Po stopách Leoše Janáčka by TIC BRNO, příspěvková organizace

Po stopách Leoše Janáčka průvodce brnem

Po stopách Leoše Janáčka

O OK

KÁ

LUŽÁ

KO UN IC OV A

AN ET

12 LIDICKÁ

GORKÉHO

KO UN

IC O VA

ŘÍ

KÁ

MORAVSKÉ NÁMĚSTÍ ŽEROTÍNOVO NÁMĚSTÍ

SK Á

PEKAŘSKÁ

NÍ

5 4

DOMINIKÁNSKÉ 3 NÁMĚSTÍ ZELNÝ TRH

MENDLOVO NÁMĚSTÍ

NIČ

NÁMĚSTÍ SVOBODY

HRAD ŠPILBERK

SOL

6 ČE

KÁ

ČES

JOŠTOV

tram.2

po stopách leoše janáčka

1 Augustiniánské opatství sv. Tomáše na Starém Brně 2 Mendlovo náměstí

ÁNKY

3 Zelný trh 4 Stopkova plzeňská pivnice 5 Palác Chlumeckých – Lidové noviny 6 Knihkupectví Barvič a Novotný 7 U Polenků 8 Hotel Slavia 9 Besední dům 10 České Národní divadlo na ulici Veveří 11 Vesna 12 Chleborádova vila – varhanická škola 13 Památník Leoše Janáčka 14 Sál Stadionu 15 Park Lužánky 16 Mahenovo divadlo

JANÁČKOVO DIVADLO

17 Slovanský ústav ku vzdělání učitelů 18 Ústřední hřbitov města Brna

RO OS VE LTO

16 MALINOVSKÉHO NÁMĚSTÍ

Á ÍN

AŽ

0,25

0,5 km

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 Augustiniánské opatství sv. Tomáše na Starém Brně mendlovo náměstí

V roce 1865 odešel Janáček ve svých jedenácti letech z rodných Hukvald do Brna. Díky známosti svého otce Jiřího Janáčka se skladatelem Pavlem Křížkovským byl přijat do fundace augustiniánského kláštera sv. Tomáše na Starém Brně, který byl v 19. století důležitým intelektuálním centrem Moravy. Působily

augustiniánské opatství sv. tomáše na starém brně

zde takové osobnosti jako skladatel Pavel Křížkovský, zakladatel

genetiky Johann Gregor Mendel, filozof, básník a novinář František Matouš Klácel, literární vědec Tomáš Bratránek a především osvícený opat Cyril Napp. Modráčci, jak se tehdy fundatistům ze Starého Brna říkalo podle světlemodrých obleků, byli hudebně nadaní chlapci z chudých rodin, jimž bylo umožněno důkladné hudební vzdělání spojené se zajišťováním hudby při mších a klášterních hudebních produkcích, někdy i brněnských koncertech a operních představeních. Od roku 1871 Janáček zastupoval Pavla Křížkovského ve funkci ředitele kůru v klášterní bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Ve svých sedmdesáti letech skladatel napsal jako vzpomínku na dětská léta strávená v klášteře Pochod modráčků z dechového sextetu Mládí.

Pohled na baziliku Nanebevzetí Panny Marie na dnešním Mendlově náměstí (1896)

Modráčci! Tak se nám hochům fundace Thurn-Vallesessina přezdívalo v celém Brně – po světlemodrém, bíle obroubeném obleku. Opuštění a jen hlídaní, v teskných chvílích postávali jsme u zamřížovaných oken. Z prelátské zahrady přilétali sezobat, co jsme jim nadrobili, drobouncí modraví ptáčci, též modráčci, ale volnější naši druhové. Leoš Janáček: Pohled do života i díla (1924)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

augustiniánské opatství sv. tomáše na starém brně

1 /

2 / 1 / Augustiniánské opatství a bazilika Nanebevzetí Panny Marie na dnešním Mendlově náměstí, dobová pohlednice 2 / Nápěvek. Leoš Janáček zapsal 12. 4. 1923: Zvony starobrněnského Králové – Kláštera. To vše dunělo. 3 / Učebna fundace augustiniánského opatství 4 / Chodba fundace augustiniánského opatství

3 /

4 /

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

augustiniánské opatství sv. tomáše na starém brně

1 /

1 / Johann Gregor Mendel (1822–1884) 2 / Pavel Křížkovský (1820–1885) 3 / Augustiniánské opatství na dnešním Mendlově náměstí 4 / Autograf titulního listu dechového sextetu Mládí (1924) 5 / Autograf třetí věty

dechového sextetu Mládí s Pochodem modráčků (1924)

2 /

3 /

4 /

au g u s t i n i á n s k é o pat s t v í

5 /

50 m

mendlovo náměstí

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

2 Mendlovo náměstí

mendlovo náměstí

Velká část Janáčkova života je spojena se Starým Brnem, kde žil až do svých 56 let. Dětství strávil v tamním augustiniánském klášteře, navštěvoval starobrněnskou obecnou školu i reálku, působil jako pedagog, vedl kůr v bazilice, oženil se, zde se mu narodily a zemřely obě děti. Bydlel nejprve na Měšťanské (dnes Křížové) ulici, kde krátce žila i jeho matka. V roce 1882 se s manželkou Zdenkou a novorozenou dcerou Olgou přestěhoval do domu na Klášterním (dnes Mendlově) náměstí a zde žil až do roku 1910. Dnes již neexistující starý pavlačový dům, který stával uprostřed náměstí, byl stržen v polovině minulého století. Janáček v tomto místě prožil rodinné štěstí i tragédie. Narodil se tu a ve dvou letech zemřel syn Vladimír (1888–1890) a v jednadvaceti letech zde zemřela i milovaná dcera Olga (1882–1903). Přes prožitá

mendlovo náměstí

neštěstí tu Janáček zkomponoval mnoho děl, například opery

Šárka, Počátek románu, Její pastorkyňa a Osud, kantátu Amarus, mužské sbory na Bezručovy básně či klavírní cyklus Po zarostlém chodníčku.

Dům na Mendlově náměstí, ve kterém Janáčkovi bydleli v letech 1882–1910 (první zleva)

Byt byl krásný a veliký, pán si jej sám našel […] To se ví, ani tenhle na Klášterním náměstí neměl dnešní moderní vymoženosti a příslušenství. […] V každém patře jen jeden vodovod na chodbě, společný pro všechny nájemníky […] z toho jediného vodovodu jsem nosila všechnu vodu na vaření, mytí, praní a koupání do kuchyně, špinavou jsem zase v putnách vynášela ven. […] Elektrické světlo tehdy ještě v Brně nebylo a v našem domě nebyl zaveden ani plyn. Tak jsme svítili jen petrolejovými lampami. Bylo to nepohodlné, ale nám se to zdál velký pokrok proti svíčkám. […] Pro našeho pána byl dům moc výhodně položený. Přes ulici měl klášter, kde byl ředitelem kůru, na učitelský ústav ke břehu Svratky bylo pár kroků. U Janáčků podle vyprávění hospodyně Marie Stejskalové (1959)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

mendlovo náměstí

1 /

2 /

3 /

4 /

1 / Budova radnice na Starém Brně a současně sídlo reálky, kam Leoš Janáček chodil od svých dvanácti let (1866–1869) 2 / Olga Janáčková (1882–1903), dcera Leoše a Zdenky Janáčkových, v roce 1892 3 / Vladimír Janáček (1888–1890), syn Leoše a Zdenky Janáčkových, v roce 1890 4 / Pohlednice Leoše Janáčka Kamile Urválkové z 24. 3. 1903 se šipkou ukazující okno bytu, kde Janáčkovi bydleli. Na druhé straně pohlednice: „To jest náměstí, na kterém bydlím. Kostel i klášter založila královna Eliška Přemyslovna.“ 5 / Mendlovo náměstí, dnešní situace

5 /

po stopách leoše janáčka

mendlovo náměstí

1 /

průvodce brnem

1 / Leoš Janáček se snoubenkou Zdenkou Schulzovou před svatbou v červnu 1881 2 / Autografní skica k mužskému sboru Kantor Halfar (1906)

