TECNICALL 3/2011 by Lukas Zeman

CALL

ČTVRTLETNÍK ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE

III 201 11

Inzerce

RWE Transgas

3 | TECNICALL EDITORIAL

TECN NICALL

ČTVRTLETNÍK ČESKÉHO VYSOKÉHO UČENÍ TECHNICKÉHO V PRAZE

doc. Ing. arch. Patrik Kotas

vedoucí Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT v Praze

Pojem design, tak jak je poněkud ve zjednodušené podobě chápán širokou veřejností, vyvolává představu vnějšího vzhledu, tvaru a formy předmětů, výrobků, strojů, nástrojů, interiérových prvků či prvků veřejného prostoru. Přitom však toto z angličtiny převzaté slovo má v originále daleko širší význam – znamená totiž „návrh“ či „navrhovat“ v nejobecnější rovině. Není divu, že se dříve u nás častěji používalo slovo návrhář před současným pojmem designér. V zahraničí je tedy designér chápán především jako koncepční kreativní tvůrce užitých, prostorových a estetických hodnot navrhovaného díla. Není pouhým následným „stylistou“ předem navrženého díla, není tím, kdo dílo završuje dotvořením „kabátu“, jak je tomu často v naší praxi, nýbrž v nejvyspělejších zemích bývá naopak tím, kdo stojí v samém počátku koncepce díla. Zde je zřejmá určitá paralela s rolí architekta. Schopnost vytvářet vize do budoucnosti, vnímání prostorových vztahů, kombinace technického a výtvarného citu – to jsou zřetelné přesahy s principy architektonické tvorby.

Je logické, že se České vysoké učení technické v Praze rozhodlo reagovat na tento dlouhodobý tvůrčí proces z vyspělých zemí založením zcela nového programu DESIGN s názvem studijního oboru PRŮMYSLOVÝ DESIGN na půdě Fakulty architektury, která je jeho nositelem. S tradičním studijním oborem Architektura a urbanismus je Průmyslový design propojen řadou teoretických předmětů, naopak některé technické disciplíny zajišťují pro tento obor špičkoví specialisté z Fakulty strojní a Fakulty dopravní. Studijní obor Průmyslový design byl na Fakultě architektury akreditován jak pro tříletý bakalářský stupeň, tak pro následný dvouletý magisterský stupeň. První studenti byli přijati před třemi roky, což znamená, že na konci letního semestru roku 2012 dokončí tento obor první bakaláři. Základ praktické výuky probíhá, stejně jako na celé Fakultě architektury, formou práce v jednotlivých specializovaných ateliérech. V nabídce jsou čtyři ateliéry. Jedním z nich – Ateliér výtvarné tvorby prof. Mariána Karla – musí projít všichni studenti s cílem rozvíjení volné prostorové výtvarné tvorby, což je nedílná součást odborných schopností každého designéra nebo architekta. Další tři Ateliéry průmyslového designu, po základní společné průpravě studentů v 1. ročníku, nabízení již od 2. ročníku různou tématickou orientaci v návaznosti na profesní zaměření jejich vedoucích. Pevně věřím, že si noví absolventi oboru Průmyslový design z ČVUT najdou své „místo na slunci“. Solidní základ technicko – uměleckého univerzitního vzdělání na ČVUT mají bezpochyby šanci získat, avšak stejně jako v každém jiném oboru bude pro úspěšnost jednotlivých absolventů rozhodující míra osobního nasazení, neutuchajícího zájmu a potěšení tvořit něco nového.

Obsah Sklo je jediný materiál, který je čtyřrozměrný

III 201 11

TecniCall 3/2011 Vydavatel, adresa redakce Rektorát ČVUT Zikova 4, 166 36 Praha 6 IČ: 684 077 00 www.tecnicall.cz tecnicall@cvut.cz Datum vydání 31. prosince 2011 Peridocita čtvrtletník Náklad 5 000 ks Cena zdarma Evidenční číslo MK ČR E 17564 ISSN 1805-1030 Šéfredaktorka Mgr. Andrea Vondráková vondrako@vc.cvut.cz Rektorát ČVUT Redakční rada Fakulta stavební ČVUT Ing. Eva Kokešová eva.kokesova@fsv.cvut.cz Fakulta strojní ČVUT Ing. Ivan Šiman Ivan.Siman@fs.cvut.cz Fakulta elektrotechnická ČVUT PaedDr. Jaroslava Weiserová weiserov@fel.cvut.cz Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT Ing. Libor Škoda Libor.Skoda@fjfi.cvut.cz Fakulta architektury ČVUT Jiří Horský jiri.horsky@fa.cvut.cz Fakulta dopravní ČVUT Ing. Zdeněk Říha, Ph.D. riha@fd.cvut.cz Fakulta biomedicínského inženýrství Ing. Ida Skopalová skopalova@fbmi.cvut.cz Fakulta informačních technologií ČVUT Ing. Jindra Vojíková jindra.vojikova@fit.cvut.cz Rektorát ČVUT odbor pro vědecko-výzkumnou činnost doc. RNDr. Květuše Lejčková, CSc. lejckova@vc.cvut.cz

Design obráběcích strojů kultivuje pracovní prostředí

ČVUT bude spolupracovat s Huawei

O průmyslovém designu, potřebě vizionářství a okouzlující invenci Zahy Hadid

Středoškoláci si vyzkoušeli opravdovou práci vědců

Design závodního auta není jen slušivý kabátek

Inzerce Ing. Ilona Prausová prausova@vc.cvut.cz

Studentské formule opět zlepší své výkony

Stavby pro všechny, design for all

Distribuce ČVUT v Praze

Investice do centra technologického transferu se univerzitě bohatě vyplatí

Ústav interiéru a výstavnictví: práce s emocemi

Fotograf Bc. Jiří Ryszawy jiri.ryszawy@vc.cvut.cz

Vítězové eClubu zamířili do inkubátoru v Silicon Valley

Design do měst i do domácností

Když holky soutěží!

Ústav experimentální fyziky dobývá vesmír

Současný rozvoj města není architektům lhostejný

Z laboratoře do Hollywoodu

Asi nejvíce mě bavil návrh jističe, z toho pak byla taková, dalo by se říci, láska

Logistika očima studentů

Design, DTP EVERSMILE s.r.o. – Ing. Lukáš Zeman info@eversmile.cz

Tisk Grafotechna Print, s.r.o. Titul Bc. Jakub Jílek, Fakulta architektury ČVUT kuba.jilek@gmail.com Přetisk článků je možný pouze se souhlasem redakce a s uvedením zdroje.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL ROZHOVOR | 4

MGR. ANDREA VONDRÁKOVÁ vondrako@vc.cvut.cz

Sklo je jediný materiál, který je čtyřrozměrný, říká akademický sochař prof. Marián Karel z Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT. protože mi do návrhů vůbec nemluvil. Jinak navrhuji většinou pro zákazníky v USA, Japonsku, Holandsku a vůbec ve světě. Většinou platí pravidlo, že čím je zákazník bohatší, tím je nedůvěřivější. V zahraničí se mi tvoří lépe, svobodněji. Můžu si vymyslet, jaký materiál chci, jak velký, jak silný, za chvíli ho mám a nic není problém. Kdybych měl takové požadavky v Čechách, nevím, zda by mi požadovaný materiál byl ochoten někdo dodat a pokud ano, tak bych se nedoplatil. V cizině jsou k nám, zvláště v Japonsku, velmi uctiví, dokonce mi říkají, že se můžu chovat jako Rolling Stone, protože jsem pro ně hvězda. Co je podle Vás design? Líbí se mi italský design, třeba u aut. Také mám rád barvy a kontrasty. Protože jsem výtvarník, obdivuji i to, když udělá cukrář nádherný dort, já bych to neuměl. Myslím si, že design není něco luxusního, co si může dovolit jen movitá skupina obyvatel. Když za mnou přijde zákazník, že chce udělat lustr, zeptám se ho, kam to je a jaký na to má rozpočet. Nedávno jsem vyhrál soutěž o zakázku návrhu dvou vestibulů pro novou budovu Kooperativy. Je skvělé, že mi nechávají volnou ruku. Používám materiály, které mám rád – sklo a ocel, kombinuji křivky a čáry. Otec Jana Kaplického, významný pedagog a výtvarník, řekl, že geometrie vajíčka je fantastický tvar, ale musí tam být cítit tlukot srdce kuřete. Naprosto s ním souhlasím. I nádoba nesmí být jen geometrií. Musí mít své teplé a živé tajemství. Je ochoten český zákazník platit za design? S českým zákazníkem nemám moc velké zkušenosti, navrhoval jsem v poslední době jen pro Zdeňka Bakalu. Spolupráce s ním byla výborná,

TECNICALL ZIMA 2011

Jak jste se dostal k designu, s čím jste začínal? Můj vzor byl prof. Josef Svoboda, prof. Libenský nebo Josef Kaplický, to byl renesanční člověk. Z designu jsem dělal šperky a pro jednu klauzuru džbán na pivo nebo objekty ze skla, což je také design. Zajímá mě, když umění prorůstají, když vznikne něco mezi „výtvarnem“, řemeslem, designem a sochou. Nevím, zda bych uměl udělat design pro milion lidí. Jsem tak trochu zkažený ze zahraničí a myslím, že nejhorší, co se může stát je, udělat sochu, kolem které pak chodí lidé a nevšímají si jí. Ze všeho není nutné dělat umění. Mým vzorem je v tomto směru Philippe Starck, který je úžasný, protože dokáže udělat úžasný design, architekturu a na dům pak sochu. Učíte design studenty Fakulty architektury ČVUT. Co je učíte a jaký je Váš cíl? Já a dva mí kolegové zajišťujeme tak zvanou přípravku. Máme hodně studentů z výtvarných škol a gymnázií a my se snažíme, aby pochopili

hmotu v prostoru, světlo a tyto věci. Je jedno, zda pak student bude navrhovat vysavače nebo fontánu. Josef Kaplický říkal, že ﬁgurka tvořící ucho etruské nádoby může být monumentálnější než Stalinův pomník. Stejně neexistuje drobná a velká práce, dobrá a špatná práce. Věc také nemá být populární, ale dráždivá. Ta přežívá. A pokud chcete vytvořit něco fantastického, musíte použít věci banální. Mnohdy je těžší udělat skleničku než sochu. Proto studenti nemohou přípravku přeskočit, musí se seznámit se základy. Myslím si ale, že jsme s nimi málo, jen čtyři hodiny týdně. V příštím roce bych měl mít ateliér, který by měl být více výtvarnější. Nechci z něj dělat VŠUP, ale základ byl důležitý i pro malíře a sochaře ze známé avantgardní školy Bauhaus. Až teprve v magisterském studiu bych se chtěl věnovat architektuře. Chtěl bych je naučit přestoupit druh dekorativního předmětu, nezdobit, ale dotvářet architektonický prostor, prostotu výrazu, sepětí hmot, objevovat světelné optické prostory. Budovat souvislosti výtvarného díla s architekturou, dramaticky do ní vstupovat a naopak. Jste přítomen u přijímacích zkoušek nových studentů? Jak zjišťujete míru jejich talentu? Být tam, je pro mě důležité, abych viděl, zda umějí kreslit. To, že umějí dělat na počítači je fajn, ale chci vidět, že umějí kreslit i tužkou na papír. Podle mě je to svobodnější. Pokud pak budou studenti něco navrhovat, je třeba vědět, pro jakou cílovou skupinu navrhují, zda bude pro muže, ženy, pro jaký věk nebo pro všechny a zda to bude věc na jednorázové použití nebo ne. Nejprve je třeba vzít na zřetel všechny tyto okolnosti a pak přemýšlet o tom, jaká

5 | TECNICALL ROZHOVOR

ta věc bude. Často jim na přijímačkách zadávám nakreslit prostorovou věc, abych viděl, jak umějí pracovat s hmotou a prostorem. Talent studentů také zjišťuji z toho, že přinesou domácí práce. Beru ale v potaz i okolnosti osobního stavu studenta, když přijde na přijímačky. Může být nemocný, nervózní, unavený a to pak může mít vliv na jeho prezentaci. Zájemců o studium je moc, ale dá se to zvládnout. Za měsíc až dva se obvykle pozná, co ve studentech je. Máte pro Vaše pracoviště nějaký vzor, který Vás a Vaše kolegy inspiruje? Představuji si, že design na ČVUT by měl být jako na MIT. Tady existuje Centrum pokročilých vizuálních studií, k němuž bychom se chtěli přiblížit. Prvním krokem ve výuce designu je to, že studenti musí pochopit i řemeslnou stránku věci. Měli by dostat příležitost pracovat první roky také s materiálem. Uvědomí si, že udělat něco z 3D tiskárny stojí velké peníze. Je pro ně velmi důležité zkusit si vše rukama, proto jsme třeba také navázali vztah s největší sklárnou na ploché sklo u nás v Teplicích. Byl bych rád, kdyby studenti mohli své projekty konzultovat přímo ve výrobě ve sklárně. My jsme pracoviště, které ještě hledá možnosti. Nesmíme zapomínat, že hlavní náplň mě a mých dvou kolegů, kteří jsme tady za výtvarnou tvorbu, je obsáhnout se studenty výtvarno. Nemůžeme suplovat technické zázemí a technické kontakty. Pro nás je důležité dostat do prostředí informace, co se kde děje v umění. Tady na škole je to pro mnohé jediný prostor, kde se s tím potkají. V praxi je pak pohltí nějaká ﬁrma a pak už k výtvarnu nebudou mít tak blízko. I v rámci teorie se snažíme studenty zasvětit do umění a do současné situace. Jako inspiraci jim dáváme hodně Bauhaus jako universální směr. Překrýval designéry, umělce a architekty a nedělal mezi nimi rozdíl. Dodnes se na MIT učí z knih, jako je Language of Vision z roku 1944. Ta zůstala hlavní učebnicí pro designéry.

