němž jsou nápisy, hodně slov. Tato malba říká, že existuje něco jako socha soklu. Suškovy poslední práce se od soklu distancují. Možná proto, že dílo příliš estetizuje, staví ho do centra a na úkor okolí, kterého by mělo být organickou součástí. Koule podstavec nepotřebuje. Tvar sochy by se měl blížit myšlence, nikoli předmětům, které nemůže dokonale napodobit ani nahradit. Umělec také nevytváří kouli, ale spíše kostru koule, zajímá ho vnitřek tohoto dokonalého předmětu. Dokonalého, ale nikoli univerzálního, protože kdyby tomu tak bylo, tak všechny letadla, auta, rakety by měly tvar koule. Ale nemají, stejně tak jako nábytek není kulatý, ani kniha nebo postel — jako by tělo, ale i lidský pohled spíše toužili po ploše. Na sochu se ovšem také díváme jinak, než na jiný předmět, a jako bychom měli dva druhy pohledů, z nichž jeden je vyhrazen věcem uměleckým. Obrazy velice výmluvně vykládáme, sochy jen pozorujeme s obdivem, ale častěji s nedůvěrou. Obrazy se oslavují a sochy často jen kritizují anebo ironicky zesměšňují. Americký avantgardní umělec Barett Newman říká: „Socha je to, do čeho narazíš, když couváš, aby si se podíval na malbu“. Ale v přírodě a na veřejných prostranstvích nebývají obrazy, ale sochy. Dnes už to nejsou monumentální bohyně ani jezdecké sochy slavných vojevůdců, ale třeba právě ty koule symbolizující univerzalitu a univerzum. Řecký ﬁlosof Empedokles z Akragantu už v 5. století před naším letopočtem řekl o kouli podivnou myšlenku: „Bůh je koule, jejíž střed je všude a povrch nikde.“ Také ale, na otázku proč žije, odpověděl: „Abych se díval na hvězdy. Odstraň nebe a nebudu ničím.“ Empedokles mohl obdivovat Feidiase a jeho obrovskou sochu bohyně, ale viděl především Boha v kouli a smysl života v pozorování vesmírné kopule. O sochařích se říkalo, že jsou to pořadatelé chaosu, v tomto duchu můžeme chápat také Suškovy koule, béžové díry a světelné průhledy. Jiří Olič

Stories of Sculptures Each sculpture has its own story, the same as a song, poem, book and any good thing. It also has its meaning even if in the world which is strictly organized and rationalized it seems absurd and a little bit strange. But we will get back to it later. My text is to deal with Čestmír Suška’s sculptures in general and especially with those he created during his Vermont stay. �e stories of these sculptures are simple. Čestmír Suška, their author (who was a sculptor long time before he became a member of the Tvrdohlaví group), received some kind of a scholarship and le� for Vermont in the United States to create works in the Red Mill studio located in a little town of Johnson, which sculptures he then exhibited in a gallery of the same name as the studio: the Red Mill Gallery. He discovered the material to his work in some kind of a welding company which was partly a scrap yard. Iron hemispheres used once to be parts of gas tanks. �e basic shape was given and the iron was a material which he had not used too o�en. He thus discovered the most suitable object of his sculpting desire since he had been creating round sculptures long time before that. Several of them were also exhibited at one of his previous exhibitions in Vienna: a glass sculpture called „Starfish“ but also a lithography „Sphere with Openings“ and one work which was called „Beige Hole“, it was a�er this sculpture that I named my text to the exhibition „Toothpick of Towers, Beige Holes of the Universe“ since nothing smaller or bigger was involved. �ese were very realistic works in how real they were (or better, in how stubborn their shapes were) and also abstract, mysterious at the first sight and also that simple. �eir names were saying something about the work but also about the author. „Butterfly“, „Cocoon“, „May Beetle“, „Prism“ and „On the Peak“: metaphoric names and also ambiguous since „on the peak“ was not only a sculpture vertically pointed towards the universe but above all it was a name of a restaurant. Without the sculpturer‘s slightly ironic detached view, we would be a bit poorer especially if we are trying to explain the work which abstracts away from the reality and has all signs of a monument. We always have in front of us the simplicity but also the mysteriousness of the sculpting which we perceive in the elementary quality of its shapes. And the slightly humorous detached view is necessary if the sculptor wants to avoid the pathos or a misleading play on a mystery. If these works remind magical objects and if they seem to be symbolic, this is most likely only because they have in them the rustic magic of things that transmit light, are transparent and give an impression as if the world was passing through them the way the sun or artificial light does. If lit from within, they have in them something of objects on a theatre stage. �e basic and starting shape here is a sphere which is then divided into semispheres, both perforated by openings, so to say dismantled into components, however, even these have their place and value within the composition process at the end of which the work stands. From the sphere, a blossom or a butterfly may evolve, as in the biological or vegetable division, there 9