2 /

mendlovo náměstí

1 200 m

zelný trh

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

3 Zelný trh

zelný trh

Zelný trh je spojen se životem Leoše Janáčka hned několikrát. Ve spodní části náměstí stojí budova Reduty, jednoho z nejstarších kamenných divadel ve střední Evropě, kde mimo jiné koncertoval v roce 1767 malý Wolfgang Amadeus Mozart. O sto let později zde při operních produkcích účinkoval mladý Janáček spolu s ostatními „modráčky“, chlapci z fundace starobrněnského kláštera. Později Janáček rád chodil na rušná tržiště na Zelném i nedalekém Dominikánském trhu a zapisoval řeč trhovců z Brna i okolí. Úryvky řeči i s notovým zápisem, kterým říkal nápěvky mluvy, zaznamenával v nejrůznějších situacích řadu let a považoval je za „okénka do lidské duše“. Na Zelném trhu s oblibou studoval pokřikování trhovkyň z Líšně s jejich typickým melodickým líšeňským nářečím. V horní části náměstí sídlila od roku 1904 firma Josefa Lídla – výroba hudebních nástrojů a obchod s klavíry. Janáček tu jako ředitel varhanické školy objednával školní nástroje a s varhaniczelný trh

kou školou byl Josef Lídl ve spojení také jako pokladník Jednoty

na zvelebení církevní hudby na Moravě, která byla zřizovatelem školy.

Zelný trh v roce 1906

Nápěvky mluvy jsou výrazem celkového stavu organismu a všech fází činnosti duševní, jež z něho vyplývají. Ony nám ukazují člověka blbého i rozumného, ospalého i rozespalého, unaveného i čilého. Ukazují nám dítě i starce; jitro i večer, světlo i tmu; úpal i mráz; samotu i společnost. Uměním ve skladbě dramatické je složit nápěvek, v němž se jako kouzlem objeví hned bytost lidská v jisté fázi životní. Leoš Janáček: Loni a letos (Hlídka XXII, 1905)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 /

zelný trh

2 /

3 /

4 /

1 / Divadlo Reduta na Zelném trhu 2 / Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal na trhu 19. 10. 1925: U krámku s ovocem sedí prodavač. Dlouhán, za války octnul se tu o berli. Též ještě kulhá, je bledé tváře s černým knírkem. „Mám se tu sakra smát na škaredé počasí?“ Brvou nepohnul, když se tak osopil na rozsvěcovače svítilen, který se ho asi ptal, proč je mrzut. 3 / Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal 23. 1. 1926: Mrzne. Stařenka nese pár bačkorů. Služka, před hotelem, se jí táže: „Kam dou? Prodávat?“ 4 / Karikatura Leoše Janáčka zaznamenávajícího nápěvky mluvy 5 / Leoš Janáček v roce 1914 6 / Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal na trhu 4. 11. 1919: „Dvě koruny páreček!“ Tak vyvolává mladý prodavač drže několik teplých uzenek na dřívku. Jasné počasí, zima; trh zasněžen. (Opis nápěvku neznámou rukou s Janáčkovou korekturou) 5 /

6 /

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 / Výroba a prodej hudebních nástrojů Josefa Lídla na Zelném trhu. Reprodukce z firemního katalogu Josef Lídl Brno 2 / Výroba hudebních nástrojů Josefa Lídla na Zelném trhu. Reprodukce z firemního katalogu Josef Lídl Brno 3 / Účet firmy Josefa Lídla z roku 1903 4 / Josef Lídl posílá účet za klavír, objednaný pro varhanickou školu (2. 7. 1913)

zelný trh

1 /

2 /

3 /

4 /

zelný trh

450 m

stopkova pivnice

(česká 5)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

4 Stopkova plzeňská pivnice

česká

Ulice Česká sloužila před rokem 1918 pod názvem Rudolfsgasse jako korzo brněnských českých obyvatel s řadou kaváren a hostinců. Z těch, které navštěvoval Janáček, dnes můžeme zavítat do Stopkovy plzeňské pivnice, která patřila k oblíbeným místům českého společenského a kulturního života. Původní Jonákovu plzeňskou pivnici převzal v roce 1910 hostinský Jaroslav Stopka. Secesní fresky na průčelí domu v roce 1919 vytvořil malíř Ladislav Novák, který je také autorem obálky klavírního výtahu k Janáčkově opeře Výlety páně Broučkovy. Dříve v pivnici visel obraz od Antonína Kalvody [?] „U Stopků“, kde byla vyobrazena místní společnost, mimo jiné Leoš Janáček, dirigent Břetislav Bakala

stopkova plzeňská pivnice

a spisovatelé Jiří Mahen a Alois Mrštík.

Ve stejném domě na Rudolfské (České) ulici 5 také sídlila Moravská advokátní komora, jejímž členem byl JUDr. František Pauk, zástupce Leoše Janáčka ve sporu s Družstvem Národního divadla v Praze o provozování opery Osud v divadle na Královských Vinohradech.

Ulice Česká, pohled od náměstí Svobody, vlevo Plzeňská pivnice U Jonáků, Jaroslav Stopka

Tak jste mne překvapil radostně, že nevím hodně jak Vás pochválit. Brouček jako živý mi na očích, jeho hospodyně – mám ji jen jako Kedrutu v XV. století – tak výstižná! Etherea s květinovým zvonkem – a jako Málinka – s kasičkou! Je to mistrovský kousek, co jste udělal. Ne jen titulní list – myslím, že to bude i výtečný plakát divadelní! Děkuji Vám prozatím z celé duše. Jedním obrazem jste vykoupil, co já na 300–400 stranách klavírního výtahu tónem hleděl prohloubit. Z dopisu Leoše Janáčka malíři Ladislavu Novákovi (23. 5. 1919)

po stopách leoše janáčka

stopkova plzeňská pivnice

1 /

průvodce brnem

2 /

1 / Průčelí Stopkovy pivnice s freskami Ladislava Nováka (1920) 2 / Interiér Stopkovy pivnice 3 / Nápěvek mluvy: Leoš Janáček

3 /

zapsal na ulici Česká 11. 12. 1923: Zastaví mne děvčátko otázkou: „– Prosím, kolik je hodin?“ Já: Čtvrť na pátou. Děvčátko: „– Děkuji.“ 4 / Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal na ulici Česká 24. 7. 1928: „Já se nemám zle!“ pravila as 16letá, slušně oblečená dívka s úsměvem trpkým. Šla s paní, jež si vedla holčičku. 4 /

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 /

1 / Nápěvek mluvy: Leoš Janáček si zapsal na rohu ulice České stopkova plzeňská pivnice

8. 9. 1926: Dr Bulín ke mne na potkání: Má úcta, služebník, mistře, klaním se vám. Vytrhl se z rozmluvy s jiným pánem; jak by mi chtěl podávat ruku. Bylo k 10 hodině ráno.

2 /

2 / Novinová reprodukce obrazu Antonína Kalvody [?], který visel ve Stopkově pivnici 3 / Titulní list klavírního výtahu

opery Výlety páně Broučkovy od výtvarníka Ladislava Nováka

3 /

stopkova pivnice

(česká 5)

20 m

palác chlumeckých

–

(česká 6)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

5 Palác Chlumeckých – Lidové noviny

česká

Lidové noviny založil v Brně novinář a pozdější první československý ministr obchodu Adolf Stránský. Leoš Janáček přispěl svým fejetonem „Hudba pravdy“ hned do prvního čísla, které vyšlo 16. 12. 1893. S Lidovými novinami pak s přestávkami spolupracoval až do smrti. Uveřejnil zde celkem 58 fejetonů, několik studií, ukázky svých skladeb a vyšlo s ním také několik rozhovorů. Redakce Lidových novin se i s vlastní tiskárnou nastěhovala v roce 1907 do nárožního domu na Českou ulici 6. Tam Janáček nosil své literární příspěvky, často doprovázené notovými ukázkami.

palác chlumeckých

–

lidové noviny

Z inspiračních zdrojů, které Janáček pro svou tvorbu čerpal v Li-

dových novinách, je nejznámější seriál o lišce Bystroušce, který psal redaktor Rudolf Těsnohlídek, nebo série dětských básniček s obrázky Josefa Lady a Ondřeje Sekory, které Janáčka inspirovaly ke skladbě Říkadla. Budova paláce byla 12. ledna 1928 svědkem tragické události, když redaktor a Janáčkův přítel Rudolf Těsnohlídek spáchal přímo v redakci Lidových novin sebevraždu. A ještě připomeňme, že v prvním patře vedlejšího nárožního domu (Česká 8) sídlila v letech 1896–1907 Janáčkova varhanická škola, předtím, než získala trvalé sídlo na rohu Smetanovy a Kounicovy ulice.