Je mi líto, že fakulty na ČVUT spolu nespolupracují i v oblasti designu. Je to škoda, jak pro ČVUT, tak pro studenty. Kdyby propojení fungovalo, tak je naše škola absolutní špička. Musí mít designér cit pro materiál? Ano, musí se zajímat také o nové materiály a vůbec o vše nové v umění. Ptám se proto studentů, jestli chodí na výstavy a jaký sochař se jim líbí. Myslím, že designéři by měli otevřít mozek kreativitě, vizím a budoucnosti. Měli by chodit do kin, divadel, rozhlížet se a mít otevřené oči. Které materiály preferujete Vy a proč? Jednoznačně sklo. Sklo je jediný materiál, který je čtyřrozměrný, na rozdíl od bronzu, kamene nebo dřeva. Lidé se skla bojí, protože je křehké. Sklo je tak citlivé, že jej může rozbít zvuk, ale je také schopné živlům vzdorovat po tisíciletí. Je tvárné, bourá hranice mezi sochou a architekturou. Sklo je hmota a zároveň hmotu popírá. Hmota se stává snovou a odhmotněnou. Vytváří daleko působivější paralelu, ale vytváří ještě něco navíc – iluzi. Normální člověk zná tak intenzivní soustředění snad jen v oblasti sexu. Jak přemýšlíte, když navrhujete? Dobrý design nikdy nevytvoříte, pokud při tom myslíte na design. Stvoříte ho tehdy, vezmete-li v potaz život, sex, pot … Přemýšlím, k čemu bude věc sloužit, zda bude na mléko nebo na pivo. Určitou teorii by měl člověk znát a pak teprve navrhovat. Většinou na to jdou lidé obráceně. Třeba v USA jdou hned do sklárny a tam foukají na píšťale rovnou nějaké sklo. To my museli přinést spoustu kreseb, pak jsme se bavili, co to bude za předmět a jak tlustá by například měla být stěna sklenice, jaký obsah, zda by měla být vypnutá, aby, až se bude foukat, nebyla propadlá, ale rovná. Když jsem byl na Novém Zélandě, navštívil jsem dům jednoho slavného designéra. Uviděl jsem karafu na olej a říkám, to je od Šípka. A ten designér říkal, že ji sice má, ale nepoužívá ji, protože, když do ní dá olej, tak se karafa při použití polije.

Vždy učím studenty, že třeba u konvičky na čaj musí být zobáček dolů, jako třeba u okapu, aby pak netekl čaj po konvici. Udělat abstraktní nepoužitelnou konvici je k ničemu. U soch je to pak jednodušší. Když se někomu něco nelíbí nebo v tom nevidí smysl, řeknu, že to byl umělecký záměr a hotovo. Jak řekl Andy Warhol: „Budu dělat umění, tam žádná kritéria nejsou, tam jde všechno.“

1966 socha z ledu: Dom des Mischabel, Saas–Fee, Švýcarsko, 4 545 m

Spojuje Vaši tvorbu nějaký společný symbol? Mám rád geometrii a miluju kubismus. Je mi jedno, jestli je to popelník, židle nebo šátek. Kubisté udělali z dvojrozměrného obrazu trojrozměrný a z trojrozměrné sochy čtyřrozměrnou, chtěli něco někam posunout. A pak mám rád kontrasty. Líbilo by se mi, kdyby voda tekla do kopce a chodilo se po nebi.

prof. akad. soch. Marián Karel

je absolvent VŠUP Praha, kde v 90. letech působil jako pedagog. Učil také na zahraničích školách, např. v USA, Japonsku, Velké Británii, Finsku, Francii a na Novém Zélandě. Od roku 2009 vyučuje na Fakultě architektury ČVUT. Jeho výtvarné práce jsou zastoupeny ve sbírkách řady českých a světových muzeí, jako je pařížský Louvre, Muzeum skla v New Yorku nebo v Národní muzeum moderního umění v Tokyu. Realizoval plastiku z leštěné žuly, taveného skla a ocele ve sportovním areálu v japonském Chitose, sochu na 53. ulici v New York City, sochu před Palazzo Ducale v Benátkách, instalaci v čs. pavilonu Expo‘92 v Seville, Bránu času a historiogram v Chebu a mnohé další po celém světě.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL AKTUALITY | 6

PROF. ING. BORIS ŠIMÁK, CSC. simak@fel.cvut.cz

ČVUT bude spolupracovat s Huawei Společnost HUAWEI Technologies je předním světovým dodavatelem telekomunikačních řešení a služeb. Na konci listopadu podepsala s Fakultou elektrotechnickou ČVUT (FEL) dohodu o vzájemné spolupráci. Předmětem spolupráce je i vybavení laboratoří katedry telekomunikační techniky datovými prvky a poskytování školení pro obchodní partnery společnosti Huawei. „Osobně mám z nastartování spolupráce velkou radost a věřím, že se bude jednat o dlouhodobou a oboustranně přínosnou spolupráci, která by se do budoucna mohla i dále rozšiřovat,“ uvádí Zbyněk Pardubský, zástupce generálního ředitele české pobočky Huawei. Laboratoře katedry telekomunikační techniky FEL budou vybaveny prvky z nejnovější produkce HUAWEI – novou generaci přepínačů z rodiny Sx7, třetí generací pobočkových směrovačů AR1200V a bezpečnostní produkty z rodiny Eudemon. Studenti se tak budou moci seznámit s moderními síťovými technologiemi a infrastrukturou

používanou telekomunikačními operátory a podnikovou klientelou. Získané znalosti budou moci následně využít v rámci své profese. Do budoucna se počítá s rozšířením školicích programů také o certifikační kurzy pro HCDA (Huawei Certified Datacom Associate) a HCDP (Huawei Certified Datacom Professional), které jsou základem akademie Huawei (Huawei Academy). Bakalářský a magisterský studijní program Komunikace, multimédia a elektronika pokrývá rozsáhlou oblast moderních elektronických technologií, a to jak z hlediska hardwaru, tak

„Osobně mám z nastartování spolupráce velkou radost,“ uvádí Zbyněk Pardubský z Huawei

i softwaru, managementu a legislativy. Na zajištění výuky tohoto programu se podílí i katedra telekomunikační techniky FEL. Každoročně končí v bakalářském oboru Síťové a informační technologie či v magisterském oboru Sítě elektronických komunikací, zajišťovaných katedrou, řádově stovka studentů. Kvalitní výuka se neobejde bez kvalitních pedagogů a dobrého technologického zázemí pro výuku a výzkum. Prioritou katedry je vedle kvalitních přednášek a cvičení i rozvoj specializovaných laboratoří vybavených moderní technikou, často v rámci spolupráce s praxí.

PAEDDR. LENKA ZÁPOTOCKÁ lenka.zapotocka@vc.cvut.cz

Středoškoláci si vyzkoušeli opravdovou práci vědců Díky podpoře Fondu celoškolských aktivit mohl být v roce 2011 na ČVUT realizován projekt s názvem Junior Tech University. Jeho cílem bylo podchytit nadané středoškolské studenty se zájmem o techniku a přírodní vědy a přiblížit jim práci univerzitního vědce. Tři nejlepší středoškoláci si vyzkoušeli bádání přímo pod vedením odborníků z ČVUT. „Vzhledem ke kontinuální komunikaci s výchovnými poradci víme, že jsou na středních školách studenti, kteří by chtěli dělat ve svém volném čase ještě něco navíc. Mít svůj vědecký projekt, který by mohli realizovat, rozvíjet a konzultovat s někým z vysoké školy,“ uvedla koordinátorka projektu Dr. Lenka Zápotocká. Na základě motivačních dopisů byli vybráni tři studenti z Arcibiskupského gymnázia ve Žďáru nad Sázavou, kteří dostali unikátní možnost komunikovat a setkávat se s doporučeným „tutorem“ přímo na půdě ČVUT. Jejich stáž probíhala na Fakultě jaderné a fyzikálně inže-

TECNICALL ZIMA 2011

nýrské (FJFI), na Fakultě informačních technologií (FIT) a Fakultě biomedicínského inženýrství, protože o disciplíny těchto fakult projevili studenti zájem. Studenti Jakub Drahotský a Josef Poul se pod vedením Ing. Filipa Novotného z FJFI zabývali tématem nazvaným Příprava zlatých nanočástic ve vodném prostředí. Na závěrečném setkání účastníků Junior Tech University prezentovali, jak syntetizovali nanočástice zlata a měřili, jak se mění absorbce světla na spektrometru. Oba se shodují: „Stáž pro nás byla velkým přínosem, dozvěděli jsme se

Univerzity „dětského věku“ jsou běžnou praxí na zahraničních univerzitách. V roce 2011 obdobný projekt realizovalo i ČVUT.

spoustu zajímavých věcí, seznámili jsme se s mikroskopy a různými přístroji v laboratořích, kde se dělá věda s velkým V.“ Třetím vybraným studentem byl Dominik Foral. Pod vedením Ing. Jiřího Chludila z FIT zkoumal, jak identiﬁkovat, otestovat a nalézt řešení možných napadení webových stránek. Zaměřil se na SQL Injection a Cross-side scripting.

7 | TECNICALL PROJEKTY

ING. RADEK TICHÁNEK, PH.D. Radek.Tichanek@fs.cvut.cz

Studentské formule opět zlepší své výkony V roce 2011 sklízely obě studentské formule ČVUT jeden úspěch za druhým. Nejlepší výsledek si tým formule na spalovací pohon s označením FS.03 přivezl ze soutěže na španělském okruhu v Catalunyi. Zde se studentům podařilo vybojovat 2. místo mezi světovou konkurencí. Svou premiéru měla také první studentská elektroformule s označením FSE.01. I v roce 2012 se tým chystá do německého Hockenheimu, kde je tradičně největší konkurence z celého světa. “Budeme bojovat nejen v kategorii Combustion formulí, která je na ČVUT tradiční, ale i v kategorii formulí poháněných elektromotorem, která vznikla v loňském roce a prochází v současné době dalším vývojem zejména hnacího ústrojí,” říká Ing. Radek Tichánek, Ph.D., který stojí v čele týmu. Registrace na závody v roce 2012 probíhá v lednu a tým dále plánuje účast na závodech v Rakousku a Maďarsku, kde se tradičně sjíždí evropská špička hlavně z Německa, Rakouska a Itálie.

Projekt studentské formule ČVUT byl zahájen v roce 2007. V roce 2009 poprvé jako první a jediná z České republiky soutěžila na okruhu v německém Hockenheimu. Obsadila tehdy 59. místo. V roce 2010 se ze stejného okruhu vrátili studenti s 18. místem, zde soutěžili s druhým vozem FS.02.

Obě formule se veřejnosti představily v dejvickém campusu na podzim. Kromě jízdy formule byly novinářům prezentovány i technické parametry nových formulí a představen tým studentů, který se na jejich vývoji podílí. Následovalo předání dvou ﬁnančních šeků Ing. Radku Tichánkovi, Ph.D., z týmu CTU CarTech. První šek ve výši 250.000 Kč věnoval ze svého fondu rektor ČVUT prof. Václav Havlíček a částka je určena na materiální výdaje spojené s vývojem formulí.

Koncepce třetího vozu FS.03 je odvozena od dvou předchozích konstrukčních řešení, přičemž cílem bylo zejména snížit hmotnost vozu. Vůz FS.03 má hmotnost bez jezdce 223 kg, čímž se podařilo zredukovat hmotnost o 52,5 kg oproti loňské koncepci. Redukci hmotnosti přineslo použití nových lehčích komponent, zejména tlumičů (Penske), hnacích hřídelí, ráfků či aplikaci uhlíkového kompozitu na sání motoru, ﬁrewall, podlahu nebo kapotáž vozu. Nosnou konstrukci tvoří trubkový rám z chrom-molybdenové oceli. Kola jsou nezávisle zavěšena na nápravě lichoběžníkového typu, těhlice jsou frézované z leteckého duralu. Všechna čtyři kola jsou brzděna kotoučovými brzdami v dvouokruhovém systému. Pohon vykonává motocyklový motor Yamaha R6 o výkonu 64 kW a točivém momentu 55 Nm, který je

V týmu CTU Cartech dochází v současné době ke generační výměně hlavních konstruktérů. ”Jsme tedy stále otevřeni přijmout další talentované budoucí inženýry, kteří chtějí být v průběhu studia aktivní a chtějí dosáhnout úspěchu na poli školního motorsportu. Ten otevírá cestu k zaměstnání v dospělém motorsportu a obecně v automobilovém průmyslu,” doplňuje Ing. Tichánek.

přenášen na zadní kola sekundárním řetězovým převodem přes diferenciál Drexler. Formule FSE.01 je zatím první a jediný zástupce tzv. elektroformule v České republice. Její koncepce se odkazuje na předešlé dva prototypy formulí na spalovací motor, ze kterých studenti převzali vhodné konstrukční prvky a upravili je dle svých požadavků. Výraznou úpravou prošel rám, převzatý z vozu FS.02, který bylo potřeba přizpůsobit v zadní části pro umístění výkonných LiPol baterií, které disponují celkovou kapacitou 8 kWh. Rám je vyztužený na bocích a podlaze hliníkovými sendvičovými panely pro zvýšení tuhosti. Zadní kola jsou poháněna stejnosměrným elektromotorem o špičkovém výkonu 66 kW při 6 900 1/min. Brzdění všech kol je pomocí kotoučových brzd.

CELÝ ČLÁNEK SI MŮŽETE PŘEČÍST NA WWW.TECNICALL.CZ

Druhý šek na 100.000 Kč věnovala společnost Škoda Auto a.s. jako prémii, ke svému každoročnímu příspěvku, za výsledky dosažené v roce 2011. Členové týmu si také odnesli diplomy rektora ČVUT za příkladnou reprezentaci školy na soutěžích Formula Student/SAE v roce 2011. Vedení Fakulty strojní ČVUT udělilo členům týmu mimořádné stipendium, jako osobní ocenění dosažených úspěchů v sezóně 2011.

Vozy vznikají v dílnách Fakulty strojní a Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze a podílí se na nich mnoho ústavů obou fakult.

