Silverius 1/2021

Silverius ČLOVĚK V IZOLACI 1/2021

Nejhorší dopady pandemických opatření na lidskou psychiku

Univerzita podporuje vrcholový sport

Studentský projekt chytré garáže uspěl v soutěži o elektromobil UJEP

1

Silverius 1/2021 Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Adresa redakce: Pasteurova 1, 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce Pavel Doulík hlava Silveria

Obsah „Připravujeme budoucí učitele na svět, který ještě neexistuje,“ říká vedoucí katedry psychologie Iva Wedlichová.

Jiří Škoda redaktor

Jana Kasaničová jazykový korektor

Josef Růžička grafik, fotograf a ten, který na to v závěru vždycky ještě hodí očko

4

Rozhovor o výzvách učitelského povolání, ale také o dopadech pandemie a distančního vzdělávání na výuku i naši psychiku.

24

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 286 280 web: www.ujep.cz

Titulní fotografie Kampus zeje prázdnotou...

Foto: Josef Růžička

10

Barbora Slámová na Instagramu ukazuje, jak správně zacházet s naším rodným jazykem.

12

Zkoumali jsme environmentální

2

Silverius

gramotnost žáků základních škol.

Jak se natáčel letošní Den otevřených dveří?

Slovo rektora Milí přátelé, HLAVU VZHŮRU! Je to již více než jeden celý rok, co se nám všem život obrátil naruby. Řada z nás je po tak dlouhé době jistě už velmi, velmi unavena. S postupem času musíme sami sebe čím dál více přemlouvat, abychom drželi onen povinný distanc jeden od druhého, a stále silněji doufáme, že toto vše negativní kolem nás co nejdříve skončí.

Nepřestáváme pomáhat, původní energii a motivaci však po roce vystřídal stereotyp. Obtížněji také v sobě hledáme energii a vůli být trpěliví, rozumní a uvědomělí. Zároveň, po všech „papalášských“ kauzách a politickém handrkování, nás současná situace utvrzuje v závěru spolehnout se na svůj vlastní rozum, vlastní svědomí a pocit sounáležitosti s druhými. Každý z nás je totiž pro druhé příkladem ochranou svého zdraví i zdraví svých bližních.

Vysoké školy přešly ze dne na den na distanční formu vzdělávání.

Fungujeme v digitálním prostoru, a to jak vzdělávací aktivity, tak i vědecko-výzkumné a umělecké. Jednáme pomocí konferenčních hovorů a celé řady dalších virtuálních komunikačních platforem.

Měl jsem také mnoho příležitostí se seznámit s různými komunikačními nástroji a musím říci, že až toto vše bude za námi, budu si daleko více vážit toho dříve samozřejmého prostého osobního kontaktu. Ano, užitečnost nových IT řešení je neoddiskutovatelná, ale nikdy nenahradí prostý lidský kontakt, pohled z očí do očí a ono jednoduché podání ruky. Snad nakonec vzpomínky na toto nelehké období přinesou kromě chmur také pevnější stisk ruky a přímější pohled do očí.

Způsob, jak se ke covidové realitě postavila naše univerzita, ve mně vyvolává obrovský respekt vůči našim zaměstnancům a zejména našim studentům. Pro studium nevhodné podmínky prověřují hlavně vůli všech mladých lidí, kteří na naší univerzitě v tomto období studují, plní si své povinnosti, vykonávají zkoušky, zpracovávají závěrečné práce a uzavírají ročníky. Všichni tito studenti prokazují, že studují na vysoké škole oprávněně. Nemožnost přímého vedení a kontaktu s pedagogem nahradili vlastní pílí a silou vůle.

Dále:

ICUK hledá projekty i podporuje mladé vědce 15 Univerzita podporuje vrcholový sport 16 Online svět v knihovně 18 Den otevřených dveří na dálku 20 Chytrá garáž 22 Čtení: Špinavé ráno 28 Muž z Británie 30 Daleko od hlučícího davu 34

Děkuji vám všem, že v této těžké a zcela mimořádné době jednáte v souladu s hodnotami, které reprezentují akademický svět. Buďme ještě trpěliví a vydržme. Je jen na každém z nás, jak se o každém svém dni rozhodneme… zda se necháme ovládnout strachem a otrávit denními statistikami, nebo najdeme zbytky pozitivní energie, díky které budeme pomáhat všem těm, kteří jsou na tom hůře než my.

Vnímám toto těžké období jako jednu velkou zkoušku lidského charakteru. Rozhodujeme sami, jak v ní obstojíme a co si z ní odneseme. Pevně věřím, že to bude s onou příslovečnou ctí a také s respektem k základním lidským hodnotám, jichž jsou právě univerzity od pradávna nositelkami a strážkyněmi.

Díky vám za to, jak tuto těžkou dobu zvládáte, a přeji vám/nám všem, abychom drželi hlavu stále zpříma a věřili v dobré věci, které jsou před námi.

Pevné zdraví a pozitivní energii vám přeje váš rektor!

„Připravujeme budoucí učitele na svět, který ještě neexistuje,“ říká vedoucí katedry psychologie Iva Wedlichová.

4

Silverius

text: Jiří Škoda

foto: Daniel Augustin

UJEP

5

rozhovor

Pedagogická profese vyžaduje jistá osobnostní nastavení a předpoklady. Je otázka, zda na základě toho nepozměnit přijímací řízení S Ivou Wedlichovou, vedoucí katedry psychologie na pedagogické fakultě, jsme se v našem rozhovoru zamýšleli nad tím, jaké dopady mají na celý systém vzdělávání současná pandemická opatření a jaké výzvy stojí před učitelskými obory v nejbližší době. Říkáte, že vzděláváte učitele pro svět, který si ještě ani neumíme představit.

Co tím myslíte?

Vzděláváme budoucí pedagogy, kteří budou připravovat děti pro profese, které dnes ještě ani neexistují, které můžeme jen potencionálně předvídat, že vzniknou. Ne že by to bylo nějaké novum, nová povolání a profese provází vývoj lidstva od nepaměti.

Myslím, že dnešní specifičnost je v tom, že v mnoha oborech jdeme více a více do hloubky poznání a je třeba užších a užších specializací, a mnoho profesí, jak jsem již předeslala, se poměrně rychlým tempem vytváří. Historie se však stále opakuje. Před zhruba pěti sty lety byla například pojímána možnost jakéhokoli „létání“ člověka ve vzduchu jako utopie, výmysl. V současnosti chlapci a dívky běžně sní, a později i reálně uvažují, o profesích, jako jsou piloti, konstruktéři, letušky, stevardi apod. A stejně tak dnes stojíme před dalšími, pro řadu z nás „scifi“, výzvami, nově položenými a především již řešenými otázkami smyslu, možností a existence lidstva. Mám na mysli např. umělou inteligenci, práva robotů, zachování vědomého života ve vesmíru (ve smyslu převodu aktuál­ního biologického substrátu do substrátu nebiologického), hranice času a prostoru…

Svět a vzdělávání se měnily vždy, je rozdíl v tom, že jsou teď ty změny rychlejší?

Souhlasím s tím, že svět i vzdělávání se měnily, mění a měnit budou. Nevím, zda můžeme změny světa jako takového nazvat rychlejšími, rozhodně se neustále zvyšuje kvantita i kvalita lidského poznání. Se vzděláváním je to trochu složitější. Sama si často společně se studenty kladu otázku, co je smyslem a cílem vzdělávání, především 6

Silverius

pak na základních školách. Stále platí, že škola má děti připravit pro život? A co pro život na této planetě vlastně potřebujeme?

Pravdou je, že do našeho senzorického pole, jednodušeji řečeno do našeho každodenního života, vstupuje neustále obrovské množství informací. Zde je nárůst, ve smyslu rychlosti a množství, opravdu extrémní. Tyto změny nelze nereflektovat.

V čem je výuka jiná než před dvaceti lety?

Vnímám v této oblasti řadu změn, jen si nejsem jista, zda odráží horizont pouze dvaceti let. Jsem založením optimista, tudíž budu reflektovat změny převážně pozitivního rázu. Úhel pohledu je rozdílný optikou základního, středního a vysokého školství.

Pokusím se tento náhled zobecnit. Obecně jako velmi přínosnou vnímám dostupnost špičkových technologií pro účely vzdělávání, možnosti propojení vzájemného poznávání prostřednictvím různých programů napříč zeměmi od základního po vysoké školství, stále se rozšiřující možnosti alternativních přístupů ke vzdělávání, přístup k nejaktuálnějším objevům a informacím. Jsem si však jistá, že jedno zůstává stálé a neměnné. Kvalita výuky, ve smyslu přínosu pro žáky – studenty, je nezpochybnitelně závislá na kvalitě pedagoga. Čeká nás proměna učitelských oborů v nejbližší době? V čem bude případně spočívat?

Velmi aktuální otázka, na kterou nahlížím trochu specifičtěji. Předesílám, že nejsem vystudovaný pedagog, jsem vzdělána v oboru psychologie a tou se celoživotně zabývám.

Z této perspektivy také danou problematiku vnímám. Velmi si vážím práce pedagogů od mateřských, přes základní až po střední školy. Je nesmírně náročná, zodpovědná a vyžadující neustálou práci na sobě samých.

Z mnoha diskutovaných „modelů“ a směrů, které stíhám ve vzdělávacím prostoru vnímat, mě některé profesně i lidsky oslovují.

V kontextu nárůstu a dostupnosti informací, ale i v kontextu jedinečnosti a specifičnosti

každého jedince, se přikláním k posunu vzdělávacího procesu ve smyslu jisté svobody a nezávislosti každého žáka – studenta.

Nedávno jsem někde slyšela či četla příměr, že učitel bude v budoucnosti fungovat pro žáky a studenty jako maják, který jim pomáhá při cestě za vzděláním. Pomáhá jim neztratit se v té džungli informací, hledat svou cestu, držet vytyčený směr.

To vyžaduje vysoké profesní i osobnostní kvality každého pedagoga. Bezesporu by to znamenalo i nutné změny v přípravě budoucích pedagogů. O kvalitativní posun ve vzdělávání se vlastně snažíme neustále.

Daří se nám i díky projektům, které jsou

rozhovor přímo na zkvalitňování vzdělávacího procesu cíleny. Mimo jiné také neustále hledáme cestu a balancujeme mezi akademickými vědomostmi a sociálně emočními dovednostmi, osobnostním rozvojem studentů těchto oborů. Povolání učitele je na variabilitu emočních a sociálních dovedností mimořádně náročné; na učitele jsou v tomto směru, v porovnání s jinými profesemi, kladeny až extrémní nároky.

Příprava pro plnohodnotné vykonávání všech součástí vzdělávací práce vyžaduje nejen dosažení příslušné odborné kvalifikace, ale také speciální profesní přípravu zaměřenou na rozvíjení emoční inteligence v celém jejím rozsahu.

Je zřejmé, že za zásadní považujete zejména osobnostní kvalitu člověka – učitele...

Jak jsem již uvedla, jsem přesvědčena, že mezi kvalitou výuky a kvalitou pedagoga je jednoznačné rovnítko. A právě z tohoto důvodu bych velmi uvítala přehodnocení kritérií pro přijímání uchazečů na vysoké školy, zvláště pedagogického zaměření. Pedagogem, v pravém smyslu toho slova, opravdu nemůže být každý, kdo dosáhne jisté požadované intelektové hranice. Řada studentů nastupuje do studia s tím, že vlastně ani učit nechtějí, někteří tuto skutečnost zjistí během studia a praxí ve školách. Pedagogická profese vyžaduje,

a v budoucnosti to bude stále aktuálnější, jisté osobnostní nastavení a předpoklady.

Osobnostní profil jistou měrou předurčuje každého z nás k optimální profesní dráze. Často špatná volba studijního oboru a z toho plynoucího následného pracovního zařazení nenadělá společnosti obecně zas až tolik škod (myšleno nikoli materiálně). V případě pedagogické profese však toto absolutně neplatí.

Nepomáhají nám technologie snadněji rozvíjet vztahy?

Hovoříme-li o vztazích a technologiích, vnímám zde jejich velký přínos v možnostech propojování rodin či blízkých osob na UJEP

7

rozhovor

dálku. Právě v současné pandemické situaci je to často jediná možnost kontaktu. K otázce snadnějšího rozvoje vztahů obecně jsem dost skeptická. Například partnerské vztahy „na dálku“ se v převážné míře po čase rozpadají, a to i přes to, že technologické možnosti komunikace jsou stále dokonalejší. Přátelské vazby a vztahy se naopak i díky těmto možnostem často daří po dlouhá léta udržovat.

Hovoříme tady ale o již vybudovaných vazbách a vztazích. Ti lidé již spolu něco reálně zažili, mají společné emočně zabarvené vzpomínky, charakterové ukotvení, zpravidla znají i své slabé stránky a mají jasno v tom, proč právě tento človíček patří mezi jejich přátele. Souhlasím také s tím, že dnešní lidé díky technologiím znají mnohem více lidí než v minulosti. Ale nějak nevím, co si pod tím pojmem „znají“ představit a v čem to náš život obohacuje. Přesuneme-li tuto část našich životů do virtuálního světa, což nelze v blízké budoucnosti zcela vyloučit, ochuzujeme sebe i lidstvo jako takové o významný lidský rozměr. A nemyslím si, že je tento rozměr již evolučně přežitý a nahraditelný.

Jaký je tedy „lidský“ rozdíl mezi komunikací osobně a online?

OBROVSKÝ. Online komunikace nikdy nebude zcela plnohodnotná. Je obecně

známo, že důležitou součástí sociální komunikace je její neverbální složka. Více než polovina sdělení probíhá neverbálně, některé studie hovoří až o osmdesáti procentech. Neverbální signály mají mnohem větší význam než signály verbální, navíc jsou obtížněji kontrolovatelné a tedy pravdivější. Částečně samozřejmě lze neverbální signály při online komunikaci vnímat, ale většina z nich je nám skryta. Tuto zkušenost nyní, bohužel, každodenně zažíváme nejen ve výuce a v komunikaci s blízkými, ale také v terapiích, supervizích a poradenských konzultacích, které vedeme online a které nás stojí několikanásobně více energie. Lze namítnout, že například rozvinutím holoportace do takové kvality, která by věrně zobrazovala i zmíněnou neverbální složku, by byla tato rozdílnost vyřešena. Nicméně i tak zde zůstávají další důležité komunikační atributy, například energie, kterou daná osoba vysílá, nebo naopak ubírá, nebo vůně, určitý emoční náboj, a mnoho dalších, troufám si říct ještě neidentifikovaných a ne zcela popsaných komponent, které vytváří komplexnost sociální komunikace a které zatím nejsou žádným způsobem nahraditelné.

Minulý čas zde asi není zcela na místě.

S dopady pandemických opatření se ve všech rovinách budeme zřejmě potýkat ještě hodně dlouho. Pokusím se odpovědět co nejjednodušeji. Zpočátku jsme zaznamenávali strach z neznámého, což je obecně výrazný stresor a není to vlastně ani reakce na opatření, ale na danou situaci jako takovou. V sérii následných opatření sehrála v oblasti psychiky asi největší roli izolace. Zde již bylo celosvětově zaznamenáno zvýšení domácího násilí, alkoholismu, návykových látek apod. Opatření se samozřejmě výrazně dotkla i oblasti vzdělávání, kde střednědobé, a obávám se, že i dlouhodobé, dopady v rámci školství teprve očekáváme. Stejně tak je narušena i socializace jako taková, což může vyústit v celou řadu společenských negativ. Obecně narůstá napětí, nervozita, agresivita, prevalence duševních poruch vzrostla téměř o jednu třetinu. Hovoříme zde například o depresích, úzkostných poruchách, sebevražedných tendencích, což jsou stavy, se kterými se opravdu výrazně častěji setkáváme i ve své poradenské a terapeutické praxi.

Jaké byly podle vás nejhorší dopady pandemických opatření na lidskou psychiku?

Nabízím i jinou optiku, kterou lze na danou situaci nahlížet. Americký psycholog D. J. Goleman již před téměř čtvrt stoletím na začátku své knihy (Emoční inteligence, 1997) uvádí alarmující výsledky průzkumu, který dle jeho mínění odhaluje celosvětový trend: „... současné generace dětí mají mnohem více citových problémů než generace předcházející, častěji trpí osamělostí a depresemi, jsou vzteklejší a neposlušnější, impulsivnější a agresivnější, jsou nervóznější…“. K tomu jen dodávám, že na vše je třeba nahlížet nejen z hlediska aktuálního kontextu, nýbrž i z hlediska principu kontinuity a historie dění a bytí.

To zní skutečně závažně...

Pandemie celý svět zpomalila a zklidnila, což vnímám jednoznačně pozitivně. Máme najednou prostor zamyslet se v klidu nad životními prioritami, nad našimi hodnotami, smyslem existence, máme prostor pro sebe a pro své blízké, máme čas a prostor pro hledání naší vnitřní i vzájemné harmonie. Je jen

Distanční vyučování jsme již zvládli, o sociální a emoční kontakty jsme však i nadále ochuzeni 8

Silverius

Mohou nám technologie budoucnosti jako holoportace pomoci překonat nedostatky, které v současnosti distanční výuka má? A máme to chtít? vzájemné společenství. Toho všeho se všem v současné situaci zoufale nedostává.

Hodně se hovoří o dopadech na děti, které musely přejít na distanční vzdělávání. Jak je tomu ale u učitelů?

Máte nějaká doporučení, jak distanční výuku zpřítomnit? Ve smyslu, že se všichni budou cítit zapojeni?

Děkuji za tuto otázku. Dopadům distan­ čního vzdělávání na děti se věnuje zaslouženě patřičná pozornost. Ale učitelé jsou tímto způsobem výuky také velmi vyčerpaní, a to jak mentálně, tak energeticky, s čímž jde ruku v ruce i fyzická únava. Na rozdíl od mnoha dalších profesí, které také byly nuceny přejít do online prostoru, se učitelům vlastně prostor pro sebe sama ještě zkrátil, jelikož příprava na online výuku a výuka samotná zabírá velké množství času a stojí všechny spoustu energie navíc.

Povídání do monitorů je v konečné fázi náročnější, než jsme si všichni vlastně uměli představit. Navíc nám technika nijak neumí nahradit energii, kterou učitelé zpětně v rámci běžných výukových hodin od svých žáků dostávají. Technika nenabíjí, nabíjí nás vzájemný kontakt, interakce, zpětná vazba,

Zapojení studenů do výuky (a teď hovořím o distanční výuce na VŠ) jsme si již, myslím, všichni osvojili. Přibývají nám kvalitní elektronické nástroje pro distanční výuku, studenti běžně prezentují, diskutují, rozdělujeme je do virtuálních místností, kde společně plní zadanou aktivitu apod. V tomto směru musím naše studenty velmi pochválit. V zimním semestru jsem pracovala s „nováčky“ z prvních ročníků, kteří neměli možnost se vzájemně osobně poznat (většina z nich se poprvé „naživo“ setkala až v rámci zkoušek na konci semestru). Zadávala jsem studentům úlohy, které společně vypracovávali během týdne v mnou určených skupinách. Dokázali se spojit, domluvit, vypracovat a prezentovat daná zadání bez větších obtíží a bez „vymlouvání se“ na nepříznivou situaci. Potěšilo mne to. Zároveň je mi z toho smutno, jelikož

kdybychom toto vše absolvovali prezenčně, tak bychom souběžně s pronikáním do tajů psychologie nenásilnou a přirozenou cestou pracovali též na rozvoji a upevňování sociál­ ních a emočních dovedností. Vzdělávání by bylo jednoznačně komplexnější, bohatší o další rozměry, které jsou právě pro pedagogické a sociální profese nezbytné.

Opravdu nám v tom nepomohou technologie budoucnosti?

Napadá mě zde příměr s ohněm – dobrý sluha, ale zlý pán. Cokoliv, co se vymkne kontrole, může být nebezpečné, byť se zpočátku jedná o věc potřebnou a přínosnou. Nejsem odpůrce technologií, naopak. Vnímám je jako nezbytnost dalšího vývoje a uznávám jejich přínosnost v mnoha oblastech lidského žití, včetně školství. Nicméně jsem velký zastánce rovnováhy (osobní, společenské, vesmírné…) jako důležitého principu veškerého bytí. Rozvíjíme-li tedy nové a dokonalejší technologie, neměli bychom zapomínat též na rozvoj člověčenství a s tím souvisejících atributů, které k němu patří.

UJEP

9

rozhovor

na nás samotných, jak tuto šanci využijeme a co pozitivního z ní dokážeme vytěžit.

foto: archiv Barbory Slámové

text: Jiří Škoda

Barbora Slámová už více než rok na Instagramu ukazuje názorné příklady, jak správně zacházet s naším rodným jazykem. Že je o podobné téma v online prostoru zájem, dokazují třeba dvě věci – přes dvacet tisíc lidí, kteří její profil sledují, a také stipendium, které jí udělil primátor města Ústí nad Labem.

Na Instagramu spravujete účet Čeština na pohodu. Kde a kdy se ten nápad zrodil?

Profil jsem založila v listopadu 2019 krátce po tom, co jsem nastoupila jako učitelka na Základní školu ve Velkém Březně. Inspirovali mě moji žáci – pořád se ptali, jestli mě mohou sledovat na Instagramu, a já toho trochu využila ve svůj prospěch. Založila jsem účet Čeština „na pohodu“ především pro ně a měla jsem v plánu na profilu sdílet hlavně obsah, který jim neformálně přiblíží témata z českého jazyka a literatury, a občas i něco málo z mého života. Tenkrát mě ani nenapadlo, že se profil tak rychle stane populárním a bude mít tisíce odběratelů. Zároveň jsem dřív příležitostně pracovala jako správce sociálních sítí pro různé instituce a firmy – po nástupu na ZŠ mi to chybělo, i proto jsem se rozhodla profil vytvořit.

Ten účet sleduje více než dvacet tisíc lidí, je tím tvorba obsahu pro vás náročnější?

Cítíte větší odpovědnost?

Rozhodně ano! Teď už to není jen „koníček“, profil vnímám jako svou druhou práci. Dosah je vysoký a já si odpovědnost za sdílený obsah samozřejmě uvědomuji.

Svých sledujících si vážím a chci jim nabízet kvalitně zpracované informace tak, aby je to bavilo a zároveň se dozvěděli něco nového. To obnáší i rozsáhlou rešerši.

K tomu mi každý den chodí desítky dotazů, na které se snažím reagovat. Časově je to velmi náročné – čím víc lidí vás sleduje, tím musíte být aktivnější, jinak o sledující přijdete nebo se jim vaše příspěvky nebudou zobrazovat. Algoritmus je neúprosný. :) Jaké příspěvky jsou u vás nejčastější?

Snažím se sdílet obsah zaměřený jak na jazyk, tak na literaturu. Tyto dvě složky jsou na mém profilu celkem vyrovnané.

Na co lidé nejvíce reagují?

Nejvíce reakcí získávají příspěvky, ve kterých se mi podaří téma vtipně zpracovat.

Oblíbené jsou především ty, které nejsou určené jen žákům nebo studentům. Pravopis se týká nás všech – o tom si z mé zkušenosti rád přečte každý bez ohledu na věk. Příspěvky zaměřené třeba na větné členy nebo druhy vět vedlejších zajímají převážně žáky druhého stupně základních škol nebo středoškoláky. Pro dospělé, kteří se jazyku nevěnují, to jsou témata nepodstatná, protože běžně při psaní zpráv větné členy neurčují.

Nebojíte se, že vám dojdou témata?

Zatím ani ne. Přece jen se bavíme o zpracování témat pro sociální sítě – nelze je pojmout komplexně, protože tu není prostor pro dlouhé rozepisování. Většina uživatelů Instagramu se soustředí především na obrázky, text je pro ně druhořadý.

foto: Jana Hronská

instagram

Čeština „na pohodu“

cestina_na_pohodu 10 Silverius

To, co zveřejňuji, jsou spíš takové jazykové nebo literární „drobečky“. Myslím si, že nouze o témata zatím nehrozí, i když tvůrčí krizi už jsem párkrát měla. Většinou stačí rozhlédnout se kolem sebe a podívat se, v čem lidé chybují nebo co jim v jazyce dělá problémy. A téma nového příspěvku je na světě!

foto: Jana Hronská

Pomáhá vám s obsahem někdo, nebo jste na to sama?

Vše dělám sama – vymýšlení témat, grafické zpracování, nahrávání a střih výukových videí, komunikace s uživateli, vymýšlení kvízů. Jak jsem říkala, je to časově náročné, navíc u toho dělám svou práci a ještě studuji. Mám ale několik skvělých přátel, se kterými obsah konzultuji. Jde většinou o učitele, některé tipy na témata přichází přímo od nich. Jindy si jdu pro radu, jak téma zpracovat, nebo se jich ptám na názor ohledně grafiky. Možná bych zmínila i to, že správa účtu na Instagramu není žádná výdělečná činnost. Pokud vám neplatí firmy za propagaci produktů, nevyděláte si samotnou tvorbou obsahu ani korunu, což někteří lidé vůbec netuší. To, že máte na Instagramu hodně sledujících, neznamená, že za to dostáváte zaplaceno.

Co vás nyní čeká?

instagram

Mám před sebou poslední semestr a v nejbližší době mě čekají magisterské státnice.

Momentálně se soustředím především na dokončení studia, a tak nic velkého neplánuji, protože vím, že si do léta nevydechnu.

Studium mě ale baví a chtěla bych v něm pokračovat. U učitelství určitě zůstanu, je to práce, která mě naplňuje, a dělám ji moc ráda. To samé mohu říct o správě Instagramu. Žádné velké změny tedy v dohledné době neplánuji.

Barbora Slámová Je jí 23 let a momentálně je studentkou závěrečného ročníku navazujícího magisterského studia Učitelství českého jazyka a literatury pro 2. stupeň základních škol a střední školy na PF UJEP. Už má za sebou jedno úspěšné studium – bakalářský obor Český jazyk pro média a veřejnou sféru, taktéž na PF UJEP. Je studentkou a zároveň i učitelkou. Druhým rokem učí ČJ na ZŠ ve Velkém Březně.

UJEP

11

text: Roman Kroufek, Jan Činčera

foto: Krásné sousedění, z. s.

Environmentální

gramotnost českých žáků životní prostředí

Platí-li známá poučka, že každý vědní obor je jen tak dobrý, jak je dobrý jeho základní výzkum, dostala česká environmentální výchova v letech 2019–2021 významnou vzpruhu. Ta má podobu celostátního šetření environmentální gramotnosti žáků 2. stupně základních škol, které v těsné spolupráci s Českou školní inspekcí realizovali odborníci Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, pod patronací nevládní neziskové organizace BEZK. Výzkum proběhl v rámci projektu Metodický rámec pro environmentální gramotnost na školách podpořeného Technologickou agenturou České republiky a Ministerstvem životního prostředí.

Environmentální gramotnost Pro nezasvěceného pozorovatele to dnes vypadá, že s nejrůznějšími gramotnostmi se doslova roztrhl pytel. Běžně lze narazit na čtenářskou, matematickou, informační a další gramotnosti. Skoro by se zdálo,

že co obor lidské činnosti, to teoretický konstrukt zvaný gramotnost. Nejinak je tomu u environmentální výchovy, kde se s tímto pojmem operuje od druhé poloviny 20. století. Je jím vnímán komplex environmentálních znalostí, postojů, hodnot, přesvědčení, dovedností a chování. Toto pojetí, vytvořené Severoamerickou asociací pro environmentální výchovu, se nejlépe vyjádří graficky, kdy lze dobře znázornit propojení čtyř klíčových dimenzí: znalostí, dispozic, kompetencí a chování.

ovlivňovat stav životního prostředí a proenvironmentálního chování žáků. Rozšířená verze doplňuje tyto škály o nástroj měřící vztah k místu, postoje ke klimatické změně a test ekologických a environmentálních znalostí. Doplňující části MEG pak představují položky zjišťující žákovské hodnocení výukových strategií environmentálního vzdělávání (EVVO) na škole, zkušenosti žáků s ním a demografické položky. A jaké byly pomocí nástrojů zahrnutých v této metodice získány výsledky?

Je jasné, že v rámci jednoho výzkumu není možné postihnout všechny aspekty všech dimenzí, a vědci tak musí na základě svého cíle zvažovat, které prvky environmentální gramotnosti vybrat. Nejinak tomu bylo také v představovaném výzkumu u žáků druhého stupně základních škol. Byla vytvořena certifikovaná metodika hodnocení environmentální gramotnosti žáků (MEG), která sestává ze tří částí. Základní verze zjišťuje hladinu environmentálních hodnot a postojů, přesvědčení o schopnosti

Čili, jak jsme na tom?

Sběr dat zajistila Česká školní inspekce v průběhu školního roku 2019/2020, a to u 6., 8. a 9. ročníků základních škol a odpovídajících ročníků osmiletého gymnázia.

U šestého a devátého ročníku byla data sebrána v rámci pravidelných inspekčních cest. U osmého ročníku pak šlo o náhodný stratifikovaný výběr, kdy byla získána reprezentativní data pro tuto věkovou skupinu.

Žáci českých základních škol vykazují vysoké postoje k ochraně přírody, už méně ale věří, že sami mohou něco ovlivnit

12 Silverius

Výzkum zaznamenal nízké rozšíření doporučených přístupů realizace environmentálního vzdělávání

Během statistické analýzy byly také zjišťovány rozdíly mezi kraji. Nejnižších hodnot u prakticky všech proměnných dosahovali převážně žáci z tzv. strukturálně postižených regionů, konkrétně Karlovarského a Ústeckého kraje. Lze předpokládat, že tyto rozdíly jsou způsobené kombinací

řady provázaných socio-demografických faktorů. Rozdíly mezi kraji ukazuje například graf proměnné Vztah k místu. Ačkoli prioritou výzkumu nebylo zjišťovat vědomosti žáků, platí uvedený rozdíl mezi kraji beze zbytku také pro tuto proměnnou. Při hodnocení pohledu žáků na environmentální výchovu na školách bylo zaznamenáno obecně nízké rozšíření doporučených přístupů realizace EVVO (holistický, participativní a komunitní přístup), přičemž opět existují obdobné rozdíly mezi jednotlivými kraji. Vzdělávání v českých školách

je tak z pohledu žáků stále spíše tradiční, bez výraznějšího zapojení moderních přístupů předávajících žákům odpovědnost a zapojujících je do života komunity.

Získaná data nám umožnila také srovnání mezi jednotlivými sledovanými ročníky, tedy pozorovat vývoj environmentální gramotnosti s věkem žáků. Prakticky všechny sledované proměnné s věkem kolísají až klesají, dobře viditelný je tento trend především u hodnot a postojů, kdy jsou hodnoty vždy nejvyšší u šestých ročníků. Tyto

Environmentální postoje žáků 8. tříd Postoje ke klimatické změně Vztah k místu Ochrana přírody Přesvědčení o schopnosti ovlivňovat stav životního prostředí Ocenění přírody Proenvironmentální chování Využívání přírody 0

1

2

3

4

Výzkum proběhl v rámci projektu TITSMZP804 „Metodický rámec pro environmentální gramotnost na školách“ podpořeného TA ČR a MŽP. UJEP

13

životní prostředí

Obecně lze říci, že žáci českých základních škol vykazují vysoké hodnoty environmentálních postojů (ochrana přírody, ocenění přírody, postoje ke klimatické změně, vztah k místu) a spíše vyšší, ale méně výrazné hodnoty na ostatních komponentech environmentální gramotnosti (proenvironmentální chování, přesvědčení o vlastní schopnosti ovlivňovat stav životního prostředí, ekologické a environmentální vědomosti). Žáci převážně nesouhlasí s postoji k využívání přírody.

Jasnou představu o tom, jak se mezi sebou jednotlivé aspekty environmentální gramotnosti u žáků liší, si lze udělat z přiloženého grafu s celkovými výsledky za osmý ročník základní školy.

Pokud chceme, aby se budoucí generace k naší planetě chovaly odpovědně, musíme u nich od útlého věku budovat pozitivní vztah k přírodě

životní prostředí 14 Silverius

Vztah k místu

vzorku doložil platnost některých předpokladů, které měli výzkumníci vytvořené na základě dílčích šetření v minulosti, jednak prokázal důležitost některých strategií environmentální výchovy, jako jsou například pobytové programy. V neposlední řadě přinesl české odborné veřejnosti z řad pedagogů, akademiků, praktiků z center environmentální výchovy a úředníků funkční a certifikovaný nástroj pro měření environmentální gramotnosti žáků druhého stupně základních škol.

Výsledky výzkumu u proměnné vztah k místu u žáků 8. tříd. Jak je vidět, nejhůře dopadly strukturálně postižené kraje – Ústecký a Karlovarský

4,0 3,9 3,8 3,7 3,6 3,5

ý Pr ah om a or av sk ý Pl ze ňs Pa ký rd ub ic O ký lo Kr m ál ou ov ck éh ý ra de ck Li ý M be or re av ck sk ý os le zs St k ře do ý če sk ý Ú st ec Ka ký rl ov ar sk ý

sk

Ji h

ín

Zl

es ký

oč

či

na

3,4

Ji h

Pro realitu české environmentální výchovy je důležité, že jako významné a pozitivní se prokázaly předchozí zkušenosti žáků s EVVO. Žáci, kteří se v posledních dvou letech účastnili několikadenního programu zaměřeného na přírodu a ochranu životního prostředí, dosahovali statisticky vyšších hodnot u všech sledovaných aspektů environmentální gramotnosti, kromě vědomostí, kde byly výsledky vyrovnané.

Nejvýraznější byly v tomto případě rozdíly v hodnotách proenvironmentálního

Jak vidno, realizovaný výzkum byl pro českou environmentální výchovu přínosný v několika rovinách. Jednak na reprezentativním

so

Zajímavé jsou vztahy mezi jednotlivými složkami environmentální gramotnosti.

Nejvýznamnější vliv na proenvironmentální chování žáků má nepřekvapivě jejich odhodlání k jednání, ochota chránit přírodu a přesvědčení o schopnosti ovlivňovat životní prostředí. Stejně významná je ale také afektivní proměnná ocenění přírody, která popisuje vztah jedince k přírodě.

Lapidárně řečeno – pokud chceme, aby se budoucí generace k naší planetě chovaly odpovědně, musíme u nich od útlého věku budovat pozitivní vztah k přírodě.

chování a přesvědčení o schopnosti ovlivňovat životní prostředí kolem sebe. Prakticky totožné závěry platí také pro ty žáky, kteří jsou na školách členy Ekotýmu či jiného ekologicky zaměřeného kroužku.

Z volnočasových aktivit má obdobný efekt příslušnost k oddílu zaměřenému na přírodní aktivity (např. Junák).

Vy

výsledky potvrzují závěry předchozích výzkumů, ať už českých, nebo zahraničních. To samé platí také pro stabilně vyšší výsledky dívek v postojových proměnných.

text a foto: ICUK

ICUK: Hledáme technologicky orientované výzkumné projekty a startupy Pod názvem Ústí For Tech chtějí agentura CzechInvest a Inovační centrum Ústeckého kraje najít v regionu a následně podpořit technologicky orientované začínající firmy a výzkumné projekty s komerčním potenciálem.

„Oproti našemu klasickému inkubačnímu programu, kde dáváme šanci inovativním začínajícím firmám obecně, chceme v našem regionu ještě více zabrousit do technických oborů a podchytit progresivní univerzitní výzkum s komerčním potenciál­e m. Cítíme, že to má svá specifika, a specializace na takové firmy je

potřeba,“ říká Jan Wedlich z Inovačního centra Ústeckého kraje, který se pilotnímu mapování regionu věnuje.

Technologická inkubace je chystaný projekt agentury CzechInvest, který má fungovat na národní úrovni. V budoucnu nabídne kombinaci finančních a nefinančních nástrojů pro rozvoj začínajících technologických firem v sedmi klíčových

oblastech – kreativní průmysly, mobilita, umělá inteligence a IT, životní prostředí, kosmické technologie, jaderná a částicová fyzika a řešení pro krizové situace. Pro každou z oblastí bude v rámci ČR fungovat síť technologických inkubátorů a hubů.

Více se o projektu Ústí For Tech i chystaném národním projektu technologické inkubace můžete dozvědět ze stránek: usti4tech.cz.

ICUK

Projekt podpořený Ústeckým krajem má v regionu zmapovat a podchytit jeho potenciál především v technicky orientovaných průmyslových a výzkumných oborech.

Cílem je takové firmy a projekty vyhledat, zjistit jejich potřeby, pomoci stávajícími programy agentury CzechInvest a Inovačního centra a připravit si je pro chystaný národní projekt Technologické inkubace.

Až 100 tisíc pro mladé vědecké pracovníky Mladým vědcům z vysokých škol z regionu přispěje Ústecký kraj na jejich výzkum a vzdělávání až 100 000 Kč. Podmínkou dotačního programu Podpora a stabilizace mladých vědeckých pracovníků Ústeckého kraje je, aby obor jejich studia byl v souladu s některou z vymezených oblastí Regionální inovační strategie Ústeckého kraje a nebylo jim více než 35 let.

Dotace může být využita například i pro mzdové náklady studenta doktorského studia (a to až do výše 100 %), jeho cestovní výdaje spojené s výzkumem či účastí na vzdělávací akci (stáž, konference…). Žadatelem i příjemcem dotace je samotná alma mater studenta, tedy třeba i UJEP. Podávat žádosti do programu bude možné od 15. března do 30. června 2021 (anebo do vyčerpání alokace). Více informací najdete na webových stránkách ICUK, Ústeckého kraje anebo můžete kontaktovat Terezu Herbstovou: herbstova.t@kr-ustecky.cz.

UJEP

15

sport 16 Silverius

text: Alec Mindák

foto: archiv VSC

Univerzita podporuje

vrcholový sport

Jak se může student stát členem UNIS UJEP? Je pochopitelně třeba být výjimečným sportovcem (zároveň studentem UJEP) zapojeným do prvoligových soutěží. Dalším důležitým bodem je povinnost aktivní účasti na mezinárodních i národních akademických soutěžích, kde daný sportovec reprezentuje UJEP. Pochopitelně se očekává i aktivita sportovců ve smyslu zvýraznění a propagace našeho centra, ať už se jedná o reporty ze závodů, či účast na promo akcích. Student zároveň nesmí zanedbávat své studijní povinnosti vůči univerzitě.

V čem je vlastně členství v centru výhodou?

jednorázový. Tato odměna má především pomoci našim sportovcům překlenout finanční propast, kterou vrcholový sport často způsobuje. Být aktivním v této oblasti znamená nutnost nákupu drahého vybavení, speciálně navržené stravy zapadající do sportovcova specifického jídelníčku, rovněž i cestovní náklady, které ne vždy všichni uhradí v rámci svazu, případně sponzorů (které mladí sportovci někdy vůbec nemají).

Další důležitou podporou je úprava studia samotného, aby došlo k individualizaci vlivem potřeb sportovce, jako jsou například prominutí prezenční docházky nebo individuální plnění studijních povinností.

Vrcholový sport je náročný jak finančně, tak i časově a často může dojít k problémům se zmíněnou docházkou nebo jinými požadavky pro splnění předmětu. V našem centru máme pověřence, který tuto komunikaci s vyučujícími zaštituje a snaží se studentům pomoci i v rovině studijních povinností. Ke každému sportovci rovněž přistupujeme individuálně a s maximální možnou vstřícností.

Centrum rovněž nabízí vybraným sportovcům přednostní vyšetření v laboratoři sportovní motoriky, zajišťujeme zdravotní péči.

Konkrétně naše centrum disponuje dvěma fyzioterapeuty a jedním psychologem.

Možnost fyzického zranění ve vrcholových sportech (konec konců sportu obecně) napadne asi každého, ale málokdo již uvažuje také o psychickém tlaku, který je s tvrdými tréninky a závoděním spojený.

Naše centrum má momentálně 19 členů.

Deset z nich spadá přímo pod VICTORIA VSC UNIS, ostatní jsou interními členy ­centra nad původní kvótu. Členové VICTORIA VSC UNIS jsou rovněž sportovními reprezentanty České republiky a řada z nich plánuje účast na dalších olympijských hrách.

Jaké jsou naše cíle?

Jak jsme již naznačili, chceme na univerzitě vytvořit vhodné prostředí i pro vrcholové sportovce, kteří díky naší podpoře budou UJEP vnímat jako vhodnou a sportu nakloněnou školu. Vnímáme zde i jistý žádoucí magnet pro mladé, talentované, sportovně zaměřené lidi, kteří díky nám obohatí region.

Sekundárně rovněž dochází i k propagaci naší univerzity v rámci široké, do sportu zainteresované, veřejnosti.

Velikou motivační silou je jistě stipendium, které sportovci dostávají. Výše stipendia se liší, nicméně může dosáhnout až 15 000 Kč. Jedná se o měsíční příspěvek, nikoliv

Případní zájemci mohou všechny dodatečné informace nalézt na webu www.ujep.cz/cs/sport.

Centrum rovněž aktivně využívá sociální sítě, například Facebook „www.facebook.com/SportUJEP“ a s ním propojený Instagram.

UJEP

17

sport

Naše univerzita je od roku 2020 součástí projektu Univerzitní sport (UNIS), který spravuje VICTORIA Vysokoškolské sportovní centrum při MŠMT. Tento zdánlivě malý krůček je obrovským skokem kupředu, co se podpory studentů, kteří zároveň se studiem vrcholově sportují, týče. Skloubit vrcholový sport se studiem, a tím spíš ještě i s brigádou, je skutečným problémem, kterému řada našich studentů čelí. To všechno je důvodem, proč jsme se rozhodli projekt realizovat i u nás, na ústecké univerzitě.

text: Michaela Sobotová

foto: Vítězslava Bobková

Online svět v knihovně

knihovna

Poslední rok přinesl velké změny. Obrátil nám všem život vzhůru nohama, a i všední každodennosti najednou přestaly být samozřejmostí. Zásadně se změnila i mezilidská komunikace, která se čím dál tím víc přesouvá do online prostředí. Ať už se jedná o svět pracovní (porady, školení, konference), školní (přednášky, konzultace, zkoušky), nebo o ten soukromý (nedělní skype hovory s babičkou). Do online světa se přesunuly i věci, o kterých bychom si nikdy dřív nemysleli, že to u nich bude možné: divadelní představení, soutěže, sportovní lekce nebo třeba i degustace vína!

Lidé jsou tvorové přizpůsobiví a ať už jim život (nebo někdo jiný) do cesty postaví jakoukoliv překážku, vždy si nakonec dříve či později poradí. Přijdeme s nějakou vychytávkou, inovací, novinkou nebo online nástrojem… Bereme překážky jako výzvu!

Ze všeho nového, co přichází, bychom se měli vždy snažit vytěžit co nejvíce. Hlavně

toho dobrého, co může náš život nějakým způsobem obohatit a zlepšit.

Publikací na téma „online prostředí/život/ svět” najdete u nás ve Vědecké knihovně UJEP desítky. Na své si přijdou ti, které zajímá, jak zabodovat na sociálních sítích (LOSEKOOT, Michelle a Eliška VYHNÁNKOVÁ. Jak na sítě: ovládněte čtyři principy úspěchu na sociálních sítích), tací, které digitální svět stále spíše „děsí” a potřebují se v něm nejprve trochu zorientovat (KERNIGHAN, Brian W. Jak porozumět digitálnímu světu: vše, co potřebujete vědět o internetu, bezpečnosti a soukromí), i čtenáři, kteří si během odhalování tajů online světa rádi zopakují také angličtinu (KHOLEIF, Omar.

Goodbye, world!: looking at art in the digital age; TIIDENBERG, Katrin. Selfies: why we love (and hate) them; GLASSMAN, Michael.

Educational psychology and the internet).

Ač svět internetu nabízí možnosti mnohdy až nepředstavitelné, neměli bychom

zapomínat na to, že co je v online světě jednou vyřčeno či napsáno, to už tam zůstane prakticky navždy. A dá se toho zneužít. Ne vše je takové, jak se na první pohled tváří.

KOŽÍŠEK, Martin a Václav PÍSECKÝ.

Bezpečně n@ internetu: průvodce chováním ve světě online Publikace nabízí čtenářům přehlednou orientaci v problematice internetových rizik. Dotýká se témat sociální sítě, falešné identity, kyberšikany, sextingu, stalkingu nebo phishingu. Uvádí i legislativní normy a preventivní projekty existující v této oblasti.

Navíc, jak výše uvedené nástrahy rozpoznat a jak se jim bránit, objasňují autoři také prostřednictvím velkého množství reálných případů a příběhů převážně z českého prostředí.

ISAACSON, Walter. Inovátoři: jak skupinka vynálezců, hackerů, géniů a nadšenců stvořila digitální revoluci Užijte si excelentní, nadšený vypravěčský styl autora, Waltera Isaacsona, přibližujícího dějiny digitální revoluce.

Seznámí vás s Adou Lovelace, dcerou lorda Byrona, jež se ve čtyřicátých letech 19. století stala průkopnicí počítačového programování, i s dalšími fascinujícími osobnostmi, které stvořily stávající digitální revoluci, jako např. V. Bushem, A. Turingem, J. C. R. Lickliderem, B. Gatesem, S. Wozniakem, S. Jobsem a dalšími.

Přečtěte si, jakým způsobem uvažovali a proč byli tak vynalézaví. Poučte se z jejich schopnosti spolupracovat a osvojit si umění týmové spolupráce, díky níž pak byli ještě kreativnější.

Lidé jsou tvorové přizpůsobiví a ať už jim život (nebo někdo jiný) do cesty postaví jakoukoliv překážku, vždy si nakonec dříve či později poradí 18 Silverius

text a foto: Patrik Christian Cmorej BUDÍKOVÁ, Lucie a Monika NEVOLOVÁ.

Hackněte svůj život: nejen pomocí technologií

zpříjemnit celou řadu činností, ať už s použitím moderních technologií, nebo bez nich.

Autorky radí, jak do chaosu našich životů vnést systém. Jak redukovat přemíru informací, jak ovládnout svůj čas.

Přečtěte si rady a tipy, jak si v dnešní uspěchané době ulehčit, zjednodušit či

Zredukujte chaos ve svém každodenním životě a udělejte si ho snazší a zábavnější.

Autorky nechodí kolem horké kaše, vše je stručně a jasně podáno.

Uvažovali jste někdy nad tím, co pro vás osobně takový přesun do online světa znamená? Kutilům, inovátorům a všem kreativcům tato doba hraje do karet.

Konzervativcům, ale také lidem společenským, kteří na osobní kontakt nedají dopustit, nezbyde nic jiného, než vydržet, až se situace uklidní…

První kontakt. Tak bychom mohli nazvat hlavní motiv, který je pomyslným průsečíkem a nosným tématem tří monografií z „dílny“ nově etablované katedry záchranářství a radio­logie Fakulty zdravotnických studií UJEP. Tyto vědecké práce se objevily na knižních pultech v roce 2020 a jejich společným jmenovatelem je autorský kolektiv z FZS ve složení Patrik Christian Cmorej, Marcel Nesvadba a David Peřan.

První monografie nese název EKG prvního kontaktu v osmi krocích a byla vydána na jaře vydavatelstvím Mladá fronta. Recenze se ujala mezinárodně respektovaná, prezidentka Slovenské společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof, MUDr. Táňa Bulíková, Ph.D., která recenzi v časopise Urgentní medicína zakončila slovy: „Mohu konstatovat, že ačkoliv dnes máme k dispozici celou řadu kvalitních domácích i zahraničních publikací o problematice EKG, tato monografie vychází z aktuálních potřeb urgentní medicíny a přináší čtenáři komplexní poznatky o nejdůležitějších odchylkách křivky EKG, se kterými se setkáváme v každodenní praxi.“

Podzim roku 2020 byl ve znamení dalšího úspěchu autorského kolektivu u Grada Publishing, neboť toto nakladatelství vydalo výše uvedené trojici autorů hned dvě monografie. Komentované kazuistiky z přednemocniční neodkladné péče v sobě skrývají více než 40 příběhů z prostředí zdravotnické záchranné služby.

Některé kazuistiky vychází z každodenní praxe záchranářů, jiné jsou dosti netradiční. Uznejte sami, smrtelná intoxikace toxinem ropuchy coloradské (Incilius alvarius) při žabím rituálu není zrovna častou kazuistikou z prostředí přednemocniční

neodkladné péče. Netřeba snad ani dodávat, že příběhy jsou psány svěžím a čtivým jazykem, a jsou tak přístupné i laickým zájemcům o tuto netradiční tematiku.

Třetí a zároveň poslední monografií vydanou v roce 2020, je Dušnost v prvním kontaktu. Kdo by čekal knihu plnou informací o covid-19, tak bude obsahem práce nejspíš zklamán. Kniha čtenáře provede případy dušností v kontextu klinických stavů, ve kterých je dominantním příznakem. Shodně s předchozími knihami cílí především na zdravotníky prvního kontaktu.

Čtrnáct kapitol knihy čtenáře provází po „elektrokardiografické cestě“ s patřičnou lehkostí, díky které nabyde patřičné sebevědomí při studiu a interpretaci křivek EKG. Získá důležité znalosti a potřebný „itinerář“, který ho v běžné záchranářské praxi dovede bezpečně do cíle. Vždyť zdravotník se musí stát pánem situace, pokud se nechce stát jejím otrokem. Toto krédo jen zdůrazňuje fakt, že během několika měsíců se prodalo více než 5 tisíc kusů této knihy, což je u vysoce odborné publikace číslo vskutku úctyhodné!

UJEP

19

FZS

Nové publikace ze zdravotní fakulty

Den otevřených dveří Celosvětová pandemie uzavřela většinu dveří, proto jsme se rozhodli umožnit vám, abyste ty naše dokázali otevřít v pohodlí svých domovů. Den otevřených dveří 2021 se uskutečnil v živém streamu. Nelekejte se, že jste akci zaspali a již nebudete mít možnost se k nám podívat! Celé živé vysílání bylo nahráváno na náš Youtube kanál. Tato dvoustránka vám k našemu záznamu poslouží jako jednoduchý průvodce.

www.univerzitaseveru.cz/den-otevrenych-dveri Fakulta strojního inženýrství Zaměřuje se na technické vzdělávání našeho regionu. Nabízí praktické studijní obory z oblasti průmyslové výroby a jejího řízení.

Fakultní laboratoře neustále vybavuje nejmodernějšími technologiemi. Spolupracuje s průmyslovou sférou nejen v Ústeckém kraji. Orientuje se v poptávce po technických oborech a své studenty vede tak, aby po absolutoriu jednoduše a rychle našli uplatnění. V současné době se v kampusu UJEP staví nová budova FSI – Centrum mate­ riálů, mechaniky a technologií (CEMMTECH).

Fakulta umění a designu

infografika

Umělecká a designérská vysoká škola s respektem k dějinám umění, k filozofii a vědě jako tradičním akademickým hodnotám. Propojuje ateliérová studia s teoretickými obory, s výstavními, prezentačními a publikačními aktivitami, a vytváří tak komplexní kreativní prostředí plné tvůrčí umělecké a badatelské činnosti. Zároveň hraje aktivní roli akademické instituce ve společenském prostoru nejen domovského města Ústí nad Labem, ale i v národním a mezinárodním kontextu.

Fakulta životního prostředí Zaměřuje se na výzkum a vzdělávání v široké oblasti ekologie a životního prostředí. Jako absolventi naleznete široké uplatnění například v orgánech státní správy a místní samosprávy, v kontrolních a inspekčních institucích, v podnikové sféře, ve výzkumných a projektových ústavech, v orgánech ochrany přírody či správách chráněných krajinných oblastí a národních parků nebo nevládních organizacích a environmentálních start-upech.

20 Silverius

Filozofická fakulta V Ústeckém kraji jediná humanitní fakulta.

Našemu regionu vrací paměť, učí ho řeči sousedů a věnuje se jeho sociálním, kulturním i politickým problémům. Nabízí unikátní bakalářské a magisterské obory, včetně postgraduálních programů v historických vědách a germanistice, nebo obory

Přírodovědecká fakulta Odborné vysokoškolské vzdělání nabízí ve vědách biologických, fyzikálních, geografických, chemických, matematických i v oblasti informačních technologií a nanotechnologií. Pro výuku matematiky a přírodovědných předmětů připravuje také učitele pro střední školy. Můžete se zapojit do některého z řady výzkumných týmů nebo jednoduše zažádat o grant na vlastní výzkum. Osobní iniciativy studentů si na fakultě váží a za podpory Inovačního centra Ústeckého kraje jim pomáhají rozjet i vlastní podnikání.

Pedagogická fakulta

FZS vám umožní získat odbornou způsobilost k poskytování zdravotní péče a k výkonu nelékařských zdravotnických povolání. Uplatníte se zejména v oblasti zdravotnictví jak ve státních, tak soukromých zařízeních.

zaměřené na učitelství. Studium lze realizovat v prezenční i kombinované formě. Ač je FF nohama i srdcem v Ústeckém kraji, zakládá si na národní i mezinárodní spolupráci, podporuje a vítá všechny hosty „odjinud“.

V roce 2019 oslavila 65. výročí učitelského vzdělávání v Ústí nad Labem. Rozsahem svých činností a strukturou studijních programů tvoří již tradičně centrum vzdělávání, vědy a výzkumu na severu ČR. Fakulta připravuje studenty nejen pro kariéru učitelů, sociálních a speciálních pedagogů, ale také sportovců a dalších odborníků.

Fakulta sociálně ekonomická Od roku 1991 je jedinou veřejnoprávní VŠ poskytující v ústeckém regionu vzdělání v oblasti ekonomie a managementu, hospodářské politiky a veřejné správy a také v oblasti sociální práce. Studovat zde můžete v bakalářských, navazujících magisterských i doktorských programech, prezenční i kombinovanou formou studia. Posláním fakulty je přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti regionu a zlepšení kvality života v Ústeckém kraji. Své poslání nepovažují za klišé.

UJEP

infografika

Fakulta zdravotnických studií

21

zdroj: FSI UJEP

foto: Lucie Melničáková

Chytrá garáž

projekt

Zelená dohoda představená v prosinci loňského roku definuje cestu, jakou se bude transformace hospodářství Evropské unie v následujících desetiletích ubírat.

Tato cesta je založena na čistších zdrojích energie a odklonu od spalování fosilních paliv. Jedním ze základních stavebních kamenů této filozofie je decentralizace zdrojů energie. Ústecký kraj jako největší producent elektrické energie v zemi (vytvářející téměř 30 % elektrické energie celé ČR) bude touto transformací zasažen více než kterýkoliv jiný z krajů. Tato skutečnost vedla tým studentů Fakulty strojního inženýrství UJEP k vytvoření konceptu „chytré garáže“, jehož základní myšlenka zcela koresponduje se současným trendem energetické strategie EU, a navíc konečnému zákazníkovi nabízí benefit v podobě plné konektivity jeho vozu v duchu filozofie internetu věcí s přicházející vlnou vysokorychlostního připojení sítí 5G. Hlavním cílem jejich projektu je zlepšení podpůrných služeb pro elektromobilitu se zaměřením na konkrétní vůz – Hyundai Kona Electric. „Zaměřili jsme se na logické spojení elektromobility s produkcí elektrické energie solárními systémy. Našim cílem je vývoj ucelené soustavy zahrnující fotovoltaickou elektrárnu s akumulací a softwar pro řízení nabíjení a uskladňování energie,“

22 Silverius

vysvětluje odborný garant projektu Ing. Jaromír Cais, Ph.D. Koncept je založen na vytvoření prostoru pro „ustájení“ elektromobilu v době jeho nečinnosti, který využije solárních panelů na střeše objektu pro dobití akumulátorů elektromobilu. Samotné dobití bude realizováno systémem automatického připojení ke zdroji tak, aby řidič nemusel pro dobíjení vyvinout žádnou vlastní aktivitu. Pro akumulaci energie ze solárních panelů je garáž vybavena soustavou akumulátorů umožňujících uložení energie (předpokladem dalšího vývoje tohoto konceptu je možnost uložení energie v akumulátorech dalších generací – na bázi síry, případně využití technologií budoucnosti pro uložení energie – např. elektrolýza a uložení ve formě H2).

Nejen dobíjení garáže Kromě dobíjení elektromobilu je možno elektrickou energii získanou z fotovoltaických panelů využít pro pokrytí běžné spotřeby domácnosti. Vybavení garáže umožňuje propojení s chytrými zařízeními v domě, a majitel vozu tak může kontinuálně sledovat stav dobíjení svého vozu, provádět aktualizaci softwaru vozu, nahrávat hudbu či jiné aplikace apod.

Další z možností, se kterou koncept chytré

garáže počítá, je schopnost ovládání vytápění/klimatizování vozu před jízdou přes vzdálené spuštění chytrým zařízením při současném využití energie z externího akumulátoru, aniž by přitom byla dotčena kapacita akumulátorů v samotném voze.

Provedení chytré garáže je úzce závislé na trhu a typu konečného zákazníka.

Myšlenka je založena na značné variabilitě tohoto systému tak, aby bylo možno uspokojit požadavky zákazníka na finální podobu a cenu systému. Možností by měla být instalace systému výroby a uchování energie společně se systémem konektivity

Náš tým

Snímky z natáčení prezentačního spotu a odměna za výhru

Fakulta strojního inženýrství UJEP je jedinou technickou fakultou v Ústeckém kraji, která se zabývá technologií materiálů, energetikou a konstrukcí strojů a zařízení. Do celorepublikové soutěže o vůz Hyundai Kona Electric se zapojil tým studentů magisterského a doktorského studia na FSI pod názvem North Bohemia Engineers. Členy týmu North Bohemia Engineers jsou: Josef Ponikelský, studijní obor Strojírenská technologie (Ph.D.), Roman Horký, studijní obor Strojírenská technologie (Ph.D.), Karel Šramhauser, studijní obor Strojírenská technologie (Ph.D.), Tomáš Kolda, studijní obor Příprava a řízení výroby (Ing.), Roman Čížek, studijní obor Příprava a řízení výroby (Ing.).

Odborný garant projektu: Ing. Jaromír Cais, Ph.D.

projekt

na stávající budovy (garáže). Dále by měl být v nabídce projekt provedení realizace garáže na „zelené louce“, který dá prostor pro designová a trendy řešení plně korespondující s myšlenkou zelené mobility.

Samostatnou skupinu zákazníků těchto produktů představují státní a jiné instituce, u kterých se dá předpokládat tlak na minimalizaci nákladů. I pro tento segment trhu musí existovat vhodné (levnější) řešení. Koncept chytré garáže je založen na nadstavbové službě dodání vhodného systému konečnému zákazníkovi dle jeho požadavků a možností takzvaně na klíč.

Podívejte se na prezentační video k projektu Chytré garáže: bit.ly/chytra-garaz UJEP

23

text: Jiří Škoda

Jak se natáčel letošní Den otevřených dveří?

Uspořádat Den otevřených dveří, když musejí dveře jako takové zůstat zavřené? Streamovaný online program představující všechny fakulty ústecké univerzity se v době koronavirové epidemie pokusil nahradit jindy živý a pulzující mechanismus reálného Dne otevřených dveří zahrnujícího přednášky, prohlídky učeben a laboratoří, ukázky zajímavých pokusů a zejména studijního života na jednotlivých osmi fakultách. Celá akce proběhla v sobotu 6. února 2021 a my vám nabízíme pohled do jejího zákulisí.

den otevřených dveří

Celodenní živý přenos byl pro naši univerzitu premiérou.

Po online Noci vědců a virtuálním vystoupení na veletrhu vzdělávání Gaudeamus šlo o třetí video akci, kterou musel náš tým během čtyř měsíců zrealizovat.

Vysílací technika byla nachystána již v pátek 5. února odpoledne. Zkoušky dopadly na jedničku, což byla skvělá zpráva pro všechny zúčastněné. Z této místnosti provázel diváky celým dnem náš moderátor.

24 Silverius

foto: Josef Růžička

Živý přenos odstartoval v devět hodin ráno.

Po úvodním slovu prorektorky pro studium Aleny Chvátalové ho zahájil program fakulty strojního inženýrství (hlavní aktéři na snímku). Jednotlivé kousky vysílání do sebe začaly zapadat jako dílky univerzitních puzzle symbolicky vyobrazených na stěně za řečníky.

den otevřených dveří

Každá z fakult měla pro to, aby na uchazeče „udělala dojem“, k dispozici 40 minut. Během nich se představila prostřednictvím propagačních videí, prezentací, případně rozhovorů se studenty, akademiky či absolventy.

Mezi vysíláními jednotlivých fakult byla vždy deset minut pauza na výměnu řečníků, přípravu nových materiálů k prezentování a také odpočinku lidí za kamerami a další technikou. Celý přenos trval sedm hodin.

UJEP

25

Kolem oběda naše studio navštívila Česká televize, která si nenechala ujít příležitost o našem pojetí Dne otevřených dveří poinformovat diváky.

den otevřených dveří Pohled do režisérského zákulisí. Jednotliví řečníci, vysílané prezentace a výsledná kompozice. V tomto případě o fakultě zdravodnitckých studií (vpravo), respektive Inovačním centru Ústeckého kraje (dole).

26 Silverius

Nad rámec všech technických záležitostí bylo potřeba dbát i na všechna hygienická opatření. Jednotliví řečníci mohli být bez roušek či respirátorů jen po nezbytně dlouhou dobu potřebnou k natáčení.

den otevřených dveří

A úsměv na závěr, vše dobře dopadlo.

Jak nás online produkce překvapivě baví, rádi ji co nejdříve vyměníme za akce, při kterých se budeme moci potkávat opět osobně. Snad již brzy na viděnou!

UJEP

27

text: Lucie Zušťáková (studentka PF UJEP)

Špinavé ráno Špinavé ráno se pomalu probouzí a já s ním. Rozostřeným pohledem pátrám po známém interiéru, a přece jej nepoznávám, přestože každý kus nábytku bych poznala po hmatu a po vůni. Očima putuji po pokoji, sluneční paprsky se prodírají dovnitř s nebývalou silou a překvapivě jemně se dotýkají studem vonícího oblečení rozházeného po podlaze. Na jedné ponožce je malá díra, která snad vede do paralelního vesmíru, jaký však prozatím díkybohu spí. Jsem zmatená a ve spáncích mi pulzuje tupá bolest, která s naprostou přesností naznačuje včasný nástup kocoviny. V ústech je sucho. Sucho tak příšerné a smrtící. Necítím levou ruku. Vzpomínky ze včerejší noci se pomalu vynořují z dosud zapomenutých hlubin mé paměti, prorážejí černou vodu a plují k černočerné hladině, kde se vždy nadechnou jako tonoucí z posledních sil, a pak se zase ukládají ke sladkému tíživému spánku ve vodách zapomnění. Vytváří v mé mysli neurčité neostré obrazy. Ztěžka dýchám, raději pusou než nosem, protože v pokoji se dosud vznáší dusivý opar cigaretového kouře, šedavě bílý, líně konzervuje momenty, které se včera na okamžik stávaly věčností.