Janáčkův výstřižek Lišky Bystroušky z Lidových novin. Seriál vycházel na pokračování v roce 1920, napsal ho redaktor Rudolf Těsnohlídek podle kreseb Stanislava Lolka

Pán odebíral hodně časopisů: Národní listy, Národní politiku, hudební časopisy, z Ruska nám posílali Novoje Vremja. Ale Lidovky jsme měli všichni nejraději. Snad proto, že vycházely v Brně, že se pán s celou redakcí znal a že na Českou číslo šest často chodíval. Měl tam všechny rád a oni jeho taky. Otiskovali mu, co napsal; vzpomínky z dětství, ze studentských let, z Hukvald, z cest, jak sbíral lidové písně, jak zachycoval hlasy lidí i zvířat. A noty k tomu otiskovali zrovna tak, jak je v rychlosti někde naškrábl. Kolikrát přišel z redakce Lidovek domů a povídá: „Zase mě žadali, abych jim napsal něco ,pod čaru‘. Ja, dyž oni malo plati.“ Ale napsal. Dnes je toho celá kniha. U Janáčků podle vyprávění hospodyně Marie Stejskalové (1959)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 / Ulice Česká, v popředí vpravo dům, ve kterém sídlila redakce Lidových novin a oblíbená Brichtova kavárna 2 / Říkadla z Dětského koutku Lidových novin 3 / Rudolf Těsnohlídek (1882–1928) 4 / Janáčkův fejeton „Jaro“ vyšel v příloze Lidových novin 6. 4. 1912 5 / Rukopis Janáčkova fejetonu „K čemu se přiznávám“, který vyšel v Lidových novinách 13. 2. 1927

palác chlumeckých

–

lidové noviny

1 /

2 /

3 /

4 /

5 /

pal. chlumeckých

–

(česká 6)

30 m

knihkupectví barvič a novotný

(česká 13)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

6 Knihkupectví Barvič a Novotný

česká

V době svého založení bylo Barvičovo knihkupectví jediným českým podnikem svého druhu v Brně. Od roku 1883 tento obchod s knihami, hudebninami, uměleckým zbožím, papírem a školními pomůckami sídlil na České ulici číslo 4. Janáček jako podporovatel všech českých snah v tehdy převážně německém Brně zde objednával knihy i noty. V roce 1897 přijal Josef Barvič za společníka Josefa Novotného a podnik se přestěhoval do dnešních prostor na České 13. Kromě vlastního prodeje zde bylo i nakladatelství, obrazárna a hudební salon, kam docházel i Janáček. S Barvičem spojoval Janáčka také zájem o ruskou kul-

knihkupectví barvič a novotný

turu – oba byli členové brněnského Ruského kroužku, ve kterém

byly pořádány přednášky a čtení z ruské literatury. Za zmínku však stojí i Janáčkovy styky s dalším českým knihkupcem, Arnoštem Píšou, který v Brně založil druhé české knihkupectví a vzápětí první brněnský antikvariát, od roku 1913 sídlem na České 28. V Píšově nakladatelství Janáček vydal několik svých teoretických i notových svazků. Antikvariát fungoval až roku 1992, kdy byl dům na rohu České a Joštovy ulice zbourán a na jeho místě byla postavena novostavba banky.

Průčelí knihkupectví Barvič a Novotný

Slovutný Pane! Krásné přání, jež v dnešních Lidových novinách Vám projeveno, opakujeme upřímně, srdečně i my: Buďte zdráv, mistře, a dlouho ještě pracujte s tou nezlomnou vůlí a s tou statečností, s jakou jste se probíjel nevděčnými moravskými poměry. Z dopisu Josefa Barviče Leoši Janáčkovi (3. 6. 1914)

po stopách leoše janáčka

knihkupectví barvič a novotný

1 /

3 /

průvodce brnem

2 /

4 /

1 / Knihkupec Josef Barvič (1853–1924) 2 / Knihkupec Josef Novotný (1881–1952) 3 / Josef Barvič s chotí blahopřejí Janáčkovi k 60. narozeninám 4 / Leoš Janáček ve společnosti přátel a umělců v roce 1905, vlevo nahoře Josef Barvič 5 / Hlavička účtu knihkupectví J. Barviče (1908) 5 /

knihkupectví barvič a novotný

(česká 13)

130 m

u polenků

(česká 29)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

7 U Polenků

česká

V horní části ulice Česká se nachází restaurace, dříve nazývaná U Polenků. Její původ sahá do 19. století. Původně to byla Českobudějovická pivnice, v osmdesátých letech 19. století pak hostinec U Zlaté Prahy. Zde se scházela společnost českých herců z nedalekého divadla na Veveří, studenti i novináři. Když hostinec získal restauratér Adolf Polenka, obliba podniku ještě vzrostla a nadále se zde scházela nejen česká umělecká společnost, ale i poslanci zemské rady. Janáček hostinec často navštěvoval a oslavoval tu s přáteli své úspěchy, jako například po premiéře opery Příhody lišky Bystroušky na podzim roku 1924 nebo po promoci čestným doktorem Masarykovy univerzity počátkem

u polenků

roku 1925.

Horní část ulice Česká, pohled směrem k náměstí Svobody, vpravo restaurant Polenka

Milá Zdenko! Dojel jsem. U Polenků obědvám. Co ty máš dnes dobrého? Jak byl bych už rád, abychom už byli doma v klidu! Z dopisu Leoše Janáčka manželce Zdence (25. 8. 1909)

po stopách leoše janáčka

u polenků

1 /

2 /

průvodce brnem

3 /

1 / Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal v restauraci U Polenků 3. 2. 1925: Dr. Arne Novák: „Teď mám celý den pro sebe – do Mělníka – Ano – Ano.“ Z rozhovoru společenského. 2 / Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal v restauraci U Polenků 3. 2. 1925: Dr. Ant. Beer: „Já musím na celý rok si to vynahradit.“ Z rozhovoru společenského. 3 / „Pozdrav od Polenků", dobová pohlednice

u polenků

(česká 29)

150 m

hotel slavia

(solniční 17)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

8 Hotel Slavia

solniční

Secesní hotel Slavia otevřel v roce 1899 vlastenec Karel Moravec a brzy se tento ryze český podnik stal vyhlášeným centrem českého kulturního dění. V Národní kavárně v přízemí hotelu bylo návštěvníkům k dispozici množství českých tiskovin, scházely se zde významné brněnské osobnosti i členové různých českých spolků, například Národní jednoty, Spolku československých

obchodních

cestujících

nebo

Lyžařské-

ho spolku (jehož předsedou byl spisovatel Jiří Mahen). Mezi návštěvníky patřil i Leoš Janáček, který do hotelu Slavia docházel na schůzky Ruského kroužku, jehož byl spoluzakladatelem a nadšeným členem. Ve spolku aktivně působila i Janáčkova

hotel slavia

dcera Olga nebo knihkupec Josef Barvič.