Projekt studentského formulového týmu CTU CarTech je realizován na ČVUT v Praze, které se podílí na jeho financování a vytváří podmínky pro jeho realizaci. Generálním partnerem je již čtvrtým rokem Škoda Auto a.s., která průběžně podporuje aktivity studentů. Dále se podílí na projektu třicítka partnerů, ať už finančně či materiálově, v podobě dodání svých produktů nebo služeb. Více o formuli najdete na www.cartech.cvut.cz.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL AKTUALITY | 8

ALEXANDRA HRADEČNÁ hradecna@inovacentrum.cvut.cz

Investice do centra technologického transferu se univerzitě bohatě vyplatí Takový je vzkaz jedné z přednášejících na konferenci Removing Barriers to Successful Innovation, kterou pořádalo Inovacentrum ČVUT společně s Britskou ambasádou a dalšími partnery. Sarah Macnaughton z centra technologického transferu ISIS Innovation Ltd. při Oxfordské univerzitě seznámila účastníky konference s činností výdělečné ISIS Innovation, jejímž stoprocentním vlastníkem je univerzita. Ta investuje do ISIS od roku 2000, posledních 5 let částku 2,5 milionu liber ročně. Firma však dokáže z této investice vytěžit ročně obrat okolo 8 milionů liber. Za úspěchem ISIS se skrývá především dlouholetá, více než dvacetiletá usilovná práce na propracované politice duševního vlastnictví a neúnavná každodenní komunikace s vědci a podnikateli. Paní Macnaughton zdůraznila také nutnost dlouhodobé podpory center technologického transferu ze strany mateřské univerzity, poukázala přitom na to, že cesta k samostatnosti a výdělečnosti trvá centru technologického transferu běžně 10 – 15 let. Paní Macnaughton doplnil na konferenci její bývalý kolega Colin Story, současný generální ředitel společnosti OrganOx Ltd., spin-off firmy z Oxfordské univerzity. Story nastínil proces založení úspěšné spin-off firmy s majetkovou účastí univerzity, zaměřil se na výběr vhodné technologie a výkonného ředitele, definici marketingové strategie a na další klíčové momenty důležité pro pozdější úspěch spin-off. Poukázal zejména na důležitost existence jasných pravidel a transparentních postupů zakládání spin-off firem na mateřské univerzitě. Kromě problematiky technologického transferu a přenosu výsledků vědeckého zkoumání do praxe se konference zaměřila na podporu začínajícího podnikání. O nelehkém údělu podnikatelů v České republice hovo-

TECNICALL ZIMA 2011

řil Petr Ocásek, jeden ze zakladatelů StartupYardu, jehož úkolem je podporovat u nás začínající podnikatele. Poukázal na to, že je v ČR 16x dražší založit ﬁrmu a trvá to 30x déle než ve Velké Británii. Ocásek také vyjádřil názor, že podnikatel se nejvíc poučí z krachů vlastních společností, a proto je naprosto v pořádku občas neuspět. Důležité je se poučit a nebát se začít znova. Zajímavé bylo i povídání úspěšného podnikatele a investora Ladislava Chodáka o tom, jak nelehká, ale nakonec úspěšná cesta vedla k prosazení jednoho českého projektu mezi světovou špičku. Britský andělský investor Michael Prokop, rodák z Prahy, zaujal účastníky konference svými tipy a triky, jak přimět investora, aby vložil svou andělskou investici právě do vašeho podniku. O podmínkách zakládaní spin-off na českých univerzitách a o podpoře podnikání v technologických agenturách hovořili také Michal Pěchouček z ČVUT a To-

máš Halva z Jihomoravského inovačního centra v Brně. Odpolední workshopy navázaly na problematiku dopoledních přednášek praktickou prací na oceňování technologií vhodných k transferu a prací na business plánu, jenž prodává. Otevřela se i diskuze mezi investory a zástupci technologických parků a inkubátorů o tom, co a jak pro ﬁrmy dělat, aby do nich investoři ochotně investovali. Konference se zúčastnilo 177 zástupců podnikatelů, univerzit, výzkumných pracovníků a studentů, vládních agentur a ministerstev, malých i velkých podniků a dalších lidí, které téma zaujalo. Příspěvky řečníků jsou k dispozici na stránkách Inovacentra ČVUT, http://inovacentrum.cvut.cz/conference/en/presentations.

9 | TECNICALL AKTUALITY

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL AKTUALITY | 10

ING. LIBUŠE PETRŽÍLKOVÁ libuse.petrzilkova@fel.cvut.cz

Vítězové eClubu zamířili do inkubátoru v Silicon Valley

CELÝ ROZHOVOR SI MŮŽETE PŘEČÍST NA WWW.TECNICALL.CZ

Vojtěch Ciml, Pier Kurth a Tereza Horáková – tým easyWall, který vyhrál první kolo eClubu ČVUT, se se svým projektem podívali do podnikatelského inkubátoru Plug and Play v Silicon Valley. Jaký byl jejich pobyt, v čem je obohatil a jak změnil jejich pohled na USA?

Jste velmi různorodý tým, jak jste se potkali? V. C.: S Pierem jsme se potkali už na gymnáziu, kde jsme se spolu podíleli na projektu internetové televize. Ten bohužel nepokračoval, ale my jsme si padli do noty a měli jsme odhodlání podnikat spolu dál. Hlavně nás spojovala myšlenka na to, vytvořit vlastní produkt. Pak jsem začal chodit do eClubu, který jsme zpočátku měli jen natáčet – nechtěli jsme ani soutěžit. Nakonec jsme to zkusili s easyWall, který Pier vymyslel na základě svých pracovních zkušeností z Německa. Pak už nám chyběl „jenom“ šikovný graﬁk. Potkali jsme Terku a její graﬁka nám k vítězství hodně pomohla. P. K.: S Vojtou mě tenkrát seznámil náš společný kamarád. Já jsem totiž pro již výše zmíněný projekt internetové televize hledal programátora, který by pracoval, jak to u start-upů bývá, rychle a bez výslužky.

V. C.: Byl to zvláštní pocit v tom, že jeden večer usínáte se zcela běžnými plány na prázdniny a další si najednou říkáte „jedu do Ameriky“. Bylo to hodně nevšední, ale zároveň mi bylo jasné, že to rozhodně nebude žádná odpočinková dovolená. P. K.: Spadl mi obrovský kámen ze srdce! Já jsem si totiž strašně přál, abychom se tam dostali.

Kdo rozhodl o tom, že se zúčastníte soutěže v eClubu? V. C.: Já, ale projekt vymyslel Pier. P. K.: A bylo to prakticky rozkazem. Jedno odpoledne sedíme v kavárně a Vojta mi jednodušše oznámil, že jdeme soutěžit.

Je něco, co vás při pobytu v inkubátoru obohatilo a něco, co vás vyloženě zklamalo? V. C.: V inkubátoru jsem zjistil, jak nesmírně důležité je ptát se lidí a komunikovat s nimi. V Americe pro to mají označení „networking“. Jeli jsme tam s tím, že tam naprogramujeme všechno, co potřebujeme, ale pak jsme zjistili, že na programování

Jaké byly první pocity, když jste se dozvěděli o vaší výhře?

TECNICALL ZIMA 2011

Jaké byly první dojmy z USA? V. C.: Pominu-li přestupní zastávku v Atlantě a zaměřím-li se na probuzení v Silicon Valley, napadá mě jediné: dva fastfoody, dokonale upravený trávník a šestiproudá dálnice. Další dojmy přicházely až v průběhu pobytu. V Silicon Valley není moc rodilých Američanů, takže to byl spíš mix kultur než opravdová Amerika. P. K.: Jsme v Silicon Valley, v mecce všech ajťáků... a není se, kde připojit k internetu!

můžu sedět doma v županu a nemusím jezdit přes půlku světa. Zklamáním částečně bylo zázemí v PlugandPlay inkubátoru, zjistil jsem, že v Evropě máme leckdy mnohem lepší podmínky pro práci. P. K.: Od toho programu Plug and Play Tech Centra, do kterého jsme byli zařazeni, jsme očekávali mnohem víc. I proto jsme se koneckonců rozhodli, že si půjdeme vlastní cestou, což se samozřejmě vedení inkubátoru příliš nelíbilo. V Silicon Valley se klidně můžete nechat vodit za ručičku, ale není nic nad to než sebrat odvahu a pustit se do té džungle na vlastní pěst. Změnil se nějak váš pohled na Ameriku? V. C.: Hodně. Pier s Terezou odlétali dřív, já jsem ještě tři týdny cestoval a zjistil jsem, že bych nechtěl žít v zemi, kde jste odkázáni na automobil. Jediné město, kde bych chtěl strávit delší dobu, bylo San Francisco. Ostatní místa je určitě také dobré vidět, aby měl člověk srovnání, ale není to domov. Připadalo mi, že okázalá americká pompéznost ubírá hodně z lidskosti a blízkosti. Prostě se mi stýskalo po našich lesích a malých políčkách. P. K.: Na jednu stranu je vše, co vidíte v hollywoodských ﬁlmech nebo co slyšíte a čtete pravdou, ale dokud se tam doopravdy nepodíváte, bude vaše představa minimálně zkreslená. Nebyl jsem natolik šokován jako Vojta, ale pro Evropana je tamní život v mnoha ohledech naprosto odlišný. Zvyknete si, ale také se naučíte vážit si domova a toho, co tam máte.

Co je aplikace easyWall?

Její základní inovací je propojení on-line databází produktů s reálným prostředím. Využije ji každý, kdo navštěvuje zákazníky s objemnými katalogy. Sami autoři vidí její hlavní uplatnění v oblasti exteriérového a interiérového designu.

11 | TECNICALL PROJEKTY

ING. ILONA PRAUSOVÁ prausova@vc.cvut.cz

Když holky soutěží! V pondělí 5. prosince během odpoledne proběhlo v prostorách Národní technické knihovny v Praze slavnostní odpoledne, které zakončilo soutěž pro studentky středních škol v rámci projektu Holky, pozor! Dívky měly možnost prezentovat své projekty z oblasti vědy nebo techniky. Vrcholem pak bylo vyhlášení nejzajímavějšího projektu, jehož autorka byla oceněna mininotebookem HP 110. sedkyně komise přijala manželka rektora ČVUT a předsedkyně Dámského klubu ČVUT Ing. Marie Havlíčková. „Musím říci, že jsem velmi překvapena úrovní soutěže a odhodláním zúčastněných,“ byla její bezprostřední reakce po skončení všech prezentací. Za ČVUT v komisi zasedli: Ing. Marcela Pavlíková, CSc. (Výzkumné centrum CIDEAS na Fakultě stavební), Ing. Adéla Chrastinová (odbor vědy a výzkumu na Fakultě informačních technologií ČVUT) a Mgr. Jan Gazda, Ph.D., kvestor ČVUT v Praze. Partnerské firmy zastoupily: Eva Nováková (Hewlett-Packard, s.r.o.), PhDr. Miroslava Bajzíková (ČEPS, a.s.) a Ing. Iva Prokopová (Škoda Auto, a.s.). Soutěž v rámci projektu ČVUT Holky, pozor! pro studentky středních škol byla vyhlášena 3. října, a to díky podpoře rozvojového projektu MŠMT pro rok 2011. Dívky mohly až do 20. listopadu přihlašovat své projekty z oblasti vědy a techniky. Pět nejlepších projektů autorky prezentovaly během slavnostního odpoledne před komisí a dalšími hosty. Nechyběli ani zástupci médií. První z prezentujících Šárka Vávrová přijela do Prahy až z Frenštátu pod Radhoštěm, kde studuje čtvrtým rokem Střední průmyslovou školu elektrotechniky, informatiky a řemesel, a pochlubila se hned dvěma projekty. Tím prvním byla Elektronická časomíra. Šárce se povedlo v tomto projektu spojit všechny své koníčky. „Zajímám se o elektroniku a informatiku, aktivně sportuji, hraju florbal a běhám. Výsledkem je můj funkční model časomíry, který nyní využívá florbalový oddíl Sokol Frenštát pod Radhoštěm,“ uvedla. I její

druhý projekt vycházel ze Šárčiných zájmů. Jednalo se návrh a vytvoření databáze pro evidenci výsledků ﬂorbalové ligy. Tým studentek ze Střední průmyslové školy Ječná Hedvika Hodíková a Petra Nepodalová představily společný projekt Zvonek 2.0. Jedná se o propojení domovního zvonku s mobilním telefonem uživatele. Další prezentující studentkou byla Tereza Novotná ze třetího ročníku víceletého gymnázia ze Šlapanic u Brna. Ta porotě představila projekt Virtuální šatník. Jako poslední představila svůj projekt studentka posledního ročníku gymnázia z Pardubic slečna Veronika Valešová. Svou práci zaměřila na určování podílu vitamínu C v potravinách. Projekty hodnotila komise složená ze tří zástupců partnerských ﬁrem a tří odborníků z ČVUT. Roli před-

Na rozhodnutí o vítězce měla komise přibližně třicet minut. Konečný verdikt zazněl ve prospěch Šárky Vávrové z Frenštátu pod Radhoštěm. Její projekt Elektronická časomíra oslovil porotu nejvíce, a to především svojí využitelností v praxi. Na druhém místě skončila Veronika Valešová, na třetím Tereza Novotná a na čtvrtém tým Hedvika Hodíková a Petra Nepodalová. Cenu za nejlepší projekt mininotebook HP 110, kterou věnovala společnost Hewlett-Packard, předala vítězce starostka Městské části Praha 6 Ing. Marie Kousalíková. Ve svém poděkování ocenila práci a odvahu všech pěti dívek a popřála jim hodně štěstí do budoucna. Více informací o genderovém projektu ČVUT na podporu studia technických disciplín najdete na www.holkypozor.cz.

