Zdena Kolečková je novou děkankou fakulty umění a designu

Můžete přiblížit vaše vize a popsat, kam by se měla fakulta pod vaším vedením ubírat?

Přání, naděje i konkrétnější představy dělím do několika časových rovin. V té nejbližší mi jde především o zachování kontinuity mezi dvěma funkčními obdobími, o postupnou, nikoli skokovou výměnu postů proděkanů a vedoucích kateder, a to s přesným zacílením na manažerské schopnosti každé z oslovených osobností. V tomto ohledu jsem sestavila operativní tým složený ze zkušených kolegů znalých akademických funkcí, ale i z mladších, neokoukaných generačních nástupců, kteří v širším časovém horizontu sami vytvoří potenciál kompetencí, jak školu v budoucnu vést.

Rámcové představy o sestavení nejužšího pracovního týmu jsem konzultovala s novým panem rektorem, abych si dokázala představit, jak nejlépe „zesouladit“ naše záměry a „spárovat“ pozice prorektorů s příslušnými proděkany.

V dalším plánu mi na fakultě půjde o přenastavení komunikačních toků a o rozprostření řídících mechanismů hned v několika úrovních, respektive o navýšení kompetencí vedoucích kateder. Základního členění školy na jednotlivé ateliéry se ovšem tyto změny nijak nedotknou. V období covidových lockdownů jsme čelili četným komunikačním bariérám, ve kterých jsme se částečně „zabydleli“ a kterých se jen s obtížemi zbavujeme. Tato část vize tedy usiluje o opětovné zprůchodnění informačních kanálů a přenastavení koordinačních mechanismů.

Významná část mých institucionálních projekcí potom směřuje k upevnění postavení Fakulty umění a designu v oborovém profilu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a ke zviditelnění jejího přínosu v rámci excelentních mezifakultních týmů. Jednou z možností, kterou bych ráda tento dialog posunula do fáze reálné kooperující výzkumné platformy, je tzv. artistic research. V jeho rámci využívá umění specifické „nazírání“ světa prostřednictvím metodologie převzaté z „tvrdých“ i „měkkých“ věd takovým způsobem, aby generovalo nový typ tvůrčích výstupů reagujících na složitost a komplexnost vnějšího prostředí.

Další klíčovou úlohou nastávajícího období bude redefinice našeho vztahu k tradici, řemeslu, klasickým polohám designu, a to v souvislosti s pozitivními i negativními výzvami, kterým čelíme. I z tohoto důvodu se fakulta umění a designu odhodlala ke zcela novému, dosud neodzkoušenému kroku: k přípravě akreditace praktického studijního programu orientovaného na oblast kulturních a kreativních oblastí, a to v koordinaci s příbuzně koncipovaným navazujícím studijním programem na fakultě sociálně ekonomické.

V oblasti digitálních technologií aktuálně dochází k akcelerovanému, místy až nekoordinovanému vývoji a k postupnému prolínání jejich impaktu do našich životů, způsobů komunikace s vnějším světem, do nových forem výtvarného umění, a prostřednictvím umělé inteligence i do zcela nových způsobů procesu tvorby. Současné umění a design, respektive grafický design, musí na tento fakt bezprostředně reagovat, další vývoj predikovat, a to zejména s ohledem na předpoklady uplatnění a konkurenceschopnost našich absolventů. Z tohoto důvodu musíme průběžně analyzovat zájem uchazečů o studium našich ateliérů.

I když jsem v dosavadním výčtu strategických kroků dosud akcentovala především nutnost reakcí na dynamickou proměnu dílčích oblastí spadajících do portfolia segmentu umění, musím zároveň ubezpečit i tu část obce, která se orientuje na klasické umělecké vyjadřovací formy a technologické postupy, že ctím tradici a řemeslo, a zároveň vnímám vzrůstající hmatatelnou potřebu nejmladší generace tvůrců vracet se k historickým technikám a technologiím, uchopovat je inovativním způsobem usazujícím současnou vizuální kulturu do potřebného mezigeneračního dialogu.

Má vaše fakulta nějaké citlivé téma, které je pro ni specifické?

Říká se, a mnohé případy tomu nasvědčují, že kreativní lidé – a umělci obzvlášť – bývají senzitivní, až přecitlivělí. Jejich tvůrčí aktivity bývají hodnoceny podle jiných, pro někoho nesrozumitelných parametrů, než v případě kolegů a kolegyň z ostatních fakult. Při pohledu zvenčí mohou být nazíráni jako zvláštní a v kontextu společenské relevance méně užiteční jedinci než třeba absolventi technických oborů. Ale tak tomu rozhodně není!