Hotel Slavia v roce 1931

Milý příteli! Onen Rus – eskamoteur přišel včera ke mne a prosil pro Boha o nějaké doporučení. Zle se mu vede. Buďte tak laskav a napište rekomandaci v ten smysl, že produkoval se v Ruském kroužku a že znamenitě pobavil celou společnost. Podpis na to doporučení dejte jen – „Ruský kroužek v Brně“. Z dopisu Leoše Janáčka Vladimíru Zachovi, poštovnímu řediteli v Brně, který působil ve výboru Ruského kroužku (nedatováno)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 /

1 / Leoš Janáček se členy Ruského kroužku asi roku 1910

hotel slavia

2 / Hotel Slavia před rokem 1918, dobová pohlednice 3 / Leoš Janáček před hotelem Slavia při zájezdu orchestru pražského Národního divadla 22. 6. 1917 (zleva Leoš Janáček, Karel

Kovařovic, František Svěntý, Jan Buchtele, Jan Kunc, František Mareš)

2 /

3 /

hotel slavia

(solniční 17)

50 m

besední dům

(komenského

nám.

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

9 Besední dům

komenského náměstí

Novorenesanční budova Besedního domu byla postavena v letech 1870–1873 podle návrhu architekta Theophila von Hansena. Jeho otevření se stalo zásadní událostí pro brněnské české obyvatelstvo, jelikož ve středu města tak vzniklo kulturní a společenské centrum, jehož výstavbou Češi deklarovali svou zvyšující se sebedůvěru. Sídlily zde mnohé české spolky, z nichž nejvýznamnější byly Český čtenářský kroužek a Beseda brněnská. Sbormistrem Besedy byl v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století i Leoš Janáček, který na spolkových koncertech vystupoval také jako klavírista a především dirigent velkých hudebních produkcí (například Mozartovo Requiem, Beethovenova Missa solemnis, Dvořákova Stabat Mater). Na spolkových besedách a akademiích účinkovala také Janáčkova dcera Olga. V Besedním domě zazněla premiéra řady Janáčkových, především komorních, skladeb, dechového sextetu Mládí, Říkadel či Concertina. V roce 1905 byl besední dům

u Besedního domu Janáček svědkem tragické události, kdy byl

při demonstraci za vznik české univerzity v Brně ubit četnictvem mladý dělník František Pavlík. Pod dojmem tohoto dění Janáček zkomponoval klavírní skladbu 1. X. 1905 „Z ulice“. Dnes je budova Besedního domu sídlem Filharmonie Brno.

Besední dům kolem roku 1900, dobová pohlednice

Jubilejní koncert Filharmonického spolku Besedy brněnské shromáždil 10. ledna 1886 ve velké dvoraně Besedního domu nepřehledné množství české inteligence z Brna i z okolí. Program koncertu byl sestaven se vzácným taktem uměleckým, zavíraje v sobě velikolepý Dvořákův Hymnus, jež pochází z prvních dob mistrova tvoření, a klasickou symfonii d-moll, která je zářivým dokladem slunečné výše. […] Pokud týče se provedení všech tří skladeb, sluší panu dirigentovi i účinkujícím vzdáti neobmezenou chválu. Z kritiky Karla Kovařovice na koncert Filharmonického koncertu Besedy brněnské řízený Leošem Janáčkem (Hudební listy, 15. 1. 1886)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

besední dům

1 /

2 /

3 /

4 / 1 / Tabló Filharmonického spolku Beseda brněnská vytvořené pro Československou výstavu soudobé kultury v Brně v roce 1928 2 / Program koncertu České filharmonie v Besedním domě 8. 5. 1897 za řízení Antonína Dvořáka 3 / Program koncertu Klubu moravských skladatelů 16. 2. 1926 v Besedním domě 4 / Leoš Janáček v roce 1880

po stopách leoše janáčka

besední dům

1 /

2 /

průvodce brnem

3 /

1 / Manifestace za zřízení české univerzity v Brně 1. 10. 1905 2 / Nápěvek mluvy: Leoš Janáček zapsal 28. 2. 1923 v Besedním domě: Dr. Engliš měl posmrtnou řeč o mučedníku Dr. Rašínovi. Jen to jediné jméno Rašín z průběhu tklivé řeči jsem zaznamenával: Rašín – Rašínova – jak byl Rašín – Rašín byl rozený politik. 3 / Janáčkův koncept motta k prvnímu vydání klavírní skladby 1. X. 1905 „Z ulice“: „Bílý mramor schodiště Besedního domu v Brně. Klesá tu zbrocen krví Fr. Pavlík, dělník prostý. Přišel jen horovati za vysoké učení a ubit surovými vrahy.“ 4 /

4 / Pohlednice připomínající smrt dělníka ubitého při demonstraci za vznik české univerzity v Brně

besední dům

(komen.

nám.

300 m

české nár. divadlo na veveří

(žerotínovo

nám.

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

10 České Národní divadlo na ulici Veveří žerotínovo náměstí

Dnes již neexistující budova, ve které sídlila první stálá česká divadelní scéna, stála na rohu Ratvitova (dnes Žerotínova) náměstí a ulice Veveří, kde sídlil hostinec U Marovských. Družstvo českého Národního divadla v Brně budovu koupilo v roce 1883 a prostory původního tanečního sálu byly upraveny na provizorní divadlo. Slavnostní otevření v listopadu 1884 bylo pro brněnské české obyvatelstvo zásadní událostí. V divadle se hrála opera, opereta i činohra v českém jazyce a velká pozornost byla

české národní divadlo v brně na veveří

věnována českým autorům. Janáček představení brněnského

Národního divadla pravidelně navštěvoval, psal kritiky, a dokonce byl několikrát členem výboru Družstva, které bylo zřizovatelem této scény. V roce 1894 zde dirigoval premiéru své opery Počátek románu, ale do dějin se skromné divadlo zapsalo 21. ledna 1904, kdy zde poprvé zazněla opera Její pastorkyňa. Během druhé světové války byla budova poškozena, a i když proběhla rekonstrukce a ještě nějaký čas se užívala, následek válečného bombardování se projevoval. V roce 1952 byla část domu stržena a zbytek byl využíván jako divadelní zkušebny. V prosinci 1973 byl objekt definitivně zbourán a na jeho místě vyrostl takzvaný Bílý dům. Divadelní scéna, která měla být jen provizorní, nako-

Budova hostince U Marovských s tanečním sálem na rohu ulice Veveří a Žerotínova náměstí adaptovaná pro české Národní divadlo v Brně

nec sloužila brněnskému Národnímu divadlu celkem 68 sezon. Nové divadelní budovy se Brno dočkalo až v šedesátých letech 20. století, kdy bylo vystavěno Janáčkovo divadlo (otevřené roku 1965), dnes sídlo souborů Janáčkovy opery a Baletu Národního divadla Brno. Dlouho a toužebně čekaná doba nastala nám tedy přece: Národní divadlo otevřelo se uměnám! Skutek tento znamená pro Brno, pro veškerou Moravu novou dobu. Aby byla co nejvýznamnější pro národ náš, odhodlali jsme se vydávati týdeník „Hudební listy“, jenž by po čas divadelní saisony stručně sice, ale nestranně a věcně referoval jak o opeře, tak i o dramatě, což v denních listech z různých příčin díti se nemůže. Z provolání na titulním listu prvního čísla časopisu Hudební listy, který Janáček založil a redigoval (13. 12. 1884)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

české národní divadlo v brně na veveří

1 /

2 /

3 /

4 /

1 / České Národní divadlo v Brně na rohu ulice Veveří (pohled směrem k Žerotínovu náměstí) 2 / Roh ulice Veveří a Žerotínova náměstí, dnešní situace 3 / Program k premiéře Janáčkovy opery Počátek románu (10. 2. 1894) 4 / Členové souboru Národního divadla v Brně v roce 1913 5 / Hlediště českého Národního divadla na rohu ulice Veveří 5 / 6 / Foyer českého Národního divadla na rohu ulice Veveří v roce 1934

6 /

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

české národní divadlo v brně na veveří

1 /

2 /

3 /

4 /

5 /

1 / Leoš Janáček v roce premiéry opery Její pastorkyňa (1904) 2 / Leopoldina Svobodová, první Kostelnička v opeře Její pastorkyňa 3 / Plakát ke světové premiéře opery Její pastorkyňa (21. 1. 1904) 4 / Tabló účinkujících v Janáčkově opeře Počátek románu 5 / Cyril Metoděj Hrazdira, první dirigent opery Její pastorkyňa 6 / Janáčkova skica k opeře Její pastorkyňa 6 /

české národní divadlo na veveří

(žerotínovo

nám.