WWW.TECNICALL.CZ

Kariérní centrum ČVUT MA ZDAR hny ec pro vš nty stude nty lve a abso ří let od do t ČVUT ení studia ukonč

· Pomáháme se vstupem na pracovní trh · Propojujeme firemní a akademickou sféru · Zprostředkováváme pracovní příležitosti, trainee programy a stáže ve firmách · Organizujeme program Mentoring a studentské soutěže Econtech

www.kariernicentrum.cz

13 | TECNICALL AKTUALITY

MIROSLAVA D. PROCHÁZKOVÁ miroslava.darinda.prochazkova@gmail.com

Současný rozvoj města není architektům lhostejný V listopadu se na Fakultě architektury ČVUT konal Kurz základů developmentu CITY DEVELOPMENT 4. Jednalo se o čtvrtý ročník workshopů zabývajících se tématem současného rozvoje města z hlediska všech účastníků procesu. Kurzu se zúčastnilo dvacet sedm studentů (dva z Fakulty stavební ČVUT, ostatní z Fakulty architektury) a dvě zástupkyně veřejné správy (z Prahy a Jihlavy). Kurz probíhal ve dvou termínech a byl rozdělen do dvou částí. Po třídenním bloku přednášek, ve kterém byli účastníci seznámeni se základní problematikou, se odehrál samotný workshop. V něm se role obrátily – účastníci kurzu, doposud pouze posluchači, se stali hlavními aktéry. Přednášky obsáhly nejdůležitější témata multidisciplinárního oboru, kterým rozvoj (development) je. Vyzvaní odborníci zastupující developery, architekty, ekonomický a bankovní sektor a právní oblast předem připravili nejpodstatnější informace ze svých přednášek. Ty byly zpracovány formou skript (City development 2011. Kurz základů developmentu. Praha: Fakulta architektury ČVUT, 2011. 40 s. ISBN 978-80-01-04918-1.), která dostal každý účastník na začátku kurzu. Skripta vzbudila velký zájem. Přednášejícími byli odborníci zabývající se trhem s nemovitostmi a developmentem – Anthony Caine, Tomáš Ctibor, Eduard Forejt, Martin Skalický, Petr Urbánek, bankéř Petr Merežko, právník Jiří Plos a architekt Petr Hlaváček. Spolu s přizvanými odborníky-architekty Jakubem Fišerem, Janem Jehlíkem, Michalem Kohoutem, Karlem Mrázkem, Filipem Tittlem a specialistou na prodej a oceňování nemovitostí Tomášem Dudou se stali v druhé části kurzu – samotném workshopu – průvodci a oponenty. V této části si účastníci kurzu mohli prakticky procvičit právě nabyté dovednosti. Mohli se na vlastní

kůži přesvědčit, že klíčovým heslem developmentu je – jak s úsměvem ve svých přednáškách opakovali všichni lektoři – lokalita, lokalita, lokalita, neboť ta rozhodujícím způsobem determinuje všechny parametry projektu. Mohli si vyzkoušet, že každý developerský záměr vyžaduje správnou analýzu, která je náročná, neboť projekty jsou většinou dlouhodobé, jsou náročné na materiálové vstupy, jejich územní situování zpravidla podléhá určité míře veřejné regulace a často je třeba náročnější projekty v průběhu realizace modiﬁkovat dle změněných potřeb. Účastníci byli rozděleni do pěti skupin, každá z nich obdržela modelové zadání – konkrétní území ve vnitřní Praze s jeho speciﬁckými problémy. Například Smíchov – výsek severní části území smíchovského nádraží ohraničený ulicemi Nádražní a Radlická a přiléhající k ulici Za Ženskými domovy, Palmovka – prostor vymezený ulicemi Zenklova, Vojenova a Koželužská, Holešovice – jednak prostor mezi budovou Nádraží Holešovice, ulicí Vrbenského, Bondyho a železničním náspem a také severní část území holešovického nádraží vymezená ulicemi Argentinská, Železničářů a Plynární, Břevnov – část území točny tramvaje vybudované pro účely spartakiády ohraničené ulicí Bělohorskou a Za Strahovem. Na krátkou chvíli se sami stali developery a mohli rozvážit, jaký typ

zástavby je pro zadané území nejvýhodnější, mohli posoudit silné a slabé stránky projektu, spočítat jeho míru návratnosti a v neposlední řadě ho měli za úkol v závěrečné prezentaci dobře „prodat“.

Každý developerský záměr vyžaduje správnou analýzu Foto: Lubomír Kotek

Jak v závěru kurzu sdělili jeho organizátoři Barbora Seifertová, Jakub Filip Novák (za Fakultu architektury ČVUT) a Miroslav Šajtar (externí spolupracovník), s průběhem kurzu byli všichni zúčastnění velmi spokojeni a ihned projevili zájem o jeho pokračování. Účast studentů i pedagogů na workshopu rok od roku stoupá. Projevuje se rostoucí zájem o rozsáhlejší vzdělávání v tomto interdisciplinárním oboru, který by spojoval zájmy architektů, urbanistů, zástupců veřejné správy, ekonomů a právníků. Fakulta architektury hodlá podporovat další vzdělávání v této oblasti a v následujících letech jej rozšiřovat. Příští rok se chystá kurz o oblast procesů, za které nese v převážné většině odpovědnost město. Mediálním partnerem kurzu byl časopis Development News.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL TÉMA | 14

BC. JIŘÍ CHYBA jiri.chyba@gmail.com

Asi nejvíce mě bavil návrh jističe, z toho pak byla taková, dalo by se říci, láska, říká doc. akad. sochař Alexius Appl, vedoucí ateliéru Produktový design na Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT. Za svoji kariéru designéra jste navrhnul nejrůznější věci, od malých předmětů po velké stroje. Máte k návrhům rozdílný přístup? Já to vůbec nedělím. Teď jsem navrhoval klíčenku pro jednu ﬁrmu, před nějakou dobou jsem dělal lokomotivu pro Německo. Vážně si myslím, že je jedno, jestli děláte klíčenku nebo něco velkého. Problém je vždy stejný. Designér si v celém procesu vývoje musí najít svou parketu, svůj prostor a tam se pohybovat a udělat design daného výrobku podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Myslíte si, že by se měl designér specializovat na jeden druh výrobků? Nemyslím. Já jsem vždy pracoval po etapách, jak přicházely. Jeden čas lustry, pak lokomotivy, různé stroje a nářadí, plastiky a několik ﬁrem v zahraničí, atd. Takové etapy u mne bývají kolem tří let. A proto se na ČVUT snažím, aby studenti byli odsud připraveni na profesní život univerzálně, protože člověk nikdy neví, k čemu se dostane. Jako designér byste asi měl mít nějakou technickou průpravu. Nebo se učíte za pochodu? Základní technické a technologické znalosti by designér určitě měl mít. Jsem vyučený nástrojař a to byla ta nejlepší škola pro design. Nemusíte ale znát všechno, od toho jsou inženýři, specialisté, kteří danému problému věnují celou svoji kariéru a umí vše spočítat. Například ve vývoji strojů jde řádově o desítky

TECNICALL ZIMA 2011

miliónů korun, a to není žádná legrace. Na celém vývoji spolupracuje velké množství lidí a každý si musí najít v tom celém soukolí svůj prostor. Pak se všechno dá dohromady a získá výslednou formu. Když je projekt chytrý, i design je dobrý. Jak vycházíte během práce s konstruktéry? Předpokládám, že je potřeba čas na získání vzájemného respektu… Ze začátku to bývá vždycky problém, protože si chtějí ulehčit práci. Řeknou třeba, že tak to nejde, že je to hloupost, že vy tomu nerozumíte a podobně. Musíte si jich vážit a oni vás. Musí existovat vzájemná úcta a respekt. Občas z toho vznikají dobrá přátelství a může být u práce i legrace, ale občas může jít i do tuhého. Lidem je dnes asi ale nejznámější Váš design autobusů SOR Libchavy. Věděl jste v době návrhu, že autobusy této značky budou brázdit ulice Prahy? To jsem nevěděl, zadáním bylo navrhnout městský autobus. V návrhu jsme ale byli limitovaní jejich technologiemi, hlavně nerezovým rámem, díky designu, mimo jiné přednosti, pak tato ﬁrma vyhrála zakázku pro Prahu. Jak jste se k tomuto návrhu dostal? To bylo složitější. Dnes je taková zvláštní situace. Firmy jsou mazané a obracejí se na školy, aby jim studenti udělali nějaký návrh, za který pak dostanou třeba padesát tisíc.

Firmy od studentů dostanou třeba dvacet návrhů a z těch si pak vyberou. Student není sám autor projektu, je to dílo, které vzniklo výukou a konzultacemi. Student nakonec dostane nějakou odměnu. Pak se ukáže, že škola k návrhu nemá žádná autorská práva a ﬁrma na tom vydělá. Tomu se školy musí legislativně bránit. SOR neměl dobré zkušenosti s designéry, a tak se rozhodl obrátit na různé školy a také na FUD-UJEP v Ústí nad Labem, kde jsem učil, se soutěží pro studenty na návrh autobusu. To jsem odmítl, ne kvůli „zneužívání“ studentů, ale proto, že je zásadní rozdíl dělat studie ve škole nebo pracovat s daty od zadavatele, které jsou chráněné. Nabídnul jsem, že současně navrhneme autobus ve studiu také. Navázání spolupráce a ověřování trvalo téměř dva roky, než dostala konkrétní formu. Šel byste do návrhu dalšího autobusu?

15 | TECNICALL TÉMA

Nízkopodlažní autobus NB 18. Autobus měří rekordních 18 750 mm a přepraví 161 cestujících. SOR Libchavy spol. s r. o.

Asi ano. Musel by to být opravdu nový autobus, protože jinak jste limitovaný výrobky, které firma má k dispozici a které musíte použít, jako například světlomety a přední sklo a jiné komponenty. Takže práce designéra není taková, jak si ji lidé často představují, že přijdete, nakreslíte krásný křivkový tvar… Investor ale řekne, nic takového, máme jen tento materiál… Přesně tak, menší výrobce nemá na vývoj svých reflektorů, ten se pohybuje totiž v řádech desítek milionů, což je pro firmu velikosti SOR hodně peněz. A tak musí nakupovat komponenty již hotové, které jsou na trhu. Ve finále vám tedy firma řekne: tady máte na výběr z těchto tří a jeden z nich tam použijte. Představa hezké malůvky se tedy rovná naivitě... Ano, to je hodně naivní. Představa je to sice pěkná, ale tak to nefunguje. Průmyslový design je vždy v poloze nějakého omezení a mantinelů. Něco jiného by to bylo třeba ve vývoji pro Škodovku v Mladé Boleslavi, kde pracuje x designerů a dalších specialistů. Když se to vezme z hlediska designérů, tak pro SOR pracují dva designéři, k tomu ještě externě. Jaký máte názor na Škodu v Mladé Boleslavi, když už jste to nakousl? U Škoda Auto je celkový design výborný. Myslím, že první Octavia v devadesátých letech určila kurz a drží se svého standardu. Od tohoto prvního nového designu se vše odvinulo dál. Škodovka tak dala svým autům jas-

nou image napříč třídami a prosadila se na trhu, a to je pozitivní. Kdyby za vámi přišli ze škodovky, šel byste do toho? Ne, asi bych nešel. Něco jiného je designérsky zpracovat malé studie, to ano. A něco jiného je konkrétní auto. Na navržení auta musíte mít člověka, který auta miluje, kreslí si je od dětství, má auta v ruce a přirozeně dokáže citlivě spojit křivku s rovinou. Na tom nejlépe poznáte opravdový talent, nejlepší je sochařská průprava. Já osobně fanda aut nejsem, design aut sleduji pouze z výtvarného hlediska a užitnosti. Jaký návrh jste si za svou kariéru nejvíce užíval? Co vás nejvíce bavilo? To je těžké, já to nedělím. Asi nejvíce mě bavily přístroje pro OEZ-SIEMENS, z toho pak byla taková, dalo by se říci láska. Před patnácti lety jsem byl osloven lidmi z této ﬁrmy, jestli bych pro ně nenavrhnul nové jističe a pojistky. Tato práce byla zajímavá, protože od designu prvního jističe se dále odvodil a prosadil design pro dalších 95 výrobků a určil základní image výrobků OEZ. To by ale nikdy nebylo možné bez osvíceného managementu ﬁrmy, jelikož vývoj jednoho přístroje od první skici po prototyp stojí až 50 miliónů korun a zásadní chyba v designu je často již nevratná a velice drahá, např. výroba forem atd. Vy mimo jiné i učíte na Fakultě architektury, obor průmyslový design. Stalo se Vám už, že přišel stu-

dent do atelieru a Vy jste poznal, že je opravdu talent od přírody? Párkrát ano, talent od přírody ještě nic neznamená, důležitý je tah na branku a cit. Důležitý je první ročník, který o všem rozhodne. Stačí dát hned na začátku úkol, navrhni 3D kompozici s koulí v prostoru a hned vidíte, jak na tom student je. Opravdu talentovaných a pracovitých studentů průmyslového designu tady máme asi patnáct procent.

Elektropřístroje pro domácnost – jistič Modeion BC 160D a přístroje Minia. OEZ/SIMENS

Takže souhlasíte se sítem pro magisterské studium? Ano, protože postoupí lidé, kteří mají opravdu pracovitost a talent. Kdyby postoupili všichni, tak rozdělení na bakalářský a magisterský stupeň nemá smysl. A jak Vás baví učení na vysoké škole? Baví, člověk si k tomu musí najít vztah. Náš obor je na škole ještě nový, syrový, hledá se stále ještě cesta, musí se najít optimální výuková proporce mezi uměleckou průpravou a technikou. Myslím si ale, že na Fakultě architektury je pro tento obor pravé místo, protože design a architektura spolu velmi úzce souvisí.

doc. akad. sochař Alexius Appl

absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde později začal i učit. Současně se začal věnovat navrhování různých předmětů od malých designových modelů automobilů, přes přístroje pro elektroinstalaci, autobusy, až po stroje určené pro železnici. Dnes má svůj ateliér na Fakultě architektury ČVUT, obor Průmyslový design.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL TÉMA | 16

TEREZA ZEMÁNKOVÁ zemankova@inovacentrum.cvut.cz

Design obráběcích strojů kultivuje pracovní prostředí Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii při ČVUT má za sebou velice úspěšný rok. V současné době byste na veletrzích obráběcích strojů u významných výrobců jen stěží hledali stroj, který by neprošel návrhem designérů. Firmy si uvědomují, že pokud jejich výrobky vypadají dobře, jsou atraktivnější pro zákazníky a navíc se tak mohou odlišit od konkurence. Design se tak objevuje v oblasti, která zůstává běžnému člověku skrytá. V případě obráběcích strojů v sobě skrývá komplexní přístup k návrhu stroje včetně jeho kapotáže a ergonomie ovládání. Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii (VCSVTT) při Fakultě strojní ČVUT v Praze má za sebou několik úspěšných realizací designu obráběcích strojů. V současné době spolupracuje na zavádění nového designu do výroby se třemi velkými společnostmi: TOS Varnsdorf, a.s., TOSHULIN, a.s., a TRENS, a.s. Skutečnost, že se stroj, který projde designovým návrhem, lépe prosazuje na trhu, však není jediným důvodem, proč se ﬁrmy designu věnují. „Pokud stroj dobře vypadá, působí dojmem, že mu výrobce věnoval úsilí nejen po stránce funkčnosti a výkonnosti, ale je to také signál celkové komplexnosti přístupu, zohledňujícího dobrou zřejmost a uchopitelnost technických parametrů stroje jeho uživateli. Dobrý design přispívá ke kultivaci pracovního prostředí a vnímání stroje obsluhou. Člověku se u takového stroje může lépe přemýšlet a pracovat. Firmy si také pomocí designu svých strojů budují vlastní charakteristický styl a odlišují se od konkurence,“ říká designér VCSVTT Ing. Matěj Sulitka, Ph.D., který ve výzkumném centru působí od roku 2005. Důležitá spolupráce s konstruktérem Vytvořit design obráběcího stroje je poměrně složitý proces. Ačkoliv jeho funkčnost je vždy určující, i tak se jedná o tvořivou činnost. „Hodně podnětů vzniká již z nosné struktury stroje, která udává směr, jak mohou být hmoty krytování okolo něj vystavěné. Buď se člověku vyjeví nápad, jak si s nimi pohrát, anebo ke stroji přistupuje již s určitou myšlenkou,