are both the „parent“ and the „child“ parts. However, art is artificial, not natural, and the sculptor, who works neither in the geometric nor according to the rules of abstract constructivism, must look for his place in a space which is very narrowed. �e spectator watches amazed and likes something and only understands something else; one of the things he likes about the sculpture is a pedestal. Sometimes it is necessary, sometimes it is useless. Čestmír Suška‘s works are o�en about the fact that the pedestal is not needed. �ey lie on the floor. A special exception, however, is a sphere he exhibited in the Vermont river Gihon: as if it was only lying on the level, as if it was standing on water. However, it has a pedestal which is hidden under the water. A pedestal is really something added, it represents the installation of a sculpture. From the point of view of the history of art, it used to be of extra importance. If we look at Uccello‘s paintings of horse statues, we can see above all the pedestal; we can see the work of an artist who almost all his talent wasted on the painting of a pedestal on which there are inscriptions, many words. �is painting says that there is something like a sculpture of a pedestal. Suška‘s most recent works dissociate themselves from a pedestal. Maybe because it aestheticizes the work too much, it puts it in the centre and to the detriment of the surroundings of which it should form organic part. A sphere does not need a pedestal. �e shape of the sculpture should be close to an idea, not to the objects that it cannot perfectly imitate or replace. �e artist also does not create a sphere but rather a skeleton of a sphere, he is interested in the inside of this perfect object. Perfect, however, not universal because if this should be the case, then all the airplanes, cars, rockets would have the shape of a sphere. But this is not the case, the same as the furniture is not round, nor a book or a bed — as if the body, but also the human eyes, longed rather for a plane. However, we view the sculpture differently from another object, as if we had two types of views of which one is reserved for art matters. We interpret pictures very eloquently but we only watch sculptures with admiration and, more o�en, with suspicion. Pictures are celebrated and sculptures o�en only criticize or ironically deride. An American avantgarde artist Barett Newman says: „Sculpture is what you hit when walking backwards to view a painting.“ But in the nature and in public areas there are usually no pictures but sculptures. Today, they are not any more sculptures representing monumental goddesses or horse statues of famous warriors but perhaps exactly those spheres symbolizing the universality and the universe. �e Greek philosopher Empedocles of Acragas had, already in the 5th century BC, a strange thing to say about the sphere: „God is a sphere whose centre is everywhere and the surface nowhere.“ But also, when asked why he lives, he answered: „To watch the stars. Remove the sky and I will be nothing.“ Empedocles could admire Phidias and his gigantic statue of the goddess, however, he saw above all the God in the sphere and the sense of life in watching the dome of the universe. Sculptors were said to be the organizers of chaos; it is in this spirit that we may also understand Suška‘s spheres, beige holes and light apertures. Jiří Olič 10 ) 11