Na nočním stolku leží hrnek, docela zaprášený, docela mastný… podezírala bych ho, že tu s trpělivým klidem stojí už několik století, kdybych netušila, že jsem včera v noci vařila kávu. Silnou. Instantní. Kávu, co možná prošla před měsícem, kávu, která má jemnou pachuť, kterou nepřebije ani cukr. Snad proto nesladím. Hrnek je poloprázdný, nebo snad poloplný? Záleží nejspíš na úhlu pohledu. V hnědavé tekutině pluje několik nasáklých vajglů. Mučivá žízeň na mě doléhá zase o trochu úpěnlivěji, ale zatím jsem nesebrala dost odvahy, abych se téhle břečky napila, ačkoli kdesi v koutku mysli vím, že přijde její čas.

Ručička náramkových hodinek odtikává s děsivou hlasitostí, odpočítává mi čas, co zbývá… Ale k čemu? Kolik to je? Proč je čas tak důležitý v tomhle slunném ránu? Do hlavy mi kdosi s morbidním potěšením zabodává hrsti střepů, tak moc mě bolí hlava, a čím víc si zkouším vzpomenout, co se včera dělo, tím hlouběji proniká ta skleněná drť. Není nad sladké probuzení. Necítím levou ruku. Pravou se váhavě natahuji po hrnku s kávou, ještě ne docela přesvědčená o správnosti svého jednání. Není mi špatně, ale mohlo by být… Ta žízeň se nedá snést. Nakrčím nos. Uhodil mě do něj silný zápach, jehož jednotlivé složky jsou mi důvěrně známé a příjemné, ale dohromady tvoří nepříjemnou kompozici probdělé noci. V ústech se mi nahromadí kyselé sliny, musím se zhluboka nadechnout. Do průdušek váhavě přichází těžký vzduch, trochu škrábe, rozkašlu se a dávám pozor, abych nevyplivla plíce, které nejspíš včera odsloužily šichtu jako filtr vzduchu v zamořené fabrice.

čtení

Nádech a výdech. Možná sbírám odvahu a možná trochu času. Necítím levou ruku. Třeštící hlava rezignuje na veškerou mozkovou aktivitu, racionalita se vyděšeně krčí v koutku mysli a s napůl znechuceným, napůl vyděšeným výrazem sleduje, jak přibližuji hrnek ke rtům. Pomalu, ale nikoli rozvážně, spíš smířeně. Ta žízeň se totiž nedá snést. Nesnáším studenou kávu, je nechutná a musím ji pít skrze zaťaté zuby, abych nespolkla vajgl a víc popela než je nutné. Rozpraskané rty hladově nasají tekutinu, dutina ústní se zaplaví tím sajrajtem, žízeň neutichá, ale konečně se stává alespoň trochu snesitelnou. Odkládám hrnek a otvírám oči, které jsem pravděpodobně instinktivně zavřela během polykání.

Lehounké kovové cinknutí si na okamžik vyžádá moji pozornost, něco mi neochvějně říká, že to byl důležitý zvuk… Zvuk, který by mohl přinést odpověď na nejednu z otázek, co se mi asi mají honit hlavou. Zvuk, co by normálně ušel mojí pozornosti. Zvuk, co se mi propaluje do nitra lebky a způsobuje vlnobití mozkomíšního moku... Nejspíš mi praskne hlava. Snad už mi nezbývá dost sil na to, být alespoň trochu střízlivá. V ústech mám nepříjemnou pachuť. Je zvláštní, jak kocovina umocňuje i sebemenší šustnutí, vyvolává pocit, že chrastění krabičkou lentilek je to nejhorší krupobití století. Možná proto bylo ono cinknutí slyšet s nebývalou silou, nervové synapse se rozezní jako klavírní struny po úderu kladívkem. Celé tělo mi rezonuje v podivné disharmonii, jsem lapená ve zvláštním souznění tónů ze stupnice každodenních zvuků. A to kovové cinknutí se ozve znovu, jako dominantní motiv. Příznačný motiv pro tuhle ranní zpitou symfonii.

28 Silverius

čtení

A k tomu ten stále přítomný pocit, že mi kdoví proč odtikává čas, sype se písek, ale ne v přesýpacích hodinách, ale přímo mezi prsty. Propadá do posledního zrníčka rychleji, než jsem schopná jej zachytit. Už ho zbývá jen trochu, na dlani. Jako bych uvízla v nějaké časové bublině, která však každou vteřinou hrozí prasknout. Nejspíš je nejvyšší čas se zvednout. Pohnout se. Vylézt z postele. Položit nohy na zem. Krůček po krůčku. Důležité je plánování. A teoreticky mi to opravdu dává smysl, prakticky už je to o něco horší. Přesto se konečně, snad jenom silou vůle, pokusím pohnout, alespoň se svalit z postele na zem. Na zem vystlanou zmačkaným oblečením, na zem pokrytou neluxovaným kobercem, na zem, na níž je už dlouho dlouho flek od vína.

Mohl by mi snad poskytnout odpověď?

Nadechnu se a už se valím, neschopná koordinovaného pohybu, neschopná řídit ten plánovaný let. Psychicky se připravuji na tvrdé setkání s podlahou, když v tu chvíli můj pád zastaví jakási neviditelná síla. Kovové řinčení se rozlehne s novou intenzitou.

Tělem mi prolétne jakási tupá bolest, není mi úplně neznámá, ale v tu vteřinu nedokážu bezpečně určit její původ. Obrátím hlavu, docela pomalu. Obrátím hlavu, na levou stranu. Levá ruka je připoutaná na stříbrném řetízku, v želízku, k radiátoru.

Kůže je docela bílá, ruka bezkrvá. Dívám se na ni a vůbec nemám pocit, že by patřila k mému tělu, přestože právě zmařila můj pokus o návrat do probuzeného světa, světa tak ostrého střízlivostí. Obočí se stáhne ve zborcenou linii plnou nepochopení.

Ruka visí v pevném poutu jako bez života. Nehty jsou čisté, prsten odráží pichlavě ostré paprsky ranního slunce. Stále mě ještě neovládla panika – Nic to nemusí znamenat. Ani to, ani rozostřená paměť. Ani ta káva. – ale již brzy měl přijít její čas.

Trochu se mi zvedne žaludek, patrně je nespokojený se snídaní, co jsem mu nachystala… Je mi čím dál tím víc nevolno, a přesto, co bych dala za cigaretu. Trochu hořícího uklidnění, klid sbalený na cesty pro závislákovu duši, a taky pro tělo. Ruka pomalu přichází k sobě, nepříjemně v ní mravenčí. A k tomu ten čas... kolik ho zbývá? Kdy se naplní? A kde je sakra klíč? Proč si ta moje zatracená hlava nemůže ani za boha vzpomenout, co se včera dělo? Kolik bylo těch káv?!

Výdech. Uklidnění. Mravenčení. Tupá bolest. V ruce. V hlavě. Trocha paniky. Je mi děsně. A najednou… do toho ticha neticha přítomného v mém malém bytě, zazní s naprostou samozřejmostí prásknutí dveří. Zastaví se mi srdce. Dech uvízne v krku.

Dlouhá ručička náramkových hodinek se skoro se škodolibým tiknutím přesune na pozici, k níž pravděpodobně neúprosně směřovala celé ráno, a poslední zrníčka písku dopadají v ohlušujícím tichu na zem. Těžké kroky zaduní chodbou. Trocha paniky.

Přichází, nebo odcházejí?

Lucie Zušťáková Studentka prvního ročníku doktorského studia na katedře bohemistiky Pedagogické fakulty UJEP.

UJEP

29

Muž z Británie rozhovor

Martin Holland. Na UJEP učí Practical english a Academic writing. Má za sebou dlouhou kariéru korektora a editora, angličtinu vyučuje už dvanáct let, tedy od doby, kdy přijel do Čech.

Pochází z Cannocku, malého obchodního městečka přibližně dvacet mil od Birminghamu.

Na UJEP získal titul MgA. Jste první britský profesor na UJEP. Proč jste si vybral Českou republiku?

Do Čech mě pozval vedoucí ateliéru fotografie na FUD. Vypadalo to jako dobrá příležitost, chtěl jsem vyzkoušet něco nového.

Tak jsem přijel a studoval tady umění.

Zároveň jsem pracoval pro různé agentury, později i na vaší filozofické fakultě.

Momentálně působím na FUD a také na PF. Rád bych poděkoval Anthonymu Laue, že mi řekl o pozici tady na univerzitě.

Jak je vidět, rozhodl jste se tady zůstat.

30 Silverius

Přesně tak. Nepocházím z velkého města, takže jsem nechtěl žít v Praze. Rád se tam podívám, ale bydlet bych tam nechtěl. Ústí je pro mě velké tak akorát, podobné Cannocku, mám to tady rád. Snadno se kamkoliv dostanete, je tu fantastická struktura veřejné dopravy. Je to odsud blízko jak do Prahy, tak do Drážďan. Připadá mi vtipné, když slyším, jak si Češi stěžují na vlaky, protože v Anglii je to daleko horší. Vím, že centrum města není úplně vizuálně atraktivní, ale když cestujete 10–15 kilometrů za město, ocitnete se v nádherné přírodě.

Mám hodně rád Tisou nebo Hřensko.

Vaším koníčkem je fotografie. Začal jste fotit až tady v Čechách?

Bakalářský titul jsem získal ještě na univerzitě v Derby. Tam probíhala velká debata mezi studenty a profesory o rozdílech mezi focením na film a na digitál. Ano, takhle

starý jsem. Digitální foťáky byly velmi drahé a kvalita nebyla valná. Myslím, že má první digitální zrcadlovka fotoaparát měl sedm megapixelů a stál mě okolo pěti set liber.

Nikdy jsem se příliš nezajímal o technickou stránku focení. A proto jsem začal fotit polaroidy. U nich je důležitá kompozice. Všechno musí být perfektní, máte jenom jednu šanci.

Každá taková fotka vyjde na 2 eura, takže je to i docela drahé. Fotky z polaroidu jsou také velmi citlivé na teplo a světlo.

Líbí se mi mít fotky k dispozici ve fyzické podobě. Teď má spousta lidí fotky na mobilu, ale polaroidy se zase vrací do módy.

Co nejraději fotíte?

Většinou staré budovy a ručně psané cedule. Ústí je pro tyto účely perfektní.

Naopak nerad portrétuji lidi, protože když

zjistí, že na ně míříte foťákem, mají tendence různě pózovat a měnit výraz v obličeji. Také moc často nefotím přírodu, protože ten pocit nelze vyjádřit skrz fotografii – musíte tam být.

Máte rád výstavy?

Upřímně, nesnáším moje výstavy. Jsem rád, když si lidí užívají moje fotky, ale upřednostňuji focení před zodpovídáním otázek. Jako když se někdo zeptá: „Na co jste myslel, když jste tohle fotil?“ No, myslel jsem jenom na to, že to bude vypadat dobře na fotce.

Jací jsou vaši studenti?

Jsou různí, mimo jiné učím i kurátorství (to už šest nebo sedm let). Všichni tam sní, že si otevřou galerii v Praze. Říkám jim: „Víte, že Praha je galeriemi přesycená?

Lepší by to bylo v Ústí nebo na podobném místě.“ Jsem tu už 12 let a pamatuji si, když ještě byla Galerie Emila Filly v centru města v Domě kultury. Bylo to hezké místo, mohli se tam zastavit kolemjdoucí. Teď je na kraji Předlic a už tam chodí jenom studenti. Potom je tu Dům umění, který je přímo za kolejemi. Taky se mi líbí, jak se v posledních letech proměnil Hraničář.

Pamatuji na doby, kdy tam bylo jenom kino. Teď je z Hraničáře umělecké místo.

Kavárna je trochu předražená, ale to se dá od umělecké galerie očekávat.

Jak jste se cítil po příjezdu do Čech? Měl jste zde z počátku nějaké problémy?

foto: Alec Mindák Chodíval jsem do hospody kousek od koleje, do Žumpy. Utratil jsem tam spoustu peněz na jukeboxu u písniček jako So Lonely nebo Message in a Bottle. Potom jsem se přestěhoval do ulice U Stadionu, tam jsem chodíval do restaurace V Krčku. Lidé ke mně neměli důvěru, když zjistili, že nejsem Čech. Ale po nějaké době, co jsem tam chodil pravidelně, si mě v podstatě adoptovali, což bylo milé. Jen když jsem žil na Střekově, šokovalo mě, kolik lidí je tam xenofobních.

Teď chodím do Fírovky. Už mě velmi dobře znají, protože tam u piva dělám korektury.

Měl jste při výuce problémy s přízvukem?

Když jsem ještě chodil do Žumpy, bavil jsem se s kamarádem Honzou, kterého znám už hodně dlouho. Přišel do hospody a zeptal se mě, jak se mám. „I have a beer, I have a cigarette: life is peachy.“ Podíval se na mě a poradil mi, ať v Čechách neříkám slovo „peachy“. Tak jsem mu vysvětlil, že u nás to znamená něco docela jiného.

Co si myslíte o Brexitu?

Je pro Vás čeština těžká?

Rozumím česky daleko lépe, než mluvím.

Někdy mívám problém se vyjádřit, ale většinou mi ostatní rozumí. Moje babička byla ze Skotska, a proto jsem se už jako dítě naučil „r“. Na češtině mi vyhovuje to, že pokud chcete přečíst slovo, prostě ho přečtete.

V Anglii jsme měli dokonce hláskovací soutěže. Ze začátku jsem ale nerozuměl tomu, že zahraniční názvy nečtete stejně jako ty české. Také jsem si všiml, že se tu často užívají anglicismy. Když jsem slyšel skupinu teenagerů, jak se baví, a jeden z nich řekl „fejsbukoval jsem“, musel jsem se smát.

Přízvuk je v Cannocku velmi silný, ale před lety jsem se ho zbavil. Pokaždé, když přijedu do Cannocku, přízvuk se mi hned vrátí. Když jsem začal učit, všichni se mě ptali: proč? Potřeboval jsem zkrátka pokrýt náklady na svůj život tady v Čechách. Druhá otázka byla, jak chci učit angličtinu, když sotva mluvím česky. Ve většině agentur v Ústí to bylo tak, že jediná podmínka, aby se člověk stal lektorem, je být rodilý mluvčí.

Což je ale absolutně nedostačující.

Osobně si myslím, že bude stát ještě spoustu peněz, protože libra v krátkém období hodně rychle klesla. Migraci to podle mě stejně nezastaví. V Anglii jsou stovky prací, které Britové odmítají dělat, ale nepřijde nikdo, kdo by za ně ty profese vykonával. V minulosti u nás bylo hodně Poláků, kteří dělali většinu manuálních nebo úklidových prací, také jsme měli celkem silnou slovenskou komunitu.

Můj táta mi každý půl rok posílá balík plný britských pochutin, které se v Čechách dají koupit, ale vyjde vás to draho. Běžně ho odeslání balíku stálo okolo sedmi liber, teď platil 28 liber. Hodně mi chybí anglický čedar. Když je v Lidlu britský týden, jdu a koupím si celý karton čedaru. Pokaždé, když procházím pokladnou, na mě prodavačky koukají. Řeknu, že jsem Angličan, a hned je jim to jasné.