TECNICALL ZIMA 2011

kterou se do něj pokouší vtělit,“ vysvětluje Matěj Sulitka. Opravdu vydařený design však vzniká ve spolupráci a kooperaci designéra a konstruktéra. Konstruování stroje a tvorba jeho designu jsou přitom dvě odlišné oblasti. Velmi důležitá je tedy vzájemná komunikace. „Rád přijímám připomínky od konstruktérů, protože mohou celý návrh významně obohatit. Rozhodující pro vývoj navrhování je i celkový rámec spolupráce. V úvodních kontaktech s firmami se snažíme ve společné diskusi najít rozsah oblasti, jakou by měly návrhy pokrývat. Někdy se zadavatel chce orientovat jen na jeden vybraný typ stroje, někdy je ovšem možno i v takových případech začít zohledňovat souvislosti se stroji dalších typů a uvažovat možnou přenositelnost návrhu nového designu napříč výrobním spektrem firmy. Po upřesnění zadání přichází fáze tvorby prvotních návrhů, které vycházejí z rozměrových plánů konkrétního stroje. Přitom už vždy myslím na to, aby byl návrh technologicky přijatelný s ohledem na výrobní možnosti firem, které kapotáž stroje budou konstruovat a realizovat. Následuje etapa technických připomínek, které se do návrhů musí zapracovat. Po

zhotovení upřesněného hmotového modelu, na němž probíhají další kola návrhů a připomínek, je zahájena fáze konstrukčního zpracování přímo v konstrukčním oddělení zadavatele nebo v externích ﬁrmách. Pokud je komunikace s konstruktéry opravdu dobrá, posílají zpět ukázky jednotlivých dílů na posouzení, zda odpovídají záměru,“ poodhaluje, jak se rodí design stroje. I když se z hlediska průmyslového designu v případě obráběcích strojů jedná o speciﬁckou oblast produktu, která nezaplavuje běžný spotřebitelský trh, také zde probíhá zajímavý vývoj a vznikají nové trendy. Utilitární charakter krytů strojů ustupuje snahám o vytvoření dynamičtějšího výrazu. V tvarování se objevují volné křivky pro ohraničení okenních nebo jiných otvorů v krytech a dvourozměrně ohýbané plochy. „Opravdu aktuální design strojů se dnes snaží překonávat kubický charakter krytování, jaký se stal normou v průběhu 70. a 80. let minulého století. Poněkud překvapivě bychom tak mohli mluvit o jistém návratu k období 50. a 60. let, samozřejmě ovšem jen ve velmi volné asociaci. Tehdejší obráběcí stroje

17 | TECNICALL TÉMA

měly zcela odhalenou nosnou litinovou strukturu, v jejímž ztvárnění nebyla téměř žádná omezení. Další vývoj přinášel postupně jak zjednodušování výroby odlitků, tak především plechová krytování strojů a s tím související hranatý charakter tvarování. Dnes, díky dostupnosti pokročilých technologií CNC ohýbání i vypalování tvarových proﬁlů je znovu možné vracet se k zaoblování kapotáží,“ připomíná Matěj Sulitka historický exkurs. Ve znamení plechů, skel i plastů „Dalším zajímavým trendem jsou nové materiály, které se při výrobě krytování objevují. V poslední době se jedná například o využívání polykarbonátu na velkoplošná zasklení, která z krytování stroje mohou vytvořit velmi atraktivní objekt, někdy až architektonického charakteru. Kromě plechů a skel se začínají uplatňovat také plastické materiály, ale jen v omezené míře na některé detaily. Krytování stroje musí plnit také bezpečnostní funkci, kterou mohou dnes nejlevněji zajistit ocelové plechy. Protože se v našem prostředí nejedná nikdy o hromadnou výrobu, není možné do výroby krytování přizvat pokročilé technologie jako lisování, formování a výroba tak může pracovat jen s velmi omezenými technologickými prostředky.“ Vývoj na trhu obráběcích strojů v posledních několika letech svědčí o tom, že si stále větší počet výrobců výrobní techniky uvědomuje význam dobrého designu. Mimo jiné

proto, aby se jejich stroje odlišily od konkurence. „Najít charakteristický výraz stroje je také důležitým aspektem při tvorbě návrhu designu, zejména pokud jde o celou výrobní řadu. Vždy je nutné věnovat tomuto hledisku dostatek úsilí, najít výtvarný jednotící prvek, který by byl jednoduchý, ale zároveň dostatečně výrazný, aby se stal rozlišovacím znakem pro daného výrobce a zároveň se mohl dobře aplikovat na různé typy strojů, neboť často mohou být od sebe dost odlišné. Někdy to jsou velké stroje bez velkých kapotáží, jindy se jedná o menší stroje, které mají plné krytování,“ upřesňuje Matěj Sulitka. Úspěch v Hannoveru otevřel dveře Loňský rok byl pro VCSVTT z hlediska designu velmi intenzivní, protože se realizovaly tři projekty designu s dopadem na celé výrobní řady strojů firem TOS Varnsdorf, a.s., TOSHULIN, a.s., a slovenské firmy TRENS, a.s. Na všech se podílel právě Ing. Matěj Sulitka, Ph.D. „Všechny loňské realizace mě velice potěšily. Je pro mě ctí, že veškeré prototypy těchto strojů byly v září 2011 vystaveny na veletrhu EMO Hannover, což je nejvýznamnější veletrh obráběcích strojů v Evropě. Vedení firem se rozhodlo, že v představeném novém designu bude pokračovat a že jej bude aplikovat i na další typy strojů. Nejzásadnější je orientace na nový design u společnosti TOS Varnsdorf, která se rozhodla od roku 2012 nabízet všechny

své stroje v novém tvarování. Jedná se o velmi rozsáhlou spolupráci, která je zajímavá i tím, že konstrukci a výrobu krytování strojů zajišťuje více ﬁrem. VCSVTT tak plní v tomto procesu roli integrátora, sledujícího dodržení jednotného stylu tvarování při jeho konstrukčních zpracováních. Se společností TOSHULIN, pokračujeme rovněž ve spolupráci na aplikaci nového designu na další stroje. Mělo na to vliv jak ocenění nového designu ze strany vedení ﬁrmy, tak příznivé přijetí stroje na veletrhu u zákazníků. Spolupráce probíhá dále i se slovenskou společností TRENS, jejíž vedení prototyp nového designu rovněž ocenilo a záměrem je podrobit redesignu postupně další typy strojů. Fází úvodních návrhů tvarování byla v nedávné době zahájena spolupráce s dalším výrobcem, s nímž VCSVTT řeší komplexní vývoj nového stroje,“ vypočítává početné pracovní aktivity Matěj Sulitka. „Veškeré zakázky, na kterých jsem se mohl podílet, jsme získali především díky velkému zázemí, které Výzkumné centrum pro strojírenskou výrobní techniku a technologii nabízí a díky pověsti, kterou si za roky své předchozí činnosti a spolupráce s průmyslem vybudovalo. Neocenitelné je to, že se můžeme ve VCSVTT opřít o velkou konstruktérskou zkušenost, kterou do návrhů designu promítáme a která je pro naše partnery důležitým hlediskem,“ dodává muž, který stojí za úspěchy VCSVTT i na poli designu. Stroj WHN 13 CNC firmy TOS Varnsdorf na veletrhu EMO Hannover, září 2011

Stroj Powerturn 2500 firmy TOSHULIN – vizualizace konečného návrhu krytování, stroj Powerturn 2500

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL ROZHOVOR | 18

MGR. TAMARA ALMEIDA tamara.almeida@email.cz

O průmyslovém designu, potřebě vizionářství a okouzlující invenci Zahy Hadid s prof. akad. arch. Janem Fišerem z Ústavu průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT architektonických detailů, design pohybových prvků, ale i strojů a nástrojů. Ústav průmyslového designu ve formě ateliérů funguje již třetím rokem. Letos naplníme první kompletní formu bakalářského tříletého studia. Od roku 2012 zahajujeme magisterský program pro nejúspěšnější absolventy bakalářského studia. Naplněním magisterského stupně poskytneme studentům komplexní vzdělání v oboru Průmyslový design. O studium na našem ústavu je stále výrazný zájem, který značně převyšuje možnosti uspokojit všechny uchazeče. Studenti mají na výběr ze tří ateliérů, rozdělených na produktový design, transport design a interiérový design. Konkrétně Váš ateliér je zaměřený na interiérový design. Zaměření našeho ateliéru je více směrováno na architektonickou tvorbu, interiér a design zařizova-

cích předmětů. Já osobně jsem profesí architekt, a tak předávání zkušeností z této oblasti je mi vlastní. Rozdíly a programová náplň jednotlivých ateliérů je dána představiteli, kteří ateliér vedou. Ale není to úzká specializace, ty úlohy se překrývají. Navíc je program volen a řešen tak, aby studenti během bakalářského nebo i magisterského období v budoucnosti absolvovali všechny tři ateliéry. Můžete uvést nějakou konkrétní práci, kterou teď se studenty vytváříte? Snažíme se, aby design a tvorba nebyla jenom akademická, virtuální, ale aby měla odraz v reálných podmínkách. V loňském roce se nám podařilo navázat úzkou spolupráci s ﬁrmou SAPELI, která je nosným výrobcem dveří na českém trhu. A tato spolupráce poskytla studentům možnost seznámit se s celým procesem tvorby designéra, od prvotních návrhů, přes konzultace

V akademickém roce 2009/10 odstartovala na Fakultě architektury výuka nového studijního programu Design a oboru Průmyslový design. Jak byste jako pedagog jednoho ze tří ateliérů zhodnotil toto období a jak vidíte jeho budoucnost? Jsem presvedčen, že tento nově vzniklý ústav není odtrženým specializovaným pracovištěm, ale integrální součástí Fakulty architektury. Svým programem vyplňuje mezeru, která ve studiu architektury chyběla, tedy design předmětů, PVT, Praha 8

TECNICALL ZIMA 2011

19 | TECNICALL ROZHOVOR

Smysluplné Pohovky Sigmunda Freuda Galerie Vídeň, 2007

a prototypy, až k reálným výstupům, s možností uplatnění na trhu.

sažené vize k optimální pozici spíše ubíráním než stavěním na nule.

Program ateliéru a zadání úloh také reaguje na řadu vypsaných soutěží, vnitrostátních i mezinárodních. Účastníme se výstav průmyslového designu. Fakulta architektury byla představena na Designbloku 2011.

Jaká byla Vaše cesta k průmyslovému designu? Vystudoval jsem architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Měl jsem štěstí na velmi kvalitní profesory – Benše, Smetanu, Josefa Svobodu. Praxi jsem realizoval ve svobodném povolání, ale i v řadě renomovaných ateliérů. Během let jsem se také dostal k mnoha zajímavým zakázkám.

Je skvělé, jaké oblibě se těší produktový design. Důkazem je stále stoupající popularita přehlídek, jako je právě Designblok. Jaký je podle Vás dnešní spotřebitel a jak se odráží ve tvorbě designéra? Spektrum možností uplatnění na trhu práce pro průmyslového návrháře je stále rozsáhlé. Předmětem strategie každého renomovaného podniku je kvalitní design výrobku v jeho koncovém výstupu. To je právě prostor pro kreativitu a realizaci kvalitních nápadů našich absolventů. Výstavy, prezentace a přehlídky typu Designbloku jsou vítanou možností představit autorskou tvorbu. Slavná architektka a designérka Zaha Hadid v jednom rozhovoru přirovnala svůj způsob práce ke cvičení pianisty – stejná úroveň intenzity, která nesmírně zvyšuje množství repertoáru. Jak vedete Vaše studenty, aby docílili ideálního návrhu? Snažím se naučit studenty myslet způsobem, který je dostává do pozice trochu vizionářského nebo maximalistického vnímání dosažení cíle zadaného úkolu. Dostat se od do-

Na kterou ze zakázek obzvláště rád vzpomínáte? V osmdesátých letech jsem měl možnost navrhovat interiéry kaváren Slavia a Parnas v Praze. Atraktivní byly i interiéry vyhlídkových kaváren a televizní věže na Žižkově a celý komplex budov – areál České Pojišťovny ve Spálené ulici a Vladislavově ulici. Za rekonstrukci objektu české Pojišťovny ve Spálené ulici jsme dostali ocenění Nejlepší z realit ČR 2003. Zajímavé byly interiéry divadla Olympic a Ypsilon. Má tvorba interiérů a nábytku je zastoupena exponátem mobiliáře ve sbírce Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jaké osobnosti designu současné nebo minulé Vás ovlivnily? Řeč už přišla na Zahu Hadid, významnou britskou architektku, která se teprve v posledních letech dostala do výrazného popředí. Obdivuji její kreativitu, výrazný výtvarný náboj.