Otázka „potřebnosti“ či „zbytnosti“ uměleckých studijních programů obsažená v předešlých řádcích ovšem ve veřejném diskurzu (a to i v tom akademickém) zaznívá poměrně často, ostatně ji v minulosti opakovaně artikulovali i bývalý prezident Miloš Zeman nebo bývalý premiér Andrej Babiš. Negativní odpověď na potřebnost tvůrčích oborů ovšem znamená zásadní nepochopení společenských změn, k nimž dochází od počátku 21. století. Zatímco v dřívějších epochách vládlo slovo a mělo takřka neomezenou moc, v hektické, roztěkané, informacemi překompenzované době čerpáme víc a víc poznatků z obrazů. Úlohou vizuálních oborů potom je, jak tento transfer komunikovat, usměrňovat a filtrovat, jak obrazovou informaci distribuovat. Naším základním posláním tedy musí být profesionálně připravit své posluchače a vypěstovat v nich schopnost rezistence a adaptability, ale především inovačního potenciálu na tyto typy podnětů.

Co vnímáte jako silnou stránku vaší fakulty?

Bez nadsázky si mohu stát za přesvědčením, že silných stránek má naše fakulta celou řadu, jen se o nich ve veřejném prostoru dosud úplně neví…

Začnu tím, že profil tvůrčích (výzkumných, kurátorských, uměleckých) aktivit členů a členek její akademické obce je natolik aktuální, že se fakulta umění a designu může stát viditelným hráčem na poli restrukturalizace poslání univerzitního vzdělání i potřeb naší společnosti, našeho regionu. Fakulta má silné portfolio nabízených studijních programů napříč všemi stupni vzdělávání, a to s poměrně čerstvě udělenými akreditacemi vždy na maximální možnou délku, tedy na dobu deseti let. Na této skutečnosti jsme v uplynulých dvou cyklech ve vedení fakulty intenzivně pracovali, a tento fakt (i pozitivní zpětná vazba ze strany NAÚ v podobě udělených akreditací a doprovodných komentářů) byl pro mne jednou z motivací, proč do procesu děkanské volby vstupovat. Další silnou stránku představuje nadstandardní institucionální a produkční zázemí umožňující profesionální prezentaci uměleckých a kurátorských tvůrčích výstupů, ať už v oblasti volného umění, designu, anebo grafického designu, ale i v naplňování tzv. třetí role univerzity. V tomto ohledu nám naše Keramické centrum v Dubí i Dům umění Ústí nad Labem „závidí“ celý segment českého vysokého uměleckého školství.

Nesmím zapomenout také na dlouhodobé, kontinuální a systematické rozvíjení zahraničních kontaktů a různorodost forem vysoce prestižní mezinárodní spolupráce. V souvislosti s našimi aspiracemi vykazujeme i nadstandardní grantovou činnost s možností zajištění vícezdrojového financování takovýchto aktivit. I když jsme si vědomi přirozenosti a potřebnosti příhraničních kulturních výměn, dbáme na paralelní rozvoj kontaktů se vzdělávacími a galerijními institucemi po celém světě. Naši pedagogové vystavovali v nejvýznamnějších výstavních institucích, ať už v MoMA v New Yorku, nebo v Centre Pompidou v Paříži, účastnili se nejprestižnějších přehlídek umění, mezi které patří Benátské bienále, anebo Documenta Kassel, ale bezesporu nejcennější devízou naší fakulty je týmový duch, existence mezigeneračně rozkročeného pevného jádra členů a členek akademické obce, kteří a které dohromady vytvářejí značku „FUD“.

prof. Mgr. Zdena Kolečková, Ph.D.,

je profesorkou na FUD UJEP a vedoucí ateliéru Fine Art. Její multimediálně rozkročená tvorba je úzce spjata s reflektováním témat formujících složitou společenskou, environmentální i kulturní situaci charakteristickou pro strukturálně postižené oblasti českého příhraničí – bývalé Sudety.

Je členkou odborného orgánu hodnotitelů RVVI vlády ČR, členkou Komise vysokých uměleckých škol a fakult RVŠ, členkou odborného orgánu hodnotitelů Slovenské akreditační agentury pro vysoké školství, členkou RVH AMU Praha a předsedkyní Kulturní komise Rady města Ústí nad Labem.