250 m

vesna

(jaselská 9)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

11 Vesna

jaselská

7–9

Ženská vzdělávací jednota Vesna vznikla v roce 1870, původně jako pěvecký spolek. Zakrátko začala usilovat o vzdělávání dívek a žen v českém jazyce a poskytovala výuku češtiny, dějepisu, vychovatelství apod., ale i praktický výcvik ručních prací. Dlouholetým ředitelem a schopným organizátorem byl pedagog František Mareš. První školní budovu spolek vystavěl v Údolní ulici, později rozšířil své sídlo o budovu na sousední Jaselské ulici s dekorativními interiéry navrženými architektem Dušanem Jurkovičem. Z Vesny se brzy stalo významné učiliště, které spolupracovalo s nejrůznějšími představiteli kulturního života – výtvarníky, literáty a hudebníky, včetně Leoše Janáčka, který byl přispívajícím členem spolku od roku 1877, přednesl zde řadu přednášek a na spolkových koncertech byla uvedena některá jeho díla. Školu navštěvovala i Janáčkova dcera Olga, s organizací některých spolkových aktivit vypomáhala Ja-

vesna

náčkova manželka Zdenka.

Budova Vesny v roce 1909

Velectěný pane! Dne 21. tohoto měsíce [1889] byly v Brně provozovány dámským spolkem „Vesnou“ mimo „Královničky“: valašské tance. Sebral jsem je ve svém rodném kraji a složil k nim hudbu. Úspěch byl, pro jejich rázovitosť a půvab, úplný. Tak píšou i referenti. Z dopisu Leoše Janáčka řediteli pražského Národního divadla Františku Adolfu Šubertovi (únor 1889)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 /

1 / Interiér penzionátu Vesny, fotografie z Jubilejního památníku Vesny v Brně (1911) 2 / František Mareš (1862–1941), pedagog a ředitel škol Ženské vzdělávací jednoty Vesna 3 / Děkovný dopis za přednášku zaslaný spolkem Vesna Leoši Janáčkovi 4 / Program výroční akademie Vesny (1899) 5 / Program koncertu

vesna

ve dvoraně Vesny (1899)

2 /

3 /

4 /

5 /

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 /

2 /

1 / Žákyně Vesniných škol 2 / Kuchařská a hospodářská škola Vesny 3 / Třída v ústavu učitelek průmyslových škol Vesny 3 / 4 / Třída v ústavu učitelek průmyslových škol Vesny 5 / Vysvědčení Olgy Janáčkové z vyšší dívčí a průmyslové školy Vesny (1899) 6 / Olga Janáčková, dcera Zdenky vesna

a Leoše Janáčkových, v roce 1899 7 / Diplom za zásluhy, který Leoši Janáčkovi udělil spolek Vesna

4 /

5 /

6 /

7 /

vesna

(jaselská 9)

630 m

varhanická škola

( s m e ta n o va 14 )

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

12 Chleborádova vila – varhanická škola smetanova

Na rohu Smetanovy (dříve Haberlerovy) a Kounicovy (dříve Giskrovy) ulice stojí novorenesanční budova Chleborádovy, takzvané Řecké vily z roku 1891. Podle návrhu architekta Antonína Tebicha si ji nechal postavit významný český právník a politik František Ladislav Chleborád. V roce 1906 vilu koupila Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě, zřizovatel varhanické školy, a konečně tak pro školu získala stálé sídlo. Janáček byl od počátku existence školy jejím ředitelem i pedagogem a v roce 1919 ji transformoval v soukromou a poté ve státní konzervatoř.

chleborádova vila

–

varhanická škola

Ve varhanické škole se vyučovala nejenom hra na varhany, ale

i klavír, housle, zpěv, kompozice a teoretické předměty. Ze školy vyšla řada významných hudebníků a skladatelů jako Oskar Chlubna, Vilém Petrželka, Václav Kaprál, Břetislav Bakala nebo Jan Kunc. Od roku 1920 ve vile sídlila společně s brněnskou státní konzervatoří i Janáčkova „Mistrovská třída“, zřízená pražskou konzervatoří, ze které vzešel například skladatel Pavel Haas. Dnes je budova sídlem Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, jehož součástí je i Janáčkův archiv.

Budova varhanické školy na rohu Smetanovy a Kounicovy ulice

Janáček se staral o nás ve škole jako otec. Věděl o každém všechno, znal naše poměry. Onemocněl-li někdo, už měli jsme jej v bytě, kde se informoval o našem stavu, což nám nebylo vždy naprosto příjemným, zvláště když ta nemoc nebyla tak zlá, takže nás nezastihl doma. Tu ovšem to bouřilo na druhý den ve škole a mnohý letěl ze třídy ven, obyčejně však ne na dlouho – Janáčkův temperament záhy se utišil. Z článku skladatele Jaroslava Kvapila „Leoš Janáček, ředitel varhanické školy" (Hudební rozhledy)

po stopách leoše janáčka

2 /

chleborádova vila

–

varhanická škola

1 /

3 /

průvodce brnem

4 /

1 / Varhanická škola v Brně, dobová pohlednice 2 / Učebna ve varhanické škole 3 / Učebna ve varhanické škole 4 / Leoš Janáček s absolventy a profesory varhanního kurzu 1905–1906 5 / Titulní list učebních osnov varhanické školy (1896)

5 /

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 /

1 / Janáčkův zápis v třídní knize varhanické školy 29. 10. 1918: „Prázdno v den prohlášení československého státu.“ 2 / Pozvánky na veřejné koncerty varhanické školy v letech

chleborádova vila

–

varhanická škola

1908/1909 a 1909/1910

2 /

varhanická škola

( s m e ta n o va 14 )

10 m

pa m át n í k l eo š e j a n á č k a

( s m e ta n o va 14 )

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

13 Památník Leoše Janáčka

smetanova

Když se v roce 1907 varhanická škola přestěhovala do svého nového sídla v budově Chleborádovy vily, měl to Janáček coby ředitel ze svého bydliště na Starém Brně do školy poměrně daleko. Elektrickou dráhou nejezdil, protože byla německá. Jednota na zvelebení církevní hudby na Moravě jako zřizovatel školy se proto rozhodla vystavět pro ředitele na školní zahradě v místě dřevěné konírny malý domek. Dům navrhl a zbudoval stavitel Alois Horák. Janáček se do něj s manželkou Zdenkou a hospodyní Marií Stejskalovou nastěhoval v roce 1910 a strávil zde posledních osmnáct let života. Nový, na svou dobu komfortní dům se stal místem vzniku všech Janáčkových vrcholných děl – oper Výlety páně Broučkovy, Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušpamátník leoše janáčka

ky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, orchestrálních skladeb

Taras Bulba a Sinfonietta nebo kantáty Glagolská mše. Dnes zde sídlí Památník Leoše Janáčka se zachovalou původní pracovnou včetně Janáčkova klavíru, který mistr dostal jako svatební dar a zkomponoval u něj snad všechna svá díla.

Leoš Janáček s manželkou Zdenkou na zahradě ředitelského domku v zahradě varhanické školy (1927)

V sobotu 2. července jsme se stěhovali. Zařízeni jsme byli brzy; měli jsme již předem všechno rozměřeno a určeno, kde co bude stát. A když jsme to s Mářou za nějaký čas daly do pořádku po řemeslnících, byl náš „domeček“, jak se u nás začalo všeobecně říkat – rozkošný. V zahradě bylo tehdy plno ovocných stromů, na část do Giskrovy (Kounicovy) ulice dal muž vysázet 14 krušpánků – to bylo podle jeho vkusu. […] Na verandě se stal pánem náš Čert. Paměti: Zdenka Janáčková – můj život (1998)

po stopách leoše janáčka

památník leoše janáčka

1 /

průvodce brnem

1 / Interiér Janáčkova domku 2 / Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal 10. 6. 1923 na Smetanově ulici: Školnice volá za synkem Petrem, jejž otec vede do školky: „– a byť tam hodné – !“ Školnice je rodem z Újezdu u Sokolnic. 3 / Nápěvek ptačího zpěvu. Leoš Janáček zapsal 25. 2. 1926: V mojí zahrádce kaštany ořezeny, lípy holé jako košťata, trávníky vymrzlé, chodníky napité vodou – a už

2 /

se se zídky ozval kos pěkným nápěvkem.