S její tvorbou jsem měl příležitost se detailně seznámit, včetně v současné době realizovaného plaveckého stadionu pro londýnské olympijské hry. Takže to je dáma, která mě připadá velmi zajímavá a její invence je okouzlující. Potom jsou to samozřejmě nosné postavy světové architektury jako Richard Rogers a Norman Foster nebo například architekt Josef Pleskot na naší scéně. Za první republiky jsme byli průmyslově vyspělou zemí právě díky designu. Designová produkce byla výkladní skříní českých podniků. Dnes opět české ﬁrmy začínají spolupracovat s českými designéry. Nemůžeme už konkurovat nízkou cenou, ale kvalitou výrobků ano.

prof. akad. arch. Jan Fišer

vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor architektura. Je autorem původních interiérů kaváren Slavia a Parnas, divadla Ypsilon a Olympic. Jeho výrazný rukopis nese i areál České pojišťovny ve Spálené a Vladislavově ulici v Praze. Spolupracoval s ateliérem Archikon, s nímž realizoval bytové komplexy v Praze na Barrandově a Berouně. Svojí tvorbou je zastoupen ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Za rekonstrukci objektu České Pojišťovny ve Spálené ulici obdržel ocenění Nejlepší z realit ČR 2003. Vyučuje na Fakultě architektury ČVUT v Praze a Fakultě umění UJEP v Ústí nad Labem. Je spoluautorem knihy Český interiér a nábytkový design 1989–1999 (2000). Tvrdí, že v současné architektuře je nedostatečně zastoupeno výtvarné dílo.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL TÉMA | 20

TEREZA KADIDLOVÁ Tereza.Kadidlova@rek.cvut.cz

Design závodního auta není jen slušivý kabátek Syn slavného designéra Václava Krále Ing. Jiří Král vyrůstal v závodnické rodině. Otec jej vychoval tak, aby uměl navrhovat design aut a letadel. Pětadvacet let s ním spolupracoval na významných projektech. V současné době realizoval Ing. Král unikátní projekt Národní formule 1400 MX 1-11 BOHEMIA, na němž začali pracovat ještě s otcem. Třetím rokem také působí na Ústavu průmyslového designu na Fakultě architektury ČVUT. „Když chci dělat design, musím rozumět podstatě věci a umění mít od Pánaboha. Když chcete dělat dopravní prostředky, je nutné rozumět technice. Pokud chcete vytvářet věci pro medicínu, měli byste nejlépe být doktorem, ať víte, jak to funguje. Budete-li chtít vyrábět něco, co souvisí s nábytkem, architekturou, tak máte být stavařem. Musíte umět řemeslo, to je základ toho, abyste dokázali design dělat zevnitř, od funkce,“ vysvětluje svůj pohled na design Ing. Jiří Král. Myšlenka na Národní formuli je daleko starší. Vznikla v roce 2000, kdy si Václav Král a Karel Jílek řekli, že nastal čas na realizaci dostupného závodního vozu. Původní koncepci stanovil dnes již zesnulý Václav Král, ale současnou podobu formule vytvořil právě jeho syn Jiří. Konstruktérem podvozku je konstruktér závodních vozidel MTX Václav Pauer. Vrcholem celého projektu se mělo stát založení nového formulového seriálu. Projekt se snaží navázat na zlatou éru okruhového závodění u nás v 70. letech minulého století. „Design závodních aut je v podstatě vlastní konstrukce. Pokud má designér udělat dobré závodní auto, musí

rozhodnout o koncepci, o konstrukčních věcech. Já jsem se rozhodl integrovat křídla do karoserie, protože nechci zbytečný odpor kvůli přítlaku. To je podle mě design,“ říká Jiří Král. Ke konstrukci formule přistupoval Jiří Král tak, aby byly únosné pořizovací i provozní náklady, snadný servis a aby byla zvýšena bezpečnost. Důležitým faktorem určujícím kvalitní řešení karoserie je aerodynamický odpor, který je dán velikostí čelního průřezu a součinitelem odporu vzduchu, tzv. tvarová čistota, které docílil pomocí integrace křídel do karoserie. „Za integrovaným zadním křídlem do karoserie se sníží zásadním způsobem úplav, vír, a tím pádem se sníží riziko ztráty přítlaku na přední nápravě vozu jedoucího těsně za ním,“ popisuje princip Ing. Král. Dalším důležitým momentem je tak zvaný dnový efekt, který způsobí aerodynamické ucpání mezery pod vozidlem. „Na každé ploše, kde proudí vzduch, vzniká mezní vrstva. Na začátku je nulová, na konci má nějakou tloušťku. Tloušťka se zvětšuje s délkou plochy. Když je plochá podlaha v plné šířce a délce auta, tak se to v určitém místě ucpe, vzduch tam přestane proudit,“ tvrdí Ing. Jiří Král. U své formule se rozhodl pro úzký trup, který s dalšími prvky, jako je například vnitřní zakrytování kol přední nápravy, vytváří kanály, v nichž proudění není ovlivněno rotujícími koly, protože ty jsou největším zdrojem odFormule MX 1-11 na okruhu

TECNICALL ZIMA 2011

Foto: Petr Frýba

poru. Tak zvané aerodynamické dno (svislé plochy na zádi vozu) je nulové, konec trupu vytváří s výfukem ejektor odsávající mezní vrstvu zpod vozu. Dalším designérským prvkem jsou pontony okolo kol, které omezují možnost kontaktu rotujících pneumatik, mají zabránit právě velmi častým a nejtěžším haváriím. „Dnešní F1 neřeší příčinu, ale následek. Nevidíte principielní řešení problému jako u Colina Chapmana u Lotusu 25, 79 nebo 88, ale jen napravování, podle mne nesprávného, principu řadou wingletů a jiných plošek. Sport se změnil na obchod. Je to uzavřená soutěž díky astronomickým nákladům,“ prozrazuje Ing. Král. V důsledku předpisů, které silně omezují kreativitu designérů, jsou si všechna auta velmi podobná. Podle Jiřího Krále vyhraje ten, který stráví tisíce hodin v aerodynamických tunelech a na trenažerech. Stala se z toho soutěž, která musí za každou cenu být zajímavá pro diváky, ačkoliv to porušuje například bezpečnost či etiketu závodění. Před desítkami let byla zakázána pohyblivá aerodynamická zařízení z důvodu bezpečnosti (Chaparral), dnes se (DRS) povolila z důvodu divácké atraktivity. Tento „doping“ povolíte navíc jen jednomu ze soupeřů. Bezpečnostním prvkem by byl i 18“ ráfek u kol, požadovaný Pirelli, ve kterém je místo na adekvátní brzdy pro zpomalení z velmi vysoké rychlosti. Více o Národní formuli najdete na www.ceskaformule.cz.

21 | TECNICALL TÉMA

BC. BARBORA ŠEDIVÁ barbora.sediva@rek.cvut.cz

Stavby pro všechny, design for all Jaký význam mají barvy a materiály při navrhování a rekonstrukcích staveb, které mají dobře sloužit osobám s i bez handicapu? To jsme zjišťovali u doc. Ing. arch. Ireny Šestákové. Ta na Fakultě architektury ČVUT vede ateliér, který se při zadávání studentských projektů specializuje na sociální tématiku. Spolu s doc. Šestákovou v tomto ateliéru vyučuje Ing. arch. Pavel Lupač. Předměty, s nimiž přicházíme denně do styku, by měly být použitelné pro všechny bez ohledu na věk, zdraví, náboženské nebo kulturní zázemí, fyzickou a psychickou zdatnost. Takto jednoduše lze popsat princip „design for all“, česky „design pro všechny“, shrnutý ve Stockholmské deklaraci z roku 2004 vydané EIDD (European Institute for Design and Disability). Za příklad principu „zpřístupnění pro všechny“ uvádí doc. Šestáková pákovou baterii. Ta byla původně navržena pro osoby s pohybovým postižením, ale v současnosti nachází široké uplatnění. Stejný princip „design pro všechny“ se využívá i v architektuře. Existuje několik různých stádií lidských potřeb. Jako dítě potřebujete prostoru více: vaši rodiče musí do domu vjet s kočárkem, mít pro něj dostatečný úložný prostor. Jak rostete, místa potřebujete stále méně. Až opět ve stáří, kdy vás horší zdraví začne omezovat, oceníte dobře přístupný domov, vchodové dveře bez prahu atd. Při navrhování interiéru i exteriéru je třeba mít tyto skutečnosti na paměti. „Pokud máte dostatečný plošný standard, s velmi malými úpravami dokážete přizpůsobit

dům k bydlení na celý život,“ vysvětluje doc. Irena Šestáková. U veřejných budov, domů i bytů by se nemělo zapomínat mimo jiné na význam orientace v prostoru. „Je potřeba např. deﬁnovat správně začátek a konec chodby. Ve chvíli, kdy je chodba do oblouku nebo kruhová, člověk se ztrácí, protože nedokáže identiﬁkovat, kde se právě nachází“, popisuje architektka.

álů. Platí zásada přiměřenosti. Celý prostor musí být koncipován v komplexní harmonii tak, aby žádná složka nebyla nadhodnocena a neznemožňovala vnímání ostatních prvků.

Kombinací barev a materiálů a jejich kontrastním použitím dosáhneme lepšího vnímání funkčních ploch. V případě schodiště navazujícího na chodbu si přechodem mezi dvěma materiály (barvami) lépe uvědomíme polohu schodiště v prostoru a cítíme se bezpečněji. Mimo barevných a materiálových kontrastů se dle Ing. arch. Pavla Lupače dá dosáhnout velmi dobrých výsledků kontrasty světelnými. „Pomocí světel se dají vytvářet vodící linie, oddělovat od sebe prostory nebo jednotlivé části prostoru“, tvrdí Pavel Lupač.

Pro správný design dodržující princip „design for all“ musíme nejprve speciﬁkovat, čeho chceme dosáhnout: identiﬁkace prostoru, určení cesty nebo určitého bodu v prostoru. Moderní prvek – velké skleněné plochy – nejsou tabu, nicméně barevnost skla, různé potisky nebo umístění žaluzií pomáhá lepšímu vnímání a uvědomění si, kde přesně se sklo i my nacházíme. Všeobecně platí, že sklo je atraktivní, protože propouští světlo atd., ale když se řádně neupraví jeho „vnímatelnost“, může se stát i nebezpečným z hlediska užívání prostoru.

„Dobře umístěné akustické prvky, například vodní prvek, který můžeme identiﬁkovat sluchem, umožní nevidomému prostor přesněji deﬁnovat,“ doplňuje Irena Šestáková. Avšak při navrhování není vhodné užití nadměrného množství barev a materi-

Člověk nejsnadněji vnímá zrakem, ovšem podvědomě i pomocí ostatních čtyř smyslů. Uvědomujeme si jimi teplo a zimu, zvuky nebo vůně. V současné době architektuře dominuje právě vizuálno. „Myslím, že je škoda, že se nepřemýšlí v kontextu všech smyslů. Domnívám se, že kdyby se prostory tvořily s ohledem na všechny smysly, pohybovalo by se nám v nich lépe,“ uzavírá Pavel Lupač.

Kontrast jasu a barev – nemocnice Hedwigshöhe Berlin-Treptow. Orientace nasvícení informuje o směru pohybu po chodbě.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL TÉMA | 22

TEREZA ZEMÁNKOVÁ zemankova@inovacentrum.cvut.cz

Ústav interiéru a výstavnictví: práce s emocemi Dnešní výuka architektury má všeobecně problém se začleněním uměleckého přístupu v tvůrčím myšlení. Vše je konceptuální, racionální. Architektura včetně designu interiéru postrádá emocionální složky utváření atmosféry, osvětlení, barva, kompozice a rytmus. To jsou paradoxně shodné termíny, které se užívají i v hudbě. Právě tyto prvky jsou pro Ústav interiéru a výstavnictví Fakulty architektury ČVUT v Praze při práci s prostorem podstatné. Ústav Interiéru a výstavnictví ČVUT v Praze se snaží na interiér dívat právě prostřednictvím propojení těchto emocionálních vjemů. „Čím je společnost racionálnější, tím více se ukazuje, že velký vliv na celkové výsledky mají emocionální složky, které se špatně zařazují do excelových tabulek. Jde o to hledat nový přístup k prostředí kolem nás. Vzhledem k tomu, že jsem divadelní a ﬁlmový scénograf, tak mě vždy zajímá, co vidí člověk ze své perspektivy, jak na něj věci kolem působí, jaký je výraz daného prostoru, což je v podstatě srovnatelné se záběry kamery,“ říká doc. akad. arch. Vladimír Soukenka z Ústavu interiéru a výstavnictví. Temporytmus odpovídající času uživatele se ze současné architektury vytrácí, ale přitom je pro ni velmi důležitý. „V době, kdy se architektura počítá na století, divadlo na hodiny, televize na minuty a reklama na vteřiny, prostor zůstává stejný, jenom má jiný temporytmus. Vnímáme jej jako chodci, projíždíme autem nebo jej vidíme ve ﬁlmu, jako letecké závěry,“ doplňuje doc. Soukenka. Spojení techniky a umění Technika by se měla v tomto ohledu inspirovat uměním, kde se všechny tyto emocionální složky objevují. „Vědecká rada Fakulty elektrotechnické před Vánoci schválila návrh akreditace nového studijního oboru na Institutu intermédií, který by spojoval programátory z Fakulty elektrotechnické s architekty ČVUT a dále se studenty FAMU a DAMU. Nový obor by spojoval technický

TECNICALL ZIMA 2011

Otáčivé hlediště Český Krumlov patří více než půl stolení mezi přední evropské „open-air“ scény. Ateliér doc. Soukenky spolupracuje na jeho nové vylepšené podobě.

a umělecký svět,“ vysvětluje Vladimír Soukenka. Na Institutu intermédií proběhla řada workshopů a ukazuje se, že stávající důraz na vědu a výzkum může podpořit invence i z neracionální oblasti lidského myšlení. Známá otázka: ,,Co na nás působí, že začneme přemýšlet?“ Digitální kultura se snaží vytvořit symbiózu mezi uměním a médii, stejně jako lidmi a stroji a stírá hranice mezi přirozeným a umělým.

Propojení technického a uměleckého světa se objevuje také v oblasti výstavnictví, které zažívá velký boom, především díky médiím. „Cesty, jakými se medializují turistické atrakce, historické tradice i jak se dělá marketing jednotlivých měst a regionů – to vše je otázka kvality prezentace, tedy výstavnictví. Vznikají nové formy vystavování a prezentování, jako je například plzeňská Techmánie.

„Pokud na konci ledna letošního roku komise ministerstva školství tento obor schválí, na ČVUT vznikne atraktivní studijní program, který spojí technické a umělecké oblasti podobně, jako je to v případě průmyslového designu na Fakultě architektury. Multimédia na Institutu intermédií by byla příkladem, kdy se inženýrské studium inspiruje vizemi v oblasti umění. Už není doba, aby se tyto dva způsoby reﬂexe reality vyučovaly separátně, každý na jiné straně lidské hemisféry a neuměly spolu komunikovat,“ pokračuje doc. Soukenka.

V současné době se podílím na projektu pro Vítkovice, kde v rámci revitalizace původního průmyslového areálu vzniká i expozice vývoje techniky. Budou se zde snoubit roviny historické, edukativní a interaktivní. Půjde o projekt, který bude mít co nabídnout celé rodině. Do výstavnictví se tak zapojují úplně nové obory. Expozice se stávají interaktivnější, což také může přinést situaci, kdy v momentě montáže projektovaného zařízení jsou již prvky zastaralé a existuje již technologie vyspělejší,“ naznačuje perspektivu oboru Vladimír Soukenka.