Nálezy z Vermontu Během svého pobytu ve Vermontu v roce 2005 Čestmír Suška vytvořil soubor děl, který je monumentální a éterický zároveň. Při hledání dostupných materiálů si zvolil vpravdě americký přístup — zavítal na skládku železa. Zde ho upoutaly vyřazené bojlery a po dohodě mu bylo umožněno, aby si je převezl do prostor svého ateliéru a využil je jako materiál na novou řadu soch. Silné stěny bojlerů z litiny posloužily jako imaginární plátno, na které umělec promítal své nesčetné představy. Rozřezával bojlery rozmanitými způsoby a jejich stěny perforoval otvory různých obrysů. Nově vzniklé části opět svařoval dohromady, přičemž vytvářel dokonalé koule nebo přízračné nekonečné sloupy. Svařením jednotlivých částí v nových konﬁguracích a jejich umístěním v plenéru či na konkrétně vybraných místech uvnitř galerie rovněž potvrdil svůj dlouhodobý zájem o práci se světlem. Vzrušující hra světel a stínů na zdech galerie vytvořená pomocí elektrického zdroje vyzařujícího z vnitřku sochy připomíná atmosféru divadla. Je logickým výsledkem Suškova dlouhodobého zájmu o inscenační postupy a jeho schopnosti převádět znalost jevištních zásad do práce na světelných sochách. Menší části, který byly z nádrží odstraněny, sochař nevyhodil. Posloužily mu jako prvky v plošných instalacích přímo na podlaze galerie a ještě je využil k otiskům na velký formát papíru. Tato technologie je až překvapivě přímočará. Vyříznuté části rozmístil přímo na papír a o „kresbu“ se ve skutečnosti postarala jejich postupná koroze. Rez koncentrovaná na obrysech odřezků vytváří na položeném papíru ostré hrany geometrických tvarů, které výrazně lemují slabě zbarvené vnitřní plochy. Toto dvourozměrné uspořádání vykazuje stejnou absolutní symetrii jako je tomu u velkých sochařských děl. Suškovy práce provedené ve Vermontu vznikly na typicky americkém principu, založeném na práci s nalezeným průmyslovým materiálu s použitím industriálních technologií. A bojlery a nádrže na olej zaujímají obzvláštní místo ve výtvarném umění, neboť byly již dříve zvěčněny Davidem Smithem v jeho slavné řadě nazvané „Totemy z nádrží“ („Tank Totems“) z padesátých let. Význačnějšího předchůdce by bylo možné jen stěží nalézt. Charlotte Kotik 13

Vermont Discoveries During his 2005 residency in Vermont Cestmir Suska created body of work that is at once monumental and ethereal. Looking for the available materials he chose a truly American approach — he went to a scrap metal yard. Here the discarded gas tanks caught his attention and a�er some negotiation he was able to move them into his studio space and utilize them as a material for a new series of sculptures. �e thick cast iron walls of the tanks served as an imaginary canvas on which the artists projected innumerable ideas. He cut the tanks in multiple ways creating openings in the walls of the barrels. He cut the bodies of the tanks and welded the remaining parts together creating perfect spheres or apparations of endless columns. By welding parts into new configurations and positioning them on the grounds outside or particularly designated places inside the gallery he also acknowledged his long time interest in working with light. Dramatic play of light and shadow on the gallery walls created by the light source emanating from within the sculpture has the theatrical properties. It is a logical result of Suska’s long time interest in theatrical productions and his ability to translate the knowledge of the stage principles into the methods of his sculptura louevre. �e smaller parts that were removed from the tanks were not discarded. �ey served as elements in the flat pieces installed on the floor of the gallery but also were utilized in generating of the large works on paper. �e process of creation of these pieces is astonishingly straightforward. �e cut out parts are laid out on a sheet of paper and it is the corrosion and its progression that actually create a “drawing”. By imprinting into the sheet. �e rust that is especially concentrated on the edges of the cut out elements, creates sharp outlines of geometric shapes on the underlying paper that define faintly colored inner areas. �ere is an absolute symmetry in these two-dimensional arrangements as it is in the large sculptural pieces. Suska’s pieces made in Vermont have the quintessential American quality of creating works from found industrial material using industrial methods. And boiler tanks and oil tanks have a special place in art being previously immortalized by David Smith in his famous Tank Totems series of 1950’s. It would be hard to find a more illustrious predecessor. Charlotta Kotik

Košík s hranatými otvory / Basket with square openings

14 ( 15

Košík s oválnými otvory / Basket with oval openings Kovová schránka / Metal shell