Instagram Martina Hollanda a neobvyklý pohled nejen na Ústí a jeho okolí www.instagram.com/ marty_hol/ UJEP

31

rozhovor

text: Alec Mindák, Ladislava Králová

počítače a dalších digitálních platforem, jsme však stále více informacemi zahlceni. Když pak vyhledáváme konkrétní informaci, máme stále větší problém ji nalézt. Systém klíčových slov jako by už nestačil a informace mají na internetu i na jednotlivých webech obtížně dohledatelná umístění.

ve zkratce

PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA ROZJÍŽDÍ NOVOU PLATFORMU SCIENCE UJEP Nesnadná doba si žádá snadná řešení. Takovým může být například i přehledný přenos informací... zvlášť v době, kdy většina vědychtivé populace sedí přikována k obrazovce počítače či jiného mobilního zařízení. Nová platforma Science UJEP (#scienceujep) je přesně takovým pomocníkem, jak se jednoduše zorientovat v nabídce Přírodovědecké fakulty UJEP. To, že žijeme v informační společnosti, je již delší dobu nesporným faktem. V „covidové“ době, kdy k nám proudí enormní podíl podnětů prostřednictvím

V roce 2020 se přírodovědecká fakulta přestěhovala do nové budovy Centra přírodovědných a technických oborů UJEP a veškeré informace o této budově zprostředkovala zájemcům na rozcestníku CPTO. Podobnou roli má sehrát i platforma Science UJEP, zároveň však má být také živým informačním kanálem o výzkumu a jeho prezentaci, o lidech spojených s fakultou a jejich odborné činnosti.

Na platformě Science UJEP zájemci naleznou jednak výzkumná témata fakulty, odkazy na aktuality a zprávy o výzkumu, videa v rámci obnoveného a stále doplňovaného fakultního YouTube kanálu, odkazy na vystoupení akademiků a studentů v médiích, ale také stále se rozšiřující portfolio nabídkových listů spolupráce v oblasti výzkumu. V neposlední řadě je součástí platformy přehled nabízených odborných přednášek pro základní a střední školy, v budoucnu včetně jejich vybraných záznamů. To vše je propojeno se sociálními sítěmi fakulty (v současnosti FB, IG a LinkedIn). V blízké době je záměrem prezentaci výzkumu rozšířit rovněž o rozhovory (videa i podcasty) se zajímavými osobnostmi, které spojily své tvůrčí aktivity s naší přírodovědeckou fakultou.

FSE se zapojila do projektu d-care Fakulta sociálně ekonomická se stala jedním z 19 partnerů projektu D-Care – Developing, piloting and validating smart care models in Danube region for supporting social innovation, improving competences and entrepreneurship. Jak již název projektu napovídá, jedná se o projekt zabývající se inteligentní péčí. Projekt podporuje sociální inovace v Podunají a jeho cílem je navrhovat, generovat a využívat služby inteligentní péče ve vazbě na potřeby jak poskytovatelů, tak osob starších 55 let. Může být nápomocný při řešení kvality a efektivnosti poskytované péče, např. pro seniory s chronickým onemocněním a kognitivními poruchami.

SMLOUVU O SPOLUPRÁCI MÁ UJEP TAKÉ S DOMEM DĚTÍ A MLÁDEŽE Univerzita s DDM spolupracovala již dlouho, nové podpisy to jen potvrdily. Možností, jak se vzájemně podporovat, je přitom mnoho. Těmi klasickými jsou oblasti rozvoje vzdělávání, včetně celoživotního, a práce s mládeží i veřejností ve smyslu ochrany životního prostředí a celkového zlepšení kvality života v ústeckém regionu. Dům dětí a mládeže může být pro UJEP ale také partnerem výzkumných a vědeckých projektů či společných akcí v oblastech přírodovědných, technických a humanitních věd i v umělecké oblasti. Odborníci UJEP mohou také lektorovat speciální aktivity DDM či odborně garantovat některé tamní školící činnosti.

32 Silverius

Projekt je spolufinancovaný z fondů Evropské unie (ERDF, IPA, ENI).

najděte si nás online FB: www.facebook.com/ujep.cz IG: @ujepul YT: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) LinkedIn: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Weby: ujep.cz pribeh.ujep.cz univerzitaseveru.cz

univerzita

Zemřel emeritní rektor prof. Vlastimil Novobilský Naše univerzita obdržela smutnou zprávu o skonu prof. RNDr. Vlastimila Novobilského, CSc., emeritního rektora naší univerzity, který vedl Univerzitu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v letech 1995–2001. Dovoluji si jménem celé univerzity vyzdvihnout hodnotu této nejen pro UJEP významné osobnosti, hrdého zastánce ústecké alma mater, bojovníka za její založení a příkladu hodného člověka.

Jeho jméno je na univerzitě vyslovováno, publikováno i oceňováno s vážností, kterou si zaslouží. Já osobně si ho nesmírně považuji nejen za to, co pro univerzitu vykonal jako předseda „Přípravného výboru pro založení univerzity v Ústí nad Labem“ v době, kdy ještě ani nebylo jasné, že se snahy o její založení naplní, ale také zejména za těžkou práci, kterou vykonal v pozici rektora UJEP. Všeobecně známá je také jeho rozsáhlá akademická působnost a tehdejší pozitivní vliv na studenty, místní akademickou obec i odbornou zahraniční veřejnost.

Při příležitosti oslav 10. výročí založení UJEP v roce 2001 byla prof. Novobilskému udělena pamětní medaile UJEP za významný podíl na zakládání a rozvoji univerzity a byl jednou z prvních osobností UJEP vůbec, které tuto medaili obdržely.

I po odchodu na zasloužený odpočinek byl pan emeritní rektor Vlastimil Novobilský stále součástí naší univerzitní rodiny. Byl zván na veškeré slavnostní akce, které univerzita pořádala, účastnil se setkávání emeritních profesorů, jeho podobizna je vystavena v budově rektorátu na čestném místě vedle ostatních emeritních rektorů UJEP. S velkou lítostí jsme přijali zprávu o jeho odchodu a vyjadřujeme upřímnou soustrast celé jeho rodině. V našich srdcích a vzpomínkách zůstane prof. Vlastimil Novobilský stále jako nesmírně inteligentní, vzdělaný, skromný a přitom odvážný a cílevědomý člověk, který pro ústeckou univerzitu vykonal nesmírně mnoho.

S úctou rektor Martin Balej UJEP

33

Daleko od hlučícího davu výlety

aneb opomíjené skvosty Českého středohoří Ne, nechci vám představit román Thomase Hardyho, opět vás chci pozvat do přírody.

Ovšem stávající restrikce vylákaly do přírody nezvykle vysoké množství lidí, a pokud se nechcete kochat krajinou a přírodou v zástupu ostatních, je třeba si cíle trochu vybírat. Ale okouzlující České středohoří naštěstí skýtá dostatek neprávem opomíjených míst.

Kletečná Silueta menší sestry Milešovky je krásně vidět z Ústí nad Labem, přesto tam nemíří davy turistů. Dokonce na ni nevede ani značená cesta, ovšem výhledy, které skýtá, jsou úchvatné. Na vrchol, vysoký 706 m n. m., se dostanete ze stejnojmenné obce Kletečná.

Stačí mapa (papírová nebo online) a trocha základní orientace v terénu. Výstup je místy 34 Silverius

strmý, závěrečný úsek je hodně kamenitý, ale pro běžného turistu zdolatelný. Vrch Kletečná je zalesněný, výhledy se cestou otevírají jak mávnutím kouzelnou hůlkou, a vidět je pokaždé něco jiného, majestátní Milešovka, Košťálov, Ostrý, Lovoš nebo Radobýl, případně zákruty líně se valícího Labe.

Kletečná leží asi osm kilometrů na severozápad od Lovosic. Po úbočí ji obchází zeleně značená turistická cesta, která ale nevede nahoru, a k vrcholu lze vyjít po lesních cestách. Neznačenou cestu na Kletečnou ze stejnojmenné obce lemují tzv. „kamenní mužíci“, pyramidky vystavěné z kamenů. Vydat se na Kletečnou jen z Kletečné je ale škoda, mnohem zajímavější je si cestu prodloužit a použít buď žlutě značenou turistickou značku z Hrušovky,

Nádherný les na vrcholu Kletečné

nebo zelenou z Bílky. Veškerý proviant si vezměte s sebou, na vrcholu ani poblíž nic nepořídíte. Kromě krásných zážitků a výhledů, o které vás nikdo nepřipraví.

GPS: 50.5670625N, 13.9728983E Hradišťany Druhý nejvyšší vrchol a jedna ze „sedmistovek“ Českého středohoří, hora Hradišťany (752 m n. m) leží také trochu bokem zájmu turistů. Pravděpodobně díky tomu, že cesta na vrchol je delší, než je ve středohoří obvyklé. Hradišťany leží jihozápadně od Milešovky a vede na ně červená turistická značka z Třebívlic nebo z druhé strany z Lukova. Jde o velmi zajímavý cíl, když zdoláte svahy porostlé smíšenými lesy

text: Pavla Růžičková foto: Karel Nepraš, Jiří Škoda, Wikimedia Commons

Pohled z Lysé hory. Na obzoru královna Českého středohoří Milešovka, napravo od ní Kletečná

GPS: 50.5074539N, 13.8702172E Lysá hora a Hradiště u Hlinné Zajisté znáte Varhošť s 15 metrů vysokou rozhlednou u Kundratic. Je odtud nádherný výhled, ale cesta na vrchol je z parkoviště

V Sedle pod Varhoštěm skoro směšně krátká, což znamená zástupy návštěvníků.

Pokud nechcete vyrazit na východ slunce, který je z Varhoště kouzelný, mám pro vás jiný tip – vyrazte z Hlinné na Lysou horu a Hradiště. Lysá hora je relativně plochý čedičový vrch, 577 m n. m. Na jeho úbočí se nalézá přírodní rezervace Holý vrch u Hlinné s výskytem hned několika druhů konikleců. Dříve se zde pásly ovce a kozy, v roce 1949 zde byla vyhlášena rezervace,

protože stovky zdejších konikleců dokonce tvořily souvislé plochy. Ovšem konikleců začalo ubývat, sice je neožíraly ovce, ale zato je utlačovala tráva. Dnes se na Holý vrch kozy a ovce vrátily a populace konikleců se relativně ustálila. V dubnu a v květnu je uvidíte kvést. V jiných měsících stojí za vidění roztroušené čedičové skalky zvané Učitel a žáci. A samozřejmě krásné výhledy do krajiny – na údolí Labe a kouzelné České středohoří nebo Polabskou nížinu s Řípem na straně druhé. Z Lysé hory lze pokračovat na další vršek, Hradiště (545 m n. m.) nad Litoměřicemi. Tato zčásti zalesněná hora má mnoho tváří – jsou zde stepní louky (i zde roste koniklec), skalnaté výběžky, suťová pole, a dokonce malá jeskyně. Vrchol opět nabízí nádherný rozhled, uvidíte Křížovou horu a Ralsko na východě, jižně a jihovýchodně Litoměřice, na horizontu Říp, jihozápadně Milešovské středohoří, západně až severozápadně menší část Krušných hor, dole obec Hlinná, severozápadně až severně Holý vrch, ze kterého jste přišli, a Varhošť, kde se tísní nic netušící návštěvníci.

GPS: Lysá hora 50.5807922N, 14.1101908E Hradiště 50.5689942N, 14.1138869E

výlety

a vystoupáte na vrchol, otevře se před vámi travnatá náhorní plošina. Dýchne zde na vás dávná historie, jasně patrné stopy po pravěkém hradišti kruhového tvaru, které bylo obklopeno dvojitým valem z čedičových kamenů. Val je místy vysoký až dva metry. Jedná se o hradiště z doby knovízské kultury, tedy z pozdní doby bronzové až doby železné, 8. až 6. století před naším letopočtem. Pokud si sbalíte deku a zásoby, můžete si udělat piknik a bavit se představou, jak tu asi vypadal život dávno před námi. Hradišťanská louka je významnou archeologickou lokalitou a zároveň přírodní rezervací k ochraně rostlinných společenstev podhorské louky. Pokud se tedy chcete kochat přírodou a historií současně, doporučuji vydat se na Hradišťany. Ideálně v průběhu týdne, během prosluněných víkendům a svátků zde nebudete zdaleka sami.

Na vrcholu Hradišťan vás čeká trochu nezvykle louka UJEP

35

Sedlo je jediná „sedmistovka“ Českého středohoří na pravém břehu Labe

Sedlo Hora Sedlo je jednou z dominant Českého středohoří, je viditelná z dálky a podle toho, odkud ji pozorujete, mění tvar. Někdy se tváří jako obyčejná hora, jindy ukáže svůj záludně protáhlý hřbet.

Sedlo není opomíjený cíl, ale jarní výstup je nejkrásnější, protože skýtá nádherné výhledy, které v létě a na podzim zakryje listí. V zimě je Sedlo přístupné jen pro fyzicky velmi zdatné turisty s dobrodružnou povahou.

výlety

Výstup na Sedlo umí být záludný, především pokud se rozhodnete pro přechod hřebene po zelené turistické značce. Nejlepší je vyrazit z Levína nebo z parkoviště v Horní Vysoké, odkud vede krásná lesní, modře značená stezka až na rozcestí Sedlo – severní rozcestí. Zde se odpojuje zelená značka, která hned velmi prudce stoupá směrem k vrcholu. Ve vyšších částech výstupu se začínají objevovat skalní bloky a několikrát budete mít pocit, že již jste nahoře. Stezka ale vede dál po hřebenu hory a občas se nabídnou krásné výhledy do okolí. Samotný vrchol hory je poměrně široký a leží ve výšce 726 m n. m. Dále lze pokračovat po zelené značce, která vás dovede jinou cestou zpět na místo startu.

Kousek od obce Horní Vysoká lze obdivovat 36 Silverius

ještě netradiční stavbu Mauzolea průmyslníka Schrolla v řecko-antickém stylu.

atmosféra Českého středohoří vystupujícího z ranní mlhy.

GPS: 50.5931844N, 14.2639528E

Na necelých pět set metrů vysoký vrch je nejlepší přístup z obce Hořenec, kde se dá i pohodlně zaparkovat. Značená stezka zde není, ale vzhledem k přehlednosti kraje opravdu nelze cestou na vrchol zabloudit.

Číčov Holý, pouze travinami porostlý vrch Číčov, se tyčí zdánlivě uprostřed ničeho těsně u frekventované silnice z Lovosic u Mostu.

Na první pohled dokonce připomíná pyramidu, jeho pravidelný trojúhelníkový tvar upoutá především, pokud jedete směrem od Mostu. Vrch u obce Hořenec dobře znají sběratelé drahých kamenů z celého světa. Číčov v sobě ukrývá vínové až světle medově žluté krystaly aragonitu. Sběr aragonitu ale jasně zakazuje status přírodní rezervace, většina nálezů pochází z minulého století, kdy zde fungoval malý kamenolom, dnes najdete s velkým štěstím jen drobné úlomky. Ovšem krystaly medově žlutého aragonitu lze, stejně jako české granáty, nalézt i na okolních polích mimo území přírodní rezervace. Číčov ale oplývá i jinou krásou, je posetý vzácnou květenou a nabízí z vrcholu fascinující rozhled. Zejména ráno při svítání vyniká

Silně ohrožený koniklec luční český najdete třeba na Číčově

GPS: 50.4611022N, 13.8013269E

text: Jiří Škoda

, n á d e d u b n á b ž d Piva n á s e č o l e m h c e d až bu Čím vším bylo chmelařství na území Žatecka, Úštěcka a Tršicka ovlivněno? V jaké míře se zachovaly hmotné památky na slavné období?

A jakým způsobem je možné stovky a možná tisíce objektů studovat? Na tyto otázky se snaží odpovědět výstava „Piva džbán bude dán, až bude chmel očesán“ .

chmel

Výstava vznikla jako výsledek projektu NAKI Dokumentace historických staveb sloužících pro zpracování chmele řešeného Národním památkovým ústavem a Filozofickou fakultou UJEP. Zaměřuje se na představení výjimečného zemědělského odvětví, jakým chmelařství nejen v minulosti bylo. Chmelařství vtisklo dotčeným oblastem nezaměnitelnou podobu, na které se vedle chmelnic, pro jejichž prosperitu jsou nezbytné specifické přírodní podmínky, podílí také jednotlivé obce se svým charakteristickým urbanistickým řešením a tisíci existujících chmelařských objektů.

Tyto objekty jsou ojedinělé nejen svým jednostranným funkčním využitím, ale i architektonickým ztvárněním, konstrukčním řešením a technologickým vybavením.

Dokládají po staletí rozvíjenou techniku zpracování a sušení chmele, a to od nejjednodušších způsobů pomocí přirozeného sušení až po vznik sofistikovaných sušárenských technologií. Objekty určené pro zpracování a uchování chmele se tak staly dominantami obcí a vesnic. Po polovině 20. století však z důvodu společenských proměn ztrácely na významu, a nakonec svým účelům přestaly sloužit úplně. I proto docházelo – a i dnes bohužel dochází – k jejich pustnutí a četným demolicím.

Vzhledem k okolnostem zatím není možné výstavu navštívit fyzicky. Dostupná je ale online na stránkách filozofické fakulty a památkového ústavu.

38 Silverius

PŘÍRODNÍ Voda PODMÍNKY II. Ideálním místem pro založení chmelnice jsou pravidelně zaplavované nivy řek a potoků. Tato základní vědomost byla mezi chmelaři předávána z generace na generaci, naše nejlepší chmelnice, které rodí nejkvalitnější chmel, se proto nacházejí v těchto lokalitách a jejich umístění vykazuje vysokou stabilitu, v některých případech prokázanou od dob středověku. Týká se to např. žateckých chmelnic situovaných u Ohře v lokalitě nazývané „Kolo“, chmelnic v Trnovanech, položených na soutoku Blšanky, Radičeveské strouhy a Liběšického potoka nebo chmelnic v katastru obce Hradiště. Vztah mezi umístěním chmelnic a tokem řeky je mimořádně důležitý. Podle některých autorů je to kvůli naplaveninám, které půdu obohacují o důležité živiny, později je zmiňován spíše pozi�vní vliv řeky na mikroklima chmelnice, ve kterém dokáže chmel ze vzdušné vlhkos� absorbovat část vody důležité pro svůj růst. Někteří autoři také tvrdili, že výjimečnost dává žateckému chmelu půda plná minerálů, které sem z oblas� Karlovarska přináší Ohře. Teorie o transportu minerálů nezní příliš přesvědčivě, nicméně skutečnos� je, že žatecké parmské červenky jsou opravdu půdou bohatou na minerály. Nejedná se ovšem jen o Žatecko a Podbořansko. Také chmelnice na Litoměřicku a Roudnicku byly soustředěny kolem řeky, jak dokládá další význačná chmelařská lokalita Polepská blata, rozpros�rající se na obou březích řeky Labe. I na Úštěcku

PŘÍRODNÍ PODMÍNKY III.

byly chmelnice vysazovány v blízkos� lokálních vodotečí nebo rybníků, díky nimž bylo možné zajis�t dostatek vláhy důležité pro růst kvalitních rostlin. Zavlažování probíhalo ručně, až ve druhé polovině 19. stole� se objevují první mechanické rozstřikovače a později dokonce přístroje, díky nimž byly chmelnice, tak jak je tomu i v současné době, roseny vodní mlhou.

Chmelnice ale můžeme najít i v místech rela�vně hodně vzdálených od řek a rybníků. V takovém případě musel být režim okolní krajiny upraven tak, aby se voda na tato místa dostala.

Ideální ukázkou mohou být chmelnice u Ostrého u Úštěku, lokalizované během našeho plošného průzkumu. Byly vysazené na rozsáhlých terasách vymezených masivními pískovcovými štukovými zídkami a propojeny systémem kanálků, ze kterých voda gravitačním způsobem zásobovala jednotlivé terasy. Součás� komplexu, dle rytých datací vzniklého ve tře� čtvr�ně 19. stole�, byly i drobné komory sloužící pro uschování náčiní. Řeky ale pro chmelnice představovaly i velké riziko a to zejména kvůli hrozícím povodním.

Jejich dopad byl většinou fatální, voda s sebou odnášela nejen úrodu, a �m i živoby� na další rok, ale celou chmelnici včetně rostlin a drahých tyčí. Zejména ničivé povodně roku 1872 a poté v roce 1901 způsobily nejen na chmelni-

Obec Hradiště na mapě Císařského otisku stabilního katastru. Zdroj: ČÚZK.

Areál s bývalou sušárnou chmele na p. č. 15.

Chmelařství v minulos� bylo decimováno nejen povodněmi, nevyhnuly se mu ani další extrémní klima�cké jevy. Naprostou katastrofu na chmelnicích celkem pravidelně způsobovalo krupobi�.

Kroupy dokázaly nejen poškodit úrodu a poničit rostliny, ale také nedostupné a drahé tyčové konstrukce. Naštěs� se většinou jednalo o lokálně omezený jev, pos�hující jen některé obce. Fatálnější dopad měla především období beze srážek. Slabší úroda, méně kvalitní chmel a zvýšené náklady na postřik (v teplém počasí mšice napadaly chmelnice dříve, a bylo proto nutné déle stříkat) se promítly do ceny chmele a také do výnosu chmelařů. Pokud sucho trvalo jednu sezónu, bylo možné se s ním vypořádat, likvidační byla zejména dlouhodobá sucha jdoucí několik let po sobě. První taková období jsou dokumentována již pro období 40. let 16. stole�. Sucha se pravidelně opakovala buď v lokálním měřítku (prak�cky beze srážek byl například na Žatecku celý rok 1842), často se však jednalo o jev zasahující rozsáhlé území. Mimořádné sucho zasáhlo téměř celý svět v první polovině 30. let 20. stole� a významně pos�hlo i Žatecko, Podbořansko a Mostecko. Minimum srážek, velmi teplé jaro a léto doprovázené mírnou zimou, jejímž důsledkem bylo přemnožení hrabošů, tehdy zničilo nejen chmelnice, ale prak�cky veškerou zemědělskou produkci. Zemědělci nebyli schopni vyprodukovat úrodu, která by je nančně zajis�la na další sezónu, nedostatek zásob píce na zimu vedl k vybíjení vepřového a hovězího dobytka.

Popisy tehdejší situace odpovídají tomu, jak byl dopad sucha na české zemědělství reektován v �sku na počátku 21. stole�. I navrhovaná řešení byla obdobná a měla spočívat v řadě opatření realizovaných na vládní úrovni. Bylo požadováno odpuštění daní, dále měl stát nakoupit krmivo a slámu a předat je místním zemědělcům a měl také poskytnout hotovost venkovským peněžním ústavům pro nancování provozních úvěrů.

Toto sucho sice pos�hlo většinu území tehdejšího Československa, v žatecké chmelařské oblas�

Chmelnice na terasách u Ostrého.

cích mimořádné škody a vyvolaly velký tlak na zahájení regulace, která měla jejich opakování zabránit. Lokálně byly některé úseky toků upravovány od 80. let 19. stole�, na celostátní úrovni převzala koordinaci melioračních prací Zemská komise pro úpravu řek v Království českém.

Jen na katastru Žatce, Selibic, Tvršic a Rybňan mělo být na začátku 20. stole� regulováno celkem 1786 kilometrů koryta Ohře. Tento rozsah nebyl nikdy naplněn, problémem byla nanční náročnost celé akce, ale také nedostatek zájmu o realizaci prací ze strany stavebních rem.

Hradiště, historická zástavba s typickými chmelovými půdami. Zdroj: Archiv Louny.

foto: archiv redakce

Dobříčany, sušárna na p. č. 20.

však byli v tlaku na centrální úřady mimořádně ak�vní, všechny místní organizace se spojily do výboru, který v tomto smyslu intervenoval u poli�ků. Na půdu Senátu tuto problema�ku v červnu 1934 přenesl Robert Stöhr, senátor za Žatecký kraj, člen předsednictva pěs�telů chmele na Žatecku a inspektor v Dobříčanech. Jeho návrh cílil zejména na podporu chmelařských lokalit v západních a severozápadních Čechách s převahou německého obyvatelstva a ignoroval ostatní, suchem obdobně pos�žené čás� republiky. Přestože s jeho návrhem Senát vyslovil souhlas, v Poslanecké sněmovně se nedostal ani na program jednání.

Sucho

án, bude d n džbán mel očesá a iv P bude ch až

Dobová novinová zpráva o krupobití, které v roce 1881 postihlo Ročov. Zdroj: Národní listy. Praha: Julius Grégr, 26.8.1881, 21(206). s. (3). Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:21c73436-435f-11dd-b50500145e5790ea.

Dobříčany na mapě Císařského otisku stabilního katastru. Zdroj: ČÚZK.

Dobříčany, sušárna na p. č. 4.

Chmelnice u Stekníku na soutoku Ohře a Blšanky.

ÚVOD

Dobříčany, hvozd sušárny na p. č. 9 (u č. p. 5).

Současná podoba chmelařské krajiny mezi obcemi Vinařice, Divice a Kozojedy.

Když v roce 1030 Bře�slav I. zřídil Staroboleslavskou kapitulu, vydal lis�nu, v níž tuto ins�tuci obdařil řadou příjmů. V našich písemných pramenech se díky ní poprvé objevuje toto nejstarší české poutní místo, zároveň je to nejstarší lis�na dokládající cílené pěstování hroznů pro výrobu vína a především chmele pro výrobu piva na našem území; konkrétně ke chmelařství se vztahuje deklarovaný dar desátku z chmele pěstovaného na královském dvorci v Žatci. Do našich dějin tak poprvé vstupuje tato kulturní plodina, která ve vybraných lokalitách po stale� ovlivňovala podobu krajiny, sídel i životy lidí. Plodina, v jejímž pěstování jsme minimálně od 18. stole� nejlepší na světě.

Plodina, která má díky podmínkám, ve kterých je pěstována, unikátní vlastnos�, jakých se nepodařilo dosáhnout u chmelů pěstovaných v jiných lokalitách. O šedesát let později Bře�slavův nástupce Vra�slav II. učinil podobný krok a jím založené Vyšehradské kapitule věnoval desátek z chmele pěstovaného tentokrát již na celém jím ovládaném území. Díky tomu je zřejmé, že – na rozdíl od současnos� – kdy se chmel pěstuje pouze v několika vybraných lokalitách – od raného středověku až do začátku 19. stole� – byl pěstován rovnoměrně po celém území našeho státu. Důvody, proč se tak dělo i v místech, která neměla pro pěstování vhodné podmínky, byly technologické. V předindustri-

Sušárna chmele na statku v Lipenci, stav v roce 2019.

ální době bylo ob�žné chmel dobře usušit tak, aby při tomto procesu nepřišel o své kvality, garantovat příznivé podmínky po celou dobu jeho následného skladování a vzhledem k omezeným dopravním možnostem nebylo možné zajis�t ani jeho dopravu ve větším množství na delší vzdálenos�. Každý pivovar proto měl svou vlastní chmelnici. Hlavním dohledem nad ní byl pověřen sládek, který zodpovídal také za správné usušení a následné skladování chmele. První změnu v teritoriálním rozmístění chmelnic přinesla třice�letá válka, během níž byly prak�cky všechny chmelnice zničeny. Na ni bezprostředně navázala malá doba ledová se svou změnou klimatu, kvůli které již nedošlo k obnovení chmelnic v lokalitách s nejméně příhodnými podmínkami pro pěstování. S rozvojem technologie sušení, zahušťující se cestní sí� a lepší dopravní obslužnos� a následně pak i v důsledku zrušení poddanství dochází v první polovině 19. stole� k vyprolování našich tradičních českých chmelařských oblas� na Žatecku, Úštěcku a Tršicku. Dobu od poloviny 19. do poloviny 20. stole� považujeme za zlatou éru našeho chmelařství. Kromě vysokého světového renomé českého chmele zanechala nesmazatelnou stopu také v krajině a v obraze sídel těchto chmelařských oblas�. Neznalé návštěvníky Žatecka a Úštěcka dodnes překvapí nezvyklá podoba zdejších chmelařských statků, jejich velikost,

Běsno – sušárna chmele přistavěná k barokní sýpce. Současný stav.

výstavnost i existence rozsáhlých, hmotově neobvyklých objektů zemědělského zázemí. A také jejich vysoká auten�čnost, ovlivněná společenským vývojem ve druhé polovině 20. stole�. Ta je však zároveň nejvíce ohroženou v budoucnu prak�cky neudržitelnou hodnotou - až na jednotlivé výjimky není žádná z těchto lokalit plošně památkově chráněná, velikost usedlos� a fak�cký zánik rodinného zemědělství nedávají naději na jejich další využi�.

Nepotřebné objekty představují pro jejich majitele nanční zátěž, a proto dochází, a nadále bude docházet k jejich četným demolicím, a �m ke změně charakteru a vzhledu těchto specických oblas�.

Společně s objekty zanikne i jejich výpovědní hodnota. Naše generace je tak zřejmě poslední, která je může ve vysokém počtu sledovat v původní podobě a auten�ckém kontextu, včetně návaznos� na krajinu. Cílem našeho plošného výzkumu „Dokumentace historických staveb sloužících pro zpracování chmele (DG 16 P02B021)“, realizovaného v letech 2016–2020 v rámci aplikovaného výzkumu MK ČR Národní a kulturní iden�ta, bylo co nejjednodušším způsobem zachy�t informace o existenci a podobě těchto objektů. Následující výstava vás seznámí s metodou dokumentační práce, s vývojem technologie sušení chmele a s nejzajímavějšími objekty z celkem 5 800 námi zdokumentovaných staveb.

a

Půd

PŘÍRODNÍ &ědomosti v PODMÍNKY I. Jednou z otázek důležitých pro pochopení významu našeho chmelařství je – proč je český chmel už po stale� považován za nejlepší na světě?

Jeho věhlas od středověku překračuje naše hranice, a i když se na světě později vyprolovaly i jiné význačné chmelařské lokality (především v Bavorsku a Kentu), jejich chmel svou kvalitou ten český nikdy nepředčil. Odpověď hledali evropš� pěs�telé už od baroka a zejména ak�vita německých chmelařů v 18. a 19. stole� byla v tomto směru mimořádná. Bavorský státní aparát v té době nančně podporoval výzkum, na bavorských chmelnicích byly vysazovány žatecké sazenice a do Čech byli vysíláni zemědělš� badatelé, kteří zde zkoumali chmelnice, jejich přírodní podmínky i způsob, jakým jsou obdělávány.

Odpověď není ani dnes jednoznačná. Za fenoménem žateckého chmele pravděpodobně stojí dva důvody: zásadní roli hrají specické, nikde jinde na světě neopakovatelné přírodní podmínky. Typ zeminy, její zrnitost a objem humusu, reliéf terénu, úroveň spodní vody, expozice chmelnice vůči světovým stranám, klima společně s úrovní slunečního osvitu a povětrnos�, to vše ovlivňuje nejen kvalitu chmele a objem sklizně, ale především je to rozhodující pro specické vlastnos� našeho chmele. Druhý důvod je ob�žněji denovatelný, je nehmotný a spočívá ve znalostech a vědomostech předávaných mezi chmelaři po stale� z

generace na generaci. Protože s ohledem na proměnlivost výše uvedených přírodních parametrů se každá chmelnice a její podmínky pro pěstování mohly lišit, bylo důležité vědět, kdy zahájit na chmelnici práce, kdy provádět ošetření rostlin, vyvazování, kdy zahájit postřik nebo začít sklízet.

V době, kdy neexistovalo exaktní šlech�telství tak, jak jej známe dnes, probíhala selekce rostlin pro sadbu metodou prostého výběru. Chmelaři tak museli disponovat znalostmi o odlišnos� rostlin a podle těchto odlišnos� si sami vybírali konkrétní rostliny pro konkrétní lokality ─ sáď, poskytující na chmelnicích s členitým reliéfem vysoké výnosy, mohla být v rovinatých lokalitách velmi neúspěšná. Je přitom nutné mít na pamě�, že založení chmelnice bylo mimořádně nančně náročné, nesrovnatelné s jakoukoliv jinou zemědělskou plodinou. Vysazení špatné sádě nebo ignorování všech výše vyjmenovaných sub�lních vědomos� mohlo mít na ekonomickou úspěšnost chmelaře fatální dopad. Specikem našeho prostředí byl ústní přenos těchto informací, probíhající prak�cky až do poloviny 19. stole�. To byl velký rozdíl opro� situaci v Německu nebo Anglii.

Zejména Angličané byli v oblas� odborné popularizace chmelařství průkopníky. První samostatná příručka pro chmelaře zde vyšla již v roce 1576, zajímavos� – opro� pozdějším pracím – je fakt, že má rela�vně bohatý obrazový doprovod, po-

Skladování tyčí na vyobrazení v publikaci A perfite platforme of a hoppe garden... od Reginalda Scota z roku 1576.

Řez chmele na vyobrazení v publikaci A perfite platforme of a hoppe garden... od Reginalda Scota z roku 1576.

Zavádění chmele na vyobrazení v publikaci A perfite platforme of a hoppe garden... od Reginalda Scota z roku 1576.

prvé v historii názorně zachycuje jednotlivé pracovníky při úkonech na chmelnici probíhajících během ročního cyklu. Za raritní z těchto prvních prací pak můžeme považovat rozsáhlé dílo Neuvermehrtes vierfaches Garten-Büchlein. Publikace typu zahradnické encyklopedie od českého pobělohorského exulanta Jiřího Holíka vydaná v roce 1707 v Lipsku se v jedné své čás� věnuje také chmelařství. V Německu se bohatá publikační činnost týkající se chmelařství rozvíjí od poloviny 18. stole�. V řadě děl je přitom reektováno české chmelařství, většinu informací pro naše území tak můžeme (při dodržení velmi kri�ckého přístupu) čerpat právě z německé literatury.

Vyobrazení chmele v publikaci De historia stirpium commentarii insignes od Leonharta Fuchse z roku 1542.

Část z díla Neu-vermehrtes vierfaches Garten-Büchlein George Holyka věnující se chmelu. Vydáno v roce 1707 v Lipsku.

Nejstarší vyobrazení chmele z doby kolem roku 1300 v Saském zrcadle.

Zdroj: https://digi.ub.uni-heidelberg.de/diglit/cpg164/0029/image.

Krajina s chmelnicemi kolem Liběšic u Úštěku.

SUŠENÍ I.

Vyobrazení zařízení pro sušení chmele z roku 1733. Zdroj: Royal Dublin Society, Instructions for planting and managing Hops, and for raising Hop-poles, Dublin 1733, s. 79.

„I PONĚVADŽ NA DOBRÉM CHMELI MNOHO ZÁLEŽÍ, PROTOŽ

Historické sušárny chmele ve východní části obce Soběchleby.

HEJTMAN NÁŠ S PILNOSTÍ K TOMU DOHLÍDATI MÁ, ABY CHMEL Z DOMÁCÍCH NAŠICH CHMELNIC NA PODZIM PĚKNĚ SKLIZEN, JAKŽ NÁLEŽÍ VYSUŠEN, A V MÍSTĚ, KDEŽ BY SE OD VĚTRU A

ská jtman ch, kce he orní Instru tví kom ns na pa 1604

DEŠTĚ NA NĚM ŠKODA NESTALA, SLOŽEN BYL.“

V textu úryvku se odráží jedna z nejdůležitějších otázek, která chmelařství provázela od chvíle, kdy tato rostlina začala být cíleně sbírána a využívána. Jak chmel kvalitně usušit? Slovo kvalitně přitom nelze brát na lehkou váhu, rozdíl v ceně dobře a špatně usušeného chmele mohl být až dese�násobný, kvalita usušení rozhodovala o hospodářském úspěchu pěs�tele a často i jeho prosté existenci. Až do poloviny 19. stole� probíhalo sušení ve většině případů přirozeně pomocí proudění vzduchu, nejčastěji na chmelových půdách, kde byl chmel rozprostřený v nízkých vrstvách přímo na podlahu, popř. byl kvůli úspoře místa sušen na lískách umístěných v několika úrovních nad sebou. Typické otvory ve střechách a obvodových stěnách staveb, kde sušení probíhalo, zajišťovaly proudění vzduchu. V oknech byly žaluzie nebo plné okenice, uzavírané v případě špatného počasí, kdy bránily pronikání vlhkos�, nebo i při slunečném počasí, kdy naopak chmel chránily před přímým slunečním svitem. Chmel musel být pravidelně obracen, důležité bylo načasování jednotlivých úkonů během sušení včetně rozhodnu�, kdy celý proces ukončit a přistoupit k žokování.

Tento způsob sušení byl proto ze své podstaty

velmi náročný na čas, lidskou práci a prostor a i při mimořádném úsilí bývala kvalita takto usušené plodiny v podstatě nahodilá. Proto už minimálně od raného novověku zaznamenává literatura první pokusy, jak celý proces racionalizovat �m, že sušení bude probíhat řízeně pomocí umělého tepla.

Pěs�telé správně předpokládali, že díky tomu by se sušení výrazně zrychlilo. Zároveň by byl, bez ohledu na vnější okolnos�, garantován jeho plynulý průběh a vyšší kvalita takto sušeného výsledného produktu. Dalším pozi�vním přínosem mělo být snížení požadavků na prostor a lidské zdroje.

Nejjednodušším a všeobecně nejdostupnějším řešením bylo umís�t lísky v obytné čás� usedlos� do blízkos� topeniště nebo k jeho komínu (chmel nesměl přijít do bezprostředního kontaktu s kouřem, který by nega�vně ovlivnil jeho vlastnos�).

Ve městech byly pro sušení využívané také sladovny, na jejich ležatých hvozdech se chmel leckde sušil ještě v 70. letech 19. stole�. V ovocnářských oblastech, jakými bylo např. Roudnicko nebo Úštěcko, byl chmel zpracováván také v sušárnách ovoce. Všechny tyto způsoby sušení byly v našem prostředí dlouho považované za dostačující a fungovaly převážně až do poloviny 19. stole�.

Řez sušárnou patentu Hejak. Zdroj: TOMEŠ, Jan, Chmel. Jeho význam, vypěstování a ošetřování, Praha 1891, s. 219.

SUŠENÍ II. Změna nastala kolem poloviny 19. stole� a souviChmelnice pod Řípem na historické fotografii z počátku 20. století. sela s ekonomicko-hospodářskou proměnou celé Zdroj: osobní archiv L. Radové. společnos�. Zrušení roboty v roce 1848 přineslo sedlákům deni�vní potvrzení vlastnictví jimi obhospodařované půdy, svobodné postavení vůči vrchnos� a také více času, který mohli nově věnovat extrémně náročné práci na chmelnici.

Rozvíjela se železniční doprava a s ní i dopravní dostupnost. Chmelaři mohli snadněji dodávat chmel zákazníkům ve vzdálenějších lokalitách, zároveň bylo snazší na jejich statky dopravit více sezónních dělníků pracujících na chmelnicích.

S postupující industrializací začala výrazně růst poptávka po pivě, s ní rostl i výstav pivovarů a poptávka po kvalitních surovinách, včetně chmelu.

Opominout nelze ani rychlý nárůst oblíbenos� spodně kvašených piv, pro jejichž vaření je ideální surovinou právě jemně aroma�cký chmel pěstovaný na Žatecku a Rakovnicku. V lokalitách, které mají pro pěstování kvalitního chmele ideální podmínky, chmelařství vzkvétá, naopak tam, kde je místní chmel nekonkurenceschopný, chmelařství postupně mizí. Od druhé tře�ny 19. stole� se postupně prolují naše nejvýznamnější chmelařské oblas� – Žatecko, Úštěcko a Tršicko. Plochy chmelnic v těchto lokalitách plynule rostly a s nimi se stávala otázka sušení stále naléhavější. Sedláci se proto kvůli sušení snažili zvyšovat prostorové kapacity svých usedlos� a jejich podlahových ploch.

Hospodářské objekty se v této době postupně rozšířily na všechny čtyři strany dvora, existující objekty byly nastavěny polopatry vrcholícími sedlovými střechami vynášenými krovem s několika

Anglická sušárna chmele, 19. století. Zdroj: BARTH, Heinrich J., The hop altas, Nuremberg 1994, s. 165.

úrovněmi podlah na hambalcích. Ani to ale nestačilo. Touha zvyšovat podíl extrémně výnosného chmelařství na zemědělské produkci statku obrá�la pozornost českých chmelařů do Anglie, která byla díky svému nestabilnímu klimatu v otázce umělého sušení chmele na světové špičce.

V Anglii vznikají specické stavby určené výhradně pro sušení chmele ve velkém počtu již od 18. stole�. Naši chmelaři se s jejich fungováním seznámili během četných studijních cest a první stavby „podle anglického vzoru“ začali stavět snad už v 60. letech 19. stole�. Žádná z nich nezůstala dodnes kompletně dochovaná, o jejich technologii se můžeme jen domnívat, že byla založena na existenci topeniště v přízemí budovy, z nějž bylo teplo pomocí rour rozváděné k pevné lísce, na které byl chmel.

Stavby musely být rela�vně vysoké, aby v nich bylo možné zajis�t tahové proudění teplého vzduchu.

Využívání těchto tzv. anglických sušáren představovalo v našem chmelařství jasný technologický posun, nicméně se zdá, že pro naše chmelaře nebylo přejaté řešení zcela vyhovující. V následujících dvace� letech sami tyto systémy inovovali a zlepšovali, od drobných zásahů se postupně propracovali až k novým typům staveb se zcela osobitými řešeními. Jen v letech 1895 až 1899 bylo přihlášeno několik desítek patentů chmelových sušáren, další, nepatentované si chmelaři stavěli sami „na koleni“.

Jednotlivé sušárny se zásadně lišily v účinnos�, nákladech na zřízení i v počtu lidí, kteří zajišťovali jejich obsluhu. Až do konce 19. stole� byla situace v tomto odvětví poměrně nepřehledná.

Dubá, jedna z mála sušáren anglického typu dochovaných na našem území.

sušárny

an

ého glick

typu

SUŠENÍ III. Zásadní zvrat přišel v roce 1898, kdy začal majitel rakovnické strojírenské rmy, Jan Linhart, za vydatné pomoci svého zaměstnance Jana Vltavského stavět vlastní sušárny chmele. Jeho systém byl založen na dokonalé propracovanos� stavby a v ní umístěném technologickém vybavení. Důležitá byla výška sušárny, odvíjející se od velikos� jejího půdorysu, kterému byla přizpůsobena i dimenze topeniště. Součás� každé sušárny byl na míru připravený systém odvětrávání zajišťující rovnoměrné proudění vzduchu v celé komoře. Nepochybnou inspirací tohoto systému byly sladovnické hvozdy, i proto jsou tyto sušárny už v dobové literatuře označované jako sušárny hvozdové. Jan Linhart přitom nebyl jediný, kdo se při konstruování této sušárny obrá�l pro inspiraci do sladovnictví, různých řešení variujících vysoké pivovarské hvozdy bylo v 80. a 90. letech 19. stole� mnoho. Opro� ostatním měl ovšem obrovskou výhodu v zázemí své prosperující rmy, díky níž byl schopen dodávat sušárny ve velkém, částečně jako typizovaný výrobek. Jeho patent při námi realizovaném plošném průzkumu v terénu v dokumentovaných sušárnách naprosto převládal.

Co do počtu zaznamenaných systémů mu mohly konkurovat pouze sušárny osazené patentem Jana Vltavského, který po odchodu z jeho rmy začal vyrábět sušárny konstrukčně v zásadě totožné, lišící se pouze v detailech řešení vzduchového systému.

Z dalších pak byly při dokumentaci zaznamenány patenty Mayer nebo patenty lounské rmy Kurka.

Všechny tyto patenty ve své podstatě opět variují princip vysokých hvozdů, v řadě případů jsou samy

ík

ý párn

dřevěn

Jednoduché zařízení na lisování chmele. Zdroj: DONÁT, Jan, O chmelařství: se zvláštním zřetelem k pěstování na Moravě. Dačice 1888, s. 70.

Hvozd přistavěný po roce 1900 k renesanční sýpce tvrze v Bitozevsi.

Drahobuz, sušárna na p. č. 59, přistavěná k domu č. p. 46.

Architektonicky zdobený hvozd sušárny ve Vacanovicích na p. č. 28/3.

Očihovec, č. p. 18, plány sušárny s patentem Heyak, 1911. Zdroj: SOkA Louny.

y

lísk hovací

vyta

vozík ky na lís

Sušárna na p. č. 61 v Chodounech.

ní

ovládá lísek

Plán přístavby sušárny v č. p. 143 v Domoušicích, rok 1929. Zdroj: SOkA Rakovník.

mezi sebou ob�žně rozeznatelné. Často se ani neobjevují v čisté formě, protože ne každý z chmelařů si nechal novou sušárnu postavit „na klíč“. Velká část z nich si od různých dodavatelů kupovala komponenty a sušárnu si s větším či menším úspěchem sestavila sama, přičemž se nejednou snažili tuto technologii vměstnat do staršího hvozdu, což si vyžádalo řadu provizorních řešení a druhotných zásahů. Komerční úspěch těchto sušáren byl mimořádný, během první čtvr�ny 20. stole� zcela zaplavily naše chmelařské oblas� a byly také masivně vyváženy do zahraničí, zejména do Bavorska. Jejich srdcem bylo topeniště, ze kterého byl teplý vzduch rozváděn do komor diagonálně orientovanými rourami (popř. rourami, jejichž umístění v několika úrovních kopírovalo obvod komory), zabírajícími zhruba první tře�nu výšky tělesa hvozdu. V horních par�ích pak byly umístěny sklopné lísky (v jedné až třech výškových úrovních), z nichž se chmel postupně sesypával až do nejnižších vytahovacích lísek. Ty sloužily k přemístění usušeného chmele z hvozdu do navazujících chmelových půd, kde byl chmel dále zpracováván (ležel zde před žokováním, aby znovu „natáhl“ vzdušnou vlhkost). Vlastní sušení v komoře probíhalo za pomoci teplého proudícího vzduchu („průvanem“), jehož teplota nesměla překročit 30–33 °C. Důležité bylo, aby komorou proudil rovnoměrně, to zajišťoval systém vzduchových kanálů v úrovni topeniště, doplněný o různé otvory prolomené ve vyšších par�ích obvodového zdiva. Charakteris�ckou součás� hvozdu jsou také výparníky, žaluziové nástavce

í vnitřn e okenic

okno cí do suši komory

vání sklado chmele

ání ladňove naskch mel

Leták s nabídkou chmelových sušáren firmy Vltavský, rok 1913. Zdroj: osobní archiv L. Radové.

Sušárna chmele v zadní části usedlosti v Úlovicích na p. č. 39.

prostupující nad hvozdem hřebenem střechy. Pomoci proudění vzduchu mají různé větráky, zprvu poháněné ručně, později elektřinou. V sušárnách se topilo převážně dřevěným nebo hnědým uhlím, na usušení 100 kilogramů chmele ho bylo potřeba cca 90–10 kg. Na vlastní hvozd navazovaly další, poměrně velké prostory, sloužící k následnému zpracování a uchování chmele.

ík

ý párn

dřevěn

ová chmelda pů

násyp na chmele vé žaluzio y lísk

pásový vikýř

vé

vací vytaho a lísk vozík y na lísk

žaluzio lísky vací vytaho y lísk

okno cí do sušiory kom

í vnitřn e okenic

ační

manipul

pec

Výstava je dostupná na adrese bit.ly/piva-dzban

í roznášec stříška

topné

prostor

pec

pec

přívod Konstrukce pro zavěšení výsuvných lísek. Zdroj: TOMEŠ, Jan, Chmel. Jeho význam, vypěstování a ošetřování, Praha 1891, s. 214.

komín

álky

u kan

vzduch

topné

těleso

roury

WANTED absolvent

Dead or alive!

Staň se členem Klubu absolventů Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

ICUK