23 | TECNICALL TÉMA

Estetika a média Média mají podstatný vliv na to, jak nám je událost zobrazena. Tradiční civilizační rituály naší kultury, jako je společenský kontakt, gastronomie, etiketa i protokol se díky chvatu doby vytrácí. „Mizí specializované profese, jejichž součástí byla estetika. Místo práce školeného kameramana vidíme okamžité záběry z mobilu. Vše se dnes řeší přímo, rychle, syrově. Design tím ztrácí původní roli, při níž typografii knihy musel vytvářet grafik, fotografie profesionální fotograf, záběry komponovat profesionální kameraman. Tato poučenost se z dnešní reality vytrácí. Vytrácí se tak lidský rozměr estetizace nejen prostoru, ale i života. Obávám se, že stejnou měrou je ohrožena i profese architekta. Estetizace interiéru má velmi podstatný podíl na tom, jak působí celkový výraz – dobře je to vidět v televizních novinách. Vždy má být zřejmé na první pohled, o jaké místo se jedná. Pracoval jsem na designu interiéru zasedací místnosti úřadu vlády a interiéru tiskového sálu úřadu vlády. Když mluví premiér vlády, musí mít za sebou pozadí, kterým je v případě tiskového sálu úřadu vlády identifikován jeho úřad – česká lipová ratolest, symbol navržený Františkem Kyselou v roce 1923. Zde se jedná o design, který utváří atmosféru daného místa a dává mu výraz a vážnost. Pokud se v televizi objeví ministr zdravotnictví stojící u stěny ze zaprášeného pórovitého travertinu s litinovým radiátorem za zády, opírající se o laminový pultík s papundeklovým státním znakem, jedná se o improvizované zátiší. Takový výjev přece nemůže diváka přesvědčit o profesionalitě deklarovaných opatření. Estetika to v sobě podvědomě nese,“ doplňuje Vladimír Soukenka. Divadlo jako příběh Ústav interiéru a výstavnictví se také zabývá výukou typologie kulturních staveb – divadel, kin a dalších prostor, kde se odehrávají různé emoce. Způsob vnímá-

ní a aranžmá prostoru divadelníky obsahuje i dnes stále platné rituály a estetiku společenského života. Zde se jedná o snahu vrátit do architektonické tvorby lidský příběh jako scénář, nikoliv jako holé typologické schéma. „V ateliéru našeho Ústavu v současné době pracujeme na studii nového otáčivého divadla v Českém Krumlově. Podle usnesení organizace UNESCO totiž musí být otáčivé divadlo do roku 2014 z památkově chráněné historické zahrady zámeckého parku odstraněno.

V rámci Fakulty architektury byla vypsána studentská soutěž a chceme množstvím variant přispět k diskusi o nové podobě i nové příležitosti pro naše divadelníky. Je to zajímavá práce v rovině urbanistické, památkářské i divadelní a obsahuje také problematiku zahradní architektury. Samotná technika otáčení hlediště se sedmi sty diváky je již téma i pro Fakultu strojní. Není to tedy pouze záležitost architektury, ale také techniků – a právě to je úloha, která na tuto univerzitu patří,“ popisuje svůj aktuální projekt Vladimír Soukenka.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL TÉMA | 24

ING. FRANTIŠEK JUNGMANN frantisek.jungmann@gmail.com

Design do měst i do domácností Přesto, že se průmyslový design na Fakultě architektury ČVUT vyučuje teprve třetím rokem, jeho studenti již stačili vytvořit celou řadu originálních prací. Ty však nejsou jen umění samo pro sebe, ale mají vždy nějakou jasně definovanou funkci. V rámci semestrálních projektů tak vznikají běžné předměty denní potřeby i náročné technické celky. Absolvent tohoto oboru by totiž měl být univerzálně vzdělaný designér, který bude schopen nejen vytvořit esteticky kreativní návrhy, ale díky svým technickým vědomostem a dovednostem je také ve spolupráci s odborníky realizovat v očekávaných kvalitativních parametrech.

Absolventy s takovýmto proﬁlem by se měli brzy stát i současní studenti druhého ročníku Ondřej Rakušan a Petr Strejček, kteří již nyní vynikají precizním provedením svých ateliérových prací. Designu, kterému se věnují v rámci svého studijního oboru, obětují také nemalou porci vlastního volného času. Jejich výtvory ovšem dokazují, že to není nijak promarněný čas, ba právě naopak. O tom se můžete nakonec, pohledem na přiložené fotograﬁe, přesvědčit sami.

Petr Strejček na sebe upoutal pozornost hned svým prvním ateliérovým projektem, který nese název Kozel 360 a zpracovává podrobný návrh pivní sklenice určené pro pivovar Velkopopovický Kozel. Tento skleněný půllitr je inspirovaný zakrouceným kozlím rohem a představuje nápaditou kombinaci užitné hodnoty a symboliky značky. Mohl by najít využití především jako exkluzivní dárkový předmět vhodný pro nejrůznější marketingové kampaně pivovaru. Při běžném užití v restauračních zařízeních by totiž mohl narazit na sběratelskou vášeň příznivců zlatého moku a rychle tak mizet ze stolů. Další školní prací, vzdáleně navazující na pivní sklenici, je křeslo do exteriéru s názvem „Pipes“. Křeslo je plně voděodolné a skládá se z plastových trubek navlečených na ergonomicky tvarovaných nohách z ne-

TECNICALL ZIMA 2011

rez oceli. Jeho využití při zahradních oslavách v kombinaci s pivním půllitrem se tak přímo nabízí. S oběma jmenovanými návrhy se Petr účastní mezinárodní soutěže studentského designu Talent designu /2011. Pro letošní ateliérovou práci si Petr vybral neméně zajímavý projekt návrhu vzhledu studentské formule. Projekt probíhá ve spolupráci s týmem CTU Cartech, „Formule Student“, který se na Fakultě strojní ČVUT stará o návrh a výrobu celé formule se spalovacím motorem. Tento tým je mimochodem velmi úspěšný a jeho soutěžní výsledky jsou rok od roku zářivější. V posledním závodě letošní sezóny na španělském okruhu Montmélo obsadil v silné mezinárodní konkurenci obdivuhodné 2. místo (viz článek na str. 7). Petrovým úkolem má být návrh vzhledu budoucího vozu Formule Student. Řešení tohoto problému oceňuje jakožto zajímavé nahlédnutí do problematiky navrhování vozů s velkým důrazem na jejich aerodynamiku. Jak již bylo nastíněno, Petr se věnuje návrhům nejrůznějších produktů i v rámci svého volného času. S těmi se pak často účastní mezinárodních designérských soutěží. Příkladem může být účast na soutěži lifestylových hodinek „over the edge“ pro významnou italskou hodinářskou ﬁrmu. V jeho návrhu designových hodinek hrají prim pravidelné geometrické tvary a přírodní dřevěný dekor. Mezi další soutěžní projekty patří také návrh krytu pro mobilní telefon od

společnosti Apple „iPhone“, se zabudovaným stojánkem. Ten je navržen tak, aby chránil na nárazy choulostivé hrany telefonu, přičemž zároveň umožňuje přístup ke všem důležitým konektorům a ovládacím prvkům. Jeho celou polovinu je též možné vyklopit, čímž vznikne praktický stojánek. Petr se také věnuje graﬁckému designu jako externí designér v architektonickém studiu Nimbus. Zde již spolupracoval na několika projektech, jako je např. orientační systém v sídle televize Nova. Nedávno se mu také podařilo navázat spolupráci s předním výrobcem elektroniky do domácnosti, s nímž spolupracoval na designu jejich nového produktu, který by měl dorazit do obchodů začátkem roku 2012. Z marketingových důvodů však není možné v současné době odtajnit, ani jméno ﬁrmy, ani o jaký výrobek se jedná. Petr nyní soustavně pracuje na vlastní webové prezentaci, kterou chce v nejbližší době spustit. Za své největší úspěchy v dosavadní kariéře pak považuje velmi kladná hodnocení ve školních ateliérech a navázání spolupráce s výše zmíněným výrobcem domácí elektroniky. V současnosti je Petrovým hlavním cílem se stále zdokonalovat a to, jak v profesi designéra, tak ve znalostech s designem úzce spojených, jako je marketing a obchod všeobecně. Rád by též časem vybudoval vlastní studio, jehož působnost by se postupně rozšiřovala do okolních států a třeba i dál,

25 | TECNICALL TÉMA

Při pohledu na půllitr plný tmavého velkopopovického ležáku se nejednomu pivaři sbíhají sliny Díky krytu se stojánkem „Coverstand“ nabývá práce s iPhonem nových rozměrů

za moře. Také by chtěl jednou své jméno spojit s vlastní výrobou, ale zatím je podle něj brzy mluvit o tom konkrétněji. Jak je vidět, zdravé ambice Petrovi určitě nechybí, snad se tedy dočkáme dalšího velkého jména českého designu.

Ondřej Rakušan je dalším nadějným studentem druhého ročníku oboru průmyslový design na Fakultě architektury ČVUT. Jeho dosavadní školní projekty jsou pevně spjaty s dopravou, podobně jako je tomu u doc. Ing. arch Patrika Kotase, pod jehož vedením je také vytváří. Rozměrově se tak dostáváme do poněkud jiných dimenzí, nežli tomu bylo u jeho kolegy Petra Strejčka. To jen dokazuje pestrost projektů, na kterých studenti průmyslového designu pracují. Velice zajímavá je již první Ondřejova studie s názvem „Rootage road“, tedy kořenová cesta. Ta představuje nadúrovňovou komunikaci podpí-

ranou pilíři ve tvaru kmene stromu s kořeny. Pozoruhodná je v tomto případě kombinace přírodních motivů a moderní dopravní stavby, která však působí klidným celistvým dojmem. Ve druhém semestru Ondřej vytvořil projekt mobiliáře na pražském Strahově, který v sobě kombinuje autobusovou zastávku, sochu a místo pro setkávání lidí. Tvar představuje skořepinu vzniklou seřezávanými průniky dvou tělesových koulí, které jsou ve svém půdorysném středu podpírány třemi pilíři. Design pilířů koresponduje se stávajícími pilíři podpírajícími schodiště vedoucí na tribuny sousedního strahovského stadionu. Dochází tak k jakési komunikaci s okolím obohacené o estetickou dynamičnost moderního designu. Efektním doplněním vizuální stránky projektu je osvětlení systémem SOFTLITE, který umožňuje plynulé přechody celým barevným spektrem RGB. Okolí strahovského stadionu je vzhledem ke svému monumentálnímu vzezření a dost možná také blízkosti studentských kolejí častým zdrojem inspirace ateliérových prací.

Originální design hodinek, tradice, elegance – hodnoty, které se v Itálii cení

Vzdušný design a ergonomické zaoblení tohoto venkovního křesla přímo vybízí k odpočinku

Momentálně Ondřej pracuje na zadání dopravního prostředku, konkrétně městského minibusu. Jedná se o model určený do centra Prahy, z čehož vyplývají jeho přednosti, jimiž jsou například malé rozměry a absence výfukových plynů. Sám potom uvádí, že je pro něj tato práce nová především ve využití počítačem ovládaného 3D tisku na podomácku zkonstruované 3D tiskárně. Co se týká mimoškolních aktivit, má Ondřej díky svým rodičům, kteří se oba živí graﬁckým designem, řadu zkušeností i v této oblasti. Většinou se jednalo o jednoduchou 2D graﬁku, ale jednou z jeho posledních zakázek byla také 3D animace pro tuzemskou telekomunikační společnost. Zakázkou nejbližší jeho studijnímu zaměření byl však návrh poháru na squashové mistrovství. Ondřej je tedy příkladem studenta, který je schopen si ve svém oboru přivydělat již během studia a zároveň tak získat i cenné zkušenosti.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL TÉMA | 26

Při návrhu „kořenové cesty“ byla inspirací sama příroda

Takto vzniká návrh minibusu pro provoz v centru Prahy

Bodově symetrický tvar mobiliáře se nabízí jako vhodné místo pro setkávání tedy tzv. meetingpoint

Ondřej přiznává, že nikdy vlastně sám neví, do jakého odvětví výtvarna ho jeho studium zanese. Proto se snaží získat nejvíce zkušeností v oblastech, které jsou mu také největší zábavou. Jelikož mu aktuální společenská deprese vnucuje vizi velmi těžkého uplatnění v oboru, snaží se o co největší univerzalitu. Jak sám tvrdí: „Můj cíl je výtvarno a tím jsem si jist. Neustále se však snažím proﬁlovat svůj výtvarný názor, aby mé práce měly můj vlastní rukopis.“

inventors and inventions

vynálezci a vynálezy od | opening 27|09|2011 Exhibition at the National Museum New Building

Výstava v Nové budovǣ Národního muzea Vinohradská 1 Praha 1

TECNICALL ZIMA 2011

www.nm.cz

27 | TECNICALL PŘEDSTAVUJEME

ING. ZDENĚK VYKYDAL zdenek.vykydal@utef.cvut.cz

ČVUT dobývá vesmír Spolupráce Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT (ÚTEF) se na poli kosmického výzkumu neomezuje pouze na Evropu. Již několik let spolupracuje také s univerzitou v Houstonu a s americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Cílem této spolupráce je výroba miniaturní detekční jednotky s pixelovým detektorem Timepix pro měření dávky ozáření astronautů na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). „Pro tento účel jsme dodali deset detekčních jednotek, velikosti srovnatelné s USB Flash diskem. Jsou upravené pro použití na ISS včetně speciálního software, který umožňuje výpočet a zobrazení dávkového příkonu v reálném čase. Jednotky jsou připraveny k použití a na ISS budou dopraveny na začátku roku 2012,“ říká Ing. Zdeněk Vykydal z ÚTEF. Detektorový program ÚTEF ČVUT je postaven zejména na polovodičových technologiích. Pro mnoho výzkumných směrů používají odborníci z ČVUT pixelové detektory typu Timepix, ke kterým mají přístup díky aktivnímu členství v mezinárodním výzkumném programu Medipix, který je koordinovaný Evropskou organizací pro jaderný výzkum (CERN). Jedním z významných dlouhodobých směrů je využití detektorů Timepix pro charakterizaci komplexních radiačních polí. Za tímto účelem vyvíjí ústav vlastní detekční aparatury (hardware a software) a zejména metodiku zpracování dat důležitou k zjištění složení radiačního prostředí a jeho spektrální charakteristiky v reálném čase. Tuto informaci je pak možné použít například pro zajištění lepší ochrany osob nebo vyhodnocení poškození elektroniky používané v prostředí s radiací. ÚTEF má v této oblasti dlouhodobé zkušenosti, což demonstroval na projektu de-

tektorové sítě ATLAS-MPX, která je postavená a provozovaná uvnitř experimentu ATLAS v CERN. V listopadu roku 2008 se Česká republika stala 18. členem Evropské kosmické agentury (ESA), což umožnilo ústavu ucházet se o výzkumné projekty z této oblasti. V roce 2009 získal ústav v rámci první grantové výzvy ESA pro ČR tři projekty, z nichž projekt s ná-

Laboratorní prototyp řídící jednotky s detektorem Timepix vyvinuté pro projekt s ESA

Kromě toho se neutronová měření v kombinaci s měřením Roentgenova a gama záření používají k prvkové analýze hornin. Ta se používá v povrchové geologii a ke studiu evolučního vývoje planet. V současné době je projekt v závěrečné fázi a v rámci druhé grantové výzvy ESA pro ČR již byl přijat navazující projekt, jehož cílem je vývoj autonomní detekční jednotky pro satelity.