16 ( 17

18 ) 19

Bříza / Birch

22 ) 23

Spirรกlovรก klenba / Spiral vault

Koule naruby / Sphere inside out

24 ( 25

Létající květina / Flying flower

Kulovรก klenba / Sphere vault

ČESTMÍR SUŠKA narozen 4. 1. 1952 Studia: 1974–1980 AVU Praha Adresa: Radouňova 1, 155 00, Praha 5 -Řeporyje Tel/fax: +420 251 625 815 , e-mail: cestmir@suska.cz Internet : w w w.suska.cz Born 4 January 1952, Praha Education: 1974–1980 Academy of Fine Arts (AVU), Prague Address: Radouňova 1, 155 00, Praha 5 -Řeporyje, Czech Republic phone/fax: +420 251 625 815 e-mail: cestmir@suska.cz w w w.suska.cz

Samostatné výstavy Dům umění, Brno Red Mill Gallery, Johnson, VT, USA Galerie Salon No 1, Řevnice 2004 České centrum, Vídeň, Rakousko Kavárna Obratník, Praha 2002 Muzeum a galerie Jičín, Jičín Galerie Tvrdohlaví, Palác Lucerna, Praha (s M. Riedelbauchovou) 2001 Mona Lisa, Olomouc (se Z. Lhotským) 2000 Galerie Behemot, Praha Art Windows, Washington D.C., USA Galerie Půda, Lomnice n/Popelkou Sochařské studio Bubec, Praha 1999 Dům umění, České Budějovice Sokolská 26, Ostrava Galerie JNJ, Praha Velv yslanectví České republiky, Washington, D.C., USA 1998 Galerie Pecka, Praha Moravská galerie, Brno 1997 Výstavní síň Mánes, Praha 1996 Kulturzentrum Ziegelhütte, Appenzell, Šv ýcarsko 1995 Galerie hlavního Města Prahy, Křížová chodba a Rytířský sál Staroměstské radnice, Praha 1994 Milevské muzeum, Milevsko Síň pod Plečnikov ým schodištěm, Pražský hrad, Praha (s F. Skálou) 1993 Galerie Václava Špály, Praha Galerie U bílého jednorožce, Klatov y Galerie Caesar, Olomouc Výtvarné centrum Chagall, Ostrava Galerie U dobrého pastýře, Brno 1991 Galerie Fronta, Praha 1990 Galerie F&F, Vídeň (s K. Gebauerem) Galerie Kepler, Praha 1988 Mladá fronta, Praha (s M. Cihlářem) 1987 Palác U zlatého melouna, Praha 1983 Bruselský pavilon, Praha, Hotel THERMAL, Karlov y Vary 1980 Klub Křenová, Brno (s T. Rullerem) 2005

Výběr z účasti na společných výstavách West Branch Gallery, Stowe, VT, USA Muzeum Roztoky, Roztoky 2004 „Art Safari 7“, Sochařské studio Bubec, Praha „Tschechien kommen“, Vídeň, Rakousko 2005

2003 „Pučení“, v ýstava v parku Podvinní, Praha 9 Tvrdohlaví, Muzeum Příbram Galerie Walter Storms, Mnichov, Německo 2002 „Zlínský salon“, Zlín Socha a objekt VII, Bratislava, Slovensko 2001 Galerie Tvrdohlaví, Palác Lucerna, Praha „Magische Ruimte“, Sypesteyn Castle, Loosdrecht, Holandsko „Sculptuur 2001“, Villa Arena, Amsterdam, Holandsko 2000 „Alfa 2000 Omega“ – Galerie moderního umění Roudnice, Národní dům na Smíchově, Praha Galerie Tvrdohlaví, Palác Lucerna, Praha 1999 „Otvory“, Moravská galerie, Brno „Tvrdohlaví 1999“, Valdštejnská jízdárna, Praha „Hommage a Franz Ka�a“, Augsburg, Německo; Tančící dům, Praha „Prozařování“, Galerie moderního umění, Roudnice; Galerie v ýtvarného umění, Karlov y Vary; Galerie Vysočiny, Jihlava „Nov ý zlínský salon“, Zlín 1997 Pardubické valy, Východočeská galerie v Pardubicích „Práce z Mikulovského symposia“, Síň pod Plečnikov ým schodištěm, Pražský hrad 1996 „Nov ý zlínský salon“, Zlín „Slyšme hlas“, Premonstrátský klášter na Strahově, Praha 1995 „Struktur und Figur“ Galerie Markt, Bruckmühl, SRN Gabriel, Milkov, Suška, Vsetínské muzeum 1994 Generace Pražské pětky, WUK, Vídeň Socha a hlína II, Výstavní síň Mánes, Praha 1993 „Sochařský exterier Nadace Trója“, Botanická zahrada, Praha - Trója „Šedá cihla 1993“, Galerie U bílého jednorožce, Klatov y „Communion“, Johnson County Art Centre, Iowa City, USA 1992 „Tvrdohlaví v zahradě Černínského paláce“, Praha „Hapestetika“, Krajská galerie, Hradec Králové 1991 „Tvrdohlaví“, Hrad Sovinec „Tvrdohlaví III“, Národní galerie, Městská knihovna, Praha „Hapestetika“, Galerie mladých, Praha 1990 „Staroměstské dvorky“, Praha „Tvrdohlaví“, Arhus, Dánsko; Rennes, Francie „Tvrdohlaví“, Litvínov Muzeum 1989 „Mladí J. Bauchovi“, Galerie Václava Špály, Praha „Malba a plastika mladých“, Pražská tržnice, Praha „Technika a Výtvarné umění“, Národní technické muzeum, Praha „Tvrdohlaví“, Havířov „Flora Olomouc“, Olomouc „Keramická plastika“, Vojanov y sady, Praha „Tvrdohlaví II“, ÚLUV, Praha

1988

1987 1986 1983 1981 1980

„Český Ráj ve Výtvarném umění“, Krajská galerie, Hradec Králové „Humor 88“, Krajská galerie, Hradec Králové, Nové Město na Moravě „Barevná plastika“, Vojanov y sady, Praha „Mladí pražští sochaři“, Nová síň, Praha „Prešparty“, Prešov „Konfrontace Vysočany“, Praha „Tvrdohlaví I“, Lidov ý dům, Praha „Konfrontace Mozartova“, Praha „Boj o Ještěd“, Junior Club, Praha „Chmelnice“, Mutějovice „Malechov 81“, Malechov „Sochy a objekty na malostranských dvorcích, Praha“ „Malechov 80“, Malechov

Nejdůležitější realizace 2004 „Breberka“, Základní škola PrahaŘeporyje 2001 Ponec, divadlo současného tance, Praha 2000 „Kandelábr“, bronz, v ýška 560 cm, Praha 1991 „Závit“, pískovec, 425 cm, Praha „Prase na procházce“, bronz, kámen, 320 x 800 x 800 cm, Praha 1986 „Rytíř“, pískovec, 180 cm, Praha „Šťastný princ“, pískovec, 190 cm, Praha 1985 „Obr, Velryba, Žába“, beton, 900 x 350 x 450 cm, Praha 1981 „Kost“, mramor, 210cm, Mikulov

Zastoupení Národní galerie Praha, Galerie B. Rejta Louny, Východočeská galerie Pardubice, Univerzita Karlova v Praze, v uměleckých sbírkách Kanceláře Pražského hradu, Komerční banka, Praha, Arhus Kunstbygning Dánsko, v soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí.

Ceny Urbanita 1986 Bílá vrána 1988 (s uměleckou skupinou Tvrdohlaví)

Stipendia Vermont Studio Center, Johnson, VT, USA; ArtsLink, New York, USA 1998–1999 Sculpture Space, Utica, USA 1995–1996 Stipendium nadace Pollock-Krasner Foundation 2005

Sympozia 2005 Cesta Mramoru, Dobřichovice 2003 Dílna ’03, Mikulov 2002 Kámen a hvězdy, Astronomický ústav AV, Ondřejov 1998 Brněnský plenér, Brno 1998 Sloup 98, Olomouc 1997 Dílna ’97, Mikulov 1996 Dílna ’96, Mikulov 1993 Hermit, Mezinárodní symposium, Plasy

1986 1983

Symposium v opuce, Přední Kopanina Chmelnice, Mutějovice

Bibliograﬁe Čestmír Suška, Galerie Tvrdohlaví, 2002 Alternativní kultura, Lidové noviny, 2001 Sochy v Praze 1980–2000, Agentura Kdo je kdo, 2000 Splátka na dluh, Torst, 2000 Tvrdohlaví, Silver Screen, 1999 Pražská pětka, Primus, 1999 Oslavné básně, Patnáct kravat Davida Vávry, Votobia, 1998 Čestmír Suška – dřevěné a bronzové plastiky z let 1995 – 96, Casa, 1997 Čestmír Suška – Plastiky, Galerie hlavního města Prahy, 1995 Suška, Vnitřní světlo, katalog 1993 Lidové noviny 24. 10. 02, 10. 10. 02, Reﬂex 8/97, Týden 6/97, Telegraf 1. 2. 97, Xantypa 3/97, Playboy 5/95, Mladý svět 14/X X XV (93)

Independent exhibitions House of Art, Brno Red Mill Gallery, Johnson, VT, USA Gallery Salon No 1, Řevnice 2004 Czech Centrum, Wien, Austria Cafe Obratník, Praha 2002 Muzeum and Gallery Jičín, Jičín Tvrdohlaví Gallery, Lucerna Palace, Praque (with M. Riedelbauchová ) 2001 Mona Lisa, Olomouc (with Z. Lhotský) 2000 Behemot Gallery, Prague Art Windows, Washington D.C., USA Půda Gallery, Lomnice n/Popelkou Bubec Sculpture Studio, Prague 1999 Dům umění, České Budějovice Sokolská 26, Ostrava JNJ Gallery, Prague Embassy of Czech Republic, Washington, D.C., USA 1998 Pecka Gallery, Prague Moravian Gallery, Brno 1997 Mánes exhibition hall, Prague 1996 Kulturzentrum Ziegelhütte, Appenzell, Switzerland 1995 Gallery of Prague the Capital City, Cross Vault Corridor and Knight Hall of the Old Town Hall, Prague 1994 Milevské museum, Milevsko, Czech Republic Exhibition hall under the Plečnik’s Staircase, Prague Castle, Prague (with F. Skála) 1993 Václav Špála Gallery, Prague U bílého jednorožce Gallery, Klatov y Caesar Gallery, Olomouc Chagall Art Centre, Ostrava U dobrého pastýře Gallery, Brno 1991 Fronta Gallery, Prague 1990 F&F Gallery, Wien (with K. Gebauer) Kepler Gallery, Prague 1988 Mladá fronta, Prague (with M. Cihlář) 1987 „U zlatého melounu“ palace, Prague 1983 Brussels Pavilion, Prague, THERMAL Hotel, Karlov y Vary 1980 Křenová Club, Brno (with T. Ruller) 2005

Selected group exhibitions West Branch Gallery, Stowe, VT, USA Museum Roztoky, Roztoky „New Zlín Show“, Zlín 2004 „Art Safari 7“, Bubec Sculpture Studio, Prague „Tschechien kommen“, Wien, Austria 2003 „Pučení“, exhibition in park Podvinní, Prague Tvrdohlaví, Museum Příbram 2002 „New Zlín Show“,Zlín „Sculpture and object VII“, Bratislava, Slovakia 2001 „Magische Ruimte“, Sypesteyn Castle, Loosdrecht,Netherlands „Sculptuur 2001“, Villa Arena, Amsterdam, Netherlands 2000 „Alpha Omega 2000“ – Modern Art Gallery, Roudnice, Národní dům, Prague „Tvrdohlaví“ Lucerna Palace, Prague 1999 „Otvory“, Moravian Gallery, Brno „Tvrdohlaví 1999“, Valdštejnská jízdárna, Prague „New Zlín Show“, Zlín, Czech Republic 1998 „Hommage a Franz Ka�a“, Augsburg, Germany; Tančící dům, Prague „Glowing light“, Modern Art Gallery, Roudnice; Fine Arts Gallery, Karlov y Vary; Vysočina gallery, Jihlava 1997 Pardubické valy, East-Bohemian Gallery, Pardubice „Works from Mikulov“, Gallery under the Plečnik‘s Staircase, Prague Castle 1996 „New Zlín Show“, Zlín, Czech Republic „Let‘s Hear the Voice“, Strahov Premonstratensian monastery, Prague 1995 „Strukture und Figure“, Bruckmühl Markt Gallery,Germany „Gabriel, Milkov, Suška“, Vsetín Museum, Vsetín 1994 Generation of Prague Five, WUK, Vienna; Sculpture and Clay II, Mánes gallery, Prague 1993 Sculpture Exterior, Troja Foundation, Botanical Gardens, Troja District, Prague Šedá Cihla 1993, U bílého jednorožce Gallery, Klatov y Communion, Johnson County Art Centre, Iowa City, USA 1992 „Tvrdohlaví in the Garden of the Černínský Palace“, Prague 1991 „Tvrdohlaví“, Sovinec Castle „Tvrdohlaví III“, National Gallery, City Library, Prague 1990 „Yards of the Old Town“, Prague „Tvrdohlaví“, Arhus, Denmark, Rennes, France,Muzeum Litvínov 1989 „Paintings and Sculptures of the Young“, Pražská tržnice, Prague „Technology and Art“, National Technical Museum, Prague „Tvrdohlaví II“, ÚLUV, Prague, 1988 „Humour 88“, Regional Gallery, Hradec Králové, Nové Město na Moravě „Coloured sculptures“, Vojanov y sady, Praha 2005

„Vysočany Confrontation“, Prague „Tvrdohlaví I“, Lidov ý dům, Prague „Battle of the Ještěd Mountain“, Junior Club, Prague 1983 „Hop-garden“, Mutějovice 1981 „Malechov 81“, Malechov „Sculptures and Objects in the Yards of Malá Strana“, Prague 1980 „Malechov 80“, Malechov �e most signiﬁcant projects/works displayed in public places 2004 Gate and sculpture for Basic School, Prague 2001 Ponec,theater of contemporary dance, Prague 2000 „Kandelabr“,bronze,height 560 cm, Prague 1991 „�read“, sandstone, height 425 cm, Prague „Pig on a Walk“, bronze, stone, 320 x 800 x 800 cm, Prague 1986 „Knight“, sandstone, 180 cm, Prague „Happy Prince“, sandstone, 190 cm, Prague 1985 „Giant, Whale and Frog“, concrete, 900 x 350 x 450 cm, Prague 1981 „Bone“, marble, height 210 cm, Mikulov 1987

1986

Permanent Exhibits National Gallery, Prague; B. Rejt’s Gallery, Louny; Art Collections of the Oﬃce of Prague Castle; East-Bohemian Gallery, Pardubice; Komerční banka, Prague; Charles University, Prague; Arhus Kunstbygning, Denmark; private collections in the Czech Republic and abroad.

Awards Urbanita 1986, Technical magazine Bílá vrána 1988 (With the art group Tvrdohlaví)

Scholarships Vermont Studio Center, Johnson, VT, USA ArtsLink, New York, USA 1999 Sculpture Space, Utica, NY, USA 1995–1996 Pollock-Krasner Foundation, New York, USA 2005

Symposia 2003 Workshop ’03,Mikulov, Czech Republic 2002 Stone and stairs, Ondřejov Observatory, Czech Republic 1998 Brno Plein Air, Brno, Czech Republic 1998 Sloup 98, Olomouc, Czech Republic 1997 Workshop ’97, Mikulov, Czech Republic 1996 Workshop ’96, Mikulov, Czech Republic 1993 Hermit, International symposium, Plasy, Czech Republic 1986 „Slate“ symposium, Přední Kopanina, Czech Republic 1983 Chmelnice, Mutějovice, Czech Republic

Čestmír Suška: Práce z Vermontu Dům umění města Brna (Galerie Jaroslava Krále a hala) 14. září – 13. listopadu 2005 Příprava a organizace výstavy: Jitka Vitásková Kurátorka výstavy: Magdalena Juříková Grafická úprava: Jan Zachariáš, Atelijéur Půda Překlady: Lucie Vidmarová a Tomáš Míka. Fotografie: Čestmír Suška Realizace katalogu: Atelijéur Půda Výstava je realizována za podpory Ministerstva kultury ČR, firmy Andreas STIHL spol. s r.o. a Společné notářské kanceláře JUDr. Bartáková & JUDr. Vitásková ISBN 80 – 7009 – 148 – 7 © Dům umění města Brna a autoři

Poděkování / Thanks to