3 /

památník leoše janáčka

po stopách leoše janáčka

1 /

průvodce brnem

1 / Leoš Janáček na zahradě se psem Čertem (asi 1910) 2 / Leoš Janáček před ředitelským domkem v zahradě varhanické školy (asi 1924) 3 / Giskrova (dnes Kounicova) ulice z pohledu od hotelu Continental. Uprostřed dnes již neexistující vila rodiny slavného fyzika Georga Placzka, za ní budova varhanické školy 2 /

3 /

pa m át n í k l eo š e j a n á č k a

( s m e ta n o va 14 )

220 m

s ta d i o n

(kounicova 20)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

14 Sál Stadionu

kounicova

U příležitosti 60. výročí založení tělocvičného spolku Sokol byl v roce 1922 na Kounicově ulici postaven letní stadion. V jeho blízkosti vznikl jen o rok později pavilon s výstavním sálem, který sloužil jako multifunkční prostor především pro brněnské výstavní trhy. Od počátku sloužil také pro pořádání koncertů. Krátce po otevření zde byly instalovány velké varhany Wilhelma Sauera z roku 1885, které byly původně umístěny v koncertním sále pražského Rudolfina. Dne 5. prosince 1927 zde zazněla ve světové premiéře Janáčkova Glagolská mše. Když bylo rozhodnuto o vybudování areálu výstaviště v Pisárkách, výstavní pavilon připadl Sokolu, který se rozhodl vystavět v jeho blízkosti novou tělocvičnu a společenské místnosti se zázemím. Původní sál tak byl nedlouho po premiéře Glagolské mše kompletně obestavěn novými budovami, interiér sálu však byl ještě na počátku

sál stadionu

21. století téměř beze změny, včetně původních varhan.

Výstavní pavilon, dnes sál Stadionu, později obestavěný novějšími budovami. Pohled od křižovatky Kounicova–Sokolská (1924)

Staroslověnská mše? To víte, jak o mně napsali – věřící stařec. Tehdy jsem se ale rozzlobil a povídám: i Vy mladíku, za prvé nejsem žádný stařec a věřící – no to už teprve ne, to už teprve ne. Až se přesvědčím. […] Chtěl jsem zde zachytit víru v jistotu národa na podkladě ne náboženském, ale na tom mravném, silném, které si bere Boha za svědka. Z rozhovoru s Leošem Janáčkem (Literární svět I, 8. 3. 1928)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 /

2 /

1 / Výstavní pavilon, dnes sál Stadionu, z pohledu od hřiště (1927)

sál stadionu

2 / Beseda brněnská a orchestr Národního divadla v Brně s dirigentem Jaroslavem Kvapilem v sále Stadionu roce 1928 3 / Leoš Janáček ve svém bytě v Brně (1926)

3â&#x20AC;&#x2030;/

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 / Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal 11. 8. 1924: Šla skupina návštěvníků výstavních trhů Kounicovou ulicí k dvanácté hodině polední. Nevyznali se asi v Brně. Hošík, jenž zabloudit se nebál, pravil: „– máme sebou hubu, ne?“ 2 / Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal u Stadionu 5. 11. 1925: Klouče – 6 let – odporuje matce: „Nevykládej, mamo!“ A kroutil se tělem. 1 /

3 / Pohled adresovaný Ludvíku Kunderovi, který po premiéře Glagolské mše uveřejnil kritiku s výrokem „Janáček stařec, člověk pevně věřící“. Janáček mu na to napsal: „Žáden stařec, žáden věřící! Mladíčku! S pozdravem, Drph. Leoš Janáček, Praha 28/II 1928.“ 4 / Program koncertu 5. 12. 1927, na kterém zazněla ve světové premiéře Glagolská mše 5 / Leoš Janáček v luhačovických lázních, kde pracoval na Glagolské mši (1926)

2 /

sál stadionu

6 / Janáčkův rukopis Glagolské mše

3 /

4 /

5 /

6 /

s ta d i o n

(kounicova 20)

600 m

park lužánky

(lidická 50)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

15 Park Lužánky

lidická

Lužánecký park byl veřejnosti zpřístupněn již koncem 18. století, a patří tak k nejstarším veřejným parkům ve střední Evropě. Uprostřed byl v roce 1855 podle návrhu architekta Ludwiga Förstera postaven novorenesanční restaurační pavilon, takzvané Kasino. Pořádaly se zde nejrůznější společenské akce jako přednášky, výstavy, koncerty či plesy. Janáček zde jako dítě účinkoval na veřejných koncertních produkcích v letech 1866–1869. Když se už jako šestapadesátiletý skladatel v roce 1910 přestěhoval do domku v zahradě varhanické školy na Smetanově ulici, chodil do parku téměř denně na procházky a zapsal si zde mnoho nápěvků, především ptačího zpěvu. Na rohu lužáneckého parku

park lužánky

byla v roce 1908 plánována výstavba českého Národního divadla.

Pavilon v Lužánkách v 19. století, dnes sídlo Střediska volného času Lužánky

Vzpomínám na groteskní scénu s mistrem, kdy jednou po polední zkoušce procházeli jsme se v Lužánkách za debaty o Lišce Bystroušce. Vznikl nám při zkoušce malý problém, jak předvésti scénu, kdy liška vypudí jezevce ze svého doupěte, aby ho sama osídlila. Slova „tumáš něco ženského“ provázel Janáček za pravého poledne v parku za pozornosti kolemjdoucích gestem, jak by si scénu představoval. Lišku zaměnil pro tuto situaci za Lišáka, aby to bylo názornější. Vzpomínka režiséra Oty Zítka

po stopách leoše janáčka

1 /

park lužánky

2 /

3 /

průvodce brnem

1 / Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal 9. 6. 1924: U Lužánek doptává se vojáček „Kolik je hodin?“ Dodává: „Máte některé hodinky?“ (nářečné é) Když se z okolostojících nikdo neozval, pravím mu: „Tak vám povím, když to chcete vědět.“ Vojáček se mi usmál. 2 / Nápěvek ptačího zpěvu. Leoš Janáček zapsal 9. 5. 1921: Ze zpěvu ptačího v Lužánkách. Krásný flautový hlas jakéhosi ptáčka se ozval. 3 / Plakát ke koncertu varhanické školy v lužáneckém pavilonu (1912) 4 / Leoš Janáček na procházce v parku Lužánky (1928) 5 / Karikatura Leoše Janáčka od Ondřeje Sekory uveřejněná v Lidových novinách

4 /

5 /

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 /

1 / Návrh Emila Králíka na divadelní budovu na rohu lužáneckého parku z roku 1908 2 / Plakát ke koncertu varhanické školy v lužáneckém pavilonu (1912) 3 / Leoš Janáček v parku Lužánky se svými žáky Břetislavem Bakalou, Františkem Rybkou

park lužánky

a Mirko Hanákem (1925)

2 /

3 /

park lužánky

1 200 m

mahen. divadlo

(malin.

nám.

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

16 Mahenovo divadlo

malinovského nám .

Původně německé divadlo bylo postaveno v letech 1881–1882 podle projektu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera a vybaveno jako první v Evropě osvětlením Edisonovými elektrickými žárovkami. V roce 1919 budovu Městského divadla (později nazývaného též Na hradbách a Janáčkovo divadlo) převzalo brněnské české Národní divadlo, které mělo do té doby sídlo v upravených prostorách hostince na rohu ulice Veveří, a jako první představení uvedlo Janáčkovu Její pastorkyni. Ve dvacátých letech 20. století zde zazněly světové premiéry Janáčkových oper Káťa Kabanová (1921), Příhody lišky Bystroušky (1924), Šárka (1925), Věc Makropulos (1926) a dva roky po skladatelově smrti jeho poslední opera Z mrtvého domu (1930). Nastudování se většinou ujali tehdejší

mahenovo divadlo

šéf opery a dirigent František Neumann s mladým režisérem

Otou Zítkem a Janáček byl kvalitou provedení svých novinek nadšen. Vedle operních představení byly v divadle prováděny i Janáčkovy orchestrální skladby, v premiéře zde zazněla například rapsodie Taras Bulba. Dne 15. srpna 1928 se ve foyeru Městského divadla konalo poslední rozloučení s Leošem Janáčkem.

Městské (dnes Mahenovo) divadlo, dobová pohlednice

Z dalších slavných světových premiér se v této budově konala v roce 1935 premiéra opery Bohuslava Martinů Hry o Marii a roku 1938 zde byl vůbec poprvé uveden balet Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. Dnes je Mahenovo divadlo sídlem činoherního souboru Národního divadla Brno, zatímco soubory Janáčkovy opery a Baletu Národního divadla Brno sídlí v novější budově Janáčkova divadla z roku 1965. Když bylo po první světové válce odevzdáno Městské divadlo Družstvu Národního divadla, stál jsem pevně na tom, aby nová éra byla zahájena operou mistra Janáčka. Novému stánku našeho hudebně-dramatického umění měl býti Janáčkův umělecký charakter vlajkou a heslem. Od té doby uplynulo pět let a radostně konstatuji, že nás tato vlajka vedla pravou cestou, i jsem přesvědčen, že povede dále až k cíli. Z článku dirigenta a šéfa opery brněnského Národního divadla Františka Neumanna „Leoš Janáček a naše divadlo“ (Divadelní šepty Národního divadla v Brně V, 1924/1925)

po stopách leoše janáčka

mahenovo divadlo

1 /

2 /

průvodce brnem

3 /

1 / Hlediště Městského (dnes Mahenova) divadla,

4 /

dobová pohlednice 2 / Janáčkovo divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 1965, před vstupem byl vysoký vodotrysk. V roce 2014 vznikla před divadlem nová parková úprava s vodními prvky a světelnou fontánou ve tvaru opony. 3 / Karikatura Janáčka a postav z opery Věc Makropulos od Ondřeje Sekory vyšla

5 /

v Lidových novinách 30. 12. 1926 4 / Dirigent a šéf opery Národního divadla v Brně František Neumann kolem roku 1920 5 / Fotografie z premiérové inscenace opery Příhody lišky Bystroušky (1924) 6 / Fotografie z premiérové inscenace opery Příhody lišky Bystroušky (1924)

6 /

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

1 / Představitelka titulní role Hana Pírková v prvním provedení opery Šárka (1925) 2 / Nápěvek mluvy. Leoš Janáček zapsal 16. 4. 1922: U národního divadla, ráno o 7 hodině, povídá muž k ženě: „já s ním musím mluvit, – dyť on je popleta načisto.“ 3 / Divadelní cedule k světové premiéře opery Káťa Kabanová (23. 11. 1921) 4 / Divadelní cedule k premiéře opery Věc Makropulos (18. 12. 1926) 5 / Plakát k slavnostnímu prvnímu představení českého Národního divadla v Městském (dnes Mahenově) divadle (23. 8. 1919)

mahenovo divadlo

1 /

2 /

3 /

4 /

5 /

mahen . divadlo

( ma li n .

nám.

tram.2

(zast.poříčí.)

s lova n . ú s tav

( p o ř íč í 5)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

17 Slovanský ústav ku vzdělání učitelů poříčí

C. k. slovanský ústav ku vzdělání učitelů sídlil v budově, která dnes slouží jako Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně. Janáček na učitelském ústavu nejprve od roku 1869 studoval, v té době ještě v budově minoritského kláštera (Minoritská 1). Od roku 1876 pak zde bezmála třicet let vyučoval a řídil školní hudební produkce. V roce 1878 se učitelský ústav přestěhoval na Poříčí 5 na Starém Brně, kde sídlil až do druhé světové války. Janáček při té příležitosti zkomponoval a uvedl Slavnostní sbor ku svěcení nové budovy c. k. slovanského ústavu

slovanský ústav ku vzdělání učitelů

ku vzdělání učitelů v Brně. Poznal zde také svou budoucí manžel-

ku Zdenku, dceru ředitele učitelského ústavu Emiliana Schulze. Ředitel s rodinou žil v zadní části školní budovy a mladý Janáček tam docházel vyučovat Zdenku hře na klavír. Jejich vzájemná náklonnost vedla v roce 1881 ke sňatku. O rok později se zde mladým manželům narodila dcera Olga. Dnešní areál je sídlem Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně a sestává ze dvou budov, historické z roku 1876 a přistavené části z roku 1963. Na budově se nachází pamětní deska s bronzovou bustou Leoše Janáčka od Zdeňka Tomáše Makovského.

Pohled přes řeku Svratku na budovu učitelského ústavu, počátek 20. století

Poznal jsem ho jako profesora zpěvu a hudby na učitelském ústavu v Brně. Tenkrát nebyl ještě „spit slavou“, ale byl zřejmě mimořádným zjevem učitelského sboru. To jsme cítili všichni jeho žáci. […] I když pak byl náš učitel nápadně málomluvný, odměřený a přísný v každém ohledu, přece jsme ho vítali vždy s obzvláštní úctou, kdykoliv vkročil do hudební síně tehdejší auly. Z článku skladatele Josefa Černíka „Vzpomínání na Leoše Janáčka" (Lidové noviny, 12. 8. 1933)

po stopách leoše janáčka

slovanský ústav ku vzdělání učitelů

1 /

2 /

průvodce brnem

3 /

4 /

1 / Tabló abiturientů učitelského ústavu v Brně (1882) 2 / Budova učitelského ústavu, dnes Fakulta architektury VUT v Brně 3 / Zdenka Janáčková, rozená Schulzová (1865–1938), v roce 1880 4 / Fotografie Leoše Janáčka z tabla abiturientů učitelského ústavu (1882) 5 / Opis titulního listu Slavnostního sboru ku svěcení nové budovy c. k. slovanského ústavu ku vzdělání učitelů v Brně (1878) 5 /

slovan . ústav

tram.2

(zast.ústřední

hřbitov)

ú s t ře d n í h ř b itov

( j i hl av s k á 1)

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

18 Ústřední hřbitov města Brna jihlavská

Leoš Janáček zemřel náhle po zápalu plic v ostravském Kleinově sanatoriu 12. srpna 1928, pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Rakev byla nejprve vystavena v Městském (dnes Mahenově) divadle, odtud se pohřební průvod vydal na Ústřední hřbitov. Janáček byl nejprve pohřben na jiném místě a teprve 17. srpna 1928 bylo tělo uloženo do hrobu, který se nachází v takzvaném čestném kruhu pod číslem 64. Na náhrobku, jehož autorem je výtvarník Eduard Milén, jsou vytesány verše z Janáčkova mužského sboru Potulný šílenec. Na Ústředním hřbitově je pochová-

ústřední hřbitov města brna

na i Janáčkova rodina, manželka Zdenka a děti Olga a Vladimír.

Hrob Leoše Janáčka

Byla to hlava. Krásná, tvrdá, sebevědomá, neústupná. Palice to byla! Proto dovedl Janáček čekat. Proto měl tak úžasný smysl pro pomlky. Co bylo Brno tak před čtyřiceti lety, kdy se rodila „Pastorkyňa“? Ale duch se vznášel nad pustinou a duch zvítězil. Což může být lepšího vzoru pro současné nedočkavce? Z článku dirigenta Václava Talicha „Okolo Pastorkyně” (Eva, roč. 13, č. 6, 1941)

100

po stopách leoše janáčka

ústřední hřbitov města brna

1 /

2 /

průvodce brnem

101

3 /

1 / Pohřeb Leoše Janáčka 15. 8. 1928. Ukládání rakve na pohřební vůz tažený čtyřspřežím 2 / Pohřeb Leoše Janáčka 15. 8. 1928. Smuteční průvod před Městským (dnes Mahenovým) divadlem 3 / Pohřeb Leoše Janáčka 15. 8. 1928. Řazení smutečních hostů na brněnském Ústředním hřbitově. Uprostřed dirigent František Neumann v hovoru s vdovou Zdenkou Janáčkovou

102

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

Bílovice nad Svitavou

palackého

231,

bílovice nad svitavou

Obec obklopená krásnými lesy leží několik kilometrů od Brna, v údolí řeky Svitavy. Oblíbené výletní místo navštěvovala i řada umělců. Žil zde básník Stanislav Kostka Neumann a za ním dojížděla řada významných osobností jako bratři Čapkové, František Gellner, Zdenka Braunerová, Jiří Mahen a mnozí další. Do Bílovic často přijížděl a později se tu usadil i spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek, který ve zdejších lesích nalezl 22. prosince 1919 opuštěnou sedmnáctiměsíční holčičku. Odtud pocházejí kořeny českých vánočních stromů republiky a charitativních sbírek na opuštěné děti. Do Bílovic a okolí Těsnohlídek zasadil i příběhy mazané lišky Bystroušky, které vycházely v roce 1920 v Lidových novinách. Také Janáček bílovice nad svitavou

do těchto míst rád podnikal výlety, především během komponování opery Příhody lišky Bystroušky, kdy zde dokonce pozoroval liščí rodinku. Dnes můžeme v Bílovicích nalézt místo Páskovy hospody, myslivnu lišky Bystroušky a studánku nesoucí skladatelovo jméno.

103

Bílovice nad Svitavou, dobová pohlednice

Nikdo to nechtěl psát, i strčilo se mi to na stůl a já to jednou v poledne vezl do Bílovic. Vlakem se vracel železniční úředník, takový trochu kavalír z Ekeby, sídlem na hradě v Bílovicích. Sebral mi kresby, dal se do smíchu a nepřestal, až jsem mu slíbil, že k tomu něco napíši… A pak se to psalo. Bylo nádherné předjaří 1920. Ze vzpomínky Rudolfa Těsnohlídka, který dostal v redakci Lidových novin za úkol napsat texty ke kresbám Stanislava Lolka a vytvořil podle nich příběhy o lišce Bystroušce, zasazené do prostředí bílovické hájovny a okolních lesů

10 km

104

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

Benediktinské opatství v Rajhradě

klášter

rajhrad

Janáček byl s rajhradským opatstvím v kontaktu od mládí, neboť tamní Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských mu tiskla jeho rané skladby. Později zajížděl do Rajhradu se svými žáky z varhanické školy, aby zde účinkovali na slavnostních mších v opatském chrámu sv. Petra a Pavla. V roce 1914 takto vypravil do rajhradského opatství zájezd studentů, aby provedli trojhlasou mši F dur s průvodem varhan od Eduarda Treglera. Na varhany hrál Leoš Janáček, provedení řídil Bohumil Holub, sólisty byli JUDr. Jaroslav Lecian a Rudolf Janč. benediktinské opatství v rajhradě

Téhož dne se uskutečnil také varhanní koncert, na kterém účinkovali nejvyspělejší žáci školy. Za tyto služby připravili benediktini žákům varhanické školy bohaté občerstvení.

105

Benediktinský klášter v Rajhradě

V Rajhradě, sídle opata Šupa, mecenáše naší školy, jsme s velkým úspěchem provedli Lisztovu mši pro mužský sbor. Pak byl dobrý oběd v blízké restauraci, při němž bylo hodně veselo. Doprovázel nás tenkrát mimo Janáčka, Treglera, který dirigoval, a Holuba, který hrál na varhany, také prof. Malý, houslista. Zatímco první tři byli hosty kláštera, prof. Malý zůstal s námi a zaplatil celou čtvrtku plzeňského. To značně přispělo k dobré náladě a zpívalo se a hrálo, jak už to mládí dovede. Odpoledne jsme však na žádost opata museli uspořádat varhanní koncert. I přes polední intermezzo všechno dopadlo dobře, byla ještě vydatná svačina, a k večeru v dobré náladě a s radostným úsměvem Janáčkovým opouštěli jsme Rajhrad. Ze vzpomínky žáka varhanické školy Emila Burejsy (Ostravský kraj k 30. výročí úmrtí LJ, Ostrava 1958)

15 km

106

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

Hukvaldy

hukvaldy

V budově hukvaldské školy se Janáček 3. července 1854 narodil. Ačkoliv své rodiště ve dvanácti letech opustil a přesídlil do Brna, od devadesátých let 19. století byl na Hukvaldech pravidelným hostem. V roce 1921 zde koupil dům od vdovy po bratru Františkovi a od té doby přijížděl vždy na několik týdnů v roce. Později přikoupil ještě les, nazývaný Babí hůra. Hukvaldy patřily do konce skladatelova života k jeho nejmilejším místům, kam jezdil především za klidem a odpočinkem. Hukvaldský pobyt v létě roku 1928 se mu však stal osudným. Trávil zde letní čas s přítelkyní Kamilou Stösslovou a jejím synem Ottou, nachladil se a krátce poté 12. srpna v ostravském Kleinově sanatoriu podlehl zápalu plic. Dnes je v Janáčkově domku umístěn Památník s expozicí, která mapuje Janáčkův vztah k rodným Hukvaldům, a v budově školy, kde se skladatel narodil, jsou pořádány různé výstavy s janáčkovskou tematikou. Počátkem prázdnin zde pravidelně

hukvaldy

probíhá festival Janáčkovy Hukvaldy.

107

Hukvaldy, dobová pohlednice

Narozen 3. července ve škole, v té jizbě, co se dívá jedním oknem na kostel a druhým na pivovar. Ukvalská škola; jizba veliká, lavice staré vyštípané. Jedna třída nalevo – pro ty maloučké, druhá napravo – pro vzrostlejší. Dvě tabule, tatínek a podučitel zároveň učili. Jak si vyhýbali? V koutě velká pec, u ní postel; na ní nocoval podučitel. I já na ní proležel nemoc, když jsem se při ohništi opařil! Kuře má svůj úzký svět. Podobné jemu je děcko – já. Leoš Janáček: Pohled do života i díla (1924)

180 km

108

po stopách leoše janáčka

průvodce brnem

Luhačovice

lázeňské náměstí

Janáček poprvé navštívil Luhačovice patrně v roce 1886, ale pravidelným hostem se stal teprve od roku 1903. Až na výjimky zde každoročně trávil část letních prázdnin, a to až do smrti v roce 1928. Luhačovické slovanské lázně, navržené architektem Dušanem Jurkovičem, byly místem setkávání významných českých osobností. Janáček se zde stýkal například s Marií Calmou Veselou, Františkem Veselým, Alfonsem Muchou, Otakarem Ostrčilem a dalšími. Poznal zde Kamilu Urválkovou, která skladatele inspirovala ke zkomponování opery Osud, s prvním dějstvím zasazeným do prostředí luhačovických lázní. Nejdůležitější setkání však přišlo v roce 1917, kdy zde Janáček potkal svou přítelkyni a múzu Kamilu Stösslovou. Ačkoliv většinou se Janáček v lázních věnoval hlavně odpočinku, v roce 1926 ve zdejším

luhačovice

Augustiniánském domě složil Glagolskou mši.

109

Leoš Janáček s Kamilou Stösslovou na procházce v Luhačovicích (1927)

Milá Zdenko! Lesy prochoděny, slunce sporého nevyhledáno, vody vědra vypito, bahna černého proleženo, potu do slabosti vypoceno; krajíčků dokrojeno – penízků rozkutáleno. Tak tedy domu! Přijedu v neděli odpoledne (odtud vyjíždím o 11 hod.). Ať tedy přijde školník naproti. Slibují, že v úterý už dráha pojede. Do neděle jistě. Poštu páteční, jež přijde na varhanickou školu, zadrž již v Brně. Nádražní poště už to sdělím. S konservatoří dosud nic; to je správa! S pozdravem Leoš Luhačovice, 21. července 1919

120 km