Miniaturní USB jednotka s detektorem Timepix dodaná do NASA pro dozimetrická měření na Mezinárodní kosmické stanici ISS

zvem „Vysoce miniaturizovaný a citlivý detektor tepelných neutronů určený pro použití ve vesmíru“ přímo navazuje na výše zmiňovaný výzkumný směr. Cílem tohoto projektu ESA je vývoj kompaktního polohově citlivého detektoru tepelných neutronů se zvýšenou účinností. Zařízení registruje stopy jednotlivých částic a na základě jejich tvaru umožňuje rozpoznat signál od tepelných neutronů od signálu generovaného fotony a nabitými částicemi. Detektory neutronů jsou přitom důležitým nástrojem při hledání látek a nerostů s vysokým obsahem vodíku (zejména vody) na povrchu planet. Přítomnost vody je klíčová pro živé organismy.

Spolupráce ÚTEF s agenturami NASA a ESA je dnes ve fázi ověření navržených zařízení s pixelovým detektorem Timepix v kosmických podmínkách. Věříme, že tato demonstrace bude úspěšná a otevře nám další možnosti využití této technologie ve vesmírných aplikacích. Vzhledem k vysoké miniaturizaci a univerzálnosti navrženého zařízení je možné uvažovat např. o monitorech radiace pro skafandry astronautů nebo měření rozložení nabitých částic ve Van Allenových pásech kolem Země.

Ústav technické a experimentální fyziky ČVUT v Praze byl založen v roce 2002. Za relativně krátkou dobu svojí existence se stal významným vědeckým pracovištěm s vlastním vývojem detekčních systémů a měřicích metod v oblastech jaderné fyziky a fyziky vysokých energií. Další výzkum se týká jaderné spektroskopie, neutrinové fyziky, měření spršek kosmického záření (zapojení vybraných středních škol), hledání původu temné hmoty a vývoje zobrazovacích metod s pomocí ionizujícího záření pro materiálové vědy a biomedicínu. Více informací najdete na www.utef.cvut.cz.

WWW.TECNICALL.CZ

BC. BARBORA ŠEDIVÁ barbora.sediva@rek.cvut.cz

TECNICALL PŘEDSTAVUJEME | 28

Z laboratoře do Hollywoodu Studium na technické vysoké škole může zavést až do do Walt Disney Animation Studios, jedné z největších mediálních a zábavních společností světa. Představujeme vám Ing. Daniela Sýkoru, Ph.D., kterého práce zavedla až do Hollywoodu. „Práce na vývoji software pro obarvení večerníčku Doktor Animo byla novou a velkou výzvou,“ hodnotí Ing. Sýkora

Práce pro společnost Disney: Daniel se se svou prací dostal až do Hollywoodu, kde si ho vyhlídli producenti 3D konverze filmu Lví král, který měl premiéru v našich kinech 1. září 2011

Daniel Sýkora absolvoval magisterské i doktorské studium v oboru počítačová graﬁka na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Ke kreslené animaci se dostal čirou náhodou díky svému kolegovi z fakulty Ing. Janu Buriánkovi. Ten ho dovedl do společnosti UPP k Barboře Pilařové-Komrzý dceři slavného českého výtvarníka Radka Pilaře – tvůrce znělky večerníčku a oblíbených postaviček Rumcajse, Manky a Cipíska, aby pomohl s obarvením černobílé verze O loupežníku Rumcajsovi. Tomuto problému pak Daniel Sýkora zasvětil svou diplomovou i disertační práci a také část života. V dnešní době produkce kvalitního animovaného snímku neznamená jen sehnat zdatného a zkušeného výtvarníka, točí se zde i mnoho softwarových inženýrů – tzv. vývojářů, kteří usnadňují výtvarníkům

TECNICALL ZIMA 2011

práci a zrychlují samotnou produkci finálního snímku. „Kreslené postavičky stále vznikají na „pauzáky“ pod „holýma“ rukama umělce. Proces barvení kreslených hrdinů se ale podstatně změnil,“ komentuje Ing. Sýkora spolupráci s firmou Anifilm. Umělec nevybarvuje postavičky štětcem, ani pastelkami, ale naskenuje všechny obrázky do počítače a další tvorba probíhá již výhradně na bázi digitálního zpracování obrazu. Barvy získávají postavičky až na obrazovkách počítače a právě vývojem softwaru, který toto barvení usnadňuje a urychluje, se Daniel Sýkora zabývá. „Při obarvování je třeba vyřešit dva problémy: jak rychle dodat žádoucí barvy do jednoho obrázku a jak tuto informa-

ci použít v následujících snímcích animace tak, aby se nemuselo začínat od nuly,“ vysvětluje. „Vyvinout software schopný obarvit postavu loupežníka Rumcajse, kterou rámuje výrazná dotažená kontura, byla první výzva na mé dráze u animovaného filmu, avšak více úsilí stálo vyvinout software, který se později použil, např. při barvení večerníčku Doktor Animo z dílny studia Anifilm. Linky hrdinů tohoto seriálu jsou nedotažené a velmi rozevláté, jejich obarvování představovalo nelehký oříšek,“ komentuje Daniel Sýkora. Doktora Anima režíroval Pavel Koutský – velká osobnost českého animovaného filmu – a byl poprvé uveden Českou televizí v roce 2006. Během dvouletého pracovního pobytu na Trinity College Dublin v Irsku, si vyhlídli práci Daniela Sýkory

29 | TECNICALL PŘEDSTAVUJEME

Obarvení černobílé verze večerníčku O loupežníku Rumcajsovi Daniel Sýkora zasvětil nejen své vysokoškolské práce, ale také část života

dokonce i producenti z mekky animovaného filmu, z Hollywoodu, tvůrci 3D konverze slavného Lvího krále společnosti Disney Animation – na jehož finální podobě má Daniel Sýkora svůj podíl. Zatím poslední velký úspěch sklidil s týmem kolegů na mezinárodní konferenci NPAR 2011 (International Symposium on Non-Photorealistic Animation and Rendering) konané v srpnu v Kanadě, kde získal ocenění za nejlepší příspěvek v oboru počítačové animace. Metoda, za kterou obdržel cenu, přichází s postupem, který umožňuje relativně rychle plochým obrázkům dodávat iluzi třetího rozměru. Tento projekt je motivovaný novým večerníčkem, který by měl v blízké budoucnosti vznikat ve studiu Anifilm. Vychází ze Šumavských bájí a již nyní můžete na pultech knihkupectví najít ilustrovanou knihu Matýskovo putování tajemnou Šumavou, která vznikla na stejné motivy. „Snažili jsme se docílit odstranění plochosti klasické kreslené animace, kde jsou barvičky jednolité, dodáním efektu měkkého stínování a struktur,“ vysvětluje Ing. Sýkora přínos prezentované studie. Jde o zcela novou techniku, která svou finanční nákladností, resp. nenákladností, nemá obdoby. „Kreslená animace má neomezené možnosti. Mou vizí je nechat výtvarníky kreslit si na papír, ale zároveň výslednému snímku dodat vzhled, který je blízký modernímu pojetí počítačové animace,“ dodává Daniel Sýkora. Jediná dosavadní možnost, jak dosáhnout efektu,

který umožňuje nový prezentovaný software, bylo naskicování postaviček výtvarníky na papír, paralelní vytvoření 3D modelu a jeho zpětné napasování do 2D kresby. Tento proces byl zdlouhavý, nákladný a tedy prakticky nepoužitelný.

Ing. Sýkora pokračuje ve spolupráci jak se specialisty ze společnosti Disney, tak s výtvarníky ze studia Aniﬁlm a zůstává věrný své alma mater – Fakultě elektrotechnické na ČVUT, katedře počítačové graﬁky a interakce. Výsledky své výzkumné práce přenáší do výuky a dává tak studentům možnost nahlédnout pod pokličku nového oboru digitálního zpracování kreslené animace.

TexToonspaper1: Ukázka přínosu oceněného článku k procesu barvení postaviček animovaného filmu. Všimněte si přidaného 3D efektu ve 2D obrázcích. Daniel a jeho tým přišli s novým postupem, díky kterému je poprvé možné těchto efektů dosáhnout při relativně nízkých nákladech na produkci.

WWW.TECNICALL.CZ

TECNICALL SPOLUPRÁCE | 30

ING. ILONA PRAUSOVÁ ilona.prausova@rek.cvut.cz

Logistika očima studentů Studentské týmy v rámci projektu Econtech navrhly pro společnost TRW-Carr s.r.o. koncept manipulace s materiálem ve skladu, mezi skladem a výrobními prostory a ve výrobních prostorách. Součástí projektu byla finanční rozvaha kalkulující přínosy daného řešení. Základem pro výpočet bylo stanovení počtu manipulační techniky a operátorů skladu.

Společnost TRW-Carr s.r.o. připravila zadání soutěže na téma Optimalizace interní logistiky s ohledem na nové trendy. Studenti ČVUT a VŠE, kteří o toto téma projevili zájem, sestavili týmy. Koncem října se setkali společně se zadavatelem, kterého reprezentoval Ing. Jiří Petrtýl, v prostorách společnosti v Hlavenci u Staré Boleslavi. Studenti během dopoledne získali řadu podkladů a seznámili se se současným stavem logistiky ve společnosti TRW-Carr. Zároveň obdrželi informace o požadovaném výstupu. Jednotlivé týmy od této chvíle začaly zpracovávat své projekty, které pak 8. prosince odprezentovaly před vedením společnosti. Do soutěže se přihlásily celkem tři týmy, čtvrtý byl bohužel nekompletní, a proto se do samotného “klání” nezapojil. Každý tým se zaměřil na něco jiného, zvolil si svoji strategii prezentace a také rozdílný způsob projevu. Již během konzultací všechny tři studentské týmy přiznaly, že zpracování projektu bylo vcelku náročné a vedlo je k přehodnocení prvotních postojů a pohledů, s nimiž do projektu vstupovaly. Zástupci společnosti TRW-Carr s.r.o. v čele s jejím ředitelem Ing. Kamilem Sucharem pečlivě vyslechli všechny tři prezentace. Dle předem daných kritérií poté vyhodnotili nejlepší tým. Dále rozhodli, že ocenění si zaslouží všechny týmy, jelikož odvedly dobrou práci. Nejvíce bodů získal tým YL Solutions. Členy týmu byla Lenka Salačová a Jan Jindra z VŠE a Michal Srnec a Jindřich Kalivoda z ČVUT, který se s námi jako vedoucí celého týmu podělil o své dojmy. “Náš tým se podařilo sestavit opravdu

TECNICALL ZIMA 2011

na poslední chvíli. Z mého pohledu bylo zajímavé, že kolegové z VŠE měli velmi slušný přehled o logistice, takže jsme velmi brzo našli společnou řeč. Koncepce týmu byla jednoduchá. Chtěli jsme zůstat při hledání optimálního řešení nohama na zemi. Přestože se jednalo o soutěž, kde bylo zapojení moderních trendů a technologií více než vítáno, nepodlehli jsme zbytečnému nadšení ze všeho nového a snažili se najít pro každý dílčí návrh dostatečné množství pádných argumentů. Výsledkem bylo asi nejkomplexnější řešení dané problematiky, což věřím, že nakonec vyústilo v naše vítězství.” Jindřich Kalivoda se s respektem vyjádřil i o práci ostatních. Také vedení společnosti bylo velmi mile překvapeno vysokou úrovní jednotlivých prezentací a profesionální přípravou prezentačních podkladů. „Studentské týmy splnily očekávání naší společnosti. Poznali jsme studenty dvou vysokých škol, kteří přinesli nové po-

hledy na uspořádání materiálových toků,“ řekl Ing. Petrtýl, Business Development Manager. Společnost TRW-Carr s.r.o. již zapracovala některé z podnětů získaných z prezentací do svého konceptu řešení materiálových toků pro novou skladovací halu. Projekt se ukázal jako přínosný pro všechny zúčastněné. Studenti si odnesli kromě příjemné ﬁnanční odměny i řadu nových zkušeností, které pramenily zejména z konfrontace s praxí. Společnost TRW-Carr získala nové náměty na řešení logistiky pro právě vznikající halu a její propojení se stávajícím provozem. Pro organizátory znamenal projekt příjemné zjištění, že tato snaha má smysl a díky tomu i motivaci do budoucna. Více takových projektů!

www.esim.cz

31 | TECNICALL SPOLUPRÁCE

Fakulta dopravní ČVUT v Praze

Ústav ekonomiky a managementu dopravy a telekomunikací

INOVATIVNÍ VÝUKA MANAGEMENTU pro lepší připravenost absolventů technických vysokých škol při vstupu na trh práce Základní cíl projektu:

zvýšení kvality vzdělávání a odborné přípravy studentů FD ČVUT v Praze v souladu s požadavky trhu práce

Zavedení nové a dosud v daném rozsahu nepoužité metody do výuky již v letním semestru 2012.

www.esim.cz Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti

WWW.TECNICALL.CZ

VI.

REPREZENTAČNÍ PLES ČVUT

ŽOFÍN

sobota 25. února

2012

moderuje Tereza Kostková

od 19.00 hodin

hrají Plesový orchestr pražských symfoniků Orchestr Karla Vlacha femme2fatale Blues Klan DJ Oldřich Burda

zpívají Monika Absolonová Xindl X Lokomotiva a další

předtančení Taneční škola H. a F. Karasovi

bohatá tombola vizážistka

vvíce íce iinformací nformací včetně p rodeje včetně prodeje vstupenek: vstupenek: www.plescvut.cz www.plescvut.cz

generální partner:

hlavní partner:

partner: